PEKLEM K RÁJI
ANEB:
ÚTĚK DO SVATÉ ZEMĚ
'"I
(Pokračování)
V okamžení byl u zápasníku a
ral Nuňza svou pádnou sekyrkou
do blavy
Tento pustil Arsena zavrávoral
zpít a skácel se do propas :i
Ale také Arsen jenž byl tlm
krutým zápasem zemdlen počal
vrávorati a byl by snad také za
svým přemoženým nepřítelem se
kály spadl kdyby ho byl Jánoš
iiezacbytil a z toho nebezpečného
místa zpátky nestrhl
Nyní se k nim přihnal se zuří
rým rykem druhý Druž — Said
Když tento viděl že Nufiz se
skály sletěl vytrhl svůj handžár a
hnal ss po Arsenoví
Nyní se ozval ženský křik a
Mírka s Adou běžely Arsenoví na
pomoc
Said byl již k Arsenoví přiskočil
a právě když mu chtěl handžár do
zad vraziti chytila jej Márka za
ruka a počala jej suchým bodlá
čím které byla nahoře nasbírala
do očí Slehati
Said počal zuřivě řváti a ježto
byl tím bodláčím oslepen mával
kolem sebe handžárem
JánoS se nyní obrátil proti to
muto novému nepříteli a ťal jej
svou sekyrkou do hlavy
Said pustil z ruky handžár za
potácel se zpátky a padl blízko u
kraje skály na zem
Pokusil se ještě jednou zved
nout! se a tímto křečovitým pohy
bem sedostal až na samý kraj a
spadl do propasti
Zatím tam přichvátal pastýř
Eleazar a volal již z daleka:
"Co se to zde stalo ctihodný
otče?"
"Byl jsem přepaden ode dvou
zlomyslných lidí kteří mě chtěli
zavraždili ale bohudíky jsou již
potrestáni !' odvětil Arsen
"To byli Druzové!" zvolal Ele
azar "Můj syn Daud je viděl jak
sem nahoru lezli a tří jiní čekali
jcStč dole já jsem hned svolal
některé své druhy a tři se dali
před námi na útěk Ale já jsem
hned za nimi poslal svého syna
aby dával pozor kam půjdou On
se ještě nevrátil Také jsem mu
řekl aby svolal všecky naše lidi
kdejaké najde a oznámil jim co
se stalo Proto myslím ctihodný
otče že zde nesmíš déle zastati
neboť se zdá že se ti zlosynové
ještě jednou sem vrátí aby tě za
midili" Také Jánoš Ada a Márka nalé
osu uch j ť v u tswuti
noc někde jinde se ubytoval
Arsen k tomu konečně svolil
Jánoš vzal zase na sebe svou
kutou a pak se odebrali s Eleaza
rero do jeho chaloupky
Za chvíli se tam dostavilo asi
-lest pastýřů a jiní dobře ozbrojení
Marooité které tam byl Eleazar 0 v
fsyn Daud poslal
Kdvž byli všickni pohromadě a
také Daud se vrátil vydali se s
'Arsenem Adou Márkou a Jáno
šem na cestu ke klášteru Kanobii
Na cestě potkali člověka jejž
Eleazar dobře znal a tento se ho
otázal zdali neviděl na blízku ně
jaké! tři osoby a udal mu též jak
- asi vypadají
"Ano takové tří osoby jsem
TidčL odvetu muz " Ležely v
'lesáka n domku pro klášterské děl
níky i zdálo se mi jako by tam
na nikoho čekaly"
"Bet ITaude a podívej se po
těck Kdech pravil Eleazar ku
sveauu synovi
Tento ihned odkvapil „
Ostatní společnost chvátala za
mim — a také ten Člověk jenž byl
ty tři osoby v lesíku viděl
Brzy došli na místo kde se ce-
sta dělila
Arsen se dal s Adou Márkou a
Jánošem cestou ke klášteru a jeden
oshrojený pastýř je provázel
Eleazar s ostatními se dal dru
mom cestou aby hned pátrali po
rtědb podezřelých osobách
Arsen a jeho společnost kráčeli
volni cestou ke klášteru Na jednou
spatřili Dauda jenž přicházel s
-ooé strany kde ležela za hustým
- staro uvím dělnická osada
Daad k nim pospíšil a zvolal
okázav rnkou za sebe:
Ti lidé jsou tamhle
pfkbirejí!"
