i
M
tm 'teri
RcR'fřote ZÁPADU
Poustevník na skále svatojanské
Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
Poknforinl
"Nemluvme již o tomť' pokra
čoval Letsler vraceje se ponenahlu
k ivé těžké vážnosti "Co říkáš
tedy na můj návrh?1'
Zrak Nicolinin sklouzal pone
náhlu do místě k němuž se hnalo
přání jejího manžela — "Ach"
zavzdychla "bylo by přec jenom
kruSno připoutat Georga k takové
divoké skále která jest pro vždy
vysazena změnám moře a bouře!"
"A není mu lip může li dýchat
tento svěží zdravý vzduch než
schnout v dusné zbořenině kdež
byl jednou uzavřen?''
"V Dánsku" zaSeptala Nicoli
na plaše "je mnoho osamělých
tichých krajů kteréž "
" nejsou Švédskem!" odpo
věděl Letsler "Chci musím dý
chat švédský vzduch i kdyby to
bylo jen na této sláie kdež nám
obydlí postavené v nejširší části
prosmyku pjskytne dostatečného
přístřeší poti všem vnějším bou
řím A aby Georg neplašil se lidí
nýbrž záhy navykl jedinému povo
lání k němuž ho chci určit totiž
moři k němuž i jeho náklonnost
směřuje pošlu ho častěji do Graf
verft a bude též provázet Eliase a
Karola na jejich cestách"
Nicolina nebyla v této chvíli
schopna odpovědi Budoucnost
jejího Georga tak nejasná tak
chladná tak bezútčšná těžce do
léhala na její srdce avšak boj
proti ní byl by stejně bezúspěšný
jako nerozvážný nahlížela že
kostky byly vrženy a že toto od
lehlé místečko příliš dobře souhlasí
se vkusem a přáním jejího manže
la než aby on je tak snadno opu
stil Nezbývalo 11 proto nic jneno
' než jako vždycky v nutnosti vrátit
se k utěšenější stránce Nicméně
nebyla okamžitě toho schopna
potřebovala vždy času aby při
vykla nové změně která měla déle
trvati
Po chvíli poznamenal Letsler
oovstávaje a obraceje se k domku:
-"Chci vyhledat Eliase a promluvit
s ním o svém plánu jestli totiž
rrohu tvé mlčení považovat za
souhlas- Víš dobře Nicolino Že
všechen styk s lidmi ať jsou oni
kdokolivěk je mně protivný Zde
na této skále kterou jsem si již
zamiloval budu žít alespoa klid
ně" ' ' ' '
Nicolina přisvědčila mlčky i
souhlas Avšak když ji manžel
oDustil vyhrkly 11 zadržované sizy
na tvář a ona s pohledem hrůzy
ba i zoufalství pohlížela na tuto
vaemuSilou skálu která se měla
stát jejím budoucím domovem
ieiím stálým domovem Den ze dne
enarl DO celá dlouhá dlouhá léta
mi ona sedět živa na svém vlast
ním náhrobku a počítat hodiny
až Geotg její největší nejčistŠÍ
útěcha odejde - až ona osamotni s
tímto taiflplným mužem kterému
"je ona (poněvadž ho miluje a zá
roveň se ho obává příliš mnoho
než aby byl jiného smýšlejí než
je on) zcela oddána — - kolik vře
lýchněmých slz se ještě neproleje
kolik vzdechů neproklouzne z její
orsou co se rty budou usmívat a
zrak nidy ani jedním pohledem
si nezasteskne! Neboť kdyby j
Letsler neměl skutečně za šťast
nou byl by jistě schopen rozvodu
+aá a ujal by se toho příbytku
sám a takový případ byl by ovšem
mnohem horší než žít s ním tam
-venku což věrná žena zcela dobře
uznávala
" Co Nicolina seděla v tichém za
dumání zapadalo slunce pone
náhlu a objímalo moře na jehož
lesklém povrchu sklouzalo něko
lik rvbářských člunů sem a tam
Šumící vítr kolébal vysokou moř
skou travou kdežto purpurové
mráčky planouc! mezi průlomy
temných horských skupin vrhaly
příjemnou zář na osamocený bod-
uk na skále avaiojansae
Poaenáhlu nadýmala se opět
tfenXni nrsa Nicolinina "Též
xde " Šeptal hlas v jejím nitrn
1xe najít klidu a jasnosti Po kaž
dám oodzimu a po každé zimě ni-
sleduje jaro a léto a každé slunce
iei vycbizí a zapadá vybízí
lvnti velkolepé a krásné v této
i115tní nádheře"
Vesla pleskala a blízkého břehu
á oodle toho tak se Clon Dral ku
rAu oblevovala se na modré
rinl dráha iakoby stříbrem
posetá Tento zjev který ti ni
cc?aíá různým tpotobem vytvět
tri zdil se podivuhodným s po
~Ianťho místa na nímž Nico
Cz% Kila a neméně sličným před-C-Za
na tomto obrázku jí připa
C J evídevlas syn jnl sedě na
t zlzlzli lavici s udici v ruce mi
- ' řriaa mm pozdrav
Iíszm svalaatými rakami
" ~'zm tVi brzy pH-
" -j r Uliit
- "3 1 j k j2i3 ze slon
} ! IrjrrJ ULatť zá
litCtrritrjirslé
náčiní spěchal za Georgem jenž
sotva že vstoupil nohou na břeh
okamžitě spěchal k návrší kdež
matka seděla
Byla krásná podívaná jak se
hbitý Karolus takřka otcovsky
ujal hocha jak ho učil rybařit
nechal ho veslovat a řídit malý
člun a jak ho někdy bavil vypra
vováním mnohých a zajímavých
bojů jež se většiaou pojily k mí
stu Sotenasu %
"S dovolením' řekl Karolus
když dospěl ke skále kdež byla
již Nicolina přivítala sveno milá
čka "nemyslil jsem Že pan Georg
umí tak obratně vylézat po balva
nech a neupadne nebo se ne
udeří!" "Děkuji vám hodný Karole!"
