Poustevník naskále svatojanské
Román z pobřeií od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
ťoUrníoTÍDl
Vidě'o-li se modré moře ohrani
čené velkými skupinami hor a po
seté nesčetnými ostrůvky kdež se
vlny valily mezi červené uhlaze
ným kamením vidčla li se rrfsty
nějaká loď s napjatými plachtami
jak se žene před svěžím vánkem
po pěnící se dráze co vysoko nad
jejími stěŽny kroužili v Širokých
kruzích mořští ptáci a viděla li se
konečně krásná žena jak sedí sklo
něna u tohoto okna do jehož ze
lených listí se její zlaté vlasy chví
letni zaplétaly — tu skutečně se
zdálo jakoby před nimi by la jed
na z oněch komůrek z pohádky v
níž paní uzavřená a denně pohlíže
jící na moře očekává okamžik své
ho osvobození
V této Nicolinině svatyni stál
její Sici stolek a přihrada s kniha
mi a v koutku nízké pohodloé po
hovky zastrčené do rohu pokojíč
ku odpočívala často nedotknutá
její loutna k níž ona zpívávala v
prvém svém mládí veselé zpěvy
které od té doby poneaáhlu jí na
rtech odumřely
Jestli nyní někdy zpívala stalo
se fo jistě jen tenkrát když ji o to
Georg srdečně prosil aneb tehdy
když ona jsou samotná na skále
svatojanské co Letsler sedával
venku na moří ve svém rybářském
člunu cítila nutnost známými to
ny uhýčkati srdce
Když byl Georg sám tylo jeho
potěšením sedět u matky v poko
jíku a probírat úkol který mu o
tec uložil neboť ačkoliv Letsler
žil uzavřeně do sebe neomeškal
přece nikdv řídit" a uspořádati u
čení Georgovo' a mnohdy ovšem
tohle mnohem řidčeji hovorem
objasniti a zušlechtiti jeho schop
nost chápací-
Ačkoliv nyní byl Georg ve vě
ku dosti pokročilém že znaje do
bře rozmar otcův uměl dostateč
ně SÍ vážili těchto chvil které
ostatně nikdy nevymizely z jeho
paměti měla proň přece prostá
pravda umírněná rada pronesená
ústy matčinými nekonečně větší
cenu a jeho čilá neklidná mysl
byla by velmi bývala roztržitou
kdyby její rozmluva nedovedla ho
upoutat v '_:r:
Tak tomu bylo zrovna tohoto
večeja kdy on uloživ své knihy a
byv po dvakráte upomenut aby
vyndal schránku s rýsováním jímž
se zaměstnával za dozoru Nicoli
nina přes to toužebně hleděl ke
dveřím
"Co je s tebou milý Georgu —
což tě netěší týt u matky?"
"Kdež pak to mě vždycky těší
ale víš co musím jít ven chytat
ryby s Karolem!"
"Snad nezústareš tam přes noc
milé dítě?"
"Nevím kdy budeme hotovi —
podle toho jak mnoho práce bu
deme mít"
"Ale drahý Georgu což nejsi
dosti na moři když prováíš otce
Eliase a Karola na daleké plavby
proč pak chceš ustavičně jen vě
zet u vody a brouzdat se v ní?"
"Ach drahá máti jsem návo
dě jako doma a potom se mi zdá
že třeba ty dlouhé plavby jsou zá
bavný a já vidím na nich leccos
nového přece neznamenají oic u
srovnání s malými výjíždkamikte
Té podnikám s Karolem o své új
mě neboť na nich vládne volný
život a není tam tak nudno jako
když starý Elias sedí u kormid
la" ' ' '
'Nuže jaké jsou to vlastně
plavby — přec je jisto že při nich
vždycky nejedná o lov makrel? V
noci kdy jak víš otec často z ne
dostatku spánku vychází ven a
kdy se mnohdy plížím za ním
abych se přesvědčila co dělá po
zoruji najednou že 'Volnoplavec'
aneb časem též jiný menší člun
řízený Karolem plíživě s-e blíží k
mtstku — nevšiml jsi si toho tér
milé dítě!"
Jak bych si nevšiml vždyť
' jsem se jich súčastnil mnohou
noc'' odvětil Georg a triumfující
záblesk vyskočil z jeho očí
"Ty - a já jsem Re pakaždé do
mnívala že ležíš ve své posteli?'
"Ano bezky jsem tam ležel
Avšak ani bys máti neuvěřila
jak tiše jsem jel s veslem mezi tes
oinami a úskalím a jak jsem od té
doby silný!"
"Silný— jak to myslíš?'
