PEKLEM K RÁJI
aneb:
tiTÉK DO SVATÉ ZEMĚ
(Pokračování)
Rhaman ue zarazil a tázal se:
"Co budu ve Foči dělat?'
VyřídfS tam něco důležitého''
dpověděl Hadži "Ty ae k tomu
mejlépo hodíi poněvadž dovedeS s
těmi ďaury mluviti1'
Otázal se ho v čem vlastně
jeho úloha záleží a Hadži mu řekl
ie mu na tom záleží aby se těch
Zbjatca co nejdříve zbavil Chce
prý je za levné výkupné propustit
poněvadž rý Achmet Bei tak ne
přátelsky k němu se zachoval
Proto chtěl Rhamana k nejbliž
il rakouské posádce do Foče po
alati aby se tam domluvil o vý
kupné % přinesl je hned s sebou
ledy buď časné ráno na tu
cestu připraven" pravil Hadži
"Já zatím s těmi zajatými ďaury
promluvím a to ostatní ti ještě
feknu
Rhaman pokrčil zase ramenoma
a tázal se
"Ale co tomu řekne Achmet
Bei?"
"Achmet Bei nemá do toho co
mluviti Ti zajatci patří mně a
jen já mám právo o nich a o té
mladé ženštině rozhodovati Ať
si dá Achmet Bei na svou hlavu
pozor kdyby mu napadlo Ženšti
nu tu padišachovi zadržovali Já
ji sám dovezu do Stambulu tím
si získám u padišacha velkou mi
lost a pak se odměním všem již
sei zůstali věrni- Tedy
do Foče a vyřídíš tam můj vzkaz
Ale musíš si pospíšit abys tu zase
byl než slunce dvakrát vyjde
"Což jestli mi to výkupné ne
dají? tázal se Rhaman
"Pak jim pošlu hlavy těch za
jatců Teď se ještě vyspi několik
hodin a hned za svitání vydáš se
na cestu já nyní půjdu k těm
zajatcům''
Knaman se podrbal za uchem a
pravil:
"Pošli si tam někoho jiného
Hadži
"Ty se zdráháš rozkazu mého
poslechnouti?" obořil se na něj
Hadži
"Já musím'
"Bojíš se snad Achmeta?" tá
ni se Hadži s potupným úsmě-
ikem "Když to já poručím
jako by ti to poručil sám padišach
: A já ti pravím že pojedeš ty do
Foce!M
'Ne já tam nepojedu" odpo
věděl Rhaman rozhodně "ježto
mi tam hrozí velké nebezpečí Ty
ís — -
Kbaman měl ovšem příčinu k
takové obavě néboť byl jakožto
rakouský poddůstojník před ně
kolika lety od svého pluku do
Turecka uprchl aby ušel trestu
pro hrubou vzdorovitost vůči
svému setníkovi a pro zpronevě
zeni peněz které mel pro svoje
Božstvo
"Pošli tam někoho jiného"
pravil ještě jednou
- Ale já tu nikoho nemám kdo
by tu ďaurskou řeč tak dobře
xnal jako ty'
"Tedy tam jeď sám''
Prchlivý Hadži byt těmito slovy
velice popuzen a vzkřikl:
"MaS Alláh! Tys byl ďaurem a
jai jím až posud! Hnůj na tvoji
bradu!"
S těmito slovy která jsou pro
každého Turka nejětší potupou
: přiskočil Hadži Ali k Rhamanovi
a udeřil jej pěstí do obličeje
Těsto zařval zuřivým vztekem
- a chopí! e křečovitě rukojeti své
ho bandžáru jejž měl za pásem
Hadži však úmysl jeho ihned
apozoroval a také jeho ruka sáhla
v okamžiku po bambitce
Takto stáli proti sobě asi minu
ta hledíce jeden druhému upřeně
- do cčí i jsouce hotovi zbraně své
poořiti
Rhaman však nabyl zase klid
aejlí rozvahy uznav za dobré
astoupiti ale pravil: í
— — naazír na ránu tu ti nezapo-
awnn Ty jsi zueuctu obličej
bojovníka!
