1 --t-i # í í-V a i-
i
o
Pokrok Západu
1
: 1
V f
H
li
í'!
i a
2 - ř
f i:
J1
i-:
i I
1:1
f S
'5 '
'i
' 'í
i "
~
i i
li'-"'
i
I
I I"
á i
ITT"
í ' -
- f
1 i
I '
i
: í
!
- ř-if
'1
' 'i
i
i-
v
Poustevník na
Román z pobřeží od
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
'"Myslím že by ti kteří dnes
'večer zápasí s vlastni dali mnoho
zs to kdyby mohli sedět tak bez
pečně jako ty" odpověděl Letsler
vyklepávaje u kamen dýmku a
znova ji nacpávaje
"Ano tcť pravda můj drahý!"
pokračovala Nicolina cítíc v nitru
výčitku Se mohla si stěžovat ve
chvíli kdy ještě nesčetné množství
lidí jest v nebezpečenství života
"Ale je přece hrozné poslouchat"
připojila ještě ''jak bouře stále
přibývá a vzpomínat na všechuo
zlo které ona spůsobí!"
"To patří k roční době drahá
matko'' těSil ji Georg "a dnes
nefičí vítr silněji než minulého
podzimu a předminulého a tak
dále do minulosti vždyť v tyto
měsíce bývá vždycky silný vítr''
V tom se strhl vítrkterý zalom
coval okenicemi až závora povo
lila při čemž se okenice rozevřely
a jaly vší mocí přirážet k sobě
"Ji je uvážu!'' řekl Georg cho
pil se provazu a vyběhl ven
sSad mořem a zemí rozkládalo še
temno že se zdálo jako by obé
bylo pokryto obrovským přikro
čeni S námahou dostal se Georg ku
předu a když byl uvázal okenice
a ještě několikráte zatáhl za uzly
aby se přesvědčil zdali ony zase
nepovolí a nepoděsí matku posta
vil se na kraj skály odkud zrakem
těkal před sebe hledaje Sotebuf
vud nebezpečný velký skalní vý
'běžek který pohltil mnohou loď
a vtiskl pečeť hrobu na mnohé
vroucně bušící srdce námořnické
"To je ' zde zima'' myslil si
Georg když poslouchal jak moře
s duněním a lámáním valí se ke
skalám jak je trhá a svaluje do
tftně z níž vytryskují vysoké vod
ní sloupy "to je zde zima avšak
tam na širém moři jest ještě hůře
Kéž Bůh milostivě chrání všechny
soudruhy kteříž dnešního večera
lopotí se na moři!'' prosil zbožně
a vstoupil opět do malého domku
který se mu přes jeho náklonnost
k moři nicméně zdál neobyčejně
'útulným a vábným
Nicolina předložila malou veče
ři která velmi dobře chutnala otci
i synovi jak bylo na nich pozoro
vali avšak ona sama byla příliš
neklidná než aby mohla něco po
jisti "Ubohé milované útlocitné
dítě ty nemůžeš nijak navyknout
'tomuto životu!" řekl Letsler něžně
pozoruje svou věrnou družku
"Ach dobrý Bernarde j3ou
mnohé věci kterým nikdy nepři
vykneme! Myslím že bych byla
veselejší mysli kdyby nebylo ven
ku takové šero"
""Později vyjde měsíc stačí-li to
lt tvé útěše a bezpochyby uklidní
se též vítr neboť dostavuje-li se
jjlfo i)Tý - wkán ntrvá niky
'dlouho a "
Dunění které nepocházelo z
moře ani z větru zachvělo celým
domem v jeho základech a mobut
ný blesk který vzplanul v malém
otvoru okenic ohlašoval nové roz
d nožení zápasu přírody
"'Hřmí!" zvolala Nicolina úzkost
ně "Ah to bude hrozné ke
-konci října!"
"Není to zrovna neobvyklé!"
poznamenal Letsler 1 'Avšak co
-zde Georgu tak stojíš Čemu na
sloucháš!" "Mně se zdá že někdo udeřil
do dveří předsíně!"
"Udeř 1 do dveří předsíně
toť nemožné: kdo by dnes večer
'byl venku?"
Tři nové rány stejně pronikavé
"jako rány hromu oznamovaly ro
dině ie nemůže býti řeči o nějaké
'mýlce A rány byly povědomý
' neboť všxhní tři pronesly rázem
jméno: "Karolus!"
