Pokrok Západu
o
Poustevník na skále svatojanské
Rom&n z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
Pokntfotíul
'Zde máš celou mou zásobu!'
řekl poručík vyadávaje z kapsy
slušný smotek tabáku "Avšak
nezapomeň co pravím: musíš
tnlčetdokud ti nedovolím promlu
vit což se stane podle potřeby
jak te právnicky říká "
"A pyní s Bohem milé děti! Za
ioíkolik hodn ne li ovšem dříve
vrátí ae Oiterberg s Člunem a vy-
iftiřřními vřcmi "
r -j j —
A z malé sífiky v níž bylo svět
lo zase zhasnuto zmizel celní ú
řadoík i se svým příručím prová
zen hojnými díky chudé rodiny
"Nuže a nyní zkusme kdo
umí veslovat-nejlépe" poznáme
i a 1 poručík když kráčeli k rybář
skému Člunu "Já sám vezmu do
uky jedno veslo"
A když jim byl Halvar pomohl
sestrčit člun do moře bnal se týž
jsa postrkován mocnými nárazy
vesel do fjordu jehož podrážděné
vlny vzdorně zdvihaly hlavy a tak
ika uzavíraly mu cestu aby však
v následujícím okamžiku bezmoc
ně klesly a dopřály člunu prosto
u jeti uovým směrem který však
hned po té byl zastaven jinou
vlnou a tak dále po celou jejich
plavbu
Byla to namáhavá práce Avšak
Fetter Gran vládl dosud plně svý
tni silami a činil se statečně po
dobně jako Osterbarg jehož fan
tasie byla oživována myšlénkou
na jeho podíl v zisku a po ukon
čení výpravy na kořalku a nějaký
zákusek
Následkem změny nárazu větru
Itterý velmi často zkouší trpělivost
a výpočty námořníkovy povolila
nyní bouře na tolik že skoro bylo
lze se domnfvati že nastalo úplné
ticho Za to však tím mocnější
bylo vlnění nicméně bylo štěstím
ie cesta mezi Graskarem a Strsn
dem byla docela krátká
Když bylo ve veslování nějakou
dobu úplně mlčky pokračováno
ptal se Osterbeg najednou hlasem
připomínajícím tvrzení poručíko
vo že Osterberg pochází asi z
hrnčířské rodiny nepozoruje-li
pan poručík na konci můstku ' a
Strandu který se konečně již vy
nořoval něco bílého jakoby člo
věka bez těla "Totě jistě" po
znamenal s polopotlačovaným u
dýchaným hlasem "nějaký utope
ný námořník jenž nevyptával na
hřeb nebvl Dohřben v oosvěcené
zemi" t "'
"Nestarej se nyní o strašidla"
' odvětil rozmrzele poručík "nýbrž
hleď se jen ty udržet"
Osterberg okamžitě umlkl: po
zoroval že jeho představený má
důležitější myšlénky v hlavě
: lili V K " ' (' 1 - 1
— juze rosevnoci poKracovat
"Pftíer Gran "Nerozeznáváš 'Vol
noplavee' - mně se zdá že nyní
v _ i-i r i i V
4 To bych nemyslil pane poru
číku neboť nyní zavládlo tako-
M ♦ 1
předu leč veslováním"
"Zastav Osterbergu od po
učili si chvíli Nevidíš nic pla
nout ve vodě tísně pod Flatska
rem Nu dám si naplivat do
tváře nejsou li to podloudníci!
Veslují ve stínu ostrova aby jich
-nebylo vidět " Jemine vždyť je
nyní musíš vidět jak odrážejí od
výběžku skalního: mají bezpochy
by malý vítr tam neboť vytáhli
velkou plachtu" v
"Ano na mou věťu máte prav
du nane poručíku ' poznávám
nyní člun podle velikosti hlavní
plachty Avšak my jsme dobře na
tom bude ještě dlouho trvat než
se oni dostanou na místo!
- "Eh ovšem vždyť jsme před
nimi nejméně o tři čtvrti hodiny
Avšak nyní se raději držme břehu
aby nás oni nepozorovali a až do
vážíme k pobřežní boudě tak se
skloní! abys byl můstkem ukryt
— ostatek obstarám už sám! A
ještě slovíčko: ať dostaneš jakéko
li rozkazy vykonej všechny oka
mžití sice - primo přes hubu
2c ti budou všecby zuby minutu
vakat Však mne znáš!
