-7 o Pokrok ZApadu Poustevník na skále svatojanské ferain z pobřeží od Emilie Flygtré Carlénevé PŘELOŽIL HUGO PRVNÍ OBDOBÍ uprcsuci bs vomopuvci I Hustá mlha jaká se obyčejně 'rozprostírá letního jitra nad fjor "ca xrs(iaiiBkyui a jciio maiymi choboty zvedala ponenáhlu svou Šedou pokrývku a baala se pak jeimycn koioucicu naa morem Slunce před chvílí se vynořilo a v této osloivé záplavě světelní třpytily se sněhobílé perutě něko lika "mořských vlaŠťovek'' jež zdály se zamilovaně pozorovati své ! postavy zrcadlící se v lesklé hla dině vodní při čemž se blesku rychlými pohyby hned nadnášely hned klesaly k průhledné vodě jako by chtěly vyslídili nějakého ranního časného slantčka nebo i jinou rybku vhodnou uspokojili i jejich chuť k snídaní Místy seděli na skále v příjemném dosud spán ku bdělí rackové v rovných řadách nehybní jako moslemíni v kouření pohřížení před svými harémy Sem a tam nadzvedl se některý na svých tězích a zamával spokojeně křídly iktetýžto pohyb měl snad zastupo vali zívnutí aebo otázku sousedo--vi je-li už Sas se probudili a vy dati na denní práci Menši palubní člun věděl však lip než rackové "že ranní ptáče dál doskáče" Za ním rozkládaly se již skupiny pokryté skalní ze lení na jejichž úpatí rozkládá se města Drammen pouze skladiště a několik větších budov bylo lze fozeznati Vzdálenějšímu pozoro vateli zdálo by se jako by člun projížděl nádhernými háji a divo 4tými lesními partiemi mezi nimiž on tichounce sklouzal podél vý chodního břehu jehož bohaté sku cíny stroma a skoro vesměs bíle oličené panské budovy zrcadlily se takřka s fotografickou přesností ca klidné hladině Na nejhořenějším břevnu tohoto člunu v zádi skvěl se žlutou ole jovou barvou zvučný název "Vol- noplavec'' a na druhé straně jeho otčina "Grafvery" Symmetrické tvary tohoto malého člunu rovná podlaha nezřejmé skoro nýtování sotva viditelné spáry paluby jem ný a lesklý nátěr dávaly znalci hned na srozuměnou že je jedním z člunů rychlou svou plavbou pro slavených na nichž všude lze po zorovati mistrovskou ruku tvůrce Tomáše z Kila Plachty lez lak se zdálo ze zapomenutí dosud byly napjaty vlály malátné s jedné strany na druhou jako by vzdychaly po ob vyklém svěžím ranním vánku Ale jejich mohutné rozměry dokazova ly že kdyby tento mořský pták napjal tvá křídla k letu na moři mohl by býti jen málokterými ná sledován a nedosažen nikým Také povídalo se v Crafverech mnoho o „om4ijak "Volnoplavec' za růz nycn aoDroaruznycn pnpaaa pod vedl celní slídiče a přinutil celní dozorce proklínati a posílali ďasu Tomáše z Kila který si vzal do hlavy ono rabulistické předse vzetí neprodati za žádnou cenu celní správě některý ze svých mistrovských člunů — (Je hodno zmíniti se o tom že Tomáš z Kila je jméno velmi proslaveré v bobu- slánském okrsku On byl jediný který se přiučil svému umění Nora Spjerna prvního vynálezce pravého tvaru těchto nad obyčej rychloplavných člunů) Elias Asbjornsson šťastný ma- jetník tohoto pokladu mezi čluny seděl sám u kormidla Byl muž asi šedesátiletý se snědým opáleným obličejem svědčícím o mnohém těžkém zápase s bouřemi na moři Avšak svalovitá jeho postava ne byla ještě podlomena a ani jediný šedý vlásek neobjevoval se mezi krátkými bustě kučeravými čer nými vlasy a dnes ke všemu vy padal stařík mladistvěji než jindy poněvadž se den před tím holil Že Elias není obzvláštním obdi vovatelem velkolepého obrazu roz Hádajícího se před ním bylo lze poznati dle častého podřimování jakož i podle čilosti s jakou velmi r Často aby neusnul ponořoval ruku do levé kapsy kazajky kdež