)
POKROK ZÁPADU
! 1
:rv akí f
' : v
1
i'"
1 1-
" "si
-v i
v- '
1 I
I 1
Jí 'í
4 -{
I
Poustevník na skále svatojanské
Romin z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové
PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA
Pokračováni
Za šeření minuli ústí Svinesun
du Tentokráte uzavřel spánek o£i
cizince i jeho yna Jen Nicolina
byla vzhůru pozorujíc s hlubokou
úCasií velikou púuivúuu suieuu
kterouž oba břehy hlásaly zde kde
si takřka podávaly ruce k usmt
ření
Zaujata těžkým tušením viděla
Člun opouštět! Norsko a krásný
fjord kristianský s jeho rajsky pře
krásnými břehyzarostlými ostrúv
ky a mířit i k švédskému pobřeží
kde se prozrazovala nanejvýš ka
menitá a divoká příroda V tomto
okamžiku rozkládala se mlha ne
jen na šedých skalách starého
Švédska nýbrž též na duSi a
mysli ubohé Nicoliny Její vřelé
srdce cítilo mráz při pohledu na
takovou chudobu — a možná nikdo
nedovede se shostiti zdrcujícího
pocitu při pohledu na takovou ne
nadálou změnu jakmile minuli
Svinesund neobjevovaly se již
stopy po nějakém rostlinstvu jestli
totiž mezi ně nepočítáme něco
mořského bodláčí a knotqvek jež
se místy zachytily na skalách a
ostrůvcích samé jinak holé kopce
a úskalí červeně zbarvené nikdy
neumdlévajícími vlnami západního
mořeí
"A přec ačkoliv se to všechno
zdá ošklivým pustým a neutěše
ným budí to u nelbostejného po
zorovatele silný a vážný zájem
Ale musili bychom sami plouti
mezi těmito pamětihodnými skal
natými ostrůvky musili bychom
sami je vidět za veliké západní
bouře pohlcující bezbranné lodi
rozbíjející se o jejich skalnaté bře
hy — a pak bychom uznali s roze
chvěním s překvapením že tato
podívaná třebas divoká a zdrcu
jící) poněvadž se ta celá skupina
skalní zdá býti jediným nebezpeč
ným příbojem nicméně je taková
že dojem jí vzbuzený je dosti silný
aby ještě po dlouhých letech zů
stal ve vzpomínkách jako ocelový
obraz"
Nicolina vzdychala po krásné
podívané kterou opouštěla: ne
mělať dosud nějaké záliby k nové
II
Mezi nesčetným množstvím pu
stých a holých břehů které ve
věneř obklopují bohuslánské po
břeží a které bledí-li se na ně ze
vzdálenosti s moře zdají se jako
jediná v nesčetné části roztříště
ná horská skupina poskytuje zá
padní strana Grafverů — rybářské
osady na nejkrásnějším výběžku
Sotenasu — asi nejpůsobivější do
jem neboť její zasmušilost nemá
jen své světlé dny nýbrž také
zvláštní poesii
Jsme jati smutkem když poprvé
stavíme nohu na neplodné rozpá
lené písčiny mezí jejichž nánosy
pobřežní dětí staví si jednu chvíli
domky z pestře barevných škeblí
aby je v následující viděly odnášeli
nemilosrdným větrem a zrak pře
chází sledujeme-li strmé skály a?
k jejich skrytému úpatí u něhož
vystupují legie vodních obrů aby
v několika málo sekundách se roz
tříštily zdrtily a zhynuly Avšak
vedle toho zakoušíme něco taju
plného zdá se nám jakoby kol
nás vířily neviditelné bytosti jež
zde těkajíce kol vlastních hrobek
vypravují náir ve stesku vln po
hádky žádnou tradicí neuchované
Velkomyslná a lidumilná žena
paní Margareta Hvitfeldtová její
muž vrchnímu panství kongshamn
skv břeh náležel založila zde
hřbitova bylo uloženo pod trestem
vypovězení od břehu každému k
břehu přistávšímu nenechati niko
ho z četných stroskotanců jejichž
těla sem byla vyvrhována nepo
hřbena-
Proto dostal tento břeh své my
stické jméno a nikdy zajisté neza
sluhovalo místo tak svého jména
jako toto neboť celá jedna strana
Grafverů čili jak by se právem
měly nazývati GrafvarA (Hrobů)
vypadá jako jeden jediný obrov
ský hrob
Poněkud výše na břehu není
už příroda tak charakteristicky
pustá nejeví již oné divoké chu
doby která se počátku prozra
zuje Za nynější doby je toto
rybářské sídlo pokládáno za nrjži
vější z celého pobřeží a tvoří ještě
a několika jinými blízkými osada
mí zvláštní farnost má svůj kostel
svého faráře a dosti slušné ob
chodní spojení
Za dusného nočního iera roku
1 8 vjížděl člun který jsme sle
dovali po kristianském fjordu tiše
ke Graf verflm Kdyi byl delší do
ta pozorován ženou na břehu sto-
j'J zakotvil konečně na západní
Crzae
"Volacplavac'' nezakotvil dřív
rj tvém starťao místi doknd
c !rri oae&n za všemožného
kákaní rukou a poklonkování neu
vítala jej i ooa jeho velitele zj
několik minut po té dostala palu
ba nový přírůstek
"Dobrý večer Maleno!'' řekl
stařík Asbjornsson pozdravuje
dobrácky svou drahou polovici
"Doma je vše v pořádku že?''
