Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Oct. 30, 1901)
) POKROK ZÁPADU ! 1 :rv akí f ' : v 1 i'" 1 1- " "si -v i v- ' 1 I I 1 Jí 'í 4 -{ I Poustevník na skále svatojanské Romin z pobřeží od Emilie Flygaré Carlénové PŘELOŽIL HUGO KOSTERKA Pokračováni Za šeření minuli ústí Svinesun du Tentokráte uzavřel spánek o£i cizince i jeho yna Jen Nicolina byla vzhůru pozorujíc s hlubokou úCasií velikou púuivúuu suieuu kterouž oba břehy hlásaly zde kde si takřka podávaly ruce k usmt ření Zaujata těžkým tušením viděla Člun opouštět! Norsko a krásný fjord kristianský s jeho rajsky pře krásnými břehyzarostlými ostrúv ky a mířit i k švédskému pobřeží kde se prozrazovala nanejvýš ka menitá a divoká příroda V tomto okamžiku rozkládala se mlha ne jen na šedých skalách starého Švédska nýbrž též na duSi a mysli ubohé Nicoliny Její vřelé srdce cítilo mráz při pohledu na takovou chudobu — a možná nikdo nedovede se shostiti zdrcujícího pocitu při pohledu na takovou ne nadálou změnu jakmile minuli Svinesund neobjevovaly se již stopy po nějakém rostlinstvu jestli totiž mezi ně nepočítáme něco mořského bodláčí a knotqvek jež se místy zachytily na skalách a ostrůvcích samé jinak holé kopce a úskalí červeně zbarvené nikdy neumdlévajícími vlnami západního mořeí "A přec ačkoliv se to všechno zdá ošklivým pustým a neutěše ným budí to u nelbostejného po zorovatele silný a vážný zájem Ale musili bychom sami plouti mezi těmito pamětihodnými skal natými ostrůvky musili bychom sami je vidět za veliké západní bouře pohlcující bezbranné lodi rozbíjející se o jejich skalnaté bře hy — a pak bychom uznali s roze chvěním s překvapením že tato podívaná třebas divoká a zdrcu jící) poněvadž se ta celá skupina skalní zdá býti jediným nebezpeč ným příbojem nicméně je taková že dojem jí vzbuzený je dosti silný aby ještě po dlouhých letech zů stal ve vzpomínkách jako ocelový obraz" Nicolina vzdychala po krásné podívané kterou opouštěla: ne mělať dosud nějaké záliby k nové II Mezi nesčetným množstvím pu stých a holých břehů které ve věneř obklopují bohuslánské po břeží a které bledí-li se na ně ze vzdálenosti s moře zdají se jako jediná v nesčetné části roztříště ná horská skupina poskytuje zá padní strana Grafverů — rybářské osady na nejkrásnějším výběžku Sotenasu — asi nejpůsobivější do jem neboť její zasmušilost nemá jen své světlé dny nýbrž také zvláštní poesii Jsme jati smutkem když poprvé stavíme nohu na neplodné rozpá lené písčiny mezí jejichž nánosy pobřežní dětí staví si jednu chvíli domky z pestře barevných škeblí aby je v následující viděly odnášeli nemilosrdným větrem a zrak pře chází sledujeme-li strmé skály a? k jejich skrytému úpatí u něhož vystupují legie vodních obrů aby v několika málo sekundách se roz tříštily zdrtily a zhynuly Avšak vedle toho zakoušíme něco taju plného zdá se nám jakoby kol nás vířily neviditelné bytosti jež zde těkajíce kol vlastních hrobek vypravují náir ve stesku vln po hádky žádnou tradicí neuchované Velkomyslná a lidumilná žena paní Margareta Hvitfeldtová její muž vrchnímu panství kongshamn skv břeh náležel založila zde hřbitova bylo uloženo pod trestem vypovězení od břehu každému k břehu přistávšímu nenechati niko ho z četných stroskotanců jejichž těla sem byla vyvrhována nepo hřbena- Proto dostal tento břeh své my stické jméno a nikdy zajisté neza sluhovalo místo tak svého jména jako toto neboť celá jedna strana Grafverů čili jak by se právem měly nazývati GrafvarA (Hrobů) vypadá jako jeden jediný obrov ský hrob Poněkud výše na břehu není už příroda tak