Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Nov. 7, 1901)
i M tm 'teri RcR'fřote ZÁPADU Poustevník na skále svatojanské Román z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA Poknforinl "Nemluvme již o tomť' pokra čoval Letsler vraceje se ponenahlu k ivé těžké vážnosti "Co říkáš tedy na můj návrh?1' Zrak Nicolinin sklouzal pone náhlu do místě k němuž se hnalo přání jejího manžela — "Ach" zavzdychla "bylo by přec jenom kruSno připoutat Georga k takové divoké skále která jest pro vždy vysazena změnám moře a bouře!" "A není mu lip může li dýchat tento svěží zdravý vzduch než schnout v dusné zbořenině kdež byl jednou uzavřen?'' "V Dánsku" zaSeptala Nicoli na plaše "je mnoho osamělých tichých krajů kteréž " " nejsou Švédskem!" odpo věděl Letsler "Chci musím dý chat švédský vzduch i kdyby to bylo jen na této sláie kdež nám obydlí postavené v nejširší části prosmyku pjskytne dostatečného přístřeší poti všem vnějším bou řím A aby Georg neplašil se lidí nýbrž záhy navykl jedinému povo lání k němuž ho chci určit totiž moři k němuž i jeho náklonnost směřuje pošlu ho častěji do Graf verft a bude též provázet Eliase a Karola na jejich cestách" Nicolina nebyla v této chvíli schopna odpovědi Budoucnost jejího Georga tak nejasná tak chladná tak bezútčšná těžce do léhala na její srdce avšak boj proti ní byl by stejně bezúspěšný jako nerozvážný nahlížela že kostky byly vrženy a že toto od lehlé místečko příliš dobře souhlasí se vkusem a přáním jejího manže la než aby on je tak snadno opu stil Nezbývalo 11 proto nic jneno ' než jako vždycky v nutnosti vrátit se k utěšenější stránce Nicméně nebyla okamžitě toho schopna potřebovala vždy času aby při vykla nové změně která měla déle trvati Po chvíli poznamenal Letsler oovstávaje a obraceje se k domku: -"Chci vyhledat Eliase a promluvit s ním o svém plánu jestli totiž rrohu tvé mlčení považovat za souhlas- Víš dobře Nicolino Že všechen styk s lidmi ať jsou oni kdokolivěk je mně protivný Zde na této skále kterou jsem si již zamiloval budu žít alespoa klid ně" ' ' ' ' Nicolina přisvědčila mlčky i souhlas Avšak když ji manžel oDustil vyhrkly 11 zadržované sizy na tvář a ona s pohledem hrůzy ba i zoufalství pohlížela na tuto vaemuSilou skálu která se měla stát jejím budoucím domovem ieiím stálým domovem Den ze dne enarl DO celá dlouhá dlouhá léta mi ona sedět živa na svém vlast ním náhrobku a počítat hodiny až Geotg její největší nejčistŠÍ útěcha odejde - až ona osamotni s tímto taiflplným mužem kterému "je ona (poněvadž ho miluje a zá roveň se ho obává příliš mnoho než aby byl jiného smýšlejí než je on) zcela oddána — - kolik vře lýchněmých slz se ještě neproleje kolik vzdechů neproklouzne z její orsou co se rty budou usmívat a zrak nidy ani jedním pohledem si nezasteskne! Neboť kdyby j Letsler neměl skutečně za šťast nou byl by jistě schopen rozvodu +aá a ujal by se toho příbytku sám a takový případ byl by ovšem mnohem horší než žít s ním tam -venku což věrná žena zcela dobře uznávala " Co Nicolina seděla v tichém za dumání zapadalo slunce pone náhlu a objímalo moře na jehož lesklém povrchu sklouzalo něko lik rvbářských člunů sem a tam Šumící vítr kolébal vysokou moř skou travou kdežto purpurové mráčky planouc! mezi průlomy temných horských skupin vrhaly příjemnou zář na osamocený bod- uk na skále avaiojansae Poaenáhlu nadýmala se opět tfenXni nrsa Nicolinina "Též xde " Šeptal hlas v jejím nitrn 1xe najít klidu a jasnosti Po kaž dám oodzimu a po každé zimě ni- sleduje jaro a léto a každé slunce iei vycbizí a zapadá vybízí lvnti velkolepé a krásné v této i115tní