v okamžení na to zmizet ve
večerním šeru
"Kliď se mi z očí ďaurský
pe!" vzkřikl za ním Hadži
Rhaman se již neukázal
Povstala vrátili se ku svému
rtrálnímu ohni a poslouchali vy
fravování starého pobádkáře až
[lea po druhém usnuli
Konečně se zdilo že všichni
přiblížil
krátce a
Rha
otázal
jsi utrmácen
rjV a také pohádkář umlkl
Také v kůle bylo již ticho i
: raeio tam všechno již spáti
} a ze dřevěného přístavku vy
i "JLo malým okénkem jeStě slabé
r#! to x osobo přístavku do
c -Z tjl Achmet - Bei Adu za
tm ' '
I i črihai jizby v ní! Ada
c j r '-Izilt sedel na lávce muž
s u aaále o stínu a maje
i l ' -Y Cůuhsu svou pušku
) t i l á tJjai unaven a také
Nyní se k němu
man pozdravil jej
se ho:
"Bezpochyby
Murade?"
"To si můžeš pomyslit''
"Já zde zastanu i tebou'
"Byl jsi sem poslán?"
"To ne ale nemohu spát a chci
zde hlídat za tebe Zahal se do
svého pláště a vyspi se několik
hodin"
Tento návrh byl jak se zdálo
Muradovi milým Zdvihl se
zívnul
"Jak dlouho máš zde hlídali?'
tázal se Rhaman
Až do svítání až hvězdy vy
blednou
Rhaman se podíval na oblohu
a pravil:
"To bude ještě dlouho trvati
£atim se mažeš vyspat Já tě
pak vzbudím až bude čas'
Murad se odbelhal do blízkého
kouta a tam Si lehl na holou zem
Rhaman ae posadil přede dveř
mi na lávku a obracel své zraky
brzo k obloze a brzo na Murada
Tento počal již za několik mi
nut chrápati
Když se Rhaman přesvědčil
že již tvrdě spí zdvihl se a ote
vřel potichu dvéře u jizby v níž
se nalézala Ada
Na ohništi hořela lampa slabým
plaménkem a Rbaman mohl při
jejím mdlém světle celou jizbu
přehlédnouti
Stará Turkyně ležela na divaně
jako v klubko svinuta a spala tak
tvrdě že se ani nepohnula když
se k ní Rhaman přiblížil
Tento se nyní obrátil na dru
hou stranu kde Ada na polštářích
ležela a také spala
Rhaman k ní přistoupil a dotkl
se slabě její ramene
Ada sebou škubla otevřela oči
a z hrudi se jí vydral slabý vý
křik
'Buď ticha a poslyš mne"
šeptal jí Rhaman po maďarsku
"Jedná se o tvou svobodu a o
Rhaman jí ukázal výstražným
posuBkem na spící a schoulenou
stařena a otázal se jí:
"Jsi Maďarka?"
"Ano" odpověděla Ada
"Mluv potichu" napomínal
Knaman a ukázal opětně na sta
rou ženu "Já nejsem žádný Tu
rek nýbrž jsem také Maďar a
chci tě zachrániti '
Ty mé chceš zachránit? ' še
ptala Ada-
Ano Doba je k tomu přízni
va vstaň a pojď a se mnou
Ale rychle a potichu!''
Rhaman ji pojal za ruku a chtěl
ji s sebou odvésti napomínaje ji
k tichosti a opatrnosti aby je ni
kdo nespozoroval
Sla ním několik kroků ale
najednou se zastavila a tázala se:
Kam mě chceš vésti?''
Na svobodu" odpověděl jí
Knaman a pobídl ji aby šla dále
Ada však zůstala ještě státi a še
ptala s povzdechem:
"Já nemohu"
Vzpomněla si na Evgena
zdálo se jí to býti nemožným aby
bez Děno uprchla
"Já nemohu pravila ještě
jednou s bolestným výrazem v
obličeji v
"Proč bys nemohla?" tázal se
ji Knaman ~
"Já bez něho jiti nemohu!'' od
pověděla Ada
Řekla Rhamaiioví že jest mezi
zajatými obchodníky také věrný
její přítel k němuž prý ji poutají
svaté povinnosti a kterého zde
zanechati nemůže i prosila bo
aby toho mladého muže také vy
svobodil aby mohli společně
uprebnouti
Rbaman jí domlouval aby se
již ani minutu zde neomeškala a
šla s ním poněvadž by je mohlo
delší omeškáaí do velkého nebez
pečí přivésti
Aby jí upokojil řekl jí také
že bndou ti obchodníci — a tedy
též její přítel — za výkupné na
svobodu propuštěni
"Pak budu také já vykoupena!'