"Mír Boží tatíkuf odpověděla
Malena upřímným hlasem "Světa
pán držel ochrannou ruku nad
zemí a břehem Vezeš s sebou
panstvo jak vidím Nu dobrý
večer milý Karole zajisté jsi
koupil krupici a vlnu jak jsem ti
uakazovala?"
"To jsem věru neslyšel!" řekl
Karolus se šibalským vzezřením a
hlasem "Vy jste se mi matko
nezmínila o žádné krupici nebo
vlně"
"Eh styď se čahoune — jen si
dělej žerty ze své matky však ona
tě už naučí lepší vážnosti Nu
jaké to panstvo vezete s sebou?"
"Nějakého pána který se jme
nuje Letsler má s sebou man
želku a syna!'' vysvětloval Elias
"Vezu je 7 Drammen'
"A kam se ubírají?'
"Nevím ale pán" — při tom
obrátil se Elias hlasitě k tajuplné
mu cestujícímu který stál mlčky
a zamyšlen opíraje se o zábradlí
— on pán ví sám nejlépe co zde
bledá: snad chce najmout člun a
přeplavit se do Goteborgu ?''
"To nikterak!'' odvětil cizinec
"Přeji si odpočinout zde několik
dní"
'Bůh mne chranV' vpadla do
řeči stará Malena která pokládala
za svou hospodyfiskou povinnost
7mísiti se do rozmluvy "zde věru
nelze ničeho panstvu nabídnouti
avšak chce-li přijati za vděk s
tím co je tedy s radostí"
"Díky milá madam my nejsme
zhýčkáni!" poznamenal Lestler a
podával ruku své manželce aby
jí pomohl vystoupit: na břeh
Georg byl již vyskočil napřed a
byl už zcela zaměstnán sbíráním
četných mušlí jež se zde v noč
ním temnu leskly v písku jako
rozhozené drahokamy
Chýše Eliase Asbjornssona do
kazovala že její majitel jest pro
své povolánía potřeby dobře za
opatřen Mimo krajní místnost
aneb jizbu jejíž stěny byly boha
tě pokryty vším možným nářadím
vyznačujícím obydlí námořníkovo
a rybářovo jako udicemi střela
mi tuleními kůžemi a velkými
svazky sítí na chytání slanečků a
j byly zde dvě slušné boční ko
můrky v nichž mech ve spárách
ještě ani neuschnul a v nichž bylo
seskupeno bez odporu vše co ro
dina měla drahocenného v pěkný
celek Velké příhrady v každém
koutě prohýbaly se pořádně pod
tíží růžového porculánu přiveze
ného domů ze všech různých míst
která otec se synem navštívil A
na záokní na něž splývaly sněho
bílé lněné záclony s jemnými síťo
vanými krajkami objevovaly se v
nejkrásnějším pořádku viechny
krásné a různé předměty jež
možno hledati v obydlí na skalná
tém pobřeží
Sádrová soška představující
Napoleona I s rozbitým nosem
zahajovala sbírku Po té bvlo
lze prohlédnonti si čajový koflík
pravého čínského původu O něj
byl opřen jak se sluší na ubohé
ho invalidu poloviční anglický
punkový šálek ze šetrnosti tak
umístěný že se zdál býti celým
Dále ukazoval se východo-indický
džbán na zavařeninu s těsně při
léhajícím víčkem na jehož bujné
květy vrhal malý indický vějíř stín
A konečně nesměl se nikdo divili
tomu že zde našel hollandskou
ženskou ozdobu na čelo parádně
zavěšenou mezi dvěma tureckými
troubely jejichž jeden konec od
počívai ve svém úctyhodném ko
košovém ořechu
A nyní máme dostatečně j snou
představa o nádheře těchto komů
rek není proto zapotřebí dalšího
popisování a plipojíme-li ještě že
nedávno umytá podlaha byla bílá
jako jemný písek jímž byla též
posypána uznáme za zcela přiro
zené — jmejovití když v jedné ko
můrce byla dobrá postel — že ho
stitelé se zvláštním odpustitelným
citem hrdosti nvedli sem připluvší
rodinu
"Nuže pane rozhovořil se
starý Asbjornsson a vrhl táhlý a
spokojený pohled kol sebe "zde
máte alespoS střecha nad hlavou