nádheře" Vesla pleskala a blízkého břehu á oodle toho tak se Clon Dral ku rAu oblevovala se na modré rinl dráha iakoby stříbrem posetá Tento zjev který ti ni cc?aíá různým tpotobem vytvět tri zdil se podivuhodným s po ~Ianťho místa na nímž Nico Cz% Kila a neméně sličným před-C-Za na tomto obrázku jí připa C J evídevlas syn jnl sedě na t zlzlzli lavici s udici v ruce mi - ' řriaa mm pozdrav Iíszm svalaatými rakami " ~'zm tVi brzy pH- " -j r Uliit - "3 1 j k j2i3 ze slon } ! IrjrrJ ULatť zá litCtrritrjirslé náčiní spěchal za Georgem jenž sotva že vstoupil nohou na břeh okamžitě spěchal k návrší kdež matka seděla Byla krásná podívaná jak se hbitý Karolus takřka otcovsky ujal hocha jak ho učil rybařit nechal ho veslovat a řídit malý člun a jak ho někdy bavil vypra vováním mnohých a zajímavých bojů jež se většiaou pojily k mí stu Sotenasu % "S dovolením' řekl Karolus když dospěl ke skále kdež byla již Nicolina přivítala sveno milá čka "nemyslil jsem Že pan Georg umí tak obratně vylézat po balva nech a neupadne nebo se ne udeří!" "Děkuji vám hodný Karole!" odvětila mu Nicolina vlídně naň kývajíc "Jste velmi laskav a ochoten ke Georgovi" Ano máti" vpadl do řeči hoch "nikdy jsem se neměl tak dobře jako zďe — chtěl bych věč ně být s Karolem mám ho věru velmi rád!' "Málo co se líbí dětem!" po znamenal Karolus stydlivě "Avšak snad neuškodí budu-li zvědav a zeptám se proč zde paní tak často s pánem sedíte na té skále?" Díváme se na zvláštní široký ten průsmyk ve skále a často ne můíeme pochopit proč ona sluje svatojanskou — nevíte to snad Karole vy? ' "Eh ano vím to vím!' odpo věděl Karolus Koluje o skalisku pověsť kterou jsem již slyšel od staré babičky když ona ještě žila" "Vypravujte nám ji máte-li čas!' prosila Nicolina vyzývajícím pohledem při čemž Georg pře Karolovo zdráhání stáhl tohoto vedle sebe na kopec radostně vo laje: "Nevěděl jsem že znáš ještě více hezkých pověstí hodný Ka role!'' "Nuže tedy — šíbal je kdo mlu ví lepším jazykem než má! ' Když byl Karolus po tomto malém žva nění si několikrát promnul čelo začal své vypravování následovně: Za oněch časů kdy žili zdejší králové a vládli zde na břehu a měli své bitvy a zápasy obrů jak tyto dosud vidět vytesané na ska lách zde s koňtiii a lidmi a loděmi které jmenují draky a při tom měli hrozně veliké hostiny (neboť prý byli stejně zásobeni medovinou jako meči) bydlil zde muž který byl v Graf věrách považován za nepřekonatelného vojína A tenio muž měl dceru Vypravuje se o ní že neměla rovné ve své kráse ale že také byla tak mužná že do vedla mávati mečem a vládnouti lukem říditi člun a plachty tak dobře jako mladík a proto bývala účastna všech otcových výprav jsouc ovšem převlečena za muže abv nikdo neviděl a nezamiloval se do její ženské krásy Ale ať se měla sebe více na po zoru zahlédl ji jednou syn králov ský než ona mohla ukrýt svůj dlouhý žlutý hedvábný vlas pod ocelovou přilbou A poněvadž bý val princ velmi nadšen krásnými ženami láskou a dobrodružstvím bvl neobvčejně potěšen tímto ob jevem který tak neočekávaně uči nil i předstoupil směle před pan nu která se tím neobyčejně roz hořčila a vložila ruku na svůj dobrý meč "Krásná panno' řekl králův syn a přistoupl těsně k ní "ne smíte se domnívat že vám chci ublížit avšak můj otec a pán je hrozně přísný muž a velmi by se zlobil kdyby zpozoroval že v jeho voisku ie panna zůstaniž to tedy mezi námi tajemstvím!" V té chvíli praví pověsť padl takřka mlýnský kámen na liliově bílá fiadra pannina poznávala že promluvila s krilovským synem a to ve chvíli velmi neblahé Mlče la vsak a řekla pouze: "Budiž!' A tak uplynula