o
Pokrok ZApadu
V
m PEKLEM Z RÁJI iš
UTÉIí 1)0 SVATÉ ZEMĚ
(PokraSováoí)
iltll I_ 1 til - t t _ b f 1 1 V '
lite llICi itasc uiuiu j
"Blesky již vyšlehují ruka Ho
spodinova je řídf aby zasáhly
tajné i zjevné hffíníky a rozdrtily
je! Hrom již duní! Je to hlas
rozhněvaného boha který zvěstu
je hříšníkovi jeho odplatu Bože
buď mně hříšnici milostiv a popřej
mí času k pokání!"
Její hlas se po celé palubě pří
šerní rozlehal
Poněvadž mluvila vlašskymohl
jí jen málo kdo rozumětiale smysl
jejích slov tušili všickni
Jeden z jejích průvodců ji pojal
za paži chtě ji odvésti zpátky do
kajuty a pravil k ní:
"Lauro ty zase blouzníš' Pojď
dolů!"
Ona jej však zase od sebe od
strčila a zvolala náruživě:
"Ne ne já dolů nepůjdu! Pod
širým nebem chci zůstati! Za-sáhne-li
mne trestající blesk z těch
mraků ať je to zde!"
Pak pozdvihla ruce k nebi a
stála několik minut jako socha
Ti dva pánové na sobě jevili
velké rozpaky
Jeden z nich se obrátil ke sku
pině cestujících kteří byli zvěda
vě k nim se přiblížili a pravil
jako na omluvu v anglickém jazy
ku:
"Pánové nedejte se tím vyru
šován Zde před sebou vidíte
nervosní osobu která vždycky
přichází do velkého rozČileníkdyž
pozoruje blížící se bouři a pak
mluví velmi podivné řeči!"
"To je ovšem smutný stav!"
pravil Evgen
"Ano velmi smutný!" přisvěd
čil Vlach "Nyní očekává signora
od navštívení svatého hrobu
uzdravení a upokojení mysli a my
si jen přejeme aby do té doby již
žádná bouře nepřišla a nyní přece
přichází!"
Pak se zase obrátil k Lauře
Vítr se čím dál tím více vzmá
hal v dáli se víc a více blýskalo
a moře bylo již tak rozbouřené že
narážely o loď silné vlny
Při tom se obloha temnými
mraky víc a více zatahovala
Vzmáhající se vlnobití přimělo
kapitána že dal rozkaz aby se
parní síla zvýšila aby mohla loď
ve své posavadní rychlosti se udr
želi Vítr byl čím dále tím silnější a
chvilkami přicházel s prudkými
nárazy
Již také udeřl na blízku do vody
blesk
Rozbouřené vlny narážely čím
dál tím silněji o boky lodě V tom
divém hukotu se zase ozval Lau
řin pronikavý hlas:
"Běda! Běda! Hněv svrcho
vaného soudce již propukl! Čiňte
pokání! Carlo! Ottavío! Běda!"
Ještě silněji se ozýval skrze
hlásnou rouru hlas kapitánův:
"Všickni cestující pod palubu!
Vykliďte palubu!''
Několik námořníků přichvátalo
k cestujícím kteří ještě na palubě
stáli a přinutili je skoro násilím
do dolejší prostory sestoupili
"čiftte pokání! áoud boží—"
počala zase Laura
V témž okamžení zaduněl v lodi
strašný výbuch a loď počala pra
skali jako by se měla celá roztrh
nout! Počala kolísali a za chvilku se
zdálo jako y se chtěla na bok
položití
Ze vnitř lodě to syčelobučeloa
pískalo
Z temných mraků zarachotil
zase hrom
V první chvíli zůstali všickni
kdo byli na palubě jako omráčeni
a každý se hned chytil čeho mohl
pevně se toho držel
Kapitán byl první který se z
toho uleknutí vzpamatoval
zvolal:
"Pane bože na parostroji se
něco stalo'''
Skočil ku dvířkám kudy se
chodilo dolů do strojovny a chtěl
ještČ a několika odvážlivými oá
mořníky tam se dostati
Ale v témž okamžení proti
- němu vyrazil s bolestným křikem
jeden topič jsa celý poplito opa
fen a kouřem začerněn hodil 6e
bou na palubu bouří zachvácené
lodě a válel se po ní bolestí sté
naje
Proti kapitánovi a námořníkům
se valila z dolejší orostory dusivá
pára že se nemohli dále odvážili
Jen tolik hned věděli že se mu
silo na parostroji nějaké těžké
poškození státi a že musila nějaká
důležitá částka n něho se roztrb-
aouti
Parostroj také jil přestal praco
vat
Kapitán se za chvilka přece
lvílil do strojovny sestoupili
_sy viZU co se tam stalo
Zz'Za dával ni palubě rozkazy
: -J Isisi důstojník a poručil
mužstvu aby byl každý na svém
místě jedni u ochranných Člunů
a jiní u Čerpadel aby bylo v čas
potřeby vše připraveno
Všickni cestující mužští i Žen
ské se vyhrnuli s úzkostlivým
křikem na palubu strachujíce se
že budou' již v nejbližších oka
mžicích vlnami pohlceni a ohlé
dajíce se úzkostlivě po nějaké zá
chraně: Za chvilku se ozval výkřik:
"Loď je proražena!"