mil vybranou zásoba chutných tabákových zákusků Drnbý muž v člunu jediný syn dědic staříka Asbjornssona seděl pohodlně opřen o stěžeB s noha tá napřaženými podél veslařské íjvice a s nepostrádatelným "syd T::fíkem" hluboko staženým do c lineje Spal tvrdě což dokazo t !j že on unaven noční jedno tící a radostí ponechal ranní _"" A svému otci a veliteli Tzziltkl povstal stařík netrpě " i pasuZkem a když byl vrhl 1 Č3 vfls potkávaje po i a c pcs£:i svou trpli- c 1 C-lij LU s máli efcll KOSTERKA láhve skrývající se v pravé kapse a zvolal ztlumeným blasem:'Karo le slyšíš — už jsi se mohl dost vyspat synku ť' Mladý námořník se vzpřímil a chopil se mechanicky provazu Jo kové plachty avšak když spozo rovalže rejdo?ánf s ní jczbytcčaot zvedl zcela klidné sesmeknuvšf se "sydvesťák" promnul oči přeho- dil ruce několikrát kol těla a po hlédl po té tázavým zrakem na otce "Ven s vesly Karole a buď hbitý a obratný!'' komandoval ma etnik člunu "Nesešili li vítr ne dostaneme se jaktěživi dnes s mí sta!'' "To by bylo zvláštní otče!' odpověděl Karolus- dobrácky př čemž plivnuv do dlaní uvedl vesla do pohybu s rychlostí která by byla ke cti síle čtyř obyčejných veslařů "Zvláštní!" opakoval Elias Snad nechce pískle učit slepici snášet vejce?1' "To nikoliv otče avšak neměl jste se dát přemluvit — při tom pDslal Karolus chvatný tajuplný pnhled k dveřím paluby kdež byla hromada pehn- a plachet zřejmě pohybována jinou silou než ne patrnými pohyby člunu - "neměl jste se dát přemluvit a vydat se na cestu včera večer neboť ač jsme tenkrát ně4 poněkud přízni vý vítr přec bylo lze lehce po znati že až se ten vyfouká nedo staneme se takovýmhle větrem vůbec s místa' "Ty bys byl ovšem raději zůstali ve městě až bys byl prohrál vše cky peníze aneb promarnil je na dary pro blabarskou Johannu!" "Eb co nepovídáte otče — vždyť přece víte že Johanna z Blabarsbolmu je drobátko strnulá všiji než aby přijímala nějaké dary ode mné dokud mně oepo pustíte polovic člunu! Než-pozo-rujivelmi dobře že se pouze chcete vymknouti tomu o čem jsem mlu vil neboť netrpíte abych se zmi Boval že to bude takové či onaké Derou n se takoví cestující na pa lubu "Staří jsou chytřejší!" byla krátká plisnivá odpověď staříka Eliase "Avšak mladí mají též své ná hledy" namítal Karolus "kteréž nebývají zrovna hloupé jmenovitě když se oni po někom svedou víte dobfe otce ze mam hlavu na pravém místě" "Kdybys ji měl neměl bys tak zlou hubu!" "Hlouposti vy to jen tak po vídáte Ale sázím se že tamhle ten (zase pohled k dveřím palub ním) je nějaké velké zvíře kteréž Dyio Kousnuto neo samo kouslo a k vůli té nepříjemnosti zalezlo do jiné kůže" "Mlč ty pošetilče — co je tobě nebo mně do toho patří-li on k velké nebo malé zvěři? On zapla til poctivě převoz a i kdyby nebyl zaplatil ani dvou grošů nemohl bych si odpřít je nepřijat neboť věz že teu kdo zažil již tolik toho ve světě jako já vidí lidem dále než jen za zuby a můžeš mi věřit věřit slovům svého otce že ten člověk neokusil často co známe ná ležet na růžích!" "Pane Bože jak otče hovoříte královsky a hezky Když se dosta nete hezky do proudů — je milo vás tak poslouchat a když máte tako ve příznivé mysienky nechci ani já se proti nim vzpírat avšak jak pravím je to jen k vůli hochu ženě Ona je věru velmi hezká že vypadá zrovna jako Panna Maria na oltářním obraze jak tam sedí v zlaté lenošce a hladí našeho Krista Pána po koleně Avšak její muž mu ten je zrovna jako onen emi grant kterého kapitán Simmer bero vezl s sebou z Nautes a pu stil na břeh západního Irska vy pravoval celou tu