kritki doba Panna byla pronásledována od té doby milostnými řečmi princovými který jí dával na srozuměnou aby s ním prchla ve vši tichosti-A vSak krisni panna měla rida jiného mnohem nepatrnějšího a chudšího který te jí však vlivem lišky zdil být mnohem vznešenějším a hrděj lim nel všichni královští synové ve Švédské ze-rL A muž onen kterého si tolik zaroilovalajmeno- val ke Jan a prtřil k bojovníkům na btangenasu aaez iae viaai král jako zde v Sotenasu — může me si myslitžebylo tenkráte králů dost! Poněvadž věrnost panny patřila Janovi nechtěla tato zhola ničeho slySet o ni vrzích princových oýbrž prozradila vSe otci a prosila bo aby ae v tichosti směla odebrali z boje doma Otec jeni velmi dobře poznával ie královský syn nemíní vzít si jebo dcera za pravou man želku byl by ji videi veimt raa doma v bezpečí a proto ji v nejvetsi tajnosti propustil doma Avšak ač se vSe stalo velmi po taji byli tu nicméně dva kteříž vyslídili vše: tito dva byli princ a Jan a každý z nich měl při tom zvláštní myšlénky Nu a brzy po té co se vrátila domů seděla pan na jednoho večera jako třeba nyní paní a dívala se jak slunce hezky zapadá a když tak nejlépe seděla a vzdychala a toužila po svém nej milejším o němž věděla ze se účastní boie (tenkráte náhodou spojili se králové ze Sotenasu i Stangenasu aby pokořili prohoa ného vůdce loupežníků skrývají čího se v kraji svarteborgském) — nu když tak nejlépe seděla jak jsem řekl přirazil za výběžkem šípkovitý člun k břehu a panna okamžitě vskočila na nohy "Jan jistě přišel na mne se podívat!" pomyslila si a v šeru (bylo ovšem temněji než nyní jak se domnf vám) běžela vstříc tomu koho očekávala Avšak sotva že zhlédla chlapíka kráčejícího po břehu okamžitě se zastavila: královský syn probůh ve vlastních šatech stál přímo před ní a chtěl ji ob jati "Nedotýkej se mne! ' zvolala panna "neboť ač nemám u sebe luku ani meče přece se tobě vy mknu buď jist!'" řekla mu Ale princ se nezalekl "Nabízím ti krásná panno stříbra a zlata" řekl "kolik budeš chtít i perly vynesené z tůně mořské ua prsteny a zlaté spony!" "Jen už odejdi a nepokoušej mne!" odpověděla panna na tuto řeč "Neodejdu '' namítal "nýbrž zmocním se násilím nebudeŠ-U mne následovat pD dobrém'' "Zmoc ii!" řekla panna- A než on na ni sáhl uhodila ho malým ostrým kamenem do hlavy až se mu pomátl mozek a on jal de křepčiti dokola jako šílenec Tu— právě v nejhorším křepče ní—přirazil jiný člun ku břehu a panna k největší své radosti za slechla nejrnilejší jí hlas "Na moře má odvážná děvo!" křičel Jan na ni a hnal se chvatné po břehu nahoru a v tom mu panna padla zrovna do náručí- "Pomysli si" řekl dále "ten darebák má deset zápasníků skrytých tamhle byl bych s ním jinak zápasil — než nyní musíme rychle prchnouti!" A vida1' sotva že člun odrazil od břehu již se byl princ vzpamato val do té míry že svolal velkou píšťalkou všechny zápasníky již se střemhlav vrhli do člunů aby dostihli kořisti Když Jan pozoroval co sé děje chápal že mu čerta pomůže hle dat útočiště na moři Přistál proto u skaliska a zrovna vylezl na né když již celá smečka jako zuřiví vlci byla takřka v patách za be ránkem Jan a jeho milenka byli sami dva proti jedenácti On zá : polil i ona zápolila s nadliskou silou a když konečně viděli ' že zápas nebude míti pro ně šťastné ho výsledku zvolala panna silným hlasem: "Drahý Jene máš li mne opravdu rád tak mne shoď vlast ní rukou do tůně mořské neboť kdybys padl víš dobře co mnt očekává!'' Tato slova pálila Jana v krvi jako nejprudší oheň: sekal a bodal kol sebe jako ďas avšak když na sobě pozoroval že stále a stále slábne