"Ovšem velmi " dobře jako
svých pět prstn!" odpověděl Oster
Poručík nyní odložil veslo uji
iťuje že udělá zatím na člunu
pořádek
Tento pořádek záležel v tom
Cs rozložil přes obě prostřední
Civíce dehtovanou plachtovuu a
O tak uměle že to skutečně tak
vypadalo jakoby pod ní něco bylo
tiryto
""epoznáváš je li skladiště po
t !Iif otevřeno Osterbergu — mně
Ci t i2le se v a£m ustavičně něco
- '~tťtr žali pul Petter Gran
iť-U rJi:a fcSel Zahlédl
) ťzr ť~ztzího majitele
t " n~Zzi ř::'ai4 zboží —
I : íl:: 'ul-l U záležitost
M " ' ":n--r3 toblejeto
" ti ~ďf vii3ie má
) : i i : ' : v c j í iím
dlouho vyčíhával ten starý po
ctivý kos"
Celní úředník dostal se nyní
těsně pod můstek který vzhledem
k stínu skladištních budov byl
pohřížen v dostatečném temnu tak
že nemohl býti ten kdo k němu
přistál poznán alespoň nikoli v
prvém okamžiku a nyní obzvláště
ještě méně poněvadž příhodný
mráček zastínil v tom měsíc
"Karole'' šeptal majitel Holmer
s můstku — 'to's ty?'
"Pst pst!" bylo slyšeti poručí
ka zatím co se skláněl do člunu
jakoby tam něco upravoval
"Máš ty proklaté celní slídiče v
patách za sebou žes nepoužil Vol
noplavce? Vždyť na takové n ma
lém íluau nemůžeš mnoho vézti!"
"Pst pst!" byla jediná odpověď
Pettera Grana kterou dával stále
jsa stejně odvrácen A když se
Osterbergovi podařilo dostati člaa
úplně stranou k můstku vylezl
poručík rychle ven a již v násle
dujícím okamžiku stál s opovržli
vým úsměvem proti překvapenému
kupci
"Dobrý večer — dobrý večer
pane Holmere! Jste nějak pozdě
venku než obchod musí míti
přednost Totě také mojí zásadou
Jak slyším čekáte něco on lodníka
Karola Jsem velmi tomu povdě-
čen že mne sem náhoda zavedla
nyní mohu okamžitě vypomoci při
převážení a mohu vám též pomoci
naložit zboží"
"No no pane poručíku jenom
žádné žerty! odvětil kupec váž
ným a rozhořčeným hlasem
"Vidím že jsem prozrazen
proto zkrátka a dobře: chcete
pane poručíku provést svůj
úkol—?"
"Hm pan Holmer jest nějaký
rázný! Člověk v mém postavení
musí být opatrný podle potřeby
jak se právnicky říká"
"Pane poručíku vy jste jistě
dlouho již toužil po mé bíle natře
né šalupe vezmete s ni za
vděk!"
"A] aj ta se nehodí dobře ke
korunnímu člunu ačkoliv je ostat
ně velmi pěkný ku !"
"Nuže dobře nemohly by ty
černé šaty které jste vzal ode
mne v létě na účet zůstat na lom
účtěnavždy?"
"Pane obchodníku mluvíte vel
mi reelně a rozumně" pronesl
Petter Gran stejně tichým hlasem
jako byl ten jímž byl osloven "a
nepatřím také mezi ony lidi kteří
překážejí poctivým lidem v jejich
výdělku 'Leben und leben lassenl'
praví Němec- Avšak snad také
pane obchodníku uznáte že ne
mohu sám mluv:t se svými lidmi
o podobných věcech ztratil bych
tím u nich rozhodně úctu '
" Obchodník Holmer spokojil se
tentokráte tím že vrhl tázavý po
hled na domýšlivého celního úřed
nika " -' ' - ' :
Petter Gran odkašlával a byl
netrpěliv "Půjdu se trochu pro
cházet po můstku' řekl "a víte
nejlépe sám pane obchodníku co
byste měl zatím udělat: desítku do
ruky Osterbergovi nebo víc ř či
mía podle potřeby jak se právn
cky říká!" '
"Dobře" odvětil patron spoko
jeně "nezapomenu nikdy na vaši
ochotu pane poručíku!' načež ss
obrátil a vlezl do člunu k Oster
bergovi
Avšak sotva byl tento manévr
uskutečněn již odrazil poručík s
bleskovou rychlostí člun směrem
do moře kteréžto znamení bylo
tak čile a dobře pochopeno jeho
služebným duchem Že plošina
vesla takřka ještě v témže oka
mžiku byla vyzdvižena k noční
obloze
"jRyshle Osterbergu nazpět k
celní yacbtě! Rozdělat ohefi
krbu světlo na stůl rychle ven se
vším co je v domácnosti
když patrona pohodlně umístíš v
lodním domku zavři za ním dvéře
a vrať se rychle nazpět!''