Můžete ta zústati tak dlouho jak
chcete pane! Máme dosti takových
ryb které panstvo rádo jí a Ma
lena je hospodyně která umí při-
pravovati tresky jen a chlebem je
to hůře"
"My máme závby v o boa bed
nách vpadla do řeči Nicolina
přívětivě pohlížejíc na starého
dobráckého Eliase "a velmi by
oás těšilo kdybychom mohli cby
tati ryby sami když bychom
totiž dostali nářadí"
"A můžemeli najati tyto ko
můrky na celý měsíc" vpadl do
řeči Letsler "tedy t radosti bio
žím předem nájemné Nejsem bo
hat avšak také ne chůd aby u
mne někdo něco ztratil''
"Vždyť se již dohodneme!'' po
znamenal Elias "Dejte pane
kolik můžete a nemůžete li dát
nic neztratím proto ničeho neboť
místností těch nepotřebujeme do
kud se náš syn Karolus neDŽoní
než tato spekulace je ještě zi ho
rami''
Tím bylo vše vyřízeno
"Vy dáváte vše příliš lacino
otče!" mínil Karolus když stařík
vrátiv se ku břehu vypravoval
synovi co se uvnitř událo
"Zažil jsi kdy chvíli v níž bys
byl trpěl nedostatkem v z lejšího
chleba?" ptal se stařík rozhořčeně
"Potřebuješ snad více — pebo měl
tvůj otec více? Dej si Karole
pozor a nepáchli se po IlJném
výdělku při všem co podnikáš!
Nemáš-li citu v sobě činiti něco z
pouhé ochoty tedy se styď!''
"Ale otče!'' namítal Karolus
"vždyť je správné a poctivé chtíti
peníze za služby které vykonáme
lidem jež mohou je zaplatiti Kdy
bych nešetřil v mládí byl bych
pěkně na tom až bych byl stár
jako vy aniž bych mM naději
uvésti Johanou z Blabarsholmu do
nových komůrek leč tehdy až by
už byla tak letitou že by to ne
stálo ani za námahu!'
"Ach tak můj drahý Karole"
vyjádřil se Elias pomáhaje vyva
lovati sudy co syn válel sám sud
"jsi-li takový tak ti řeknu raději
přímo že nemyslím zrovna že by
Johanna byla příliš závidění hod
nou stane-li se tvou ženou neboť
věz kterou jsme měli rádi v mlá
dí té si musíme vážiti a milovati
i na stáří"
"Proti tomu nenamítám ničeho''
odvětil Karolus "jen kdybych ji
měl celý čas Než vžiti s ní za
vděk když už jako růže na podzim
ztratila všechny listy a stala se
vrásčitou v tváři — to by se mi ne
zamlouvalo!"
"Kdybych měl takové názory"
mínil starý "tu by Malena měla
dosti příčin stěžovati si na štěstí
však nemusí''
"Inu rád věřím!" vpadl do řeči
Karolus se smíchem "Tomu je
již dávno co jste byl mlád otče a
co jste zpíval verš který nejraději
prozpěvuji:
Červené růže lístky bílé
dívenky sličné jsou mi milé
Hejsasa "
Elias se usmíval a pozoroval s
částečnou pýchou hbitého sválo
vitého syna který se svými červe
ně snědými tvářemi krátce kuče
ravými vlasy a širokou hrudí
kypící mladistvou odvahou vypa
dal jako pravý petomek starých
vikingů
Slunce vysílalo již červánky
když všechny nutné práce konečně
byly vykonány a když otec se
synem chystali se vstoupiti do
jizby k opočinku '
Matka Malena seděla vzpřímena
na posteli a ukazovala na stůl
kdež mísa s vystydlou rybou koš
čerstvého chleba a kouvice s ob
čerstvujícím nápojem vítaly navrá
tivší se Členy rodiny
"Dala jsi jim tam něco?" ptal
se Elias a vrhl pohled k malé
předsíňce oddělující novou míst
nost od staré
"Nepotřebují prý ničeho říkali
že prý jsou ospalí a také šli hned
spat '
"Co o nich soudíš matko?1'
"Nic otče! Když jsi jim nabídl
přístřeší nesmí scházeti ochota
ani na mé straně Paní je velmi
milá hszká a přívětivá ženská
jakou málo kdy vidíme a chlapec
se mi také líbí než "
"A co soudíte o tomhlematko?"