charakteristicky pustá nejeví již oné divoké chu doby která se počátku prozra zuje Za nynější doby je toto rybářské sídlo pokládáno za nrjži vější z celého pobřeží a tvoří ještě a několika jinými blízkými osada mí zvláštní farnost má svůj kostel svého faráře a dosti slušné ob chodní spojení Za dusného nočního iera roku 1 8 vjížděl člun který jsme sle dovali po kristianském fjordu tiše ke Graf verflm Kdyi byl delší do ta pozorován ženou na břehu sto- j'J zakotvil konečně na západní Crzae "Volacplavac'' nezakotvil dřív rj tvém starťao místi doknd c !rri oae&n za všemožného kákaní rukou a poklonkování neu vítala jej i ooa jeho velitele zj několik minut po té dostala palu ba nový přírůstek "Dobrý večer Maleno!'' řekl stařík Asbjornsson pozdravuje dobrácky svou drahou polovici "Doma je vše v pořádku že?'' "Mír Boží tatíkuf odpověděla Malena upřímným hlasem "Světa pán držel ochrannou ruku nad zemí a břehem Vezeš s sebou panstvo jak vidím Nu dobrý večer milý Karole zajisté jsi koupil krupici a vlnu jak jsem ti uakazovala?" "To jsem věru neslyšel!" řekl Karolus se šibalským vzezřením a hlasem "Vy jste se mi matko nezmínila o žádné krupici nebo vlně" "Eh styď se čahoune — jen si dělej žerty ze své matky však ona tě už naučí lepší vážnosti Nu jaké to panstvo vezete s sebou?" "Nějakého pána který se jme nuje Letsler má s sebou man želku a syna!'' vysvětloval Elias "Vezu je 7 Drammen' "A kam se ubírají?' "Nevím ale pán" — při tom obrátil se Elias hlasitě k tajuplné mu cestujícímu který stál mlčky a zamyšlen opíraje se o zábradlí — on pán ví sám nejlépe co zde bledá: snad chce najmout člun a přeplavit se do Goteborgu ?'' "To nikterak!'' odvětil cizinec "Přeji si odpočinout zde několik dní" 'Bůh mne chranV' vpadla do řeči stará Malena která pokládala za svou hospodyfiskou povinnost 7mísiti se do rozmluvy "zde věru nelze ničeho panstvu nabídnouti avšak chce-li přijati za vděk s tím co je tedy s radostí" "Díky milá madam my nejsme zhýčkáni!" poznamenal Lestler a podával ruku své manželce aby jí pomohl vystoupit: na břeh Georg byl již vyskočil napřed a byl už zcela zaměstnán sbíráním četných mušlí jež se zde v noč ním temnu leskly v písku jako rozhozené drahokamy Chýše Eliase Asbjornssona do kazovala že její majitel jest pro své povolánía potřeby dobře za opatřen Mimo krajní místnost aneb jizbu jejíž stěny byly boha tě pokryty vším možným nářadím vyznačujícím obydlí námořníkovo a rybářovo jako udicemi střela mi tuleními kůžemi a velkými svazky sítí na chytání slanečků a j byly zde dvě slušné boční ko můrky v nichž mech ve spárách ještě ani neuschnul a v nichž bylo seskupeno bez odporu vše co ro dina měla drahocenného v pěkný celek Velké příhrady v každém koutě prohýbaly se pořádně pod tíží růžového porculánu přiveze ného domů ze všech různých míst která otec se synem navštívil A na záokní na něž splývaly sněho bílé lněné záclony s jemnými síťo vanými krajkami objevovaly se v nejkrásnějším pořádku viechny krásné a různé předměty jež možno hledati v obydlí na skalná tém pobřeží Sádrová soška představující Napoleona I s rozbitým nosem zahajovala sbírku Po té bvlo lze prohlédnonti si čajový koflík pravého čínského původu O něj byl opřen jak se sluší na ubohé ho invalidu poloviční anglický punkový šálek ze šetrnosti tak umístěný že se zdál býti celým Dále ukazoval se východo-indický džbán na zavařeninu s těsně při léhajícím víčkem na jehož bujné květy vrhal malý indický vějíř stín A konečně nesměl se nikdo divili tomu že zde našel hollandskou ženskou ozdobu na čelo parádně zavěšenou