"Pane!" křičel kupec z Člunu
"takových darebáků jako vy jste
jsem jaktěživ neviděl! Ale vraťte
Člun nazpět a udělám co budete
chtít"
"Děkuji děkuji vám srdečně za
laskavost' volal Petter Graa co
člun se stále ry chlejší a rychlejší
plavbou vzdaloval "nicméně dě
láme svou povinno: třebas se to
leckomus nelíbilo" i
Pnsledoí slova tohoto úšklebku
neslyšel již obchodník rovněž
jako poručík nemohl slyšet výkři
ky jimiž onen ulevoval svém o
bezuzdoému vzteku AvFak Petter
Graa uznával dobře že ač kupec
Holmer není příliš znám svou
statečností nebude přec oaklooěa
vzdáti se bez boje své svobody v
takovou nevhodnou chvílí jak
bylo pozorovati zápolil Oster -bergera
o vesla avšak kdyi pf i
tom hrozilo nebezpečí Že se Člun
převrhne povolil
"JJyl by příliš nedbalý kdyby
zítra nepřišel a nevykonal na Sva
tojanské skále domovní prohlíd
ku!" poznamen 1 Karolus když
sedě u kormidla na Volnoplavci
obrátil se k Stange janovi Na
dvéře skříně rozhodně nevzpome
ne avšak i kJyby byl takový
chytrý tak tam alespoň není co
vzít"
"To víš že vykoná prohlídku"
odvětil Stange Jan "jestli totiž
neobjeví něco jiného před svítá
ním Dejž však Bůh aby se nestalo
nic zlého dnešní noci — znám sta
rého Pettera Grana on si jistě
nedal dříve pokoje dokud nezku
sil zboží No no dej ti pozor
Karole nebude li tě mrzeti žes
proti radě mé a Georgově nepo
čkal až by vyšel měsíc! Není nic
nemožného aby on zde v nčkte
rém koutku nebyl na číhané''
"Ty mluvíš jako bys tomu lépe
rozuměl! ' pronesl Karolus přísným
oapomínacím hlasem- "Stala se
snid najednou celní yachta tak
malou že by jí nebylo vidět než
jen v měsíčním sxěile? Nikoliv
hoši nám nehrozí Žádné nebezpečí
— podvedl jsem Pettera Grana
často ovšem myslím že dnes to
bylo naposled neboť mne už po
malu nudí ta starost a trápení jež
mám přídavkem No co nevidět
budeme na místě a poněvadž
myslím že mám velmi dobré oči
jako snad mnohý jiný ne nepozo
ruji daleko Široko na vodě žádné
živoucí bytosti"
Georg jenž lelší dobu seděl
mlčky pronesl nyní opatrně:"Pak
vidíš dnes mnohem méně než
jindy Karole — neboť tamhle u
Graskaru vesluje určitě nějaký
člun!"
Karolus obrátil oči naznačeným
směrem a pozoroval po částečné
námaze že zrak Georga neklamal
"No to bude snad nějaký rybář
chytající tuleně — hloupým je to
ostatně velmi! Nežyachtový poru
čík to rozhodně není on by neve
sloval sám v malém člunu A pak
je mi po čertech po tom kdo to
vlastně jest neboť než tam dojde
bude již vše uloženo do skladiště
a pak ať si patron pomůže sám
Tamhle na mou věru nahlíží sám
pootevřenými dveřmi pobřežního
skladiště! Avšak my tam nepřira
zíme nýbrž přistaneme na konci
můstku Vyskoč Stange-Jane a
zachytni náraz tak: A ty
Georgu odeber se rychle k patro
novi a přines sem lana abychom
je přehodili kol soudků a vytáhli
je na břeh"
Svižně jako kočka vylezl Georg
na rohový trám vysokého můstku
a skočil po té pootevřenými dveř
mi do skladiště- "Rychle pane
patrone dejte sem provazy!" řekl
poklepav yacbtovému poručíku na
rameno "Ale proč pak nemáte
rozžehnutou svítilnu?'