historii patronu Holmerovi a já jsem slyšel každé slovo "Jak zněla tedy ona historie?'1 ptal se Elias a učinil ještě několik písknuti koketuje s rozmarným větrem který občas posýlal malý náraz avšak opět zmíral než ještě byl s to nadmouti nejmenšf záhyb svislých plachet "Nu Simmerberg byl před ně kolika lety v Nantes Měl již vše připraveno k odjezdu a čekal jen na prohlídku a tu mu večer sdělil makléř že dostane dva tisíce fran ků skryje li před prohlídkou i odveze-li do ciziny emigranta Po chopíte snad otče že Sintr erberg s radostí tolik peněz vydělá třeba by tím byla vydána celi Skuta na zmar kdyby totiž byl prozrazen "Rád věřím!" vpadl ma do feči stařík "Vím velmi dobfe co ta kové podloudnictví znamená'' "Nože poslouchejte' dilel V noci přišel emigrant na loď a Sim merberg stará liška— inu on není tél pra nic a ta nic Ivakrem nale mu celaíatu dozorci — vpustil ce stujícího do prázdného sudu na vodu bez dne a postavil jej mezi ostatní na palubu Prohlídka se (ostavila a ač měla bystrý zrak na všech místech sázím na to krk e jí nenapadlo lidi hledat v sudu jro vodu a Simmerberg shrábl -Sechny groše Později vSak byl nicméně prozrazen a př stavnl správa odsoudila ho k zaplacení jízdného avšak on se jf vysmál do očí a vykroutil se ze všeho- " Když byla rozmluva chvíli po kračovala v tom smyslu poh-oulo se něco u palubní h dveří na něž yla častěji obrácena pozornost a hned po té objevila se mladá žena ishalcná Jo Jiuuliéiiu 5 i ro Učivo ranního kabátce s černým závo' jem' na lehkém slaměném klobou ku prodírající se meri sudv a la novím a blížící se k oběma mu žůmy kteréž pozdravila úsměvem plným nevýslovné něhy "Mime daes bezvětří drahá paní'' oznamoval Elias "avšak nesmíme-ztrácet trpělivost neboť jak poeoruji vítr cále ke dni se sesílí" Mladá žen tvářila se jako by toto povzbuzení bylo úplní zby- tečno personifikovaná trpělivost zračila se na její sněhobílém Čele s něhož s klouzat v jemném pruhu po obou skráních tváři plavý vln i vý vlas "Mohu uahělaK ebeS?" zašeptala- opatrně pohlížejíc -k loži které byla před chvílí opustila ' Háda bych uvařila trochu kávy než se oni probudí "Ach uoč ne to se všechno může stát Karole dej sem vesla a odskoč a rozdělej pod kotlíkem oheň a snad ti paní světí bys jí uvařil kávu neboť jsi už dávno dokázal mistrovský kousek v tomi uměni "To-by bylo příliš velké obtě žování r "Nia jak je vám libo!'' minii Elias příliS prostý než aby po- klonkoval Karolus za to poně vadž byl mlád a jak se sám vyjad řoval ''švarný' odpověděl jinak: "Jen se proto neznepokojujte draná pant a uklánel se s- ne obyčejně ochotným a povzbuzují ciin pohledem "nýbrž vytaste se jen se zrnky a káva zde bude hned a bleskurychle! Uvidíte paní že to není takové jako vařit kávu na souši aneb alespoň na takových lodích které mají kajuty s krby Tohle je náš krb!' Karolus vy táhl rychle velký prasklý kotlík pod nímž rozdělal ofetB s rychlo sti překvapující mladou paní a postavil na kávu ' "TířttÍ mima ellnmi Iijmi ' pokračoval vida že přednáška jeho paní zajímá "buďte ujiště na ze tenme ' — a ukazoval na kotlík — "nestojí klidně a dobrá cky jako nyní: na mou věru chceme-li v tom případě uvařit trochu kávy neb kousek jídla mu sime aoDre aavai pozor aDy se nepřevrhl A to se děje tak že se pevně připevní silný ocelový drát do každého jeho ucha pak se protáhne skrz ucho dostatečný kus lana a upevni se někde v lanoví a pak se může v kotlíku vařit třebas sebou pořádně kolébal neboť převrhnout se nemůže když dáme dobrý pozor' Když takto Karolus objasňoval obtíže při vaření na