o
PoicnoK ZÁPADU
Poustevník na skate svatojanské
Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
PokraCovánl
Nemohl st zatajiti že mu chvi
lemí připadalo jakoby si otec v
tajnosti přál aby ta chvíle brzo
nastala kdy bude moci žfti úplně
samoten na skále Svatojanské ale
jsa dalek toho aby se cítil uražena
tímto trapným přáním rozhárané
duše snažil se všemožným spúso
tem uspořádat společný život svůj
a otcův tak aby tento nepoznával
ie mu je v cestě nijaké pouto
TftETÍ OBDOBÍ
Lodaf soci a kapitál
XI
Ten kdo odpoledne v srpnu r
18 stál na břehu Fredrikswarnu
mil potěšení viděti jedno z n j
krásnějších divadel jímž se oko
pokochati může totiž když velká
námořní loď s plnými plachtami
vjíždí do přístavu a spouští kotvy
Let fantasie požitek okamžiku
není zadržován tím křikem Lulá
káním a hlukem kterými většinou
bývá podobné rejdováaí vítáno z
obchodnických lodi
Krátké písknutí píšťalky a ma
jestátní loď zakrouží v obloukoví
tou okliku nové písknutí a
nesmírná spousta plachet mění
svou polohu jako kouzelným prout
kem zase nové písknutí a
spousty plachet mizejí: některé
jsou spuštěny jiné vy kasány
-Zatím neustále opětuje se ono
drobné příjemné pískáni a koneč
ně hrne se obrovská kotva na dno
moře
Hbité a rychlé postavy najednou
začnou vylézati do tákloví a brzo
zbude z vrchní budovy lodní pouze
kostra avšak kostra krásná a sy
metrická Snad nikdo nezakouší
lépe tuto nádhernou krásu jako
některý ze starých invalidních oá
mořníků který se toho muže
súčastnit pouze vzpomínkami a
snem
Jako opak tohoto harmonického
povznášejícího divadla předsta
vovaného válečnou lodí hnal se
mořem bučící parník nejsa zá
Přišlým ani na počasí ani na větru
'Poslouchajícím připadalo jakoby
' imká mořská potvora která ze
-aeýcb obrovských nozder sršíoheS
- feesf atúzkostoým písklavým
4mkwa snažila se utéct oěiakému
sm viditelnému dole ji pronásledu
- jícímu nepříteli Parník vedle vá
léčné placbetní lodi odpovídá asi
' tomu srovnání které fantasie si
dovede utvořit mezi egyptskou
modlou a belvederským Apollo-
nem
Malý kousek od fregatty kterou
jsme viděli kotviti v přístavišti
„ fredrikswarnském kotvil malý nor
' ský 'slušně taklovím opatřený
-škuner který sem vjel takřka sou
žasně s válečnou lodí- Zanecháme
' vlak toho abychom se co nejdříve
odebrali na palubu oné
Velitelstvo jakož í mužstvo této
fregatty stanovilo si pro tento
-večer docela jiný cíl totiž Vioga
známé přístavní míto před vjez
dem do přístavu gjteborgského
Avšak k polednímu vítr tak povo
lil že bezvětří ve spojení s velkým
prouděním moře kteréž však oeu
stále hnalo k západu přinutilo
héfa aby vjel k Fredrikswarnu
Možná též že k tomu přispěl
nedostatek pitné vody jakož i ta
-okolnost Že mužstvo potřebovalo
osvěžení po třech čtyřech pusled
nich dnech v Severním moři kdež
loď musela zápasit! s velkou bo ifí
Dosti na tom: Čluny byly zkrátka
spuštěny sby loď vlekly avšak
když přišel na palubo norský lodi
-voda zdvihl se naj dnou čerstvý
jihozápadní vánek který učinil
vláčení zbytečným takže nádherná
loď mcbla v celém svérn lesku
hrdého vzdušného odění vplouti
do přístavu
Odpočívala nyní dřímaiíc na
hladině vodní jejíž nejkrajoější
-obruba odrážela žluté červené a
fialová mráčky které obklopovaly
pod obzor zapadnuvší slunce "
Hodiny právě odbily dvě hlídky