"Vítr ji zhasl!" zašeptal Petter
Gran nápodobuje obchodníkův
blas "A nyní k ďasu ani nevím
kam čertovský sluha založil pro
vazy — hledej je můžeš li v tem
nu"
Byť velmi tiše byl pronesl tato
slova yachtový poručík poznal na
nich zřejmě Georg že to není hlas
patrona Holmera Také zdál se
při slabé záři vnikající dveřmi
rozeznávat rysy obličeje poručíko
va a když si byl v rychlosti v
myšlénkách přimyslil k temnu ve
skladišti onu zvláštní okolnost
že se patron neobjevil sám na
můstku utvořil si Georg kterýž
ač mlád nebyl zrovna nezkuše
ným brzo podezření že yachto
vý d&stcjník chce lest splatit lstí
Tvářil se jako by hledal pro
vazy a uvažoval co by měl dělat
aby nejlépe vyvaroval Karola Ko
nečně se záminkou že si tedy po
mohou bez provazů když je ne
může najít blížil su stále víc ke
dveřím Poručík následoval ho
zatím v patách a v tomže okamži
ku co Georg s prudkým hlasem:
"Odraž poručík jest zde v převle
čení!' snažil se vyběhnout zasvi
štělo kol jeho ucha až oa byv
udeřen silnou ranou Pettera Gra
na zavrávoral beze smyslu mezi
sudy a balíky na zem
"Ve jménu královského majestá
tu a koruny zabavuji loď i s ná
kUdem!" zahřměl poručík při
čemž přiběhl se šílenou prudkostí
na dlouhý můstek načež se se
hnul a zachytil pevné uvizané lano
které však bylo nicméně k jeho
nevýslovnému vzteku v tomže oka
mžiku přeťato Stange-Janem
Můstek byl příliš vysoký než
aby se poručík mohl s něho odvá
žit ke skoku na Volnoplavce Proto
se smělou rozhodností jakou se
ostatně Petter Gran vždy vyzná
menával chytil se pevně přeříznu
tého lana a spustil se dolů abv
bude-li lze dosáhl paluby aneb
alespoB se zachytil v táklovL Toto
poslednější se mu též podařilo
avšak ač se držel pevně tákla
hlavního stěžně až se octl téměř
ve vodorovné poloze poznával
nicméně ie člun chvíli co chvílí
pod ním uklouzá a že on konečně
bude muset se pustit nohama tákla
a zůstat viset a můstku aneb snad
pustit se tana padnout střemhlav
do moře: něco třetího ta rrcŽn
nebylo t oněvadž Karolus a Stan
ge-Jan se jiŽ bylí chopili vesel
poručík kterýž oviem nebyl s to
Člun zadržeti nemohl se k němu
dohotipnooti
Petter Graa kypěl vztekem A
když konečně opora úplni zmizťla
dlouhé jeho tělo kolébalo se
docela nemilosrdně pod trámem
neznala jeho zuřivost mezíjmeno-
vitě když tento neoblomný muž
ke všemu ještě v takovém okamži
ku byl nucen ponížili se před tím
nad nímž ještě před malou chvílí
s takovou jistotou a posměcnem
trumfoval
"Karole'' zvolal "znáš mne:
nechceš li poslechnout daného
mnou rozkazu jménem královské
ho majestátu a koruny tedy ale
spoň mně zase pomoz na můstek!
Vždyť vidíš sám že nemohu naň
vylézt poněvadž se nemohu o nic
opřít"
"Eh houby! odvětil nepře
mluvitelný Karolus rozháněje se
aby dodal veslům větší síly "vy
pane poručíku umíte plavat jako
vydra — pusťte se a vyplujte na
břeh"
"Avšak já se tím připravím o
zdraví i o Život satanáši! oddy
choval ztěžka poručík při Čemž
se zoufale a bezmocně namáhal
aby se vyšplhal nahoru
"To by bylo velmi politování-
noano: vyjaaru se Karolus s
lhostejností kteráž podráždila
Pettera Grana víc ještě než ona
šlová "Avšak není li vám milo se
vykoupat můžete tak viset podle
potřeby jak se právnicky říká a
abyste si ukrátil čas můžete pane
poručíku uvažovali o svých po
známkách do žurnálu Prozatím
dobrou noc milý pane poručíku
děkuji vám za milou návštěvu zde
a na Svatojanké skále!"
Kdyby býval poručík při těchto
slovech stál na palubě Volnoplav
ce není pochyby že by Karolus
nebyl jaktěživ již spatřil východ
3lunce
"Však se ještě sejdeme darebá
ku! ' vykřikl zatím "A věř: pak
ti vydělám tvou kůži tak že ji
tvoji dědici mohou vřaditi mezi
dobrý příjem!"