Hned na to velel důstojník:
"K čerpadlu!"
Námořníci a také někteří cestu
jící přiskočili hned k čerpadlům a
počali ze všech sil pracovati
Konečně se vrátil také kapitán
ze strojovny — vysílen upocen a
dýmem začerněn
Shledal tam že praskla u parní
ho kotle velká roura a tím že byly
také jiné části stroje silně porou
chány následkem čehož se ' stal
stroj ke službě docela neschop
ným
Strojník a jeden topič tam ležel
udušeni
Blesky následovaly nyní rychle
za sebou a silné hřímání ani ne
přestávalo Bouře děsně bučela a burácela
a na n oři se kupily jako hory vy
soké vlny jedna na druhou
Loď se na nich zmítala jako
hříčka a nedala se již kormidlem
ovládati neboť bylo toto tím
výbuchem poroucháno
Kapitán a jeho lidé nemohli
nyní nic jiného dělati než čekati
kam vítr a vlny loď poženou
Cestující byli zatím na zadní
konec paluby se stěsnali a tam se
každý zachytil íeao mohl
Evgen se chytil silného lana a
druhou rukou k sobě tiskl Adu
která se ho oběma ruuama pevně
držela
Jánoš se k nim těsně přitlačil
drže se jednou rukou lana a chráně
druhou rukou Adu
Márka se držela Jánoše
Nedaleko od nich stálo skupení
jiných osob
Byli to ti dva Vlachové kteří
Lauru mezi sebou drželi
Vysoké vlny unášely loď dál a
dále
Najednou se otřásla loď prud
kým nárazem i zdálo se jako by
se měla rozbiti
"Vrazili jsme na mělčinu! ' ozý
valy se hlasy
Cestujících se zmocnilo velké
zděšení a všickni nyní křičeli:
"Do člunů! Do člunů!
Ale kapitán k tomu nechtěl svo
liti a ujišťoval je že jest jeho loď
pevná a že ještě dlouho vydrží
Jeho slova se neminula s do
brým účinkem a všickni se zase
upokojili
Jen Laura byla posul ve velkém
rozčilení a když se zase jedna
jako hora vysoká vlna k lodi vali
la počala křičeti:
"Soud se blíží! Pomsta chce
míti svou oběť! Carlo Carlo! Já
chci býti tvou obětí!''
Vytrhla se od svých průvodců
a než jí v tom mohli zabrániti
přiskočila k zábradlí a nahnula se
přes ně s rozpřažeuýma rukama
Nejblíže u ní stál Evgen a po
zoroval ji když běžela k zábradlí
Pustil Adu z ruky a mžiknutím
stanul u Laury
"Již jdu!" vykřikla tato a na
hnula se ještě více přes zábradlí
že se již nohama podlahy nedotý
kala V témž okamžení ji Evgen vší
silou uchopil a strhl zpátky
Obrovská vlna se nyní přivalila
a přelila se přes palubu jako by
všecko spláchnouti chtěla co se na
ní nalézalo -
Mnozí byli sice její prudkostí
poraženi což se také Evgenovi a
Lauře stalo
Laura ležela na palubě a byla
bez sebe
Evgen ji nyní uchopil do náručí
a odnesl ji k Adě
Hned za ním tam přiběhl jeden
z těch Vlachů a 7 volal zděšen:
"O madoona ona je mrtva!'
Evgen jej však ujišťoval že to
jsou jen mdloby do kterých byla
Laura následkem svého přílišného
rozčilení upadla
Také druhý Vlach a Lauřina
služka tam přichvátali a počali
bědovati
Ale brzo se zase upokojili když
viděli že sebou Laura slabě šku
bl
V radostném záchvatu pojal
nyní první Vlach Evgena za ruku
a zvolal vřelým tonem:
"Pane vy jste zachránil mou
sestru od jisté smrti! Díky vám!''
