Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (March 20, 1901)
Pokrok nápadu PEKLEM K RÁJI ÚTĚK DO SVATÉ ZEMĚ (Pokračování) "Když mi byl na Oroši ten život již nesnesitelným pomyslila jsem si několikrát íe uprchnu do těch dalekých krajin k otci Arsenovi Ale moje manželská povinnost mi kázala a svého muže vytrvati i svůj krutý osud trpělivě snášeti Nynf jsem však té povinnosti zba vena Od té doby co mi hrabě Oroši poručil abych jeho kuběnu odprosila jsou mezi námi všecky svazky přerušeny a já to již ne považuju za žádné provinění hle dali si ochranu jinde" "Tím jsi povinnována sama so běl'' "Proto se vydám na tu dalekou pouť k svatému hrobu a navštívím tam mého prastrýce Arsena Já doufám že je ještě živ a co se pak dále se mnou stane to musím zů staviti pánu bohu!'' "Ale aa tom již zastane že tě tam doprovodím" pravil Evgen rozhodným tonem Tím bylo rozhodnuto že budou Ada a Evgen do Palestiny spolu putovati Dříve však chtěl Evgen navštívili svou tetu statkářku Vladanovou poněvadž musil opa třit! na tu cestu peníze Ada ne měla jak víme docela ničeho a jemu byly při jeho uvěznění vše cky peníze vzaty které byly u ně ho nalezeny KAPITOLA 19 Prázdná rakev Již byl večer a z oken na zám ku Oroši zářila již světla do nej bližšího okolí Ale dnes tam nebyla žádná hlučná a veselá zábava jako jindy neboť šetřil hrabě tak dalece spo lečenské slušnosti že ty hlučné hostiny a pitky na nějaký čas od ložil aby se zdálo že drží po hra běnce Adě smutek která bylateprv nedávno pochována '' Stará hraběnka Marie byla již za několik dní po jejím pohřbu ze zámku se odstěhovala aniž by byl hrabě o to se pokusil aby ji tam zadržel Toska byla dnes ve svém malém společenském pokoji měla násobě lehký a velmi vkusný domácí oblek a protahovala se na měkkém díva né Nyní k ní vstoupil hrabě Oroši jevě na sobě rozčilení "Dnes nepřicházíš dlouho do mů" pravila Toska po krátkém pozdravení "Vždyť není ještě takpozdě" odpověděl hrabě "Ostatně jsem doma již přes hodinu — a musel jsem se jen zlobiti'' Toska se vzchopila pojala jej okolo krku a pravila s lichotivým úsměvem: " - "Zlobil ' jsi se také na mne?" - "Ta by mi ještě scházelo! Já mám dost jiných příčin pro které se musím zlobit' "Směla bych se otázatikteré to příčiny jsou?' Hrabě byl zatím na divan k ní se posadil a nyní pravil mrzutě: "Přede vším mě zlobí ten blou pý lid který o nás totiž o mně i o tobě tak hanebně mluví jako bychom se byli bůh ví jakého zlo čiau dopustili" "Z toho si málo dělám!'' pro hodila Toska pohrdavě "A ještě více mě zlobí to že také naši tak zvaní dobří přátelé nyní počínají nás se vzdalovati jako bychon byli s tížen i nějakou nakažlivou nemocí!" mluvil hrabě dále Toska zakabonila slabě celo a tázala ser „- "Kteří pak to jsou — ti dobří přátelé?" "Přede vším ten Kemenyi!" od pověděl hrabě '"Ty víš že jsme spolu byli nerozlučnými přáteli — jako Orestes a Pylades! Mnohdy byl u dane několik dní— více než doma že na to byla jebo paní až žárlivou A teď je najednou jak se mi zdá našemu přátelství ko nec Onehdy jsem mu poslal po zvání aby mě navštívil a pomohl ni v mém vdovském smutku se obveselit!' "Hahaha! V tvém vdovském smutku'" zachechtala se Toska "Jen ml neca mluviti!" zvolal trti- "Kemenyi se tenkrát omlu va ie