odvětila mu Nicolina vlídně naň
kývajíc "Jste velmi laskav a
ochoten ke Georgovi"
Ano máti" vpadl do řeči
hoch "nikdy jsem se neměl tak
dobře jako zďe — chtěl bych věč
ně být s Karolem mám ho
věru velmi rád!'
"Málo co se líbí dětem!" po
znamenal Karolus stydlivě
"Avšak snad neuškodí budu-li
zvědav a zeptám se proč zde
paní tak často s pánem sedíte na
té skále?"
Díváme se na zvláštní široký
ten průsmyk ve skále a často ne
můíeme pochopit proč ona sluje
svatojanskou — nevíte to snad
Karole vy? '
"Eh ano vím to vím!' odpo
věděl Karolus Koluje o skalisku
pověsť kterou jsem již slyšel od
staré
babičky když ona ještě
žila"
"Vypravujte nám ji máte-li
čas!' prosila Nicolina vyzývajícím
pohledem při čemž Georg pře
Karolovo zdráhání stáhl tohoto
vedle sebe na kopec radostně vo
laje: "Nevěděl jsem že znáš ještě
více hezkých pověstí hodný Ka
role!'' "Nuže tedy — šíbal je kdo mlu
ví lepším jazykem než má! ' Když
byl Karolus po tomto malém žva
nění si několikrát promnul čelo
začal své vypravování následovně:
Za oněch časů kdy žili zdejší
králové a vládli zde na břehu a
měli své bitvy a zápasy obrů jak
tyto dosud vidět vytesané na ska
lách zde s koňtiii a lidmi a loděmi
které jmenují draky a při tom
měli hrozně veliké hostiny (neboť
prý byli stejně zásobeni medovinou
jako meči) bydlil zde muž který
byl v Graf věrách považován za
nepřekonatelného vojína A tenio
muž měl dceru Vypravuje se o ní
že neměla rovné ve své kráse ale
že také byla tak mužná že do
vedla mávati mečem a vládnouti
lukem říditi člun a plachty tak
dobře jako mladík a proto bývala
účastna všech otcových výprav
jsouc ovšem převlečena za muže
abv nikdo neviděl a nezamiloval
se do její ženské krásy
Ale ať se měla sebe více na po
zoru zahlédl ji jednou syn králov
ský než ona mohla ukrýt svůj
dlouhý žlutý hedvábný vlas pod
ocelovou přilbou A poněvadž bý
val princ velmi nadšen krásnými
ženami láskou a dobrodružstvím
bvl neobvčejně potěšen tímto ob
jevem který tak neočekávaně uči
nil i předstoupil směle před pan
nu která se tím neobyčejně roz
hořčila a vložila ruku na svůj
dobrý meč
"Krásná panno' řekl králův
syn a přistoupl těsně k ní "ne
smíte se domnívat že vám chci
ublížit avšak můj otec a pán je
hrozně přísný muž a velmi by se
zlobil kdyby zpozoroval že v jeho
voisku ie panna zůstaniž to
tedy mezi námi tajemstvím!"
V té chvíli praví pověsť padl
takřka mlýnský kámen na liliově
bílá fiadra pannina poznávala že
promluvila s krilovským synem
a to ve chvíli velmi neblahé Mlče
la vsak a řekla pouze: "Budiž!'