řekl Karolus který nyní za zády
vytáhl a na peřině roztáhl kromě
krupice dvě celé libry vlny červené
bílé a modré pro matku na sukni
kterou si již dávno přála utkati
podle vzorku který dostala z Ly
sekilu
"Krista Pána synku Karole
kdes nabral tolik peněz?" Oči její
zkaleny zářily radostí udivením a
mateřskou něžností
"Peníze— což nevíte matko Že
jsem vezl sud mořských raků pro
dat na svůj účet a ačkoliv jak
tvrdí otec dopřeji si skleničku
nebo dvě v dobré společnosti ne
jsem přece nikdy tak marnotratný
jak se on mnohdy domnívá!" vy
jádřil se Karolus pohlížeje šibal
sky na staříka Eliase který se byl
již a kouskem chleba v jedné ruce
a hlavou tresky v druhé uvelebil
u stolu
"No no" poznamenal oc
utíraje ústa pruhovaným rukávem
kazajky "také tím není řečeno že
povídám vše co myslím a máš-li
nějakou malou zásluhu tedy dě
kuji za ni Pánu Bohu a nikoliv
tobě víš dobře!"
Zcela spokojen a odpovědí jež
byla lichotivou a zároveB povzbu
zující zaujal Karolua místo na
staré lodní lavici postavené zrov
na proti otcově Židli a nyní po
chutnávali ! spokojeni oba mužští
na jídle
Kdyl již starý chrápal po boku
matčini byla Karolovs posul
dosud netknuta On sám počítal
sedě u okna a maje ma'ý zápisník
v černé kůži v rukou spukojtně
své groše a třítolary položil po
té s výrazem hluboké úcty specie
tolar do zvláštní bthránky samo'
ný Když vše roztřídil byl crlý
poklad uzavřen do schránky kuří í
ku koží potaženého a mosaznými
hřebíky obitého vlastního to nia
jt-tku Karolova v němž uschová
val aniž to rodiče věděli dosti
slušnou summu peněz vydělaných
usilovnou prací pílí a spořivostí
Bylo totiž Karolovým úmyslem
překvapili jednoho krá nélio d:ie
otce nabídkou že udkoupíod nebo
polovici "Volnoplavce"' kttrého
mu otec rok co rok sliboval d
rem aniž však kdy to uskutečnil
A vedle potěšení jmenovali blatiar
skou Johanou svou manželkou ne
znal Karolus nic krásnějšího -Mii
představu otcova překvapení ti
takové řeči když otec řekne: "Se
čkej s takovými chvástavýnu sh
vy až je řudeš moci splnili! jak
okamžitě odkvapí ke kullÍHii a
ukáže že není nic pro nřho lehčí
ho Jsme však nyní povinni pozna-
meoati že Karolus ač v celku
velmi prostodušoý a hodný mladík
přec ani z daleka neměl takových
přísných zásad o právu jako otec
Elias
Karolus ovšem rád přicházíval
na pomoc a odvažoval se životem
a zdravými údy pro člověka jsou
čího v nebezpečí avšak pozoro
val li že může něco vydělali ne
činí' Uk zrovna zadarmo a často
když se rodiče o něm domnívali
že jest venku na lovu makrel byl
zatím za nějakého jiného soused
ního kupce chytati jiný druh ryb
a obratností a smělostí Kirolovou
ušla tak mnohá vypočtená kořist
nosu celního úřadu
Nicméně nebyl slídíc! úřadník
zcela neznalý zaměstnání Karolo
va jako snad jeho rodife a proto
musel mladý podloudník častokrát
vynaložili veškeré své chytrosti
aby se dostal se zdravou kůží
domů — z "lovu ryb"
Avšak zrovna tato dobrodruŽ
ství byla Karolovi po chuti a okla
mati nějakého celního hada bylo
vrcholkem jeho slávy Jedině ho
trápila ona trapná okolnost že
nemohl vypravovat! o svých či
nech a honositi se jimi Před
otcem a matkou bylo by to zby
tečné neboť by to bylo jenom
příčinou jejich starostí a předtuch
Jinde zase by podobné zprávy byly
spojeny s nebezpečím a tak se
musel spokojiti pouze tím že se
honosil a radoval sám ve svém
nitru
V tom odbily nástěnné hodiny
čtyři
Karolus uznal za vhodné vyhle
dati své osamocené lože kde však
vzpomínka na podivného cizince
na něžnou manželku a čilého ho
cha celou čtvrt hodinu ho zaměst
návala Ve snu dělily se jeho myšlénky
