Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920, October 23, 1901, Page 6, Image 6

Below is the OCR text representation for this newspapers page. It is also available as plain text as well as XML.

    -7
o
Pokrok ZApadu
Poustevník na skále svatojanské
ferain z pobřeží od Emilie Flygtré Carlénevé
PŘELOŽIL HUGO
PRVNÍ OBDOBÍ
uprcsuci bs vomopuvci
I
Hustá mlha jaká se obyčejně
'rozprostírá letního jitra nad fjor
"ca xrs(iaiiBkyui a jciio maiymi
choboty zvedala ponenáhlu svou
Šedou pokrývku a baala se pak
jeimycn koioucicu naa morem
Slunce před chvílí se vynořilo a
v této osloivé záplavě světelní
třpytily se sněhobílé perutě něko
lika "mořských vlaŠťovek'' jež
zdály se zamilovaně pozorovati své
! postavy zrcadlící se v lesklé hla
dině vodní při čemž se blesku
rychlými pohyby hned nadnášely
hned klesaly k průhledné vodě
jako by chtěly vyslídili nějakého
ranního časného slantčka nebo
i jinou rybku vhodnou uspokojili
i jejich chuť k snídaní Místy seděli
na skále v příjemném dosud spán
ku bdělí rackové v rovných řadách
nehybní jako moslemíni v kouření
pohřížení před svými harémy Sem
a tam nadzvedl se některý na svých
tězích a zamával spokojeně křídly
iktetýžto pohyb měl snad zastupo
vali zívnutí aebo otázku sousedo--vi
je-li už Sas se probudili a vy
dati na denní práci
Menši palubní člun věděl však
lip než rackové "že ranní ptáče
dál doskáče" Za ním rozkládaly
se již skupiny pokryté skalní ze
lení na jejichž úpatí rozkládá se
města Drammen pouze skladiště
a několik větších budov bylo lze
fozeznati Vzdálenějšímu pozoro
vateli zdálo by se jako by člun
projížděl nádhernými háji a divo
4tými lesními partiemi mezi nimiž
on tichounce sklouzal podél vý
chodního břehu jehož bohaté sku
cíny stroma a skoro vesměs bíle
oličené panské budovy zrcadlily se
takřka s fotografickou přesností
ca klidné hladině
Na nejhořenějším břevnu tohoto
člunu v zádi skvěl se žlutou ole
jovou barvou zvučný název "Vol-
noplavec'' a na druhé straně jeho
otčina "Grafvery" Symmetrické
tvary tohoto malého člunu rovná
podlaha nezřejmé skoro nýtování
sotva viditelné spáry paluby jem
ný a lesklý nátěr dávaly znalci
hned na srozuměnou že je jedním
z člunů rychlou svou plavbou pro
slavených na nichž všude lze po
zorovati mistrovskou ruku tvůrce
Tomáše z Kila
Plachty lez lak se zdálo ze
zapomenutí dosud byly napjaty
vlály malátné s jedné strany na
druhou jako by vzdychaly po ob
vyklém svěžím ranním vánku Ale
jejich mohutné rozměry dokazova
ly že kdyby tento mořský pták
napjal tvá křídla k letu na moři
mohl by býti jen málokterými ná
sledován a nedosažen nikým Také
povídalo se v Crafverech mnoho o
„om4ijak "Volnoplavec' za růz
nycn aoDroaruznycn pnpaaa pod
vedl celní slídiče a přinutil celní
dozorce proklínati a posílali
ďasu Tomáše z Kila který si vzal
do hlavy ono rabulistické předse
vzetí neprodati za žádnou cenu
celní správě některý ze svých
mistrovských člunů — (Je hodno
zmíniti se o tom že Tomáš z Kila
je jméno velmi proslaveré v bobu-
slánském okrsku On byl jediný
který se přiučil svému umění
Nora Spjerna prvního vynálezce
pravého tvaru těchto nad obyčej
rychloplavných člunů)
Elias Asbjornsson šťastný ma-
jetník tohoto pokladu mezi čluny
seděl sám u kormidla Byl muž asi
šedesátiletý se snědým opáleným
obličejem svědčícím o mnohém
těžkém zápase s bouřemi na moři
Avšak svalovitá jeho postava ne
byla ještě podlomena a ani jediný