A tak uplynula kritki doba
Panna byla pronásledována od té
doby milostnými řečmi princovými
který jí dával na srozuměnou aby
s ním prchla ve vši tichosti-A vSak
krisni panna měla rida jiného
mnohem nepatrnějšího a chudšího
který te jí však vlivem lišky zdil
být mnohem vznešenějším a hrděj
lim nel všichni královští synové
ve Švédské ze-rL A muž onen
kterého si tolik zaroilovalajmeno-
val ke Jan a prtřil k bojovníkům
na btangenasu aaez iae viaai
král jako zde v Sotenasu — může
me si myslitžebylo tenkráte králů
dost!
Poněvadž věrnost panny patřila
Janovi nechtěla tato zhola ničeho
slySet o ni vrzích princových oýbrž
prozradila vSe otci a prosila bo
aby ae v tichosti směla odebrali z
boje doma Otec jeni velmi dobře
poznával ie královský syn nemíní
vzít si jebo dcera za pravou man
želku byl by ji videi veimt raa
doma v bezpečí a proto ji v nejvetsi
tajnosti propustil doma
Avšak ač se vSe stalo velmi po
taji byli tu nicméně dva kteříž
vyslídili vše: tito dva byli princ a
Jan a každý z nich měl při tom
zvláštní myšlénky Nu a brzy po
té co se vrátila domů seděla pan
na jednoho večera jako třeba nyní
paní a dívala se jak slunce hezky
zapadá a když tak nejlépe seděla
a vzdychala a toužila po svém nej
milejším o němž věděla ze se
účastní boie (tenkráte náhodou
spojili se králové ze Sotenasu i
Stangenasu aby pokořili prohoa
ného vůdce loupežníků skrývají
čího se v kraji svarteborgském) —
nu když tak nejlépe seděla jak
jsem řekl přirazil za výběžkem
šípkovitý člun k břehu a panna
okamžitě vskočila na nohy "Jan
jistě přišel na mne se podívat!"
pomyslila si a v šeru (bylo ovšem
temněji než nyní jak se domnf
vám) běžela vstříc tomu koho
očekávala Avšak sotva že zhlédla
chlapíka kráčejícího po břehu
okamžitě se zastavila: královský
syn probůh ve vlastních šatech
stál přímo před ní a chtěl ji ob
jati "Nedotýkej se mne! ' zvolala
panna "neboť ač nemám u sebe
luku ani meče přece se tobě vy
mknu buď jist!'" řekla mu
Ale princ se nezalekl "Nabízím
ti krásná panno stříbra a zlata"
řekl "kolik budeš chtít i perly
vynesené z tůně mořské ua prsteny
a zlaté spony!"
"Jen už odejdi a nepokoušej
mne!" odpověděla panna na tuto
řeč
"Neodejdu '' namítal "nýbrž
zmocním se násilím nebudeŠ-U
mne následovat pD dobrém''
"Zmoc ii!" řekla panna- A než
on na ni sáhl uhodila ho malým
ostrým kamenem do hlavy až se
mu pomátl mozek a on jal de
křepčiti dokola jako šílenec
Tu— právě v nejhorším křepče
ní—přirazil jiný člun ku břehu a
panna k největší své radosti za
slechla nejrnilejší jí hlas "Na
moře má odvážná děvo!" křičel
Jan na ni a hnal se chvatné po
břehu nahoru a v tom mu panna
padla zrovna do náručí- "Pomysli
si" řekl dále "ten darebák má
deset zápasníků skrytých tamhle
byl bych s ním jinak zápasil — než
nyní musíme rychle prchnouti!" A
vida1' sotva že člun odrazil od
břehu již se byl princ vzpamato
val do té míry že svolal velkou
píšťalkou všechny zápasníky již
se střemhlav vrhli do člunů aby
dostihli kořisti
Když Jan pozoroval co sé děje
chápal že mu čerta pomůže hle
dat útočiště na moři Přistál proto
u skaliska a zrovna vylezl na né
když již celá smečka jako zuřiví
vlci byla takřka v patách za be
ránkem Jan a jeho milenka byli
sami dva proti jedenácti On zá :
polil i ona zápolila s nadliskou
silou a když konečně viděli ' že
zápas nebude míti pro ně šťastné
ho výsledku zvolala panna silným
hlasem: "Drahý Jene máš li mne
opravdu rád tak mne shoď vlast
ní rukou do tůně mořské neboť
kdybys padl víš dobře co mnt
