t f
— " '- ~r — „ J - (
4- ~
"1
# "-"eBBSBMBBjHaBaBj
L-ousteVnílL na skále svatojanské
z p:třeží ód Emilie Flygaré Ctrlénové
PŘELOŽIL HUGO
PokiutoTinf
-'' IX "
llexi Četnvmi vlákav jež této
r$t byU tkáca a napínána v ma
'Ha okrsku bibuslánského úskalí
řtylo 4éi jedna vézící hlouběji a
1 jiaucí dát než všechna ostatní
i Snad ani nemusíme připomínat
ia toto vlikno předlo se v něžném
'srdci Nicolininu
Toto vřele bijící srdce které již
t dávno přestalo mít i nějaké přání
[pro tebe samo Žilo a bušilo jedi
ně pro manžela a syna avšak čím
ibuiilo láskyplněji pro oba tím
lvice chvělo se také před každým
-alem jaké se jim plihoditi mohlo
Rozčilena do nejhlubšího svého
nitra rozechvěna a otnámena ač
koliv neschopna pochopiti pravou
souvislost toho co slyšela a viděla
avšak také neklama jíc se o otázce
-cnrávnosů a nesprávnosti ubohá
Nicolina konečně usnula s nesčet
ými zmatenými myšlénkami A
když měsíc vrhal první své bledé
světlo na předměty byla probuze
na lomozem na mostku Vyskočila
pomateně a vzpomněla si že před
chvílí— ve anu jak se domnívala
ačkoliv to byla pravá skutečnost —
-dyiela vrzat dvéře do tajuplného
' skladiště Měla jednu jedinou my
Cáaku: oni odvážejí v noci nébez
f-sfné zboží pryč avSak jen kdyby
tri tou nebyl Georg! Lehce pro
klouzla pokojem do komnaty man-
l zelový Tato byla prázdna "Jistě
] sedí zase tam aa skále!" vzdychla
í zastavujíc se v dveří komůrky
f Oeorgovy a naslouchala neuslyší
' 11 tam jeho dech neboť zaslechne-
t ii toto uklidňující znamení které jí
' přesvědčí že on je hezky v klidu
-doma pak ho rozhodni nevyroší
spánku
Ale Nicolina nezaslechla žádného
-zvuku Proto otevřela dvéře a ve'
tla dovnitř — ach její tušení se
potvrdilo! Postel Georgova nebyla
mni rozemílána a jeho samotného
i-nebylo nikde v celém domě
"Snad ještě neodrazili?" bylo
nsjbližší její myšlénkou A neuva
iniíc o tom tak špatně souhlasí
' Jsií slabý Šat se stodenoumlhavou
' cod vyběhla ns skalisko a právě
„tlvSla tam aby viděla poslední
' ciopu Volnoplavce mizeti za skal
oím výběžkem
- v Na skalním balvanu kdež trávil
"-íé chvíle mnohé noci seděl
! Jer m Jalavou skrčenou mezi
í' ' --zdviženým límcem
j { Neslyšel dHve krokfl nanželěi-
' íizh leS ni oaa s plátem se pfi
-í ':Ma k němu a ptala se ho roze-
livEíým hlasem: "Ob Bernharde
Jrnharde proč dovoluješ Geor-
vrí účastnit se toho co není
:ívné — není on jíž tak příliš na
:~la k nerozvážným a aeprotny
zfm Cínům aby
' Tlcoíiaa nedospěla dále: Letsier
:tZl ji nazpět do svého pokojí
%-ťA nyní rozhovoru se o pod
""áctíaí obchodu a vyliěoval
t nulaá nesnři s takovou
i "tica asL:-£on dokazující jeho
—2zt poulívati jí n sebe sama
2 vuk pokud íasny rozum
-:'bío nabýval zas rozvahy
' zť nenabývala nad touto moci
:eU žeákol k němuž bývá
r 1 zr~x použito je pfeěinem proti
i : - a a n&že míti za následek
t a pmni samotnou byt
' ' r raem zoufalství že její mílo
z i Georj bývá mnohdy povzbu
:'í k Ukovcaitt jednáni
Al vlKau ještě v noci jako
M : j velií! VÍM ovŠemr nefiíel již
i rradee svlik moře se prudce