musí jeti za jistou velmi £2íe£itou příčinou do města a rrtti ie mu není tentokráte moi caa mému přání vyhověti ale Íe cl navEdví někdy )indya "To je hanebné!" prohodila Tc "Ji em Uil tu urážku neodpu c ' J" p7i% A brat zlostné "Tím c I tT " - i ri srcTs—laou le ml již — : " Ji ui u tria a své spo- JÍ tjti ti! eif vyzvat -'H - 4 ' - i- "Ale mě to zlobí že se nás teď všickni vzdalují jako zlé nákazy Nejdříve odjela moje nábožná teta teď pohrdá Kemenyi mým pozvá ním a já vím že to Roska také udělá! Ti lidé nechtí o nás již ničeho věděti'' "Ale proč?" "Skrze Aduskrz kterou povsta ly ty hanebné klepy které se nyní po celém okolí rozšiřují' "Proto bude nejlépe když od sud co nejdříve odjedeme" po dotkla Toska "A kam?" tázal se hrabě "Dři ve jsme měli úmysl jeti do Pešti a pak do Vídně Ale tam bychom měli ještě horší postavení než zde Právě dnes jsem obdržel psaní od jistého přítele z Pešti kterému jsem psal že tam co nejdříve při jedeme On mi píše že se ty ha nebné klepy již také do peŠťských listů dostaly a radí mi abychom tam ani nejezdili" Právě v tu chvíli vstoupila do pokoje panská a oznamovala: "Prosím hraběcí Milosti ko morník čeká v předním pokoii Má prý milostivému panu hraběti něco oznámiti a táže sezdali bvse to mohlo stát hned" "Ať tedy vejde!" Komorník předstoupil před hra běte a oznamoval mu na jebo otázku že došla na zámek zprá va že se ve vsi ukazují podezřelí lidé Byl prý tam beťár Štěpán a v jeho společnosti prý byl Josef po kterém prý se iiž tak dlouho pátrá Ze zámku prý tam již bylo po bláno nčkciik hejdukůaby po nich pátrali "Na tu zprávu kterou jsi mi přinesl bylo dost času až zítra zabručel hrabě Podle všeho se zdá hraběcí Milosti že ten beťár něco špatné ho zamýšlí a proto jsem myslil že bude záhodno aby se ještě v čas nějaké opatření proti němu učinilo" "Tedy jdi k zámeckému správci řekni mu aby dal rozestaviti stráže kde toho uzná býti potře bu a ty hlídej s ním Kdybyste spozorovali že nějaký podezřelý chlap k zámku se blíží zastřelte ho Iá se z toho zodpovídám" Komorník odešel "Toť aby se člověk zrovna uzlobil!" zvolal hrabě Oříve skrze klepy a teď zase skrz tu be- ťárskou rotu'' Toska si vzdechla a pravil?: "Ačkoli je zde velmi rozkošný pobyt proto bych si teď přece přá la odsud odjeti'' Pojedeme na cesty!" pravil hrabě "Ale kdy?" "Velmi brzo" "Někani do ciziny kde nás ne znají Ale teď si tím nebudeme lámat hlavu a zapijeme to Toska zazvonila na panskou a poručila jí aby dala přinésti dvě lahve tokajského Za chvilku bylo víno na stole Oba vypili po sklenici a pak spo lu rozmlouvali o svých plánech Takto spolu seděli až do půlno ci Hrabě pilná zlost velmi rychle a konečně se natáhl na diva ně a usnul Toska nyní zazvonila na pan skou a poručila jí aby hodila na hraběte přikrývku a Šla s ní do její ložnice Tato vzala svícen rozžehla na něm svíčku a pokročila ku dveřím svítíc Tosce na cestu Tato se najednou zastavila a otřásla se uleknutím Venku zaduněla silná rána jako temné zahřmění Pane bože co se to děje?'' šeptala panská úzkostlivě - Hned na to počali psi zuřivě štěkati Pak následovala druhá rána a za ní hned třetí Zdálo se jako by někdo bušil do hlavních vrat a chtěl je roz biti Štěkot psů byl nyní ještě zuři vější a již bylo také slyšeti lidské