pouze mezi sličnou Johannou a
"Volnoplavce''
III
Sotenas jeden z největšícb po
loostrovů vyčnívajících z pro
středního břehu Bohuslánu byl
tak podle starodávných tradic po
jmenován následkem mnoha pří
padů ztroskotání při němž mnozí
zhynuli (sotdodj Ať už je pravda
že má tato pověst větší oprávně
nost než pozdější tvrzení že prý
název pochází od nČakého člově
ka slujícího Sote který se tam
kdysi usadil je místo to nicméně
vždy velmi důležito pro badatele
starožitností neboť jest bohatou
skrýší drahocenných upomínek ve
svých výhlubních obrovských slu
jích složeních skalních a nánosech
a především ve svých podivuhod
ných horských budovách dříve
zámcích mocných námořních pánů
v pozdější době však dobrých skla
dištích odvážných podloudoíků
Též mezi skalinami Grafverů
najdeme ne-li pozorudodné památ
ky tedy alespoň veliké množství
vydlabaných děr ve skále dosti
hlubokých ukrýti nejen mnohé
němé tajemství nýbrž i v čas
nouze schopných býti skrýší něja
kého živoucího tajemství Tak
zvané obrovské hrnce jichž celé
bohuslánské pobřeží má velikou
zásobu a z nichž snad Vikingové
a kolem těkající potomci pili př
svých hostinách na uvítanou neLo
na rozloučenou jsou též obzvlášť
výhodný míti nějaký úkol v noč
ních dobrodružstvích která se
tam již od dávných staletí udávala
a snad i po staletí se budou díti
mezi těmi holými a pěnou moř
skou omývanými prosmyky skal
natého pobřeží
V takové malé vzdálenosti od
břehu grafvernského že se zdá
jakoby bylo pří nějakém zemětře
sení nebo při jiné veliké přírodní
revoluci odtrženo Ční menší ska
lisko pojmenované Svatojanskou
skalou podobné obrysy oválnf
ulitě v jejímž prolomeném středu
našla by pohodlně menší budova
místo mezi strmými stěnami pro
smyku K pevnioe súžojf se tyto
stěny tolik le obrovské balvany
jel se zdají bezmála nad nimi a
mezi nimi vtnáieti tvoří ochran
nou střechu k vlastni skrýši jejíž
otvor je takřka ukryt vrstvou roz
třištiných balvanů
Na návrší u břehu zrovna proti
tomuto skalisku — tak holémj tak
pustém že jen jediný divoký bod
lák ač sám ubožák z lítosti nad
ubohým celou přírodou opuště
ným skaliskem vybral si zde do
mov — stál často v době našeho
vypravování samotářský cizinec
zíraje na moře které bez ustání
bilo do úpatí skaliska smetajíc
pečlivě každé zrnko písku kteréž
se chtělo zadrželi na jeho po
vrchu
"Což kdybychom si zde zařídili
obydlí co říkáš na to Nicolino?"
ptal se Letsler jedoou své manžel
ky a ukazoval na hlubokou trhlinu
ve skalisku
Jemné zachvění otřáslo tělem
mladé ženy "Což nejsi zde spo
kojen?'' řekla vyhýbavě "Není
de ticho a prázdno: nejsou Graf
very dosti pusty?''
"Ach Nicolino tys přece jen
slabou ženou mnohem slabší než
jsem očekával a než mám právo
podle tvé dřívější odvahy očeká
vati!" pronesl muž a odvrátil se
cd své průvodkyně sedící na ná
vrší vedle něho
Nicolina chopila se chvatně
jeho ruky Slza jež chvějíc se ve
drala na pokraj víčka padla na
horkou plochu kamennou a uschla
tam okamžitě -jsouc obrazem Ni
colminy vlastnív pravépoledne ži
vota usychající květinky mládí
Letsler neodvrátil hlavy avšak
jeho ruka zodpověděla vřelé její
stisknutí
"Miiý Bernharde neboj se na
mne pohlédnoutil Nejsem slába:
m slila jsem pouze na Georga ni
koliv na sebe''
"Zase ten hoch!'' odvětil na to
Letsler drsně "Ty ho máš ráda
více než mne a přece potřebuji
tvé lásky spíš já než on který
dosud nezažil žádného soužení"
"Avšak také žádné děcké rado
sti'' namítala Nicolina mírně —
"Oh Bernharde vždyť tys tak
dobrého srdce — jak jen můžeš
býti takřka nespravedliv k svému
vlastnímu dítěti?"