Eetezpečaě smítalo V kterýkoli
'3llk raeU vítr znova se sved-
zU a tik sa to taká šlachu Ni
i!- aiira alieSiv ji jejf man
V t Z-rsí vrtíl-aval ie ona
"J prrs dxií Lisaajkích
c:rzl!x:3 aapietf očekávala
rV:rr- !afea US fantasie
7:rl-im-Sefpeřt
f -jb v'"l3a neboť
aail se
i ' zx neklid
or~iUtýt
: 'jri3isse
- Jm
{ _ i se ros
i r i'kc'i-
ro AI
i 2 se
KOSTERKA
příliš zřejmě j k se sám trápil s
co zamlčel
"Velký Bože'' zvolala ona oia
která velmi dobře chápala a plá
cela toto bouřlivé bušení srdce
on je zde Georg mé dítě je
zde t"
A při návratu nanejvýš milova
ného xyna roaila se na ubohou
pustou Svatojanskou skálu perlová
mlha tak hoině a vřele že z toho
mohla vypučet rnže družka o-a
mělého Lodláku Křečovitě tisklo
se
Nicolinino srdce s novým bu
ením k srdci něžného a milova
ného mladíka kterýž se domníval
že jeho srdce pukne litostí a zá
rmu'kem kdyžtě on v blahé zába
ě
na Strandu mohl zapomenouti
že
milovaná matka ho doma oče
kává plna starostí
Lichotoě hladila Nicolina Geor
govy vlasy vlhké prudkým veslo
váním a ujišťovala ho nejednou
nýbrž několikrát Že všechno jest
zase dobře že veškerý strach jest
již zapomenut Laskavě od pouště
jícím a mírným byl i pohled jímž
pohlížela do očí manželových
němž se značila prosba a odpuštění
ták' zřejmě jako i svatý slib ie
Georg již neodejde z domu s ta
kovým úkolem 'jako třeba dnešní
aoci
Týž slib dával Georg sám když
něžná matka láskyplnými slovy
objasňovala svůj zármutek nad vě
domím že její miláček si neoškliví
nezákonných činu a Georg jemuž
dříve se tato nezákonnost líbila
byl nyní blízek toho tuto nenávi
dět třebas byla velmi zábavná
Avšak nyní přestěhoval se ne
klid do domku otce Eliase
Ani toho dne ani následujícího
ani třetího nebylo zřít nikde sto
dv do Volnoplavci Bouře však
procitla s novou prudkostí a zuřila
hůře pež za noci podloudného
činu
Matka Malena utírala v tichosti
slzy avšak mladá Johanna stěžo
vala si ve svém zármutku skalám
mezí nimiž pobíhala plna zoufal
ství sem a Um shora dolů nena
lézajíc ani okamžiku klidu
''Jen se tak zcela nepoddá vej
má drahá ' napomínal starý Elias
"nýbrž zmoudři a nebuď pořád
tak nerozumná! Dej naulova staré
ho zkušeného námořníka: Karolus
spasil se někam jinam než aby se
podrobil pokutě neboť jako je on
můj syn musím ti říci že se vy
rovná Petteru Granovi v lstivosti
— patrně nesmí se vrátit domů k
voli celní yachtě!"
"Ovšem to vím dobře" od věti
la Tobanna s jakousi hrdostí ve
své sklíčenosti "že Karolus mnoho
na starého Grana nedbá ne v
tom ie iistě něco jiného!" A dala
se znovu do pláče
"Kroť se trochu mladá žensaá
neookoušeí Boha svým breče
ními'' poznamenal Elias vyčítá
výru hlasem
"Nu a kde myslíte že asi nyut
je otíef
"To vf sám ťán JiOb ale po
něvadž on je takový prohnaiý
šíbal a iak isem slyšel ďal se na
pašování — věcí to kterým se ne
naučil od otce to buď jista —
proto jistě přistál tak si myslím
na některém místě kde může zbo
ží 'založit' Snad byl též 7ětrem
dále zahnán avšak aby bylo něco
horšího to ne: cítím to zrovna v
celém těl?!"
