Poustevník naskále svatojanské Román z pobřeií od Emilie Flygaré Carlénové PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA ťoUrníoTÍDl Vidě'o-li se modré moře ohrani čené velkými skupinami hor a po seté nesčetnými ostrůvky kdež se vlny valily mezi červené uhlaze ným kamením vidčla li se rrfsty nějaká loď s napjatými plachtami jak se žene před svěžím vánkem po pěnící se dráze co vysoko nad jejími stěŽny kroužili v Širokých kruzích mořští ptáci a viděla li se konečně krásná žena jak sedí sklo něna u tohoto okna do jehož ze lených listí se její zlaté vlasy chví letni zaplétaly — tu skutečně se zdálo jakoby před nimi by la jed na z oněch komůrek z pohádky v níž paní uzavřená a denně pohlíže jící na moře očekává okamžik své ho osvobození V této Nicolinině svatyni stál její Sici stolek a přihrada s kniha mi a v koutku nízké pohodloé po hovky zastrčené do rohu pokojíč ku odpočívala často nedotknutá její loutna k níž ona zpívávala v prvém svém mládí veselé zpěvy které od té doby poneaáhlu jí na rtech odumřely Jestli nyní někdy zpívala stalo se fo jistě jen tenkrát když ji o to Georg srdečně prosil aneb tehdy když ona jsou samotná na skále svatojanské co Letsler sedával venku na moří ve svém rybářském člunu cítila nutnost známými to ny uhýčkati srdce Když byl Georg sám tylo jeho potěšením sedět u matky v poko jíku a probírat úkol který mu o tec uložil neboť ačkoliv Letsler žil uzavřeně do sebe neomeškal přece nikdv řídit" a uspořádati u čení Georgovo' a mnohdy ovšem tohle mnohem řidčeji hovorem objasniti a zušlechtiti jeho schop nost chápací- Ačkoliv nyní byl Georg ve vě ku dosti pokročilém že znaje do bře rozmar otcův uměl dostateč ně SÍ vážili těchto chvil které ostatně nikdy nevymizely z jeho paměti měla proň přece prostá pravda umírněná rada pronesená ústy matčinými nekonečně větší cenu a jeho čilá neklidná mysl byla by velmi bývala roztržitou kdyby její rozmluva nedovedla ho upoutat v '_:r: Tak tomu bylo zrovna tohoto večeja kdy on uloživ své knihy a byv po dvakráte upomenut aby vyndal schránku s rýsováním jímž se zaměstnával za dozoru Nicoli nina přes to toužebně hleděl ke dveřím "Co je s tebou milý Georgu — což tě netěší týt u matky?" "Kdež pak to mě vždycky těší ale víš co musím jít ven chytat ryby s Karolem!" "Snad nezústareš tam přes noc milé dítě?" "Nevím kdy budeme hotovi — podle toho jak mnoho práce bu deme mít" "Ale drahý Georgu což nejsi dosti na moři když prováíš otce Eliase a Karola na daleké plavby proč pak chceš ustavičně jen vě zet u vody a brouzdat se v ní?" "Ach drahá máti jsem návo dě jako doma a potom se mi zdá že třeba ty dlouhé plavby jsou zá bavný a já vidím na nich leccos nového přece neznamenají oic u srovnání s malými výjíždkamikte Té podnikám s Karolem o své új mě neboť na nich vládne volný život a není tam tak nudno jako když starý Elias sedí u kormid la" ' ' ' 'Nuže jaké jsou to vlastně plavby — přec je jisto že při nich vždycky nejedná o lov makrel? V noci kdy jak víš otec často z ne dostatku spánku vychází ven a kdy se mnohdy plížím za ním abych se přesvědčila co dělá po zoruji najednou že 'Volnoplavec' aneb časem též jiný menší člun řízený Karolem plíživě s-e blíží k mtstku — nevšiml jsi si toho tér milé dítě!" Jak bych si nevšiml vždyť ' jsem se jich súčastnil mnohou noc'' odvětil Georg a triumfující záblesk vyskočil z jeho očí "Ty - a já jsem Re pakaždé do mnívala že ležíš ve své posteli?' "Ano bezky jsem tam ležel Avšak ani bys máti neuvěřila jak tiše jsem jel s veslem mezi tes oinami a úskalím a jak jsem od té doby silný!" "Silný— jak to