blasy Nyní zaduněla střelná rána a hned po ní následovala druhá a třetí Ve dvoře se strhl poplach Nynf padlo před zámkem zase několik ran a jedna musela býti namířena do osvětleného okns poněvadž kulka prorazila tabulky narazila buď o strop nebo o zeď : V zámku byl divoký poplach tíezi zuřivým štěkotem psa bylo slyleti volání pokřik proklínání velení dupot sem tam chvátají cích osob bouchání dveff a hlo mození Tento poplach rasoval v celém xísko tubcTe i d~Jv dozsl i aa Viude divá vřava a děsný tmi tek Pak zase padlo několik ran Toska byla chvíli skoro bez sebe Pak přiskočila ku spícímu hraběti a počala jím silně hýbatt aby se probudil On však jen zabručel a spal dále Toska byla v zoufalství Zdálo se že se venku ten hlo moz stále vzmáhá Nyní vrazil do pokoje komor nik maje pušku pod paží a křičí z plna hrdla: "Pane hrabě! Pane hrabě!'' Spatřiv jej na divaně přikročil rychle k němu a pojav jej za paži počal jím vší silou hýbati a křičel mu do ucha: "Pane hrabě! Vstaňte! Štěpán je zdel Beťár Štěpán!" Toska vykřikla zděšením když to jméno uslyšela Také na opilého hraběte mělo to jméno takový účinek Že se pro budil a poněkud vystřízlivěl vzchopu se rycale a tázal se zíraje vytřeštěně kolem sebe: "Štěpán? — Kde je?" "Je venku před vraty! zvolal komorník nahýbaje se mu k uchu "Neslyšíte ho?" "Ku všem ďáblům !'' vzkřikl nrape "rodejte mi honem mou pušku!'' V okamžení byl na nohou ohlédal se kolem S věže se ozývaly poplašné rány na zvon liž všsk nepadla žádná střelná rána a také hluk již ochaboval Ale psi pořád ještě zběsile Štěkali Troska se chytila hraběte v ná ručí a prosila jej úzkostlivěaby ji neopouštěl Nyní vešel do pokoje zámecký správce a pravil docela klidně: "Již je po všem! Ti lotrové nás jen chtěli poplašit Před zámkem již není ani jediný" Brzo bylo venku zase úplné ticho a hrabě se odebral vrávora vým krokem do své ložnice jsa provázen zámeckým správcem a svým komorníkem Také všecky ostatní osoby ná sledovaly jeho příkladu Druhý den ráno vykonal domá cí správce před zámkem prohlíd ku odkud bylo v noci naQ útoče no a oznámil její výsledek nepro dleně svému pánovi Hlavní vrata byla sekyrami na několika místech vyštípána a na nich byl přibitý kus papíru "Zde je ten papír hraběcí Mi losti" pravil správce a podal jej hraběti Byly na něm jen dva hrubě psa né řádky a zněly takto: "Pozdrav hraběti Orošimu! — Na brzké shledání!" "To je přece neslýchaná drzost!'' zvolal hrabě s nevolí "Co to má znamenat?'' "Nejspíš nás chce ta beťárská spřež ještě jednou navštíviti'' od pověděl správce "Jen ať se opováží! My se již dovedeme proti té návštěvě poj i stit Shledal jste venku ještě něco?" "KoS&ké stopy a naši lidé také v noci viděli jak odsud několik jezdců tryskem uhánělo" "Nepřišel jsem v noci z blízké vsi nikdo na pomoc?" "Ani živá duše Bezpochyby měu před těmi beťáry strach po něvadž věděli že je to Štěpánova banda anebo s nimi byli srozumí "Proklatá holota!" vzkřikl hra bě zlostně "Ale já se jim za to odměním Oznámil jste to již na úřadě co se zde stalo?" "Ano poslal jsem s tou zprá vou hned časně ráno jízdného po sla k soudu aby tu věc bez odkla du vyšetřil a druhého posla jsem vypravil na nejbližší vojenské ve litelství aby nám sem poslalo voj sko" "Dobře" pravil