"Myslím že nemůže být slabým
▼e svalstvo kdo nosí balíky někdy
menlí někdy vétší A plížit se po
písku tak tiše e se ani kecka ne
voof plížit lehčeji a hledat oejlepií
skrýše buď v slujích buď v de
ticit — ach tohle vše je mnohem
tilavnijií než si kdo představu
jí Avšak musí bfl velká tma a
trriect al to sviStí kol uší jinak
Cl to hezká"
"HA ČTtte díti oechipo (o
C!j r~ÍVEl Uck— kde bere Ka-IL-JťS
tzXL co ony cbso-
bují a kam po té přijdou když by
ly uschovány do skiýší?''
Nicolina jsouc beze všeho po
dezřívání o těchto myfteriích asi
jako dítě měla nicméně instiokti
vní dojem napovídající jí že se
tom neskrývá nic dobrého
"Nu někdy přijede jiný Člun
který zboží zase převezme když
jsme je byli kousek sami dopravi
li Někdy je zakopáváme nejra
děii do velkých hrnců na něž se
hodí nějaký kámen jako poklička
někdy však na jiná místa o nich}
se nesmím zmínit ' Někdy též je
zdívátre k některému kupci a pro
dáváme jim do krámu ono zboží
"Nemyslíš však Georgu že ty
to tajfiplné cesty obsahují něco
nedovoleného— rci mně nejsi Rám
toho názoru?'
Georg tvářil se nerozhodně ne
věda co má odpovědít
"Nejsem si úplně v tom jist
ačkoliv vlastně sám nevím co zlé
ho by v tom bylo''
"Ví o tom starý Elias?''
"Ne pokud znám také neví a
Karolus mně sám řekl když jsem
ho prvně doprovázel že by se ta
ko é cesty nikdy nedařily kdyby
o tom tajemství mnozí lidé vědě
li avšak poněvadž ví že jsem o
bratný a mlčenlivý hochchce prý
bych i já měl něco z té zábavy"
"On tě tedy nežádal výslovně
abys o tom před svými rodiči za
mlčel?" "Ne nežádal mne nikdy o to
nebeť buď matko přesvědčena
že bych se nyní nebyl o tom zmí
nil Nerad mluvím o tom o čem
abych mlčel jsem byl požádán "
"Nu tak mně řekni milý Geor
gu proč jsi se už dříve nezmínil o
těchto nočních výletech které
však což ti tuto vážně říkám mi
lované dítě nesmíš opakovati ne
boť i když v nich není nic zlého
lze alespoň předpokládat že
S1
"Nu vidíš to jsem si zrovna též
myslel — to bych skoro také sám
věřil A proto snad nyní matko
chápeš proč jsem se už dříve ne
zmínil o oněch rábavných dobro
družstvích a proč lituji že jsem
to vlastně učinil''
"Fuj Georgu — jak můžeš být
tak nerozvážný — vždyť tím zne
pokojuješ matku"
"A ty re ne též znepokojuješ!
Věděl jsem dobře že sotva se to
máti dovíš budeš znepokojena a
tak bude konec s mými nejlepšími
a nejkrásoěišími výlety ve kterých
přec nemaže být nic zlého když
jimi Karolus slouží kupcům a sta
rá se o to aby jejich zboží přišlo
do bezpečných míst"
"Snad nebudou ti tyto výlety
tak milé abys k vůli ait' připra
vil mne o kiid? Nebudu mocí
nyní nikdy spí: budu li vědět že
jsi v noci venku zda ti není zi
ma a zda jsi nepřišel k úrazu!"
"Zima — n cbraíS Bůh! bývá
mně mnohdy horko a? se potím?
pak bývám vžJy dobře zaopatřen
že nemohu nastyd nout A když
už jsem ti tolik toho pověděl mo
hu snad říci též ještě to že jsem
byl někol-krát s Karolem 11 patro
na Holmera a že nám prokazoval
veškerou čest a pohostinství A
víš co máti — patron Holraer má
dcerušku Fanny velmi laskavé
děvčátko a jak je chytrá a hezká!
Udělal jsem jí cěkolik malých člu
oů a dostal za-e od ní překrásné
ořechy a všechny ty velké fíky
které jsem domů přivezl Ano
drahá máti kdo je venku a ca -tuje
po světě ten vidí mnoho věcí
Avšak ubohá drahá máti ty zde
sedíš jako opuštěný pták jako
bodlák paoin tam na skále!"
"Nestěžuji st proto milý Geor
g j a vlastně nejsem ani tak opušiě
na jako ubohý bodlák Avšak
musím ti říci že kdyby tě nebylo
samotného mnělo mít přede mnou
tajemství — nikdy bych se nedo
věděla že nějaké máš!''