Nyní se zdálo že je
Již sem
ty
osoby
náhle
sposorovaly poněvadž
se
zastavily
"Proklatá spřež!" zvolal Maro
št "Zdá se jako by uvažovali
jsk bj nás mohli nejlépe nápad
awani Ale já je proženu! Za mnou
Daafcl" -
Ty tři podezřelé osoby byly
- cc£s mezi stromovím a křovinami
zsizely
Pospřšme abychom se brzo
CaS do kláštera!" pravil pak a
cv£:al se svou společnosti dále
' Ctitelé malé dělnické osady
' ? i: i i _ i_ _
i uju se iicuw uvvuiuu
1_Tj tzZiifn štěkotem psa a bia-
šitým voláním mužů Mužové do
moívajíce se že jsou přepadeni
Druzy vybíhali ozbrojeni ze svých
stavení Zvěděvše od Eleazara Že
s druhy svými pronásleduje tři
Druzy již vběhli do jich vesničky
připojili se k pronásledovatelům
Konečně přikvapil udychtěný
Daud a sdělil otci že uprchlé
Druzy vypátral v domku Padulo
vě Ihned vydali se všichni kdom
ku tomuto a obklíčili jej se všech
stran Eleazar zatloukl mocně na
dvéře a vyzval Padulu aby vyšel
ven Že mu má něco důležitého
sděliti
Teprve po dlouhém domlouvání
odstrčil Padula závoru a objevil se
na práhu s hořící dračkou Nyní
mu Eleazar stručně sdělil že cti
hodný otec Arsen byl zákeřně pře
paden a že tři z vrahů ukryli se v
jeho domě
Padula se zarazil a konečně do
ZDal že skutečně přijal v domě
svém tři cizince avšak že to ne
jsou Druzové nýbrž křesťané
Marně snažil se Eleazar pře
svědčiti Padulu o pravdivosti své
ho tvrzení marně žádal jej o vy
dání uprchlíků Slíbil piý jim po
hostinství a ochranu a Maronita
nezradí prý nikoho jejž pod stře
chu svou přijal byť to byl i jeho
nepřítel
Vida Eleazar že Padulu k po
volnosti nepřiměje učinil mu ná
vrh aby záležitost tuto dali roz
hodnouti opatu Liborovi K tomu
Padula ochotně svolil Na to se
Eleazar vypravil s několika soů
druhy do kláštera kdežto ostatní
zůstali u domku na stráži
Asi za hodinu vrátil se Eleazar
provázen jsa opatem Liborem a
otcem Arsenem Nejen strážci ale
i rodina Padulova uvítali je s vel
kou úctivostf
Na opatovo vyzvání vypravoval
Padula že seděl večer s otcem
svým před domkem když najednou
k němu přišli tři mužové a sdělili
mu že jsou pronásledováni aniž
by věděli proč a žádali jej o po
hostinství On prý jim je přislíbil
a to tím ochotněji když prohlásili
že jsou křesťané Konečně doložil
jak se zachoval vůči Marbnitům
kteříž o jich vydání žádali
Opat uznal jejich jednání za
správné načež požádal Padulu
aby uvedl jej a otce Arsena k ci
zincům Padula žádosti této ochot
ně vyhověl a uvedl je do svět
nice
Zde spatřili příchozí dva muže
starší a štíhlého mladíka s hustými
černými vlasy Byli oblečeni v ne
úhledný kroj v krajině té obvyklý
a všichni byli dobře ozbrojeni
Na dotazy Liborovy sdělili že
jsou křesťané a že přišli do Liba
nonu ze země maďarské Arsen
ujal se nyní slova a vyptával se
jich maďarsky na jména a pohnut
ky jež přiměli je k pobytu v ho
rách libanonských jakož i na ko
nečný cíl cesty jejich
Oni odvětili mu v čisté maďar
štině že přistáli s lodí u Bairutu
a po prohlédnutí si pohoří liba
nonského chtějí cestovati do Da
mašku kdež onen mladší chce
vstoupiti do služeb tureckých
Výpověďmi svými přesvědčili
opata i Arsena že byli jen nedo
rozuměním za Druzy a zákeřné
vrahy pokládáni — Na to vyšel
Libor s Arsenem před dům
oznámili shromážděným tam Ma-
ronitům co byli slyšeli načež je
vyzvali aby se klidně rozešli Na
konec doložil opat že vezme ci
zince ty do kláštera -
Maronité se bez domluvy vzdá
lili a brzy za nimi odešli z domku
Paduiova Libor s Arsenem a oni
tři cizinc! provázeni jsouce na
cestě do kláštera několika M a ro
ní ty
V osadě klášterských dělníků
rozhostil se opět klid
KAPITOLA VII
Setkání v klášteře
uruneno ane seaeia Ada v
klášterské zahradě pod stromem
na kamenné lávce a čekala na
Márku kterou byla pro něco po
slala
Měla odhrnutý závoj a dívala se
zamyšlena na květinku již držela
v ruce
Najednou zaslechla na blízku
šramot kroků
"[si to ty Márko?" tázala se a
pozvedla hlavu
V tom se proti ní ozval zlostný
výkřik a když pozdvihla oči spa
třila před sebou nějakého mladíka
s černými hustými vlasy a jiskřící
ma očima
Jeho ohnivé oči se zabodávaly
do Adina obličeje jako žhavé
hroty
Adě se zdálo jako by byla ty
oči již někde viděla ale nemohla
se nijak upamatovati kde to asi
bylo ' '
"Kdojsi?" otázal se jf mladík
příkrým tonem "Jak sem přichá
zíš? Strasti zde co upír a proná
sleduje! mne? Ano to jsi tyl Pryč
ude mne proklatá!"