hrabě "Teď jděte do vsi a pátrejte budete-li moci o těch beťárecb něco se do- věděti" Zámecký správce odkvapii Asi za hodinu přišel zase a sice s kaplanem z té vsi na jehož obli čeji se jevilo velké rozčilení a zdě šení "Co pak se vám stalo velebný pane že jste tak ustrašen?" tázil se ho hrabě "Pane hrabě — staly se hrozné věci — náí kostel je vyloupen s oltářů je všecko pokradeno co se těm zlosynům hodilo!" "Skutečně?" tázal se brabě správce obrátiv se k němu "Ano hraběcí Milosti" odpo věděl tento "A ti zlosynové Um spáchali ještě něco hroznějšího! Vloupali se také do hraběcí hrob ky a odtrbali s několika rakví ví ka — také s rakve hraběnky Ady— - "Co že?" vzkřikl brabě divoce "Ano" doložil kaplan — "ra kev nebožky hraběnky jest vypá lena a její mrtvola je pryč I" Hrabě zůstal na okamžik jako bleskem omráčen-' zíraje na kapla na jako by mu byl dobře neroz uměl načež zvolal: 'To není možná!" "Ale je to pravda já jsem se o tom pfesvldciL' Hrabě pohlédl na správce tento k tomu přisvědčil Hleděl chvilku před sebe zamy šleo a zvolal pak: "Ne ne — to není možná!'' "Račte se o tom sám přesvěd čiti pane hrabe" pravil kaplan "Když nevěříte mým slovům uvě' říte snad svým zrakům Pojďt tam se mnou" "Ano to udělám!" pravil hrabě s chvatem zazvonil na komorníka dal se na spěch ustrojit! a chvátal s ka pianem se zámeckým správcem s komorníkem který se k nim ze zvědavosti přidružil dlouhým stro mořadím ke kostelu Na prostranství před kostelem stálo již veškeré obyvatelstvo vesnice té Zpráva o vyloupení kostela a o ukradení mrtvoly z hraběcí hrobky byla s rychlostí blesku po celé vsi se rozšířila a všecko chvátalo ku kostelu — mladí i staří mužové zeny a děti aby se sami o tor přesvědčili U kostelních dveří stáli již dva hraběcí hejdukové s obecním sta rostou a kostelníkem a nedovol nikomu do kostela vkročiti Konečně zvolali hejduci: "Ustupte na stranu ať může pan hrabe projít! Lid se rychtě rozstoupil na obě strany tt m# v u aven se hrabe zastavil a po ručil svým hejdukům aby do ko stela nikoho nepouštěli Pak vešel s chvatem do kostela a kráčel přímo ku vchodu do hrob- ky Železné mřížové dvéře které bývaly vždycky zamčeny byly nyní dokořán otevřené 1 bylo na nichviděti patrné známky násilné ho vypáčení Hrabě se u dveří váhavě zasta vil a díval se dolů jako by se ne mohl rozhodnouti má-li do toho stánku mrtvých vstoupiti nebo ne Konečně se k tomu ořece od hodlal a sešel pomalu do hrobky jcuo první ponied padi na rakev hraběnky Ady Zalekl se a trhl sebou zpět Víko bylo s rakve odtržené leželo na kamenných dlaždicích l rakve oyio všecko po zemi 1 t v rozházenozejmena uschlé květiny abílédamaškové polštáře na nichž byla Ada ležela Ti loupežníci tam byli bezpo chyby nějaké skvosty hledali nechali pak ty věci po zemi rozhá zené Také u vedlejší rakve bylo víko odtržené a leželo na dlažbě V rakvi ležela již na mumii vy schlá mrtvola mladé ženské jejíž obličej byl potažený hnědou koží Hrabě se zachvěl mrazivým po citem a obrátil se od ní Zde řádily děti Belialovy! Věčná kletba na ně!" zvolal ka pian jehož hlas se v té klenuté hrobce příšernou ozvěnou rozlé hal Hrabě mrštil kolem sebe pla chým pohledem a zvolal stísněným hlasem: "Pryč pryč odsud!" Obrátil se ku schodům a spěchal po nich nahoru