a že už to déle nevy drží upřel oči s truchlozpčvem na milenku a když jí viděl až do duše a ona očima nemrkla ani nebledla nýbrž hleděla stále za milovaně a něžně na něho řekl jí: "Buď s Bohem krásná panno shledáme se oba co nejdříve!' A tím bylo bleskurychle vře vykoná no — a jen několikeré žbluňknutí v moři naznačovalo místo kde se to stalo Po tomto činu odpočinul si Jan okamžik ale hned na to sebral veškeré své skrovné síly jež mu ještě zbývaly k mužné obraně v poslední chvíli A když slunce dvubého rána zasvitlo na skálu leželo tam nejméně Sest těl a mezi nimi i tělo královského syna vedle Janova Na památku tohoto zápa su sluje skála podnes svatojan skou Na jméno panny se nikdo ne ptal avšak na místě odkudi byla shozena vyrostl bodlák který tu od té doby róste a snad bude růsti až do soudného dne A pozdě večer slyšet zde z hloubí zavznívati zpěv — je to zpěv panny radostně zpívající na uvítanou svého Ženi cha "Díky laskavý Karole za tuto pěknoj pověsť!" řekla Nicolina "Snad budu jednou též tak Šťast na že uslyším zpěv panny' "Ano to se můře stát!" odvětil Karolus vážně neboť tkvěl se zá libou na pověricb jež se podnes často v poetické formě udržují mezi nejsmělejiími lidmi skaloa tého pobřeží "Slyšel jsem ji sám nejednou a sikdo by neuvěřil Ze mole něco niti tak krásně: zrov na jako kdyby malé stříbrné koule narážely o tebe aviak musí být větlí ticho nel dnei večer chceme li ji slySet" "A což Jan nezpívá nikdy?" ptal se Georg sedě úplně mlčky a pohHIen v myšlénkách 'Nikoliv Jan pouta poslouchá nedivím se tomu Ostatně zů stanete li tu pane Georgu na podzim až bude důkladně fičet a burácet pak můžete dobře slySet jak řinčí meče na skále a jak s hlukem a duněním klesají zápasní ci jakoby samy kopce postavily se na noby a zápolily spolu ano ano je to skutečně pravda spolé hejte na mne pane Georgu A vida tamhle přichází matka ozni mit že ryby jsou upraveny Buďte tak laskavá drahá pani a pojďte ochutnat: jsou to ryby pana Georga! Když Georg večer přál dobrou noc otci řekl mu tento podržev iebo ruku ve své: "Líbí se ti zde Georgu?'' "Ano otče nikdy jsem se tak vesele neměl: každý den mám zá bavu a Karolus mně slíbil že mne tento týden vezme s sebou na ostrov který se jmenuje Tryggon kde prý je umělý hrob v němž je rakev a právě v té rakvi leží kosti norského vikingského krále Tryg va Snad se otče pamatuješ že král Trygve podle pověsti byl úkladně zavražděn válečníky Gulrodu- avšak když ísem o tom čítával nikdy jsem si nepomyslil že přijdu na tento ostrov "Nu a to je teprve jedna z čet ných pamětihodností které zde #it k_l jsou a které ponenaniu vseenny uvidíš zůstaneme li zde! pronesl Letsler hlasem tak vypočteným aby jím rozohnil vášeň Georgovu moři a k divům pobřežním "Byl bych rád kdybychom zde zůstali navždy!'' zvolal tento čile "Kde se ostatně můžeme mít lépe než se máme u Eliase a Karola? "Avšak v zimě není zde tako výcb zábav nezapomněfs snad na to Georgu?" "Eb zatím se budu učit stavět čluny a opatřovat je tákly die vzo ru "Volnoplavce' a potom budu pomáhati Eliášovi vázat sítě a Karolovi lovit na ledě-'' "A co bude dělat zatíra matka?" vyptával se Letsler dále a pohlédl něžaě na Nicolinu kteráž opřená o zapaženf okenní poslouchala řeč otce a syna "Ach máti ta bude zde dělat totéž co jinde l" "A co tím míníš?" "Vlastně 6ám nevím: nevím co ona dělá avšak nejlépe bude zů stane-li matka stále blízko u mne — to bude nejlepší' "Díky milý Georgu!" řekla Nicolina a vtiskla polibek ha čelo synovo DRUHÉ OBDOBÍ Mocní dobrodružství IV Změny roční nastupují a mizejí Jeden seje se slzami a sklízí s ra dostí bohatší