pravila Ada s chvatem
"Ty nikdy!" pošeptal jí Rha
man "Ty nemáš ani tušení ja
ký osud na tebe čeká Pakli ještě
dnes neupřen neš budeš zítra na
cestě do sultánova harému Tam
odtud tě již nebude moci nikdo
vysvobodili "
Ada se zachvěla zděšením a z
úst ae jí vydral slabý výkřik
Mlč nešťastnice sice jest vše
ztraceno!" šeptal jf Rhaman
Stará Turkyně musela výkřik
ten také slyšeti neboť ae počala
na divaně býbati jako by chtěla
te vzchopili a vyrazila ze sebe
chraplavý zvuk
Rhaman k ni hned přiskočil
sevřel jí hrdlo a počal jí škrtit
Drahou rukou jf naházel na obli
čej vlečky kožešiny jimi} din
byl pokryt
Stará žena ani již oehleila
nepohnul
To vle stalo se velkou rych
lostl
Rhaman přiskočil hned zase
dě a pošepul jí:
rryč odsud sice jsme ztrace
ni Pamatuj na harém I '
Pojal ji zase za ruku a táhl j
senvatem fbou Ada ani ne
věděla jak se dostala ven
Murad ležel ještě na zemi
spal
Rhaman se prokradl s Adou
skrze spící povstalce kteří v ma
lých skupinách kolem vyhaslého
ohně leželi a spali Pak spěchali
k rozpadlé zdi a průchodem se
šťastně dostali ven
Najednou se Ada zase zastavila
a šeptala s povzdechem:
uoony n-vgen' coz by ne
bylo možno také mého přítele vy
svobodit?"
"To je nemožným!'' odpověděl
Rhaman a táhna Adu s sebou za
bočil ve stranu kde zapadala
cesta do údolí
Při tom musili jiti přes holou
prostoru kde bylo jejich postavy
proti jasné obloze dobře viděli
Zráda! zahřímal najednou
prou nim hlas "Stůjte proklatí
ďaurové'
Jako byl ze země se vynořil
stál před nimi Hadži Ali a vytrhl
hned bambitku kterou měl za ši
rokým pásem
"Rodičko bóží chraiS měl" vy
křikla Ada zděšeně
Rhaman nepromluvil ani slova
ale za to tím rychleji jednal Při
skočil ku svému nepříteli a udeřil
jej co měl síly pěstí do hlavy
Hadži Ali zavrávoral zpět a
Rhaman urychlil jeho pád ještě
tím že jej kopnul vší silou do
břicha
"To máš za to udeření pse!"
Hnůj na tvou bradu!" vzkřiknul
Rhaman potupně
Poněvadž však Hadži bambitk
svou již v ruce držel a měl také
již kohoutek u ní natažený vyšla
z ní následkem nárazu o kámen
rána
Tento výstřel spůsobil v celém
okolí černé kůly poplach
Rhaman to věděl a oroto hned
zase chytil Adu za ruku a zvolal
"Pospěš ať jsme odtud pryč
sice jsme ztraceni! Pamatuj na
sultánův hirem!"
Táhl ji s sebou přes kamení
pahýly s takovou rychlostí že ne
mohla ani dech popadali aby mu
postačila
Utíkali po cestě která měla do
údolí silný svah
Od kůly k nim zaléhal divoký
ryk a pronikavý pískot a již také
za sebou slyšeli dupání a pomí
chané hlasy
Ada byla již tak upachtěna a
unavena že počala klesati
' Rhaman ji ještě s sebou táhl
několik kroků až za roh skály
kde byly na druhé straně staré
duby a vysoké křoviny
lam ji uchopil do náručí a u
skočil s ní od cesty do křovin
Běžel ještě několik kroků a me
zi nustymi kfovinami ji srůstu
zvolna na zem přikrčil se k ní a
šeptal- — : " '
Teď ani nehlesni sice jsi
ztracena!"
Jejich pronásledovatelé byli již
blízko za nimi doběhli
Nyní se zastavili a poslouchali
"Slyšíš něco?" tázal se jeden
"Jen šelest dubového listí"
"Toť je zrovna jako by je byl
sám ďábel odnesl"
"Maš Allab ten Rhaman jest
zrádný ďaur Vyvede nám tako
vý kousek! '
~- ™ uitcu u aul
pakli ho chytíme"
Rhaman slyšel každé slovo
Opět bylo slyšeti blížící se kro
ky a drsný hlas se otázal:
"Co tu stojíte? '
"My již nic neslyšíme"
"Mezkové!" ozval se zase su
rový hlas "když zde budete stát
pak ovšem nebudete slyšet kdo
dole utíká Běžte tam tam je
najdete!'