Georg odkvapil odstrčit závoru
lZo se stalo?" ptal se
"Nezbývá nám mnoho času se
-rozhovořit 1' řekl Karolus a ve-
'bihnuv vedle Georga dovnitř i
zapotnenuv na obvyklou zdvoři
lest projevovanou Nicolině při
fclísil se bleskurychle k majiteli
malého domku a zašeptal tomuto
několik slov do ueba
"Dobře dobře hned se to sta
ne!" odvětil jemně Letsler načež
-se Karolus stejně rychle vzdálil
"Idi do svého pokojíku milé
41ti— potřebuješ trochu odpočin
ku!" oslovil Letsler manželku
tlascsB který proti v lemu očeká-
viaf obsahoval spěch a netrpěli
TCCt Kicos oeod pověděla Byla tak
ctrac&cm zdrcena bojíc se Ze
tvilí sSeo hrozného — snad roz
CZZsÁ lidski tila nebo snad
- tsa oevžJila co — že sebou
r 9t haant a poněvadž
rZjL'JLzt vi::iS nesmi mafiti íasn
c ~i1xí3 m znova ji přemlouvat
c :3 rz_t3 ztlel k velké
skále svatojanské
Emilie Flygaré Carlénové
Pokrajováni
každému neatvčeenérau oku zdála
se býti zazděna vlastně však byla
upevněna na silaých závěsech od
dělila se tato od stěoy a otočila se
jako dvéře
V němém překvapení viděla Ni
colina jak její muž mizí těmito
dveřmi a jak se hned po té vrací s
vědercem a za tímto s několika
jinými v celku se čtyřmi kuy A
zavolav Georga k sobě do předsí
ně poručil mu aby rychle naplnil
věderce vodou a očekával další
rozkazy
Bezprostředně po té nastal velký
hluk v předsíni Nyní pomyslila si
ubohá poplašená Nicolina že
přijdou s nešťastnými ztroskotan
ci — neboť před Nicolininou íanu
sií vynořovala se ustavičně taková
představa
Než k svému nepopsatelnému
překvapení spozorovala dva velké
sudy válené sem Karolem a jeho
veslařem Stange-Janem A kam
nebyly tyto sudy váleny ne-li do
oné mystické místnosti z níž před
chvílí byla vynesena vědra a když
tam konečně byly dopraveny (tuto
místnost tvořil totiž prosmyk o
němž již na více místech bylo zrrí
něoo a jenž byl zařízen za pod
loudnickou skrýš) byla přiražena
nejprve péra a po té dvéře skříně
načež nebylo lze z ničeho poznat
že by se zde něco událo co by
mohlo na sebe obrátit něčí pozor
nost "Je blízko v patách!" řekl Lets
ler zastrkuje klíč do kapsy
"Není to tak nebezpečné: nebu
de zde dříve leč za pul hodiny!''
odvětil tiše Karolus a dal Stange
Janovi pokyn aby pospíšil pomoci
Georgovi v práci kteráž mu byla
svěřena
"Nu tak jste si přispíšili!"'
"Na mou věru bylo toho zapo
třebí ale nepadaří se mu tak
lehce přistát ke Svatojanské skále
Než pane Letslere věřte mi hnal
jsem se s "Volnoplavcem'' pořád
ně: v tomto počasí měl jsem pouze
jeden plachetní pás! Víte však že
hned neumdlím než víru dobře
jsem udělal že jsem se držel větru
a přišel mu co možná nejblíže a
ač Stange-Jan jenž není též ně
jaký slaboch držel se u hřídele n i
straně návětří ba též se přehýbal
vystupovalo přece moře až k lod
nímu domku No no znám člun
kdyby se na něm vytáhla fre
gattní hlavní plachta ani tehdy
by se nepřevrhl Ale dřevěnka se
také dostane přes vodu a nemusí
me dlouho čekat a uvidíme staříka
Je rozhodně hbitý chlapík a
Bůh budiž milostiv každému po
ctivému kupci na našem břehu
kdyby poručík Gran byl majetní
kem "Volnoplavce" a Karolus
Eliasson jako celní seděl u kormi
dla!" "A proč jsi neoznámil žc dneš
ního večera vyjíždíš?''
"Myslil jsem že stařík bude
dnes večer sedět hezky doma
proto jsem vezl kognak přímo do
Strandu Ale sotva odrazím
spozoruji chlapíky Díky za
vaše přispění pane Letslere!'
A Karolus zmizel
"Můj Bože co znamená tohle
vše?" vykoktala Nicolina "Jaká
je tam komůrka které jsem vlast
ně dosud sama ' neviděla? Oh
Bernharde— já se bojím o čem
jsi to mluvil co's tam ukryl
kdo jest onen stařík?''
"Upokoj semilovaná Nicolino!