šedý vlásek neobjevoval se mezi
krátkými bustě kučeravými čer
nými vlasy a dnes ke všemu vy
padal stařík mladistvěji než jindy
poněvadž se den před tím holil
Že Elias není obzvláštním obdi
vovatelem velkolepého obrazu roz
Hádajícího se před ním bylo lze
poznati dle častého podřimování
jakož i podle čilosti s jakou velmi
r Často aby neusnul ponořoval
ruku do levé kapsy kazajky kdež
mil vybranou zásoba chutných
tabákových zákusků
Drnbý muž v člunu jediný syn
dědic staříka Asbjornssona seděl
pohodlně opřen o stěžeB s noha
tá napřaženými podél veslařské
íjvice a s nepostrádatelným "syd
T::fíkem" hluboko staženým do
c lineje Spal tvrdě což dokazo
t !j že on unaven noční jedno
tící a radostí ponechal ranní
_"" A svému otci a veliteli
Tzziltkl povstal stařík netrpě
" i pasuZkem a když byl vrhl
1 Č3 vfls potkávaje po
i a c pcs£:i svou trpli-
c 1 C-lij LU s máli efcll
KOSTERKA
láhve skrývající se v pravé kapse
a zvolal ztlumeným blasem:'Karo
le slyšíš — už jsi se mohl dost
vyspat synku ť'
Mladý námořník se vzpřímil a
chopil se mechanicky provazu Jo
kové plachty avšak když spozo
rovalže rejdo?ánf s ní jczbytcčaot
zvedl zcela klidné sesmeknuvšf se
"sydvesťák" promnul oči přeho-
dil ruce několikrát kol těla a po
hlédl po té tázavým zrakem na
otce
"Ven s vesly Karole a buď
hbitý a obratný!'' komandoval ma
etnik člunu "Nesešili li vítr ne
dostaneme se jaktěživi dnes s mí
sta!''
"To by bylo zvláštní otče!'
odpověděl Karolus- dobrácky př
čemž plivnuv do dlaní uvedl vesla
do pohybu s rychlostí která by
byla ke cti síle čtyř obyčejných
veslařů
"Zvláštní!" opakoval Elias
Snad nechce pískle učit slepici
snášet vejce?1'
"To nikoliv otče avšak neměl
jste se dát přemluvit — při tom
pDslal Karolus chvatný tajuplný
pnhled k dveřím paluby kdež byla
hromada pehn- a plachet zřejmě
pohybována jinou silou než ne
patrnými pohyby člunu - "neměl
jste se dát přemluvit a vydat se
na cestu včera večer neboť ač
jsme tenkrát ně4 poněkud přízni
vý vítr přec bylo lze lehce po
znati že až se ten vyfouká nedo
staneme se takovýmhle větrem
vůbec s místa'
"Ty bys byl ovšem raději zůstali
ve městě až bys byl prohrál vše
cky peníze aneb promarnil je na
dary pro blabarskou Johannu!"
"Eb co nepovídáte otče —
vždyť přece víte že Johanna z
Blabarsbolmu je drobátko strnulá
všiji než aby přijímala nějaké
dary ode mné dokud mně oepo
pustíte polovic člunu! Než-pozo-rujivelmi
dobře že se pouze chcete
vymknouti tomu o čem jsem mlu
vil neboť netrpíte abych se zmi
Boval že to bude takové či onaké
Derou n se takoví cestující na pa
lubu
"Staří jsou chytřejší!" byla
krátká plisnivá odpověď staříka
Eliase
"Avšak mladí mají též své ná
hledy" namítal Karolus "kteréž
nebývají zrovna hloupé jmenovitě
když se oni po někom svedou víte
dobfe otce ze mam hlavu na
pravém místě"
"Kdybys ji měl neměl bys tak
zlou hubu!"
"Hlouposti vy to jen tak po
vídáte Ale sázím se že tamhle
ten (zase pohled k dveřím palub
ním) je nějaké velké zvíře kteréž
Dyio Kousnuto neo samo kouslo a
k vůli té nepříjemnosti zalezlo do
jiné kůže"
"Mlč ty pošetilče — co je tobě
nebo mně do toho patří-li on k
velké nebo malé zvěři? On zapla
til poctivě převoz a i kdyby nebyl
zaplatil ani dvou grošů nemohl
bych si odpřít je nepřijat neboť
věz že teu kdo zažil již tolik toho
ve světě jako já vidí lidem dále
než jen za zuby a můžeš mi věřit
věřit slovům svého otce že ten
člověk neokusil často co známe
ná ležet na růžích!"