myslíš?' "Myslím že nemůže být slabým ▼e svalstvo kdo nosí balíky někdy menlí někdy vétší A plížit se po písku tak tiše e se ani kecka ne voof plížit lehčeji a hledat oejlepií skrýše buď v slujích buď v de ticit — ach tohle vše je mnohem tilavnijií než si kdo představu jí Avšak musí bfl velká tma a trriect al to sviStí kol uší jinak Cl to hezká" "HA ČTtte díti oechipo (o C!j r~ÍVEl Uck— kde bere Ka-IL-JťS tzXL co ony cbso- bují a kam po té přijdou když by ly uschovány do skiýší?'' Nicolina jsouc beze všeho po dezřívání o těchto myfteriích asi jako dítě měla nicméně instiokti vní dojem napovídající jí že se tom neskrývá nic dobrého "Nu někdy přijede jiný Člun který zboží zase převezme když jsme je byli kousek sami dopravi li Někdy je zakopáváme nejra děii do velkých hrnců na něž se hodí nějaký kámen jako poklička někdy však na jiná místa o nich} se nesmím zmínit ' Někdy též je zdívátre k některému kupci a pro dáváme jim do krámu ono zboží "Nemyslíš však Georgu že ty to tajfiplné cesty obsahují něco nedovoleného— rci mně nejsi Rám toho názoru?' Georg tvářil se nerozhodně ne věda co má odpovědít "Nejsem si úplně v tom jist ačkoliv vlastně sám nevím co zlé ho by v tom bylo'' "Ví o tom starý Elias?'' "Ne pokud znám také neví a Karolus mně sám řekl když jsem ho prvně doprovázel že by se ta ko é cesty nikdy nedařily kdyby o tom tajemství mnozí lidé vědě li avšak poněvadž ví že jsem o bratný a mlčenlivý hochchce prý bych i já měl něco z té zábavy" "On tě tedy nežádal výslovně abys o tom před svými rodiči za mlčel?" "Ne nežádal mne nikdy o to nebeť buď matko přesvědčena že bych se nyní nebyl o tom zmí nil Nerad mluvím o tom o čem abych mlčel jsem byl požádán " "Nu tak mně řekni milý Geor gu proč jsi se už dříve nezmínil o těchto nočních výletech které však což ti tuto vážně říkám mi lované dítě nesmíš opakovati ne boť i když v nich není nic zlého lze alespoň předpokládat že S1 "Nu vidíš to jsem si zrovna též myslel — to bych skoro také sám věřil A proto snad nyní matko chápeš proč jsem se už dříve ne zmínil o oněch rábavných dobro družstvích a proč lituji že jsem to vlastně učinil'' "Fuj Georgu — jak můžeš být tak nerozvážný — vždyť tím zne pokojuješ matku" "A ty re ne též znepokojuješ! Věděl jsem dobře že sotva se to máti dovíš budeš znepokojena a tak bude konec s mými nejlepšími a nejkrásoěišími výlety ve kterých přec nemaže být nic zlého když jimi Karolus slouží kupcům a sta rá se o to aby jejich zboží přišlo do bezpečných míst" "Snad nebudou ti tyto výlety tak milé abys k vůli ait' připra vil mne o kiid? Nebudu mocí nyní nikdy spí: budu li vědět že jsi v noci venku zda ti není zi ma a zda jsi nepřišel k úrazu!" "Zima — n cbraíS Bůh! bývá mně mnohdy horko a? se potím? pak bývám vžJy dobře zaopatřen že nemohu nastyd nout A když už jsem ti tolik toho pověděl mo hu snad říci též ještě to že jsem byl někol-krát s Karolem 11 patro na Holmera a že nám prokazoval veškerou čest a pohostinství A víš co máti — patron Holraer má dcerušku Fanny velmi laskavé děvčátko a jak je chytrá a hezká! Udělal jsem jí cěkolik malých člu oů a dostal za-e od ní překrásné ořechy a všechny ty velké fíky které jsem domů přivezl Ano drahá máti kdo je venku a ca -tuje po světě ten vidí mnoho věcí Avšak ubohá drahá máti ty zde sedíš jako opuštěný pták jako bodlák paoin tam na skále!" "Nestěžuji st proto milý Geor g j a vlastně nejsem ani tak opušiě na jako ubohý bodlák Avšak musím ti říci že kdyby tě nebylo samotného mnělo mít přede mnou tajemství — nikdy bych se nedo věděla že nějaké máš!'' "Vždyť jsem to také neučinil s velkou