Vypeskovaní pronásledovatelé
běželi DO SValflfjf rAcrZ A AAt
manuie jcae oyu Knaman a
Ada nastalo zase ticho
Za chvilku se zase ozývaly bia
~ I t_ t __t
y a nrupe aroky a sice zrovna
nad místem kde Rhaman a Ada
blízko u cesty se skrývali
Ale za několik minut bylo zase
ticno
r t_ i „
nuaman posioucnai jesté asi
čtvrt hodiny a pak se polehounku
zdvibl a šeptal Adě:
Xde zůstat nemůžeme Mu
síme dolů do údolí a vylezeme na
protější stráS kde jsou jeskyně a
sluje v mcbž se můžeme ukrýti
'Ale ja te již nemohu hnouti a
jsem jako schromena
"Jen pojď dokud máme čas!"
Ada se zdvihla a sestupovala s
ii i
Teiayni namananim opírajíc a o
Rbamanovu paži skrze křoviny a
balvany po příkrém a kamenitém
avahu dolfi
Najednou se ocitli na kraji pří
kře zapadajících skal a museli ae
dáti stranou a nijaké místo ti vy
hledali kudy by a mohli dolfl
doatati
Nahoře nad nimi bylo zase sly
itti šramot v karneol a lidské
hlasy Bylo tam opět nikoli
mužů a Rhamao iaalttM lilo
"Um musí být pod námi Po
jďme tam!"
Již se také počalo drobné ka
mení dolů hrnouti
Rhaman chytil Adu za paži
táhl ji sebou dále
"Sem sem!" ozval se nahoře
hlas a mezi stromy a balvaoy se
objevila postava povstalce
"Ten proklatý Hadži ji živou
dostat nesmí — raději ji zastřu
lim!" zamumlal Rhaman
Vytáhl bambitku natáhl ko
houtek a chtěl Adu zastřelit!
Tato vlak k němu přiskočila
chtíc jej chytit z ruce a bránili
se mu
Rbaman zapomněl na jakém
nebezpečném místě stojí ucouvl
před ní krok zpět a poněvadž ne
měl pod nohou žádné opory sřítil
se po příkrém svahu do propasti
Ada sklesla na samém kraji
skály a zůstala jako mrtva ležeti
'Ta ženština je zdel'' zvolal
jeden z pronásledovatelů
"Ale zdá se Že je mrtva!'' pra
vil druhý a nahnul se k Adě
Ada se nehýbala
"Odnesme ji k Hadži Alimu!"
zvolal jiný
'Ale kde je ten ďaur ten zrád
ný Rhaman?"
r_ i
ro iom vsaK nebylo nikde ani
památky
Poněvač -měli někteří za to že
Ada snad přece není mrtva vy
zdvihli ji a odnesli ji nahoru do
kůly
Tam ji položili do jizby kde
byla dříve a odevzdali ji na sta
rost staré Turkyni Zaně kteráž
byla ze svého omráčení zase se
vzpamatovala
Tato se k ní posadila a bedlivě
i pozorovala j
Ada se za chvíli ze svých mrá-
ot probudila a otevřela oči
Zama vyběhla ze dveří a zvo
lala:
"Je živa — pojďte sem!"