"Já jsem vykonal jen svou po
vinnost pane a jsem šťasten že
se mi to podařilo!" odpověděl
Evgen
"Ale mne jste si tím zavázal k
velkým díkům a já bych si jen
plál abych se vám někdy mohl na
to odsloužii" pravil Vlarh
Pak iiledttavil kvgoaovi co
César di Mentone a svého průvod
ce co svého sestřence Bonina a
ujišťoval ho ještě jednou vděčností
svou
"Přál bych vám pane aby při
spěla ta událost k uzdravení vaSÍ
nešťastné sestry" pravil Evgen
Zatím byly Černé mraky se roz
trhaly a mezi nimi prokmitaly
hvězdy
Znenáhla se vyjasňovalo mraky
se ztrácely i bylo pozorovati ie
se již rozednívá
Vítr ochaboval a rozbouřené
vlny se tišily
Nyní k nim přistoupil kapitán
jenž byl zatím celou loď uvnitř
prohlédl a shledal Že jest sice do
lejší prostora vodou naplněna ale
mezipalubí že jest v dosti dobrém
stavu
Pročež požádal Césara aby dal
Lauru která posud ve mdlobách
ležela do kajuty odnéstipři čemž
ubezpečoval že již lodi žádné ne
bezpečí nehrozí
Když byla Laura do kajuty od
nesena otázal se Evgen kapitána
zdali jest naděje že bude loď
"Triton"' zase uvolněna
Kapitán zavrtěl hlavou a odpo
věděl: "To jest bohužel nemožným
Můj ubohý "Triton"' jest ztracen
Je sice v lepším stavu než jsem se
s počátku domníval aL odsud ho
nedostaneme Musíme čekati až
přijde pomoc což se může dosti
brzo státi"
Přibývající světlo umožňovalo
nyní jasný rozhled
Moře bylo sice ještě silně roz
vlněné ale na kraji bylo viděti
široké pobřeží na němž loď pevně
seděla
V pravc i v levo vystupovala
jednotlivá skaliska i mohlo se to
ještě za velké štěstí považovatiže
nebyla loď prudkým příbojem na
ně vržena sice by se byla docela
rozbila
Konečně nastal odliv moře a
toto od pobřeží víc a více ustupo
valo
Když pak slunce nad obzor se
vynořilo ležela loď skoro na su
chu Najednou zvolal jeden námoř
ník:
"Na pobřeží jsou lidé! Tamhle
nahoře někdo stojí!'
Vskutku stál na jedné skále ně
jaký člověk i zdálo sejako by tam
konal hlídku pobřežní
Tento nyní zakýval na jednu
stranu rukou a brzo se u něho
objevilo ještě více mužů
Konečně sestoupili se skály a
kráčeli směrem k lodi
Za nimi pak spěchalo ještě ně
kolik jiných mužů kteří byli dole
za skalou čekali
Kapitán je nepustil s očíkroutě
při tom hlavou
"To jsou pobřežní loupežníci!''
pravil pojednou "Oni myslí že
jest "Triton" již jejich kořistí"
Pak se rychle obrátil k námoř
níkům a zvolal:
"Hoši ozbrojte se a taste nože!
Přineste mi mou pušku!''
Námořníci spěchali jeho rozkaz
vykonati
Nyní se obrátil kapitán k cestu
jícím a řekl jim by své Ženské
do kajut odvedli-
"A kdo je z vás dosti srdnatý
pánové a má nějakou zbraň ať se
jí chopí!" doložil pak
Pobřežní loupežníci se v nějaké
vzdálenosti před lodí zastavili i
zdálo se jako by ji bedlivě pozo-
rovali a mezi sebou se radili
Jejich počet se ještě o několik
mužů rozmnožil a pokud bylo vi
děti byli skoro všickni puškami
ozbrojeni
To bylo znamením že nic dobré
ho nezamýšlejí
Konečně se již musili na n2čem
usnésti neboť nyní pokročili až k
vodě která posud loď se všech
stran obkličovala a počali k lodi
břísti
Když se přiblížili k lodi dosa
hovala jim voda až nad kolena
Nyní hleděli k bokům lodě se
dostati aby mohli snadněji na ni
vylézti
Zlomený stožár který posud
visel v lanoví poskytoval jim k
tomu vítanou pomoc a také hned
jeden z útočníků se lana jednoho
chopil u počal se po něm nahoru
šplbati
Za nim následovalo několik
jiných
Kapitán jenž dosud s mužstvem
svým a cestujícími byl v úkrytu se
nyní zdvihl s paluby a zahřímal na
ně turecky:
"Stůjte! Co tu chcete?"
Loupežníci se zarazili Ale ti
kteří se již po laně náboru šplhali
nedali se tím od svého úmyslu od
straŠiti a lezli dále
Kapitán dal nyní písknutím
znamení V okamžení vyskočili
všickni námořníci na nohy a při
skočili k zábradlí
"Zpátky!" vzkřikl na ně kapi
tán "Dříve lekněte co chcete!''