svolaly svůj obvyklý pozdrav
-fcotstabél hořejší paluby ohlašoval
ie obefi jest uhašen
„ IfnŽstvo mající stráž sedělo v
-(ledu plně zaměstnáno opravová
mim rosných kusů lato Mladší
tyli právě skončili milostné písně
Lsssi střídali s polohlasitým vypra
-TOvlaím o svých láskách doma
tLU£to suril vypravovali o rozko
U f''yii doma saesi "manželka a
CJl o o potření vypravovali jim
ttztfm fiUtltm píi gtozjv ona
LlrarJtví která na této cestě
tllf bylo viilii e"lo':k pravá
Ottl oI~i' "2 soví vyjra-
r i r :-- ktzx ar st c:o
C it::l~ extj řJ ascii
Na chodbě ke kormidlu stáli dva
kadetti čile si phšeptávaifue při
čemž střídavě posílali zraky na
dříve již zmíněný norský škuner
anebo s plachou netrpělivostí u
tkvfvsli na skupině mladých dů
stojníků kteříž byli velmi čile za
městnáni nějakou záležitostí ne
sčetntkráte projednávanou avšak
nikdy nevyčerpanou: starostí uad
tím aby loď co nejrychleji byla
uvedena do pořádku a mužstvo
bylo nacvičeno dříve než by byli
nuceni spustili tákla a v přirozené
souvislosti a tím jak macešsky
obdařeni jsou synové námořního
loďstva u srovnání s mužstvem
armády kteří mívají ročně dosti
cvičení Laciný tento vztek rozpa
loval krev mladých důstojníků a
rozohňoval jejich tváře až konečně
podali si navzájem ruce a přáli si
dobrou noc
A nyní bylo pozorovat! čilou
hru obličejů obou kadettů že si
nebylo lze přáti nic lepšího Z
jejich neklidných zraků bylo lze
předpokládán že mají něco v ú
myslu co kdyby velitelstvem bylo
spozorováno přineslo by jim tre
stem jedno nebo dvouhodinné
sedění na vrcholku stěžně
"Nuže nyní jest každá rada
dobrá ' pronesl jeden chvatným
hlasem "čas nastal musím se
odvážiti k rozhodnému kroku
Devatenáct čistě opsaných archů
k mé Ineze pálí mne na srdci a
sešílel bych zármutkem kdybych
nemohl dostati tento malý balíček
na palubu škuneru"
"Bvlo by krušné kdybys ne
mohl poslat: pozdrav své něžné
vyvolené ntboť se škuner ohlisil
Že míří do Cadizu Avšak já na
tvém místě bych se prozatím ne
namáhal neboť ta věc má své
obtíže T ble Španělské lebce
chytla vé a dobře opatrované své
tice mohou býd dobry pro oka
mžik avšak zde doma v našem
milém Šédsku nechal bych jich
aby se pomstily ná nějakém jiném
milenci za to'
"Protože — patříš ovšem celým
srdcem vlasti kdežto já jsem za
nechal své ve Španělsku Proto
nemluv mně hlouposti nýbrž vy
zvi svůj mozek k nějaké radě jež
by ti sloužila ku cti"
''Jdi tedy rovnou cestou: požá
dej chéfa aby ti dovolil použiti
šalupy !"
"Znamenitá myšlénka!— Kdyby
moje matka bvla na palubě skune
ru a já prosil o šalupu a mužstvo
abych tam směl odplouti a s ní se
sejiti tu by jistě velmi milostivě
prohlásil lituje že královské Šalu
py nesmí b£ti upotřebeny pro nic
jiného než pro službu a úkoly ko
runy Kdybych však ke všemu byl
tak pošetilý abych se zmínil o
pravém účelu pk by se věru jistě
ptal jsem li ještě při zdravém roz
umu anebo měl li bych býti dán
pod dozor a v nejlepifm případě
kdyby totiž byl v nejkrásnější ní
ladě řekl by mně jistě abych šel
k šípku a Mkáz-il by mně záda"
' Ano ano to by snad nebylo
zrovna tak nemožným aby tvé po
slánf skončilo takto! mínil dů
věrný přítel za urážlivého smíchu
"Nu že to nahlížíš — avšak ne
nahtíiíš ji ničeho ničeho co bv
muě poskytlo příležitosti ukldaiti
skormouctno-t která jitě zsti
ftuie íivntiié milované Inezy?"
