Oj
7APABU
Poustevník na skále svatojanské
RíTiin z petřeií od Emilie Flygaré Ctrlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
Pokraiorint
"Pošetilá hloupá' opakovala
Fanny a trochu nedůvěřivým po
třásáním bitvy - "a v (5 máti co
fikají v Goteborgské škole? Nu ie
jmu podlitá fe mě tak snadno
oeobelstí sama slečna Bladova
to tvrdil''
"Tím lip! Jeti abys se nezkazila
po tu dobu co s doma
'Ten měsíc?" odvětila Fanny
usmívajíc se "Než st ' po
ložila rychle prst oa rty a sklonila
kučeravou hlavu na rameno "Mně
se zdá že jsem něco slyšela
avšak ne to nu nebylo byla to
pouze domněnka totě mrzuté!'
"To se mně nějak nelíbí!'
vzdychala paní Holmerová obra
cejíc se nepokojně sem tam ''Ne
odvažuji sp někoho zavolat a sama
jít nemohu!"
"Pošli tedy mne máti' zvolala
Fanny čile "Proklouznu lehce 1
pobřežnímu skladišti a budu na
sloucbat co se tam děje"
"Ne ne ty bys nastydla — ne
odvážím se tě pustit ven! Vždyť
právě takovými nočními vycházka
mi zkazila jsem své zdraví Jen
buď hezky klidno dítě!
"'Ach drahá hodná máti vždyf
se dobře zabalím a pak vezmu lu
cerau — ujišťuji tě matko kdyby
nebylo bouře které se trošičku
bojím že bych se věru nebála j
ničeho!"
"To nemůžeš tak předem tvrdit
milá Faninko a ač se nyní stavíš
smělou abys upokojila můj strach
jsem nicméně zvědava co bys si
počala kdyby yacbtový poručík
ten hrubián se najednou ocitl před
tebou a chtěl vědět co tam děláš
— ouže co bys mu pak odpové
děla?"
"Ano počkej myslím že
bych mu vůbec neodpověděla ale
vykřikla a odkvapila a vůbec se
tvářila jakobych spatřila nějaké
strašidlo"
"To by ti věru prospělo on
by tě okamžitě chytil! '
"Tak ať mne chytí— tím se ještě
ničeho nedáví!"
'Ach on by tě už přinutilabys
promluvila a jestli před tím byl v
pochybnostech pochopil by nyní
jistě že otec jest asi uvnitř ve
skladišti"
"Ne na mou věru kdyby ano
—Aleji ho ošidím!"
Fanny měla již nožky v malých
svých střevících a snažila se jak
nejlépe mohla zaháčkovať si na
židech šaty když tu matka která
se v posledním okamžiku zdála
rozpakovati má li použití nabídky
mladé dcerušky najednou pro
nesla: "Nesmíš odejít Fanny
tím bys mně spůsobila dvojnásob
ný neklid!"
" J Avšak Fauny ukončila rychleji
než by se dalo pamysliti oblékání
přehodila ještě přes ramena plášť
Yúžlcuia svíčku v laterně a zmizela
ujišťujíc matku že se okamžitě
vrátí s dobrými zprávami
""Umíněná holko'' volala matka
za nf "ukryj alespoň lucernu pod
plášť - sice nás její záře všechny
prozradí'' v
Ale Fanny jí už neslyšela
Toto dítě mělo odvaha a srdna
tojt která se spíše zvětšovala než
zmenšovala když bylo ponecháno
samo sobě bez jakéhokoli vedení
neb instinktu Než v této statné
povaze skrývala se zároveS milá
dětinskost vřelá a upřímná dobro
ta pomilováníhodná směs stydla
vosti a odvážnosti
Dloubou chodbou kráčela po
Špičkách lehce jako duch avšak
když měla otevřít velká vrata před
síně a vydat se na dvorek ohlédla
se nicméně za sebe nikoliv zrovna
strachem avšak jakoby jí někdo
scházel Nicméně byl tento dojem
brzo lebce překonán a ona posta
vila oa zem lucernu aby spojený
sni sílami obou rukou odstrčila
tl£ká vrata Tato námaha byla
vlak velmi obtížná Konečně byla
£?£ce jen korunována zdárným
výsledkem avšak ubohá Fanny
fssUvila lucernu velmi blízko
vrat: když tato povolila roztřískla
cL!o a světlo zhaslo
Kěkolik okamžiku opírala se
sxla hrdinka nerozhodně o veřeje
niť
!?azpět do matčiny ložnice byla
[ cesta venku vlak bylo tem