očekává!'' Tato slova pálila Jana
v krvi jako nejprudší oheň: sekal
a bodal kol sebe jako ďas avšak
když na sobě pozoroval že stále a
stále slábne a že už to déle nevy
drží upřel oči s truchlozpčvem na
milenku a když jí viděl až do
duše a ona očima nemrkla ani
nebledla nýbrž hleděla stále za
milovaně a něžně na něho řekl jí:
"Buď s Bohem krásná panno
shledáme se oba co nejdříve!' A
tím bylo bleskurychle vře vykoná
no — a jen několikeré žbluňknutí v
moři naznačovalo místo kde se to
stalo
Po tomto činu odpočinul si Jan
okamžik ale hned na to sebral
veškeré své skrovné síly jež mu
ještě zbývaly k mužné obraně v
poslední chvíli A když slunce
dvubého rána zasvitlo na skálu
leželo tam nejméně Sest těl a mezi
nimi i tělo královského syna vedle
Janova Na památku tohoto zápa
su sluje skála podnes svatojan
skou Na jméno panny se nikdo ne
ptal avšak na místě odkudi byla
shozena vyrostl bodlák který tu
od té doby róste a snad bude růsti
až do soudného dne A pozdě
večer slyšet zde z hloubí zavznívati
zpěv — je to zpěv panny radostně
zpívající na uvítanou svého Ženi
cha
"Díky laskavý Karole za tuto
pěknoj pověsť!" řekla Nicolina
"Snad budu jednou též tak Šťast
na že uslyším zpěv panny'
"Ano to se můře stát!" odvětil
Karolus vážně neboť tkvěl se zá
libou na pověricb jež se podnes
často v poetické formě udržují
mezi nejsmělejiími lidmi skaloa
tého pobřeží "Slyšel jsem ji sám
nejednou a sikdo by neuvěřil Ze
mole něco niti tak krásně: zrov
na jako kdyby malé stříbrné koule
narážely o tebe aviak musí být
větlí ticho nel dnei večer chceme
li ji slySet"
"A což Jan nezpívá nikdy?"
ptal se Georg sedě úplně mlčky a
pohHIen v myšlénkách
'Nikoliv Jan pouta poslouchá
nedivím se tomu Ostatně zů
stanete li tu pane Georgu na
podzim až bude důkladně fičet a
burácet pak můžete dobře slySet
jak řinčí meče na skále a jak s
hlukem a duněním klesají zápasní
ci jakoby samy kopce postavily
se na noby a zápolily spolu ano
ano je to skutečně pravda spolé
hejte na mne pane Georgu A
vida tamhle přichází matka ozni
mit že ryby jsou upraveny
Buďte tak laskavá drahá pani a
pojďte ochutnat: jsou to ryby pana
Georga!
Když Georg večer přál dobrou
noc otci řekl mu tento podržev
iebo ruku ve své: "Líbí se ti zde
Georgu?''
"Ano otče nikdy jsem se tak
vesele neměl: každý den mám zá
bavu a Karolus mně slíbil že mne
tento týden vezme s sebou na
ostrov který se jmenuje Tryggon
kde prý je umělý hrob v němž je
rakev a právě v té rakvi leží kosti
norského vikingského krále Tryg
va Snad se otče pamatuješ že
král Trygve podle pověsti byl
úkladně zavražděn válečníky
Gulrodu- avšak když ísem o tom
čítával nikdy jsem si nepomyslil
že přijdu na tento ostrov
"Nu a to je teprve jedna z čet
ných pamětihodností které zde
#it k_l
jsou a které ponenaniu vseenny
uvidíš zůstaneme li zde! pronesl
Letsler hlasem tak vypočteným
aby jím rozohnil vášeň Georgovu
moři a k divům pobřežním
"Byl bych rád kdybychom zde
zůstali navždy!'' zvolal tento čile
"Kde se ostatně můžeme mít lépe
než se máme u Eliase a Karola?
"Avšak v zimě není zde tako
výcb zábav nezapomněfs snad na
to Georgu?"
"Eb zatím se budu učit stavět
čluny a opatřovat je tákly die vzo
ru "Volnoplavce' a potom budu
pomáhati Eliášovi vázat sítě a
Karolovi lovit na ledě-''
"A co bude dělat zatíra matka?"
vyptával se Letsler dále a pohlédl
něžaě na Nicolinu kteráž opřená
o zapaženf okenní poslouchala řeč
otce a syna
"Ach máti ta bude zde dělat
totéž co jinde l"
"A co tím míníš?"
