Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (March 13, 1901)
Pokrok ZApadu PEKLEM Z HÁJI ÚTĚK DO SVATÉ ZEMĚ (Pokračování) "Tedy Bohem kamaráde!" svolal Evgen a poručil Jánošovi aby jel Tento pobídl koně a povoz ujížděl rozjetou cestou dále "Tya měl výborný nápad!'' pra vila Jerda k Evgenovi "Nyní jsme snad již vyvázli ze všeho nebezpečí' "Já bych ti také již nepřál ta kového setkání'' odvětil Evgen "V noci je to ovšem snadné hrát si na pandura ale ve dne bych nemohl nikoho oklamati' "Teď snad již nikoho nepotká me a budou-li koně pořád tak klu sati jako teď budeme do slunce východu na místě" Po této cestě jeli asi hodinu a pak se dali jinou cestou jež byla špatnější a proto museli jeti jen volně Když počalo slunce své první paprsky nad obzor vysýlati blížili se k velkému lesu Zde byla cesta již tak špatnáže musel Jánoš ještě volnějším kro kem jeti Jerda a Evgen Dyní slezli s vozu a Šli pěšky Cesta šla stále lesem a konečně dorazili k malému luhu kde se křižovaly dvě cesty a kde se páslo rozptýlené stádo vepřového do- bytka- -- - Jerda nyní kráčela s Evgenem rychle ku předu a Jánoš jel zcela volně za nimi Když byli několik set kroků urazili spatřili skrze stromoví Andrášovu chatu "Již jsme na místě!'' pravila Jerda vesele "Díky Bohu!'' zvolal Evgen a urvchlil své krokv KAPITOLA XVII Radostné shledání Najednou se rozlehlo lesem silné hvízdnutí a od chaty se ozval zuří vý štěkot psa Evgen se zastavil a ohlédl se na Jerdu "Nestrachuj se ničeho"' pravi la tato "10 jest kanasav po zdrav!" "Tedy zde bydlí kanás?" tázal se Evgen jsa poněkud nemile pře kvapen neboť mu byla Jerda ještě neřekla že je Ada u kanáse "Ano a to stádo patří jemu!' Nyní se proti nim přihnalAndrá šův pes Tyras a postavil se hrozi vě proti nim jako by jim chtěl zabránili další cestu "Andráši! Andráši! Kde pak jsi?" zvolala Jerda "Pojď přece a zavolej toho psa abychom se mohli k tobě dostali!' Nyní vystoupil z lesa Andráš a kráčel zvolna a opatrně k nim "Zavolej toho psa aby mi nic neudělali" pravila jerda "Al tv níifhi?(& i nindiiwm?" tázal se Andráš a mrštil na Evge na škaredým pohledem "Pro toho si nedělej žádných starostí!'' odvětila Jerda "Není každý tím čím se zdá býtif Andráš se tím upokojil Zavolal na psa a tento šel hned poslušně k němu On sám pokročil nyní blíže po zdravil cikánku a upřel na Evgena pátravý pohled "To je ten který jest toužebně očekáván'' pravila cikánka s chva tem Andráš jí porozuměl a jeho po hled byl hned vlídnější "Tedy se ti to podařilo?" CikánKa vztýčila hrdě hlavu a pravila: "Ty viš Andráši když si Jerda něco umíní že to také provede — Kde je ta paní? ' "Je v chatě" "Tedy pojď aby se její srdce zase potěšilo'' "Ano půjdeme" odvětil Andráš praví! pak obrátiv se k Evge novi: ''Buď mi vítán a já tě zvu abys vešel do příbytku starého a poctivého kanáse" Andrášova osoba a jeho oslove ní učinily na Evgena dobrý dojem a on mu také bned podal ruku a pravil: "14 jsem pronásledován a žá dán tě za pohostinské přijetí' "Moje dvéře jsou otevřeny pro každého kdo je v neštěstí posta ves" odvětil Andrái vážně "Tedy pojď!" "Matko! Matko!" ozval se nyní iaanf la 1 fA -kaf tr nFíKaf hloi proti nim Mirka a vrhla se Jerdě radostným jásotem okolo krku "Tyt tam dlouho zastala dajó ri (matiko)! zvolala vesele "Ji jsem tc jíl o tebe strachovala a til paní byla pořád velmi smut ná Jen kdyi jsi zase zde" Pnula matka a zatleskala ra čzzlxl rukama V "A ci uprv povidla Evgena a i ' l"j t aa tiali Ala kdyi mu pohlédla do obličeje zvolala radostně: "Na mou pravdu — to jest ten pán! — To musím hned říci naší paní!" nn ? _ ti rojame pravua jeraa "sice pobouří to potřeštěné děvče celý les!" Pojala Evgena za ruku a oba chvátali za Márkou která byla již k chatě doběhla radostně volajíc "Už jsou zde! Matka Jerda a ten páu také!' Andráš se spokojeuě usmál a pravil: "Moje garda stojí pohotově Jak vidíte máme zde statečnou