"Nejsem nespravedliv milá
Nicolino! Avšak ty nějak nechá
peš ty nedovedeš pochopiti mých
citů jako já umím posoudili a
odměřiti kdy poslední kapka
vlny která se nyní láme tamhle
o skálu klesne nazpět do oce
ánu" "Tak jsi mluvil častěji Avšak
což nenastane nikdy doba drahý
příteli kdy se lépe naučím chápati
myšlénky a city o nichž již téměř
dvanáct dlouhých let hloubám?"
"Dlouhých pravíš — ano ano
rád věřím že tak soudíš ačkoliv
se nepamatuji že bych tě byl kdy
slyšel tak se vysloviti''
V těchto Lestlerových slovech
skrvval se výraz který rozechvěl
měkkým srdcem Nicolininým Ně
kolik okamžiků uplynulo než se
odvážila přerušiti mlčení Koneč
ně pronesla docela tiše lichotně
prosebně účinkem nejlákavějšího
hlasu: "Nemínila jsem to tak
zle jak se domníváš Bůh ví že
jsem to tak nemínila — avšak
mohu liž býti tvému srdci blízka
když nemohu nazvati dobu dělící
mne od tvého pravého "já"
dlouhou?"
Bylo zvláštní jak tento chlad
ný uzavřený muž s bleskurych
lým vzplanutím své vášně stáhl
ženu na prsa a políbil její světlé
vlasy s žárem mladíka "Mým
lepším já nejsou mé myšlénky
Nicolino jsou jím mé city
ony sídlí v srdci v duši v mysli
a všechny ony patří tobě jen tobě
ty modrooká milovaná!"
"Smím jen sdílet " tvé světlé
okamžiky však já později v bu
doucnosti — jaké to bude potom?''
Dětinskost nevýslovně nevinná
vyznívala z této otázky
"Jako nyní — jinačí to býti ne
může! Neslíbila jsi když jsi
věnovala nešťastnému uprchlíku
svou věrnost a lásku že se nikdy
nebudeš ptáti nikdy nebudeš pro
sit aneb snažit sé přemlouvat ho
k sdílnosti které nemůže ti věno
vat? Tobě přece stačilo že tě
nade všecko miloval a byl opuštěn
a osamocen ve světě!"
"Ach vždyť je tomu tak do
sud!'' zvolala "Nemysli již na
můj nerozum — nebudu tč znepo
kojovat touto látkou'
"A ani onou dětinskou před
stavou že nemiluji dostatečně
oašebosyna? Věř mi miluji ho
stejnou měrou jako ty ovšem
způsobem zcela jiným Avšak
ten komu na světě nezbývá niče
ho mimo srdce ženy nerad se o
ně dělí s někým stává-li se tato
dMba patrnou''
"Je tato dělba nespravedlivou
můj drahý Bernharde?"
"Nemohu to sice tvrdit dra
houšku avšak je jisto domníval
jsem se Že mne ve své slabosti ke
Georgovi mnohdy zanedbáváš"
Nicolina sklopila mlčky hlavu
na rámě manželovo Ve svém
oitru měla pouze ono přesvědču
jící svědectví že nikdy nezane
dbala svých zodpovědných jí ne
výslovně drahých povinností jel
mnohdy tísnily její Cistou mysl
vřelé srdce
Pofcratortel bod
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V PATEJDLA
l'okriiorátil
KapelnU této kocoviny vešed
předložil seznam svých hudebních
kousků1 Hostitel pokynul mu na
zoamení Že si může volit po
libosti a jeho hudebníci zahráli
Kytici z desíti květin kousek
tehdy velice oblíbený pro nějž
vznešený svět přímo blouznil
Po tč sbor zpěvaček a hudebnic
jimž bylo předem už dobře zapla
ceno odešel dobyv si hlučné po
chvaly jíž sklidil nemalou hojnost
i v sousedních salonech
Šest stolovníků vstalo pak ze
svých sedadel ale jen proto aby
přesedli ?a jiný stůl což učinili až
po velikých okolcích a všelikých
poklonách
Na tomto druhém stole nalezl
každý Šálek s víčkem ozdobeným
podobiznou Bodhidharamy pro
slulého mnicha budbistického
stojícího na legendárním voru
Každý dostal také špetku čaji-
jejž vpustil bez cukru do "vroucí
vody v šálku obsažené a pil téměř
ihned
Jaký to čaj! Nebylo obavy že
by obchodní dům Gibb-Gibb a
spol který jej dodal by jej pa
dělal nepoctivým příměškem cizího
listí ani že by byl čaj ten již pod
stoupil první nálev a nebyl už k
ničemu leč k zametání kobercův
ani že by jej byl nějaký podskočný
přípravká obarvil kurkumou na
žluto nebo berlínskou modří na
zeleno! Byl to císařský čaj ve vší
ryzosti Byly to vzácné ty lístky
podobné květu samému ty lístky
z první sklizně v měsíci březnu k
níž málokdy dochází neboť strom
jí hne ty lístky které trhati ru
kami pečlivě v rukavičkách na
vlečenými mají právo toliko děti!