Mladík sáhl do kapsy u kabátu
jako by chtěl nějakou zbraň vy
táhnouti a na ni se vrhnouti
Nyní vykřikla Ada zděšením —
Vyskočila s chvatem a chtěla u
prchnouti Ale v okamžení jí ten mladík
skočil do cesty a v ruce se mu za
bleskla dýka
"Pomozte! Zachraňte mě!" kři
čela Ada
"Zbláznil jsi se hochu?" ozval
se nyní hlas
V okamžení tom přichváial Már
roš jenž byl hned poznal co se
tu děje
Chytil mladíka za paži a zadržel
jej
Jeho pohted padl syni na Adu
"Ku všem ďáblům!" zvolal
"Jsi to ty Ado anebo je to tvůj
duch?"
Nyní pohlédla také Ada na Má
roše a velice se zalekla
"Milosrdný bože!" zasténala
úzkostlivě a počala vrávorati jako
by omdlévala
Ale v témž okamžení se tam
blížily chvatné kroky
Evgen byl totiž právě v tu chvíli
do zahrady vešel Zaslechl Adin
výkřik a přiskočiv k ní zachytil ji
do náručí aby nepadla
"Ado!" zvolal úzkostlivě
"Tedy přece!" zachechtal se
Mároš
Evgen naň mrštil pohledem a
také na toho mladíka jehož o i
pořád ještě zuřivým vztekem ji
skřily Již otvíral ústa a chtěl vykřik
nouti ale v okamžení se vzpama
toval stáhl si čepici ještě níže na
čelo a pravil pak hněvivým hla
sem: "Nesete vraždu i do těchto po
svátných míst míru a pokoje? Tak
se odměňujete za to pohostinství
a za tu ochranu kterou vám kláš
ter poskytl? Já to oznámím opa
tovi!'' "Pojď dcero!" pravil nyní Ev
gen zůstav věren své úloze co
mnich Obrátil se a odvedl Adu s
sebou
"Tedy je to přece Ada!'' ozval
se za nimi hlas
"Proklatý upír!' zvolal mladík
Evgen se ještě jednou za sebe
obrátil a viděl Mároše který toho
mladíka odváděl
Také on urychlil své kroky aby
s Adou co nejdříve do kláštera se
dostal
Ada se silně třásla
"Co tě tak poděsilo?"
"Co jsi ty strašné lidi nepo
znal?" tázala se Ada a ohlédla se
za sebe
Evgen pokrčil ramenoma a pra
vil pak váhavě:
"Také mně zdáli se být pově
domí'' "To jest ta divoká Albánka!"
pravila Ada "To byl její pohled
— to byl její hlas! To já nikdy ne
zapomenu!" "Nemýlíš se?"
"Nikoliv! — Já si její obličej
dobře pamatuji A ten mužský byl
Beda Štěpán!"
"Nestrachuj se ničeho!" těšil ji
Evgen "Já o tom hned promlu
vím s Arsenem Jdi zatím do své
ho pokojíka a nevycházej z něho "
Dovedl Adu do jejího pokoje
zavolal k ní Márku a šel pak k
Arsenoví
Evgen měl s Arsenem dlouhou
rozmluvu
Vypravoval mu co bylo Adě v
zahradě se stalo a kdo ti cizinci
jsou jimž bylo v klášteře poho
stinství popřáno
Arsen byl tím velice překvapen
a pravil:
"Pak jsou to ovšem velmi ne
bezpeční lidé! Musíme to hned
opatovi oznámiti aby rozhodl co
se tu má stáh'
Odebrali se bez prodlení k opa
tovi Také on byl velice překvapen
když mu byl Evgen všecko vypo
věděl a aby se přesvědčil zdali v
tom není nějaký omyl dal k sobě
zavolali toho mladíka a Maďara
Mároše
V opatovu pokoji byli v tu dobu
jen Libor a Arsen
Evgen byl zatím do vedlejšího
pokoje odstoupil a přivřel dvéře
aby mohl všecko siyšeti co se bu
de mluviti aniž by ho kdo viděl
Mároš byl zaškaredělý a zádum
čivý ale mladík jevil na sobě roz
čilení a nepokoj a jeho černé oči
těkaly s místa na místo
Libor je chvíli mlčky pozoroval
jako by chtěl z jejich obličejů vy
čisti zdali je to pravda co byl o
nich slyšel
Konečně se k tomu mladíku
obrátil a otázal se ho upřev naň
přísný pohled:
"Kdo jsi a jak se jmenuješ?''
"Ja se jmenuju Izzet!"