Pouze tvá milovaná představa vidí
v tom něco nebezpečného Kdybys
nebyla tak neuvěřitelně dětinská
pochopila bys snadno že jsem
nucen splatit Karolovi ony četné
služby jež nám prokázal mnohdy
službou s mé strany a rovněž i za
jistotu které se zde těším Také
věz že Karolus je takovým mým
přítelem že kdybych musel —což
Bůb nedopusť — ještě jednou jako
uprchlík utíkat odsud že by nás
odvezl na "Volnoplavci kam
bychom chtěli"'
"A před kým má Karolus vlast
ně strach?"
"Drahé dítě až osamotníme
vysvětlím ti to všecko Nyní
dovol abych doprovodil tě do tvého
pokojíčku Letsler vzal milova
nou ženu do náručí a odnesl ji sám
na robovou pohovku kdež used
nuv vedle ní a jedním nchem stále
naslouchá jeco se děje venku snažil
se ji upokojili a uspat její neklid
My zatím prohlédneme si chvat
ně scénu venku
Při záři lucerny držené Geor
v # i
gem zaměstnáván se Karolus a
jeho veslař obyčejně jmenovaný
Stange-Jan proto že pocházel ze
Stangenasu tím že stírali s věder-
ca s největší péčí všechny známky
nedávno obsažené v nich tekutiny
aoyz io dvio ODstarauo s ony
měly opravdu vzhled jakoby byly
čistý byly z nich dvě odvaleny do
neafií sloje Celé toto konání mělo
mít v případě přistižení nátěr
opravdového nočního dnbrodrul
ství kdy podloudaíci jtou nejlépe
zaměstnáni uschováváním zboží
"Jen ať přijde kdy mu libo"
zvolal Stange-Jan "najde pravý
kognak! Pane bože jak rád bych
seděl někde v koutku a pozoroval
je jak jej budou prodávat na cel
nici než tak daltko k tomu ne
dojde neb znám dobře celní chla
DÍkv že oni vždy nejprv zboží
ochutnají než je prodávají a tu
bi hi hi chtěl bych vidět
dlouhý nos našeho slídiče!''
"Drž hubu a neřehtej se dokud
jsi neviděl komedii do konce!''
napomínal ho Karolus "Poslyšte
Georgu shasněte světlo v lampě
—nesmíme mu ukazovati cestu víc
než je slušno "
Georg tak učinil avšak zdál se
být nějak rozhořčen nad tím Že se
nemohl súčastnit hned od počátku
Když však Karolovi vyklouzla slo
va která se velmi podobala slibu
že skonČÍ-li tohle vše dobře věnu
je Georgovi malý model 1 fregatty
visící se stropu v jedné z nových
komůrek byl rozmar tohoto hned
zase napraven Měl nyní pouze
jeden cíl který byl sdílen oběma
ostatními: totiž netrpělivost aby
již viděl nebo slyšel jak "úřadník
stařík" přistává k břehu
Na yachtě celní která zatím
tančila divokou polku před skalou
Svatojanskou bylo slyšet náslt
dující šlová z úst velitelových:
"Pravím že sama ďáblice byla
kmotrou tomu dravému ptáku
bude-li s to ukrýti podlouďnické
zboží dříve než tam my dorazíme!
Osterbergu rychle skásej posled
ní pás plachetní: snad to ještě
vydržíme avšak rychle ku pře
du tak Aby tě kozel Kro
ne plný vítr do kormidla ty p?e
Ah ha ponížený služebník nyní
shasla ta luza světlo inu ne
vadí: mysl횎e potřebuji světlo já
abych našel tvou skiýš oh ni
koliv můj drahý ty's ještě mladá
liška avšak já jsem stará roz
umíš Lépe utáhnout plachetní
provaz Osterbergu ty výrostku
nu tak nyní je to dobře nyní
je to hezky! Nevidíš Osterbergu
proti obloze obrysy Svatojanské
skály sklofi se trochu Ach tak
ty nemůžeš nu tak dej pozor
při nejbližším zablýsknutí dej
dobrý pozor" a při tom ukázal na
stranu závětří— "pak trochu otoč
vidíš už něco?
"Ano pane poručíku!"
"Byl to hezký blesk! Otoč nyní
lip ještě lépe Tak za
drž dobfetak jeto patří! Měl
lis své jestřábí oči otevřeny mohl
jsi při posledním zablesknutí vidět
jak Karolus valil něco mezi balva
ny křoví tam chvála Bohu není
nu neviděl s to?" '
"Viděl byli tři pane poručíku
poznal jsem na mou dušiKarola
Staoge-jana i toho hocha — on
není věru špatným pomocníkem!
'Otoč poněkud lépe tak!