lepší žeň než byl očekával aneb i tušil Jinému zas který navykl sklízet nejkrásnější a nejušlechtilejší plody životazní- čily mrazné noci a neočekávané bouře osení i sklizen a pramen slz který u prvního brzy vyschl vytryskl u druhého kdežto třetí pokračuje nyní jako jindy na téže nikdy se neukončující dráze na jednotvárné silnici starostí a ne- zdarů Jsou lidé o nich £ jsme v poku šení sedomnívatže byli vyšší mocí zvlášť vyvoleni za mučedlníky na jejichž hlavy se tolik trápení tolik ! bouří tolik nepředvídaných a těž kých osudů seskupilo Že se udi veně a zaraženě ptáme: "Snese tohle vše křehký lidský tvor?" Ptáme se tak a přece vidíme pouze vnější stránku toho řádění bouře a soužení a jak je vše nepatruo co zraky naše vidí vůči hloubce trá pení a mečení kterou lidské oko v nitru bližního změřiti nemůže! Kdybychom alespoň sebe vzdále něji mohli si představili jak to vypadá za hradbami těsného svě ta kde snad povinnost a láska zármutek ponížení zneuctění a beznadějné temno zápasí věčný zápas kde každi hodina každá minuta každi vteřina vykazuje novi trápení schválně snad vy myšlovanáí Lidské srdce nespokojuje ses útrapami skutečnosti: co zanechala trpkost života tu si vyplňuje srdce samo úvahami mnohdy tisíckráte trapnějšími než je opravdové trá pení těla a duSe Od tří let nebyl osamocený bodlik na skále avatoianskésamo vládcem nad zasmušilým úskalím Malá budova z třemi okny obrá cenými k moři naSla místo a zi tiší ve velkém prosmyku jehož pevné stěny tvořily lomenice dom ku kdežto jeho zadní strana při léhala téměř až ke skalní sluji o níž dříve byla zmínka tak že obě byly spolu ve spojení častokrite při zipadu slunce viděl vzdilený plavec Nicolininy plavé vlasy vlit ve větru když ona sedíc na skile před domkem na slouchala Šumění vln aneb zvukům stříbrného blasu panny v němé modři vodní Mnozí námořníci považovali celý zjev — sličnou plavou Sena v divokém prosmyku uprostřed moře — za velkolepý přízrak a připočítávali jej k počtu jinýh nevysvětlitelných iivft kterými se synové moře setkávají na tvých cestách V bouřlivých podzimních no cech vlak kdyZ se na úpatí svato janské skály burácející příboj vln ohlušoval navzájem stenem tisíci jazyků bylo vidětí jak měsíc když byl celé hodiny zahalen šedými mraky konečně vrhl bledou zář na jmou postavu na které nyní byla řada sedět na skile Letsler zasmušilý a sklíčený pozoroval se skříženýma rukama boj přírody A bylo mu tím lépe když jeho tupé vzdechy vy tlačované z ochuzelého nitra mí sily se ve vytí bouře v dunění limaných vln? — Nikoliv nebylo mu lépe neboť každého podzimu bylo vidět vysokou postavu (jak bylo patrno jednou nadanou do konalou mužskou krásou) stále více se krčiti až z ní posléze zbý val jen nakloněný stín Za prvých let bylo pozorovati často svěží vyrůstající ratolest u jeho boku a ještě častěji něco jako severní zář aneb jako záblesk se stoupivšího anděla nějaký vzduš ný předmět vznášet se kol zasmu šilého nočního chodce avšak později zmizely jiné ty zjevy na čež mnoho let pozorovali námoř ní plavci ve skutečnosti jenom obrysy tajůplného poustevníka na hoře svatojanské Všeobecný vliv zvyku dovedl utlumit první těžký zápas v nitru Nicolinina Nechvěla se již jako když poprvé přestupovala práh toho podivného obydlí jež v duchu jmenovala "živoucím hrobem Nvní bylo jinak: srdce se stalo klidnějším trpělivějším Nyní ne pohlížela se závistí s trpkostí (s trpkostí ovšem takovou kteráž mohla najít místo v něžné duši Nicolinině) na ženoucí se plachty nyní nehleděla již zaslzeoě na každý nový východ sluace: slunce mohlo pro ni vycházet a zapadat aniž ona unaveně