"Náš podíl!" zněla odpověď
Loupežníci se těsněji dohroma
dy sestoupili a měli spolu živou
poradu
Konečně vystoupil jeden z nich
v popředí jenl se zdál býti jejich
vůdcem a pravil Že by byli
ochotni náklad X té lodě na bhli!
vynéati sin jen pod tou vCmin j
kou aby nuiistvo tak dloubu na
palubě zůstalo dokud nebude ná
klad z lodě vynesen a pak aby
polovice vyneseného nákladu ja
kožto odměna jim patřila a mimo
toaby jim patřila porouchaná loď
i se vším co se ještě na ní najde
Kapitán sice jejich plán dobře
prohléal ale přece se vyjádřil že
není neochoten na jejich návrh
přistoupili ale Že žádá aby mu
byli dáni na loď až do vynesení
nákladu tři mužové jako rukojmě
že bude jejich slib přísně zacho
ván Ale loupežníci se zdráhali
na tuto podmínku přistoupili
"Pak také já vaši podmínku
nepřijmu!" zvolal kapitán roz
hodně Loupežníci zařvali zuřivým
vztekem
Hned na to jeden z nich na ka
pitána vystřelil a kulka mu zafi
čela mimo hlavu
"Počkejte chlapi my vám uká
žeme že umíme také stříleti!''
vzkřikl kapitán a vypálil na ně z
pušky ránu
Kulka vrazila před vůdcem lou
pežníků do vody
Pak bylo ještě několik ran s pa
luby vystřeleno ale nikdo nebyl
jimi zasažen
Byly to jen rány na postrach
aby se těm loupežníkům ukázalo
že jsou na lodi všickni k boji při
praveni Najednou fe ozval mezi útoční
ky velitelův hlas:
"Proražte!"
S divokým rykem se nyní drali
loupežníci vodou k lodi a za mi
nutu stáli již tak těsně pod jejími
boky že je námořníci s paluby ani
neviděli a nemohli na ně stříleti
Ale slyšeli jak nyní ti chlapi
do boku lodě sekyrami sekají
chtíce si tam do lodě otvor prose
kati Kapitán poručil lodnímu tesa
řovi a dvěma námořníkům aby k
tomu místu sestoupili a ty chlapy
zahnali
Najednou se poíalo moře zdvi
hati a ku břehu se valily vysoké
vlny
To bylo znamením že nastává
příboj „
Také loupežníci to hned spozo
rovali a drali se vodou s velkým
chvatem od lodě ku břehu
"Počkejte lotrové já vám dám
něco na památku!'' vzkřikl kapi
tán a vystřelil za nimi
Tentokrát ukázal že jest dobrý
střelec neboť jeden z loupežníků
zatřepal nad hlavou rukama pře
kotil se a zmizel ve vodě
S paluby bylo viděti jak prcha
jící loupežníci blízko u břehu zase
na nohy se postavili a mělčinou
ku břehu bředli
Nyní stáli na suchu dělajíce
rukama proti lodi hrozivé posuň
ky Nyní byla loď zase vysokými
vlnami obklíčena a cestující se
strachovali že by nyní mohli tím
spíše těm loupežníkům do rukou
se dostati
Ale kapitán spoléhal na pevnost
své lodě a ujišťoval je že se jim
nic nestane
Hned také poručil dvěma ná
mořníkům aby pluli s malým člu
nem až k některé větší dědině a
požádali tam pro ně o pomoc
Evgen se odebral do kajuty k
Adě
Nalezl ji u Laury která byla již
tak dalece se zotavila že byla sice
ještě velmi zemdlena ale jinak
docela pokojná Mluvila málo
ale její řeč byla klidná a jasná
Když se tam Evgen objevil po
šeptal jí její bratr několik slov
Laura naň chvilku pozorně hle
dčía a pravila pak vztahujíc k ně
mu ruku:
"Pane můj bratr mi povídá že
jste to byl vy který mě v té bouři
zachránil! Já vám děkuju!'"
Evgen chtěl obrátit řeč na jiný
předmět a otázal se jí jak mohla
vůbec do takového rozčilení přijití
že to nebezpečí ani napozorovala
v němž se nalézala
Laura si vzdechla a pravila-
"já to nevím Mně se zdálo
jako by něco na mne volalo a ne
odolatelnou mocí s sebou mě
táhlo Mne se zmocnily nevidi
telné ruce a táhly mě tak dlouho
až jsem upadla do rukou viditel
ných které mě z nich vysvobodí
ly A v těchto viditelných rukou
jsem byla v okamžení jako promě
něna tělem mi to projelo jako
elektrická jiskra a já v okamžení
přišla k vědomí v jakém hrozném
nebezpečí se nalézám Dále nevím
o ničem-
"Podivná věc!' pravil Evpen
po tichu
"Také nyní pane když držíte
mě za ruku budí to ve mně jakýsi
blahý pocit Přijměte cde mne
vroucí díky!'