Kosatku a fokovou plachtu sejmi
— nyní to půjde i Povolit k
irůstku slyšíš Krone! A ty Oster
bergu onírej se a zachyť se lod
ním hákem: zde je ďábelské vlně
ní Tiše pravím nevrážej přec
tak prokletě tak nyní je to
dobře' Přirážej do závětří za jtfo
pekelného "Volnoplavce" 1 Oster
berg půjde se mnou a ty Kro
ne zůstaneš na yachtě — porou
chá li se tak uvidíš co dostaneš
až se vrátím jestli tě řádně ne
ztrestám jak se právnicky říká —
Dej jsem clonící svítilnu!'
"Stane se pane poručíku!"
A nyní vstoupili celní úřadník a
jeho zřízenec na můstek
"Neráčil byste pane poručíku
jako můj "představený'' jít na
před?'' navrhoval Osterberg když
se proplížili kousek nahoru a
usmívali se blaženě vlastní své
obratnosi "Karolus by si myslil
že jsem sám — ale s ním nelze žer
tovat jak ho ode dávna znám"
"Tak drž se za mými zády! Ale
ať jsem okamžitě mořskou kočkou
nebyl li tvůj otec zaměstoáním
hrnčíř nuže ticho! Můžeš tedy
být přítomen jen jako svědek"
Opatrnými kroky blížili se oba
k místu skály odkudž byli před
chvílí viděli světlo lucerny a octli
se po malé chvíli u prosmyku
když bylí Karolus Stange-Jan a
Georg velmi čile zaměstnáni tím
—že neukrývali věder
"Dobrý večer milý plavče Ka
role!' ozval se hlas poručíkův
"Vítám tě z Helsiogoro! Myslil
jsem že jste se dali do kopání po
kladů v tomhle božím počasí a v
čiré tmě — ale světlo vám jak se
zdá sbaslo Počkejte trochu
dobří lidé boed vám posvítím!" A
v tom rozšířila zacloněni lacerna
oslnivou záři po nebezpečných
vědrech a po podloudoících přisti
žeoýcb při horkém činu kteří se i
pravém slova výziamu zdálí být
překvapením ohromeni
"A na co pak je tohle -to jsem
si mohl bned myslit že jste na
dobrodružné plavbě poněvadž jste
se neohlásili když jsem vás volat
hlásnou troubou! Skuta byla patr
ně těžce naložena myslil bych
tak ie jste museli oěco na cestě
odložit pro co se potom podle
potřeby mohlo dojet jak se práv
nicky fiká Nu doufám ie mni
bez zdráhání dovojíte" — pi tom
pohrával poručík tvými prsty po
pistoli stříbrem vykládané —"bych
ve jménu krále a koruny zabavil
tyhle Čtyři chlapíky (při tom ui
zal na soudky) a snad ze staré zná
mosti pomůžete je odnénti Oster
bergovi na celní yachtu!"
Nyní sebou Karolus řkubl jako
kdyby byl ťat do živéhoa blodost
s jakou pokryl tvůj obličej jakož i
překvapení a vztek který týž sou
časně vyjadřoval byly by ke cti
čtyřicetiletému chovanci nějakého
jezovitského kollegia
"Pane poručíku" řekl hlasem
který v uších tohoto zavzníval jako
vynucená pokornost utlumované
ruřivosti "prosil bych vás pane
poručíku o dovolení bych směl s
vámi promluvit několik slov! '
"S radostí příteli Karole neb
vidím Že t gr leze po čtyřech a že
všichni máte příležitost přesvědčit
se Že celní yaclita — což by u ní
nikdo nehledal v takovém počasí
— dostala se se zdravou kůží k vaší
skrýši Mluv tedy mluv!"
Tento posměšný vtip který sou
časně prozrazoval veselou náladu
jásajícího celního úřadníka byl by
obsahoval v tom případě ovšem
kdyby i na druhé straně byla váŽ
nost dostatečné dráždidlo aby
Karolus jím byl popuzen Ježto
však kýly poměry jiné byl nucen
nechtěje vzbudit podezření a ustou
pit nd své dobře známé povahy
alespoň zdánlivě se tvářit popuze
ným a proto řekl rozechvělým
hlasem spolu s posuňkem který
přesvědčil celního úřadníka Že
pokoření jest pouze na zevnějšku
"Dejte si pozor pane poručíku
pravím to jen — aby nikdy žádný
tygr nepoužil zubů a neuvědomil
si že se mu posmíváte I"
"Tohle jsem věru neudělal můj
čestný pašo: naop?k vážím si jak
se sluší a patří cti že jsem pře
konal tygia Nuže tak oč se
jedná?"
"Víte sám pane poručíku zdali
jsem vám kdy ublížil!''