XT
iyni se strnu o Adu mezi
Hadži Alim a Achmetein prudká
hádka
Hadži tvrdil že patří Ženština
ta jen jemu a on že ji odevzdá do
sultánova harému
Achmet mu však toho práva
popíral a tál na tom že se ne
může o zajaté ženštině dříve nic
ustanoviti dokud se Buran ne
vrátí
Hadži Ah se chtěl Ady násilím
zmocniti ale když viděl že má
Achmet Bei na své straně mnohem
větší počet mužstva musil od
svého úmyslu upustiti
1ÍI II fér
KAPITOLA i
Vlkodlak
Major Horvíil byl svému slovu
poctiví dostál Opatřil pro Ev
gena všecky potřebné listiny i
postaral se aby mohl Eveen i
Ada se svým duhou JánoSém při
první příležitosti která se na
kytla s bezpečným vojenským
průvodem na srbské hranice se
dostati
Tyto průvodní listiny pojistily
cestujícím volný průchod přes
srbsko a rovněž tané tureckým
územím tak zvanou starou Srbií
při čemž měl Lvgen tu zvláštní
výhodu že se v srbském ture
ckém a albánském jazyku dobře
vyznal
Na této~čestě přijal Evren do
služby mladého Bulhara jménem
Damlo který se v těch krajích
jakožto cestující kramář velmi do
bře vyznal
Tmavým dubovým a borovým
lesem se táhla široká cesta která
byla místy travou zarostlá a místy
kamenitá
U této cesty sedělo v bujné trá
vě pod košatým starým dubem
několik mužti Byly to silné
pěkně urostlé postavy prostřední
výšky Měly osmahlé obličeje
M_lx : ' i
ie jisuroe oci svisie kníry a
dlouhé černé vlasy
Každý jejich pohyb prozrazoval
neobyčejnou živost a obratnost
ťodle všeho bylo patrno že jsou
to Albánci
Ie tě nie vidím v naši dědině
Kvgnel''
"Toho bych se byl nenadál l
tě budu moci ještě letos zJo uví
tali'' pravil Iskender srdečným
tonem
"Jak vidíš přicházím ještě
dříve oež jsem sám myslil" od
pověděl Evgen "Jsem rád Ie
jsem se zase tak daleko dostal a
musím tebe a otce tvého prošiti
abyste nám popřáli na krátkou
ívílíl byla a několika lidmi ně
jakou dobu pryč ale pak ae vráti
la a zůstala tím čím byla drive —
divokou mulaikou"
Konečně dorazili do Tamarice
kde měl Nikila Vukovič své sídlo
Byl to obyčejný albánský far
jak setain vesnice nazývají Domy
byly osamocené co možná vyso
ké z kan-ene zbudované 'Ukými
okénky na spůsob střílen opatřeoé
buď vysokou zdi nebo kolím
dobu pohostinství abychom si po) obražené Že každý vypadal jako
té obtížné cestě odpočinuli a na
další pouť se posilnili''
Oba Albánci se ohlédli na Ev-
genovu společnost i zdáli se býti
překvapeni když utkvěl jejich
zrak na Adě
Evgen jejich němé ótázce po
rozuměl a představil jim Adu co
svou přítelkyni z mladých let
kterou prý provází na její pouti
do svaté země
Poručil ji do laskavosti obou
mužů a Adé je zase představil co
své nejlepší přátele které prý si
malá tvrz
Takové stavby jsou pro Albán
ce nutnou potřebou poněvadž
tam často z nepatrných příčin
mezi jednotlivými rodinami ano
i mezi celými kmeny krvavé boje
vznikají a každá strana musí na
svou-obraou pamatovali
U Miriditú jsou domácí boje
ovšem již řídkým zjevem ale také -u
uich se takový spůsob staveb
posud zachovává
Vukovičova kúla stála u samé
vesnice na malém návrší a hlavní
u vyun anvejsicn cesiacn získal její častí byla pevná kamenná věž
o menz prv li bvl liz mnoho aa leiím i mhi ui i'
- - i — v iiai iiifliv mi
koni se-
závoj a
vypravoval
Ada která posud na
děla odhrnula si nyní
uklonila se jim
iskender a otec jeho zdáli se
býti krásou její překvapeni a ten
to pravil:
kdybych neviděl že stoií
slunce již na obloze myslil bych
porec se znakem rodu Vukoviřft
který tam ml své sídlo Kolem
věže stojící stavení tvořila malý
dvorec
Opodál ode vsi stál neúhledný