"Ty lžeš!'' zvolal Libor s ne
volí
Domnělý Izzet sebou trhl a
mrštil pohledem na Mároše
"Mluv pravdu!" napomínal Li
bor mladíka "Náš klášter chce
viděti koho pod svou střechou co
hosta přechovává a zdali jest ten
host jebo ochrany hoden Ty jsi
se ale jako hodný host zde neza
choval neboť jsi vytasil dýku a
tím jsi pohostinské právo hrubě
porušil A proto jsi z posvátných
místností našeho kláštera vypově
zen" "Tedy půjduť' pravil Izzet
vzdorovitě a obrátil se prudce ku
dveřím
"Zůstaň zde!" zvolal Libor ve
litelským tonem "Dříve musíš
říci kdo jsi!"
"Již to víte!" odvětilmladík
vzdorovitě obrátiv se zase k Li
borovi "Ano my to víme!" zvolal Ar
sen přísně "Podívej se mi do
očí!"
Ale mladík to nemohl udělali a
jeho pohled těkal po pokoji
"Já vímkdo iil" pravil Arsen
"Pode jménem Izzet se skrývá
Albánka Fatinica kteráž si dala
hrdé jméno tadmorské sultánky a
co dobrodružná podvodnice ve
zdejších horách se potulovala až
Turci jejímu šílenství konec učini
li Ta Fatinica jsi ty!"
"Proklatý upíre! Za to mám jen
tobě co děkovatiť'
"Přiznáváš sc že jsi ta která
se vydává za tadmorskou sultán
ku?" tázal se Libor
Když Fatinica viděla že jí za
pírání již nic nezpomůže vztýčila
se hrdě a pravila: "
"Vy starý čaroději když to vše
cko víte musíte také věděti že
jsem si já sama to jméno nedala
nýbrž že mne jiní za sultánku pro
hlásili!" "Pouěvadž se sama přiznáváš
Že jsi ta která pode jménem tad
morská sultáoka ve zdejších ho
rách se potulovala a lid pobuřova
la musím ti říciže damašský paŠa
na tvé zatknutí velkou odměnu
vysadil"
Fatinica se zase silně rozpálila
a zajiskřila divoce cčima
Ale opat mluvil s přísným dů
razem dále:
"Pašův rozkaz uložil vlastně
mně za povinnost abych tě dal
zatknouti a jemu vydati aby tě
sám potrestal — "
"Ha! Co Že povídáš? Mne za
tknouti a tomu pašovi vydati? Ži
vou mě ty turečtí psové nedosta
nou aby si ze mně tropili po
směch!'' Vytrhla z pásu dýku zamáchala
jí nad hlavou i zdálo se jako by
si ji chtěla do prsou vrazit!
Ale Mároš k ní ještě dříve při
skočil a zachytil jí pozdviženou
ruku
Chtěla se mu vytrhnouti a zvo
lala: "Raději smrt než takovou
hanbu!"
"Na to ještě dost času!'' pravil
Mároš Škaredě
"Ano na to jest dost času!"
pravil také opat "Kdybys byla
má slova pokojně vyslechla byla
bys to ostatní již se dověděla co
jsem ti chtěl říci Ty jsi svým úto
kem na jiného našeho hosta poho
stinské právo hrubě porušila a
proto bys neměla žádné příčiny si
stěžovati kdybych nyní se vší pří
sností proti tobě zakročil Ale o
našem klášteře se nesmí říci že
nešetří pohostinství! Proto poslyš!
Od této chvíle máš ještě hodinu
času abys si odpočinula a na další
cestu se posilnila Ale pak musíš
z našeho kláštera odejiti do něhož
jsi přinesla vražedné myšlenky! Já
nechci věděti kdo jsi a kam
půjdeš Jdi kam se ti líbí!"
"Habaha! Jaká to milost!' za
chechtala se Fatinica potupně
Opat si toho však nevšímal a
mluvil dále obrátiv se k Máro
šovi: "Také ty jdi kam chceš! Já
nechci věděti kdo jsi!"
"To jsem ti již řekl kdo jsem!"
pravil Mároš hrdě
"To je snad jméno pod kterým
tě nikdo nezná!'' podotkl opat s
důrazem
"Toho mi nemůže nikdo upříti
že se jmenuju Mároš!" zvolal Ma
ďar a hrdě se vztýčil
"Možná" jal se nyní Arsen
slova "Ale velmi mnoho lidí tě
bude spíše znáti pode jménem
Beda Štěpán!"