"Mně zrovna nikoliv" odvětil
Petter Gran "avšak za to tím více
královskému majestátu a koruně
ačkoliv jste v létě byli dosti
tiši"
"Není věru ani jednoho celního
úřadníka na celém bohuslanském
pobřeží který by se mohl honosit
takovým zrakem jako vy pane po
ručíku Jsem o tom zcela přesvěd
čen— nicméně "
"Velmi mně lichotí tato po
chvalná řeč avšak mluv dále
jest věru příliš obtžno vězet v
jakémkoli počasí stále na moři a
číhat na sever a aa jih na západ
a na východ proto byste potřebo
val pane poručíku něco skutečně
pravého abyste se trochu posilnil
Nu jste pane poručíku dosti
chytrý že mně rozumíte! Vezměte
si tenhle soudek 8 kognakem zna
menaný s 'H' a třemi křížky
stojí ať st nejmenuji Karolus Eli
asson říšský tolar a tři marky
láhev v Helsingoru!
šťuji vás obsahují
Ustatni ují
pouze čistou
dánskou kořalku'
"Karole milý příteli nepokou
šej Boha praví písmo a ani slu
žebníky vrchnosti praví zákon — a
proč bych se já její služebník po
dobal nevěrnému správci!"
"Eh drahý paue poručíku od
pusťte odvážil-h jsem se v poní
ženosti mystiti že by se to jednou
přece mohlo udělat!'
"Možná možná milý příteli
kdyby to byl nějaký chudý ubožák
jenž nejprve začal hudlařit ve svém
řemesle Ale vidíš až zase vstou
pím ra palubu své yachty budu
mít potěšení zaznamenat: Při celní
hlídce v noci mezi 20 a 30 říj
oem za silného jihozápadního
větru když volání hlásnou trou
bon nespomohlo byl přistižen
člun 'VolnopUvec' jehož majitel
Karolus Eliasson Žádal při zaba
vování následující atd Nuže snad
si dovedeš představit že bych ani
za deset takových soudků nezřekl
se podobného rapponu? Nikoliv
poslechni — tím kdo dostane od
měnu a bude dobře zapsán u okres
ního chéfa bude Petter Gran roz
umíš!"
Karolus byl nucen skřivit svaly
obličeje v úsměšek zoufalství aby
tím ukryl smích který s velikým
namáháním potlačoval — "Čiňte
tedy pane poručíku svou povin
nost!'' pronesl rozhodně
"Nu vidíš tak má mluvit
chytrý chlapík! Ale nemohn vás
oba potěšili le nebudete v žurná
Ie dnešní noci jen vy"
Dokud bylo slyšeli korunní člun
odsud s kořistí kol něhož vlny
hltavě se řítily stáli naši dobro
druhové nehybně jakmile však
seznali že jsou úplně bezpečni
dali se do veselého smíchu
"Ať to někdo udělá jako já!"
řekl Karolus hrdě "Dnes je touž
po desáté co jsem podvedl staré
ho Pettera Grana Ale ta proklatá
celní yacbta pluje nyní lip co byla
opravena a co dostala nové plach
ty: nedovedu už ayní tak ji před
skočit jako jindy — avšak přece
jetti se spasím A když ui objev
byl učiněn nemůle nikdo na mne
přijít neboť komu by napadlo
když se chlapíkům celním zalíbilo
odvézt mé soudky s vodou ie já
zatím odplavím kognak v bezpečí
na jeho místo určení A můie-
me-li se Georgu přes noc zdržet '
v tvém pokojíčku nebudu aipoíl
muset poděsit nile neb časně ráoo
musíme itto ven
KJyž vešli do malé místnostijii
Georg obýval pronesl tento roz
vážným hlasem který velmi pře
kvapil jeho učitele: "Na tvém
místě bych to Karole neučinil
Považ což kdyby se hned prozra
dilo co ony soudky obsahují!
Hned by byla celní yachta zase u
nás a po té prohlídka v celém do
mě a můj otec byl by pro tu ne
bodu velmi nešťasten"
"Hloupé žvásty — rád bych vě
děl komu by napadlo Že skříň
není zazděna do zdi Mně se zcá
že se hochu bojíš vida jak jsi
bled!"
Georg který zatím šukal po po
k oji zastavil se při těch slovech
před Karolem Jeho temněmodré
oči blýskaly vztekem "Tato slova
spolknu avšak nezapomenu'' řekl
mu na to "Než nezasloužil
jsem si jich od tebe ač uznávám
že se bojím avšak nikoliv sám jak
předpokládáš nýbrž pro otce a
matku kteříž zde mají své jediné
místečko klidu: matka byla by
poděšena až k smrti kdyby celní
úřadník vešel do jejího pokojíčku
a řádil tam''
Karolus jaktěživ neviděl Georga
takového A poněvadž čilého a
hrdého toho mladíka měl rád a
velmi si ho vážil nechtěl ho za
žádnou ceou urazit "Drahý Geor
gu nezlob se proto na mne! Ne
mínil jsem to tak zle — věř mně
Ty abys se bál ty? Myslíš že
zapomenu kdo ležel oa kousku
prkna a drápal se po tenkém leduj
do něhož jsem se propadl a kdo
mně přihodil na pomoc konec lana
Nuže pohlédni na mne hochu a
zapomefi zsse na všeckol Vždyť
víš že jsem schopen procedit po
slední kapku krve pro tebe když
by toho bylo zapotřebí a víš také
že to Karolus Eliasson neudělá
pro nikoho leč pro toho o kom
ví že je mu roven i kdyby byl
lety mladší!"