mezi dvěma tureckými troubely jejichž jeden konec od počívai ve svém úctyhodném ko košovém ořechu A nyní máme dostatečně j snou představa o nádheře těchto komů rek není proto zapotřebí dalšího popisování a plipojíme-li ještě že nedávno umytá podlaha byla bílá jako jemný písek jímž byla též posypána uznáme za zcela přiro zené — jmejovití když v jedné ko můrce byla dobrá postel — že ho stitelé se zvláštním odpustitelným citem hrdosti nvedli sem připluvší rodinu "Nuže pane rozhovořil se starý Asbjornsson a vrhl táhlý a spokojený pohled kol sebe "zde máte alespoS střecha nad hlavou Můžete ta zústati tak dlouho jak chcete pane! Máme dosti takových ryb které panstvo rádo jí a Ma lena je hospodyně která umí při- pravovati tresky jen a chlebem je to hůře" "My máme závby v o boa bed nách vpadla do řeči Nicolina přívětivě pohlížejíc na starého dobráckého Eliase "a velmi by oás těšilo kdybychom mohli cby tati ryby sami když bychom totiž dostali nářadí" "A můžemeli najati tyto ko můrky na celý měsíc" vpadl do řeči Letsler "tedy t radosti bio žím předem nájemné Nejsem bo hat avšak také ne chůd aby u mne někdo něco ztratil'' "Vždyť se již dohodneme!'' po znamenal Elias "Dejte pane kolik můžete a nemůžete li dát nic neztratím proto ničeho neboť místností těch nepotřebujeme do kud se náš syn Karolus neDŽoní než tato spekulace je ještě zi ho rami'' Tím bylo vše vyřízeno "Vy dáváte vše příliš lacino otče!" mínil Karolus když stařík vrátiv se ku břehu vypravoval synovi co se uvnitř událo "Zažil jsi kdy chvíli v níž bys byl trpěl nedostatkem v z lejšího chleba?" ptal se stařík rozhořčeně "Potřebuješ snad více — pebo měl tvůj otec více? Dej si Karole pozor a nepáchli se po IlJném výdělku při všem co podnikáš! Nemáš-li citu v sobě činiti něco z pouhé ochoty tedy se styď!'' "Ale otče!'' namítal Karolus "vždyť je správné a poctivé chtíti peníze za služby které vykonáme lidem jež mohou je zaplatiti Kdy bych nešetřil v mládí byl bych pěkně na tom až bych byl stár jako vy aniž bych mM naději uvésti Johanou z Blabarsholmu do nových komůrek leč tehdy až by už byla tak letitou že by to ne stálo ani za námahu!' "Ach tak můj drahý Karole" vyjádřil se Elias pomáhaje vyva lovati sudy co syn válel sám sud "jsi-li takový tak ti řeknu raději přímo že nemyslím zrovna že by Johanna byla příliš závidění hod nou stane-li se tvou ženou neboť věz kterou jsme měli rádi v mlá dí té si musíme vážiti a milovati i na stáří" "Proti tomu nenamítám ničeho'' odvětil Karolus "jen kdybych ji měl celý čas Než vžiti s ní za vděk když už jako růže na podzim ztratila všechny listy a stala se vrásčitou v tváři — to by se mi ne zamlouvalo!" "Kdybych měl takové názory" mínil starý "tu by Malena měla dosti příčin stěžovati si na štěstí však nemusí'' "Inu rád věřím!" vpadl do řeči Karolus se smíchem "Tomu je již dávno co jste byl mlád otče a co jste zpíval verš který nejraději prozpěvuji: Červené růže lístky bílé dívenky sličné jsou mi milé Hejsasa " Elias se usmíval a pozoroval s částečnou pýchou hbitého sválo vitého syna který se svými červe ně snědými tvářemi krátce kuče ravými vlasy a širokou hrudí kypící mladistvou odvahou vypa dal jako pravý petomek starých vikingů Slunce vysílalo již červánky když všechny nutné práce konečně byly vykonány a když otec se synem chystali se vstoupiti do jizby k opočinku ' Matka Malena seděla vzpřímena na posteli a ukazovala na stůl kdež mísa s vystydlou rybou koš čerstvého chleba a kouvice s ob čerstvujícím nápojem vítaly navrá tivší se Členy rodiny "Dala jsi jim tam něco?" ptal se Elias