Zatím co Volnoplavec hledaný
na zemi a na břehu' zmizel s muž
stvem i nákladem byl celní čin n
stále jak toužící milenec očeká
sající příchod milenčín na čekané
velmi přísné na svém místě pfed
Straodem A trpělivost Pettera
Grana tím méně se unavovala po'
aěvadž se on chtěl pomstít nejen
pro velká příkoří sposobená mu
ďrzou nestydatostí Karolovou ale
též i pro následující po té a zcela
bezvýsledné prohlídce domu patro
na Holmera kterážto ' prohlídka
stala se as základě tajaébo udání
že zboží zmíněné o němž se Gran
domníval že je ukryto mimo jeho
okrsek bdde za dne přepasováno
O této prohlídce při níž Petter
Gran vykonával službu v celé
slavnostní ctihodnosti svá dřadnf
důležitosti jsa provázen oběma
svými stíay Oeterbergem a Kro
nens vypravovalo se mnoho a sám
kasec Uolmer tvrdil s úsměvem
Ie uková bedlivost a vytrvalost
lea retter Gran při této pffleži
t~2'Á c Ivet na jevo zasahovala
t" !í el-lajfatl je cloubý nos
L7inldll tín
! I I ? raOf Clvra a ani
" j i liz:'' i biZZ neosvííln
-: rra prsatí aoc
i C-a tI v„i tíes to
x '—:') ve svát
: Jacilca ve
rr! 3p:xisvá
r j r i" —
1
koby chtěl opustiti toto místo
nicméně vracel se opětně zcela ne
očekávaně nazpět
Co tak trávil čas přihodilo st
lednou večer pravé Když ceim
yachta obrátila nos ke Strandu
by zahájila svou obvyklou stráž
že člun— dobře obeznalý v těchto
končinách — tiše se proplížil mezi
dvěma vyčnívajícími skalami
přistál u Graf verů
V domku seděla Malena roníc
horké slzy na niti lež předla pro
niť tatfkovu
Veškerá naděje zmizela nyní
přes všechno ujišťování tatikovo
Georg jezdil přece den co den
křížem a krážem po moři avšak
pořád marně Volnoplavec byl
a též zůstal jako smeten s po
vrchu zemského Ale matka Male
oa měla klidnou a trpělivou povahu-
Nestěžovala si: slzy rouily se
u ni v ticnosti
Stařík Elias sedící u rohu krbu
a řezající louče pozoroval čas od
času svou mladou snachu jak ona
neschopni vůbec nějakou prací
zaplašiti dlouhý čas chodila svět
ničí sem a tam a lomila rukama —
Elias pořád se neměl k tomu vy
tasit se s tím jak i ieho vlastní
zmužilost dohasíoá nicméně
nitru svém musil přiznat že jest
ona již velmi skrovná
Najednou proběhla jako elektri
cká jiskra všemi třemi členy rodiny
— na dvéře bylo najednou zakle
páno známým klepáním — a v ná
sledujícím okamžiku stál Karolus
před svými
"Jemine Karole to's ty?!"
Johanně dostalo se prvního ob
jetí matce a otci následujícího
"Dejte mi něco pojíst!"- byls
první jeho slova "Vždyť vidíte na
mně a na tomhle zajatci" — a
při tom akáal na sklíčenou po
stavu Stange Janovu— "že potře
bujeme něco pojíst než otevřeme
svou zásobárnu slov Ale neza
pomefi též na pravou kořalku dra
há lobanno!"
Děkujíce mlčky Bohu odložili
prozatím všichni svou zvědavost s
své otázky až Karolus a jeho
veslař ukojí obrovskou cbuť k
jídlu A když Karolus po chvíli
odstrčil vyprázdněnou mlsu a se
sepjatýma rukama pronesl své:
'Bobu budiž vzdán dík za pokrm
i nápoj!" obrátil se k staříkovi
jehož oči s hlubokou účastí sledo
valy sebe menší pohyb navrácené
ho syna neboť z hltavosti kterou
tento dával na levo soudil Elias
že se měl syn dosti špatně
"Otče promluvil Karolus s
podával tomuto svou mohutnou
ruku přes stůl "vidím na vás že
chcete ode mne dostali slib —
matka a Jobanna ubožačka chtějí
rovněž totéž proto vám všem pra
vím jako že se jmenuji Karolus
Eliasson a jako že chci poctivě
míti toto jméno až do hrobu že
teoto slib ode mne dostanete Ale
při tom trvám a ani kněží nebo
ororoci nebo celní zřízenci a krá
lovská nařízení ať by všichni
přišli třebaV ze samotoé Anglie
mně nenamluví že bych nebyl po
ctivcem proto že jsem si mnohdy
hrál na schovávanou s korunním
člunem neboť kdybych byl samo
ten byl bych ještě v pokušení
znova to opakovat A nyní mne vy
slechněte otče když vám zde
upřímně slibuji Že budu řádný a
poctivý muž! Neboť tomu musíme
rozumět tak že když se uváží řád
ně výtěžky u srovnání s obtížená
a zodpovědnosti pak se jim ony
stěží vyrovnají a proto posýlám
je všechny k ďasu!"