"Vlastně 6ám nevím: nevím co
ona dělá avšak nejlépe bude zů
stane-li matka stále blízko u mne
— to bude nejlepší'
"Díky milý Georgu!" řekla
Nicolina a vtiskla polibek ha čelo
synovo
DRUHÉ OBDOBÍ
Mocní dobrodružství
IV
Změny roční nastupují a mizejí
Jeden seje se slzami a sklízí s ra
dostí bohatší lepší žeň než byl
očekával aneb i tušil Jinému zas
který navykl sklízet nejkrásnější
a nejušlechtilejší plody životazní-
čily mrazné noci a neočekávané
bouře osení i sklizen a pramen
slz který u prvního brzy vyschl
vytryskl u druhého kdežto třetí
pokračuje nyní jako jindy na téže
nikdy se neukončující dráze na
jednotvárné silnici starostí a ne-
zdarů
Jsou lidé o nich £ jsme v poku
šení sedomnívatže byli vyšší mocí
zvlášť vyvoleni za mučedlníky na
jejichž hlavy se tolik trápení tolik !
bouří tolik nepředvídaných a těž
kých osudů seskupilo Že se udi
veně a zaraženě ptáme: "Snese
tohle vše křehký lidský tvor?"
Ptáme se tak a přece vidíme pouze
vnější stránku toho řádění bouře a
soužení a jak je vše nepatruo co
zraky naše vidí vůči hloubce trá
pení a mečení kterou lidské oko
v nitru bližního změřiti nemůže!
Kdybychom alespoň sebe vzdále
něji mohli si představili jak to
vypadá za hradbami těsného svě
ta kde snad povinnost a láska
zármutek ponížení zneuctění a
beznadějné temno zápasí věčný
zápas kde každi hodina každá
minuta každi vteřina vykazuje
novi trápení schválně snad vy
myšlovanáí Lidské srdce nespokojuje ses
útrapami skutečnosti: co zanechala
trpkost života tu si vyplňuje srdce
samo úvahami mnohdy tisíckráte
trapnějšími než je opravdové trá
pení těla a duSe
Od tří let nebyl osamocený
bodlik na skále avatoianskésamo
vládcem nad zasmušilým úskalím
Malá budova z třemi okny obrá
cenými k moři naSla místo a zi
tiší ve velkém prosmyku jehož
pevné stěny tvořily lomenice dom
ku kdežto jeho zadní strana při
léhala téměř až ke skalní sluji o
níž dříve byla zmínka tak že obě
byly spolu ve spojení
častokrite při zipadu slunce
viděl vzdilený plavec Nicolininy
plavé vlasy vlit ve větru když ona
sedíc na skile před domkem na
slouchala Šumění vln aneb zvukům
stříbrného blasu panny v němé
modři vodní Mnozí námořníci
považovali celý zjev — sličnou
plavou Sena v divokém prosmyku
uprostřed moře — za velkolepý
přízrak a připočítávali jej k počtu
jinýh nevysvětlitelných iivft
kterými se synové moře setkávají
na tvých cestách
V bouřlivých podzimních no
cech vlak kdyZ se na úpatí svato
janské skály burácející příboj vln
ohlušoval navzájem stenem tisíci
jazyků bylo vidětí jak měsíc když
byl celé hodiny zahalen šedými
mraky konečně vrhl bledou zář
na jmou postavu na které nyní
byla řada sedět na skile
Letsler zasmušilý a sklíčený
pozoroval se skříženýma rukama
boj přírody A bylo mu tím
lépe když jeho tupé vzdechy vy
tlačované z ochuzelého nitra mí
sily se ve vytí bouře v dunění
limaných vln? — Nikoliv nebylo
mu lépe neboť každého podzimu
bylo vidět vysokou postavu (jak
bylo patrno jednou nadanou do
konalou mužskou krásou) stále
více se krčiti až z ní posléze zbý
val jen nakloněný stín
Za prvých let bylo pozorovati
často svěží vyrůstající ratolest u
jeho boku a ještě častěji něco jako
severní zář aneb jako záblesk se
stoupivšího anděla nějaký vzduš
ný předmět vznášet se kol zasmu
šilého nočního chodce avšak
později zmizely jiné ty zjevy na
čež mnoho let pozorovali námoř
ní plavci ve skutečnosti jenom
obrysy tajůplného poustevníka na
hoře svatojanské
Všeobecný vliv zvyku dovedl
utlumit první těžký zápas v nitru
Nicolinina Nechvěla se již jako
když poprvé přestupovala práh
toho podivného obydlí jež v duchu
jmenovala "živoucím hrobem