a vrhl pohled k malé předsíňce oddělující novou míst nost od staré "Nepotřebují prý ničeho říkali že prý jsou ospalí a také šli hned spat ' "Co o nich soudíš matko?1' "Nic otče! Když jsi jim nabídl přístřeší nesmí scházeti ochota ani na mé straně Paní je velmi milá hszká a přívětivá ženská jakou málo kdy vidíme a chlapec se mi také líbí než " "A co soudíte o tomhlematko?" řekl Karolus který nyní za zády vytáhl a na peřině roztáhl kromě krupice dvě celé libry vlny červené bílé a modré pro matku na sukni kterou si již dávno přála utkati podle vzorku který dostala z Ly sekilu "Krista Pána synku Karole kdes nabral tolik peněz?" Oči její zkaleny zářily radostí udivením a mateřskou něžností "Peníze— což nevíte matko Že jsem vezl sud mořských raků pro dat na svůj účet a ačkoliv jak tvrdí otec dopřeji si skleničku nebo dvě v dobré společnosti ne jsem přece nikdy tak marnotratný jak se on mnohdy domnívá!" vy jádřil se Karolus pohlížeje šibal sky na staříka Eliase který se byl již a kouskem chleba v jedné ruce a hlavou tresky v druhé uvelebil u stolu "No no" poznamenal oc utíraje ústa pruhovaným rukávem kazajky "také tím není řečeno že povídám vše co myslím a máš-li nějakou malou zásluhu tedy dě kuji za ni Pánu Bohu a nikoliv tobě víš dobře!" Zcela spokojen a odpovědí jež byla lichotivou a zároveB povzbu zující zaujal Karolua místo na staré lodní lavici postavené zrov na proti otcově Židli a nyní po chutnávali ! spokojeni oba mužští na jídle Kdyl již starý chrápal po boku matčini byla Karolovs posul dosud netknuta On sám počítal sedě u okna a maje ma'ý zápisník v černé kůži v rukou spukojtně své groše a třítolary položil po té s výrazem hluboké úcty specie tolar do zvláštní bthránky samo' ný Když vše roztřídil byl crlý poklad uzavřen do schránky kuří í ku koží potaženého a mosaznými hřebíky obitého vlastního to nia jt-tku Karolova v němž uschová val aniž to rodiče věděli dosti slušnou summu peněz vydělaných usilovnou prací pílí a spořivostí Bylo totiž Karolovým úmyslem překvapili jednoho krá nélio d:ie otce nabídkou že udkoupíod nebo polovici "Volnoplavce"' kttrého mu otec rok co rok sliboval d rem aniž však kdy to uskutečnil A vedle potěšení jmenovali blatiar skou Johanou svou manželkou ne znal Karolus nic krásnějšího -Mii představu otcova překvapení ti takové řeči když otec řekne: "Se čkej s takovými chvástavýnu sh vy až je řudeš moci splnili! jak okamžitě odkvapí ke kullÍHii a ukáže že není nic pro nřho lehčí ho Jsme však nyní povinni pozna- meoati že Karolus ač v celku velmi prostodušoý a hodný mladík přec ani z daleka neměl takových přísných zásad o právu jako otec Elias Karolus ovšem rád přicházíval na pomoc a odvažoval se životem a zdravými údy pro člověka jsou čího v nebezpečí avšak pozoro val li že může něco vydělali ne činí' Uk zrovna zadarmo a často když se rodiče o něm domnívali že jest venku na lovu makrel byl zatím za nějakého jiného soused ního kupce chytati jiný druh ryb a obratností a smělostí Kirolovou ušla tak mnohá vypočtená kořist nosu celního úřadu Nicméně nebyl slídíc! úřadník zcela neznalý zaměstnání Karolo va jako snad jeho rodife a proto musel mladý podloudník častokrát vynaložili veškeré své chytrosti aby se dostal se zdravou kůží domů — z "lovu ryb" Avšak zrovna tato dobrodruŽ ství byla Karolovi po chuti a okla mati nějakého celního hada bylo vrcholkem jeho slávy Jedině ho trápila ona trapná okolnost že nemohl vypravovat! o svých či nech a honositi se jimi Před otcem a matkou bylo by to zby tečné neboť by to bylo jenom příčinou jejich starostí