Stiskla Evgenovi ruku a sklesla
zpět na své lože
Mentone přistoupil nyní k Ev
genovi a pravil:
"Pane vy musíte mít v sobi
skutečně magnetickou silu kteiá
účinkuje na jiné"
Evgen se usmál a pravil:
"Pane vaše slova by mě skoro
mohla svésti k domněnce že jsem
nějaká docela zvláštní osoba Ale
já si na lom mnoho zakládat ne
budu" Ada byla tuto rozmluvu pozorně
poslouchala
Evgen ji podal paži a odvedl ji
na palubu aby se tam na čerstvém
vzduchu osvěžila
"Poslouchej Evgene" pravila
po tichu -'ta VlaŠka mě přivedla
svými slovy na zvláštní myšlenky
a mně se nyní něco vysvětluje!"
"Co by to mohlo býti?" tázal se
Evgen
"Že je to ta tvoje magnetická
síla které mám za to co dčkovati
že jsem posud živa Ona mě vzkří
sila z mrtvých!"
Evgen na ni pohlédl překvapen
a pravil:
"Kdyby tomu skutečně tak bylo
pak bych té síle blahořečil kterou
mí připisuješ!"
"A při tom mi napadají ještě
jiné myšlenky TaFatinica-"
Evgen se zasmál a zvolal:
"Ado na jaké myšlenky to při
cházíš? Kdybych měl skutečně
tu moc že bych mohl na jiné oso
by takovým spůsobem účinkovati
byl bych pravým démonem!"
"Mně se ta myšlenka vnucuje
aniž bych věděla jak!'' pravila
Ada
"A proto se snad musíš přede
mnou strachovati?"
"Ach Evgene!" šeptala Ada a
přitulila se k němu "Jak bych
se tě mohla strachovati když tě
musím — ctíti!"
Příboj a odliv moře se ještě
jednou vystřídaly a koiem lodě
panoval posud nerušený klid
Na břehu tábořila pořád ještě
tlupa pobřežních loupežníků kteří
jak se zdálo tu loď bedlivě pozo
rovali Někteří loupežníci k nim ještě
přicházeli a jiní odcházeli ale jinak
nebylo mezi nimi žádného nápad
ného ruchu pozorovati
Na skále na níž byli ti loupež
níci nejprve se objevili stálo nyní
zase několik mužů kteří jak se
zdálo na moře pozor dávali
Také lidé na palubě obraceli
stále svou pozornost na moře
očekávajíce zdali ten vyslaný člun
se navrátí a zdali jim přijde něja
ká pomoc
Slunce konečně zapadlo i na
stala zase noc které se všickni
strachovali
Kapitán poručil svým lidem
aby zůstali ve zbrani a na všecko
bedlivý pozor dávali co se bude
díti
Najednou hlásil námořník kte
rý byl na stráži:
"Člun! Člun!"
Všickni radostně zajásali a
obrátili svou pozornost na člun o
němž se domnívali že je to ten
vyslaný
Tento člun plul zvolna v malé
vzdálenosti od lodě a za nějaký
čas zmizel za skalním výběžkem
Kapitán hned poznal že jsou to
loupežníci
Nyní poručil aby byly všecky
lucerny na lodi rozsvíceny což se
také hned stalo
Kapitán ještě poručil aby byly
signálové rakety které se na lodi
nalézaly na palubu přineseny a k
vypálení připraveny
Na břehu vzplanul nyní oheň a
kolem něho se míhaly temné po
stavy
Ale také moře nezůstalo ani na
okamžik bez pozorování Takto
míjela hodina za hodinou i blížila
se půlnoc
Na palubě nepromluvil nikdo
ani slova a několik mužů bylo se
zbraněmi pod paží usnulo
Najednou pozdvihl kapitán hla
vu a poslouchal
Zaslechl na blízku drkot vesel
a když se v tu stranu podíval
spatřil člun s několika muži kteří
veslovali ku břehu
Za chvilku za nim plul zase je
den člun který mohl kapitán také
dobře rozeznali
Za mioutu se objevil druhý i
bylo viděti že jsou oba čluny lou
pežníky siině obsazeny Blížily
se k lodi
Za jakým účelem o tom ne
mohlo býti žádné pochybnosti
"Pozor!" velel nyní kapitán
přitlumeným hlasem "Zůstaňte
zticha Ať začnou sami!''
Na palubě se ještě nikdo ani
nepohnul ačkoli byli loupežníci
již na dostřel z pušky k lodi se
přiblížili
Když pak byli ještě blíže k lod
připluli vzkřikl na ně kapitán skrze
hlásnou rouru:
"Kdo jste? Stůjte!"