'Eh am mám na příklad za
to že bys mohl přemluviti nějaké
bo rrě'ce abv se tam o Iplaíal "
' Na moi čest tys janá hlava
— tys oso1? hodní titulu admirála
Ntž musím rychle přikročili
dílu Napadlo mně zrovoa něco
jdi ty zatím dolů a tvař se jakoby
se nic nestalo! Po nějaké chvíli s
sejdeme"
Oba mladíci rozešli vyměnivše
si navzájem týznarruplnou po
klonu
Stranou od střežícího mužstva
stál ve stínu v lkého stožáru vyso
ký a silně nakloněný mladík za
městnaný sešíváním otvoru rukávu
lodaické kazajky Poněvadž při
veslováof přestává oucenost uni
formnf byl oblečen do červené
vlněné košile a páru bílýchképro-
vých kalhot kteréž ač byly místy
potřísněny nějakou fermeŽovou
skvrnou přece svou jemností a
střihem prozraiovtly svůj původ
a nějaké dostojnické garderohy—
Místo šli bylý kalhoty drženy
koženým řemenem v pasu pevně
spjatým který okazoval sama v
sobě již svižnou postava v tvarech
jeitě sviioějšfcb a dodával plným
ramenem- širšího atbletskébo vze
zření Každý pohyb a mladíka
prozrazoval sílo pružoost a oheb
nost Pod bílým kloboukem z
plachtoviay opatřeným širokou
stanov avšak nízkým vyhlížet
tfcbrácký hezký cMičcj sluncem
opálený svila kvetoucí s bezvousý
jio dívky a tento ofc£2ej spolu s
Uttmi kaldými vfcty viafcUJ
se pod kloboukem-měl neobyčej
nou příbuznost s obličejem mladí
ka kterého jsme kdysi viděli na
palubě "Volooplavce''
Šibalský úsměv který se nedáv
no vznášel na purpurových rtech
Georga Letslera přecházel po
oenáhlu takřka v melancholický
rys dosti blízký snivosti kterou
zřídka kdy nalézáme u mladého
uámořníka plného života Skláněl
se lehce k zábradlí a zdál se býti
pohřížen v pozorování tvarů zlatě
a purpurově zbarvených mráčků
minutu co minutu se měnících
Avšak ač jeho zraky na ní utkví
valy byly jeho myšlénky mnohem
dále: nesly se na křídlech vzpomi
nek nazpět k domovu a zastavily
se u toho večera na skále Svato
janské kdy sedě u milované mat
ley vyličoval této krásné a skvělé
obrazy z budoucího svého povolá
ní Nyní poznal jak velice se liší
skutečnost od fantasie jako lodní
hoch vyjel z domova jako lodní
hoch přicházel ovšem nazpět a
jediné nepatrné vyznamenání jehož
si vydobyl bylo Že přijat byl za
sluhu chéfova aneb lépe za jaké
hoši společníka a dozorce nad
synem ténož dvanáctiletým ho
chem který hověl otcovu názoru
brzy se vycvičit v námořnictvípro
které však neměl nejmenší záliby
nebo náklonnosti
"Ano ano' pokračoval Georg
ve -svých myšlénkách při čemž
jeho plamenný zrak nyní lehkým
mráčkem zastíněný stále se po
vznášel k nebi kde jeho něžná
tak velice postrádaná matka by
dlila "nyní bys mohla viděti
drahá matko jak jsem byl tenkrát
pošetilým Apauletty medaile
Ne teo drahý sen pokud to mohu
nyní předpověděn zůstane navždy
jen snem a proto také nechám
této lodi a půjdu raději na ob
chodní!"
V této náladě která se za toho
to inyšlé ikovébo postupu dostaví
la vzpřímil se rychle se své sklo
íiěné polohy a chopil se znova
= elké ji-hly
' Co děláš Georgu?" otázal se
v tom mladistvý hlas a něčí ruka
pohladila ho po rameni Byl to
jeden t oněch m'adých důstojníků
od nichž jsme před chvílí odešli
když byl odešel hledat "postillona
ďamour" který by zároveň převzal
úkol brati úlohu Neptuna
Georg oadzvedl klobouk a od-
povédéi: "Zašívám díru pro č 36
T_ tf
uppa
"Ach tak tys také lodním krej
čím?"
"Eh tak daleko jsem ještě ve
ié hodnosti nedospěl!" řekl Georg
s úsměvem ' "Ale řeknu vám to
přímo pane poručíku jak to jest:
lodník Stormbom mávnul tak prud
ce rukou že Tupp byl škrábnut
do levého oka a proto nemůže
ubožák si sám zašiti kazajku
'PoUádal jsem tě vždycky'
pokračoval náš ml?dý důstojník
hlasem neobyčejně iichotoým "za
nanejvýš poctivého a úslužného
chlapíka Georgu a těší mne když
pozoruji že jsem se ve svém ní
něnf nezklamal! Avšak to ještě není
wífcko Tys Čertovsky obratný
hoch který necou á před tím nebo
oním a proto se mně talé velmi
zamlouváš"
"Nu ano" mínil Georg kterýž
ovšem uznával tuto chválu za po
někud ukvapenou přece však v
celku nikoliv tak zhola nezaslou
ženou "přičiCuji se jako každý
)ný"
'Poslechni lišáku' — dústojjík
přijal mnohem důvěrněŠÍ vzezření
a postavil se na Špičky nohou tak
že přišel na blízko a uchu Georgo
v u — "vidíš tamhle ten malý norský
škuner? Nekotví příliš daleko
odsud aneb co na to fikáš?1'
"Nu vždyť bo máme hned u
stbt!"