počítala jakou dlouhou dobu strávila nemajíc jiné vyhlídky než na vodní páry úskalí a moře Její velká a bohatá útěcha vedle vědomí že je svému manželu vším Žila ve vyrůstajícím synu tomto zbožňovaném synu který byl pro ni stálým předmětem starostí zároveň osvěžením a odměnou za všechno Jsa zdravý a silný s otužilým tělem s plamennou duší a s vře lým srdcem vyrůstal na moři zvvkal leho námahám které si brzy oblíbil jako jeho zábavy neboť vedle něžné matky bylo mu moře nejmilejším Od Karola na učil se praktick' zaměstnání ná mořnickému a poctivý Karolus milující hocha pro jeho smělost obratnost bvl skutečně takřka jemu mentorem Georg také neloučil se s Karo lem jinak než s velkým sebeza přením rovněž i s "Volnoplav cem'' a drahým mu zaměstnáním na lodi kdvž bylo třeba doma na skále svatojanské za dlouhých podzimních večerů opakovati uče ní k němuž ho jeho otec přidržo val- Než když jasný zrak mat čin zářil naň povzbuzuje ho stalo se mu i toto zaměstnání milým A ačkoliv jak je pravdě podob no při prvém příjezdu rodiny do Grafverů a usídlení se jejím na skále svatojanské vznikla jakási zvědavost mezi obyvatelstvem ry bafské osady vytratila se ona 1 velmi brzy že se už takřka nikdo I nezmiňoval o cizinci který se ne přičiňoval aby obrátil "na sebe pozornost a preto : též jí uklouzl Vždy se předpokládalo Že nový obyvatel břehu není bez příjmů ačkoliv nedostával psaní a ná vštěv ani jak se zdálo nebyl ve spojení s nějakým člověkem po mocí něhož by mu prostředky k výživě byly doručovány Nicméně musel míti nějaký pramen neboť ačkoliv sám zaopatřoval svůj skrovný oběd rybami bylo přece zapotřebí peněz k výživě a k na koupení bohatých zásob kteréž Karolovi byly svěřeny aby je při vezl se svých cest do měst Též nářadí a prostý nábytek do tří po kojíčků zaujímajících celý domek jevily ve své prostotě cos ozdob ného a pohodlného co se Velmi odlišovalo od chudoby Prostředoí a nejprostrannější místnost mající východ na skálu byla obývána Letslerem samot ným místnost na levé straně též se zvláštním vchodem Georgem a ta na právo nejkrásnější a nejele gantnějlí ze vSech tří byla urče oa pro Nicoiinu Tato podivoi malá místnost z nutností přispůsobeoi otvoru jejž zde skála tvořila měla trojúhelní kovou podobu a mohla být snadno považována za cellu jeptiiky pro-hlfžela-li te za studeného podzimu večera pouze při tvitu chvějícího se měsíčného tvětla Když te vSak pohlíželo na tuto míitnost za slunného jarního dne aneb za tichého letního večera a zahlédlo te ven vkusnými ialusie mi které Nicolina upletla t větší ozdobné plazivé rostliny Jež te dala pružně ohýbat kol vysokého a hustého břečfanu poblédlo-li te ven těmito žalusiemi po jejichž ttranich bílé okenní drsperie vzdulně vlály v lehkém vánku Su mícím poloote vřeným oknem Předplácejte na Pokrok Západu pouze I100 rocne O ŽIVOT Román Čínského Náboba od Julia Vernea PŘEKLAD V PATEJDLA Polratorinl Jeho nehty byly přes centimetr dlouhé na důkaz že je z třídy zá možných lidí kteří mohou býtí Živi ničeho nedělajíce Možná také Že jeho nenucená chůze a postava hrdě neseni dovršovaly uhlazenost jevící se ve všem jebo zevnějšku Mimo to narodil se Kinfo v Pekingu kteroužto přednosti jsou Číňané velice hrdi Kdo by se ho byl na to tázal tomu mohl pyšně odvětiti: "Jsem shora!" Kdvž spatřil světlo světa otec jeho Čuogheu obýval skutečně v Pekingu a usadil se trvale v Šang haji když Kinfoovi bylo Sest let Tento důstojný Číňan pocháze jící ze znamenité rodiny na severu říše byl nadán jako jeho krajané nevšedními vlohami k obchodu Za prvních let jeho životní dráhy vše co plodila tato bohatá