Žádná odpověď Čluny se tím
nedaly zadržeti a veslovaly k lodi
ještě rychleji
Kapitán opakoval své vyzvání
ještě jednou
Nyní konečně dostal odpověď
Stejnou dobou bylo z jedooho
člunu několik ran vystřeleno i
zdálo se jako by byly ua přední
lucernu namířeny bývaly
Ale tato zůstala neporušena
"Pusťte raketu!'' velel kapitán
a stejnou dobou vypálil ze své
pušky na jeden člun pro výstrahu
ránu
" Tam se strhl divoký a hrozivý
křikcoi bylo důkazem ie se rána
s účinkem neminula
Na palubě to zasyčelo raketa
vyletěla do povětří a nahoře se
rozpraskla ozařujíc nyní tvými
jiskrami na několik olurnžika
moře
V této záři bylo nyní viděli člu
ny loupežníků a obránci lodě na
ně počali páliti
Také ze člunů bylo nyní několik
ran vypáleno Jedna kulka rozbila
u přední lucerny sklo a světlo v
ní zhaslo
Loupežníci zajásali a pokřiko
vali hrozivě na loď
Za stálé střelby na loď a s lodě
přirazily oba Čluny až k bokům
lodě jako by chtěli loupežníci s té
strany na horu se dostati
Nyní byla ještě jedna raketa vy
puštěna která po několik minut
moře ozařovala
Stejnou dobou objevil se třetí
člun st plápolajícími pochodněmi a
hnal se rychle k lodi
"Postřílejte je!" vzkřikl kapi
tán Obránci lodě se hrnuli na ohro
žené místo aby útok loupežníků
odrazili a počali na loupežníky
páliti
Najednou padla také na
zadním konci lodě střelná rána a
v témž okamžení se ozval silný
hlas:
"Nepřítel je na lodi! Pospěšte
na pomoc!"
Toto volání pocházelo od ná
mořníka který byl na zadním
konci lodě na stráži zůstal
Ale v této strašné vřavě a střel
bě nikdo jeho hlasu neslyšel po
něvadž byli všickni obránci lodě
na předním konci
Ale Evgen to přece zaslechl a
pochopil ihned všecko
Běžel s Jánošem co jim nohy
stačily na zadní konec lodě a
také někteří jiní za nimi pospí
chali Evgen nyní viděl při světle lu
ceren že námořník 'iterý tam byl
na stráží proti uim utíká á Že ho
pronásleduje několik loupežníků
V okamžení se vrhli Evgen a
Jánoš proti nim Evgen zastřelil
jednoho ranou z revolveru a Já
noš rozťal druhému šavlí hlavu
Také námořník počal nyní svou
sekyrou jako zběsilý do loupežní
ků sekati Ale brzo se skácel
byv jedním loupežníkem z bambit
ky do prsou střelen
Větší Část obránců kteří byli
posud na předním konci lodě po
spíšila nyní na zad aby pomáhala
útočníky odráželi
Loupežníci to hned spozorovali
a počali se na předním konci vším
úsilím na loď drápatí což se jim
také přes tuhý odpor obránců po
dařilo
Nyní nastal na celé lodi zuřivý
boj a na palubě se brzo válelo
mnoho mrtvých a raněných
Najednou tam zaduněla přes
vodu rána z děla a v okamžení
přestal zuřivý zápas
"Díky bohu! Jsme zachráoěni! '
zvolal kapitán
Na palubě nebylo v minutě již
ani jediného loupežníka
Tito byli hned po tom výstřelu
od boje ustali a se zuřivým řvaním
seskákali do vody
Dále na moři zářila pestrá
světla z lodních luceren a k noční
obloze se vznášel mrak černého
dýmu
Ku břehu se blížil pomalu a
opatrně parník aniž by ho byl kdo
v tom zuřivém boji dříve spozoro-
val až teprv když se ranou z děla
sám ohlásil
Podle toho bylo patrno Že je
to válečná loď
Pak zaduněla ještě jedna rána z
děla a stejnou dobou se míhalo
na odrážejících se vlnách jasné
světlo
Byla to šalupa která byla od
parníku napřed vyslána
Z této Šalupy bylo nyní páleno
na loupežnické člunykteré prchaly
ku břehu
Na uvízlé lodi "Tritonu" se nyní
ozýval radostný jásot
"Urá! Jsme zachráněni!"
"Urá!'' ozval se také pozdrav
na šalupě osvětlené červenou lu
cernou při níž bylo viděti lesk
noucí se zbraně
Šalupa přirazila k boku "Tri
tonu"
Evgen ani nečekal až ti po
mocníci na palubu vystoupí a po
spíšil do kajuty k Adě aby jí zvě
stoval radostnou zprávu že jsou
zachráněni
Nalezl ji u Laury
Ada hlasitě zajásala a běžela mu
vstříc
"Díky bohu! Ty jsi živ Evge
ne!'' zvolala radostně
"Ano jsem Živ jak vidíš!" od
pověděl Evgen "A jak se vedlo
tobě?"