člunu bez lodní kuchyně vyndala cizí paní z velikého cestovního kuíru láhev s mletou kávou a podala ji ochot nému kuchaři "Ať se to vaří" pokračoval Karolus a rozdmýchával oheH ně kolika mohutnými tlaky na starý měch "Vidíte paní nemusím se zrovna chlubit avšak otec mluvil holou pravdu když řekl že jsem složřl zkoušku v tomto umění neb když jsem byl ještě hochem jel jsem jako kajutní strážce do An glie s kapitánem jemuž na mou duši nesměla se podávat špatná káva nebo nevyleštěné boty Ale posaďte se hezky drahá paní posaďte se!' A Karolus oprašoval svou modře natřenou skřřa s jídlem kazajkou kterou byl pro horko se sebe svlékl "Máti máti kde jsi?" ozval se blas ode dveří "Můj Bože j?ký jsem měl ošklivý sen — víš máti jaký —ano takový že jsi spadla do vody a že já jsem se vrhl okamžité za tebou!" Matka spěchala k synu jedená ctiietému hochu a naznačovala mu aby stichL 'Probudíš otce!'' zašeptala "Otec už nespí ačkoliv má při mhouřené oči!" odvětil jí Gtore stejné tak tiše avšak v tlumeném hlase zavznívalo něcooaznačující že by se neodvážil pronést tutéž poznámku klasitčjí "Netrop však přes to žádný hluk Koukej zde máš suchar aby ti ušel trochu čas" Georg přijal přípravu k snídani poněvadž pohled matčiných krásných oČt byl pro něho ze vše ho nejvýmHivnějším zalezl opětně na svou žíněnku mezí dvě bedny se zavazadly Byl by však velmi rád vyskočil a seznámil se lépe s člunem S láskyplným pohledem na ho cha vzala paní Letslerová — s tím to jménem vstoupila tato rodin os člun— do ruky vyšívání used la vedl lole na něral její manžel tváří vtisknutou do-dlaně odpo žíval a co jehlami probíhala jed ním okem ta druhým ovívala chvílemi hmyz znepokojující toho pro něhož takovou něžnosti bdě la ačkoliv jediný pohled nebo pohyb neprozrazoval že je( sta rost je jemu věnována "Už je připraveua k pitíy drahá pn(!" ohlašoval Karolus a držel hrnec s kávou ve výši "Dej mi Číši Nicolirol" pro nesla osoba která dosud udržo vala mlčení a při tom povstala a osedla na nízkou bednu čímž bylo lze vldětt obličej na jehož pro padlé půdě rýhovaly se vrásky veliké starosti a mocné vášně Černý mÍ3ty šedinami prokvetlý vIa-9 odrážel se silně od falešné žlutohnědé paruky která však byla okamžitě nevděčnou Nicoii noir velmi chvatně tak urovnána že zprvu zmíněný přirozený vlas byl jf zakryt "Nedoplufi jsne daleko!" řekla když' mu podávala číši s kávou a suchary "Sřyšel jsem to jiíf' zněla od pověď ''Ty také nespala ubohá Nicolinc -ubohá ubohá Nico lino!'r A s těmito něžnými slovy pohladil vážný muž jehož rty ne zdály se již vládnout! schopnosti usmívati se ruko vlídné podava telky ''Nikoliv ubohá!'' namítala po někud vyčítavým hlasem "Kde ty a on'" — matka pohlédla s úsměvem na-syna který pod ochranou obou beden důvěrně kýval na svůj podii snídaně ' — "kde ty a on jste tam je vždyehy můj domov" "Domov! opakoval muž zdlou havě a hluboké vrásky na jeho ušlechtilém Čele slábly se hustěji k sobě Nicolina mlčela avšak její oči mluvný rect nikoliv cizl tomu naJ něhoř tyto andělské oči byly obrá ceny "Dej sem mísu Karole!' ozval se stařík Elias "Nyní si na mou duši dopřejeme kousek jídla!" 