S rozpálenými zraky podal
Georg Karolovi zcela jsa s ním
usmířen ruku avšak trval na
svém Že by se sudy měly okamžitě
odtud odvézt "Nepravím to z ně
jaké umíněnostimilý Karolenýbrž
protože se domnívám že by se
skrýše odhalilaS radostí vás budu
provázet"
"Udělejme to jak on povídá!"
vpadl do řeči Stange -Jan "Stařík
ví tak dobře jako ty a já že jsme
měli na lodi kognak když jsme
sem přirazili a vrátili se a ne-
najde-li ničeho na skále tu mu
může napadnout vyléit na skalní
útesy a podívat se mezi balvany
dolů do prosmyku Petter Gran
není tak hloupý aby pak nenašel
pravý vchod ďo skrýše''
"Nuže budiž! Avšak k ďasu
mohli bychom počkat až k Šeření!'
"A což Johanna" namítalStan-
ge-Jan "kteráž ví za jakým úče
lem jsi venku — myslíš že bude
moci dnešní noci zdřímnout dokud
se nevrátíš domů? Je dobře být
odhodlaným avšak vždycky s roz
umem a chytrý Člověk obstarává
takové obtížné záležitosti nejraději
v noci"
"Tak a nyní jsme se už naiva
nilidost! Je mně věru líto ebehč
Johanny nějaká ta púlmíle pře
pluje se doufám šťastně třeba
je počasí špatné Patron má pří
mořní skladiště otevřeno pro o
nemusíme se tam dlouho zdržeti"
"Jen když přeplujeme šťastně
místo před Graskarem pak už to
nic není" mínil Georg "neboť
patron jistě to zařídil dnes tak
jako pokaždé aby u Hanse Neta
na jižním horském výběžku hořelo
světlo"
"Ovšem ovšem!" odpověděl
Karolus "Nuže Jene odskoč na
před dolů a skásej všechny pla
chetní pásy neboť dnes fičí sám
satanáš A chceš li se Georgu
súčastnit s námi rejdovánf tak ti
to neodpírám avšak musíš se mít
dobře na pozoru!"
"Jen dej pozor sám na sebél"
odvětil žertovně Georg a odkvapil
požádat otce o dovolení Bál se
pouze že snad matka ještě nespí
a že mu v tom svými úpěnlivými
prosbami zabrání Avšak ubohá
matka zatím zdřímla tak jak byla
oblečena a Letslerkterého Georg
zastihl v jeho pokoji dal mu beze
všech obtíží dovolení poněvadž
dle jeho přesvědčení veškeré otu
žení jak těla tak i duše bylo pro
Georga s prospěchem
Zatím co se mužstvo "Volno
plavce připravuje pro novou noč
ní plavbu přejdeme na palubu
celní yachty
Pokračování
a Osweastrs
Dovolte mi říci několik pochval
ných slov o Chamberlain' Cougb
Remedy Mohu jej odporuČiti s
nejlepším vědomím Prokázal mi
dobré služby s prokáže je i jiným
Měl jsem velmi silný kašel a rýmu
a obával jsem se že dostanu zá
nět plic aviak když jsem vzal
druhou dávku tohoto léku cítil
jsem se lépe tři lahve vyléčily
mou rýmu a bolesti v prsou zmize
ly úplně Jsem v nejblubší úctě
vái Rělpk S Mtjtrt 63—37 uL
Wbeeling W V— Na prodej a
vlech lékárníků
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V
Polt
Ciziuec přišlý malebnou cestou
proti Modré řece vidí tudíž
tomto zákoutí čtyři vlajky jimiž
si pohrává týž větřík: trojbarevnou
francouzskou a "yachtu ' Spojené
ho království hvězdy americké 1
kříž svatoondřejský říše květin
žlutý na zelené půdě
Okolí fianghajské pak jest kra
jina plochá beze stromů se (tí
úzkých vyštčrkovaných cest a pě
šin pravými úhly se protínajících
a s četnými studnami a Čerpadly
rozvádějícími vodu do širých rý
žišť prostoupených průplavy ji
miž nesou se džonky ujíždějící
mezi poly jako prámy pláněmi
hollandskými podobá se jakémus
ohromnému obrazu velmi zeleně
p'ibarvenému jemuž schází rám
Perma dojevši přirazila k nábře
ží domácího přístavu u východního
předměstí šanghajského Tam vy
stoupili odpoledne Vang a Kinfo z
lodi na zemi
Ruch lidí majících na pilno byl
veliký na břehu úžasný na řece
Na sta džonk květinové lodi sam
pany jakési gondole se 6tanovým
přístřeškem gigy a jiná plavidla
všech rozměrů skládaly jako plo
voucí město kde Žilo návodní
obyvatelstvo které lze páČiti nej
méně na čtyřicet tisíc duší — oby
vatelstvo trvající v podřízeném po
stavení jehož zámožná část ne
může se povznésti až do třídy
učenců nebo mandarínů
Oba přátelé loudali se po ná
břeží mezi podivným lidstvem
všelikými prodávači zemních oře