"Pane Bože jak otče hovoříte
královsky a hezky Když se dosta
nete hezky do proudů — je milo vás
tak poslouchat a když máte tako
ve příznivé mysienky nechci ani
já se proti nim vzpírat avšak jak
pravím je to jen k vůli hochu
ženě Ona je věru velmi hezká že
vypadá zrovna jako Panna Maria
na oltářním obraze jak tam sedí v
zlaté lenošce a hladí našeho Krista
Pána po koleně Avšak její muž
mu ten je zrovna jako onen emi
grant kterého kapitán Simmer
bero vezl s sebou z Nautes a pu
stil na břeh západního Irska vy
pravoval celou tu historii patronu
Holmerovi a já jsem slyšel každé
slovo
"Jak zněla tedy ona historie?'1
ptal se Elias a učinil ještě několik
písknuti koketuje s rozmarným
větrem který občas posýlal malý
náraz avšak opět zmíral než ještě
byl s to nadmouti nejmenšf záhyb
svislých plachet
"Nu Simmerberg byl před ně
kolika lety v Nantes Měl již vše
připraveno k odjezdu a čekal jen
na prohlídku a tu mu večer sdělil
makléř že dostane dva tisíce fran
ků skryje li před prohlídkou i
odveze-li do ciziny emigranta Po
chopíte snad otče že Sintr erberg
s radostí tolik peněz vydělá třeba
by tím byla vydána celi Skuta na
zmar kdyby totiž byl prozrazen
"Rád věřím!" vpadl ma do feči
stařík "Vím velmi dobfe co ta
kové podloudnictví znamená''
"Nože poslouchejte' dilel V
noci přišel emigrant na loď a Sim
merberg stará liška— inu on není
tél pra nic a ta nic Ivakrem nale
mu celaíatu dozorci — vpustil ce
stujícího do prázdného sudu na
vodu bez dne a postavil jej mezi
ostatní na palubu Prohlídka se
(ostavila a ač měla bystrý zrak
na všech místech sázím na to krk
e jí nenapadlo lidi hledat v sudu
jro vodu a Simmerberg shrábl
-Sechny groše Později vSak byl
nicméně prozrazen a př stavnl
správa odsoudila ho k zaplacení
jízdného avšak on se jf vysmál do
očí a vykroutil se ze všeho- "
Když byla rozmluva chvíli po
kračovala v tom smyslu poh-oulo
se něco u palubní h dveří na něž
yla častěji obrácena pozornost a
hned po té objevila se mladá žena
ishalcná Jo Jiuuliéiiu 5 i ro Učivo
ranního kabátce s černým závo'
jem' na lehkém slaměném klobou
ku prodírající se meri sudv a la
novím a blížící se k oběma mu
žůmy kteréž pozdravila úsměvem
plným nevýslovné něhy
"Mime daes bezvětří drahá
paní'' oznamoval Elias "avšak
nesmíme-ztrácet trpělivost neboť
jak poeoruji vítr cále ke dni se
sesílí"
Mladá žen tvářila se jako by
toto povzbuzení bylo úplní zby-
tečno personifikovaná trpělivost
zračila se na její sněhobílém Čele
s něhož s klouzat v jemném pruhu
po obou skráních tváři plavý vln i
vý vlas
"Mohu uahělaK ebeS?" zašeptala-
opatrně pohlížejíc -k loži které
byla před chvílí opustila ' Háda
bych uvařila trochu kávy než se
oni probudí
"Ach uoč ne to se všechno
může stát Karole dej sem
vesla a odskoč a rozdělej pod
kotlíkem oheň a snad ti paní
světí bys jí uvařil kávu neboť
jsi už dávno dokázal mistrovský
kousek v tomi uměni
"To-by bylo příliš velké obtě
žování r
"Nia jak je vám libo!'' minii
Elias příliS prostý než aby po-
klonkoval Karolus za to poně
vadž byl mlád a jak se sám vyjad
řoval ''švarný' odpověděl jinak:
"Jen se proto neznepokojujte
draná pant a uklánel se s- ne
obyčejně ochotným a povzbuzují
ciin pohledem "nýbrž vytaste se
jen se zrnky a káva zde bude hned
a bleskurychle! Uvidíte paní že
to není takové jako vařit kávu na
souši aneb alespoň na takových
lodích které mají kajuty s krby
Tohle je náš krb!' Karolus vy
táhl rychle velký prasklý kotlík
pod nímž rozdělal ofetB s rychlo
sti překvapující mladou paní a
postavil na kávu '
"TířttÍ mima ellnmi Iijmi '
pokračoval vida že přednáška
jeho paní zajímá "buďte ujiště
na ze tenme ' — a ukazoval na
kotlík — "nestojí klidně a dobrá
cky jako nyní: na mou věru
chceme-li v tom případě uvařit
trochu kávy neb kousek jídla mu
sime aoDre aavai pozor aDy se
nepřevrhl A to se děje tak že
se pevně připevní silný ocelový
drát do každého jeho ucha pak se
protáhne skrz ucho dostatečný kus
lana a upevni se někde v lanoví a
pak se může v kotlíku vařit třebas
sebou pořádně kolébal neboť
převrhnout se nemůže když dáme
dobrý pozor'
Když takto Karolus objasňoval
obtíže při vaření na člunu bez
lodní kuchyně vyndala cizí paní
z velikého cestovního kuíru láhev
s mletou kávou a podala ji ochot
nému kuchaři
"Ať se to vaří" pokračoval
Karolus a rozdmýchával oheH ně
kolika mohutnými tlaky na starý
měch "Vidíte paní nemusím se
zrovna chlubit avšak otec mluvil
holou pravdu když řekl že jsem
složřl zkoušku v tomto umění neb
když jsem byl ještě hochem jel
jsem jako kajutní strážce do An
glie s kapitánem jemuž na mou
duši nesměla se podávat špatná
káva nebo nevyleštěné boty
Ale posaďte se hezky drahá paní
posaďte se!' A Karolus oprašoval
svou modře natřenou skřřa s jídlem
kazajkou kterou byl pro horko se
sebe svlékl
"Máti máti kde jsi?" ozval se
blas ode dveří "Můj Bože j?ký
jsem měl ošklivý sen — víš máti
jaký —ano takový že jsi spadla do
vody a že já jsem se vrhl okamžité
za tebou!"