a předtuch Jinde zase by podobné zprávy byly spojeny s nebezpečím a tak se musel spokojiti pouze tím že se honosil a radoval sám ve svém nitru V tom odbily nástěnné hodiny čtyři Karolus uznal za vhodné vyhle dati své osamocené lože kde však vzpomínka na podivného cizince na něžnou manželku a čilého ho cha celou čtvrt hodinu ho zaměst návala Ve snu dělily se jeho myšlénky pouze mezi sličnou Johannou a "Volnoplavce'' III Sotenas jeden z největšícb po loostrovů vyčnívajících z pro středního břehu Bohuslánu byl tak podle starodávných tradic po jmenován následkem mnoha pří padů ztroskotání při němž mnozí zhynuli (sotdodj Ať už je pravda že má tato pověst větší oprávně nost než pozdější tvrzení že prý název pochází od nČakého člově ka slujícího Sote který se tam kdysi usadil je místo to nicméně vždy velmi důležito pro badatele starožitností neboť jest bohatou skrýší drahocenných upomínek ve svých výhlubních obrovských slu jích složeních skalních a nánosech a především ve svých podivuhod ných horských budovách dříve zámcích mocných námořních pánů v pozdější době však dobrých skla dištích odvážných podloudoíků Též mezi skalinami Grafverů najdeme ne-li pozorudodné památ ky tedy alespoň veliké množství vydlabaných děr ve skále dosti hlubokých ukrýti nejen mnohé němé tajemství nýbrž i v čas nouze schopných býti skrýší něja kého živoucího tajemství Tak zvané obrovské hrnce jichž celé bohuslánské pobřeží má velikou zásobu a z nichž snad Vikingové a kolem těkající potomci pili př svých hostinách na uvítanou neLo na rozloučenou jsou též obzvlášť výhodný míti nějaký úkol v noč ních dobrodružstvích která se tam již od dávných staletí udávala a snad i po staletí se budou díti mezi těmi holými a pěnou moř skou omývanými prosmyky skal natého pobřeží V takové malé vzdálenosti od břehu grafvernského že se zdá jakoby bylo pří nějakém zemětře sení nebo při jiné veliké přírodní revoluci odtrženo Ční menší ska lisko pojmenované Svatojanskou skalou podobné obrysy oválnf ulitě v jejímž prolomeném středu našla by pohodlně menší budova místo mezi strmými stěnami pro smyku K pevnioe súžojf se tyto stěny tolik le obrovské balvany jel se zdají bezmála nad nimi a mezi nimi vtnáieti tvoří ochran nou střechu k vlastni skrýši jejíž otvor je takřka ukryt vrstvou roz třištiných balvanů Na návrší u břehu zrovna proti tomuto skalisku — tak holémj tak pustém že jen jediný divoký bod lák ač sám ubožák z lítosti nad ubohým celou přírodou opuště ným skaliskem vybral si zde do mov — stál často v době našeho vypravování samotářský cizinec zíraje na moře které bez ustání bilo do úpatí skaliska smetajíc pečlivě každé zrnko písku kteréž se chtělo zadrželi na jeho po vrchu "Což kdybychom si zde zařídili obydlí co říkáš na to Nicolino?" ptal se Letsler jedoou své manžel ky a ukazoval na hlubokou trhlinu ve skalisku Jemné zachvění otřáslo tělem mladé ženy "Což nejsi zde spo kojen?'' řekla vyhýbavě "Není de ticho a prázdno: nejsou Graf very dosti pusty?'' "Ach Nicolino tys přece jen slabou ženou mnohem slabší než jsem očekával a než mám právo podle tvé dřívější odvahy očeká vati!" pronesl muž a odvrátil se cd své průvodkyně sedící na ná vrší vedle něho Nicolina chopila se chvatně jeho ruky Slza jež chvějíc se ve drala na pokraj víčka padla na horkou plochu kamennou a uschla tam okamžitě -jsouc obrazem Ni colminy vlastnív pravépoledne ži vota usychající květinky mládí Letsler neodvrátil hlavy avšak jeho ruka zodpověděla vřelé její stisknutí "Miiý Bernharde neboj se na mne pohlédnoutil Nejsem slába: m slila jsem