ochotou a dalo maě to ná mahy udrfett je věř nu 10 Však nikdy máti — při tom Georg po hládl upřímně do óčl matčiných — bych to nemohl udělat kdybych se nebyl musel ubivat že nastane potom konec jak se nyní skuteč ně stalo: v okamžiku kdy jsem promluvil bylo konec po mé ra dosti" 'A lituješ snad své npřímnosti? "Nikoliv matko nechtěl bych to mít odčiněno ani za všechna dobrodružství — než ach jak se oudu nyní trápitil" Tato rozmluva o níž se Nicoli na domnívala Že jí nikdo nepo slouchal byla nicméně pootevře nými dvtfmi vyslechnuta Letsle- rem když oa skloněn ve sve le noš e ii Železného krbu1 tvářil se tak jakoby nechtěl nic jiného po slouchat než vlastní své myšlén ky - t laké i to mazlení l hochem!" zvolal nikoliv ovšem drsně avšak přece uikoliv přilil mírně a vtu poval při tom do pokojíku mantel čioa ' Sly šel jsi oi běží můj dpbrý Bernharde Doufám že též tc schválíš co jsem řekla Georgou!" pravila Nicolina "Právě naopak! Pro mladíka který má být vychován k tomu hltdat si víživu na moři ne3luŠÍ se podobné obmezování žádné zhýikáváoí a protomilá Nicolioo nechej jen klidně G-orge navy kat bouli než slunečním i svitu naufi se alespoň víc z prviiějšího než z poslednějšího" Nicolina uměla již od dávié doby si vážit vlivuplné řečj jak její m-inž-íl u ní používal a Š-ik v tomto případě považovala se nic méně za ODrávněnou míti též své vlastní mínění A proto odvážila se skroniaě namítpouti: "Myslím že není p ÍM pro spěšno pro George býti průvod čím Karolovfm na jtho nočiicl dobrodružstvích a proto mám za to že by bylo takřka Štěstím Ge orecvvni kdvbv nedostal k ntnu svolení' "Tak mně tedy řekni v Čen spočívají ona nebezpečí která zdi tušíš? Neboť že Geo6[ mňže tyt veuku v jakémkoliv počasí víš už dávna' "Bohužel milý BerobsrJe ví:n to příliš dobře avšak na toi o láku nemohu odpovědět jinakleč že důvěřuji svému tušiaí "Které tě však Často zklamalo důvěřuj tedy ve mn kterýž mám životní zkušenosti a kterýž trdm ti že co Karolus na těch cistách podniká nezakládá se v ničem ji ném leč v tom že vyměňuje jedno zboží 7i druhé — nemohu ti to obšírněji vykládat pjněvadž bys mne ueoochooila leč p dloohéui jediáoí kteté jak víš nenávi dím avšak buď přesvědčena ž Karolus nepodniká ničeho na svůj účet aniž dostává nějaké peněžní odměny jinak leč dle poctivého dohodnutí s kupci jimž dováí jejich zboží'' Tohle vše co sice nepostrádalo pravdv a co se pohodlně mohlo říci i před jinými než Nicolinoj ovšem ji neupokojilo avšak přece vzbudilo v ní důvěn: že minžel její zuá to lépt a především že by to nedovolil kdy by v tom tylo něco co by poškodilo morální oá hledy Gecrgovy Toho večera zůstal však Gorg sám ze sebe doma neb ač mlád byl a stěží chápal viastaíciiy by l nicméně v:l'mi tím trápen že jeho něžná matka nenašla u otce sou hlasu tak že on i když to vlastně nestačilo vyplnit její přání nic méně to učinil z toho důvodu aby otci ukázal jak si jí váží Též Letsler vy hov M v tomto o kamžiku něžnosti často nabývající vrchu k manželce kterou neien trápil nýbrž současně zbožňoval Pohladil ueorga po vlasech a řekl rnu s neobyčejnou srdečné stí: "Líbí se mi že jsi zústdl doma milý hochu a byl bych věru ne spokoje třeba jsem ti toho neo depřel kdybys se byl dnes ode bral ven Nezapome8 šak nikdy plnit povinnosti svého nitra do kud se tomu tvá čest neprotiví!'' V Za jara ktré potom uistedova lo byly Crafv ry svědkem siavno sti nikoliv bezv-ýzitmné Karolus byl totiž již ceiý rok ntje i spoiumajetníkem 'Vol jo plavce' nýbrž by! si též tolik iiho podařilže se považoval za sch jp na ucházet se o siiíi n Jjřuii j