'Toté také moje mínění A po
iiěvadž nemám času k nějakým
oklikám chci se tě zkrátka a dobře
eputi zdili bys rouě nevykonal
malou službu vyřídit tam nějaké
malé mé sdělení?
Jak by se 10 mělo uskutečni
ti? ' ptal se Georg vyvaliv n-ifi
oči
"Ty prý umis plavali jako Šípka:
ty rpravdový ďatiel v plovaní —
- ím ie e li v tom umění nikdo
nevyrovoá "
'ro to pomůže? Nikdo or-smf s
(jaiubv po devilé hodině '
''Hloupostí pro takového
xlviílivce jako ty to nic nezná
itua! Spustíš se ťše dolů r klcu
nu a nikdo nebude téděii kdy j-i
odSrl nebo přišel "
" Ano to se všecboo lehce řekne
vám 1 ane poručíku av ak kdyby
mne rpczoroali pak"
A Georg ukazoval k výrazu
pieým posuSkem na dělo
' Ndélej fci irrí takový strach
ioilý hochu! Velitel je právě nyní
co nejlépe zaměstnán vypravová
ním doktorovi o svých oekooeč
ných jistě po padesátkráte obří
váných západoindických cestách a
s tím nebude a konce do ukoočeoí
této hlídky!"
"Tof všechno možné avšak
nemám přece cbnti vydati něco v
sázka: vždyť s cesta chýlí ke
konci"
"Nole tak jsem jakt£li nevi
děl aby se Ltf hoch proměnil
fiajednoa v baba— toa jsi Geor
gu ty jeni jsi se nikdy 6 nic jiné
ho nezajímal než jak bys byl první
v znamenitém výkonu a který
vhodně takovou bezvadnou schop
ností ze všeho ie dovedl vykroutitl
Ujišťuji tě že mne to vtlmi mrzí
— obávám se abys snad nebyl
nějak churavf'
'Eh buďte k vůli tomu bez
starostí: jsem v nejlepším zdraví
a proto bych nerad přišel domů s
bolavými údy Avšak co se toho
týče Žc jsem tak z Čistá jasna pře
měněn byl v babu tu víte pane
poručíku sám nejlépe Že to byla
lež z nouze abyste mne přiměl
kousnouti do udice!'1
"Poctivý Georgu" pokračoval
poručík docela jiným hlasem —
"nedomnívej se Že bylo mým
úmyslem tebe urazili — cbrafl Bůh
kdež pak avšak hlavni věcí je zde
to že v takové náladě nedovedu
zcela dobře uvážili slova — Pověz
mně měl li jsi kdy někoho v tom
světě srdečně rád?"
"Ano myslím že ano!'' odvětil
Georg a silnější plápol vzplanul v
jeho očích
"Nu — vidíš pak si asi brzo
porozumíme! Mám také někoho o
kterého se vřele zajímám někoho
kdo v Cadizu pláče pro mne nej
trpčl slzy kdežto já zde mařím
drahocenný čas žádostmi k tobě
Tamhle onen škuner chystá se do
Cadixu a zde—1' vložil ruku do
náprsní kapsy — "zde mám dopis
uschovaný v malé plechové krabi
ci kterou si můžeš uvázali na
Sflůru kol krku A nyní když
jsem ti už všecko řekl byl bys tak
bezcitný a zklamal mou důvěru?'1
"Ne nezklamu!" odpověděl
Georg který byl touto zbrani oka
mžitě překonán "Nemůžeme plýt
váti časem Než—" připojil ještě
žertovným hlasem — "tuším to již
v nitru že bude zde potom veliký
rámus snad budete tak hodný
a popro íte o dobré počasí v čas
neštěstí!"
"Přísahám ti že tě nenechám v
úzkých kdyby se tato věc prozra
lila a dospěla dál Že bys sobě sám
pomoci nemohl!"
Když byli ujednali několik nut
ných úmluv cítil poručík neoby
čejnou rozkoš vida důvěrného
svého posla šťastně na nebezpečné
cestě A ježto Georg nemohl býti
déle sledován zraky odebral se
netrpělivý milenec dolů do kajuty
aby zašeptal do ucha svého důvěr
nika zprávu o prvním zdaru smě
lého činu
XII
Přes všechny výpočty mladého
důstojníka západoindické cesty
které se neměly ukončiti do konce
této strážní doby skutečně ještě
dávno před jejím vystřídáním pře
staly s£ roiléhati v sluchu pozor
oého doktora a dozor mající dů
stojník procházel se s rukama
hluboce do kapes zastrčenýma sem
a tam po palubě kdežto doktor
měl v úmyslu vyhledali lůžko
"Počkej okamžik!" řekl velící
důstojník napínaje zrak ostře k
bodu jenž obracel na se jeho po
zornost "Něco tamhle pluje?"