pouze na Georga ni koliv na sebe'' "Zase ten hoch!'' odvětil na to Letsler drsně "Ty ho máš ráda více než mne a přece potřebuji tvé lásky spíš já než on který dosud nezažil žádného soužení" "Avšak také žádné děcké rado sti'' namítala Nicolina mírně — "Oh Bernharde vždyť tys tak dobrého srdce — jak jen můžeš býti takřka nespravedliv k svému vlastnímu dítěti?" "Nejsem nespravedliv milá Nicolino! Avšak ty nějak nechá peš ty nedovedeš pochopiti mých citů jako já umím posoudili a odměřiti kdy poslední kapka vlny která se nyní láme tamhle o skálu klesne nazpět do oce ánu" "Tak jsi mluvil častěji Avšak což nenastane nikdy doba drahý příteli kdy se lépe naučím chápati myšlénky a city o nichž již téměř dvanáct dlouhých let hloubám?" "Dlouhých pravíš — ano ano rád věřím že tak soudíš ačkoliv se nepamatuji že bych tě byl kdy slyšel tak se vysloviti'' V těchto Lestlerových slovech skrvval se výraz který rozechvěl měkkým srdcem Nicolininým Ně kolik okamžiků uplynulo než se odvážila přerušiti mlčení Koneč ně pronesla docela tiše lichotně prosebně účinkem nejlákavějšího hlasu: "Nemínila jsem to tak zle jak se domníváš Bůh ví že jsem to tak nemínila — avšak mohu liž býti tvému srdci blízka když nemohu nazvati dobu dělící mne od tvého pravého "já" dlouhou?" Bylo zvláštní jak tento chlad ný uzavřený muž s bleskurych lým vzplanutím své vášně stáhl ženu na prsa a políbil její světlé vlasy s žárem mladíka "Mým lepším já nejsou mé myšlénky Nicolino jsou jím mé city ony sídlí v srdci v duši v mysli a všechny ony patří tobě jen tobě ty modrooká milovaná!" "Smím jen sdílet " tvé světlé okamžiky však já později v bu doucnosti — jaké to bude potom?'' Dětinskost nevýslovně nevinná vyznívala z této otázky "Jako nyní — jinačí to býti ne může! Neslíbila jsi když jsi věnovala nešťastnému uprchlíku svou věrnost a lásku že se nikdy nebudeš ptáti nikdy nebudeš pro sit aneb snažit sé přemlouvat ho k sdílnosti které nemůže ti věno vat? Tobě přece stačilo že tě nade všecko miloval a byl opuštěn a osamocen ve světě!" "Ach vždyť je tomu tak do sud!'' zvolala "Nemysli již na můj nerozum — nebudu tč znepo kojovat touto látkou' "A ani onou dětinskou před stavou že nemiluji dostatečně oašebosyna? Věř mi miluji ho stejnou měrou jako ty ovšem způsobem zcela jiným Avšak ten komu na světě nezbývá niče ho mimo srdce ženy nerad se o ně dělí s někým stává-li se tato dMba patrnou'' "Je tato dělba nespravedlivou můj drahý Bernharde?" "Nemohu to sice tvrdit dra houšku avšak je jisto domníval jsem se Že mne ve své slabosti ke Georgovi mnohdy zanedbáváš" Nicolina sklopila mlčky hlavu na rámě manželovo Ve svém oitru měla pouze ono přesvědču jící svědectví že nikdy nezane dbala svých zodpovědných jí ne výslovně drahých povinností jel mnohdy tísnily její Cistou mysl vřelé srdce Pofcratortel bod O ŽIVOT Román Čínského Náboba od Julia Vernea PŘEKLAD V PATEJDLA l'okriiorátil KapelnU této kocoviny vešed předložil seznam svých hudebních kousků1 Hostitel pokynul mu na zoamení Že si může volit po libosti a jeho hudebníci zahráli Kytici z desíti květin kousek tehdy velice oblíbený pro nějž vznešený svět přímo blouznil Po tč sbor zpěvaček a hudebnic jimž bylo předem už dobře zapla ceno odešel dobyv si hlučné po chvaly jíž sklidil nemalou hojnost i v sousedních salonech Šest stolovníků vstalo pak ze svých sedadel ale jen proto aby přesedli ?a jiný stůl což učinili až po velikých okolcích a všelikých poklonách Na tomto druhém stole nalezl každý Šálek s víčkem ozdobeným podobiznou Bodhidharamy pro slulého mnicha budbistického stojícího