Avšak všechny tyto hrozby vy
zněly na prázdno Nicméně byly
slyšeny Georgem který se byl
vzpamatoval po ráně kterou byl
od poručíka dostal a kterýž nyní
vycházel ze skladiště Odkvapil
rychle k můstku a zakýval na Ka
rola kterýž opětoval jeho pozdrav
jsa potěšen že se hochovi nestalo
žádné neštěstí
"Tos přišel ty všetečko!" řekl
poručík mírnějším hlasem "Buď
nyní tak hodný a odskoč do skla
diště — je tam jistě uložen nějaký
provazový žebřík přines ho
sem a upevni na trám! a není li ho
tam najdi nějaké lano a zadrhni
na ně tri sedm neb osm uzlů abych
pomocí něho vylezl nějak nahoru
Pospěš si probůh! Už se déle ne
udržím"
"Máme nyní hezké počasí!'' od
větil Georg a usedl kliduě s noha
mi spuštěnými s můstku těsně
vedle poručíka "Vítr věje k ránu
východně jak pozorují neboť Ka
rolus napnul hlavní i fokovou
plachtu Je radost vidět Volno
plavce s nataženými plachtami —
co říkáte pane poručíku?
"Slyšel's co jsem řekl kloučku
aneb chceš si vzít na svědomí smrt
poctivého člověka — kliď se oka
mžitě pro lano!"
"Hučí mně nemile v uchu po té
ráně kterou jste mně pane poru
číku vlepil Že věru dobře nesly
ším!'' Nikdy by n bylo poctivé nitro
dovolilo Georgovi tak se vyjádřit
kdyby on především nebyl počítal
že poručík se ještě chvíli udrží a
za druhé kdyby nebyl slyšel veslo
vati Člun který se sem rychle
blížil Když člun byl už tak blízko
Že Georg poznával Osterbergadal
poručíkovi dobrou noc a ukázav
mu na člun přistoupil ke skladišti
které opatrně zavřel načež zmizel
směrem k statku patrona Hol
mera-
"Tak lez ať už jsi na vodě
nebo na zemi bídná hrnčířská
želvo!" tímto pozdravem přivtal
poručík Osterbera když dostav
se šťastně do člunu protahoval
tam zmožené údy
"Děkuji pánu Bohu že"
"Ani slova— mohl jsi tu být již
před desíti minutami! Pak by se
nebylo událo pekeloé divadlo A
co tak nyní civíš raději se pokus
oedostihneme-li toho darebáka—
Jen kdyby se vítr úplně utišil
mohli bychom ho chytit ještě za
límec!"
"Totě oemožoé milý pane po
ručíku on je jistě tak daleko že
už cítí pobřežní váneka co se týče
toho že jsem už mohl být dávno
oazpě: teďy to bylo na mou věru
zhola nemožné — měl jsem věru
mnoho práce než jsem dobře
ukryl patrooa v letním domku a
věřte mí přes to vše stalo se to
velmi zdvořile I
"Si nevadí: však se s tím da
rebákem ještě sejdeme vesluj
jen! Alespofi se dovím jakým
směrem se dal Ke Svatojanské
skále se jistě neodváží jsem jist!"
Osterberg který byl již přeby
tečně zkoušel své síly této ooci
vzdychal potají nicméně přemáhal
ic jak nejlépe mohl aby vhověl
rozkazu svého představeného
Jediný výsledek toho byl však ten
že Petter Gran po Čtvrthodince
spatřil Karola men vnějšími ska
lisky a brzo po té zmizel Volno
plavec směrem jihozápadním v
šedé ranní mlze i s kognakovými
sudy
Při tomto objevu zaťal Petter
Gran pěstě a pronesl ranní modlit
bu při které Osterbergovi vstává
ly vlasy na hlavě
VIII
U konce dlouhé předsíně spoíu-
jící dům kupce Holmera s krámem
skladištěm a komptoiremje velká
pěkná slušným nábytkem opatře
ná místnost zvaná panina komna
ta kam so nyní uchýlíme než se
Georg v temnu tam dohmatá aby
jak doufal podal patronovi zprávu
o zběhŠích se událostech
Na bohatě vystlané posteli od
počívala zpola ležíc žena která
dosud nedospěla k poledni svého
žití ač zřejmý výraz churavosti
uloupil s jejích tváří růže a ztlu
mil plápol očí Její poloha doka
zovala že naslouchá a její zraky
častěji ke dveřím mířící prozrazo
valy že někoho Čeká
Ze tato žena paní Kornelie
Holmerová byla nadána více než
obvyklou sličností bylo lze po
znaá třebas i jen nejtěkavějším
pohledema každý by se domníval
že vidí miniaturní obraz jejího
prvního mládí kdo spatřil dceru
jedenáctiletou Fann jak ona vy
skočivši před chvílí z lůžka seděla
polooblečena na židličce po boku
matčině sklánějíc kvetoucí tváře
k její ruce
Jediné světlo zastíněné zeleným
stínítkem vrhalo slabou záři po
kojem kdež ostatně vše bylo tak
ticho že se zde ozvěna šplochají
cích vln ozývala trapnou jedno
tvárností
"Taková ošklivá noc máti!