Evropan nebyl by stačil si libo
vati vychvaluje tento nápoj jejž
£pst stolovníků srkalo malými
doušky nedávajíce nijak na jevo
zvláštní potěšení jakožto znalci
dávno tomu zvyklí
Budiž podotčeno že nebyli již
ani s to aby ocenili lahodu tohoto
výtečného nápoje Byli to lidé z
dobré společnosti bohatě odění
"hanŠaolem'' lebkou košilí "ma
kualem' krátkou tunikou a "ba
olem" dlouhou řízou po boku se
zapínající byliť tito roztomilí mu
žové mající na nohou žluté trepky
a vyšívané ponožky pak hedváb
né kalhoty stažené kolem těla
Šerpou s třásněmi na hrudi hed
vábné náprsenky skvostně krum
plované a vějíře za pasem zrozeni
právě v té zemi kde čajovník po
skytuje jednou do roka žen von
ných listů Na obědě jehož sou
částkou byly vlaštovčí hnízda
sumýši velrybí šlachy a žraločí
ploutve pochutnali si jak zaslu
hoval pro vytříbenou úpravu leč
pořad jídel jemuž byl by se cizi
nec podivif neměl pro ně nic no
vého do sebe
Čeho se však nikdo z nich ne
nadál byla zvčist kterouž uslyšeli
z úst hostitelových když se již
chystali vstáti od štola Tu se
teprve dověděli proč je toho dne
častoval
Šálky byly dosud plny Jsa na
tom aby svůj šálek vypil naposle
dy netečný hosťtel opřel se lokty
0 stůl a upíraje oči do prázdna
pronesl se v tato slova:
"Přátelé poslyšte mě a nesměj
te se Dospěl jsem k rozhodnutí
Hodlám ve svůj život uvésti nový
živel který snad zažehná jeho
jednotvárnost! Pochodím-li dobře
či pochodím špatně? O tom mne
poučí budoucnost Tato hostina
na niž jsem vás pozval jest mou
hostinou na rozloučenou s mládě
neckým Životem Za patnácte dní
budu ženat a "
"A budeš nejšťastnějším z lidí!"
zvolal optimista "Hlel před
zvěstná znamení jsou ti příznivá!"
Vskutku: kdežto svítilny prska
ly metajíce bledé svity straky Ště
betaly na okenních'arabeskách a
čajové lístky- plovaly svisle v šál
cích Rovněž tolik předzvěstí ne
mohoucích klaroati! Pročež bla
hopřáli všichni hostiteli jenž vy
slechl tyto poklony zcela chladně
Ježto však nejmenoval osobu urče
nou k úloze "nového ŽivIu"kterou
si byl vyvolil nikdo nebyl tak
neskromný aby se ho na to ze
ptal Ale filosof nepřidal svého hlasu
k-j všeobecnému blahopřejnému
projevu Maje paže založeny oči
přimhouřeny a ironický úsmív na
rtech nezdál se býti spokojen ani
s těmi kdož poklony vzdávali
ani s tím jemuž svědčily
1 Tu položil mu hostitel ruku na
rameno a otázal se hlasem který
nebyl na poslech tak klidný jak
obyčejně:
"Což jsem příliš stár abych se
oženil?"
"Nejsi"
"Příliš mlád?"
"Tím méně"
"či myslíš fe chybuji?
"Molnál"
"Ta kterou jsem ai vyvolil a
kterou znáš jest obdařena vším
co mě může učinili šťastným"
"Vím to"
"Nuže?''
"Ty nejsi obdařen vším čeho
třeba ku štěstí! Nudili se sám v
životě je zlá věc! Nuditi se ve
dvou jest věc ještě horší!''
Lva paa uLuuuii uirvujr oii
sten?"
"Nebudeš dokud nepoznáš ne
štěstí!" "Neštěstí nemá ke mně přístu
pu!'' "Tím hůře nebo tu ti není
léku!''