Karolus dokončiv tento výrok
vstal a podával jednomu po dru
hém upřímně raku Ale když po
té zvedl Johaain nslzeuý obličej k
světlu a řádně prohlédl co oněch
osm dnů v něm vykonalo připojil
měkčím hlasem: "Musím se ti svě
řiti drahoušku že jsem chvílemi
míval těžké svědomí protože vám
tím doms působím starosti Avšak
když už jsem ke všem ďasům jed
nou přivedl člun do té hanby musil
jsem ho také doplavit na břeh —
což nebylo také nic lehkého: Petter
Gran hnal mne pokaždé jako pla
cbébo ptáka nazpět do hnízda
sotva jsem zobák vystrčil'
' ''Jak se ti při tom všem daří
lo? ptala se (ohanna na jejíchž
tvářích opět vypučely svěží rnže
'Povídají že prý Číhal věrně jako
hlídací pes pfed Strandem '
"Ano tak jestl A ayof asi cbá
pes sotva ie Volnoplavec vystrčil
nos a rozhlédl se kolem ta mál
hned musil coovnouti neboť prvaí
co jsem dalekohledem zahlédl byla
celní yachta
"A pro Bůh kde jsi se Karole
po celou tu doba zdržoval?' Otec
i matka poslouchali zvědavě i
lobannou
"Eb ano mám přítele na jiho
východě —no ao má hrdá Johan
ao jen se tak podivně aa moc ae
koukej: vždyť můžeme míti je£3
jiné přátele v chobotu nes jsou ten
ské jako aa příklad obrovský po
ctivý hrnec v %Zxl si sslents
uvařit ryba a v čas nouze aíta
ukrýt CbrovtLJ krac vi
avaf Hl tzitZL il ji
znám míslko ka tcť Iltt:-ia
oaaéml sirJt! !!
klad V i jím cStli j J li t
Pokrok Západu
dobu než připadalo mi urážlivým
dráždivým ustupován před sta
rým celním slídilem a tak když
isem viděl že st on umínil necpu
stit břehu u Strandu patrona Hol
mera zapřisáhal jsem se— -byla to
jvšem šílená přisaúa avšak když
jsem ji odpnsani musil jsem ji
sploiti — že i kdybych tam měl zů
stat do soudného dne musím
dříve dopraviti sudy na pravé mí
sto neč se s nimi rozloučím"
"Nu?" ptali se všichni tři s ne
dočkavostí když se Karolus za
mlčel
"Konečně napadlo Petteru Gra
novi že takový dobrý chlapík jak
on může provésti lepší úkol Za
doe odjížděl klidně avšak večer
se ve vší tichosti vracel aby při
skřípl Volnoplavce o němž se do
moíval že se v tu dobu odváíl
ven"
"Volnoplavec však uměl si lépe
poradit: chtěl Petteru Granovi
zahrát lepší kousek Nužeibyl jsem
proto na číhané od časného rána
až pozdě do večera a právě
když
se celní yachta jednou z rána vy-
dala lovit jinou zlatou rybku o
které se stařík mým přičiněním
dověděl ačkoliv jsem nikdy ne-
očekával že se na to chytne" —
připojil Karolus se spokojeným
úsměvem — "tu aiáš okamžitě
isem užil ( už isem se dávno ořed
tím tak usmslil) jolly kamarádů z
Risso neboť kdybych byl užil
Volnoplavce byl by jej starý Gran
poznal podle Čichu i kdyby byl
sebe více vzdálen od nebo A se
smělým vzezřením jako bych plul
oprávněným posláním jsem
zkrátka odrazil položiv nejdřív
několik liber mořské trávy na sudy
ke všemu ještě uprostřed bílého
dne a poněvadž štěstí odvážnému
přeje dostal jsem se šťastně ku
předu avšak byl bych bezmála
poděsil Holmera když jsem při'
běhl k němu a vyjádřil se že bych
mu rád vydal soudky
"Ty ŠÍIenče ty mne učiníš ne
šťastnými'' pronesl
'Avšak já jsem mu hned dodal
odvahy Soudky byly se vší rychlo
stí ukrvtv do sklepy kam se ani
celní slídíc sni jiná křesťanská I
duše nedostane"
"Když byla tato práce vykoná-
na (ke všemu bylo zapotřebí nějaké
čtvrthodinky) - vrátil jsem se do
svého starého úkrytu přesel do
Volnoplavce a chystal se že až
celol yachta odpoledoe bude se
ubírat ke Strandu počkám na ni I