"Vždyť jsem to také neučinil s
velkou ochotou a dalo maě to ná
mahy udrfett je věř nu 10 Však
nikdy máti — při tom Georg po
hládl upřímně do óčl matčiných —
bych to nemohl udělat kdybych
se nebyl musel ubivat že nastane
potom konec jak se nyní skuteč
ně stalo: v okamžiku kdy jsem
promluvil bylo konec po mé ra
dosti" 'A lituješ snad své npřímnosti?
"Nikoliv matko nechtěl bych
to mít odčiněno ani za všechna
dobrodružství — než ach jak se
oudu nyní trápitil"
Tato rozmluva o níž se Nicoli
na domnívala Že jí nikdo nepo
slouchal byla nicméně pootevře
nými dvtfmi vyslechnuta Letsle-
rem když oa skloněn ve sve le
noš e ii Železného krbu1 tvářil se
tak jakoby nechtěl nic jiného po
slouchat než vlastní své myšlén
ky - t
laké i to mazlení l hochem!"
zvolal nikoliv ovšem drsně avšak
přece uikoliv přilil mírně a vtu
poval při tom do pokojíku mantel
čioa
' Sly šel jsi oi běží můj dpbrý
Bernharde Doufám že též tc
schválíš co jsem řekla Georgou!"
pravila Nicolina
"Právě naopak! Pro mladíka
který má být vychován k tomu
hltdat si víživu na moři ne3luŠÍ
se podobné obmezování žádné
zhýikáváoí a protomilá Nicolioo
nechej jen klidně G-orge navy kat
bouli než slunečním i svitu naufi
se alespoň víc z prviiějšího než z
poslednějšího"
Nicolina uměla již od dávié
doby si vážit vlivuplné řečj jak
její m-inž-íl u ní používal a Š-ik v
tomto případě považovala se nic
méně za ODrávněnou míti též své
vlastní mínění A proto odvážila
se skroniaě namítpouti:
"Myslím že není p ÍM pro
spěšno pro George býti průvod
čím Karolovfm na jtho nočiicl
dobrodružstvích a proto mám za
to že by bylo takřka Štěstím Ge
orecvvni kdvbv nedostal k ntnu
svolení'
"Tak mně tedy řekni v Čen
spočívají ona nebezpečí která zdi
tušíš? Neboť že Geo6[ mňže tyt
veuku v jakémkoliv počasí víš už
dávna'
"Bohužel milý BerobsrJe ví:n
to příliš dobře avšak na toi o
láku nemohu odpovědět jinakleč
že důvěřuji svému tušiaí
"Které tě však Často zklamalo
důvěřuj tedy ve mn kterýž mám
životní zkušenosti a kterýž trdm
ti že co Karolus na těch cistách
podniká nezakládá se v ničem ji
ném leč v tom že vyměňuje jedno
zboží 7i druhé — nemohu ti to
obšírněji vykládat pjněvadž bys
mne ueoochooila leč p dloohéui
jediáoí kteté jak víš nenávi
dím avšak buď přesvědčena ž
Karolus nepodniká ničeho na svůj
účet aniž dostává nějaké peněžní
odměny jinak leč dle poctivého
dohodnutí s kupci jimž dováí
jejich zboží''
Tohle vše co sice nepostrádalo
pravdv a co se pohodlně mohlo
říci i před jinými než Nicolinoj
ovšem ji neupokojilo avšak přece
vzbudilo v ní důvěn: že minžel
její zuá to lépt a především že by
to nedovolil kdy by v tom tylo
něco co by poškodilo morální oá
hledy Gecrgovy
Toho večera zůstal však Gorg
sám ze sebe doma neb ač mlád
byl a stěží chápal viastaíciiy by l
nicméně v:l'mi tím trápen že jeho
něžná matka nenašla u otce sou
hlasu tak že on i když to vlastně
nestačilo vyplnit její přání nic
méně to učinil z toho důvodu aby
otci ukázal jak si jí váží
Též Letsler vy hov M v tomto o
kamžiku něžnosti často nabývající
vrchu k manželce kterou neien
trápil nýbrž současně zbožňoval
Pohladil ueorga po vlasech a
řekl rnu s neobyčejnou srdečné
stí:
"Líbí se mi že jsi zústdl doma
milý hochu a byl bych věru ne
spokoje třeba jsem ti toho neo
depřel kdybys se byl dnes ode
bral ven Nezapome8 šak nikdy
plnit povinnosti svého nitra do
kud se tomu tvá čest neprotiví!''