cbůi pomorančův a ořechův are
kových čili pignanových plavci
všech národností vodaři hadači
bonzi lamy katolickými kněžími
oblečenými po čínsku s copem a
vějířem tuzemskými vojáky "ť
pai"rrěstskými strážníky a "kom
rradory' jakýmisi dohazovači
kteří obstarávají záležitost evrop
ských obchodníků
Kinfo vějířem se ovívaje rozhlí
žel se lhostejně po davu nezají
malo ho nikterak co se kolem
dálo Ani cinkot mexických pi-
astrův ani stříbrných taelův am
měděných sapek (piastr platí sko
ro 5 K tael 6 K a sapeka něco
přes 3 h) jež prodávači a kupci
hlučně měnili nedovedl ho zaba
vili Mělť tolik že by byl mohl
koupiti a botovými zaplatiti celé
předměstí
Vang rozepjal si ohromný žlutý
deštník ozdobený černými oblu
damia isa stále "na zvědech"iak
má býti čistokrevný Číňan hledal
všude látky k nějaké poznámce
Když míjeli východní bránu
utkvěl jeho pohled náhodou asi na
tuctu bambusových klecí kde se
šklebily hlavy zločinců kteří byli
den před tím popraveni
"Měli by třebas něco lepšího
na práci'' prohodil "než stínati
blavyi Kdyby je raději napravo
valil'
Kinfo nezaslechl bezpochyby
úvahy Vangovy byl by se zajisté
podivil že vyšla z úst někdejšího
Tajpinga
Oba brali re dále po nábřeží
zahýbajíce podle hradeb čínského
města
Na konci předměstí právě když
měli přejiti na francouzské území
spatřili domorodce oděného dlou
bou modrou řizou an svolává lidi
tluka hůlkou na búvolí roh jenž
vydával pronikavý zvuk
"Sienšeng ' pravil filosof
"Co nám po tom!" odvětil Kin
fo :
"Příteli" nutil jej Vang "dej
si od něho hádati Chceš se ože
nit a protož je to vhod!"
Kinfo nakročil si dále Vang
jej zadržel
"šienšeng" jest jakýsi lidový
prorok jenž za několik sapek
věští budoucnost Ka svému ře
meslu nemá jiného náčiní než
klícku v níž je zavřen ptáček a
kterou si zavěšuje na knoflík u
řízy a hru šedesátičtyř karet po
malovaných obrazy bohů lidí a
zvířat Čífíané všech tříd jsouce
vůbec pověrčiví nepohrdají ni
kterak věštbami sienšenga který
jim mimo pochybu nepřikládá
váhy
znamení Vangově hadač roz
prostřel oa zemi bavlněný koberec
postavil nafi klícku vyňal karty
zamíchal a rozložil je po koberci
tak Že figur nebylo viděti
Potom otevřena dvířka klece
Ptáček vyskočil vybral kartu s
vrátil se do vězení dostav v od
měnu rýžové zrnko
Sienšeng obrátil kartu Byly
na ní obraz Člověka a heslo napsa
né kunanruoou mandarinským ja
zykem na severu jazykem úředním
jímž mluví vzdělanci
Tu se hadač obrátil ke Kinfoovi
a předpoviděl tnu co jeho soudru
zi vs všech zemích obyčejně před
povídají aby se v nic nemilého
nezapletli: ie po nějaké zkoušce
kyne mu deset tisíc blažených let
"Jeden rok'' odtušil Kinfo "je
diLký ostatní bych ti slevúM"
PATEJDLA
rotováni
Po té hodil na zemi stříbrný
tael po němž věštec skočil jako
hladový pes po morkové kosti
Tak štědře se mu obyčejně nepla
tilo Po této zastávce zamířili Vaog
a jeho žák do francouzské osady
přemýšleje o tomto proroctví jež
srovnávalo se s jeho vlastníma na
ukami o štěstí tento pak jsa pře
svědčen že ho nemůže nižádná
zkouška stihnouti
Přešli takto mimo francouzský
konsulát stoupali až k můstku
jdoucímu přes Jangkingpang pře
skočili potok a dali se Šikmo an
glickým územím míříce na nábřeží
evropského přístavu
Zvouilo již poledne Ruch a
shon dopoledne velmi čilý ustal
jako kouzlem Obchodní doba
byla takořka skončena a klid na
stával po víru a hluku i v angli
ckém městě jež se po této stránce
počíoštilo
V tuto chvíli přijelo několik
cizích lodí do přístavu namnoze
pod vlajkou velkobritskou Třeba
podotknout! že devět z desíti má
náklad opia Tato otupující po
chutina tento jed jímž Anglie za
plavuje Čínu představuje v obcho
dě číslo pře yšující dvě stě Sede
sát milionů frankův a vynášející
tři sta ze sta zisku Nadarmo
chtěla Čínská vláda zameziti dovoz
opia do nebeské říše Válka roku
1841 a smlouva nankinská vy
mohly volný vstup anglickému
zboží a výhru kupeckým knížatům
Mimo to dlužno připomenout!