Nvní bylo jinak: srdce se stalo
klidnějším trpělivějším Nyní ne
pohlížela se závistí s trpkostí (s
trpkostí ovšem takovou kteráž
mohla najít místo v něžné duši
Nicolinině) na ženoucí se plachty
nyní nehleděla již zaslzeoě na
každý nový východ sluace: slunce
mohlo pro ni vycházet a zapadat
aniž ona unaveně počítala jakou
dlouhou dobu strávila nemajíc
jiné vyhlídky než na vodní páry
úskalí a moře
Její velká a bohatá útěcha vedle
vědomí že je svému manželu vším
Žila ve vyrůstajícím synu tomto
zbožňovaném synu který byl pro
ni stálým předmětem starostí
zároveň osvěžením a odměnou za
všechno
Jsa zdravý a silný s otužilým
tělem s plamennou duší a s vře
lým srdcem vyrůstal na moři
zvvkal leho námahám které si
brzy oblíbil jako jeho zábavy
neboť vedle něžné matky bylo mu
moře nejmilejším Od Karola na
učil se praktick' zaměstnání ná
mořnickému a poctivý Karolus
milující hocha pro jeho smělost
obratnost bvl skutečně takřka
jemu mentorem
Georg také neloučil se s Karo
lem jinak než s velkým sebeza
přením rovněž i s "Volnoplav
cem'' a drahým mu zaměstnáním
na lodi kdvž bylo třeba doma na
skále svatojanské za dlouhých
podzimních večerů opakovati uče
ní k němuž ho jeho otec přidržo
val- Než když jasný zrak mat
čin zářil naň povzbuzuje ho stalo
se mu i toto zaměstnání milým
A ačkoliv jak je pravdě podob
no při prvém příjezdu rodiny do
Grafverů a usídlení se jejím na
skále svatojanské vznikla jakási
zvědavost mezi obyvatelstvem ry
bafské osady vytratila se ona 1
velmi brzy že se už takřka nikdo I
nezmiňoval o cizinci který se ne
přičiňoval aby obrátil "na sebe
pozornost a preto : též jí uklouzl
Vždy se předpokládalo Že nový
obyvatel břehu není bez příjmů
ačkoliv nedostával psaní a ná
vštěv ani jak se zdálo nebyl ve
spojení s nějakým člověkem po
mocí něhož by mu prostředky k
výživě byly doručovány Nicméně
musel míti nějaký pramen neboť
ačkoliv sám zaopatřoval svůj
skrovný oběd rybami bylo přece
zapotřebí peněz k výživě a k na
koupení bohatých zásob kteréž
Karolovi byly svěřeny aby je při
vezl se svých cest do měst Též
nářadí a prostý nábytek do tří po
kojíčků zaujímajících celý domek
jevily ve své prostotě cos ozdob
ného a pohodlného co se Velmi
odlišovalo od chudoby
Prostředoí a nejprostrannější
místnost mající východ na skálu
byla obývána Letslerem samot
ným místnost na levé straně též
se zvláštním vchodem Georgem a
ta na právo nejkrásnější a nejele
gantnějlí ze vSech tří byla urče
oa pro Nicoiinu
Tato podivoi malá místnost z
nutností přispůsobeoi otvoru jejž
zde skála tvořila měla trojúhelní
kovou podobu a mohla být snadno
považována za cellu jeptiiky pro-hlfžela-li
te za studeného podzimu
večera pouze při tvitu chvějícího
se měsíčného tvětla
Když te vSak pohlíželo na tuto
míitnost za slunného jarního dne
aneb za tichého letního večera a
zahlédlo te ven vkusnými ialusie
mi které Nicolina upletla t větší
ozdobné plazivé rostliny Jež te
dala pružně ohýbat kol vysokého a
hustého břečfanu poblédlo-li te
ven těmito žalusiemi po jejichž
ttranich bílé okenní drsperie
vzdulně vlály v lehkém vánku Su
mícím poloote vřeným oknem
Předplácejte na Pokrok Západu
pouze I100 rocne
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V PATEJDLA
Polratorinl
Jeho nehty byly přes centimetr
dlouhé na důkaz že je z třídy zá
možných lidí kteří mohou býtí
Živi ničeho nedělajíce Možná
také Že jeho nenucená chůze a
postava hrdě neseni dovršovaly
uhlazenost jevící se ve všem jebo
zevnějšku
Mimo to narodil se Kinfo v
Pekingu kteroužto přednosti jsou
Číňané velice hrdi Kdo by se ho
byl na to tázal tomu mohl pyšně
odvětiti: "Jsem shora!"