Matka spěchala k synu jedená
ctiietému hochu a naznačovala
mu aby stichL 'Probudíš otce!''
zašeptala
"Otec už nespí ačkoliv má při
mhouřené oči!" odvětil jí Gtore
stejné tak tiše avšak v tlumeném
hlase zavznívalo něcooaznačující
že by se neodvážil pronést tutéž
poznámku klasitčjí
"Netrop však přes to žádný
hluk Koukej zde máš suchar
aby ti ušel trochu čas"
Georg přijal přípravu k snídani
poněvadž pohled matčiných
krásných oČt byl pro něho ze vše
ho nejvýmHivnějším zalezl opětně
na svou žíněnku mezí dvě bedny
se zavazadly Byl by však velmi
rád vyskočil a seznámil se lépe s
člunem
S láskyplným pohledem na ho
cha vzala paní Letslerová — s tím
to jménem vstoupila tato rodin
os člun— do ruky vyšívání used
la vedl lole na něral její manžel
tváří vtisknutou do-dlaně odpo
žíval a co jehlami probíhala jed
ním okem ta druhým ovívala
chvílemi hmyz znepokojující toho
pro něhož takovou něžnosti bdě
la ačkoliv jediný pohled nebo
pohyb neprozrazoval že je( sta
rost je jemu věnována
"Už je připraveua k pitíy drahá
pn(!" ohlašoval Karolus a držel
hrnec s kávou ve výši
"Dej mi Číši Nicolirol" pro
nesla osoba která dosud udržo
vala mlčení a při tom povstala a
osedla na nízkou bednu čímž bylo
lze vldětt obličej na jehož pro
padlé půdě rýhovaly se vrásky
veliké starosti a mocné vášně
Černý mÍ3ty šedinami prokvetlý
vIa-9 odrážel se silně od falešné
žlutohnědé paruky která však
byla okamžitě nevděčnou Nicoii
noir velmi chvatně tak urovnána
že zprvu zmíněný přirozený vlas
byl jf zakryt
"Nedoplufi jsne daleko!" řekla
když' mu podávala číši s kávou a
suchary
"Sřyšel jsem to jiíf' zněla od
pověď ''Ty také nespala ubohá
Nicolinc -ubohá ubohá Nico
lino!'r A s těmito něžnými slovy
pohladil vážný muž jehož rty ne
zdály se již vládnout! schopnosti
usmívati se ruko vlídné podava
telky ''Nikoliv ubohá!'' namítala po
někud vyčítavým hlasem "Kde ty
a on'" — matka pohlédla s úsměvem
na-syna který pod ochranou obou
beden důvěrně kýval na svůj podii
snídaně ' — "kde ty a on jste tam
je vždyehy můj domov"
"Domov! opakoval muž zdlou
havě a hluboké vrásky na jeho
ušlechtilém Čele slábly se hustěji k
sobě
Nicolina mlčela avšak její oči
mluvný rect nikoliv cizl tomu naJ
něhoř tyto andělské oči byly obrá
ceny "Dej sem mísu Karole!' ozval
se stařík Elias "Nyní si na mou
duši dopřejeme kousek jídla!"
'Otče'' zašptal Karolusklada
mísu s jídlem na sedadlo na němž
stařík seděl u kormidla "už je to
takové jak jsem si myslil Že se
předsevzalo něco nebezpečného
vlas je falešný a když se pluje s
falešnou vlajkou tak víte dobře
kolik uhodilo "
Elias namířil pátravý pohled
tam kde seděl tajuplný cestující
zavrtěl po té hlavou a polozabru
čel: "Jen již přestaS s tou svou
prostořekostíl'
K polednímu začal se vítr podle
předvídání Eliášova sesilovati a
zmohl se konečně tak že stařík
silným velitelským- hlasem mohl
rozdávati rozkazy "Napni velikou
a fukovou plachtu Karole Po
té připrav kosatku čelenníí Udrží
li se takhle uvidíš že dnes ujede
me hezky kousek k domovu!''