Blabarsholmu jfjž rukii té oíi držel bez velkých "ytáíek n-boť mu j ž od dávné doby jeí srdce patřilo A onoho veUélio dne kdy zástup svatebiaaů vstupoval jásavě do Crafverú unal starý fc!:a3 za vhosne preeecriai synovi svatebním darem i druhyu poiovi ci skuty když byl napřed pro se be si zjednal rybAřiký ( in pr nastávající menší ce?ly Nyní stál tedy Karolu& na svýh pohou a cítil n-ímalou hrdost lt je šťastným majitelem 'Volno plavce sličné Johainy a — vě u ntbjť Johaina nepřišla věru jak se prostě říká s holýma rukama do nového domova což se dalo ostatGČ též z toho po-ouditi že 'nové komůrky' dcstalv brzy ča louny oa stěny zvláštní kuchy3 a sp žírou v nichž se mladá bospo dyfika vznáštla podle své chuti a podle své methody o al paními ma Malena svrašťujíc při tom čelo ujišťovala otce že je příliš noví než aby se k něčemu hodila "Nevytýkej to Karolovi neboť bylo by to totéž jako hádat se se stráží matko!' napomínal jí sta "Jen e neboj — mám takovou radost z jeho potěšení že bych se nejdvážila ani hlesnout proti mla dé která ovšem ví více než ibýně S klare ryby do studené vody když je mi dát vařit" "Ale ona je skromná a ml Ka rola ráda!' řekl £lia "En vždyť neříkám nic jiného než že by si byt jinak btř vybral Děvče je hoJaé jea kdyby se po ohlédlo trochu po světě ary po znalo Ze krisa a hezké laty ne- znamenají všecko Ona je nyní jeltě mladý nápoj který silně kvatí — nu vždyť se jednou ustalí-" Zdařilé a Časté plavby které Karolus v létě a dlouho do podi mu vy konával až k Helsingoru Malmo a Gotel orgu dávaly tušiti že se nyní vzdal nebezpečného ru chu jejž tak čile svobodný provo zoval a to zajisté k velkému zár mutku a ztrátě oněch obchodních domů iimž jeho přičinlivost a ob ratnost často prospěla "Chvála Bohu Že tě mohu ně kolik měsíců mít doma!" řekla Nicolina když tiskla Georga při eho návratu z poslední podzimní cesty prudce k svěmu neklidnému srdci "Mám věru radost když tě vidím jak stále rosteš a sílíš po těch nebezpečných vyjížďkách! A s očima lesknoucíma se jak nej dražší perly mateřskými slzami radosti pozorovala ubohá Nicolina na jiné radosti velmi chudičká statné a vyvinuté tělo Georgovo leho zářící zrik a vzdorně ky pící rty Námořnická kazajka a Červený dlouhý šál zdobily ho velmi i lesk lý klobouk který si hrdě a zálib- jS všelijak na hlavě upravoval jby u'tázal matce jak mu pevně drží když by jej bouřliý vítr chtěl smést do moře Georg čítal nyní brzy 15 let vypadal však jakoby měl už 16 a vývoj rozumu a nitra zdál se u držovati stejný krok s fysickým vývojem Něžnějšího hezčího a všímavějšího syna málo kdo viděl a něco nepopsatelně dojemného tkvělo v četném drobném zříkání jež si za svého pobytu v městech ukládal aby mohl ze skrovné své vlastní pokladničky něco koupit nilované matce malé nějaké pře kvapení většinou buď nějakou hezkou květinu neb skřínku na ši tí a j Posledněkráte však byl to věru opravdový skvostný dar pro kte rý Georg se musel mnohdy zřek nouti svého velkého potěšení jít do loutkového divadla a do zají mavé sbírky zvířat ba někdy byl též nucen aby se mu suma ne zmenšila odepřít i malou a muž ničku žebráckému hochu který často dovolal se jeho soucitu: avšak Georg ho lodním sucharem juje tímto darem za to pohostil A tak upok kf- citlivé dosud svědomí šel koupit zamluvený překrásného kanárka v poklad pozlacené kleci Je těžko říci kdo byl Šťastněj ším zda Nicolina že dostala tak krásný dar Georgův o němž vě děla že byl koupen s velkým od říkáním aueb Georg vida matku sklánět hlavu k lesknoucí se kleci a laškovat s hezkou Panny Georg ryl již na cestě pokřtil