studeno Fylax itlkal vlny
te tupS a nechutně ke ka
i 23a m£tu pobřežní skla-
Zl tamo vypadalo tajemně a
f a rzl:!c ťasyslný měsíc —
" i C~-zf Fannin— zakryl
n" tlliýmrak
rxlaa tolikerými
r:iiaou jala se
% ctbylo-li by
tj ťzl£t ale
Zzi tvrzení ie
tliJi ty
Zt i h i
Z %- ':
r "
i i
Dospěvši k této tripné přeJsta
vě překonala najednou svou ne
rozhodnost: rychlým ponybem no
by od-JtrČila lucernu daleko do
kouta - a vyšla ven na temné
schody a s těch na nerovné dláž
dění dvora
Mezi dvěma džbery postavený
mi tam by zachycovaly dešťovou
vodu zastavila se na chvíli přede
vším proto by zvykla lemoua pak
by z tohoto úkrytu se rozhlédla
kolem skladiště Brzo téžzahlélla
že jsou dvéře do skladiště otevře
ny a hned po té že někdo odtam
tud vychází — pozorovala však
zřejmě Že touto osobou není její
otec ani Karolus
Nevědouc má-li jít tím aneb
jtSte Cekat neuvidí li otce násle
dovat onoho zůstala v téže polo
ze ještě chíli když se v tom její
srdce najednou zachvělo Zaslechla
volání o pomoc a daleka jsouc tu
šeuí že by volajícím byl sám
yachtový poručík který se octl v
choulostivé situaci byla naopak
plna strachu aby to nebyl její
otec a pouze vzdálenost byla pr
činou proč nepoznala hlasu ~
Úzkozt Fanny byla k nepopsá
ní Chtěla okamžitě běžet tam na
pomoc chtěla odkvapit nazpět
zavolat čeledíny avšak než byla s
to dohodnout se na nějakém roz
hodnutí zaslechla najednou podiV
ný hluk jako když něco padá dolů
a hned po té silné šplouchání
Tento ruch spůsobený poručíkem
když on seskakoval do člunu při
met ji se roznodnout: nevidouc a
nemyslíc na nic jiného než na
otce jala se běžeti seč stačila po
dlouhém nádvoří a nedošla dál než
do poloice cesty když v tom
byla najednou zadržena napřaŽe
nýma rukama Byl to Georg jenž
právě běžel k domu
Ne co nevidím — jakže pro
bůh jsi se octla venku uprostřed
noci draná moje ranný ř
' Jemine tos ty Georgu!" zvo
lala vtsele Fanny lokajíc rychle
vzduch "Patrně tam asi spadl do
moře sud s kognakem? Slyšela
jsem něco oškliveno od můstku
co mne hrozně poděsilo "
"Nebylo to ošklivé' ujišťoval
Georg hlasem vzbuzujícím uFanny
úplnou jistotu "nýbrž naopak
velmi zábavné Yachtový poručík
musil se trochu schladit proto že
nám připravil horký večer"
'Avšak kde pak jest otec tak
dlouho — přijde snad hned?"
"Patron ab šel již domů: našelť
jsem dvéře otevřeny''
"Ne on byl několikráte dnešní
noci venku čekaje Karola a nyní
je venku jíž několik hodin j:-me
proto obě á i matka neklidný a
proto jsem též vyběhla sem se
světlem''
A toho jsi se odvážila hbitá
Fanny?" divil se jí Georg kterýž
najednou měl proto spoustu
tušení:nemohlť potlačit podezření
když patron Holmer není doma
že se snad zatím událo ještě něco
jiného než on s Karolem přirazil
ku Strandu: avšak neodvažoval se
povoliti uzdu svému podezření
aby tím snad nezvětšil neklid Fan
nin
"Já se nebojím" řekla Fanny
"avšak lucerna se mně rozbila a
tak měla jsem tmu: proto
bylo to trochu mrzté! Kde však
myslíšže otec je— neukryl se snad
v skladišti?"
Když si Georg vzpomněl na
ránu kterou byt silnou rukou
yachtového poručíka obdržel měl
za pravděpodobnější že tam snad
leží patron Holmer ve mdlobách
Rozumí se že si tuto domněnku
ponechal sám pro sebe a prosil
jen aby směl Fanny doprovodit!
domů
Ale Fanny nechtěla o tom ani
slyšet "Pojďme do pobřežního
skladiště!" řekla
"Ne ty ne milá Fanny! Lépe
se bodí půjdu li tam sám Musím
si vsak vzít nějakou lucernu!''