Teprv když vyšel zase do ko stela zastavil seoddechl si z hlu boká a zamumlal přejev si dlaní přes studené čelo: "To je k zbláznění!" Byl tak mocně dojat že se musil posadit do lavice Sklonil na prsa hlavu a zíral před sebe jako zmámen Pak zdvihl trochu hlavu ohlédl se kolem sebe a tázal se: "Kde je Ada?' "To vědí jen ti kteří ten zločin spáchali' odpověděl kaplan "A proč to udělali?" "Kdož to může věděti?" "A kdo byli ti zlosynové?" "Byli to pekla zpiozenci které musí za to bůh těžce potrestali" Hrabě se zase před sebe mlčky zahleděl Nyní se jal slova domácí správ ce a pravil "Já myslím hraběcí Milosti že bych mohl uhodnoutikdo ten zlo čin spáchal'' "Kdo my!íi U to byl?" tázal se brabě a pozdvihl zase hlavu "Na všechen způsob je to tentýž který se na nás v noci dobýval" odpověděl správce "Znáte jeho jméno! Kdo to jel" "Beda Štěpán" odpověděl správce "Ten beťár Štěpán?" vzkřikl hrabě "Na někoho jiného si nemohu my sliti'' odpověděl správce roz hodným tonem a odůvodňoval své podezření tím že byl včera Beda Štěpán % Josefem a ještě několi ka podezřelými chlapy ve vsi vi děn a proto ie nelze na nikoho jiného mysliti než na něj Pak vyšel z kostela a kráčel se správcem a komorníkem skrze zá stupy lidu ohlédaje se škaredě kolem sebe Když se vrátil do zámku ode bral se hned do svýcb pokojů Zde k němu zase přistoupil ko morník a pravil: "Ta věc ml přivádí na zvláltaí myšlenku hraběcí Milosti!" "Na jakou to?" "Smím ji vyslovili ?" "Já ti to poroučím I" "Ten Beda Štěpán býval dříve vzneseným pánem" "Je to spustlý ničema!" pravil hrabě "Vlastně prý se jmenuje Msrosi' "Ano tak se jmenuje"1 "Co dále? To není první zka žený šlechtic který se stal beťá rem a také nebude posledním "Mozna! Neslyšel jste o tom nikdy pane hrabě že byl jistý pan Maroši také jeden z těcb kteří se ucházeli o ruku vaší nebožky paní manželky hraběnky Ady? ' "Ano slyšel jsem o tom ale myslím že to byl jiný Maroši" "Ne pane hrabě to byi právě on Tento Maroši a onen který se nyní jmenuje Beda Štěpán jsou jedna a táž osoba ' "Opravdu?" tázal se hrabě za kaboaiv čelo "To jsem ještě ne věděl že by se byl mohl takový spustlý beťár opovážiti vystoupit co sok hraběte Orošibo" Komorník se potupně usmál a pravit: "Proč ne? Beda Štěpán jest odvážlivý člověk který jest všeho schopen A ostatně se považuje zajisté až posud za uherského šlechtice jímž byl dříve" "Nemluv takové hlouposti!" utrhl se nafl hrabě "Udej m zkrátka příčinu která tě na tu domněnku vede že on tu mrtvolu z rakve ukradl" 10 se muze povazovat! za _ V v jisté že si ten beťár i tenkrát ještě myslil na paní hraběnku když byla provdána a že ji snad ještě dále pronásledoval" "Co to mluvíš? ' zvolal brabě popuzen "Co jest mým přesvědčením — Ostatně je to velmi k víře podob ným že se ten beťár s paní hra běnkou skutečně sešel — aspoB lidé něco takového spozorovali "Co seto opovažuješ mluviti?'' vzkřikl hrabě 1 y _ v w L-o se skutečné stalo pane hrabě Lidé jednou viděli nebožku paní hraběnku když rozmlouvala nějakým mužem který byl Bedovi Štěpánovi velmi podo ben' "Hahaha!" zachechtal se hrabě a počal dlouhými kroky po pokoji přecházeti "Teď to tedy vychází na jevo! Ona měla známost s be ťárem! O ty vzore manželské věr nosti!J Jiným jsi vytýkala kuběn ství