Možná nějaká zakotvená
boje!" mínil dobrácký doktor jenž
přiložil lorgnet k očím a brzo zpo
zoroval onen předmět
"Krásná boje!' odvětil důstoj
nik s těkavým úsměvem "Na mou
duši toté jisti nějaký plavec jenž
míří tamhle k fregattě st
počkej zde — sázím krk Že je to
některý z našeho mužstva!"
Ale doktor dalek toho vyhověli
vyznání díl mu rvchle dobrou
noc přeje si ve sé dobráckosti
aby ubohý plavec který tatito
pluje byl na nfkolik hodin pro
méněu ve skutečnou bojí
Velící důstojník však učinil za
dost své poviriao-ti a šel rychle ku
přeďi
Když píi5' l blízko ke kloiinu
spatřil kalhoty kazajku a klobouk
lodního hocha ' ležeti na taklu čel
níbo stěžně- "Aha" pomyslil si i
"ten Síbal Georg jest už zase
venku! ' A nyní Dostavil se důstoj
nik na j-hoi tváří bylo lze viděti
při tomto objevu jasnější změnu
barvy těsně u klounu ovšem tak
že nemohl býti plavcem povolo
ván Po hodině bylo lze pozorovali
pohyb řetězu kotevního v otvoru
patrně tedy někdo po něm vylézal
nahoru
Tiše a svižně jako ko'ka netuše
ani z daleka jaké setkáni ho oče
kává vylezl Georg konečně šťast
ně na italnbu A učinil věru velký
bezděčný krok do zadu když se
najednou zcela neočekávaně octl
tváři v tvář před velícím důstojní
kem neboť přes své vědomí ie je
miláčkem nejen velitelstva oýbŽ
1 mužstva neodvažoval se Georg
při ovnéiší dosti choulostivé zale
lítosti předvídali zdárný výsledek
Nicméně rozhodl se pevně že ne
zanedbá žádného prostředku -mimo
pravdo — aby postavil tu
záležitost pokud možná do nejlep
lího světla
"Rychle se oolečť' zněl krátký
rozkaz velícího důstojníka prone
sený drsným hlasem
"Ano paoe veliteli!1' A v pěti
minutách stál Georg opětně před
svým pánem S hbitým pohledem
se přesvědčil ie půl paluby je jíi
"vyprázdněno" Ponivadl byl s
velitelem samoteo nepokládal co
lou záležitost sní s pola za nebez
pečnou: vždyť se může takto od
vážití k poněkud větší volnosti v
řeči a uplatnit! svou ducbspřítom
nost
"Odkud přicházíš?" Důstojní
kův zrak prohlížel si ho ostře
"Milostivý pane veliteli mluvím
čistou pravdu bylo mi v celém
těle nějak horko že jsem se musel
scbladiti lázni!"
"Pozoruji na tobě Že lžeš
nepokoušej se míti mne za bláz
na!"
"Pane veliteli vy vidíte vždy
každému až na dno Nechtěl jsem
zrovna říci přímo kde jsem byl
neboť se takřka za to stydím avšak
když není jiné rady a pomoci mu
sím se tomu přispůsobiti!1'
"Nuže tak mluv!''
"Věc se má tedy tak že jsem
číhal a lovil ryby a chytl zrovoa
na udici rybu tak těžkou a velkou
že když se dostala nad povrch
vody švihla sebou a poněvadž
jsem se neopatrně vyklonil převrhl
jsem se při tom do vody'
"Dej si pozor hochu!1' pronesl
důstojník s přísností která v"ak
dosud nebyla ještě tou nejhorš
"Snad změníš myšlénky a přijdeš
pravdě blíž až se zítra seznámíš s
'dcerou konstablovou'! Ale přiznej
se raději hned— viděl jsem odkud
jsi vyšel co jsi hledal na sku
neru?"
Nyní se Gsorg docela vážně
rozpálil v tváři Avšak nejsa seno
pen zradili svěřenou sobě důvěr
nost rozhodl se Že odevzdá vše
náhodě a šlechetností velitelově
"Nuže už jsi se rozhodl pro
pravdu?
"Ano pane veliteli přizoávám
že přicházím z norského škuneru"
"A jakou jsi tam měl práci?"
"Milostivý paoe veliteli to ne
smím říci!
"Zase vytáčky Měl jsi na
prsou skřínku když jsi vylézal z
vody co bylo v ní uloženo?'
"Nic pane veliteli!