V
Za jara ktré potom uistedova
lo byly Crafv ry svědkem siavno
sti nikoliv bezv-ýzitmné
Karolus byl totiž již ceiý rok
ntje i spoiumajetníkem 'Vol jo
plavce' nýbrž by! si též tolik iiho
podařilže se považoval za sch jp
na ucházet se o siiíi n Jjřuii j
Blabarsholmu jfjž rukii té oíi
držel bez velkých "ytáíek n-boť
mu j ž od dávné doby jeí srdce
patřilo A onoho veUélio dne
kdy zástup svatebiaaů vstupoval
jásavě do Crafverú unal starý
fc!:a3 za vhosne preeecriai synovi
svatebním darem i druhyu poiovi
ci skuty když byl napřed pro se
be si zjednal rybAřiký ( in pr
nastávající menší ce?ly
Nyní stál tedy Karolu& na svýh
pohou a cítil n-ímalou hrdost lt
je šťastným majitelem 'Volno
plavce sličné Johainy a — vě u
ntbjť Johaina nepřišla věru jak
se prostě říká s holýma rukama
do nového domova což se dalo
ostatGČ též z toho po-ouditi že
'nové komůrky' dcstalv brzy ča
louny oa stěny zvláštní kuchy3 a
sp žírou v nichž se mladá bospo
dyfika vznáštla podle své chuti a
podle své methody o al paními
ma Malena svrašťujíc při tom čelo
ujišťovala otce že je příliš noví
než aby se k něčemu hodila
"Nevytýkej to Karolovi neboť
bylo by to totéž jako hádat se se
stráží matko!' napomínal jí sta
"Jen e neboj — mám takovou
radost z jeho potěšení že bych se
nejdvážila ani hlesnout proti mla
dé která ovšem ví více než ibýně
S klare ryby do studené vody když
je mi dát vařit"
"Ale ona je skromná a ml Ka
rola ráda!' řekl £lia
"En vždyť neříkám nic jiného
než že by si byt jinak btř vybral
Děvče je hoJaé jea kdyby se po
ohlédlo trochu po světě ary po
znalo Ze krisa a hezké laty ne-
znamenají všecko Ona je nyní
jeltě mladý nápoj který silně
kvatí — nu vždyť se jednou ustalí-"
Zdařilé a Časté plavby které
Karolus v létě a dlouho do podi
mu vy konával až k Helsingoru
Malmo a Gotel orgu dávaly tušiti
že se nyní vzdal nebezpečného ru
chu jejž tak čile svobodný provo
zoval a to zajisté k velkému zár
mutku a ztrátě oněch obchodních
domů iimž jeho přičinlivost a ob
ratnost často prospěla
"Chvála Bohu Že tě mohu ně
kolik měsíců mít doma!" řekla
Nicolina když tiskla Georga při
eho návratu z poslední podzimní
cesty prudce k svěmu neklidnému
srdci "Mám věru radost když
tě vidím jak stále rosteš a sílíš
po těch nebezpečných vyjížďkách!
A s očima lesknoucíma se jak nej
dražší perly mateřskými slzami
radosti pozorovala ubohá Nicolina
na jiné radosti velmi chudičká
statné a vyvinuté tělo Georgovo
leho zářící zrik a vzdorně ky pící
rty
Námořnická kazajka a Červený
dlouhý šál zdobily ho velmi i lesk
lý klobouk který si hrdě a zálib-
jS všelijak na hlavě upravoval
jby u'tázal matce jak mu pevně
drží když by jej bouřliý vítr
chtěl smést do moře
Georg čítal nyní brzy 15 let
vypadal však jakoby měl už 16
a vývoj rozumu a nitra zdál se u
držovati stejný krok s fysickým
vývojem Něžnějšího hezčího a
všímavějšího syna málo kdo viděl
a něco nepopsatelně dojemného
tkvělo v četném drobném zříkání
jež si za svého pobytu v městech
ukládal aby mohl ze skrovné své
vlastní pokladničky něco koupit
nilované matce malé nějaké pře
kvapení většinou buď nějakou
hezkou květinu neb skřínku na ši
tí a j
Posledněkráte však byl to věru
opravdový skvostný dar pro kte
rý Georg se musel mnohdy zřek
nouti svého velkého potěšení jít
do loutkového divadla a do zají
mavé sbírky zvířat ba někdy byl
též nucen aby se mu suma ne
zmenšila odepřít i malou a muž
ničku žebráckému hochu který
často dovolal se jeho soucitu:
avšak Georg ho
lodním sucharem
juje tímto darem
za to pohostil
A tak upok
kf-
citlivé dosud
svědomí
šel koupit zamluvený
překrásného kanárka v
poklad
pozlacené kleci