a sama jsi se milkovala 1 beťárem! Hahaha! Dobře že z té hrobky zmizela — sice bych ji dal tam odtud vyhodit a zahrabat ji na hřbitově v tem nejzadaěiším koutě!' nraDe pocai nepokojně sem v t V V tam přecházeti a mluvil sám pro sebe: "S beťárem se tedy scházela! Nyní již vím proč tak často k to mu starému čikošovi chodila — Čikoši a beťárové jsou spolu přátelském spojení A tam v tom špinavém baráku se spolu nejspíš ti dva milenci scházeli Proto pak ten starý padouch utekl a tu boudu zapálil! Nyní se mi to všecko vy jasfiuje!" 'Zdali byl starý Jánoš s tím beťárem srozuměn to nevím'' podotkl komorník "On byi jinak hodný a poctivý muž to svědectví mu musí 1 jeho nejvřtší nepřítel dáti" "Když byl takový poctivec — proč tedy utekl jako zloděj ?" "To nevím ale o tom co se teď stalo mám svoje vlastní myšlenky len beťár musel býti do paní hra běnky náruživě zamilován a to jej právě k tomu šílenému kroku do hnalo Jak sám také víte pane hrabě mluví se mezi lidem že jste byl vy příčinou její náhlé smrti" "Mlč!" zakřikl jej hrabě " "Nechte mě domluvili pane brabě! Tomu beťárovi se zajisté ty řeči také dostaly k uším a on se chce nyní na vás za to mstfti" "Jen ať mi přijde !"zvolal hrabě hrozivě a dal pak komorníkovi pokyn aby odešel Za chvíli k němu vrazila do po koje Toska a zvolala sotva dechu popadajíc: "Je to prardaco jsem slyšela?" "Co pak jsi slyšela?" "Že je Ada pryč? Hrabě se zamračil a pravil po krátké zastávce drsným hlasem: 'To jest ovšem pravda Ada ze své rakve zmizela a šla na vandr Kam to nevím" Toska sklesla na sesli a zasté nala: "Pak to byla ona již jsem v noci videiar "Nebuď bláhová!" "Já se nemýlím to byla ona!" "Kde jsi ji viděla?" "V svém pokoji kdyi jsi tam pal ňa divaně'' "NesmysL To se ti jen zdálo poněvadž jsi byla po tom víoě roz čilena '' "Ne ne já jsem se nemýlila— to byla ona! A proto zde jil ne mohu déle znstati — - Já jsem tak ustrašena že se mi zdá jako bych se ní měla luldou chvíli setkati! Ach to je hrozný pocit!" Ohlédla se bázlivě kolem tebe jako by se obávala ie snad ten duch jil za nf stojí a roce po ní vztahuj Také hrab! se bezděky ohléd po pokoji a zamumlal: "Toť je k zbláznění!" "A já se také c toho zblázním! zvolala Toska "budu-li muset ještě déle v tom domě zůstati kde e zahnízdili duchové! ' "Prosím tě Tosko nemluv ta kový nesmysl! Anebo snad skutečně blázníš?" "Jen pryč odsud! Prosím těl "Vždyť jsem přece u tebe!" "Ty mě proti duchům chránit nemůžeš! Proto by bylo nejlépe kdybychom ještě dnes odsud od jeli já se té příští noci velmi hro zim Hrabě jí dokazoval že mu není možným tak náhle odjeti poněvač prý musf aspoň na prvoí výsledky soudního vyšetřování čekati a že také musí stranu vedení správy svých statků dříve vše do pořádku uvésti ' Toska však stála ua svém že tam již ani přes jedinou noc ne zůstane KAP XX Bouřlivá noc Po oněch událostech které byly v Patně se staly musela Jerda na to pomýšleti aby co nejdříve z té krajiny zmizela poněvadž tam ne byla ani hodinu jista když se loučila s Evgenem a Adou pravila mezi jiným: 'li cniapi v ťatne jsou sice hlupáci ale to budou přece vědět že jsem já ten kousek jim vyvedla proto bude lépe když odsud zmizím" Jerda a Márka byly pryč a Ev gen a Ada seděli s Jánošem ve světničce a radili se