Mároš sebou trhl jako by mu
byla elektrická jiskra tělem proje
la Zajiskřil zlostně očima a chtěl
na to dát nějakou příkrou odpo
věď Ale překonal svůj vztek a aniž
by se byl na ty dva staré mnže
ohlédl pojal Fatinici za ruku a
odvedl ji s sebou
Pak vyhledali Josefa a odešli z
kláštera aniž by se byli za po
skytnuté jim pohostinství poděko
vali Ada byla nad tím co se v klá
šteře právě odehrálo celá zoufalá
ačkoliv ji Evgen a Arsen všemož
ně upokojili hleděli a také opat
Libor ji svou ochranou ujišťoval
Nedlouho na to vydali se Ev
gen Ada Jánoš a Márka na cestu
do Jerusalema a Arsen se uvolil
že je bude na té pouti provázeti
KAPITOLA VIII
Na cesté do Jerusalema
Krajina mezi Rámou m Jerusa
lemem jest pusta a poskytuje vel
mi smutný pohled
Jsou to rozsáhlé kopcovité ro-
viny ohraničené holými skalami!
v dálce vystupuje pohoří které od
jasié tmavomodré oblohy ostře se
tleli bkoro na každém kopci jest
viděli zbytky rozpadlých budov
nejrozmanitějšího slohu
Tu i tam jest viděli chudou ves
uprostřed polí osetých pšenicí
ječmenem a kukuřicí Vedle nich
jsou malé ovocné zahrady a olivo
vé sady
Jinde stojí dubové a terebintové
lesíky
Ve stínu několika stromů tábo
řila malá společnost poutníků
Arsen zde seděl opřen o silný
kmen stromu a vedle něho seděla
Adaj i 1
Kolem nich seděli Evgen Jánoš
a Márka a pod druhým stromem
odpočívalo několik mezkařú kteří
byli na cestu do Jerusalema na
jati Mimo tyto osoby tam bylo ještě
asi šest poutníků kteří byli k Ar
senoví a k jeho společnosti se při
družili Tito poutníci byli skoro všichni
Vlachové
Ada se dívala toužebně do dál
ky a tázala se:
"Kde leží Jerusalem?''
Arsen ukázal mlčky na daleké
pohoří a Ada šeptala:
"Kéž bychom tam již byli!"
"Měj strpení dcero" těšil ji
Arsen "Zítra tam ještě za dne
dorazíme'
Jánoš se díval bystrým okem
přes krajinu která jej poněkud
upomínala na jeho pustu
Najednou se vzpřímil zastínil
si oči dlaní a pravil dívaje se do
dálky a ukazuje tam rukou:
"Nejede tamhle po tom kopci
nějaký chlap na koni?'
"Těch bude s ním asi více!
Musíme být na to připraveni!"
pravil Arsen
"Co jsou to za lidi?'' otázal se
Evgen
"Beduini!"
"Opravdu? Ale ti mají špatnou
pověst"
"Jsou to drzí a nestydatí chlapi
Mají oči jako sokolové a větří svou
kořist na několik mil'
Při tom nespustil s toho jezdce
ani oka
Jezdec zatím klusal ku předu a
brzo bylo viděti že se blíží k mí
stu na němž ta malá karavana
odpočívala
Po pravé a levé straně toho
kopce se nyní objevilo ještě více
jezdců kteří všichni za předním
klusali
Ada a Evgen pohledli starostli
vě na Arsena
"Nestrachujte se ničeho" pra
vil tento zůstav docela klidným
Také Vlachové se počali znepo- i
kojovati když spatřili ty jezdce
kteří tak rychle k nim se blížili
Arsen jim dal rukou pokyn aby
zůstali klidni a obrátil zase svou
pozornost na Beduíny
Tito se nyní jen volným krokem
k nim blížili a za několik minut
byli u nich
Byli to osmahlí a hubení chlapi
prostřední postavy a měli na sobě
Špinavé a ošuměle burnusy které
byly někdy bílé Pod nimi měli
krátké kazajky s vypuklými kno
flíky Kolem pásu měli ovinuté
pestré Šály a za těmi měli zastrče
né bambitky a handžáry
Na zádech měli zavěšené dlouhé
beduinské pušky a v ruce držel
každý dlouhou píku ozdobenou u
hrotu pestrým vlněným třapcem
Seděli na malých lehkých a
hbitých koních kteří rovněž tak
ohnivě očima jiskřili jako jejich
jezdci
Ostatně se zdálo jako by patřili
ti Beduínové k jedné rodině neb
byl mezi nimi starý muž se šedi
vými vousy kdežto byli ostatní o
mnoho mladší a jeden měl ještě
holou bradu 4
Arsen zůstal docela klidným a
lhostejným Pokročil k šedovousé
mu muži který se zdál býti ná
čelníkem té pětičleoné tlupy a po
zdravil ho
Náčelník sklonil vážně blavu
jak je to u orientálců obyčejem a
opakoval ten pozdrav stejným spů
sobem „
4 "Odkud vás sem vede vaše ce
sta?" tázal se Arsen aby zahájil
rozmluvu s tím starým mužem
který v něm velkou důvěru nebu
dil Šeich se naň hrdě podíval a tá
zal se:
"Táže se cizinec pána této
země kam jebo cesta vede?''