'Otče'' zašptal Karolusklada mísu s jídlem na sedadlo na němž stařík seděl u kormidla "už je to takové jak jsem si myslil Že se předsevzalo něco nebezpečného vlas je falešný a když se pluje s falešnou vlajkou tak víte dobře kolik uhodilo " Elias namířil pátravý pohled tam kde seděl tajuplný cestující zavrtěl po té hlavou a polozabru čel: "Jen již přestaS s tou svou prostořekostíl' K polednímu začal se vítr podle předvídání Eliášova sesilovati a zmohl se konečně tak že stařík silným velitelským- hlasem mohl rozdávati rozkazy "Napni velikou a fukovou plachtu Karole Po té připrav kosatku čelenníí Udrží li se takhle uvidíš že dnes ujede me hezky kousek k domovu!'' Zručnou rukcu provedl Karolus tyto přípravy Vesla byla 6koro vytažena plachty se nadmuly leh kým vánkem a otec i syn zaujali pohodlně svá místa v těsné dutině u kormidla "Ach drahý Karole'' zvelal Georg — stalť se již při volnosti svého věku a své smělé a přímé povaze důvěrným s mladým námoř níkem - "drahý Karole zacbyťt prosím vás ten krásný bílý sud který tamhle pluje po vodě ne koukejme tamhle pluje jiný a už zase jiný!" Hezky se to řekne 'zachyťte' " smál se Karolus "Avšak mladý pán nesmí si myslitiže ony zde plovou jen pro zábavu! ' "Tak mně povězte proč zde jsou?'' ptal se Georg a přiblížil se ke Karolovi a k staříkovi aby co možná nejlépe naučil se chápali kormidla které bylo řízeno otcem Eliášem jenž však ve svém ne- zviKiaisinem klidu nevšímal si mladíkovy planoucí touhy a tt v 0 3 raaosu vam to povím! ' po kračoval Karolus "Tyhle sudy jež jsou vzduchoprázdny sujl lodní znamení a leží zde a plovou proto aby námořníci měli se na pozoru před místy příliš pro plavbu mělkými Zde v knstianském fjor dů je mnoho takových s-jdů'' Je velmi hezké pokračoval Georg v započaté známosti "býti na moři a plouti s takovýmto Člu nem! Avšak ještě pěknějším by bylo kdyby začal vanouti vítr až by se plachty trhaly a tleskaly vlny hnaly ts na nás jako veliké kopce! ' "Ach tak mladý pán byl již vícekráte na moři a ví že moře může se vzedmouti ve veliké kop ce—tenkráte nebylo soad příjemno mladému pánu býti na moři! Eb myslím že už nejsem tak mlád!" pokračoval Georg zvedaje ramena "Než tenkrát když se moře tak zvedlo jak jsem pravil byl jsem ještě malý kluk který se stěží udržel na nohou když mě na palubí pustili avšak pamatuji se na to ještě velmi" dobře neboť se mi moře velice líbí— a velmi bvch rád kdyby se mi dovolilo zkusit umím li říditi loď když sedím o kormidla" Při pronesení tohoto návrhu který již dlouho ležel mu na srdci pohlížel Georg tak laskavě a vý mluvně na starého Eliase že stařík dobráckým pohnutím rtů ustrni pil a dovolil hochu který ho velmi zajímal provéiti své přáni Fin nadšení a hrdosti usedl Georg na důležité místo a co dfl- leřné pro mého zajisté jedno tvárné zaměstnáoí bylo prováděno podle společných instrukcí otce Eliasea Karola nabývala rozmluva na obou stranách větší živosti A kdyl Karolus vrátil obratně Geor ga ke kapitole o velikých vodních kopcích které tento viděl dokud ještě byt malým "klukem" ozval se poprvé po několika hodinách hlas staršího Lestlera napomíná jícího syna aby pořád neobtěžoval majetníka člnno a mladého námoř níka svými otázkami a svou zvě davostí "On nás věru neobtěžuje!" omlouval' ho stařík Elias kterému opravdu bylo líto výmluvné rozla děnosti zračící se ve výrazné tváři hochově Georg nesměl však zde déle meškati s pohledem nejhlubšího postrádání odevzdal kormidlo Ka rolovi a vrátil se dosti zdlouhavý mi kroky nazpět k oné části palu by kdež otec sedčl dosud na bed ně kouře doutník a pohlížeje na rychle mizející husté lesy po břežní: Paní Lestlerová zanjala uhýba jíc paprskům sřnnečnfmGeorgovo místo mezí oběma bednami se za vazadly Držela v ruce knihu avšak jak by4b vidětř byla zaměstnána více studováním obličeje mužova (knihy to k jejíž poslední kapitole nikdy nedospěla) než listů které neustále zamyšleně převracela Georg proplfžit se kotem zasmu šilého otce tichými kroky a sklo niv