"Ach těch mudrců!" zvolal
nejmladší ze stolovníků "Nen
radno je poslouchat Jsonť stroji
na pouhé nauky! Vyrábějí kde-
jaké! Hudlářská práce která za
nic nestojí a k ničemu není! Ožeřl
se ožeři příteli I Udělal bych
to také kdybych se nebyl zavázal
slibem že nebudu nikdy nic dělat!
Ožeň se a kéž ti jak praví naši
básníci dva fénixové zůstanou
vždy něžně spojeni! Přátelé piju
na zdar našeho hostitele!"
"A já" odpověděl filosof "piju
na brzké zakročení nějakého
ochranného božstva které by jej
podrobilo zkoušce neštěstí aby mu
dopomohlo ku štěstí!"
Po tomto přípitku dosti podiv
ném stolovníci vstali a přistrčili k
sobě pěsti jak by byli učinili
boxovníci před samým zápasem
potom se spustili a zase vztrhli
sklánějíce hlavy a rozloučili se
vespolek
Z popisu salonu kde se slavila
tato hostina z cizokrajných jídel
jež se octla na stole z oděvu sto
lovníků ze způsobu jakým se vy
jadřovali a možná také že z jich
zvláštních pojmů čtenář uhodl že
tu jde o Čířlany nikoliv o ty "ne
bešťany" kteří zdají se býti vy
Bati ze zástěny neb úlomkem
porculánové nádoby nýbrž o no
vověké obyvatele "nebeské říše"
již poevropštčlé studiemi cestami
a častým stykem se západními
vzdělanci
Byl to vskutku salon na jedné
z květinových lodí na Perlové
řece v Kantoně kde bohatý Kinfo
provázený nerozlučným filosofem
Vangem hostil právě své nejlepšf
čtyři přátely z mládí Paošena
mandarína čtvrté třídy s modrým
knoflíkem Jinpšanga bohatého
obchodníka v hedvábném zboží t
Lékárnické ulice zarytého světáka
Tima a učence Huala
A tak minul dvacátýsedmý den
čtvrtého měsíce za první z pěti
ponúcek na něž se 'tak poeticky
dělí hodiny čínské noci
KAPITOLA 2
V níž Kinfo a filosof Vane líčf se
světlejším způsobem
Vystrojil-li Kinfo svým přátelům
onu hostinu na rozloučenou v
Kantoně učinil tak proto že v
hlat-aím mčstč provincie Kuang
tungu prožil částečně svoje mladá
léta Z četných soudruhů kteréž
má zajisté bohatý a štědrý mladík
zbyli mú v tu dobu jediné ti čtyři
jež pozval na květinovou loď
Ostatní pak rozprášené náhodami
života byl by nadarmo shledával
Kinfo bydlel tehda v Šanghaji
chtě své nudě dopřáti změoy vzdu
chu vyjel s ní procházkou na ně
kolik dní do Kantona Ale téhož
večera hodlal vsednouti na parník
jenž zajíždí do čelných měst pří
mořských a vrátili sepokojně do
svého jamenu
Vang doprovodil Kinfoa poně
vadž filosof neopouštěl nikdy své
ho žáka který neměl nouze o
lekce Leč nedbal jich nikterak
ať pravdu díme Kolik lekcí tolik
zásad a výroků na zmar vyšlých
ale "stroj na nauky'' jak prohodil
světák Tim nenabažil se jimi
plýtvati
Kinfo byl rázovitým zjevem se
verních ČÍBanů jichž plémě se
ponenáhlu přeměSuje a kteří se
nikdy nesloučily s Tatary Jemu
podobného by se našlo v jižních
provinciích kde vyšší i nižší třídy
splynuly těsněji a plemenem man
džuským Kinfo ni po otci ni
po matce jichž rodiny od podma
nění nevystupovaly z ústraní ne
měl v Žilách ani kapky tatarské
krve Jsa velký urostlý spíše
bílý nežli Žlutý a maje obočí
přímou čarou narýsovaná očí
téměř vodorovné a sotva znatelně
ku skráním vybíhající rovný nos a
tvář ani dost málo sploštělou byl
by se mohl důstojně postavit! po
bok i nejkrásnějším zjevům národa
západních
Bylof Kinfoa poznat! za ČÍDana
toliko po lebce pečlivě oholené
po čele a krku prostém všelikého
vlásku a po nádherném copu
kterýž splýval mu na hřbet jak
uhlový had Jsa velice dbalý své
osoby nosil pěkné kníry opisující
cblouk nad jeho vrchním rtem a
okrasnou nálepku které tvořily
pospolu věrnou podobu pomlčky
v hudebním písmě p0k
r