' "To je pravda každý jde svou
cestou a nedívá se kam se ubírá
druhý"
"Na bradu prorokovu cizinec
může zde bez překážky svou cestu
konati ale učiní lépe když požá
dá za ochranu muže kterýž zde
všecky stezky zná a může jej bez
všelikého nebezpečí k jebo cíli
dovésti"
"Tedy je to přece takové jak
jsem tušil!" pomyslil si Arsen a
otázal se pak Šeicha zdali není
cesta až do Jerusalema dosti bez
pečni '
Šeich ti pohladil vážni šedivou
bradu a pravil:
"Alláh jest Alláh Mahomed je
jeho prorok a Suleiman paša jest
moudrý muž! Ale Suleiman paša
sedí v Kydži-šerifu (v Jerusalemě)
a kdyby byly jeho oči tak bystré
jiiko orlovy a jeho paže tak dlou
hé že by mohly od hor až na
mořský břeh dosáhnout! nemůže
přece všecko videu a nade vším
svou ochrannou ruku drželi —
proto cizinec dobře učioí když
přijme službu od muže kterýž se
mu nabízí za ochrance'
Po tomto úvodu se nabídl šeich
že on se svými lidmi tu ksravanu
až do Jerusalema doprovodí a
přísahal na svou bradu i na bradu
prorokovu že budou ti poutníci
pod jeho ochranou tak bezpečni
jako pod ochranou samého pro
roka Arsen sice pravil že jest opatřen
průvodním a ochranným listem
vydaným jménem padišacha který
jemu a jeho společnost! bezpečné
cestování opatří ale šeich mu na
to odpověděl:
"Maš Alláh co na tom záleží
lvovi když mu ten kterého chce
roztrhali sultánův ferman nastrku
je? On ho roztrhá a odnese ho! —
Papír je papír a ten nechrání ani
před jataganem ani před kulkou
Proto učiníš dobře Franku když
přijmeš ochranu věřících jichž
ruka tě jistěji bude chrániti než
všecky takové papíry!"
Arsen to věděl a proto uznával
že bude dobře když bude hledět
pokud možná jejich přízeň si za
chovali poněvadž by jinak mohl
očekávati že v noci celou jeho
karavan j přepadnou o všecko je
oloupí a možuá že jim ještě něco
horšího udělají
Pročež počal se šeichem vyjed
návali a otázal se ho co by za to
žádal kdyby jeho karavanu až k
jerusalemským branám bezpečně
doprovodil
Jak Arsen již napřed věděl byl
šeichův požadavek nejen vysoký
nýbrž přímo nestydatý neboť
chtěl mít i šeich za svůj bezpečný
průvod celých tři sta zlatých pí
astrů (asi tisíc zlatých) Pročež
zvolal:
"Velký šsichu což ti zastřel
eblis (ďábel) hlavu svýrc stínem?
Kde bychom vzali my chudí pout
níci takovou ohromnou sumu
peněz?"
Ale šeich stál pevně na svém
požadavku a teprv po dlouhém
mluvení se konečně vyjádřil že
musí dostat dvě stě padesát zla
tých piastrů jinak že to neudělá
"Šedesát piastrů dáme a nic
více!" odpověděl Arsen rovněž tak
rozhodně
Pak následovalo další smlouvání
až již žádal šeich dvě stě a koneč
ně pouze sto piastrů
Za sto zlatých piastrů chtěl
Šeich tu karavanu do Jerusalema
doprovoditi Arsen k tomu svolil
a smlouva byla uzavřena
Arsen mu dal závdavkem oěko-
lik piastrů a šeich se tím prozatím
spokojil
Beduíni se nyní rozložili blízko
u karavany kterou byli do své
ochrany přijali a chtěli si ještě
chvíli odpočinouti
Asi za hodinu se chystala pout-
nická karavana na další cestu a
také Beduínové vsedali na koně
U Arsena a u Evgena to vzbu
dilo překvapení že nyní jeden z
Beduínů svého koně obrátil a
tryskem na něm ujížděl a sice
týmž směrem odkud tam byli Be
duínové přijeli
Arsen se šeicha otázal co to
znamená a tento mu odvětil:
' My máme tam vzadu za těmi
kopci své stádo a na noc je ne
smíme nechati bez ochrany''
Touto odpovědi se musel Arsen
spokojili
Karavana se vydala na další
cestu jsouc provázena Beduíny
kteří na svých malých koních na
před jeli
Když bylo slunce již zapadlo
dorazila karavaua k malému lesíku
a šeich učinil Arsenoví návrh aby
se tam na noc utábořili