se k něžné matce zašeptal s rozpálenými tvářemi: "Neviděla s jak jsem řídil1 celý člun — považ mohl jsem jej lehce zahnati na mělčínu kdybych byl chtěl a byl bych to též učinil kdybys máti na něm nebyla' ' A proč ty malý divochu?" ptala se Nicolina a pohlížela s mdlým úsměvem na bocba "Pro nic jiného než pro tu ob tíž dostali se zase odtamtud Ano byl by to jiný zvuk a jiný praskot než uvalí" f "urane nerozumné aite ani nevíš co znamená dostati se s iríělčiny na které jsme jednou uvízli! Než rozhodně Geoign ty nesmíš míti takové šílené myšlen ky nesmíš si přát vyvolávali nebez pečí neboť toť totéž jako pokouše ti Boba" Poněkud zdrcen vyčítavými slo vy a neobyčejně vážným pohledem za těmi následujícím usedl Gerrg zcela mlčky a jal řezati kus dřeva které patrně bylo určeno k tomu aby bylo nápodobením člunu aneb něčeho takového a v této práci pokračoval velmi Čile až nový předmět obrátil na se jeho pozor cost "Jak se jmenuje to místo?'' S touto otázkou objevil se Georg znova u Karola ukazuje na něko lik dlouhých bílých budov tá hnoucích se podél pobřeží "Ach tyhle na západní straně — ano víte pane Georgu to jest Horten Je to velmi pamětihodné místo tam zdržují se Norové a za řizují loděnice a výtonidla jak se nazývají ona zařízení v nichž maji lodi když mají být' podrobeny opravě a během času zamýšlejí tam jak jsem slyšel umístiti celé námořní loďstvo avšak na to si ještě počkáme Na plavbě do Drammen měli jsme spolu několik krajanů z Bohuslánu kteří jeli do práce do Horlenu neboť se tam platí mnohem větší mzda než V nás a já znám mnoho chlapíků kteří tam jeli s tak prázdnou kap sou že ani nemohli zaplatiti za jídlo a přec vrátili se domů po několika letech s celými třemi neb čtyřmi sty říšských tolarů v peně žence'' % "Jest dobře když se ví kde se může tolik peněz vydMati!" odpo věděl Georg velmi zamyšleně a namířil svoj pohled k Honěnu "Snad nemáte mladý pane chuť vydati se tam a zkusiti své štěstí?" ptal se Karolus žertovně "To by se tak zrovna hodilo pro panského synka!" "Panský synek" odpověděli Georg a vrhl vzdorovitý pohled na Karola "se přece také k něče mu hodí A myslíš li Že ne jsem dosti silný k práci tak se jen přesvědč na vlastní oči jsem li oějaký slabý nebožák A př tom zvedl a mával nak hlavou dosti velikým a těžkým kamenem který ležel na palubě "Toť na mou věru opravdu mužná síla která je panu Georgo vi ke cti!" povzbuzoval ho Karo lus s pochvalným výrarem v hlase a posuncích Nyní usmíval se Georg zcela usmířen starý Elias se usmíval a Nicolina něžná jeho matka usmí vala se též nad potěšením syno vým Jen Letsler seděl mlčky a nevěnoval pozornosti synovu činu Co stejný a svěží vítr hnal 'Vol- ooplavce' ku předu uplynul ve čer Noc a měsíc dostavily se spo lečnž a věnovaly cestujícím velmi krásnou podívanou jasný třpytný měsíčný proud tekl v dáli na hla dině mořské Pokratorlal bod O ŽIVOT Román Čínského Náboba od Julia Vernea PŘEKLAD V KAPITOLA i v osobnost-4 národnost lidi Kdciytavuje se poneaánlo "A- přece sluší uznsti že život má dobré stránky!" zvolat jeden ze stolovníkův opřený loktem o lenoch svého sedadla s mramoro vým opěradlem Žmde cukrovaný kořen leknínový "A Šptné též!" odpověděl v záchvatu kašle druhý jenž by se byl ostnem znamenité ploutve žra ločí málem zalkl "Buďme filosofy!" ozval se tu letnější muž kterému seděly na nosu ohromné brejle s velikými skly ve dřevě zasazenými "Dnes je člověk v nebezpečí Že se zadusí a zítra jde vše tak hladce jako jdou hrdlem lahodné doušky toho to nektakuj To jest celkem Život" To praviv vlil do sebe tento