a pojedu vedle ní Poněvadž jsem
však vykonal mnoho oklik a za
táček oď té noci kdy jsme se roze
šlí nechtěl jsem aby on poznal
odkud přicházím aneb jak jsem se
musel namáhat když se nám ne
dostávalo záseb a kořalky a pak
bvlo mně miletši a zábavneisi co
se mně vůbec mohlo stát kďybvcb
slyšel že on ještě tam dlouho číhá
a čeká oa Volnoplavce
Avšak tato naděje se neuskuteč
nila
Příjezd Karolův byl novinkou
která se rychle rozšířila v okolí a
Petter Gran který co živ nikdy
netušil že se tolik neohroženosti
najde v lidském těle byl by bez
mála ochoravěl těžkou tou ranou
když zpráva o návštěvě smělého
podloudnfka na Strandu dospěla k
jeho sluchu
Byla ovšem vykonána nova pro
hlídka v domě Holmerově která
však byla provedena zcela bezvý
sledaě iako předešlá neboť tako
vých skrýší jaké měl patron Hol
mer nenajde se u žádného kupce
Nezmíníme se liž o doimecn s
jakými Petter Gran vracel se do
mft když byl zbytečně promarnil
celý týden přinášeje si nastuzení
které mu na delší dobu zabránilo
vykonávati s obvyklou pílí svůj
úřad
Nedbale a malátně ležela ne
čávno tak čilá celní yachta — ta
která obyčejně jindy iak za dne
tak i v noci tančila po "horách a
dolech' oa vlnách Skageracku —
umeca vBM MBv —
no ta leze a nyní a sn a o st
rých výkonech co její velký velí
tel přemýšlel o pomstě která se
však již neprovedla poněvadž se
Karolus nedal po poslední štvaní
ci již vylákat na dostřel
Dny neklida přešly přes Graf-
very anii jaká viditelná stopa na
svědčovala jejřeh návštěvě
Klidně seděli mužští a své zun
ní práce a ženy n kolovrátku
Letsler odpočíval jako vždycky
se svou zadumanou hlavou opře
nou o dlafi Georg učil se vií silon
vlivem plaě procitlé vědychtivosti
a Nicolina urážný anděl Svato
janské skály která svou láskou
svou mírností a smířlivostí udržo
vala všechny sporné síly mimo své
malé království oas ta badaá se -
9 -
děla též jako jiady a malého pra-
cAvniha atolku notfl1 irto
větvemi keřů před okny listí zbave -
eýcV K eUiaě všech květů A
po $ p6ht4dls aa Ge&rga na nor-
toa ranný drotmcao mužexa
ítsťf poletoval semotsmo a zobal
srnka s jí raky a sedal jí aa rá
bI a klavsi do lejJi vUsk A
l"xc''i aa as=cív&!a a její Gecrj
tyi a t30 vtsi fscXIaa a nzú a
izz:
L!a
=:-Jlí ř r
rscva trs
f-i!ra tiiLrí Pae?v ri f ---- -i
£ 1
KdyŽ vlsk Nicolina ossměla
oerozkládal se úsměv po jejích
rtech za to vSk Často sksnula
slza na ruční práci kterou hotovi
la pro manžela nebo syna
Od oné neblahé noci kdy ona
nedbajíc svého chatrného dříve ul
dosti podkopaného zdraví stála
venku na skále Svstojaoské a oe
cd ala mrazivému větru pronikat
údy co úzkost a zimničné napjetf
pálilo její nitro od oné noci cíti a
Nicolina v nitru svém smrt O ia
událost vlastně urychlila rozvoj
semene dávno tam klíčivšího
Smrt sama neměla pro ni nic
děsivého: s blahým nadšením ode
vzdala bv se myšlenkám na tu
jedinou přítelku jsouc již tak
dlouho a trpce zkoušena kdyby
nebyla zárovefi ustavičně trápena
představou osudu těch které zde
musila opustit
Ač srdce Nicolinino nevýslovně
pevně přimknulo ke Georgovi
pohlížela ona při vzpomínce na
blížící se loučeni méně bolestně
os
něho který musil teprv no
světa získat si zkušeností než na
Letslera kterýž osaměv a tona
stále ve větší zasmušilosti musí
ostat samoten na tomto pustém
osamělém místě Prvnější takto
cítila beze vší trpkosti
zapomene
pomalu na zármutek a bude později
lien v milé smutné upomínce v