"Ale tím polekáme matku"
tvrdila Fanny "a to bych nechtě
la Georg u! Prosím tebe vezmi
mne sebou — budu se tě držet za
roku! Až vejdem do skladiště ote
vřeme vrata a budeme vidět dost
a pak můžeme též volat a hmatat
před sebou
Georg nemohl odporovati pří
větivému a lichotnému hlasu a tak
vešla ona vedouc se bo za ruku a
chvějíc se do pobřežního skla
diště "Hu zde je temno a smutno —
ale já se pokusím zavolat
Otče Otče!'' Její blas vyznět vlak
úplně bez odpovědi Přivírala
ospalostí oči chvěla sebou tulila
se vidy těsněji a těsněji k svému
mladému ochránci Brzo vlak pře
konala pocit jenž se jí vtíral od
stoupila několik kroků od Georga
a zaČ£a rJed sebou bmatatL
"Jza tiy ©tec nebyl mrtev!"
leptala hlasem prozrazujícím vel
kou její úzkost
"Ne ne Bůh chraň nemohlo
t ttit žádné ocliěslí!" tělil ji
Georg "Avšak ty milá Fanny
musil jít domů já tatím probu
dím knihvedouelho! Uchopil její
ruku
"Pusť mne pusť mne Georgu
nepůjdu odsud — musím vyhledat
otcel Nilsson není doma: odjel
včera a máti řekla Že nesmíme
nikoho vzbudit" A nní jala se
Fanny znova volatí: "Otče otče
ozvi se!"
Ale nyní uchopil Georg pozná
vaje Že zde nespomábají žádné
prosby se šetrností ubohou Fanny
kol pasu a nesl ji ač se vzpírala k
matce které několika slovy pokud
to dovedl vysvětlil co se bylo
událo
Georg byl toho mínění— a paní
Holmerová která v této chvíli
jevila neobyčejnou duchapřítom
oost soudila podobně — že by se
měli vzbudit sluhové a být roze
stáni neboť nebylo nemožné ab
budil neopatrností nebo z jiné
příčiny nesklouzl patron s můst
ku Georg se o tom ovšem nezmínil
podobně jako ne o tom že našel
yachtového poručíka v pobřežním
skladišti a sice zcela samotného
žeanivahta ani o&tttní poručí
kovi pomocníci nebyli nikde na
blízku Nicméně dal paní Holme
rová tušiti onu událost že snad
mohl patron upadnout a udeřit se
kteroužto narážku si však ona pře
tlumočila tak že se asi její manžel
dostal do hádky která ho připra
vila o rozvahu a smysly
Po uplynutí jedné hodiny pobí
hali lidé se světly v rukou všemi
směry po dvoře můstku a pobřež
ním skladišti
Georg vedl hledající zástup A
právě když byl nejčileji zaměstnán
prohrabováním velké hromady
plachtoviny a rohožek bylo slyšet
rázné veslováni před můstkem a
hned po té objevil se patron Hol
mer sám s poněkud bledým a
zkormouceným vzezřením avšak
jioak úplně bez pohromy
"Co se zde dobfí lidé děje —
proč tak všichni pobíháte?' bylo
první jeho otázkou
"Odpusťte pane patrone já
jsem příčinou veškerého ioho hlu
ku!'' zvolal Georg "Když jsem já
Kar "
Kupec dal Georgovi rychlý po
kyn aby mlčel načež se klidně
vyslovil: "Jděte okamžitě zas spat
vy všichni milí přátelé a dejte si
pozor aby vás podruhé nikdo ne
vyvedl aprílem! Mělť jsem dnes
nějakou práci v Graskaru avšak
bouře mne tam zdržela tak že
jsem nemohl přijet dříve domů
Chceš-li se mnou o něčem mluvit
milý hochu" — tato slova patřila
Georgovi — "tak pojď se mnou
nahoru do komptoiru!
Avšak ačkoliv patron Holmer
planul netrpělivostí chtěje vědět
co se as stalo s Karolem a kogna-
kovými sudy musil zatím svou
nedočkavost krotit dokud nezašel
k manželce a neupokojil ji i dceru
"Otče!" vykřikla Fanny věsíc
se radostí otci na šíji "nedovedeš
si ani představit co jsem dnešní
noci vytrpěla — avšak až budeŠmít
čas tak ti budu o všem vypravo
vat" '
"Chvála Bohu'' poznamenala
paní Hol-nerováupřímně splácejíc
stisknutí ruky mužovy avšak ne
dávajíc na jevo stopy neklidu kte
rý jevílakdyž byla s dcerou samot
ná "chvála Bohu — už jsem se
domnívala že jest v tom něco ne
pěkného!"
Holmer zašeptal něco manželce
co však Fanny neslyšela a jelikož
se domnívala že otec právě nemá
naspěch začala vypravovat o svém
osudu
Holmer když byl okamžik vě
noval svému miláčku pozornost
zavřel její rty příhodným sdělením
že by měla něco připravit mladé
mu Letsleru a že s tím může
potom přijít do komptoiru kmŽ
oň nyní sám pospíchá aby vyřídil
nějaké záležitosti
"Nuže Georgu?"