Kdvž spatřil světlo světa otec
jeho Čuogheu obýval skutečně v
Pekingu a usadil se trvale v Šang
haji když Kinfoovi bylo Sest let
Tento důstojný Číňan pocháze
jící ze znamenité rodiny na severu
říše byl nadán jako jeho krajané
nevšedními vlohami k obchodu
Za prvních let jeho životní dráhy
vše co plodila tato bohatá země
tak lidnatá: papíry svatauské a
hedváby sučeuské kandisový cukr
formosský čaje hankeuské a fu
šanské železo honanské měď a
mosaz z provincie Jynanské —
še bylo mu podstatou obchodu a
nředmětem tržbv leho hlavni
kupecký dům jeho 'hong' "byl v
anghaji leč měl poboční závody
v Nankingu v Tiencinu y Makau
Hongkongu Težto se silně
účastnil evropského hnutí dopra
vovaly anglické parníky jeho zbo
Ž( a elektrické lano podmořské
zvěstovalo mu měnu v ceně lyon
ského hedvábu a kalkutského opia
Žádná z těchto pomocnic pokro
ku pára neb elektřina nesetkává
la se u něho s odporem ja u
většiny Číňanů vlivem mandarinúv
vlády jichž moc tento pokrok
znenáhla podvrací
Slovem Cungheu počínal si tak
obratně nejen v obchodě s vnitro
zem ím říše nýbrž i v tržbě s ku
peckými závody portugalskými
f ancouzskými anglickými a ame
rickými v Šanghaji Makau s
Hongkongu Že tehda když Kinfo
přišel na světpáčilo se jeho jmění
více než na čtyři sta tisíc dollarů
Prodlením dalších let pak zdvo
jil tento výtěžek tím že se pustil
do nového obchodu jejž lze na
zvati "dodávkou kuliů do Nového
světa"
Jak známo jest obyvatelstvo
Čínv přečetné a nade všechen
poměr k rozloze tohoto ohromné
bo území různě leč poeticky na
zývaného nebeskou říšíříŠÍ středu
říší nebo zemí květin
Odhaduje se neméně na tři sta
šedesát milionů duší Je to skó
rem třetina obyvatelstva na celé
zemi Jakkoli pak chudý Číňan
jí málo jí přec a Čína při všech
četných polích rýžových a nesmír
ných lánech rodících proso 1
obilí není s to aby jej uživila
Odtud nadbytek lidí kteří si ne
přejí než uklouznouti otvory jež
anglická a francouzská děla pro
lomila v hmotných i mravuích
hradbách nebeské říše
Tento cadbytes hrnul se do
Severní Ameriky a předkem do
státu Kalifornského To pak se
se dálo s takovou mocí že kon
gress byl nucen užiti ochranných
prostředků proti tomuto přívalu
dosti nezdvořile "žlutý mor' raře
čenému Jakož se vyšetřilo tylo
by padesát milionů čínských vy-
stěhovalců do brojených obcí ne
valně oslabilo Čínu kdežto plémě
anglosaské bylo by plemenem mon
eolsrfým pohlcejo bývalo
Buď jak buď stěhování nabylo
náramných rozměrů Tito kuliové
ku všem řemeslům schopní jimž
stačí na obživu hrst rýže Šálek
čaje a dýmka tabáku zahnízdili se
rychle u Solného jezera ve Virgi
nii v Oregoní a zvláště v Kalifor
nii kde stlačili nemalou měrou
cenu ruční práce
Sestoupily se tudíž společnosti
k dopravě těchto vystěhovalců
tak malt jo nákladu vyžadujících
Bylo jich pět které sháněly do
dávky v pěti provinciích nebeské
říše a Šesti sídlila v San Fran
cisku Ony vyvážely tato přijí
mala zboží Poboční družstvo
Tingtong obstarávalo zpiteční do
voz
Tu třeba vysvětlení
Číňané ridí opouštějí vlatť
jdouce za Sťěstím k "Melikénům"
kterýmžto jménem označuji oby
vatelé Spojených obcí leč t tou
podmínkou Se jich mrtvoly budou
vědomitě dopraveny nazpět do
rodné země aby Um byly pohřbe
ny Je to jednou z hlavních pod
mínek smlouvy doložka sne qua
noo (nezbytni) kterii uklidi
společnostem závazek vůči vystě
bovalcům a již nelze žádným
úskokem obejiti
Úkolem Tingtongu jinak řeče
ného "zasílatelství mrtvých" a
vládnoucího zvliStními základními
jistinami bylo dodivati "lodím
-an-Ai' l_a m nlm''
ze San Franciska do Sabfbaje
Hoofkonga nebo Tiencina Nový
obchod Nové zřídlo zisku -To
postřehl obratný a podniká
vý Čungheu Když umřel roku
1866 byl ředitelem společnosti
kusngthanské v proviucií téhoi
ména a náměstkem ředitele "sbě-
ratelny mrtvých ' v San Francisku
Onoho dne Kinío nemaje jii
ani otce ani matky zdědil jmění
páčící se na čtyři miliony frankův
uložené v akciích ústřední banky
kalifornské jež si moudře po
nechal Ztrativ otce mladý devatenácti
letý dědic byl by se octl sám a
sám na světě kdyby nebyl měl
Vanga nerozlučného Vaoga jenž
u něho zastával rádce a přítele
Ale kdo byl tento Vang? Sedm
nácte let žil už v jamenu Šanghaj
ském Býval společníkem otco
vým nežli se stal společníkem
synovým Než odkud se vzal?