Arsen k tomu však nesvolil a
namítal že jim prozatím krátký
odpočinek postačí a oni že pak
mohou za nočního chladu dáie ce
stovati ježto prý jest cestování v
noci příjemnější než za parného
dne
Po krátkém odpočinku táhla
výprava dále až dorazila k druhé
mu lesíku kde tekl loukou malý
potůček
Beduínové se zde zastavili a vy
slovili se že je zde nejpříhodnějši
místo na nocleh
Brzo zde plápolal oheň pro
Adu a Márku byl postaven stan a
tím byly přípravy k noclehu ukon
čeny Poutníci se rozložili kolem
ohni
Na jasné obloze svítily hvizdy
a ozařovaly ležení poutníků Tam
již všecko spalo následkem unave
ní po parném dúi
Obtfi byl již dávno dohořel jen
uhlí ješti poď popelem doutnalo a
občas z něho ješti vyšlehl modra
vý plamének '
Jánoi si byl sice umínilŽe bude
aspoň větší část noci bdítí avšak
dnes nemohl své ospalosti dlouho
vzdorovati a také brzo usnul -
Ale nyní bylo slyšeli šramot
jeni se podobal koňskému du
sotu '
" Jánoi se ze svého lehkého spán
ku probudil a posadiv se ohlédl
se pátravi kolem sebe
- Všecko v jeho okolí spalo
Jánoi myslil la ho snad klamal
nějaký sen Pročež zase ulehl na
svou houni maje pevný úmysl již
neusnout! a na vlečko bedlivý po
zor dávali
Sáhl vedle sebe a nahmatal tam
svou nejoblíbenějŠÍ zbraň totiž
dlouhou čikošskóu smečku uher
skou sekyrku a bambitku
Byl neobyčejně rozčilen avšak
příčinu toho si nedovedl vysvětlit
Zůstal tiše ležeti a díval se na
třpytící se hvězdy
Teprv za dlouhou chvíli se mu
zdálo jako by byl najednou za
slechl v pozadí zaržání koně V
okamžení se zase posadil a po
slouchal s napnutou pozorností v
tu stranu odkud byl ten zvuk za
slechl Ale již neslyšel ničeho
Za to nyní zaslechl chrastění za
stanem pod nímž Ada a Márka
spaly i zdálo se mu jako by se
tam blížily lehké kroky
Vzchopil se rychle na nohy a
zvolal silným hlasem:
"Kdo to sem přichází?"
Za několik minut bylo siyšeti
dusot a rŽánf konía řinčení zbraní
Ze spaní vyděšení poutníci vy
skočili na nohy a před tábořištěm
se objevily jako stínové postavy
jezdců kteří všickni k němu se
blížili
Nyní padlo několik střelných
ran
Pokračováni bud
Chcete-li příjemný prostředek
pročišťující zkuste nový lék
Chamberlain's Stomach and Liver
Tablets Jsou snadný ku užívání
a příjemný v účinku Cena 25c
Ukázka zdarma ve všech lékár
nách ADRESÁŘ
ČESKÝCH SPOLKŮ
OMAHA
Rátf WUeký ě 1 ZCňJ
od ifvásve Mmrtdeln (chtíc kaidou čtvrte j
neděli t mesicl o 2 b odp v slnl p Klepet ky
0I8 Willlamul Předu Jun Roslcuřtaf
J V M lilek 8402 Ho 18 8t (Met V A Bonbra
da 1817 Williams ulpokl Fr Mach
Lože Jan Han í 5 Rytířů 1'ytbla
odbývá ave son&ze vidy prvni a třetí atřodu v
Dieeici v o nouin večer ve spolková miHtooitl
v Sokolovně Emil řvrmilr VelíM tnlil
íi ISM8 8o 13th Str Kred Sláma K R 5 I
1707 Leavenworth St Václav Přibyl M of F
810 IllckoryHt
Těl Jed Sokol v Omaba
odbývá avé pravidelné achAze kaídf
ítvrtek v menlcl večer ve tvé míatnostl £221
so mm Bt v reaseda Josef Mik tajemník
Karel špalek 1237 So IKtb Bt oíetník Václ
Kana cor 18 & Center St pokladník Ant
Novák -
Podp Sokol Tyrš í 1
odbývá svá achSie dvakrát tnéaiíní kaidou
1 nedSII a 3 pondfili v míaíci v siní Metiově
Oeloroíni ach&ie odbývá ae I neděli v řilnu
pňlletni Kbbie I neděli v dubnu a Čtvrtletní
t lednu a nrnnti PFedAAria Jln rhihAiw
místopředseda Fr Bvojtek taj Anton Novák'
izod do um ot oceinm joser Kapar ITHt Ho
IStá nl pokladník F Kunci 1816 So 11 8r
vfbor majetku na % roky Mat Votava vbor
áfetnf Josef Kalpar a Joa Merti praporeonik
Krujlfok vyp pr F Masllko dotorce PbHl
Svoboda oácelmk A Kapek vyp cíl Šimon
Rokusek sástup do C N H Spolku Josef