z kamene vystavěný kostelík k
němuž přiléhalo obydlí faráře
neboť byli Tamaričané katolické
ho vyznání a jejich farářem bvl
nyní že bhodilo se sebe noční jako vůbec ve všech nhrlrh
lavoj a ze vycnazi aoy své svétlo lických Miriditú františkánský
Měli obyčejné orientálské fezy
modrými třapci široké spodky
modrého sukna které dosaho
valy jen na kolena a přes ně měli
bílé sukně které byly v kyčlích
pásem stažené
Přes celý oblek měli přehozený
plášť ze silné vlaěué látky který
oyi posity prymky různých barev
Dva z těchto mužů měli na
sobě zvláště skvostné obleky ne
boť na nich měli zlaté a stříbrné
třapce a šňůry a na kazajkách
vestách a na gamaších měli zlaté
vyšívání
Jeden z nich byl již starší muž
jak bylo na jeho šedivých vlasech
a vousech viděti a druhý byl ještě
mladý jemuž mohlo býti asi pět a
dvacet let
Na obou bylo viděti podle bo-
íovného výrazu obličeje a podle
zívyen pohybů těla že jsou AI
bánci a jejich dlouhé vlasy pro
zrazovaly že patří ku kmeni kře
sťanských Albánců tak zvaných
tihega nebo Miriditú
U stromu stály opřené pušky
T 1 f _ 1 v v t t v
u múzu iecn lezeio v
trávě několik velkých chundela
tých psů z čehož se mohlo sou
dili že je to lovecká družina
Ale píseS kterou jeden z těch
mužů zpíval nebyla lovecká ný-
mu děkovala srdečnými
po celé zemi rozšířilo
Evgen musil těm básnickým
výrazům starého pána bezděky se
usmáti
Ada
slovy
Evgen se nyní dověděl že jsou
JNikita a Iskender se svou druŽi
nou právě na lovu
Již po nějakou dobu objevovali
se v té krajině vlci zase častěji
nez dříve
dnech ve stádech
né škody
Pro dnešek chtěli však lov ten
přerušili poněvadž se jim posud
nepodařilo žádného vlka dopad
nout! a ježto chtěli své hosty na
svou kůlu dovésti která bvla jich
sídlem
Když byli cestující ve stínu
stromů ještě chvíli si odpočinuli
pravil starý Nikila:
'Teď se vraťme do Tamarice!"
Na toto vyzvání byli hned vši
chni k pochodu hotovi
mnich který měl také zde ienom
skromný příbytek '
(Pokračováni)
ADHESÁŘ
PESKÝCH SPOLKU
OMAHA
Mi KiUcky ě 1 ZCBJ
a spůsobili v posledních oJ Pirtdeiné ichimkiu t
ovcí velmi znač- VrWrfáS&Jl-PWr
Lože Jan Hus ě Rytíío 1'vtkla
móricl r 8 hodin veíer ve spolkoví mtetnoMI
▼ HolrnlavriJt Fmll ar-w-t u
I70T lílVPnwrlh B Wi„lCnř_n-f
8111 lliclíoryší — rro or r
Těl Jed Sokol v Omaha
Jdbjřví Mvé pravidelní icbtze kaid i a
Karel 8 Dalek l27 ftn iMh a
a - "
SWnlCka 1418 So I3tn
Novák
St
4
Mik tajemník
otetnlk Karel
Pokladník Aot
1'odp Sokol TyrŠ ě 1
Evgen postoupil svého koně ?S"VaV in
KT t I Celoroční irhbiA nHh — t
Biacu muovi a ienio jel nyní p6iitnich6ii iVS'h"r
brž oslavovala hrdinské činy zná- jeho něco o tom se dověděl
KAPITOLA 2b
Vysvobození
Utok na rakouskou posádku v
Granici se povstaleckému vůdci
Buranovi nezdařil
Rakouské vojsko mu pobilo
mnoho mužů a pronásledovalo jej
pak na útěku k černé kůle
Než však tam Buran dorazil
byl od Rakušanů dohoněn a měl
nimi v údolí nedaleko od kůly
tuny boj který trval po několik
hodin
ivdyž se o tom Achmet Bei a
Hadži Ali dověděli přestal mezi
nimi všechen spor o Adu a oba
vůdcové spěchali se svým muž
stvem Buraoovi na pomoc zane
chavše u kůly jen několik mužů maje na sobě polo evropský a po
aby hlídali Adu a ostatní zajatce lo orientálský oblek
Byli však od rakouského vojska
po boku Ady kdežto Jánoš po
arune straně při ní zůstal
livgen kráčel po boku svého
přítele Iskendera napřed a vypra-
vuvi mu o svvcn netiodách a
dobrodružstvích
O tom jak se sešel s Adou a
o jejich záležitostech se nezmínil
svému příteli ani slovem jelikož
vobec nechtěl aby někdo z úst