na legendárním voru Každý dostal také špetku čaji- jejž vpustil bez cukru do "vroucí vody v šálku obsažené a pil téměř ihned Jaký to čaj! Nebylo obavy že by obchodní dům Gibb-Gibb a spol který jej dodal by jej pa dělal nepoctivým příměškem cizího listí ani že by byl čaj ten již pod stoupil první nálev a nebyl už k ničemu leč k zametání kobercův ani že by jej byl nějaký podskočný přípravká obarvil kurkumou na žluto nebo berlínskou modří na zeleno! Byl to císařský čaj ve vší ryzosti Byly to vzácné ty lístky podobné květu samému ty lístky z první sklizně v měsíci březnu k níž málokdy dochází neboť strom jí hne ty lístky které trhati ru kami pečlivě v rukavičkách na vlečenými mají právo toliko děti! Evropan nebyl by stačil si libo vati vychvaluje tento nápoj jejž £pst stolovníků srkalo malými doušky nedávajíce nijak na jevo zvláštní potěšení jakožto znalci dávno tomu zvyklí Budiž podotčeno že nebyli již ani s to aby ocenili lahodu tohoto výtečného nápoje Byli to lidé z dobré společnosti bohatě odění "hanŠaolem'' lebkou košilí "ma kualem' krátkou tunikou a "ba olem" dlouhou řízou po boku se zapínající byliť tito roztomilí mu žové mající na nohou žluté trepky a vyšívané ponožky pak hedváb né kalhoty stažené kolem těla Šerpou s třásněmi na hrudi hed vábné náprsenky skvostně krum plované a vějíře za pasem zrozeni právě v té zemi kde čajovník po skytuje jednou do roka žen von ných listů Na obědě jehož sou částkou byly vlaštovčí hnízda sumýši velrybí šlachy a žraločí ploutve pochutnali si jak zaslu hoval pro vytříbenou úpravu leč pořad jídel jemuž byl by se cizi nec podivif neměl pro ně nic no vého do sebe Čeho se však nikdo z nich ne nadál byla zvčist kterouž uslyšeli z úst hostitelových když se již chystali vstáti od štola Tu se teprve dověděli proč je toho dne častoval Šálky byly dosud plny Jsa na tom aby svůj šálek vypil naposle dy netečný hosťtel opřel se lokty 0 stůl a upíraje oči do prázdna pronesl se v tato slova: "Přátelé poslyšte mě a nesměj te se Dospěl jsem k rozhodnutí Hodlám ve svůj život uvésti nový živel který snad zažehná jeho jednotvárnost! Pochodím-li dobře či pochodím špatně? O tom mne poučí budoucnost Tato hostina na niž jsem vás pozval jest mou hostinou na rozloučenou s mládě neckým Životem Za patnácte dní budu ženat a " "A budeš nejšťastnějším z lidí!" zvolal optimista "Hlel před zvěstná znamení jsou ti příznivá!" Vskutku: kdežto svítilny prska ly metajíce bledé svity straky Ště betaly na okenních'arabeskách a čajové lístky- plovaly svisle v šál cích Rovněž tolik předzvěstí ne mohoucích klaroati! Pročež bla hopřáli všichni hostiteli jenž vy slechl tyto poklony zcela chladně Ježto však nejmenoval osobu urče nou k úloze "nového ŽivIu"kterou si byl vyvolil nikdo nebyl tak neskromný aby se ho na to ze ptal Ale filosof nepřidal svého hlasu k-j všeobecnému blahopřejnému projevu Maje paže založeny oči přimhouřeny a ironický úsmív na rtech nezdál se býti spokojen ani s těmi kdož poklony vzdávali ani s tím jemuž svědčily 1 Tu položil mu hostitel ruku na rameno a otázal se hlasem který nebyl na poslech tak klidný jak obyčejně: "Což jsem příliš stár abych se oženil?" "Nejsi" "Příliš mlád?" "Tím méně" "či myslíš fe chybuji? "Molnál" "Ta kterou jsem ai vyvolil a kterou znáš jest obdařena vším co mě může učinili šťastným" "Vím to" "Nuže?'' "Ty nejsi obdařen vším čeho třeba ku štěstí! Nudili se sám v životě je zlá věc! Nuditi se ve dvou jest věc ještě horší!'' Lva paa uLuuuii uirvujr oii sten?" "Nebudeš dokud nepoznáš ne štěstí!" "Neštěstí nemá ke mně přístu