Je těžko říci kdo byl Šťastněj
ším zda Nicolina že dostala tak
krásný dar Georgův o němž vě
děla že byl koupen s velkým od
říkáním aueb Georg vida matku
sklánět hlavu k lesknoucí se kleci
a laškovat s hezkou Panny Georg
ryl již na cestě pokřtil kanáři sa
míčku podle i své malé bohyně na
Strandu ale aby rozlišoval obě
iniéaa navrhl aby se prvněiší
imenovala norskou Fanny když o
obou se totiž bude mluvit
Asi týden po návratu domů se
dél Georg jednoho večera v poko
ji otcově kde též Nicolíoa s vyší
áním zaujala místo co nejbiíže 11
krbu aby se tím chránila před
chladem Byl jeden z oněch
sm írných bouřných a nepříjem
uých večera k ly západní větry
burácejí po pobřeží a činí nesčetně
Skod '
Malá korouhvička před domem
--křípala proiikavě a okenice se
tk prudce otřásaly ve svých zá
věstch že uvnitř sedícím zdálo sp
že každým okamžikem ssm zafiíí
vítr kdykoliv dunění hrozného
vl éní na levé straně Svatojanské
-ká y zaléhalo sem v malých me
érách podie toho jak se olrrovi
té vlny lámaly o holé skály
Unalého stoiku stojícího před
Nicolinou seděl Guorg a opati o
val tákly člun moJelyaný podle
Volnoplavce a skoro pokaždékdy
Letsler při své procházce poko
jem přiblížil se ke stolku ptal se
ho Gorg buď není li íokové rá
hno hrubé buď zase j-i-li kýla do
statečně vyzdvižena a nezdáli se
otci že přední vaznice zahnuta je
tak jak ti Totnas z Kila dělal u
svých člunů a konečně cbtěl též
vědět zdali by bylo lze vystavět
velký člun podle toho medelu
Krátké a roztržité odpovědi
které dával Letsler na ony otázky
přesvědčovaly matku a syai že
tento den patří mezi ony kdy on
méiě než jindy měl smysl pro jiné
mimo sebe Proto hovořili raději
spolu a Nicolina řekla mezi ji
ným:
"Považ G-org 1 k Jybys tak bý
val nyo( venku — Neboj S se bu
rácení a velkých via pozdě na pod
zim!"
"Ji abych se bál burácení a vel
kých vln - ne drahá máti ujišťuji
tě že se neklamu tvrdím li že
nevím co jet býti bázlivým! Ki
rolu se také nikdy nebojí a věř
mě matko Že jsme Často byli s
Volnoplavcem venku kyŽ burá
celo bCř než tenkrát Při bouřích
jsem se napřemýšlel ach jaké
jsem měl skvostné myšlénky — nu
kdyby se tyto myšlénky staly
pravdou pak bys víra zažilamat
ko mnoao radostí oa světě I''
"O čem jsi tedy přemýšlel můj
Georga
"Vidy ť tni matko mou touhu
lt se chci dostat oa válečnou loď
Když jktne byli někdy v bouři veo
ku a v mlze a v podobném tu
jjem si upřímně přival a prosil
Boha abych jednou mohl být 11
takové bouře na palubě válečné
lodi a v opravdové bitvě s něja
kýui nepřítelem — ach jak by to
bylo hezké!"
Zrak Georgův blýskal se potě
šením nad vzdušnými zimkykteié
si tavěl
"Povař matko — vždy ť to nic
nestojí představovat si — kdy bych
byl v slezeuí prvním který vy
zvedl naši krisuou Švédskou vlaj
ku na nepřátelské lodi! Mužstvo
by bylo odzbrojeno — vím to ur
Čité jak by se to stalol Když hy
poté byloví' v pořádku a část
našeho mužstva vy tou pita na pa
lubu kořisti bylo by svoláno vše
chno mužstvo na palubu — -' nu
jea se mi nesměj — Georg Letsler
byl by vyvolán velitel by mu po
klepal na rameno a řekl — nu
počkej až si rozmyslím co bych
řekl — ano už to mám: Georgu
Letslere řekl by tys si vedl
zmužile milý hochu — jsi kon
stablem a vstoupíš do řady kade
tů! Nuže co myslíš matko ne
bylo by to hezké anebo měl by on
říci ještě něco na příklad tohle:
Georgu Letslere tobě a ještě ně
kterým je slíbena medalie — jen
tak pokrač-ij stále a budeš brzy
důstojníkem!''
"Pozoruji zřejměŽe stavíš stej
ně dobře povětrné zámky jako
čluny — můj Gtorgul
"Ach moje drahá máti povětr
né zámky nejsou přec tak neuvě
řitelný aby se nestaly vážnosti
pro jiné proč ted ne i pro mne?