kanáři sa míčku podle i své malé bohyně na Strandu ale aby rozlišoval obě iniéaa navrhl aby se prvněiší imenovala norskou Fanny když o obou se totiž bude mluvit Asi týden po návratu domů se dél Georg jednoho večera v poko ji otcově kde též Nicolíoa s vyší áním zaujala místo co nejbiíže 11 krbu aby se tím chránila před chladem Byl jeden z oněch sm írných bouřných a nepříjem uých večera k ly západní větry burácejí po pobřeží a činí nesčetně Skod ' Malá korouhvička před domem --křípala proiikavě a okenice se tk prudce otřásaly ve svých zá věstch že uvnitř sedícím zdálo sp že každým okamžikem ssm zafiíí vítr kdykoliv dunění hrozného vl éní na levé straně Svatojanské -ká y zaléhalo sem v malých me érách podie toho jak se olrrovi té vlny lámaly o holé skály Unalého stoiku stojícího před Nicolinou seděl Guorg a opati o val tákly člun moJelyaný podle Volnoplavce a skoro pokaždékdy Letsler při své procházce poko jem přiblížil se ke stolku ptal se ho Gorg buď není li íokové rá hno hrubé buď zase j-i-li kýla do statečně vyzdvižena a nezdáli se otci že přední vaznice zahnuta je tak jak ti Totnas z Kila dělal u svých člunů a konečně cbtěl též vědět zdali by bylo lze vystavět velký člun podle toho medelu Krátké a roztržité odpovědi které dával Letsler na ony otázky přesvědčovaly matku a syai že tento den patří mezi ony kdy on méiě než jindy měl smysl pro jiné mimo sebe Proto hovořili raději spolu a Nicolina řekla mezi ji ným: "Považ G-org 1 k Jybys tak bý val nyo( venku — Neboj S se bu rácení a velkých via pozdě na pod zim!" "Ji abych se bál burácení a vel kých vln - ne drahá máti ujišťuji tě že se neklamu tvrdím li že nevím co jet býti bázlivým! Ki rolu se také nikdy nebojí a věř mě matko Že jsme Často byli s Volnoplavcem venku kyŽ burá celo bCř než tenkrát Při bouřích jsem se napřemýšlel ach jaké jsem měl skvostné myšlénky — nu kdyby se tyto myšlénky staly pravdou pak bys víra zažilamat ko mnoao radostí oa světě I'' "O čem jsi tedy přemýšlel můj Georga "Vidy ť tni matko mou touhu lt se chci dostat oa válečnou loď Když jktne byli někdy v bouři veo ku a v mlze a v podobném tu jjem si upřímně přival a prosil Boha abych jednou mohl být 11 takové bouře na palubě válečné lodi a v opravdové bitvě s něja kýui nepřítelem — ach jak by to bylo hezké!" Zrak Georgův blýskal se potě šením nad vzdušnými zimkykteié si tavěl "Povař matko — vždy ť to nic nestojí představovat si — kdy bych byl v slezeuí prvním který vy zvedl naši krisuou Švédskou vlaj ku na nepřátelské lodi! Mužstvo by bylo odzbrojeno — vím to ur Čité jak by se to stalol Když hy poté byloví' v pořádku a část našeho mužstva vy tou pita na pa lubu kořisti bylo by svoláno vše chno mužstvo na palubu — -' nu jea se mi nesměj — Georg Letsler byl by vyvolán velitel by mu po klepal na rameno a řekl — nu počkej až si rozmyslím co bych řekl — ano už to mám: Georgu Letslere řekl by tys si vedl zmužile milý hochu — jsi kon stablem a vstoupíš do řady kade tů! Nuže co myslíš matko ne bylo by to hezké anebo měl by on říci ještě něco na příklad tohle: Georgu Letslere tobě a ještě ně kterým je slíbena medalie — jen tak pokrač-ij stále a budeš brzy důstojníkem!'' "Pozoruji zřejměŽe stavíš stej ně dobře povětrné zámky jako čluny — můj Gtorgul "Ach moje drahá máti povětr né zámky nejsou přec tak neuvě řitelný aby se nestaly vážnosti pro jiné proč ted ne i pro mne? A rád bych tě matko viděl až b s po několika letech jednou ve řer jako třeba nyní — při tom stlumil Georg hlas — seděla ve svém pokojíčku u svých květin a pohrávala si s norskou Fanny která by poskakovala