nafluar
Tábor Colombut ě WOW
odMvá schtse kald I neděle a 8 áterf v -
tntsicl v slnl p Jos Klepetky na 18 Wllll
am ulici Vel konsul Frank Svoboda mfsto
konsul Frank Semln si pokladník Frank J
Seoiln Mth and Wllllan klerk Karel Stě
nicka 1418 Ho IHlh Str prAvodeí Jan Fiala
vnitřní stráiíce Václav Vetvrula
stráice Frank Vejvnda vfbor majetku na I
roky Karel Stepán
Tábor Nebraska ě 4771 MWA
odbř vá svá pravidelná schise kaidou prvou a
třetí středu v mesicl v osm hodin veíer
V smi pana Jana Hrocha Velici konsul Josef
Klála návodCI rhaa Hlcrdlant bankéř Josef
Vopálka klek Jhn Uráxda SOU Ho )Mh Bt
provodil Chas Smrkovskf vnitřní strsá V
voiclt venkovní striá J Halaika
Tábor Nebrasská Lípa Č 188 WOW
odbývá sch&M druhé a Čtvrté dterj v mtslcl v
lni Hrochovi Josef V KaUpar předseda
tm ou oin vac uoiejs místopředseda
1310 Ho Osrleld BtVáeMasIlko pokladník
1 1 n u i'„h li & D v? j i _ r „
' " - ivu o j r niifii taj im DO
Kth St Jak Mareé provodfl
Sbor Ylastlslava t 29 JČD
odbývá sch&ze kaidou S neděli v mésici v So
kolovně o hod odp Vysluutllá předs
Mane Michal 18 Mason ul předsedkyně
J Woleshenský náměstka Joseflna Machová
tajemnice Marie Rosický ácetnlce Nellle
Svobodová pokladnice Anna Pifhová
torkyně Marie PecháC výbor majetku Frant
Fltiová Marie Stefan M Kapková
Sbor Hrězda Xeré Doby i 86 JČD
odbývá své schěse kaidou 3 neděli v měaiol ve
hod odp v slnl Metsově Předsedkyně A
Obleborád 1407 Wllllam oíetnlce Kmllletbla
borád 1410 Williams pokladnice M Zikmund
IWO Ho I2th st tajemnice Vllb Bartoě VM
So IgthSu
Sbor Martfaa tirore i 10
~thýré tré pravidelné éuiitie vidy neděli
v měsíci v Sokolské slnl Předsedkyně Marie
Kolářdrobá Drtvodkvně Maria Hráii_ nll
nrflVfWl bffi
trsá Aloisie Jindra venkovní ttral Maria
Jiřinek výbor majetku Anna Koppert Kat
Valenta Aloisie Krejil lékař Us í Svoboda
Podp sbor Sokolek TjrŠ h 1
odbývá tvé schtse jednou měněné a sice
kaidou dranou neděli v sin! Metsově Přeď
sedkně Františka Kooteký místopredsedky
n Marie Beeán tajem ala Antonie stejskal
Mil ťoíMtaát flitr oíetnlce Marie Bílek I
a Oharles Bl Omaha pekladale Jun!
Kašle výbor majetku Freotllka Štěpán a
Anna Bílek áíetnl výbot Bolena Důlek a
Marta Matějka dosovkyně Mario fciba
Tábor HyrU ík 9ti B JI A
odbývá scbtit nrvnl neděli v městci v snkol
ké slnl fředeedka Mary Houkal mtst
předsedka Frant Kousek tajemnic afarl
trbánek 30X4 S I W poíiadnlc Aans
Zttkovský kancliřka Mary Smrkovský stará
Pavla Haussiin volil strU B Hrubý vrak
stril Mary Pěclxrta výbor niajetka Aaaa
Šemík KVeleckovská A Stejskal: spnlkvoý
lékař Louis Svoboda Mary Houkal vyslan
kyně do slesdu Pavla Ilanselln sulstovysl
60T7TZZ OTwf A TTA
Prrha Loie 128 AOEW
odbývá vé pravidelné achta i a 8 středa
v měsíci v síni p Koatakýbo na SO a Q ulici
Thomas Llsee Mistr Prác Mik Volenec
dílovedoucf Aaioa Kubát dotorce Frank J
Fltl taj SUN sS„ Fr Dvořák ářetnlkíLa
S St Kiidolnk Paťk poklad Joba Sitera
právoděi Vincenc Marvě vaitřni atrálc
Frank Jaroi vrakoval strál
Háj Palašové DřT7 Erah Ořevafrk
Odbývá své achán kaldé poslední poaděli v
měsíci v místnosti p Laltnera aa 80té a Q ul
Barbora Kaček dlstnjná porurnlcei Asna
Koná misopfedaedka Kati Vocáeek taj
387 So st: rrantlika PlvoSkapokladnlcei
Anna Vlach prároďl Anna Kreěek vttk
aé Josle Křenek vaitřni strsl Anna Hláv
ks venkovní atrii Maadaleaa PlvoSkaAf
Voaasek Aana soběslavský výbor majetku
— Předplácejte se na Pokrok
Západu pouze lioo ročně
rc iw du ioid bi miatopreaseakyns a
Krejčí tajemnic Nellle Svoboda 1Í16 So 18
St pokladnice Josle Janetek luaOHo 14 Ht
V K Aloisie VaBous nrvnl nrávwlknl v