"Tys příliš drzý hochu avšak
nyní je také moje trpělivost u
kotíce a proto ptám se tě napo
sled chceš li sdělili pravou příčinu
své návštěvy na norském skune
ru?" ' ' -
"Pane veliteli" odvětil Georg
vážně "ni mohu ji sdělili: je to
tajemství které se ostatně netýče
služby"
"Zítra ti už služba rozváže
jazyk!"
"Více ne než dnesl Může li kdo
ze mne vynutili pravdu tedy jste
to rozhodně jen vy pane veliteli
který jste se vždy ukázal býti ke
mně laskavým: avšak nyní musím
mlčetí O jedno vás však přece co
nejpokorněji prosím: máte-li paoe
veliteli opravdu v úmyslu dáti
mne potrestati neboť kdybych
měl pro svou neposlušnost ztiatiti
dobré mínění jaké jste pane velí
telí vždycky o mně měl pak
ujišťuji Že bych chtěl raději tři
krátě leštili dělo!"
"Zítra dostaneš pětadvacet!"
Velitel se obrátil rázně ke Georga
ví zády aby tento nepozoroval na
něm pohnutí neboť třebas mladík
nalhal se před tím dost věděl dů
stojník zcela jistě že tentokráte
promluvil pavdu
A nyní předstoupil pravý vin
nik mladý kadett který byl už
dávno opustil kajutu a vyslechl na
místě dobře ukrytém vyšetřování
"Pane veliteli" řekl a blížit se
s bledou tváří a prudce bušícím
srdcem k svénvi představenému
'Byl bych nehodeo své uoiíormy
kdybych ještě déle poslouchal šle
ebetoé řeči tohoto ubohého hocha
aniž abych ho zbavil mlčení které
si byl uložil já sám jsem ho pře
mlouváním přiměl k tomu aby se
odplavil ke škuneru s psaním v
plechové schránce Beru ochotně
na sebe zodpovědnost za svou
chybu avšak doufám že budete
pane veliteli tak šlechetný a uše
tříte Georga trestu!"
Velitel který byl už leckdy po
baven veselým počínáním Georgo
vým a jmenovitě si vážil ochotnou
a při tom skálopevnou povsbu
mladíkovu kterou měl častěji při
ležitost zkoušeli dat tentokráte
uváživ dobře okolnosti že totiž
jen sám je vlastníkem toho tajem
st ví přednít milosti před právem
a tak unikli tomu jak mladý dů
stojník tak i lodní hoch doslavše
pouze důtku
A ačkol v šťast lá hvězda Geor
gova ukázala se býti v tomto pří
padě příznivou a sám když s
mladším důstojníkem osaměl se
smíchem ujišťoval žesedomoívá
že z toho výlrtu šťastně vyvázl
přece se přepočítal: bohužel ne
trvalo dlouho a musel svou zkuše
nost opravili přesvědčením že nic
není nejistější jako nejnebezpeč
nější výpočty
"Jakou službu mám prokázali
tobě za tuto ochota ty pocti vče
od kosti?" ptal se mladší důstoj
ník děkuje mu ještě jednou
"Žádnou zkrátka: vždyť jste ji
ni vykonal když jste mně okázal
Ze jsem se nedostal do úzkých— s
nyní dobrou noci" Georg smekl
čepici a spěchal dolů do tvé visuté
sítě kdež se viděl brzo v nových
snech jako šťastný kapitán na
pěkná obchodní lodi tvarů aaoej-
výš dokonalých
Pokračování
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V
PokimtOTáol
Úmysl Kinfoův dozrál pevně a
nižádný vliv nebyl sto aby jej od
vrátil od jeho provedení ani vliv
filosofa Vanga
Mimo to Vaog nevěděl zhola
nic o záměrech svého vychovsnee
Sun neměl rovněž o něm potuchy
a znamenal jediné to že Kinío
od té doby co ae navrátil z Kan-
tona dával na jevo větší shoví
vavost k jeho každodenním hlou
postem Sunoví se rozhodně přilepšilo
nebyl by našel hodnějšího pána a
jeho drahocenný cop kýval se mu
nyní na hřbetě v bezpečnosti zbru
su nové
čínské přísloví praví:
"Kdo chce býti Šťasten na zemi
ať žije v Kantoně a zemře v Liao-
čeu"
Honosíť se Kanton všemi po
žitky Život zpříjemňujícími a v
Liaočeu vyrábějí se nejlepŠI rakve
Kinío neopominul postarali se
o zakázku v nejlepším závodě by
poslední jeho odpočívadlo došlo v