nedéll v Hlnu
Čtvrtletní
lednu a arpnu Hfedaeda John ChlehníiS
Kr Bvojtck tal Anton Novák'
ucpioiK joer Ka
mUtoptedaeda
ia Ho Mtň St
13tá ul pokladník
ar ITM Ho
u tne
mého vítěze nad Turky udatného
bkanderbega
Ostatní členové společnosti po
sloucbali píseB s velkou pozorno
sti ačkoli ji byli již od svého
dětství na stokrát slyšeli a také
sami zpívali
Najednou počali psi vrčeti
vyskočivše dali se do šlěkotu'
V lese zaržál ků5 a pak bylo
slyšet koňský dusot
Brzo na to vyjelo z lesa několik
jezdců Napřed jel mladý muž
s Buranem oa hlavu poraženi a
rozprášeni a rakouští myslivci
přitrhli pak se svým majorem k
černé kůle a vysvobodili mimo
Adu také všechny ostatní zajatce
nuu5iuc snteaani liveeoa s
Adou a s věrsým Jánošem se ne
dá ani popsati a také Davidovič
a jeho lidé měli velkou radost
ačkoli byli od povstalců o všecko
zboží jakož i o koně a mezky
oloupení Davidovič a jeho lidé
se museli vrátit s prázdnýma ru
kama do svého domova
Evgen se svěřil majorovi o je
hož poctivé a dobrotivé povaze
byl z jeho řeči se přesvědčil se
svou záležitostí docela uořímně a
tento mu učinil návrh aby nim
šel se svou průvodkyni Adou a se
svým sluhou Jánošem do Granice
kde mu chtěl jako velitel tamní
posádky nové průvodní listy za
opatřiti a postarali se aby moh
oez překážky a bezpečně na srb
ské hranice se dostati a srbským
územím do jižní Albánie cesto
vati
Evgen mu za jeho přátelskou
radu laskavost vřele poděkoval
a vrátil se a upokojenou mvilí k
Adě která oafl s Jánošem v na
pnuti úzkostlivém čekala
Za dvě bodiny se vydal major
řlorvátb se tvými myslivci na
zpáteční pochod ke Granici a
také Evgen Ada a Jánoš ae k nim
přidružili
Konec dílu prvého
íentálský oblek
Jemu po boku jela závojem za
střená žena a vedle ní do druh
Vyšli z lesa a kráčeli mezi zele
nými pastvinami na nichž pásla
se stáda ovci a hovězího dobytka
a dále je vedla cesta polemi
Já jsem sice s jistotou očeká
val že se k nám zase vrátíš" jal
se nyní Iskender slova "ale my
slil jsem že se to tak brzo nestane"
"Proč?" tázal se Evgen
"Poněvadž vím co tě k odiez-
du donutilo"
K tomu mě donutila touha do
vlasti"
"Ale také ještě něco jiného!'
"Co myslíš?'
Což bys již byl na jistou oso
straně jel starý muž se Šedivými bu zapomněl?" tázal se Iskender
Stává jisté cesty ka zbavení se
četných obtíží žaludečních a sice
jest to použití Dr Au KoeotVa
Hamburger Tropfen jež ty nei-
horlí případy vyléčL Resruluií a
posílají zažívání i laluek
vousy jenž měl na hlavě klobouk
se širokou vyhrnutou střechou
Za tímto skupením jel mladý
muž v bulharském kroji
Albánci hleděli s užasnutím na
ty jezdce kteří zde museli býti
neobyčejným zjevem
Cestující je pozdravili pokynem
ruky a jeli svou cestou dále
Salem aleikum fpokoi s vá
mi] ozval se najednou ze sku
pení Albánců turecký pozdrav a
hned na to zvolal jeden z nich s
úžasem:
"Evgene!"
Byl to mladší z oněch dvou bo-
naté odénýcb mužů který se rych
le ze země vzchopil
"Iskendere!" zvolal Evgen a
zastavil se svou družinou
Také starý Albánec se zdvihl a
zvolal:
"Evgene synu!''
Miadsi Albánec se rozběhl k
cestujícím Jivgen seskočil s ko
ně a spěchal mu vstříc s rozpřa
ženým náručím
"Iskendere! zvolal
"Evgene!"
Oba mladí muži padli si do ná
ručí a tiskli si vřele pravice — -Ostatní
cestující na ně hleděli s
užasnutím
Albánci propukli v hlasitý já
sot
Také starý Albánec se přiblížil
vážným krokem k Evgenovi a
zvolal podávaje mu obě ruce:
"Salem aleikum synu!'
Evgen k němu rychle pokročil
pojal bo za ruce a pravil skloniv
a úctou hlavu:
Buď mi pozdraven otče Ni-
kito!"