Ada však neměla ani kdy na tu
otárku odpověděn neboť spatřila
na Evgenovč obleku a na jeho ru
kou krev
"Ty krvácš Evgene?' zvolala
zděšena
"To jsou jen lehké odřeniny
které se brzo zahojí" odpověděl
Evgen lhostejně
Ada nyní pomocí Márky Evge-
novy lehké rány s chvatem obvá
zala a byla velmi potěšena když
viděla že nejsou nebezpečné
Evgen se pak odebral Márkou
na palubu a požádal ji aby také
Jánošovi jeho rány obvázala
Tento stál opřen o zábradlí a
jeden námořník mu dával na jeho
rány obvazky
Také jeho tány nabyly lř2W_a
Jánoft se o nich žertovní vyslovil
že to bude míli ni jeho zdraví
dobrý účinek když ztratí Hochu
krve
Ztráty na lodi byly dosti znač
né Tři námořníci a jeden cestu
jící leželi na palubě mrtví Něko
lik jiných bylo buď těžce nebo
lehce raněno a mezi posledními
byl také kapitán
Za to leželo na palubě pět lou
pežníků mrtvých a dva těžce ra
nění Nyní Be Evgen také dověděl
jak se to stalo že jim byl ten vá
lečný parník na pomoc přispěl
Ti dva námořníci kteří byli a
člunen pro pomoc vysláni musili
dlouho hledati než ten parník na
lezli který stál v malé zátoce u
ostrova Cypru číhaje tam na po
břežní loupežníky kteří právě v
těch končinách nejvíce loupeží na
lodích páchali
PokraCovánl bud
Člověk není uluríím než Jak se řítí
jest staré pořekadlo v němž jest
mnoho pravdy Ale jak mnoho je
těch kteří se cítí vyhlížejí star
ší než skutečně jsou následkem
nějakého nepořádku v soustavě
tělesné? Dra Petra Krvečistitel
je pravým dobrodiním pro slabé a
neduživé Již první láhev ukáže
své zdraví dávající vlastnosti
Obsahuje překvapení pro ony
kteří zásluhy tohoto starého a
osvědčeného bylinného léku ne
znají Není lékem lékárnickým
Zvláštní jednatelé jej prodávají
nebo majitel Dr Peter Falirney
ua — 114 So Hoyoe ave Chica
go Illinois
AbKESÁŘ
ÍESKÝCH SPOLKŮ
OMAHA
RM tMUtký i 1 ZťliJ
oJ 4vásve pi-ilHne uhlirc kaMou ttvrtr j
neudí v mímcloí h odp v síni u KHpctky
na 11 11 WIlJlHm ul předu Jan líotdrkf tsj
J V Mafh lWTHo IKHt ořet V A Suiilra
da 1317 Wiliirn ul p-ikl Kr Macb
Luze Jun Hnu l 5 Itjtťřů Pj thln
odbf vásví schůze varty první a třetí strmin v
nt-icl v 8 hodlu vi-fiT ve spolkové mÍKtaortl
v Sokolovně Emil Čermák Velicí Kancléř
íiV I2HHWO llth Str Fred Hláma K K 5 e
17(17 U-avenwnrlb St Václav 1'řlbyl M of F
8IU lltckury (it
l ť l Jed boko! t Omaha
OdbVvá své nravldelné schlíze kaXriě 9 m á
ítvrtek matici vefír ve sví místnosti 222S
I3th Ht Předsedu Josef Mik tajemník
Karel ňpalek 1227 So I5tb st ácťtulk Karel
fttínlfka 1413 Ho IStn1 Ht„ Pokladník Ant
Novák
Podp Sokol Tyrí t 1
idbfvá v4 BchGie dvakrát míaiřn kaídou
t KUfíll i U nnIAIÍ - „JLmII m
Celoroční anliůze odbývá e i nedři v Hjna
puimiui vijuiimi i niit?ii v auonu a čtvrtletní
i liMim a rnnn t I 1 11 ii i
p — — _ -inciiHtfiiim Liiieuiiriu
tnUtoprayliwda ťr Pvoltuk taj Anton Novák
lWUn NlKUl ill-ll I Zir
- wv HMiiuiHtfijwi nnfpHr IkHPU
Uiáui pokladník F Kunrl 1318 80 18 Sír
Mnjr-iu ua o runy mai votava ¥!)!r
Ucetnl Jowl Kapar a Jon Mert praporuřnik
Krullíflk víti nr ít Ualll Iniu
-" —
Svoboda náíelnik A Kapok vyp náí Simon
Kokusek cáHtup do C N H Hpolku Josef
Tábor ťolunilus l VYOW
oábýyá schnu katdá I nedále a ůlerf v
mřlcl ínl p Jo Klepntkjr na '8 aWllll