Čas Aby byl uložen náležitě k
věčnému spánku to má stále na
zřeteli každý nebešťan jenž rozumí
životu
Kinío koupil si zároveň" bílého
kohouta jehož vlastnictví jak
známo má ten účinek Že se
duchové kteří létají vtělí a ucho
pí v přeletu jeden ze sedmi živlů
z nichž se skládá Čínská duše
Z toho je viděti byl li Žák filo
sofa Vanga netečen k podrobno
stem smrti
Po té nezbývalo mu než sestavi
ti pořad svého pohřbu A protož
octlo se téhož dne poslední pořf
zení Kiníoovo na papíře tak zva
ném rýžovém ačkoli jeho výroba
nezná rýže naprosto
Odkázav mladé vdově svůj Sang
bajský dům a Vangovt podobiznu
Tajpingů — to vše bez újmy ka
pitálu pojištěných u Stoletnice —
Kinío načrtl pevnou rukou pořad
a pochod osobkteréž měly súčast
niti se jeho pohřbu
Poněvadž neměl již příbuzných
půjde v Čele průvodu hlouček přá
tel které ještě měl v oděvu celém
bílém neboť bílá barva je v ne
beské říši barvou smuteční V
ulicích a podle cesty až k hrobu
dávoo již v okolí šanghajském při
pravenému budou rozestaveni
ďvojí řadou pohřební sluhové ne
soucí rozličné odznaky: modré
slunečníky hatapartny berly s
rukami spravedlnosti hedvábná
stinidla listy s podrobnostmi ob
řadů kteřížto sluhové budou míti
na sobě Černé tuniky a bílými pasy
a na hlavách Černé plstěnce s čer
veným chocholem volavčím Za
první skupinou přátel pobere se
vůdce v šarlatovém rouše od hlavy
po paty bije ba gong a kráčeje
před podobiznou nebožtíkovou u
loženou v jakési schránce bohatě
ozdobené Pak půjde druhá sku
pina přátel jichž povinností jest
omdlévsti v pravidelných přestáv-
rách na polštáře za tím účelem
přichystané Konečně poslední
skupina mladých mužů bude pod
záštitou modrých a zlatých nebes
trousili oa cest-i kousky bílého
papíru proražené dírkou jako sa
peky a určeoé k tomu aby zahá
něly zle duchy jimž by zachtělo
se přidružili k průvodu
Následovali bude katafatk ná
ramný palankin zastřený fialo
vým hedvábem zlatými draky vy
šitým jejž ponese na ramenech
padesát sluhů 'mezi dvojí řadou
bonzů Kněží oděni iedými čer
venými a žlutými řízami budou se
odříkávajíce poslední modlitby
střídali s duněním gongů písko
tem fléten a hlučnými fanfárami
trub šest stop dlouhých
Posléze budou vzadu smuteční
povozy bíle vyložené uzavírali
tento nádherný průvod pohřební
jebož útraty pohltí poslední peníze
bohatého nebožtíka
Slovem tento pořad neměl dc
sebe nic neobyčejného Mnoho
pohřbů této "třídy" ubírá se ulice
mi kaotonskými šanghajskýroi
neb pekinskýrri a nebešťané
spatřuji v nich toliko samozřej
mou poctu vzdanou člověku kte
rého již není
Dne 30 října došla bedna i-
slaná z Liančeu pod adressou
Kioíoovou do jeho domu v Šang
haji Byla v nt pečlivě zabalená
rakev zamluvená na pohřeb Ani
Vaog ani Sun aoi žádný alužeb
nik jamenu neměli proč tomu se
podivili ' Budiž znova připome
nuto ie není Číňana aby si ne
přál míti za iiva lůžko na němž
mu ustelou pro věčnost
Tato rakev vyhlazená a vyleště
ná arcidílo továrníka liaočeuské
bo postavená do "komnaty před
ků" Tu byla by zajisté dlouho
vyčkávala dae kdy lák filosofa
Vanga byl by ji použil pro vlastni
potřebu jsemilo tak bvti
Dnové Kiaioovi byli sečteni a ne
daleká chvíle která jej měla vřa
dili do třídy dědů rodiny
PATEJDLA
Bylť si Kinío pevně umínil že
téhož večera sejde se světt
Prodlením dne došel list od
Leuy těžce zarmoucené
Mladá vdova nabízela Kinfoovi
vše co měla byť toho nebylo
mnoho Jmění není prý ji ničími
Obejde se bez něho! Miluje hol
Co chce ještě? Nebudou-li šťastni
i ve skromnějším postavení?