šeptala Fanny stírajíc zlatoplavý
vlas s Čela "Zdá se mi býti nyní
tak smutno jako když je nejzuři-
včjší bouře Jsem věru zvědava
nedostavili se burácení znova?"
"Nemyslím milé dítě bouře se
utišila jak se zdá Než přehoď
přes sebe šátek ležící u mých no
hou a jdi ještě jednou ke dveřím a
naslouchej neslyŠíš-ly kroky otco
vy!"
Fannina lehká pružná postava
byla brzo zahalena do Velkého
šátku který — když byla v dobrém
rozmaru -— velmi ráda kol sebe
ověšovala jako plášť Několika
lehkými kroky octla se Fanny u
prahu a nahlédla trochu dveřmi
aby lépe vykonala poslání matči
no
"Nuže Fanny?"
"Ani zbla máti— neslyším jedi
ného znamení mimo svištění štěr
binární dveří"
"Neštěki Felix?"
"Dosud ne!"
"Nechápu proč před chvílí tak
štěkal — patrně zde byl nějaký ci
zinec Nemohu však pochopit
proč se otec nevrací domůiMožná
že šel tam příliš brzo '
"Snad musí otec marně čekat
na Karola kterému jistě nena
padlo vydati se v takovém oečase
na moře ' _
"Eh proč ne právě takových
nocí používá nejraději vždyť
to nyní jde velmi špatně! Dříve
dokud jsem ještě byla zdráva a
měla dosti sil bývalo to jiné
Avšak nyní zde musím ležet jsouc
trápena dnou celý dlouhý podzim
a zimu a pouze se znepokojuji
místo abych spolupůsobila"
"Než drahá matko proč si
připouštíš s ctcem tuto starost?
Vždyť zboží mohlo by být vylodě
ao za dne jako jiné zboží které
otec dostává!" - -
"Tomu ty nerozumíš milé dítě
avšak tolik ti musím vysvětlit Že
je mnoLé zboží které dováží li se
z ciziny bývá obtíženo takovým
velkým poplatkem zaným clem
že by ubozí kupci nemohli prodá
vat zboží za takovou nízkou cenu
jakou naši chudí obyvatelé pobřeží
platiči mohou kdyby je obchodníci
samí nedostali do skladů proti
vědomí celních úřadů Avšak to
se nemůže stát každou chvíli neb
celní úřadníci skoro ustavičně pro
jíždějí okolím aby zabránili po
dobným svobodám"
"Nyní tomu rozumím!" vpadla
do řeči Fanny "Poručík yachtový
kterého se papíoek tolik obává
přichází vybírat clo tak že otec
potom nemůže prodávat zboží
ubohým rybářům lacino"
"Ano tak tomu as jeiPoručík z
yachty má právo prohlédnout
dům a zabavit vše a ke všemu
tomu neštěití musil by se platit
ještě velký obnos pokuty"
"Fuj takoví bídní slídičovéjak
je papínek nazývá!"
"Tak nesmíme mluvit milá
Fanny — jejich povinností jest
takto jednat Avšak dej si pozor
milé dítě aby nikdo známý a tebe
oevylákal že otec mívá v nocí ob
chody Bylo by to nebezpečné a
nebudeš-li v pravý čas opatrná
budu oucena říci Že jsi dívka vel
mi pošetilá a hloupá 1"
Pokračování
— Předplácejte se na Pokrok
Západu pouze Itoo ročně
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V
1'okriiSováiil
Nabízíš li hřbet beze všech vý
mluv" pravil pán "tuším že za
sluhuješ něco přísnějšího! Co
jest?"
"Tento list "
"Mluv!" rozkřikl se Kinfo ucho
piv dopis jejž mu Sun podával
'Bvl isem tak nejapný že jsem
vám ho zapomněl odevzdat před
vaším odjezdem do Kantona!"
"Týden zmeškán darebáku!'
"Chybil jsem pane!" ' '
"Pcjďsem!"
"Isem jako nebohý beznohý
krab který nemůže lézt Ai ai ja!"