"Nu pane patrone — co s vámi
probůh dělal?''
"Zabavil sudyí"
"Ano pěkně zabavil — zůstal
naopak sám viset!"
"Jak to? Dejž Bůh abych mohl
jednou vidět toho darebáka viset
za všechnu tu zlost a banku již
mně dnešní noci připravil!"
"Nu dnešní noc měla věru
dobrodružství nadbytek !'
"A co je se sudy milý hocha
co je se sudy?''
"Nu Bůh a Karolus vědí nej
lépe sami kde je jich konec! Nic
méně mim za to že jsou někde
na cestě k místu kde je Petter
Grau těžko vyslídí AlespoB tak se
to prozatím zdařilo "
A nyní Georg vypravoval mezi
tí co obličej pa:rona Holmera vždy
víc a více z iřil celou událost od
jejího pocit k a na skále Svatojan
ské ai k počínání svém o jako! i
Karolovu zde na Strandu a rovněž
í o "vhodné" rozmluvě kterou se
Petter Gran držící se koace lana
snažil je pohnout i aby dbali po
vibnostf lidskosti "podle potřeby
jak se právnicky říká"
Je tllko rozhodnout co víc
tlnít m i
utpolt- Bi kupce zdali dost
jisti vyiťiiuKa le mi zboží v bez
pečí aneb příjemné vědomí Že
yachtový poručík musil těžce py
kati za svou nestydatost Za Ča
stých výbuchů radosti nebo lépe
řečeno Ikodolibooti překládá
ustavičně nohy křížem tleskal ru
kama nebo práskal prsty při čem!
několikráte dával Georgovi opako
vati co řekl Petter Gran a co činil
za onoho podivného visacího pro
cessu
Když se konečně tyto překypu
jící výbuchy radosti uklidnily bylo
první eho starosti poděkovat vel
mi srdečně Georgovi jehož jemno
citu a odvaze připisoval nejen za
chránění sudů s kognakem nýbrž
i příjemnou pomstu
"Ach to není tak hrozné!" od
větil Georg stydlavě
"Ano na mou věru rád bych ti
nějakou službou odplatil tuto po
moc hodný Georgu! Neboťkdybys
nebyl sám vytušil Že to není
pořádku a netahal ho za nos když
jsi byl s ním sám ve skladišti ne
byl by měl Karolus vůbec příleŽi
tost mu uniknout Už dávno po
zoruji žes neobyčejně obratný
hbitý a statečný mladík a přeješ li
si abycb ti zaopatřil nějaké místo
na lodi nebo v komtoiru — avšak
pravím ti mimochodem že proto
nemusíš se vzdáti moře — tak si
vzpomeň Že Nils Holmer nemá
špatnou paměť když se jedni
přátele kteří mu posloužili!'
"Nejraději bych zůstal po celý
iivot na moři! ' poznameaalGeorg
"A může se stát Že jednou vám
připomenu váš slib Avšak nyní
vás prosím abyste mně půjčil ma
lý člun neboť bude nejlépe když
se okamžitě vydám na cestu"
"Dřív ne dokud něco nepojíš
milý hochu!"
"Nu chutnalo bymnětodost!
A nepovažujete li to pane patrone
za příliš dotěrné prosil bych
zdali bych se nemohl dovědět kde
jste se probůh pane patrone
zdržoval když jsem s Karolem
obstarával své věci?"
"Nu vidíš ten darebák se v
převlečení při pí žil v Grasgarskéra
člunu když byl zatím celní yachtu
zakotvil v zátiM za ostrovem
Ovšem měsíc byl na obloze avšak
jt-byl dosti jasný abych ho mohl
dobře rozenati Petter Gran stál
odvrácen v člunu — a můstek jak
víš vtbá velký stín— a já jsem byl
dosti hiouáýže jsem se domníval
že je to Karolus- Avšak tento klam
jsem si brzo vysvětlil a jak uznáš
chtěl isem s ním vyřídit všecko v
dobrém Avšak to nejhorší při tom
je že lišák Číhal na Volnoplavce
Přetvařoval se že se chce dat pod
platit až mne vlákal do člunu
abych prý podstrčil něco Oster-
bergovi A co myslíš že neudělal
— nu vidíš dříve než by to ďas
tušil odrazil člun čemuž druhý
darebák okamžitě porozuměl a ať
už sé mi to zdálo sladkým nebo
kyselým musil jsem si dát líbit
vyjížďku k celní yachtě''
"Taková vychytralá ftará liška!"