země tak lidnatá: papíry svatauské a hedváby sučeuské kandisový cukr formosský čaje hankeuské a fu šanské železo honanské měď a mosaz z provincie Jynanské — še bylo mu podstatou obchodu a nředmětem tržbv leho hlavni kupecký dům jeho 'hong' "byl v anghaji leč měl poboční závody v Nankingu v Tiencinu y Makau Hongkongu Težto se silně účastnil evropského hnutí dopra vovaly anglické parníky jeho zbo Ž( a elektrické lano podmořské zvěstovalo mu měnu v ceně lyon ského hedvábu a kalkutského opia Žádná z těchto pomocnic pokro ku pára neb elektřina nesetkává la se u něho s odporem ja u většiny Číňanů vlivem mandarinúv vlády jichž moc tento pokrok znenáhla podvrací Slovem Cungheu počínal si tak obratně nejen v obchodě s vnitro zem ím říše nýbrž i v tržbě s ku peckými závody portugalskými f ancouzskými anglickými a ame rickými v Šanghaji Makau s Hongkongu Že tehda když Kinfo přišel na světpáčilo se jeho jmění více než na čtyři sta tisíc dollarů Prodlením dalších let pak zdvo jil tento výtěžek tím že se pustil do nového obchodu jejž lze na zvati "dodávkou kuliů do Nového světa" Jak známo jest obyvatelstvo Čínv přečetné a nade všechen poměr k rozloze tohoto ohromné bo území různě leč poeticky na zývaného nebeskou říšíříŠÍ středu říší nebo zemí květin Odhaduje se neméně na tři sta šedesát milionů duší Je to skó rem třetina obyvatelstva na celé zemi Jakkoli pak chudý Číňan jí málo jí přec a Čína při všech četných polích rýžových a nesmír ných lánech rodících proso 1 obilí není s to aby jej uživila Odtud nadbytek lidí kteří si ne přejí než uklouznouti otvory jež anglická a francouzská děla pro lomila v hmotných i mravuích hradbách nebeské říše Tento cadbytes hrnul se do Severní Ameriky a předkem do státu Kalifornského To pak se se dálo s takovou mocí že kon gress byl nucen užiti ochranných prostředků proti tomuto přívalu dosti nezdvořile "žlutý mor' raře čenému Jakož se vyšetřilo tylo by padesát milionů čínských vy- stěhovalců do brojených obcí ne valně oslabilo Čínu kdežto plémě anglosaské bylo by plemenem mon eolsrfým pohlcejo bývalo Buď jak buď stěhování nabylo náramných rozměrů Tito kuliové ku všem řemeslům schopní jimž stačí na obživu hrst rýže Šálek čaje a dýmka tabáku zahnízdili se rychle u Solného jezera ve Virgi nii v Oregoní a zvláště v Kalifor nii kde stlačili nemalou měrou cenu ruční práce Sestoupily se tudíž společnosti k dopravě těchto vystěhovalců tak malt jo nákladu vyžadujících Bylo jich pět které sháněly do dávky v pěti provinciích nebeské říše a Šesti sídlila v San Fran cisku Ony vyvážely tato přijí mala zboží Poboční družstvo Tingtong obstarávalo zpiteční do voz Tu třeba vysvětlení Číňané ridí opouštějí vlatť jdouce za Sťěstím k "Melikénům" kterýmžto jménem označuji oby vatelé Spojených obcí leč t tou podmínkou Se jich mrtvoly budou vědomitě dopraveny nazpět do rodné země aby Um byly pohřbe ny Je to jednou z hlavních pod mínek smlouvy doložka sne qua noo (nezbytni) kterii uklidi společnostem závazek vůči vystě bovalcům a již nelze žádným úskokem obejiti Úkolem Tingtongu jinak řeče ného "zasílatelství mrtvých" a vládnoucího zvliStními základními jistinami bylo dodivati "lodím -an-Ai' l_a m nlm'' ze San Franciska do Sabfbaje Hoofkonga nebo Tiencina Nový obchod Nové zřídlo zisku -To postřehl obratný a podniká vý Čungheu Když umřel roku 1866 byl ředitelem společnosti kusngthanské v proviucií téhoi ména a náměstkem ředitele "sbě- ratelny mrtvých ' v San Francisku Onoho dne Kinío nemaje jii ani otce ani matky zdědil jmění páčící se na čtyři miliony frankův uložené v akciích ústřední banky kalifornské jež si