epikurovec povolné mysli sklenici výtečného hořkého vina jehož lehounká pára vstupovala pomalu i kovového čajníku "Co je na mně" řekl čtvrtý stolovník "zdá se mi býti jsouc nost velice příjemnou když člověk nic nedělá a má prostředky aby nemusil nic dělatí" y"Chyba lávky!" namítal pátý "Štěstí záleží ve studiích a práci Nabýti co nejvice vědomosti jest nejlepší cestou ku štěstí " "A k poaxání že vlastně nic nevíme!'' "Což to není počátek moudro sti?'' "A kde )est její konec?" "Moudrost nemá konce!'' odvě til po hiosonckii muž s brejlemi "Svrchovaná spokojenost spočí vala by ve zdravém lidském ro zumu!' Tu- obrátil se první stolovník přímo k hostiteli sedícímu na ho řejším konci stolu to jest na nej horším místě jak velely záhony zdvořilosti Jsa netečen a roztržiť poslouchal jen aniž by co proho dil za celé té rozpravy inter poour la (mezi poháry) "Počktjmel Co soudí náš hor stitel o těchto projevech po pití?1 Pokládá-li dnes jsoucnost za dob rou či Špatnou? Zdaž jest pro nebo protí?" Hostitel chroupal nedbale ně kolik dýůových jader v odpověď přestal na tom že vyšpulil opo vržlivě rty jako Člověk jehož nic nezdá se zajím ati 'E!" vydechl Je to po přeinosti slovo lidí ne tečných Vyjadřuje vše a nevy jadřuje nic Je ve všech jazyc'ch a mělo by býti pojato ve veškery slovníky na zeměkouli Jest ú Šklebkem zřejmě vyznačeným Pět stolovníků které častoval tento uoavenec dlouhé chvíle na léhalo pak na něj důvody každý ve prospěch svého tvrzení Chtěli znáti jeho míněni Zdráhal se zprvu odpověděti a vyslovil se na konec že život nemá do sebe ani nic dobrého ani nic špatného Po jeho rozumu byl "vynálezem ' dosti malicherným a celkem ne hrubě zábavným! "To se věru podobá nafcemu příteli!" "Může-h takto mluviti když nikdy ještě ani růžová vráska ne zakalila jeho klidu?'' "A když je mlád!" "Mlád a zdráv!" --"Zdráv a bohatl" ' "Velmi bohatl" "Přebohat!" "Snad až Bříliš bohatl" Tyto výkřiky křižovaly se jako prskavky ohňostroje nevyloudivše ani úsměvu na lhostejné tváři hostitelově Pokrčil pouze zlehka rameny jako člověk jenž nikdy byť jenem na hodinu nelistoval v knize vlastního života ba ani prvních stránek jejich nerozřezall A přece bylo tomuto neteČníkovi nejvýš třicet a jeden rok byl ku podivu zdráv měl velké jmění jeho duch nebyl nevzdělán jebo důvtip vynikal nad prostřednost těšil se všemu čeho se nedostává tolika jiným aby byli ze šťastných na světě I Proč jím nebyl? Proč? Tu Ozval se vážný hlas filoso ÍQvm!uvě jako náčelník antického sboru pravil: "Příteli nejsí-li Šťasten na svě tě nejsi šťasten protože tvé štěstí bylo toliko záporné Je to tím že se věc má se Štěstím jako se zdravím Dovede ho užívati jen ten kdož o ně někdy přišel Ty pak nebyl jsi nikdy nemocen Rozuměj: ty jsi nebyl nikdy ne šťasten! To scházf tvému životu Kdo je s to aby ocenil Štěstí ne dotklo li se bo nikdy neštěstí tře bas jen na okamžik?" A po této promluvě plné mou drosti filosof pozdvihnuv sklenici s pěnivým Šampaňským oejlepších známek dodal: "Přeji trochu stínu slunci naše ho hostitele a nějakého hoře jeho životu!" Po té vypil svou sklenici jedním douškem PATEJDLA Hostitel přisvědčil posunkem a trval dále v obvyklé netečoosti Kde se vedla tato rozmluva? V některé evropské jídelně v Paříži Londýně Vídni Petrohradě? Ho vořilo li těchto šest stolovníků v saloně nějakého hostince starého nebo nového světa? Kdo byli tito lidé kteří přetřásali za jídla ty otázky nepivže přes taíru? Francouzové to nebyli žádným způsobem neboť nemluvili o poli tice! Šest stolovníků sedělo za stolem v saloně prostřední