po stole a sbírala z tvých úst semenec — nu a když bys tak seděla otevřely by se najednou dvéře a vytáhlý mla dík — mám za to že budu jednou velmi vytáhlým — vstoupil by se zlatými epaul ttmi na ramenech as medalií na prsou a tento pán by v následujícím okamžiku sevřel milovanou matku do svého náručí a vyjádřil se Že je to přec jen ze všeho nejpěknější! ' Nicolina pozorovala Georga s pohledem s nímž pouze matka může pohlížet na své jediné dítě "Ty vše maluješ pouze růžovou barvou kterou tvé bujaré mládí šem životním předmětům přiklá dá Avšak uvaž též to kdybych já místo přivítat vy táhlého řádem ozdobeného mladíka obdržela psaní od některého z jeho přátel který by mně teuto řád posílal upomínkou na mého jedináčka který v boji padl!" ' "Ovšem — to by se též mohlo přihodit a ač by i tohle bylo hez ké přece zamlouvá se mi lip to dřívější A mám k tomu nejvíce příčin neboť kdybych se stal ta kovým chlapíkem a vydělal si to lik peněz že bych si mohl koupit malý hezký domek a zahrádku v některé útulné krajině kde by též tu lo jezt ro inu pak bych ' vás od vezl (když byste tetsž nejlépe oba sp-ilí oť c i ty matko) s této par tie Svatojanské skály do pěkného příjemného obydlí které bych byl nt-jprv připravil — a slibuji si že by byla velké překvavení pro vás až byste procitli!" Ke konci tohoto chlapeckého žvanění Georgova obrátil Lhtler hlavu k těTiu a K-kl mu rozmrze le: "Přesun již žvanit "tak děti 1--ky a pošetile — myslil jsem věru žes u-edlejší než abys pořád tak žvanil!" "Proč by tylo dětinské a poe tilé přáti si abych jedaou m hl odtud odvést otce i matku — vždyť sním o tom každou noc!'' ~ '"Tak pu-iť tento sen z mysli m lý synu neboť musím té ujistit dnes jako pokaždé že se takový sen nikdy nevyplní!' odvětil otec míroěji "Nikdy I Což chcete oba ze mřít na této osamocené skále?" zvolal Georg "Chceme zde zemřít 1 A i kdy bys mně mohl vystavět obydlí ze -améíio zlata dal bych přec před nost holé této skále " "Ale ty milý G orgu ty budeš ve světě a bu leS tam žít šťastně a vesele přijeJ-š občas domů a potěšíš rodiče svou přítomností!" pravila Nicolina G?org zavrtěl zasmušile hlavou Po draných slovech pronesených otcem nemohl se již vrátit ke své dřívější blahé náladě Zatím sesílila se bouře a burá cela vždy s větší silou Konečně vrazila obrovskou silou do dveří tak že tyto povolily zanechávajíce větru volný průchod "Zavři dvéře milé dítě''' řekla Nicolina a slabě sebou zachvěla "Jak je přec strašné bydlit tak dobře jako akoro na moři" Pokračováoí Jistou znimkou zlého uaityd nutí jest kašel Jistou znimkou jeho vyléčení použitím Dr August Koenig Hamburger Brustthee est že kašel a nastuzení zmizL O ŽIVOT Román Čínského Náboba od Julia Vernea PŘEKLAD V PATEJDLA l'olrfováot "Nechci věděti a nebudu nikdy věděti kdo jsi co jsi dělal a odkud přichiJSI Jsi mým hostem a již proto jsi u mat v bezpečí Uprchilk chtěl promluvit! aby vyslovil svou vděčnost Neměl k tomu ani síly "J k se jmenuješ?" ottfzal se Čunheu Vaug'' Byl to skutečně Vang zachri něný velkoduŠností čungheuovou která by ho by la stála život kdyby bylo vzniklo podezření že chová u sebe v úkrytu buřiče Ale čung heu byl z těch starojvětských lidí jimž každý host je posvátný Za několik let potom by l odboj úplně potřen Roku 1864 císař Tajpingův obležený v Nankingit se otrávil aby neoctl se v rukou císařského vojska Vang zůstal od ťjho dne v domě svého dobroděje Nikdy nebylo mu odpovídali o své minulosti Nevyptávalť se ho nikdo v té věci Možná že se obávali aby se příliš mnoho nedověděli! Ukrutnosti páchané buřiči byl prý děsné Pod kterou