A rád bych tě matko viděl až
b s po několika letech jednou ve
řer jako třeba nyní — při tom
stlumil Georg hlas — seděla ve
svém pokojíčku u svých květin a
pohrávala si s norskou Fanny
která by poskakovala po stole a
sbírala z tvých úst semenec — nu
a když bys tak seděla otevřely by
se najednou dvéře a vytáhlý mla
dík — mám za to že budu jednou
velmi vytáhlým — vstoupil by se
zlatými epaul ttmi na ramenech
as medalií na prsou a tento pán
by v následujícím okamžiku sevřel
milovanou matku do svého náručí
a vyjádřil se Že je to přec jen ze
všeho nejpěknější! '
Nicolina pozorovala Georga s
pohledem s nímž pouze matka
může pohlížet na své jediné dítě
"Ty vše maluješ pouze růžovou
barvou kterou tvé bujaré mládí
šem životním předmětům přiklá
dá Avšak uvaž též to kdybych
já místo přivítat vy táhlého řádem
ozdobeného mladíka obdržela
psaní od některého z jeho přátel
který by mně teuto řád posílal
upomínkou na mého jedináčka
který v boji padl!" '
"Ovšem — to by se též mohlo
přihodit a ač by i tohle bylo hez
ké přece zamlouvá se mi lip to
dřívější A mám k tomu nejvíce
příčin neboť kdybych se stal ta
kovým chlapíkem a vydělal si to
lik peněz že bych si mohl koupit
malý hezký domek a zahrádku v
některé útulné krajině kde by též
tu lo jezt ro inu pak bych ' vás od
vezl (když byste tetsž nejlépe oba
sp-ilí oť c i ty matko) s této par
tie Svatojanské skály do pěkného
příjemného obydlí které bych byl
nt-jprv připravil — a slibuji si že
by byla velké překvavení pro vás
až byste procitli!"
Ke konci tohoto chlapeckého
žvanění Georgova obrátil Lhtler
hlavu k těTiu a K-kl mu rozmrze
le: "Přesun již žvanit "tak děti 1--ky
a pošetile — myslil jsem věru
žes u-edlejší než abys pořád tak
žvanil!"
"Proč by tylo dětinské a poe
tilé přáti si abych jedaou m hl
odtud odvést otce i matku — vždyť
sním o tom každou noc!'' ~
'"Tak pu-iť tento sen z mysli
m lý synu neboť musím té ujistit
dnes jako pokaždé že se takový
sen nikdy nevyplní!' odvětil otec
míroěji
"Nikdy I Což chcete oba ze
mřít na této osamocené skále?"
zvolal Georg
"Chceme zde zemřít 1 A i kdy
bys mně mohl vystavět obydlí ze
-améíio zlata dal bych přec před
nost holé této skále "
"Ale ty milý G orgu ty budeš
ve světě a bu leS tam žít šťastně a
vesele přijeJ-š občas domů a
potěšíš rodiče svou přítomností!"
pravila Nicolina
G?org zavrtěl zasmušile hlavou
Po draných slovech pronesených
otcem nemohl se již vrátit ke své
dřívější blahé náladě
Zatím sesílila se bouře a burá
cela vždy s větší silou Konečně
vrazila obrovskou silou do dveří
tak že tyto povolily zanechávajíce
větru volný průchod
"Zavři dvéře milé dítě''' řekla
Nicolina a slabě sebou zachvěla
"Jak je přec strašné bydlit tak
dobře jako akoro na moři"
Pokračováoí
Jistou znimkou zlého uaityd
nutí jest kašel Jistou znimkou
jeho vyléčení použitím Dr August
Koenig Hamburger Brustthee
est že kašel a nastuzení zmizL
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V PATEJDLA
l'olrfováot
"Nechci věděti a nebudu nikdy
věděti kdo jsi co jsi dělal a odkud
přichiJSI Jsi mým hostem a již
proto jsi u mat v bezpečí
Uprchilk chtěl promluvit! aby
vyslovil svou vděčnost Neměl
k tomu ani síly
"J k se jmenuješ?" ottfzal se
Čunheu
Vaug''
Byl to skutečně Vang zachri
něný velkoduŠností čungheuovou
která by ho by la stála život kdyby
bylo vzniklo podezření že chová
u sebe v úkrytu buřiče Ale čung
heu byl z těch starojvětských lidí
jimž každý host je posvátný
Za několik let potom by l odboj
úplně potřen Roku 1864 císař
Tajpingův obležený v Nankingit
se otrávil aby neoctl se v rukou
císařského vojska
Vang zůstal od ťjho dne v domě
svého dobroděje Nikdy nebylo
mu odpovídali o své minulosti