spolu co by měli v nej blíže příštích dnech uči- niti a jakým spůsobem by jim bylo možná tu cestu konati kterou byla Ada za svůj úkol vytkla 81 Aie jak si zaopatříme pro středky aspoB na první dni?" tá zala se Ada s povzdechem "Já musím ten svůj křížek prodatijak- mile se k tomu naskytne nějaká příležitost" "Nemáš žádných peněz paní?" tázal se Jánoš "Mrtvým se přece do rakve pe níze nedávají "Což ty pane?" "Mně je ve vězení pobrali" "Ale ten křížek neDrodávei paní Žid by za něj mnoho nedal kdyby měl sebe větší cenu Já ty sibaly znam" "Ale co máme dělat abychom měli na cestu peníze? Jánoš se vzpřímil a pravil dobro srdečně: "Buďte bez starosti! Starý Já noš bude již vědět jak by se tu dalo pomoct ' - Což bys nám mohl skutečně pomoci?" tázal se bo Evgen Proč ne?' pravil Jánoš mžou raje chytráčky očima "Nemáte-li peněz má je starý Jánoš Ně kolik zlatých aspoň mám" Ale s těmi bychom daleko ne- dojeh příteli ' podotkl Evgen "Pak by jich mohlo být ještě více" usmál se Jánoš A ty bys je chtěl zaopatřit?" Ano" odvětil Jánoš s takovou jistotou jako by měl velké sumy rosaou se pohodlné vyndal kabelku kterou nosil na silném řemeně pod kabátem otevřel ji opatrně a přehledav v ní své věci yndal z ní do režného plátna za balený a silnou nití ovinutý balí ček! Pak se zdvihl přistoupil k Adě pravil čtverácky se usmívaje: "Podívej se paníjaké má starý ánoš bohatství" A vysypal Adě do klfna dosti značnou hromádku dukátů mezi imiž bylo také několik stříbrní ků Ada tím byla tak překvapeoaŽe ani nemohla promluvili dívajíc se užasnutím brzo na ten poklad který měla v klíně a brzo zase na ánoše Také Evgen tím byl velice pře- vapeo neb se mu to zdálo skoro nemožným aby měl ten sprostý pasák koní takovou značnou sumu peněz Jánoš se spokojeně usmíval a hledět a patrnou rozkoší na ty dva lidi kteří byli jeho bohatstvím tak překvapeni Konečně se Evgen z toho pře kvapení probral a zvolal: Kéholiďasa! Tyť jsi náramný boháč Jánoši' Tento se spokojeně usmál a pravil pak obrátiv se k Adě: "Vezmi si to paní! — To jet tvoje!" Evgen a Ada žasnuli ještě více tato počala: "Ale Jánoši-i-" "Žádné námitky paní! Kdvi ti feknu ie je to tvoje tedy je to tvoje A ty myslíš ie je to můj poklad? Hahahal Mým pokladem jste vy a ten je pro takového sta rého chlapa jako jsem já skoro přilil velkým Tu radost mi snad nepokazíte abych se vám mohl něčím zavděčit!'' Ada mu podala ruku a pravila jsouc hluboce dojata: "Ty dobrá dule— já ani nevím jak ti mám za to po&kovati'' "Já žádných dika nezadám" Také Evgen mu stiskl vřel ruku a pravil: "Já tedy ty peníze 1 díkem od tebe přijímám které mne Ada pro tuto chvíli z velkých nesnází vytrhnou ale jen jako půjčku již ti s velkými úroky zase oplatím jakmile mi to bude možným" "Udělejte to jak chcete! Teď si to vezměte a zabalte to zase" "Mnoboli to dělá?" tázal se Evgen "To nevím Já jsem to již po několik let nepočítal a také to ne musím věděti" Evgen se usmál a pravil: -"Tys podivný člověk Shromaž ďuješ peníze a nevíš ani mnoholi jich máš!" "Nevím-li to já budete to vědět vy spočítejte si to pakli chcete Je to vaše ' Obrátil se od nich jako by se nechtěl na o počítání dívati 1 Evgen ho však zadržel a pravil: "Počkej přece starý příteli ai to spočítám Vždyť přece musil vědět