velikosti stkvostně vyzdobeném Mřížkami modrých anebo pomerančových tabulek prosvítaly v tu dobu po slední paprsky slunce Vně kolem otvorův okenních houpal večerní větřík pletenci přirozených anebo dělaných květin a několik barev ných svítilen mísilo svou bledou zář se zmírajícím svitem 'denním Nad hořejším okrajem oken jevily se lepot várno arabesky obohacené rozmanitými řezbami představují cími krásy nebeská- i pozemské zvířata- nebo rostliny zvířeny a kvČtenv obrazotvorností založené Na stěnách salonuy potažených hedvábnými čalouny leskla se velká zrcadla s dvojitými šikmými plochami Na strope pohybovala "punka" křídly z malovaného perkálu ochlazujíc panující horko ďo snesitelnosti Stůl byl veliký černě lakovaný čtverhran Nebylo- abrusu na jeho povrchu na němž obráželo se Četné stříbrné a poreulánové náči- nij jako by se bylo obráželo na desce nejčistšího křišťálu Ubrou sky byly zastoupeny pouhými čtverci papíru- ozdobenými heslv jichž každý host měl u sebe do statečnou zásobu Kolem štola byla rozestavena sedadla s mra morovými opěradly mnohem vý hodnějšími nežli vycpaná ooěradlai moderních lenošek Obsluhu pak konaly velmi sličné dívky které měly do černých vlasů vpleteny lilie a kopretiny a na pažích koketně navlečeny zlaté nebo nefoitové náramky Usmí vajíce se vesele přinášely neb od nášely jednou rukou kdežto dru hou mávaly půvabně širokým vě jířem jenžsesiloval oběh vzduchu vyvozovaný "punkou" na stropě Oběd vyhovoval nejpřísnějším požadavkům Nebylo lze ořed- staviti si něco pochotnějsího nad tuto čistotnou a zároveň vybranou kuchyni Místní Bignon věda že jest mu činiti se znalci byl sám sebe překonal úpravou sto a pade sáti přínosů z nichž sestával jídelní pořad Prvním přínosem a jako před kuskem byly cukrované koláčky kaviár pečené kobylky sušené ovoce a ústřice ningpojské Pak následovaly v krátkých přestáv kách smažená vejce kachníholubí a čejčí i vlaštovčí hnízda s vejci míchaná řízky "giogsengu" jese tři žábra na měkko vařená velrybí šlachy v sladké omáčce sladko vodní pulci krabí sekanina -je žloutky vrabčí volátka a skopové oči nadité stroužkem česneku se kanina dušená v mléce z meruňko vých jader smažené oblenxe du šené bambusové výhonky sladké saláty z mladých kořínkúv atd Singaporské ananasy pražené zemní ořechy solené mandleŠťav oaté mangivy ovoce "longjenu" s bílým masem a "ličie" s bledou dužinou ořechy splývavky a slad ké kantonské pomoraoče byly po sledním přínosem hostiny která tři hodiny trvala — hostiny hojně svlažované pivem šampaňským a vínem šaočifiským jejíž vybraný pořad dovršen zákuskem nezbytné rýže vnášené do úst stolovníků malými hůlčičkami Posléze nadešla chvíle kdy mladé služky přinesly nikoliv po evropském zvyku nádoby naplně né vonnou tekutinou nýbrž ubrou sky v horké vodě smočené jimiž každý stolovník přetřel si obličej r největší spokojeností To však byla jen delší přestáv ka far niente na nějakou hodinu jejíž okamžiky měla zpříjemniti hudba Sbor zpěvaček a hudebnic vatou- pil skutečně do salonu Zpěvačky oyiy miaiy veselý a oočína v a skromně a slušně Ale iaká to krt liHka I _ 1 _ 1 1 _ ") uuMum a vyvoni mňou kání a kokrhání bez úměru a skladu povyšující se ostrými zvu ky sz k nejzažštm mezím slucho vému smyslu postižitelnými Ná stroje pak: housle jichž struny zamotávaly se do nitf smyčce ky tary potažené hadími kůžemi klarinety pronikavě vřeštící har moniky podobné matým přenos ným pianům — bvlv důitoínw zpěvův a zpěvaček které donmvi sely s velkým hřmotem PokratoTéal bud — Předplácejte na Pokrok 7i padt pouze lioo ročně