Nevyptávalť se ho nikdo v té věci
Možná že se obávali aby se příliš
mnoho nedověděli! Ukrutnosti
páchané buřiči byl prý děsné
Pod kterou korouhví sloužíval
Vang: žlutou rudou černou Či
bílou? Zkrátka lépe bylo nevě
děli toho a spokojiti se s domněn
kou že náležel toliko k picovni
ckému sboru
Vang ostatně velmi potěšený
svým osudem zůstal tedy stálým
společníkem v tomto hostinném
domě Po smrti Čungheuově jeho
synu ani nepřipadlo odloučiti se
od něho tak byl zvyklý styku s
tímto roztomilým člověkem
Ale kdo by také v čas kdy za
číná tato vyprávka byl poznal
bývalého Tajpioga zabijáka drán
covníka nebo žháře — ja!t je libo
v tomto padesátipětilelém ňloso
fu v tomto obrejleném mravokár
ci v tomto ryzím Číňanovi s oči
ma kosmo ku skráním vybíhajícíma
a obvyklými valousy? Což nevy
padal v dlouhé řize nenápadné
barvy s pasem od počínající otylo
sti na hruď posunutým a s hlavou
dle císařského dekretu upravenou
to jest s premovaným kožišinovým
kloboukem sedícím na Čapce s
níž splývaly třapečky z červených
třásní jako důstojný proíessor
mudrosloví jako z těch učenců
kteří neváhají uŽívati osmdesáti
tisíc značek čínského písma jako
první vyznamenanec při doktorské
zkoušce mající právo projiti vel
branou pekinskou vyhrazenou
synu nebes?
Ostatně možná že odbojník za
pomenuv hrozné minulosti po
lepšil se obcováním s~poČestoým
Čungheuetn a zabočil pcmalounku
na CfíStu rozjímavé fiiosofieí A
protož také Kinfo a Vang nikdy
druh druha neoj otištěj cí by li v
cen večer pospolu v Kantoně a
protož ubírali se oba p hostině
na roíloučenou t i íe?íni hledajíce
parník který je měl rychle zas od
vésti do Šanghaje
Kinfo kráčel mlčky ba poněkud
i starostlivě Vang rozhlížeje se na
právo i na ievo a mudruje s měsí
cem a hvězdami prošel s úsměvem
branou "věčné čistoty'' kterou
neuznal pro sebe příliš vysokou
branou "věčné radosti'' j':j ž vrát
ně zdálo f-e mu Že )oti otevřeny
pro jeho vlaštuí osobu a zahuul
konečně do stínu věží na pagodé
"píli stt božstev'
Pdruítí í ri a byl tam už na
odjezdě Kinfo a Vang uhostili
se ve dvou kajutách pro ně naja
tých Silný prcud Perlové řeky
unášejíc! každodenně s bahnem
jejích břehů mrtvoly popravených
dedal lodi svrchované rychlosti
Parčík ujížděl jako nít!a mezi
rozvalinami zůstavenými tu a tam
po francouzských dělech mimo
ďevítipatrovou pagodu hafvajskou
mimo výběžek Jardyneúv nedaleko
Vhampoy kde ketví nejvčtší korá
by mezi ostrůvky a bambusovými
zarostlinami na obou březích
Sto a padesát kilometrů Čili tři
sta sedmdesát "lií" které dělí Kau
ton od ústi řeky ujeto v noci
S východem sluoce minula Per
ma "tygří jícen" pak dvě bradla
v ústí Victoria Peak na ostrově
Honpkongu zvýší osmnácti set
dvacíti pěti stop poobjevil se v
ranof mlze a po velmi Šťastoé
plavbě Kinfo a filosof urazivše
ještě kus cesty proti žlutavé vodě
Modré řeky vystoupili z loli v
Šanghaji na pobřeží provincie
Kiangnauu
KAPITOLA 3
Kde se milt cteuf bez anavv poro
zhlédaoDtl po mílti Stnf taji
čínské přísloví praví:
"Když meče jsou rzivé a rýče
lesklé
"když Žaláře jsou prázdny a
sýpky plny
"když stupně chrámové jsou vy
chozeny kroky věMcích a soudní
dvory zarostlé travou
'když lékaři chodi pěšky a pe
kaři jezdí na koni
"jest líše dobře spravována''
Přísloví to je dobré Byb by
lze vztahovat! je právem na všecky
státy Starého í Nového světa Je-li
však nějaký stát kde to desidera
tum (žádoucí věc) má ještě daleko
do uskutečněni j to zajisté ne
beská říše Tam lesknou se r cče '
a rezavějí rýče žaláře se php fiují
a sýpky se vyprazdňují Pekaři
zahálejí více než lékaři a chodí-li
věřící do pagod nemají za to
soudy nouze ani o obžalované ani
o žalobce
Vždyť není možno aby nebyla