korouhví sloužíval Vang: žlutou rudou černou Či bílou? Zkrátka lépe bylo nevě děli toho a spokojiti se s domněn kou že náležel toliko k picovni ckému sboru Vang ostatně velmi potěšený svým osudem zůstal tedy stálým společníkem v tomto hostinném domě Po smrti Čungheuově jeho synu ani nepřipadlo odloučiti se od něho tak byl zvyklý styku s tímto roztomilým člověkem Ale kdo by také v čas kdy za číná tato vyprávka byl poznal bývalého Tajpioga zabijáka drán covníka nebo žháře — ja!t je libo v tomto padesátipětilelém ňloso fu v tomto obrejleném mravokár ci v tomto ryzím Číňanovi s oči ma kosmo ku skráním vybíhajícíma a obvyklými valousy? Což nevy padal v dlouhé řize nenápadné barvy s pasem od počínající otylo sti na hruď posunutým a s hlavou dle císařského dekretu upravenou to jest s premovaným kožišinovým kloboukem sedícím na Čapce s níž splývaly třapečky z červených třásní jako důstojný proíessor mudrosloví jako z těch učenců kteří neváhají uŽívati osmdesáti tisíc značek čínského písma jako první vyznamenanec při doktorské zkoušce mající právo projiti vel branou pekinskou vyhrazenou synu nebes? Ostatně možná že odbojník za pomenuv hrozné minulosti po lepšil se obcováním s~poČestoým Čungheuetn a zabočil pcmalounku na CfíStu rozjímavé fiiosofieí A protož také Kinfo a Vang nikdy druh druha neoj otištěj cí by li v cen večer pospolu v Kantoně a protož ubírali se oba p hostině na roíloučenou t i íe?íni hledajíce parník který je měl rychle zas od vésti do Šanghaje Kinfo kráčel mlčky ba poněkud i starostlivě Vang rozhlížeje se na právo i na ievo a mudruje s měsí cem a hvězdami prošel s úsměvem branou "věčné čistoty'' kterou neuznal pro sebe příliš vysokou branou "věčné radosti'' j':j ž vrát ně zdálo f-e mu Že )oti otevřeny pro jeho vlaštuí osobu a zahuul konečně do stínu věží na pagodé "píli stt božstev' Pdruítí í ri a byl tam už na odjezdě Kinfo a Vang uhostili se ve dvou kajutách pro ně naja tých Silný prcud Perlové řeky unášejíc! každodenně s bahnem jejích břehů mrtvoly popravených dedal lodi svrchované rychlosti Parčík ujížděl jako nít!a mezi rozvalinami zůstavenými tu a tam po francouzských dělech mimo ďevítipatrovou pagodu hafvajskou mimo výběžek Jardyneúv nedaleko Vhampoy kde ketví nejvčtší korá by mezi ostrůvky a bambusovými zarostlinami na obou březích Sto a padesát kilometrů Čili tři sta sedmdesát "lií" které dělí Kau ton od ústi řeky ujeto v noci S východem sluoce minula Per ma "tygří jícen" pak dvě bradla v ústí Victoria Peak na ostrově Honpkongu zvýší osmnácti set dvacíti pěti stop poobjevil se v ranof mlze a po velmi Šťastoé plavbě Kinfo a filosof urazivše ještě kus cesty proti žlutavé vodě Modré řeky vystoupili z loli v Šanghaji na pobřeží provincie Kiangnauu KAPITOLA 3 Kde se milt cteuf bez anavv poro zhlédaoDtl po mílti Stnf taji čínské přísloví praví: "Když meče jsou rzivé a rýče lesklé "když Žaláře jsou prázdny a sýpky plny "když stupně chrámové jsou vy chozeny kroky věMcích a soudní dvory zarostlé travou 'když lékaři chodi pěšky a pe kaři jezdí na koni "jest líše dobře spravována'' Přísloví to je dobré Byb by lze vztahovat! je právem na všecky státy Starého í Nového světa Je-li však nějaký stát kde to desidera tum (žádoucí věc) má ještě daleko do uskutečněni j to zajisté ne beská říše Tam lesknou se r cče ' a rezavějí rýče žaláře se php fiují a sýpky se vyprazdňují Pekaři zahálejí více než lékaři a chodí-li věřící do pagod nemají za to soudy nouze ani o obžalované ani o žalobce Vždyť není možno aby nebyla jen velmi nedokonale spravována říše o stu a osmdesát tisících čtve