zvolal Georg
"Můžeš si myslit že jsem nebyl
spokojen než vždyť jsem se také
neměl v lodním domku špatně
kdež jsem prozkoumav čtyry budy
vodou a uváživ některé poznám
ky pošetilého Krona lehce vyroz
uměl Že Karolus podvedl celního
poučíka a tato útěcha mně tak
prospěl? že jsem mohl zase vzít
svůj dobiý rozum do hrsti Po ho
dioě otevřely se dvéře a Petter
Gran červený v tváři jako uvařený
rak vestrčil dovnitř hlavu 'Máte
zas svobodu avšak jindy se spolu
sejdeme!' bylo vše co řekl A já
jsem mu vrátil pár slov která ne
dopadla tak špatně mám li to říci
Po té jsem vyšel člun byl připra
ven sestoupil jsem do něho když
jsem byl nejprve prohlédl sud
který byl Osterberg vylodil -— a
tím je celá historie u kooceť'
Poněvadž však tato malá histo
rie nezdála se patronu Holmerovi
ani zpola tak zábavnou- jako byla
ona kterou vypravoval Georg
proto se mu zrovna nelíbilo že se
tento smál stejně čile té jako oné
nýbrž přerušil hovor poznámkou
že by jeho manželka ráda s ním
mluvila jakož i že by si Georg
mohl trochu zdřímnout na pohov
ce a zatím čekal až Fanny vejde
sem s něčím teplým
Ale Fanny malá hodná hospo
dyfika byla příliš starostlivá o
Georga než aby ho nechala tak
dlouho čekáti Brzo byl prostřen
malý stolek a zrovna proti Fanny
seděl Georg pojídá je a žertuje vel
mi spokojeně Byltě to pěkný a
blahý pocit moci po všech těch
divokých dobrodružstvích nočních
Síděti tak klidně a důvěrně v teplé
komůrce u dobré večeře a po boku
takové mladé a bujaré -hostitelky
jakou byla Fanny
Krátkou dobu byl jim patron
Holmer společoíkemavšak jakmile
se nasytil tím nejchutnějšímco mu
stůl poskytoval vstal oďevzdávije
Fanince s výrazuplným úsměvem
klíč při čemž jí zašeptal do ueba:
"Jen hezky hospodař nezapomí
nej ie zima je dloubli'
Dívka zatleskala radostí rukama
a sotva se dvéře za otcem zavřely
tu miss Fanny přitáhla kvapně
třloohý stůl k velká ořechové skří
ni Kdyi byla pomocí ilíliCly vy
stoupila oa stůl zavolala n Geor
ga aby jí přidržel svitlo
Zraky obou planuly nadšením
kdyl mtnt skříně se otevřela
příhrady ukazovaly nejkrisnějlí
lady citronů pomorančů a renet
akoŽ i košů naplněných hrozny
rozinkami a ííky
Pan Holmer jeden t oněch
kupců skalnatého pobřeží kteří
vládnou u veliké míře schopností
"stále se udržovat na vrchu % vy
vinul nedávno k obdivuhodné výši
tuto svou schopnost kdyi mu
štěstí dopřálo té přednosti obsta
rat záležitosti ztroskotané Spinel
ské briggy Drobnosti v lodi obsa
žené byly jak se sám před svými
přáteli vyjádřil darem od kapitána
který prý si pokládal za čest že
mohl se částečně odvděčit za vše
možné potíže které nebylo lze
účtovali
S počátku bavili se Fanny a její
společník tím že pouze pohlíželi
na všechno to krásné a vonné ovo
ce Avšak pro Georga bylo nemálo
vábným zjevem prohlížet si sylfid
skou postavu faoninu když ona
stojíc na Špičkách a držíc se
drobnými ručkami přlhrad s prá
skavou bujarostí ve všech pohy
bech odkláněla něžnou hlavioku s
jedné strany na druhou a při tom
šibalsky pohlížela hned na pře
krásné ovoce a hned zas na Geor
ga který stal před nl v první mla
distvé síle a držel světloaby mohl
dobře vidčti nejen skvostné ple
tence vlasů Fanniných (které se
mu obzvláště líbily poněvadž mu
neustále připomínaly světlé vlasy
matčiny) nýbrž i malý ráj ořech o
vé skříně
"Není to zde rozkošnéGeorgu?"
ptala se Fanny -"není to krás
né?"
"Na mou věru ano Avšak
já znám ještě něco hezčího!"