Poslední tento výkřik byl vý
křikem zoufalým Kinfo chytil
Suna za cop a jediným střihem
nůžek dobře nabroušených ustřihl
nu el o konec
Neblahému krabovi narostly
hned nohy' neboť utekl kvapem
neopominuv sebrali s koberce
ústřižek svého drahocenného pří
věsku Ze padesátisedmi centi
metrů zkrátil se Sunúv cop na
padesátčtyři
Kinfo nabyv úplné klidnosti
hodil sebou opět na pohovku a
prohlížel si jako člověk nemající
niiak na spěch list došlý před
týdnem Nezlobil se na Suna pro
opoždění nýbrž pro eho neaDa-
lost Kterak mohl by jej zajlmati
iakvkoliv list? Byl by mu vítán
leda tehdy kdyby jej dovedl vzru-
šiti Jej vzrušili!
Díval se naň ale roztržitě
Obálka z tuhého plátna jevila
na adresse a na rubu různé po
štovní známky barvy rudé a tma
vohnědé na jichž okraji pod po
dobiznou muže byly vytištěny
dvojky a "est centů ' (Cent —
americký peníz v ceně asi 5 h)
To svědčilo Že dopis přišel ze
Spojených btátúv amerických
"Dobrá!' řekl si Kinfo pokrčiv
rameny "list od mého dopisova
tele ze San Francisca!"
I pohodil psaní do kouta po
hovky
Čeho by se byl také dověděl od
vého dopisovatelr? Že cenné
papíry z nichž skládalo se téměř
všechno jeho jmění odpočívají
klidně v pokladnách ústřední ban
kv kalifornské že jeho akcie vy
stouoilv o patnáct anebo dvacet
na stu Že dividendy které se
měly vyplatili - převýšují loňské
dividendy atdI
O několik tisíc dollarů více
anebo méně nebylo věru s to aby
lei vzrušilo!
Nicméně vzal Kinfo za několik
minut opět pohozený dopis a roz
trhl mechanicky obálku l-č oči
jeho místo aby jej čtly pátraly
nejprve po podpisu
"Je to vskutku list od mého
dopisovatele" pravil "Píše mi
dojista o obchodních věcech 1 Na
tv ie kdy až zítra! '
Á Kinfo chtěl podruhé odhodili
psaní když jeho pohled utkvěl
náhle na slově několikrát podtrže
ném v čele drahé stránky - Bylo
to slovo "passivní" k němuž
chtěl patrně dopisovatel v San
Franciscu obrátili pozornost svého
klienta v Šanghaji
Kinfo jal se pak Čisti dopis od
začátku a přečetl jej od první do
poslední řádky s příznakem zvě
davosti kteráž u uěho vzbuzovala
podivení
Svraštil na okamžik obočí ale
když dočetl pohrál mu ua rtech
jakýsi pohrdlivý ú-iměch
Kinfo vstal po té přešel poko
jem sem a tam a přistoupil na
chvilku k akustické rouře která
jej apo o 'ala přímo s Vangem
Povznesl dokonce trubku k ústům
hodlaje dáti návěští k rozmluvě
než jinak se rozmysliv pustil kau
čukovou hadici a Šel si zase lehnout
na pohovku
"E což!" vyklouzlo mu ze rtů
Tčmato dvěma slůvky projevil
se celý Kinfo
"A ona?" zamručel "Má věru
větší zájem v této záležitosti než
já"
Přikročil potom k lakovanému
stolku oa němž stála podlouhlá
schránka krásně ciselovaná Leč
jeho ruka otvírajíc ji zarazila se
"Co mi psala v posledním listě?"
zamumlal
A oa místě aby odklopil víko
schránky - stiskl péro zasazené v
jednom konc
Ihned ozval se lahodný blas:
"Milý starší bratříčku! Což ti
uŽ nejsem květem mebuou v prv
ním měsíci květem meruňkovým
v druhém květem broskvovým v
třetím? Mé drahé srdce t draho
kamů posílám tisíc deset tisíc
pozdravů!''