rečných mil která měří od sevtru k jihu na čtyři sta osmdesát a od východu k západu na pět set dva ct mil zeměpisných která z hrnuje v sobě osmuáct rozlehlých provincií mimo poplatné země: Mongolsko Mandžusko Tibet Tonkin Koreu ostrovy Liuk tt atd Pochybuji li o tom Číňané poněkud neklamou se cizinci v té včci nikterak Jediné císzři uza vřenému ve svém paláci z jehož bran málokdy vychází a chráně nému brídbami trojího města to muto synu nebes otci a matce poddaných vydávajícímu nebo ru bícímu rákony po libosti v jehož moci jé Život a smrt všech a je muž rodí m náležejí příjmy říše tomuto svrchovanému panovníku před nímž vlekou se Čela v prachu zdá se snad že se daří všude dobře na tomto světě ze všech nejlepším Bylo by i zbytečno dokazovati mu že se mýlí Syn nebes nemýlí se nikdy Zda měl Kinfo proč souditi že vládnout po evropsku jest lepší než vládnout po čínsku? Lze za to míti že byl toho zdání neboť nebydlil v Šanghaji nýbrž venku na území povolném Anglii kde je v platnosti jakási samospráv vel mi vážená Šanghaj totiž vlastní město rozkládá se po levém bře hu říčky Huangpu jež vlévajíc se v pravém úhlu do Vusunga splý vá s Jancekiangem Čili Modrou řekou a tak dotéká do Žlutého moře Má podobu oválu od severu k jihu směřujícího a jest obehnáno vysokými hradbami o pěti branách jdoucích do předměstí Spletitá síť dlážděných uhčekkteré bývaly čištěny mechanickými zametači tmavé krámy bez průčelí a výkla dů kde konají svou práci proda vači nazí aŽ po pás ani kočárúv ani palankinú Čili nosítek leda jezdci několik domácích chrámů nebo cizozemských kaplí jediná místa k procházce "čajová zahra da" a náměstí dosti blátivé zříze né zavezením bývalých polí růžo vých a trpící bahenními výpary v uličkách pak lt těsných domech asi dvě stě tisíc obyvatelů — ta kové jest toto město kde pobyt není hrubě záviděný hodný které však nicméně vyniká velkou dCie ležitostí ohchodnť Dostaloť se tam cizozemcům po smlouvě nankinské poprvé práva zakládati obchody Evropské tržbě otevřela se tím velká bráoa do Číny Vlála propůjčila také vuě Šanghaje a jeho předu ěstí za roční důchod tfi kousny území Francouzům A ghčarům Ame rčanům juhž počet píČÍ se asi na dva tisí e O francouzském úz-uií nelze mnohi říci Jeť nej méiě doltžíto Přilétá skoro k se- ernímu ob odu města a prostí rá se až k potoku Jangkiogpangu které je děíí od úterní anglického Tam vypínají se kostely Uzaristův a jesuito kteří mají také na Čtyři hodiuy od Šanghaje kollej S kavi kde vzdělávají čío&ké bakaláře Ale tato malá osada francouzská nerovná se svým sousedkám ani zdaleka Z desíti obchodních zá vodů založených roku 1861 zbý vají už jea tfi a i eměnárna volila ralěji usaditi se v obvodu angli ckťm Americké území zabírá část v zátočině Vusunga Od území an glického jest odloučeno SuČeu C'tekem p'epjatým dřevěným moite n l am je hotel Astorův a missijní kostel tam jsou loděcic kde se spravuji evroprké lodi Z těch tří území však prospívá nejzdárněji bez odporu území anglické- Nádherné příbytky na ná břežích domy s verandami a za hradami paláce kupeckých knížat východní banka "bong" proslulé ho domu Dentova se sdruženou firmou Laočičaog závody Jardy neů Russelův a jiných velkoob chodníkův anglický klub divadlo míčovna parkzivodištěknihovna — tof souhrn tohoto bohatého usedlišti anglosaského jež při vém zasluhuje jména "vzorné osa dy'V I není podivením že na tom- :i 1 j t 1 10 piiTucgut aociu uzcmi cnrane- nem svoDoaomysinou sprivouna lézáme jak praví pan Leon Rous set "Čínské město prazvláštního lizu které nemá nikde jinde sobě podobného'' Pokračování 1 í