"Co pak?' ptala se Fanny udi
veně neboť nebyla s to představit
si ze by bylo ve světě něco nezel
ho něco rozkošnějšího než otco
va velká ořechová skříň kterou
pokud se vůbec pamatuje vždy
považovala za svatyni k níž jen ve
velkých okamžicích když totiž
byla "neobyčejně" hodná měla
přístup neboť mimo vybraného
skladu jejž skřía před nedávnem
obdržela obsahovala tato ještě
četně jiných přídavků jež Fanny
velmi dobře znala moblať si ne
jednou naplnili z jejích nesčetných
zásuvek kapsy své zástěry
Co pak?" opakovala
"Ty sama Fanny jsi mnohem
heičí? Ty's skoro tak hezká jako
má matka — tvé tviře jsou červe
nější než jablka a tvé oči lesknou
se jasněji než tyhle hrozny které
Fanny se smála a zároveň pro
hlásila že ač má za to že i Georg
je velmi hezký a velmi velmi hod
ný nemůže přec jinak tvrditi nežli
že skříň je přece nejhezčí
Fanny čítala teprve jedenáct
let! - -- — '
Avšak Georg byl brzo patnácti
letý Nezdál se býti s odpovědí
obzvlášť spokojen ačkoliv se jí ze
srdce zasmál
Nyní byl vybídnut Faninkou by
přidržel ubrousek A jakmile se
byla pečlivě vyptala co Georgova
it atka nejraději jí vybrala Štědře
ze všeho- Když byl též Geore ob
myšlen složila svou malou zástěr
ku a přidržela ji jednou rukou a
jala se pamatovali sama na sebe
nicméně však velmi šetrně aby
ím nahradila přebytek obětovaný
jemu fanny byla opatrní neente
la hospodařit tak aby pak nesmě-
la dostat klíče k velkolepé té
skříni
A právě kdyi byli nejživěji za
městnáni vkládáním a překládá
ním Georgova podílu v malém
proutěném košíčku vstoupil sem
pan Holmer a ohlašoval že se již
pomalu rozcdoívá
Georg vyskočil: bylť již úplně
zapomněl Že jeho rodiče budou
asi k vůli němu znepokojeni jestli
se Karolus ještě nevrátil
"S Bohem pane patrone s
Bohem laskavi Faninko - musím
již pospíchat!" A s košem na ruce
vyběhl po schodech ven a k můst
ku vynesl vesla z kůlny odrazil
Člun a seděl brzo jako sám páo
na spoušti vodní dosud uvnitř bu
rácející nad níž ranní mlha visela
těžce jako neproniknutelná clona
Jediné plachty nebylo viděli
jediného nárazu vesel nebylo sly
šet! leda že občas mořští ptáci
poplašení zápasem prvků hnali se
dálku Všechno bylo šeré němé
tupé a přec mluvil mocný ducb
z tohoto mlčení které v šeřícím se
ránu vypadalo ještě tajemněji Z
protrhávajícf se mlhy vystupovala
brzo již země a moře a oku bylo
volno prohlédnout si divadlo jaké
poskytuje pokaždé jitro po bouřli
vé noci na pustém prostranství
kdež zápas byl bojován Sedězele
oě pěnila se mořská pěna o holé
skily Bouře utichla aviak moře
kypělo dosud vnitřní vzpourou
ačkoliv bylo blazeoo troskami zko
molených lodí
Georg zavtdycbl Věděl velmi
dobře co taková noc jako přivě
uplynuli znamení A zkušenou
rukou řídil člun mezi dlouhými
vloami slídě toužebnými zraky po
opuštěném břehu Graívera
Pokračoviní
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V PATEJDLA
Pokntovánl
Mladi Žena dlela nejraději ve
své komnatě ejí nibytek byl
by se zdil velmi prostým kdyby
nebylo bohatých darů jei ode
dvou mě líců již přichizely ze
Šanghaje Několik obrazů viselo
na stěnách — mimo jiné arcidílo
starého malíře Huancenena (po
věsť velkých mistrů dochovala se
až na naše časy ústním podiním
které zasluhuje pozoru jakkoli
zní anekdotický Vypravuje se na
příklad že v třetím století malíř
Tsaopubjing dokončiv pro císaře
stíoidlo přimaloval na nězkrato
chvíle tu a tam několik much
i spatřil ku své spokojenosti jak
Jeho Veličenstvo vzal šátek a od
háněl je Neméně slavný byl
Hcaocenenkterý kvetl okolo roku
tisícého Bylo mu uloženo pro
vedení nástěnných dekorací v jed
nom z palácových sálův i nama
loval tam několik bažantů Když
pak cizí vyslanci přinášející císaři
darem sokoly byli uvedeni do
tohoto sálu tu draví ptáci sotva
zočili bažanty na stěně namalova
né rozehnali se na ně spíše ku
škodě svých hlav nežli k ukojení
svého dravčfuo pudu I Thomp
son (Cesta po Číně ) jež by bylo
rázem upoutalo pozornost znalců
mezi akvarelly v pravd? Čín
skými se zelenými koflmi fialový
mi psy a modrými stromy pochá
zejícími od několika nechutných
novověkých umělců Na laková
ném stole byly rozloženy jako
velcí motýli s rozpjatými křídly:
vějíře vyšlé ze slavné školy svato
uské Z porculánového závěsu
splývaly pěkné točenice z květin
dělaných s podivuhodnou obrat
ností z dřeně "orabie papyriíery
z ostrova Formosy které závodily
bílými lekníny žlutými kopreti
nami a červenými žaponskými tu
lipány jimiž oplývaly dřevěné ko
řenáče krásně prohlubované Na
všechen ten souhrn propouštěly
rohožky v oknech z bambusu
upletené toliko přitlumené světlo
prosévajíce a tříštíce ať tak d me
paprsky sluneční Skvostné sti
nidlo zhotovené z jestřábích per
jicbž skvrny umělecky rozložené
skládaly hejla — odznak to krásy
v říši květin — dvě klece v podo
bě pagody pravé kaleidoskopy
oejnádhernějších ptákův indi
ckých několik eolských "tienoao
lů' jichž skleněné desky chvěly
se a zněly vánkem a tisíceré
předměty k nimž pojila se Vzpo
mínka na nepřítomného doplňo
valy zvláštní výzdobu této dámské
komnaty -
"Žádné psaní dosud Náno?"