Zručnou rukcu provedl Karolus
tyto přípravy Vesla byla 6koro
vytažena plachty se nadmuly leh
kým vánkem a otec i syn zaujali
pohodlně svá místa v těsné dutině
u kormidla
"Ach drahý Karole'' zvelal
Georg — stalť se již při volnosti
svého věku a své smělé a přímé
povaze důvěrným s mladým námoř
níkem - "drahý Karole zacbyťt
prosím vás ten krásný bílý sud
který tamhle pluje po vodě
ne koukejme tamhle pluje jiný
a už zase jiný!"
Hezky se to řekne 'zachyťte'
" smál se Karolus "Avšak
mladý pán nesmí si myslitiže ony
zde plovou jen pro zábavu! '
"Tak mně povězte proč zde
jsou?'' ptal se Georg a přiblížil se
ke Karolovi a k staříkovi aby co
možná nejlépe naučil se chápali
kormidla které bylo řízeno otcem
Eliášem jenž však ve svém ne-
zviKiaisinem klidu nevšímal si
mladíkovy planoucí touhy
a tt v 0
3 raaosu vam to povím! ' po
kračoval Karolus "Tyhle sudy
jež jsou vzduchoprázdny sujl
lodní znamení a leží zde a plovou
proto aby námořníci měli se na
pozoru před místy příliš pro plavbu
mělkými Zde v knstianském fjor
dů je mnoho takových s-jdů''
Je velmi hezké pokračoval
Georg v započaté známosti "býti
na moři a plouti s takovýmto Člu
nem! Avšak ještě pěknějším by
bylo kdyby začal vanouti vítr až
by se plachty trhaly a tleskaly
vlny hnaly ts na nás jako veliké
kopce! '
"Ach tak mladý pán byl již
vícekráte na moři a ví že moře
může se vzedmouti ve veliké kop
ce—tenkráte nebylo soad příjemno
mladému pánu býti na moři!
Eb myslím že už nejsem tak
mlád!" pokračoval Georg zvedaje
ramena "Než tenkrát když se
moře tak zvedlo jak jsem pravil
byl jsem ještě malý kluk který se
stěží udržel na nohou když mě na
palubí pustili avšak pamatuji se
na to ještě velmi" dobře neboť se
mi moře velice líbí— a velmi bvch
rád kdyby se mi dovolilo zkusit
umím li říditi loď když sedím o
kormidla"
Při pronesení tohoto návrhu
který již dlouho ležel mu na srdci
pohlížel Georg tak laskavě a vý
mluvně na starého Eliase že stařík
dobráckým pohnutím rtů ustrni
pil a dovolil hochu který ho velmi
zajímal provéiti své přáni
Fin nadšení a hrdosti usedl
Georg na důležité místo a co dfl-
leřné pro mého zajisté jedno
tvárné zaměstnáoí bylo prováděno
podle společných instrukcí otce
Eliasea Karola nabývala rozmluva
na obou stranách větší živosti A
kdyl Karolus vrátil obratně Geor
ga ke kapitole o velikých vodních
kopcích které tento viděl dokud
ještě byt malým "klukem" ozval
se poprvé po několika hodinách
hlas staršího Lestlera napomíná
jícího syna aby pořád neobtěžoval
majetníka člnno a mladého námoř
níka svými otázkami a svou zvě
davostí "On nás věru neobtěžuje!"
omlouval' ho stařík Elias kterému
opravdu bylo líto výmluvné rozla
děnosti zračící se ve výrazné tváři
hochově
Georg nesměl však zde déle
meškati s pohledem nejhlubšího
postrádání odevzdal kormidlo Ka
rolovi a vrátil se dosti zdlouhavý
mi kroky nazpět k oné části palu
by kdež otec sedčl dosud na bed
ně kouře doutník a pohlížeje na
rychle mizející husté lesy po
břežní: Paní Lestlerová zanjala uhýba
jíc paprskům sřnnečnfmGeorgovo
místo mezí oběma bednami se za
vazadly Držela v ruce knihu avšak
jak by4b vidětř byla zaměstnána
více studováním obličeje mužova
(knihy to k jejíž poslední kapitole
nikdy nedospěla) než listů které
neustále zamyšleně převracela
Georg proplfžit se kotem zasmu
šilého otce tichými kroky a sklo
niv se k něžné matce zašeptal s
rozpálenými tvářemi: "Neviděla s
jak jsem řídil1 celý člun — považ
mohl jsem jej lehce zahnati na
mělčínu kdybych byl chtěl a byl
bych to též učinil kdybys máti
na něm nebyla'
' A proč ty malý divochu?"