am nllol Vel konaul Frank Svoboda niito
nuuiui rrana nemn pokladník řrank 1
Semln I4th an 1 Wllllaita klerk Karel Stí
niíka HIS Ho IHth Str provodil Jan Klála
vnitrní atrái-ce Václav Vnlvoda „ii
tráfce Frank Vejvnda vfbor tiiajfltku na J
roky Karel Stepán
Tábor Sebranka Ž 4771 MWA
odbfvi vé pravidelné scuoie kaftdoa prvon a
vran BLrtHju v městci v om bodin Vfěer
v iinl pana Jana Hrocha Velicí konaul Jowf
Fiala návodčí t haa Skrdlant bankéř Josef
Vopálka klek John llráid M Ho Inth St
prtvodCi Cbaa Bmrkovk vnltfnl střít V
[ole venkovní atrái J Haiacka
Tábor NebianHká Lípa ě 183 YVOVÍ
nti Y4 ví aiitiAM (1 fiuii — 1 1
lni Hrochoví Josef V Kaipar předseda
iim 00 10 oi vac uotejs místopředseda
1310 Ho Oarfleld Ht VácWasIl ko pokladník
IUV Ho Iltb bt A F Novák ta£T IWM So
lttb 8t: Jak Marel prfivodíl
Sbor TlaitthlaTa i 29 ittí
odbývá sbflie haldou í neděli v tnesicl v Ho-
KOiovne o x noa oap vyslousllá předa
Mane Michal IHU8 Mason uL nřwliulkímS
J Wolesheusk? náměstka Jom-flna Mm-hnvá
ia)emni- Marie Bosicky Ofítnlce ř(le
Svobodová pokladnu Anna ťiťhová dn
torkyne Marie Fei-hif výbor matetka ťraul
Fltiová Marie Bteran M Kapková
Sbor Hvězda Koé Duby ě ott JfJl)
AjIhtwS MWÁ tAA Ifln S 1 1 1 _ I
wwHw iipiicii u'airi ve
i bod odp v síni Metiove Ftedsedkyn A
nieuurau iwi minám aceimoe Kmlllelble-
uirau mu wiiiif!n3 poKiiiuhíče M AlkmUHd
IWU Mo lb at tajemnice Vllh Hartoi láli
Ho iítb 8u
Sbor Martha Ure é 10
idbfvl ni pravidelné schftta vidy 4 neděli
V mílcl V BokOlSkS Sílil P(HnHkI UI
Pe" IU Ho Mu lít uiístopredsodkvni a
"ji' cíne BTououa jsia no is
m pokladnice Joale Janeek lilo Willlsui Ht
i"?: vanous první prftvodkyně ř
KolsKdrohá DrávodkvněMarle Hráui „i
sirá Aloisie Jindra venkovní atrái Marie
Jiránek vborrna)tkn Anna KuppertMsrie
tloukal Marie Hetchenberir vyslankyně do
jvftuu "íio duuiu tesat ur ij svoboda
Podp nbor Sokolek Tjrš l 1
odbfvá v acbáie led nou roěsfn a sice
kaUou druhou neděli víul Metzove Před-
seosne rranusaa Kontakt mísuipředsedky-
nenarie necau lajen nice Antonie Htejskal
M18 Ho Wtn sir áfetnlce Marie Hílek i
vuanca n iioaua pokladnice Aneáka Mu
A1"k ut"J ?ti'u Fr'l fifpán a
-""" vjuor nošena IJueelc a
Marie Matějka doiorkynC Marie (tiba
Tábor Myrta íí 928 R H A
odbfváscbSxl první neděli v mtalcl vsnkol-
predaedka Frank Kousek tajemnic JmrM
t rbánek 3024 8 18 Ht pokladnice Ann
21tkovky kancllrka Mary Crkovsk? m"
Havla llauselin vnitř striá B Hrubí! venk
stráá Mary ťecbota víbor majetku Anna
fcLBkV K Yt)?!h?7?ki-ň-ítJl ! spolkvoy
lekal Ixmla Svoboda Mary Boukal vyslaa'
kyni do sletdu Pavla Hantello mistovysl
SOT7TZZ n-Kr ftfrA
Prrfca Loše 1 129 AOCtT
olb?!4[T'prT'ťln rhS středu
Jiti taj til N Fr Dvořák íťelkH
8 St-Riidolnb Pallk poklad íoSiT ft
prtvodíi Vincenc Mareš vnitřní atrái
Frank Jaroš venkova! strát
Háj Palsoé Dřevo í 7 Erah Dfrithk
OdMvá sví srhiie Sald poslední pondetf v
Bieaicl v místnosti p lAltnera na tutá a o ni
Barbora Kaček díevojní poraňte 1
Koha mlspředsedka Katí VoSllk
7 ti st: rratlk PivVkiJífJíiv
Anna Vlarh prtvodíi Anna KrJlk VithZ'
ně Joste Krenek valtřnl rU?Anne uíl'
ks venkova? atrái: Maadslena PlvfiS ÍI"
— Předplácejte te na Pokrok
Zíp-du pouie f ioo ročoě