"Ach ne paní dosud žádné!"
Tato mladá Leu byla půvabná
Žínka Jsouc sličná i po evrop
ském názoru bílá a nikoli Žlutá
měla líbezné oči ku skráním sotva
vysunuté černé vlasy ozdobené
několika broskvovými kěty při
pjatými jehlicemi ze zeleného
neírituběloskvoucf zoubky a obočí
se slabounkým nátěrem tuše Ne
mazala si ani lící kašiČkou z medu
a španělské křídy jak vůbec činí
krásky v nebeské říšiani si nepři
barvovala spodního rtu karmíno
vým okolkem ani si nerýsovala
kolmou čáru mezi očima ani ne
užívala nijak líčidla jehož císařský
dvůr spotřebuje do roka za deset
milionů sapek Vdově nebylo potře
bí těchto uměleckých pomůcek
Vycházela málo z domu v Čakuea
protož mohla se obejiti bez nalíče
nosti již uznávají čínské Ženy
venku za nezbytnou
Nad Leuio úitroj pak nebylo
nic jedno luŠšího a spolu vkusněj
šího Dlouhý Šat se čtyřmi roz
parky lemovaný Širokým vyšívá
ným prýmem pod tímto Šatem
řáskovaoý Živůtek okolo těla ná
prsník ozdobený obrubou z nitko
vého zlata spodky připjaté k pasu
stažené na ponožkách z nankia
ského hedvábu pěkné trepky po
lité perlami — mladé vdově ne
scházelo nic k dokonalému půvabu
dodáme li ie měla útlé ruce a že
si chránila dlouhé růžové nehty v
drobných stříbrných pouzdrech t
vytříbeným umem ciselovanýcb
A její nohy? Aj její nohy byly
malé nikoli znetvořením kterýžto
barbarský zvyk na štěstí zaniká
nýbrž proto ie příroda utvořila
je malými Teuto obyčej trvá
jii sedm set let a pochází bezpo
ehyby od nějaké zmrzačené prin
cezny Při nejjednodušŠím jeho
způsobu čelícím k tomu aby se
čtyři prsty zahnuly pod chodidlo
kdežto patní kost zůstivá nedotče
na mění se noha v jakýsi kuželo
vitý {paliček stěžuje se valně
chůze a vzbuzuje se oichylnost k
nadýmání Nelze ho ani přičísli
oa vrub žárlivých manželů jak
bylo Si domnívali i pomíjí také
den ode dne od té doby co Tata
ři opanavali zemi Nyní nevy
skytují se ani tři čífianky z desíti
které byly od útlého vlka podro
beny této nepřetržité bolestni
operaci mající v zipt( zrůdnou
nohu-
"Není možni aby dnes nepři
šlo psaníl'' prohodila zase Leu
"Podívej se pak staruško!"