ptala se Nicolina a pohlížela s
mdlým úsměvem na bocba
"Pro nic jiného než pro tu ob
tíž dostali se zase odtamtud Ano
byl by to jiný zvuk a jiný praskot
než uvalí"
f
"urane nerozumné aite
ani nevíš co znamená dostati se s
iríělčiny na které jsme jednou
uvízli! Než rozhodně Geoign ty
nesmíš míti takové šílené myšlen
ky nesmíš si přát vyvolávali nebez
pečí neboť toť totéž jako pokouše
ti Boba"
Poněkud zdrcen vyčítavými slo
vy a neobyčejně vážným pohledem
za těmi následujícím usedl Gerrg
zcela mlčky a jal řezati kus dřeva
které patrně bylo určeno k tomu
aby bylo nápodobením člunu aneb
něčeho takového a v této práci
pokračoval velmi Čile až nový
předmět obrátil na se jeho pozor
cost
"Jak se jmenuje to místo?'' S
touto otázkou objevil se Georg
znova u Karola ukazuje na něko
lik dlouhých bílých budov tá
hnoucích se podél pobřeží
"Ach tyhle na západní straně
— ano víte pane Georgu to jest
Horten Je to velmi pamětihodné
místo tam zdržují se Norové a za
řizují loděnice a výtonidla jak se
nazývají ona zařízení v nichž maji
lodi když mají být' podrobeny
opravě a během času zamýšlejí
tam jak jsem slyšel umístiti celé
námořní loďstvo avšak na to
si ještě počkáme Na plavbě do
Drammen měli jsme spolu několik
krajanů z Bohuslánu kteří jeli do
práce do Horlenu neboť se tam
platí mnohem větší mzda než V
nás a já znám mnoho chlapíků
kteří tam jeli s tak prázdnou kap
sou že ani nemohli zaplatiti za
jídlo a přec vrátili se domů po
několika letech s celými třemi neb
čtyřmi sty říšských tolarů v peně
žence'' %
"Jest dobře když se ví kde se
může tolik peněz vydMati!" odpo
věděl Georg velmi zamyšleně a
namířil svoj pohled k Honěnu
"Snad nemáte mladý pane
chuť vydati se tam a zkusiti své
štěstí?" ptal se Karolus žertovně
"To by se tak zrovna hodilo pro
panského synka!"
"Panský synek" odpověděli
Georg a vrhl vzdorovitý pohled
na Karola "se přece také k něče
mu hodí A myslíš li Že ne
jsem dosti silný k práci tak se jen
přesvědč na vlastní oči jsem li
oějaký slabý nebožák A př
tom zvedl a mával nak hlavou
dosti velikým a těžkým kamenem
který ležel na palubě
"Toť na mou věru opravdu
mužná síla která je panu Georgo
vi ke cti!" povzbuzoval ho Karo
lus s pochvalným výrarem v hlase
a posuncích
Nyní usmíval se Georg zcela
usmířen starý Elias se usmíval a
Nicolina něžná jeho matka usmí
vala se též nad potěšením syno
vým Jen Letsler seděl mlčky a
nevěnoval pozornosti synovu činu
Co stejný a svěží vítr hnal 'Vol-
ooplavce' ku předu uplynul ve
čer Noc a měsíc dostavily se spo
lečnž a věnovaly cestujícím velmi
krásnou podívanou jasný třpytný
měsíčný proud tekl v dáli na hla
dině mořské
Pokratorlal bod
O ŽIVOT
Román Čínského Náboba od Julia Vernea
PŘEKLAD V
KAPITOLA i
v osobnost-4 národnost lidi
Kdciytavuje se poneaánlo
"A- přece sluší uznsti že život
má dobré stránky!" zvolat jeden
ze stolovníkův opřený loktem o
lenoch svého sedadla s mramoro
vým opěradlem Žmde cukrovaný
kořen leknínový
"A Šptné též!" odpověděl v
záchvatu kašle druhý jenž by se
byl ostnem znamenité ploutve žra
ločí málem zalkl
"Buďme filosofy!" ozval se tu
letnější muž kterému seděly na
nosu ohromné brejle s velikými
skly ve dřevě zasazenými "Dnes
je člověk v nebezpečí Že se zadusí
a zítra jde vše tak hladce jako
jdou hrdlem lahodné doušky toho
to nektakuj To jest celkem Život"
To praviv vlil do sebe tento
epikurovec povolné mysli sklenici
výtečného hořkého vina jehož
lehounká pára vstupovala pomalu
i kovového čajníku
"Co je na mně" řekl čtvrtý
stolovník "zdá se mi býti jsouc
nost velice příjemnou když člověk
nic nedělá a má prostředky aby
nemusil nic dělatí"
y"Chyba lávky!" namítal pátý
"Štěstí záleží ve studiích a práci
Nabýti co nejvice vědomosti jest
nejlepší cestou ku štěstí "
"A k poaxání že vlastně nic
nevíme!''