jen velmi nedokonale spravována
říše o stu a osmdesát tisících čtve
rečných mil která měří od sevtru
k jihu na čtyři sta osmdesát a od
východu k západu na pět set dva
ct mil zeměpisných která z
hrnuje v sobě osmuáct rozlehlých
provincií mimo poplatné země:
Mongolsko Mandžusko Tibet
Tonkin Koreu ostrovy Liuk tt
atd Pochybuji li o tom Číňané
poněkud neklamou se cizinci v té
včci nikterak Jediné císzři uza
vřenému ve svém paláci z jehož
bran málokdy vychází a chráně
nému brídbami trojího města to
muto synu nebes otci a matce
poddaných vydávajícímu nebo ru
bícímu rákony po libosti v jehož
moci jé Život a smrt všech a je
muž rodí m náležejí příjmy říše
tomuto svrchovanému panovníku
před nímž vlekou se Čela v prachu
zdá se snad že se daří všude dobře
na tomto světě ze všech nejlepším
Bylo by i zbytečno dokazovati mu
že se mýlí Syn nebes nemýlí se
nikdy
Zda měl Kinfo proč souditi že
vládnout po evropsku jest lepší
než vládnout po čínsku? Lze za
to míti že byl toho zdání neboť
nebydlil v Šanghaji nýbrž venku
na území povolném Anglii kde je
v platnosti jakási samospráv vel
mi vážená Šanghaj totiž vlastní
město rozkládá se po levém bře
hu říčky Huangpu jež vlévajíc se
v pravém úhlu do Vusunga splý
vá s Jancekiangem Čili Modrou
řekou a tak dotéká do Žlutého
moře
Má podobu oválu od severu k
jihu směřujícího a jest obehnáno
vysokými hradbami o pěti branách
jdoucích do předměstí Spletitá
síť dlážděných uhčekkteré bývaly
čištěny mechanickými zametači
tmavé krámy bez průčelí a výkla
dů kde konají svou práci proda
vači nazí aŽ po pás ani kočárúv
ani palankinú Čili nosítek leda
jezdci několik domácích chrámů
nebo cizozemských kaplí jediná
místa k procházce "čajová zahra
da" a náměstí dosti blátivé zříze
né zavezením bývalých polí růžo
vých a trpící bahenními výpary v
uličkách pak lt těsných domech
asi dvě stě tisíc obyvatelů — ta
kové jest toto město kde pobyt
není hrubě záviděný hodný které
však nicméně vyniká velkou dCie
ležitostí ohchodnť
Dostaloť se tam cizozemcům po
smlouvě nankinské poprvé práva
zakládati obchody Evropské
tržbě otevřela se tím velká bráoa
do Číny Vlála propůjčila také
vuě Šanghaje a jeho předu ěstí za
roční důchod tfi kousny území
Francouzům A ghčarům Ame
rčanům juhž počet píČÍ se asi
na dva tisí e O francouzském
úz-uií nelze mnohi říci Jeť nej
méiě doltžíto Přilétá skoro k
se- ernímu ob odu města a prostí
rá se až k potoku Jangkiogpangu
které je děíí od úterní anglického
Tam vypínají se kostely Uzaristův
a jesuito kteří mají také na Čtyři
hodiuy od Šanghaje kollej S kavi
kde vzdělávají čío&ké bakaláře
Ale tato malá osada francouzská
nerovná se svým sousedkám ani
zdaleka Z desíti obchodních zá
vodů založených roku 1861 zbý
vají už jea tfi a i eměnárna volila
ralěji usaditi se v obvodu angli
ckťm Americké území zabírá část v
zátočině Vusunga Od území an
glického jest odloučeno SuČeu
C'tekem p'epjatým dřevěným
moite n l am je hotel Astorův a
missijní kostel tam jsou loděcic
kde se spravuji evroprké lodi
Z těch tří území však prospívá
nejzdárněji bez odporu území anglické-
Nádherné příbytky na ná
břežích domy s verandami a za
hradami paláce kupeckých knížat
východní banka "bong" proslulé
ho domu Dentova se sdruženou
firmou Laočičaog závody Jardy
neů Russelův a jiných velkoob
chodníkův anglický klub divadlo
míčovna parkzivodištěknihovna
— tof souhrn tohoto bohatého
usedlišti anglosaského jež při
vém zasluhuje jména "vzorné osa
dy'V I není podivením že na tom-
:i 1 j t
1 10 piiTucgut aociu uzcmi cnrane-
nem svoDoaomysinou sprivouna
lézáme jak praví pan Leon Rous
set "Čínské město prazvláštního
lizu které nemá nikde jinde sobě
podobného'' Pokračování
1
í