"Už jsem se byla podívat!'' od
větila velmi neuctivě slečna Nan
a vyšla z pokoje broukajíc
Leu dala se pak do price aby
se povyrazila Musila zase myslili
na Kinfoa poněvadž mu vyšívala
pir litkové obuví její! výroba
jest téměř úplni v Čínských do
mácnostech Skolem ženy nechať
náleží do kterékoliv třídy Ale
práce vypadla jí brzy z rukou
Vstala vzala si z krabičky dvě
nebo -tři dýňovi jádra kteri jí
chroupala v drobných zoubcích a
posléz otevřela knihu Nyšyn
soůšku pouk v níž mi každá po
čestná manželka Čítať
"Jako jest jaro nejvhodnějši
dobou k práci tak jest zábřesk
nejpříznivěji! chvílí dne
'Vstávej časně a nehověj si v lí
bezném spánku
"Hleď si moruše a konopí
"Soukej pilně hedváb a bavlnu
"Ctnost žen 6poČívá v přičinli-
vosti a šetrnosti
"Sousedé budou tě chváliti "
Kniha v brzku se zavřela Něžná
Leu nemyslila ani na to co Čtla
"Kde jest?" tázala se sama sebe
Měl odjeti do Kantona Zdali
se vrátil do Šanghaje? Kdy při
bude do Pekioga? Přálo-li mu
moře? Kéž mu bohyně Koanina
přispěje pomocí!'
Takto mluvil nepokoj v mladé
Ženě Potom utkvěly její oči
roztržitě na stolním koberci seši
tém uměle z tisícerých kousků
látky tak že skládaly jakousi mo
saiku po způsobu portugálském
mandarinku a její rodinu znak
věrnosti Konečně přistoupila ku
kořenáči a utrhla nazdařbůh květ
"Acb pravila k sobě "to není
květ zelené vrbyodzoak jara mla
dosti a radosti! Ie to žlutá ko
pretina odznak jeseně a smutku!"
Chtěla zaplašiti úzkost která ji
tom všecku zachvátila Byla
tu ieii loutna: ieií orstv rozezvuče-
ly struny její rty zašeptaly první
slova písně "Spojené ruce'' dále
však nemohla
Jeho dopisy" myslila si "jin
dy se neopozdivaly! Čítala jsem
je s dojatou dusí rta na miste
těch řádek jež mluvily toliko k
mým očím slýchala jsem i jeho
hlas! Onen přístroj hovořil se
mnou jakoby ou byl u mne!" -
A Leu zahleděla se na íonograf
ležící na lakovaném podstavci a
zcela podobný fonograíu jehož
Kinfo používal v Šanghaji Oba
mobil takto sebe slyšeli či vlastní
své hlasy přes vzdálenost která je
od sebe dělila Ale jako jii ně
kolik dní trval přístroj i dnes
v úmlku a nepronášel ničeho z my
šlének nepřítomného
V tom -vstoupila do komnaty
staruška
"Tu je tvé psaní!" řekla
A Nan odešla odevzdavši Leue
obálku s poštovním razítkem
šanghhjským
Mladé ženě pohrál na rtech
ásmčv Oči jí zazářily jasnějším
leskem Roztrhla chvatně obálka
neomeškajíc se její prohlídkoujak
indy činívala
V této obálce nebylo dopisu
nýbrž byl v ní jeden z těch papfru
se šikmými drážkami které byvše
vpraveny do íonograhekého pří-
stroje vydávají veškery zvuky lid-'
ského hlasu
Ach! to jest mi ještě milejší!''
zvolala radostně Leu "Uslyším
jej aspoBť'
Papír vložen na válec íonograf u
jejž spuštěný hodinový stroj ihned
roztočil a Leu nastavivši ucho za
slechla blas dobře známý kterýž
pravil: -
"Mladší Bestřičko pohroma
smetla mé bohatství jako smítá
východní vítr sežloutlé listí pod
zimní! Nechci uvalili bídu spou
taje tě se svou bídou ZapomeB
oa tobo jejž stihlo desetitísfeeré
neštěstí Tvůj zoufalý Kinfo"
Jaki to rioa pro mladou ienul
Očekival ji nyní iivot Derněišf
nad perný hořec Ano zlatý vítr
uuvai jcji _ posieaai naaeje a jmě
ním tobo jejž milovala!: Liská
kterou vznítila v Kiníoovi vyhasla
tedy navždy! Její - přítel věřil
pouze v Štěstí jei vyplývi z bo
hatství 1 Ach ubohi Leu! Byla
teď jako papírový drak jehož mo
touz se přetrhne a kterýi spadne
rozbit na zemil
Nan byvlí zavolina vešla do
komnaty pokrčila rameny a od
nesla svou paní na ieií "han"
Než jakkoli to byla postel uměle
pinví zahříváni kteraic chladným
zdilo se loie býti nešťastné Leue
Jak neskooale pomalu uběhlo jí
pět ponúcek této bezesné noci!
Pokračování
Z£jTt% "ivyr Z4cht7
! aal Ur K !' OiVt Kwt
fc— Wifir Z4WMI l pro S Ukr ai io
M Are SL ťhiUdelpkla pt LM
Předplácejte na Pokrok Západu
pouze aioo rocne