tichém toužení avšak bez trápení
vyvolávat si představu nebožky
matky kterou zbožňoval lento
však a to se jí dotýkalo velmi bo
lestně nepozná už jaktěživ pře
stávky v zármutku: jemu jest ona
vším bez ní nebude mu svět ničím
A toto přesvědčení na jistých zá-
t I _ J _L _ I 1 A LU
aiauecn iuuuovuuc uyiu yui-iuuu
že se Nicolina hrozila okamžiku
kd se konečně jeho zrak otevře
před zármutkem jej očekávajícím
Sama však neodvážila se nikdy k
nějaké rozmluvě o takové trapné
záležitosti
Georga však na to připravovala
Dodávala mu naděje a snažila se
posílit autvrdit jeho duševní síly
aby bo tyto neopustily v okamžiku
zármutku a nebezpečí Ve chvílích
kdy byli spolu samotni líčila mu
poblouzení životní jeho oustrašu-1
hici následky barvami tak sytými a
slovy tak plamennými že Georg v
tichém udivení viděl jak se jeho
klidná a slabá matka mění před
hebo zraky v mohutného a silného
I ducha který ho s velkou opatrno-
stí ozařuje varuje a vede
Tyto velmi tajůplné a vážné
rozmluvy nezmizely nikdy z pa
měti Georgovy avšak teprv hodně
pozdě až už ta která žila a byla
jejich podnětem vznášela se pouze
v jeno fantasu prea nim jako
strážoý anděl teprv tehdy byly
mu úplně jasnými tenkrát teprv
chápal temné její oarážky jejíl
prosby její neklid její úmyslnou
snahu zmínkami o tolikerých po
kušeních utvrdit bo a napřed
zocelit
#
Slunce již dávno roztavilo mrsz
né závěje které zima rozložila kol
úpatí Svatojanské skály když
Letsier jakoby zrovna procitl z
nějakého ďlouhotrvalého omámení
pohlédl na manželku s očima pro
zrazujícími úzkost plnou překva
pení
Nicolina vyhnula se jeho zra
kům neboť nemohla je vidět tak
zpytavě upřené ca sobě aby záro
vefi necítila nutnost dáti se do
pláče — a přec by se byla velmi
ráda ukázala zmužilou
Jakmile jednou u Letslera Vznikla
tato zžirajicí myšlénka která se
zdála takřka pohlcovat všechny
ostataí jeho myšlénky upadl on
do zvláštní zasmušilosti mnohem
pro zdraví škodlivější než trápení
které ho dříve hlodalo
Nezmiňoval se však o svých
dojmech nehoršil se sni neobvi
ňoval osud z krutosti: mlčel avšak
v tomto mlčení skrýval se hrobový
děs A jeho prohloubené tváře s
hrbeni Potava prozrazovaly ieho
maomoc a u jý
klid -
Když byl Georg dlouho udiveně
všímal si otce i matky a divil se
jako oni kteříž přečasto hovořívali
spolu beze tlov pouze pohledy
nyní jako s njednánfm aneb jako I Cingů bez obavy že by oejpro
tn měli hrozný zločin na svědomí hnsaější tipao nebeské ' líše jen
odvracejí oči stranou sotva ie sel
jejich zraky setkají počal i oni
posléze pociťovati jakousi smrel
on úzkost která jala se prouditi
jeho nitrem Avšak nechtěl roz
mnět a také nerozuměl zármutku
kterýž hlodá beznadějně a bezdtěS
ně V divokém ' zoufalství klesl k
nobám matčiným: "Kci že se
klamu prosím tebe o to drahá
matko řeka! to tak - aneb pověz
raději pravdy!' prosil v bezuzd-
I
1 nem ma "natau #
Uu7 ceorgu muovaoy synui
koktala podušená matka Kebyla s
l ' pronést víc nýbrž pralonjlal
tváll
t ae ueorgove niavv pjii
no aa cem : i
'Ty teay zemrei vsiysai ma-
&7ÍL "zemřel než tě budu moci
odvést! s této pusté skilv než
taješ moci riiZA mne opravdo
vým ssaiecal Ale pak ni nebudu
ani ji cit't li ani pracovatt: jea
r tera cuis c=ui isea as tví-
I _ a - r
I tu-t t-
O ŽIVOT
Román Óínskóho Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V
Pokntováal
KAPITOLA 6
V Bii se třebts zachce ítesáfl projiti
m v kaicelifl Stoletnlcc"