ačkoli vláda pekinská odhodlala
se až k tomu že ustanovila trest
smrti proti každému Číňanu jenž
by prodával opium Že přece pe
nězi lze se srozuměli s vykonava
teli úřední mocí Ba má se za to
že mandarín stojící v Čele státní
správy šanghajské shrabuj ročně
milion zamhuřuje toliko oči k
šmejdům svých poddaných
Rozumí se samo sebou že ani
Vang ani Kinfo ntbyli oddáni
ohavnému návyku kouřili opium
který ničí veškery zpruhy tělesné
ho ústrojí a přivozuje rychle smrt
A proto také nedostala se nikdy
ani Špetka této otravné látky do
bohatého dornu kam dva přátelé
dorazili za hodinu potom když
vystoupili z lodi na nábřeží šang
hajské Vang — což by bylo rovněž
překvapilo z úst bývalého Tajpin
ga — neopominul prohodit!:
"Měli by třebas něco lepšího
na práci nežli dováželi tupost a
zhoubu celému národu! Obchod
je dobrá věc ale filosofie jest
lepší! Buďme filosofy buďme fi
losofy!"
KAPITOLA 4
V níž Kinfo dostane důležitý dopis o
tyaeo již opozdéný
Tamen je soubor rozličnvch bu
dov rovnoběžně seřaděných které
druhá řada kioskův a pavillonů
kolmou čarou uzavírá Tamen
bývá obyčejně obydlím mandarínů
vysoké hodnosti a náleží císaři:
bohatým nebešťanům není však
zakázáno míti vlastní jameny a v
jednom z těchto nádherných do
mův obýval zámožný Kinfo
Vang a jeho žák stanuli u hlav
ních vrat v průčelí rozsáhlé hrad
by obmykající různé budovy jame
nu jeho zahrady a dvory Kdyby
to nebyl býval příbytek nouhého
soukromníkanýbrž úředníka man
darína byl by velký buben zaují
mal první místo pod vyřezávaným
a pestře pomalovaném přístřeškem
vrat Na ten byli bv ořicházeli
bít ve dne i v noci ti kdož Dodlé
hájíce jeho právomoci bvli bv se
dovolávali spravedlnosti Ale mí
sto tohoto "bubnu stížnostf' zdo
bily vchod do jamenu velké oor-
culánové nádoby v nichž byl stu
dený čaj péčí správcovou neustále
dolévaný Tyto nádoby byly k
službám mimoidoucím kterážto
Štědrost byla Kinfoovi ku cti Pro
čež byl také jak se říká náviděn
"od svých sousedů z východu !
západu'
Když přišel pánsbŽhl se domá-
cf lid ku vratům uvítat ho Ko
morníci lokajové vrátní nosiči
nosítek štolbové kočí sluhové
ponocní kuchaři všichni z nichž
se skládá čínská čeleď postavili se
špalírem majíce v čele správce
Asi dvanáct kůl ů naťatých na
měsíc k hřubým pracím stanulo
poněkud v zadu
Správce blahopřál domácímu
pánu k šťastnému návratu Kinfo
sotva pokynul rukou s lei rychle
dále
"Sun?" otázal se pouze
"Sun I" usmál te Vang "Kd
by tu Sun bvl nebvl bv tr :t
Šunt" "
"Kde je Sun?' opakoval Kinfo
Správce muíii se přiznali ie oa
ani kdo líný neví kam a
Sun
poděl
(Pokračování)