"Což to není počátek moudro
sti?'' "A kde )est její konec?"
"Moudrost nemá konce!'' odvě
til po hiosonckii muž s brejlemi
"Svrchovaná spokojenost spočí
vala by ve zdravém lidském ro
zumu!' Tu- obrátil se první stolovník
přímo k hostiteli sedícímu na ho
řejším konci stolu to jest na nej
horším místě jak velely záhony
zdvořilosti Jsa netečen a roztržiť
poslouchal jen aniž by co proho
dil za celé té rozpravy inter poour
la (mezi poháry)
"Počktjmel Co soudí náš hor
stitel o těchto projevech po pití?1
Pokládá-li dnes jsoucnost za dob
rou či Špatnou? Zdaž jest pro nebo
protí?"
Hostitel chroupal nedbale ně
kolik dýůových jader v odpověď
přestal na tom že vyšpulil opo
vržlivě rty jako Člověk jehož nic
nezdá se zajím ati
'E!" vydechl
Je to po přeinosti slovo lidí ne
tečných Vyjadřuje vše a nevy
jadřuje nic Je ve všech jazyc'ch
a mělo by býti pojato ve veškery
slovníky na zeměkouli Jest ú
Šklebkem zřejmě vyznačeným
Pět stolovníků které častoval
tento uoavenec dlouhé chvíle na
léhalo pak na něj důvody každý
ve prospěch svého tvrzení Chtěli
znáti jeho míněni Zdráhal se
zprvu odpověděti a vyslovil se na
konec že život nemá do sebe ani
nic dobrého ani nic špatného Po
jeho rozumu byl "vynálezem '
dosti malicherným a celkem ne
hrubě zábavným!
"To se věru podobá nafcemu
příteli!"
"Může-h takto mluviti když
nikdy ještě ani růžová vráska ne
zakalila jeho klidu?''
"A když je mlád!"
"Mlád a zdráv!"
--"Zdráv a bohatl" '
"Velmi bohatl"
"Přebohat!"
"Snad až Bříliš bohatl"
Tyto výkřiky křižovaly se jako
prskavky ohňostroje nevyloudivše
ani úsměvu na lhostejné tváři
hostitelově Pokrčil pouze zlehka
rameny jako člověk jenž nikdy
byť jenem na hodinu nelistoval v
knize vlastního života ba ani
prvních stránek jejich nerozřezall
A přece bylo tomuto neteČníkovi
nejvýš třicet a jeden rok byl ku
podivu zdráv měl velké jmění
jeho duch nebyl nevzdělán jebo
důvtip vynikal nad prostřednost
těšil se všemu čeho se nedostává
tolika jiným aby byli ze šťastných
na světě I Proč jím nebyl?
Proč?
Tu Ozval se vážný hlas filoso
ÍQvm!uvě jako náčelník antického
sboru pravil:
"Příteli nejsí-li Šťasten na svě
tě nejsi šťasten protože tvé štěstí
bylo toliko záporné Je to tím
že se věc má se Štěstím jako se
zdravím Dovede ho užívati jen
ten kdož o ně někdy přišel Ty
pak nebyl jsi nikdy nemocen
Rozuměj: ty jsi nebyl nikdy ne
šťasten! To scházf tvému životu
Kdo je s to aby ocenil Štěstí ne
dotklo li se bo nikdy neštěstí tře
bas jen na okamžik?"
A po této promluvě plné mou
drosti filosof pozdvihnuv sklenici
s pěnivým Šampaňským oejlepších
známek dodal:
"Přeji trochu stínu slunci naše
ho hostitele a nějakého hoře jeho
životu!"
Po té vypil svou sklenici jedním
douškem
PATEJDLA
Hostitel přisvědčil posunkem a
trval dále v obvyklé netečoosti
Kde se vedla tato rozmluva? V
některé evropské jídelně v Paříži
Londýně Vídni Petrohradě? Ho
vořilo li těchto šest stolovníků v
saloně nějakého hostince starého
nebo nového světa? Kdo byli tito
lidé kteří přetřásali za jídla ty
otázky nepivže přes taíru?