mnoholi peněz jsi nashro máždil a co ti budou tvojí přátelé dlužni" a : Byly to z větší části dukáty a něco stříbrných peněz a dobro mady to dělalo pět set a osmdesát zlatých čemuž se Jáno! sám po divil neboť pravil: "Na mou pravdu to jsem si nepomyslil že mám tolik peněz!' Evgen si strčil peníze do ná prsní kapsy a vyslovil Jánošovi ještě jednou své vřelé díky Nyní vešel do světničky také Andráš a po krátké poslední pora dě bylo ujednáno Že Evgen a Ada s Jánošem časně ráno hned za sví tání na cestu se vydají Andráš se jim nabídl že je vy provodí až z lesa Nastala noc a kolem Andrášovy chaty bylo ticho jsouc jen někdy přerušováno bližším nebo vzdále nějším hrocháním některého vepře jemuž se bezpochyby něco nepří jemného zdálo Jánoš byl ku svým koním se odebral kde měl svoje lože Aua ležela na svém obyčejném loži kde spala také Lora a Evgen ležel v přední místnosti na loži Andrášově které mu byl tento p v stoupil Andráš seděl před chatou u ma lého ohně který si byl na ochrapu proti nočnímu chladu rozdělá neboť chtěl tuto noc venku hlí dati Tyras ležel u něho a opodál bylo viděti při světle ohně skupi nu velkých vepřů kteří leželi v těsném chumáči a spali Andráš se díval zamyšlen " do ohně vypouštěje z krátké dýmky mráčky dýmu Vzpomínal si na svůj osud jenž jej byl tak těžce pronásledoval le se stal ze šlechtice chudým kaná sem — pastýřem svili Již se připozdívalo Na jasné obloze svítily hvězdy ' Tyras nyní pozdvihl hlavu a zavrčel načež hned zase utichl Za malou chvilku přišel ku své mu pánovi starý čeledín Josef i [ "ly ješté nespíš? ' tázal e ho Andráš :t Na spaní je ještě dost času" odpověděl pasák "a já myslímže bude lépe kdyi zůstanem vzhů ru" "Proč?" tázal se Andráš " Josef mu vypravoval le byl večer ve vsi pro chléb a le se na samém kraji lesa setkal a několika muži kteří jej zadrželi a ptali se ho kam jde Nejprvé prý se mu zdáli ti lidé podezřelými a on prý si pomyslil že by to mohli být beťárové ale brzo prý spozoroval' že někteří z nich vypadají jako panduři a proto prý jim jejich otázky zodpovídal Pak prý se bo ti pandoři ptali zdali byli toho dne v lese a u Andráíovy chaty cikání zvlálti nějaká stará cikánka a on prý jim řekl ie tam žádného cikána ani neviděl Dobře jsi udělal!" pravil pak Acdráš Josef vypravoval dále letí lidé proklínali n tvrdili le docela jist vědí ie cikání do toho lesa Šli a oni že se o tom sami přesvědčí zdali tam někde jsou Pohrozili prý mu trestem pakli shledají le je přelhal Pak prý jeden z nich zapfskl a poněvadž prý jim Josef nevěřil použil prý příležitosti a zmizel v křovinách Nyní prý spěchá k Andrášoviaby mu to všecko ozná mu f Tento hleděl chvilku před sebe zamyšlen a tázal ta: j' "Kolik bylo těch mužů?" "Byli tři" odpověděl Josef "Ale to zahvízdnutí mi bylo pod zfelýmNejspíl jich bylo na blízku ještě několik" "Nu vždyť uhlídáme" pravil Andrái "Ještě něco mistře! Odpoledne byl ve vsi nijaký jezdec jeal tam přijel % Patný a který prý vypra voval ie se tam staly ve věznici velké nepořádky a jeden vězen le a m odtud utekLTen jezdec mluvil strychtáfem a pak zas odjel — Rychtář se pak vyptával několika Udí zdali tam aikde aevidili ci káey a nařídil ji kdyby Mtaaa alktarý cikla yskytlaby ho hned k faima přivadli" (Pokracevtaí bod) ? f