Jakou minulost měl za sebou? Na
tyto otázky dosti temné byli by
dovedli odpověděti jediné Cungheu
Kinfo
A kdyby byli uznali za dobré
tak učiniti což se nepodobalo
pravdě bylo by vyšlo na jevo
toto:
Jest známo že Čína je po před
nosti říší kdež odboje trvají drah
ně let bouříce na sta tisíc lidí V
sedmnáctém století pak panovala
slavná dynastie Mingů čínského
původů již přes tři sta let nad
Čínou když roku 1644 hlava této
dynastie jsouc příliš slabá proti
buřičům hlavní město ohrožujícím
požádala o pomoc krále tatarské
ho Král ochotně vyhověl prosbě
přikvapil zahnal odbojníky a po
uživ okolností svrhl s trůnu toho
který si jej byl přivolal na pomoc
vyhlásil císařem vlastního syna
Sunčea
Od této doby rroc Čínská ustou
pila moci tatarské a na trůnu se
děli císařové maodžuští
Obě plemena zejména v nižších
vrstvách obyvatelstva splynula
ponenáhluavšak u bohatých rodin
na severu rozdíl mezi Číňany a
Tatary zachoval se patrněji Liší
se rázem od sebe až dosud a nej
více v půlnočních provinciích líše
Tam uchýlili se "nesmiřitelní již '
zůstali věrni padlé dynastii
Z těch byl otec Kinfoflv 1 ne
zapřel dědičného smýšlení své ro
diny kteráž odepřela přidati se k
Tatarům Vzpoura proti cizímu
panství byť i tři sta let již vyko
návanému byla by v něm nalezla
Činného účastníka
Netřeba podotýkati že jeho syn
Kinfo v politice zúplna se s ním
srovnával
Roku 1860 pak panoval ještě
Šieníung jenž vypověděl válku
Anglii a Francii kterážto válka
skončila smlouvou pekinskou dne
25 října vzpomenutého roku
1 Ale již před touto dobou ohro
žovala strašná vzpoura' panující
dynastii Byliť Čangmaové Čili
Tajpingové "dlouhovlasí buřiči"
zmocnili se Nankinga roku 1853
a Šanghaje roku 1055 šieníung
zemřel a j-ho mladému synu stěží
se podařilo poraziti Tajpiogy
Bez místokrále Lia prince Kunga
a předkem anglického plukovníka
Gordona nebyl by si třebas uchrá
nil trůnu
Byloť úmyslem Tajpingův od
povědných nepřátel Tatarův a
silně na odboj připravených dosa
dili na místo dynastie Cingů dy
nastii Vaiigč Skládali se ze čtyř
zvláštních sborů: úkolem prvního
černou korouhví bylo zabíjeti:
úkolem druhého s rudou korouhví
páliti úkolem třetího se žlutou
korouhví drancovati a úkolem
čtvrtého s bílou korouhví zásobo
vali ostatní tři sbory
V Kiangsuu provedeny důležité
podniky válečné Sučeu a Kia
bing vzdálí pět hodin o Šaogbaje
dostaly se v moc buřičův a byly
jen stěží zase dobyty císařským
vojskem Ba na Šanghaj velice
ohrožený hnáno útokem dne 18
srpna 1860 přivě když jenerálo
vé Grant ' a Montauban velitel
armády anglicko-francouzské bili
z děl do tvrzí pjbojskýcb
Tou dobou bydlil čungheu otec
Kinfoův na usedlostí u Šanghaje
nedaleko velkolepého mostu jímž
inženýři čínští překlenuli řeku
Sučeu Nepoblížel nepříznivým
okem na tuto vzpouru Taioioarů
ježto čelila předkem proti tatarské
dynastii
Za těchto poměrů ttalo te že
večer dne 18 trpná když byli od
bojnfei od Šanghaje odraženi dvé
ře do domu čungbeuova náhle te
rozlétly čuogbeuovi padl k no
hám uprchlík jemuž poštěstilo se
vymknouti te tvým pronátlrdovnf
kům NeSťastník ten neměl už
ani zbraně aby te bijil Kdyby
jej vydal ten u něhoi hledal úto
čiště císařským vojákům bylo by
veta po něm
Otec KinfoAv nebyl z těch kdo
by zradili Tajpinga jeni uchýlil
se do jejich domu
(PokračovinL)
1
1
?
)
v