moudře po nechal Ztrativ otce mladý devatenácti letý dědic byl by se octl sám a sám na světě kdyby nebyl měl Vanga nerozlučného Vaoga jenž u něho zastával rádce a přítele Ale kdo byl tento Vang? Sedm nácte let žil už v jamenu Šanghaj ském Býval společníkem otco vým nežli se stal společníkem synovým Než odkud se vzal? Jakou minulost měl za sebou? Na tyto otázky dosti temné byli by dovedli odpověděti jediné Cungheu Kinfo A kdyby byli uznali za dobré tak učiniti což se nepodobalo pravdě bylo by vyšlo na jevo toto: Jest známo že Čína je po před nosti říší kdež odboje trvají drah ně let bouříce na sta tisíc lidí V sedmnáctém století pak panovala slavná dynastie Mingů čínského původů již přes tři sta let nad Čínou když roku 1644 hlava této dynastie jsouc příliš slabá proti buřičům hlavní město ohrožujícím požádala o pomoc krále tatarské ho Král ochotně vyhověl prosbě přikvapil zahnal odbojníky a po uživ okolností svrhl s trůnu toho který si jej byl přivolal na pomoc vyhlásil císařem vlastního syna Sunčea Od této doby rroc Čínská ustou pila moci tatarské a na trůnu se děli císařové maodžuští Obě plemena zejména v nižších vrstvách obyvatelstva splynula ponenáhluavšak u bohatých rodin na severu rozdíl mezi Číňany a Tatary zachoval se patrněji Liší se rázem od sebe až dosud a nej více v půlnočních provinciích líše Tam uchýlili se "nesmiřitelní již ' zůstali věrni padlé dynastii Z těch byl otec Kinfoflv 1 ne zapřel dědičného smýšlení své ro diny kteráž odepřela přidati se k Tatarům Vzpoura proti cizímu panství byť i tři sta let již vyko návanému byla by v něm nalezla Činného účastníka Netřeba podotýkati že jeho syn Kinfo v politice zúplna se s ním srovnával Roku 1860 pak panoval ještě Šieníung jenž vypověděl válku Anglii a Francii kterážto válka skončila smlouvou pekinskou dne 25 října vzpomenutého roku 1 Ale již před touto dobou ohro žovala strašná vzpoura' panující dynastii Byliť Čangmaové Čili Tajpingové "dlouhovlasí buřiči" zmocnili se Nankinga roku 1853 a Šanghaje roku 1055 šieníung zemřel a j-ho mladému synu stěží se podařilo poraziti Tajpiogy Bez místokrále Lia prince Kunga a předkem anglického plukovníka Gordona nebyl by si třebas uchrá nil trůnu Byloť úmyslem Tajpingův od povědných nepřátel Tatarův a silně na odboj připravených dosa dili na místo dynastie Cingů dy nastii Vaiigč Skládali se ze čtyř zvláštních sborů: úkolem prvního černou korouhví bylo zabíjeti: úkolem druhého s rudou korouhví páliti úkolem třetího se žlutou korouhví drancovati a úkolem čtvrtého s bílou korouhví zásobo vali ostatní tři sbory V Kiangsuu provedeny důležité podniky válečné Sučeu a Kia bing vzdálí pět hodin o Šaogbaje dostaly se v moc buřičův a byly jen stěží zase dobyty císařským vojskem Ba na Šanghaj velice ohrožený hnáno útokem dne 18 srpna 1860 přivě když jenerálo vé Grant ' a Montauban velitel armády anglicko-francouzské bili z děl do tvrzí pjbojskýcb Tou dobou bydlil čungheu otec Kinfoův na usedlostí u Šanghaje nedaleko velkolepého mostu jímž inženýři čínští překlenuli řeku Sučeu Nepoblížel nepříznivým okem na tuto vzpouru Taioioarů ježto čelila předkem proti tatarské dynastii Za těchto poměrů ttalo te že večer dne 18 trpná když byli od bojnfei od Šanghaje odraženi dvé ře do domu čungbeuova náhle te rozlétly čuogbeuovi padl k no hám uprchlík jemuž poštěstilo se vymknouti te tvým pronátlrdovnf kům NeSťastník ten neměl už ani zbraně aby te bijil Kdyby jej vydal ten u něhoi hledal úto čiště císařským vojákům bylo by veta po něm Otec KinfoAv nebyl z těch kdo by zradili Tajpinga jeni uchýlil se do jejich domu (PokračovinL) 1 1 ? ) v