Kinío jehož pohrdá vezdejšími
věcmi nezapřela se ani na okamžik
vyšel oazejtří sám ze svého příbyt
ku Krokem vždy stejnoměrným
ubíral se po pravém břehu Creeku
Doraziv k dřevěnému mestu spor
jujlcímu anglické území a ameri
ckým přešel říčku a zamířil k
domu dosti pěkného vzhledu kte
rý vyvstával mezi míssijním koste
lem a konsulátem Spoléných obcí
V průčelí tohoto domu byla
přibita velká měděoá deska na
níž jevil se tučnými literami tento
nápis:
Stoletníce pojišťovna na Život
Základní jistina: to mil dol
Hlavní jed: William J Bídulph
Kinío otevřft dvéře sesílené
Ljruhými vycpanými dveřmi a octl
se v pfswně přepažené ua dva
díly prostým zábradlím zvýší pod
prsně Několik svazku v lepen
kových deskách knihy s niklovým
kováním americká nedobytná po
kladna s tainími péry dva- nebo
tři stoly za nimiž pracovali úřed
níci pojišťovny složitý psací stůl
vyhrazený slovutnému Williamu J
Bidulphovi — to byl nábytek
této místnosti která- zdála se ná
ležeti do domu v Brodwayi (hlavní
třída v Novém Yorku)' a nikoli do
domu vystavěného oa březích Vu-
sunsra
William J Bídulph byl v Cíně
hlavním jednatelem společnosti
pojišťující proti ohni a- oa život
jejímž ústředním sídlem bylo Chi
cago Stoletníce — dobrý název
jenž lákal klienty — Stoletníce
velmi proslulá ve Spojených stá
tech měla filiálky a zástupce ve
rěecli pěti dílech- světa Provo
Uovala znamenité a výtečné ob
cbodv řídíc se stanovami velmi
(IB{te a svobodomysloě upravený
mi které ji zmocňovali pojišťovali
proti všelikým nebezpečenstvím
Pročež jali se nebešťané plouts
po tomto proudu novoaoDycn
pojmújenž plnil1 pokladny podob
ných společoostí Velký počet
domů v říši středu byl pojištěn
proti ohni a na pojišťovacích
smlouvách pro pHpaď smrti s
mnohonásobnými složkomi jež
popouštějí bylo dosti čínských
podpisů Tabulky Stoletnice bylo
jjj viděti nade dveřmi šanghajský
mi a mino jiné i na polopilířích
bohatého jamenu Kiníoova Za
účelem pojistili se proti ohni ne
zavítal tudíž Vangúv Žák návště
vou k slovutnému Williamu J
Biduíphovi
"Pan Bídulph? 'otázal se Kinío
vstoupiv
William J Bídulph byl tam
'osobně" jako fotograf jenž pra
cuje sam jsa vzay obecenstvu k
službám — padesátník v bezvad
ném Černém obleku s bílým ná
krčníkem plných vousů bez kní
rův a vzezření v pravdě americké
ho "'v '
"S kým mám čest mluviti?"
zeptal se William J Bidulph
"S panem Kinfoem ze Šang
haje"
"Pan Kinío! z klientů Sto
letnice pojistka číslo 27200
"Tentýž''
"Mohl bych doufat! v to štěstí
pane ze byste potřeboval myen
služeb?"
"Přál bych si mluviti s vámi
soukromí" odtušil Kinío
Rozmluva mezi těmato dvěma
muži mohla se vésti tím snáze že
William ] Bídulph hovořil po
"osku rovnet aobre jsko moto po
angiicka
1 Pročež byl bohatý klient nvedea
s náležitou zdvořilostí do kabině-
tu vyloženého těžkými čalouny a
zavřeného dvojitými dveřmi kde
I bylo lze osnovat! svržení dyasstie
slůvka doslechl
"Pane" pravil Kinío possdiv
M do houpací stolice n krbu ply-
htem vytápěného "rád bych učinil
smlouva s vaší společností a po
jistil po svém 4mrt( výplata kapí
tálu jehož výši hned vám osná
mim"
Pane aic snažlího" odpově
děl William I Bidulph "Dva
podpisy váš s můj na konci po
lístky a po několika předběžných
I " - -
I formálnostech je pojištění hotovo
Ale pane — dovolte mi tuto otáz
ko — což si nřeiete zemřít! hodní
ttár? Přání to jest ostatně zcela
cfirozeaé
"Pro?" optal se Kbío "Po-
j:těoí svědčívá obyěcJ a poj!