Byl to blas mladé ženy jeboi
něžná slova íonograf opětoval
"Ubohá mladší sestřičko!" za
šeptal Kinfo
Pak otevřel scbráoku vybal t
přístroje papír drážkami proužko
vaný jenž byl právě vydal veške
ry zachyceoé avuky vzdáleného
blasu a vložil na jeho místo jioý
Fonof raf byl tebdy zdokonalen
do té míry la stačilo mluviti
PATEJDLA
nahlas aby blanka vnímala zá
chvěvy a válec otáčený hodinovým
strojem přenášel slova na papír
přístroje
Kinfo mluvil asi minutu Z
jeho hlasu stále klidného nebylo
poznali projevu li myšlénky ra
dostným aueb smutným dojmem
vnuknuté
Kinfo vyslovil toliko tři nebo
čtyři věty cic více Domluviv
zastavil pohyb íonograf u a v fial
zvláštoí papír na nějž byla jehla
blankou v činnost uváděná vyryla
šikmé drážky souhlasné s prone
senými slovy po té vstrčil papír
do otálky a zapečetiv ji napsal a
pravá na levo tuto adressu:
"Paní Leu
třída Čakua
v Pekingu"
Elektrické zvonítko přivolalo
hnéd sloužícího jenž měl na sta
rosti dopisy Dán mu rozkaz
aby tento list neprodleně donesl
na poštu
Za hodinu potom spal Kinfo
poknjnětiskna v náručí "čufujen"
jakousi podušku z pleterébo bam-
busu která v Čínských ložích
udržuje prostřední teplotu v tom
to horkém podnebí velice žádoucí
KAPITOLA 5
V níž Leu dostane list jehož ty
raději nedostala
"Nemáš-li ještě psaoí pro mne?"
"Acb nemám paní!"
"Jak se mi zdá ten Časdlouhýrr
staruško!"
Tak stťskala si desetkrát za den
milostná Leu v komnatě svého
domu v třídě Čakau Pekiogu
"Staruškou" jí odpovídající
tak říká se v Číně obyčejně služeb-
ničím ctihodného věku — byla
bruČivá a nepříjemná slečna Nan
Leu provdala se v osmnácti le
tech za učence první třídy jenž
byl spolupracovníkem slavného
Sechutsuaneču (Toto dílo počaté
roku 1773 má v sobě zahrnovat!
sto šedesát tisíc svazkův a dospělo
teprve k 78738tému ) Tento vědec
byl dvakrát tak starý a zemřel za
tři léta po tomto nerovném sňatku
Mladá vdova octla se tudíž sama
na svčté když jí nebylo ještě dva
cet a jeden tok Asi tot (obou
spatřil ji K'nfo za cesty kterou
podnikl do Prkinga Vang jenž ji
znalobrátil rřetel svého netečného
učenníka na tuto orostomilou oso-
c
bu Kinfo spřátelil se ponenáhlu
s myšlénkou že změní své životní
okolnosti stana se manželem hez
ké vdovy Leu nepříčil se ani
dost málo návrh jenž jí byl uči
něn A tak měl sflatek rozhod
nutý k nejvyšší spokojenosti filo
sofově býti slaven hned jakmile
by se Kinfo vrátil do Pekinga
učiniv v Šanghaji potřebná opatře
ní ' v
V nebeské říší není oDyčejem
aby se vdovy zase vdávaly nikoliv
proto že by si toho neptaly rov
něž jako vdovy v západních kra
jích ale Že toto přání dochází
málokdy souhlasu u mužů Byl-li
výjimkou z tohoto pravidla bylo
to tím že Kinfo jak víme byl
zvláštní člověk Leu provdá jíc se
se pozbyla ovšem práva procházet!
"paeluy" pamětními oblouky kte
ré císař dává někdy stavětí na
DOČest ženám oroslulvm svou věr
ností zesnulým manželům z těch
iu A„ cnn _:l ::
wjrm juu£ utmKtj J1 UG
opustila hrob svého chotě vdova
Kungkiang jež si usekla rámě
vdova Jeočiang která se zohyzdila
na znamení manželského bolu
Než Leu soudila že může svých
dvacíti let lépe užiti Hodlala
vstoupiti opět do života poslušen
ství který jest jdinou r úlohou
ženy v čínské rodině zříci se ho
voru o vnějších věcech podrobiti
se předpisům knihy Linun o do
mácích ctnostech a knihy Neitso
pien o povinnostech manželských
a nabýti zase vážnosti již se těší
vdaná žena která ve vyšších tří
dách není nikterak otrokyní jak
se vůbec za to má A proto ro
zumná a vzdělaná Leu chápajíc
jaké místo zaujme v Životě boha
tého omrzelce a puzena jsouc k
němu přáním dokázali mu Že je
Štěstí na zemi byla úplně připra
vena na svůj nový osud
Učenec odebrav se na věčnost
zůstavil mladé vdově jmění byť i
prostředni Dům v třídě čakua
byl tudíž skrovný: Nesnesitelná
Nao byla v něm vším služeb
nictvem avšak Leu byla zvyklá
jejím nevlídným způsobům kteréž
u dloužících v fíši květin nejsou
ničím zvláštním
Pnkračovánf
Zastaví kaicl a odstraší lastaztaí
tam! m Tltt-ll pJtiu Cnt
SeratS ir
Hledá ttíeSt
drn míf r Ir4 BiJtcTm MMMkS