pu!'' "Tím hůře nebo tu ti není léku!'' "Ach těch mudrců!" zvolal nejmladší ze stolovníků "Nen radno je poslouchat Jsonť stroji na pouhé nauky! Vyrábějí kde- jaké! Hudlářská práce která za nic nestojí a k ničemu není! Ožeřl se ožeři příteli I Udělal bych to také kdybych se nebyl zavázal slibem že nebudu nikdy nic dělat! Ožeň se a kéž ti jak praví naši básníci dva fénixové zůstanou vždy něžně spojeni! Přátelé piju na zdar našeho hostitele!" "A já" odpověděl filosof "piju na brzké zakročení nějakého ochranného božstva které by jej podrobilo zkoušce neštěstí aby mu dopomohlo ku štěstí!" Po tomto přípitku dosti podiv ném stolovníci vstali a přistrčili k sobě pěsti jak by byli učinili boxovníci před samým zápasem potom se spustili a zase vztrhli sklánějíce hlavy a rozloučili se vespolek Z popisu salonu kde se slavila tato hostina z cizokrajných jídel jež se octla na stole z oděvu sto lovníků ze způsobu jakým se vy jadřovali a možná také že z jich zvláštních pojmů čtenář uhodl že tu jde o Čířlany nikoliv o ty "ne bešťany" kteří zdají se býti vy Bati ze zástěny neb úlomkem porculánové nádoby nýbrž o no vověké obyvatele "nebeské říše" již poevropštčlé studiemi cestami a častým stykem se západními vzdělanci Byl to vskutku salon na jedné z květinových lodí na Perlové řece v Kantoně kde bohatý Kinfo provázený nerozlučným filosofem Vangem hostil právě své nejlepšf čtyři přátely z mládí Paošena mandarína čtvrté třídy s modrým knoflíkem Jinpšanga bohatého obchodníka v hedvábném zboží t Lékárnické ulice zarytého světáka Tima a učence Huala A tak minul dvacátýsedmý den čtvrtého měsíce za první z pěti ponúcek na něž se 'tak poeticky dělí hodiny čínské noci KAPITOLA 2 V níž Kinfo a filosof Vane líčf se světlejším způsobem Vystrojil-li Kinfo svým přátelům onu hostinu na rozloučenou v Kantoně učinil tak proto že v hlat-aím mčstč provincie Kuang tungu prožil částečně svoje mladá léta Z četných soudruhů kteréž má zajisté bohatý a štědrý mladík zbyli mú v tu dobu jediné ti čtyři jež pozval na květinovou loď Ostatní pak rozprášené náhodami života byl by nadarmo shledával Kinfo bydlel tehda v Šanghaji chtě své nudě dopřáti změoy vzdu chu vyjel s ní procházkou na ně kolik dní do Kantona Ale téhož večera hodlal vsednouti na parník jenž zajíždí do čelných měst pří mořských a vrátili sepokojně do svého jamenu Vang doprovodil Kinfoa poně vadž filosof neopouštěl nikdy své ho žáka který neměl nouze o lekce Leč nedbal jich nikterak ať pravdu díme Kolik lekcí tolik zásad a výroků na zmar vyšlých ale "stroj na nauky'' jak prohodil světák Tim nenabažil se jimi plýtvati Kinfo byl rázovitým zjevem se verních ČÍBanů jichž plémě se ponenáhlu přeměSuje a kteří se nikdy nesloučily s Tatary Jemu podobného by se našlo v jižních provinciích kde vyšší i nižší třídy splynuly těsněji a plemenem man džuským Kinfo ni po otci ni po matce jichž rodiny od podma nění nevystupovaly z ústraní ne měl v Žilách ani kapky tatarské krve Jsa velký urostlý spíše bílý nežli Žlutý a maje obočí přímou čarou narýsovaná očí téměř vodorovné a sotva znatelně ku skráním vybíhající rovný nos a tvář ani dost málo sploštělou byl by se mohl důstojně postavit! po bok i nejkrásnějším zjevům národa západních Bylof Kinfoa poznat! za ČÍDana toliko po lebce pečlivě oholené po čele a krku prostém všelikého vlásku a po nádherném copu kterýž splýval mu na hřbet jak uhlový had Jsa velice dbalý své osoby nosil pěkné kníry opisující cblouk nad jeho vrchním rtem a okrasnou nálepku které tvořily pospolu věrnou podobu pomlčky v hudebním písmě p0k r