Itěoce o - cbavě Ss nastávající
smrt "
"ó paaet" vskočil mu do ItZi
William j Eidulph co nejvá£&ri
"tato obava oevyskvtaie se
a Keata ttost-ei wcz nesvj
Uofcm i i Káa sa i
Li f V Í----T m s-l Fs
PATEJDLA
málokdy však se přihází aby
se
naši pojištěnci nedočkali sta let
velmi zřídka velmi rřídkal
jich vlastním prospěchu měli
bychom jim ukracovati život! A
proto daří se nám v obchodech
znamenitě! I ubezpečují Vás
pane pojistíte-li se u Stoletnice
že nabudete takměř záruky že se
sám stanete stoletoíkeml"
"Aj!" podivil se klidné Kinío
hledě chladnýma očima oa Willi-'
ama J Bidulpha
Hlavní jednatel vážný jako mi
nistr nevypadal ani dost maio
jakoby žertoval
"Buď jak buď" ujal se opět
slova Kinío "dal bych se rád po-
istiti na dvě stě tisíc dollarů
"Pravím kapitál dvou set tisíc
dollarů7 odvětil William J Bí
dulph i napsal do příruční knihy toto
značné číslo při němž sni brvou
nepohnul
"Víte" dodal"že se pojištění
ruší a že veškery zaplacené pré-
ať je jich cokoli připadají
úplně společnosti jestliže osoba
oa kterou se vztahuje pojištění
přijde o Život vinou toho jemuž
by ze smlouvy jako dědici zisk vy
plyjul?" Vím to"
A preti jakým nebezpečen
stvím hodláte se pojistiti drahý
pane?"
"Proti všem'
"Proti nebezpečenstvím cesty
po souši i po moři a proti ne
bezpečenstvím "pobytu mimo hra
nice nebeské říše?"
"Ano"
"Proti nebezpečenstvím soud
ního výroku?"
"Ano"
"Proti nebezpečenstvím sou
boje?" "Ano''
"Proti nebezpečenstvím vojen
ské služby?"
"Ano"
"Tu přibudou ještě zvláštní
značné prémie '
"Zaplatím čeho bude třeba"
"Dobrá!''
"Avšak" připojil Kinío "jest
ještě jiné velmi závažné nebezpečí
němž jste se nezmínil
"Jaké?"
"Sebevražda Myslil jsem ie
stanovy Stoletnice oprávBujf také
pojistit se oa sebevraždu?
Zajisté pane zajisté" svědčil
Willism J Bidulph mna si ruce
"To právě jest nám znamenitým
zdrojem příjmů! Uznáte tuším ie
našimi klienty jsou namnoze lidé -vážící
si života a že ti kdo z pří
lišné opatrnosti pojišťují se na
sebevraždu nikdy se života ne
zbavují''
"Na tom nesejde" odtušil Kin
ío "Z osobních příčin jest mým
přáním pojistiti se i proti tomuto
nebezpečí '
Jak je libo leč prémie bude
veliká!"
"Opakuji vám že zaplatím čeho
bude třeba"
"Platí Řekneme tedy" pra
vil William J Bidulph zapisuje
do své příruční knihy "proti ne
bezpečenstvím moře cesty sebe
vraždy
"A jaká prémie bure se platit!
za těchto podmínek f otazai se
Kinío
"Milý pane" odpověděl hlavní
jednatel "naše prémie jsou opra
veny s msthemstickou přesností
která je společnosti k nemalé cti '
Nezakládají se již jak bývalo
jindy na tabulkách Duvíllarso
vých Znáte-lli pak Duvillar
sa?" "Neznám Duvillarsal"
"Výtečný statistik ale již starý
ba tak starý ie jest ai nebožtík
V tu dobu kdy sestavil své slavné
tabulky které slonil dosud aa
stupnici prámií většiaě evropských
pojišťoven velice pozadu jsoucích
byl průměr života menší nežli je
dnes zač děkovat! sluší pokroku
ve všech oborech My asássa tu
díž základem vyšlí průměr a proto
příznivější pro pojištěnce jtni
platí ménl a lije déle
"Kolik bude iiniti prémie?"
otázal se opět Kinío chtě zarazili
mnohomluvného jednatele který
neopomíjel iádaá příls£tosti aby
se aevytasil s touto chvalořečí na
Stoletoici
"Pane" odvětil William j Bi
dulph "promiňte mé smělosti ie
se ptám kolik je vám let?"
"Třicet a jeden rok"
"Nože při vlka jt leta kdjťj
aým nebezpečenstvím plstil
u každé jiaé společnosti i 1 a t" V
sosmdesátinn ze sta C: ls
však pouze dvě a se-' Uia
coi činí roční na k-' J ) r0
t dollar! fU CJi l r:j tU
Citara"
"A ta X~~-' ~
i LI ú lU-
s-aa ne-
bestesc:
tsvrsIJa?
i se-
l: i t i tZ' ' i :1 — ' ~i
Mrvovi rL
aa cii: t:it rrr-:::a liltw:
rračováni
t!y f:::rar_:ij c lzz