Francouzové to nebyli žádným
způsobem neboť nemluvili o poli
tice! Šest stolovníků sedělo za stolem
v saloně prostřední velikosti
stkvostně vyzdobeném Mřížkami
modrých anebo pomerančových
tabulek prosvítaly v tu dobu po
slední paprsky slunce Vně kolem
otvorův okenních houpal večerní
větřík pletenci přirozených anebo
dělaných květin a několik barev
ných svítilen mísilo svou bledou
zář se zmírajícím svitem 'denním
Nad hořejším okrajem oken jevily
se lepot várno arabesky obohacené
rozmanitými řezbami představují
cími krásy nebeská- i pozemské
zvířata- nebo rostliny zvířeny a
kvČtenv obrazotvorností založené
Na stěnách salonuy potažených
hedvábnými čalouny leskla se
velká zrcadla s dvojitými šikmými
plochami Na strope pohybovala
"punka" křídly z malovaného
perkálu ochlazujíc panující horko
ďo snesitelnosti
Stůl byl veliký černě lakovaný
čtverhran Nebylo- abrusu na jeho
povrchu na němž obráželo se
Četné stříbrné a poreulánové náči-
nij jako by se bylo obráželo na
desce nejčistšího křišťálu Ubrou
sky byly zastoupeny pouhými
čtverci papíru- ozdobenými heslv
jichž každý host měl u sebe do
statečnou zásobu Kolem štola
byla rozestavena sedadla s mra
morovými opěradly mnohem vý
hodnějšími nežli vycpaná ooěradlai
moderních lenošek
Obsluhu pak konaly velmi sličné
dívky které měly do černých
vlasů vpleteny lilie a kopretiny a
na pažích koketně navlečeny zlaté
nebo nefoitové náramky Usmí
vajíce se vesele přinášely neb od
nášely jednou rukou kdežto dru
hou mávaly půvabně širokým vě
jířem jenžsesiloval oběh vzduchu
vyvozovaný "punkou" na stropě
Oběd vyhovoval nejpřísnějším
požadavkům Nebylo lze ořed-
staviti si něco pochotnějsího nad
tuto čistotnou a zároveň vybranou
kuchyni Místní Bignon věda že
jest mu činiti se znalci byl sám
sebe překonal úpravou sto a pade
sáti přínosů z nichž sestával jídelní
pořad
Prvním přínosem a jako před
kuskem byly cukrované koláčky
kaviár pečené kobylky sušené
ovoce a ústřice ningpojské Pak
následovaly v krátkých přestáv
kách smažená vejce kachníholubí
a čejčí i vlaštovčí hnízda s vejci
míchaná řízky "giogsengu" jese
tři žábra na měkko vařená velrybí
šlachy v sladké omáčce sladko
vodní pulci krabí sekanina -je
žloutky vrabčí volátka a skopové
oči nadité stroužkem česneku se
kanina dušená v mléce z meruňko
vých jader smažené oblenxe du
šené bambusové výhonky sladké
saláty z mladých kořínkúv atd
Singaporské ananasy pražené
zemní ořechy solené mandleŠťav
oaté mangivy ovoce "longjenu"
s bílým masem a "ličie" s bledou
dužinou ořechy splývavky a slad
ké kantonské pomoraoče byly po
sledním přínosem hostiny která
tři hodiny trvala — hostiny hojně
svlažované pivem šampaňským a
vínem šaočifiským jejíž vybraný
pořad dovršen zákuskem nezbytné
rýže vnášené do úst stolovníků
malými hůlčičkami
Posléze nadešla chvíle kdy
mladé služky přinesly nikoliv po
evropském zvyku nádoby naplně
né vonnou tekutinou nýbrž ubrou
sky v horké vodě smočené jimiž
každý stolovník přetřel si obličej r
největší spokojeností
To však byla jen delší přestáv
ka far niente na nějakou hodinu
jejíž okamžiky měla zpříjemniti
hudba
Sbor zpěvaček a hudebnic vatou-
pil skutečně do salonu Zpěvačky
oyiy miaiy veselý a oočína v a
skromně a slušně Ale iaká to
krt liHka I _ 1 _ 1 1 _
") uuMum a vyvoni mňou
kání a kokrhání bez úměru a
skladu povyšující se ostrými zvu
ky sz k nejzažštm mezím slucho
vému smyslu postižitelnými Ná
stroje pak: housle jichž struny
zamotávaly se do nitf smyčce ky
tary potažené hadími kůžemi
klarinety pronikavě vřeštící har
moniky podobné matým přenos
ným pianům — bvlv důitoínw
zpěvův a zpěvaček které donmvi
sely s velkým hřmotem
PokratoTéal bud
— Předplácejte na Pokrok 7i
padt pouze lioo ročně