To je pro mne velká radost
livgen se zastavil pohlédl své
mu příteli do obličeje a čelo jeho
se na okamžik zachmuřilo
Pak se usmál a pravil:
"Již vím co myslíš — Fatinica!
"Ano Fatinica" odpověděl
iskender
"Ta přepjatá Turkyně mi přece
nem02e být žádnou překážkou
abych k vám nepřijel když mne
encete jako hosta phimoutL Ie
zue jesie na Dtizkuf"
"Ano je posud naší soused
kou"
"A stýká se s vámi?"
"Jako dříve"
Evgen pokrčil ramenoma i
pravil:
"Já ani nevím jak jsem vlastně
k é Známosti DřiŠVI T FatlnVa
je dle udání mohamedánkou ale
velmi přepjatou a v západních ze
mích by ji oaiývali emancipova
nou dámou která se o mohame-
dánské předpisy a obyčeje pramálo
"U albánských roohamedánek
je to vůbec pravidlem" podotkl
iskender
Evgen te na chvilku zamyslil a
pravil pak:
"lakové povahy vůbec brzo
zapomínají a já myjlím že ti Fa
tinica na tu věc již ani nevzpo
mene"' "Možná ale já bych to tvrdit
nemohl" odpověděl Iskender
"Když ae Fatinica dověděla že
jti náble odcestoval zuřila jako
zběsilá a dělala také nám výčitky
Že jsme dopustili abyt jí uprchl
Byla by nejraději bned vsedla na
koně a pustila se ta tebou ale
bezpochyby ti to ještě v čas roz
myslila jak jsem ae později do-
vbp majetku M rokf jo Vopálka 'ii
fen('J?' KPr "A MertaTprÍDSííí
V7P Df F Maallkn itx„ dliw "
Svoboda náíelnik A Kapek vín nálL fii-nn
Kaip" á° " ""' W
Tábor Colambus ě 9 ffOW
konaut Frank Seran ai nok adnlk vni i
Semln 14th m1 WnnbM ~ x '
nlíka 14IS ío iak a _íř ?"reHř
atratce Krank Vejvoda vfboj majetku oa 3
roky Karel Stepán
Tábor Sebranka ě 4771 MWA
tšžt íKÍPrV1dein1'?ch4 ktM° Prou
třetí atredu r měalci oam bodla roUr
w inl pana jana Hrocha Velicí konul Joí
Fiala náyodel Um Skrdlant bankéř Joarř
VoDálka klek Jbn Brázda ZK ™ líth ÍT
přivodil Oba Hmrkovk větrní aua V
DoleJI venkovní atráiJ Mim t-
Tábor Xebmská Lípa ě 188 WOtY
odbfvá achfiie druhá a ítvrt nwrí v tníalcl v
litk 8t: Jak Marei provodí"' ' °°'
Sbor TlasUslava í 29 JČD
odbývá acb6ze kafdoa t nedtll v meaicl v 8n-
J WolMaMírA'?
áíetnlca Nelila
tajemnic Marie Koelck
Svobodová nnklaili1 i
torkyní Mrfc teta ví bmK TrnT
FlUová Marie Stefan M Kapková
Sbor Hvízdá Jíevé' Doby ě 86 JÉD
Sbor Hartha Urove 10
2dÍÍIi'ToP'rd?ln chaievídy neděli
boda im 8o IX
I WllilamHt
vnniryne ¥
il? 4l0 " VaBoua první urftvndkv
S:ir'řfurr Marie Braida' vnitř
Poda sbor Sokolek Tyrš ě 1
rířiTli41? tr- tnlce Marie Bílek M
Obariea St Omaha pokladnic Aneáka Mu-
Anna Bílek Metni vbor Boaeaa bulek a
Marie Matíjka doaorkyni Marie (tiba
Tábor lyrto ěís 922 R Jf a
MbyváacbSH první oedtll rniMcL vankni
iBcr as11 ítes írt'
Zllkovak kandlřk MarV CrkvakT i°JÍÍ
km do aJeadB pvj H awilfatovraif
Prraa Loie i 128 AOCfr
udofeT'PrdlB hl Lat athHlB
a Si? S1 ' f J-i Vr- Iořk teetalk tl a
traica
Háj PalTé DrTě7 Krab Dřevafek
Barbora Racek dWu ioá aonrftr
A?"- ""rtipředvedka Kati Voeáaak til
Vo4k AaoWTTyKtgS-
lAtavsty trval i
!! Ormt Nirví KMtlr 7 -I ~ ! '