Tento dopis prodšený nejupřím
něji! láskou nedovedl zviklati
předsevzatky Kioíoovy
"Jen má smrt může ji obohatit"
myslil si
Zbývalo ustanovit se na tom
kde a jak vykonali tento posleťnl
čin Kinío cítil jakousi rozkol
obíraje se těmito podcoboostmi
Douíalť že v poslední okmažik
zabuší mu ardce rozechvěním byť
jenom na chvilkul
V obvodu jamenu vypínaly se
čtyři pěkné kiosky vyzdobené
vším seč jest bujná cbrszivost
čínských výtvarníků Měly vý
znamná jména: pavillon "blaha'1
kam Kinío nikdy necbodiljpavillon
"štěstí" na nějž pohlížel toliko s
nej větším opovržením pavillon
"rozkoše" jebož dvéře byly mu
zavřeny pavillon "dlouhého živo
ta" jejž byl se odhodlal dáti zbo
řit Vniterní hnuti pudilo jej k tomu
Že si vyvolil tento pavillon Umy
slil až nastane noc iam se zavřití
Tam jej naleznou druhého dne již
mrtvého s proto šťastného
Dospěv k rozhodnuti v této věci
uvažoval jak umfíti? Rozpárali
si život jako Žaponec zardousili
se hedvábným pasem jako manda
rín otevřití si žíly ve vonné kou
peli jako epikurovec starověkého
Říma? Nikoli Tyto způsoby
měly by předkem do sebe cosi
hrubého nešetrného a urážlivého
vůči jeho přátelům i jeho služeb
níkům Zrnko nebo dvě opia
smíšeného a jemným jedem posta
čí aby vkročil s tohoto světa do
jiného nejsa si toho ani vědom a
jsa třebas ukolébán jedním z těch
snů které mění pomíjiteiný spánek
u spánek věčný
Slunce klonilo se již k obzoru
Kinfoovi zbývalo už jenom něko
lik hodin Života Chtěl se roz
hlédnouti poslední vycházkou po
šanghajském okolí a po březích
Huangpua kde tolikrát chodívají
nudě se Nespatřiv ani prodlením
tóbo dne Vanga opustil samoíen
jamenaby se do něho ještě jednou
vrátil a nikdy již z něho nevyšel
Přešel anglické území můstek
pnoucí se přes creek (potok) a
obvod írancouzský netečným kro
kem neuznávaje ani v tuto po
slední chvíli toho potřebu aby jej
urychlil Po nábřeží vztahujícím
se podle domácího přístavu obešel
šanghajskou hradbu až k římsko
katolickému kostelu jehož kopule
strmí nad jižní předměstí Tu
zabočil na právo a dal se zvolna
cestou jdoucí k pagodě Lunghao-
ské
Byl to Širý plochý kraj rozklá
dající se až ku stinným chlumům
kteréž omezují údolí Mina roz
lehlé bažinaté roviny jež země
dělství obrátilo v rýžové pole Tu
a tam síť průplavů napálených
Širým mořem několik bídných
vísek jichž rákosové chaty byly
omítnuty žlutavým blátem a dvě
nebo tři obilná pole vyvýšená tak
aby byla cbránéna od záplavy
Podle úzkých stezek prchali hoj
ným počtem psi bílá kůzlata
kachny když je nějaký chodec vy
rušil z radovánek
Tento kraj pilně vzdělaný jehož
vzhled nestál domorodci za po
všimnutí byl by však upoutal k
sobě pozornost cizincovu nebo
snad i vzbudil v něm ošalivost
Byloť všude viděti na sta a na sta
rakví Kromě mohyl jichž prsť
pokrývala nebožtíky nadobro již
pohřbené jevily se všude zrakům
jen podlouhlé schránky pyramidy
rakví narovnaných jako klády na
staveništi Čínská rovina měst
je toliko jediným náramným hřbi
tovem Půda hemži se mrtvými
rovněž jako živými Jisti se Že
je zakázáno zakopali tyto rakve
pokud tatáž dynastie sedí na trůně
syna nebes a tylo' dynastie trvají
po věky! Ať je zápověď ta prav
divá čili nic tolik je jisto že ne
božtíci uloženi v rakvích buď
omalovanýcb Živými barvami nebo
tmavých a skromných buď no
vých a ozdobných anebo již v
prach se rozpadávajících čeaajl
celé roky na den pohřbu
Pokračováni
PO mtifkftk J padaatt rok i Hni nur
rým 4oM vertata nb4 SfTita pMwavo
o iim Hni aoina MMeafai Hkir
Krw-iSooUilkf Syrar' k éfktmm irSt
nbi Baaaoto JafeoM mtommIb tnu
un Mimi irpiau rM rmui)
n to a
-"oa efcyfea
:! kula
110 vylán arti '
ékaló
ka éL
mm ninaji
dla eewaa tl
Ji o mnavaaí a
la IrlMlln-l Snwthla
saaili 1 1 — 4 aaartkwa-
r+ h-~o mi-
a a
SVm
v fSHM Jaa
rar-