ochra nu!" Přede dveřmi stála Mírka a zve lala opětně: "Už jdou! Už jdou!'1 Nyní vyšla také Ada přede dvéře a ohlédla se kolem V prvním okamžiku se zalekla a chtěla ustoupit zpět když spa irna aomneieno pandura: ale na jednou zaslechla známý hlas: "Ado!" Trhla sebou překvapena a mršti la zase pohledem na toho muže který nyní mžikem plášť a čepici odhodil "Evgene! JEvgene!" zajásala ra dostně Padli st do uáručí a v tu chvíli zapomněli na celý svět Ale najednou se Ada silně za chvěla vybavila se mu z náručí a ucouvla zpět od něho Evgen na ni hleděl překvapen a tázal se: "Ado co je ti?" Tato si z hluboká vzdechla pravila: "Evgene - asi ti nemohu říci jak jsem šťastnaže tě zase vidím a že jsi zachráněn Nyní jsi opět u mne aoys mi byl rádcem a o chráncem na cestách kterými musím kráčeti Buď mi vítán věr ný příteli!'' Pojala jej vřele za ruce "Ano tím jsem a zůstauu jím dokud budu živ! zvolal Evgena chtěl si ji opětně přivinouti k ňadrům Ona však zase trochu ucouvU a pravila šeptem: "Evgene — ty víš kdo jsem— že jsem ženou jiného!' Také Evgen bezděky ucouvnul krok zpět i bylo mu jako by mu bylo silné mrazení tělem projelo Vzdechl si z hluboká a zahleděl se jí smutně do obličeje Ada jej rychle pojala za ruku a šeptala vřele mu ji tisknouc: "Evgene můj příteli a ochrán ce!" "A ty— moje přítelkyně?'' tázal se Evgen potichu "Něčím více ti nyní být ne smím" odvětila Ada Nyní vešel do světnice také Já noš a měl velkou radost když Adu zase spatřil Evgen Jánoš a Jerda vypravo vali Adě své příběhy a když jí to byli vše vypověděli oznámila Jer da své dceři že budou muset ještě tuto noc na dalekou cestu se vy dali poněvač ona Jerda násled kem Evgenova vysvobození nyní také již není jista "Půjdeme na druhou stranu za Dunaj!" doložila "Tam je svět také tak rozsáhlý jako před Duna jem a pro nás je všude otevřen Také Evgen projevil svůj ú- mysl obrátit se do krajin za Du nájem kde prý má ještě některé známostí a proto prý se může tam odtud snadněji přes hranice dosta ti aby unikl nebezpečí které mu Uhrách hrozí Vyjádřil se že jest odhodlán již příští noci na cestu se vydati "A Jánoš zůstane u vás!' pravil starý číkoš "Kde jste vy chci být také já!" Evgen a Ada jeho nabídnutí radostí přijali Pročež bylo ustaoovenože přes tento den ještě u Andráše zůsta nou aby si odpočinuli a večer až se setmí že se hned vydají na cestu Andráš se jim nabídl na několik hodin za převodce Odpoledne když Jánoš a Jerda po probdělé noci vyspávali vy hledali si Evgen a Ada stranou od kanásovýcb bud pod košatým du bem útulné místečko kde spolu mohli bez vyrušení seděti a roz mlouván Měli jeden druhému velmi mno ho co povídati Ne j prvé si vzpomínali na bla žené doby své lásky kdyi byla Ada ještě doma a svého otce když Evgea a ona blahou nadějí se těšili le budou brzy jil navždy spojeni Ada si smutně vsdechla a pra vila: - "Tenkráe jsme si nepomyslili ie budeme ve své nadžji tak krutl zklamáni" "Doufejme Že toho přece ještě dotáhneme o čem jsme tenkráte tak šťastně snili" "Ji se tou nadějí těšiti nesmím poněvadž je tu překážka jež činí její splnění nemožným" "Jaká překážka?" tázal se Ev gen uleknut "Hrabě Oroši" "Na tom ti přece již nic nezá leží" "Ale on je mým manželem" pravila Ada smutně "Ty jsi pro hraběte Orošiho mrtva On tě pohřbil a celý svět tě považuje za mrtvu Ty jsi již ze seznamu živých vyškrtnuta — Tvoje domnělá smrt přerušila vše cky povinnosti které tě naň pou taly a nyní jsi zase docela svo bodná" "Ale moje svědomí mi říká Že moje domnělá smrt můj manžel ský svazek s tím ukrutníkem ne přerušila ačkoliv je mým pevným úmyslem do jeho domu nikdy více se nevrátit" "Ubohá Ado!" "Ani ti aemohu vypověděti Ev gene jak jsem byla nešťastna! Ale přece se pokusím o svém utrpení ti vypravovali pokud mi to bnďe v krátkosti možným" Ada nyní počala o svém životě vypravován a sice od té chvíle co byla Evgena naposledy viděla jak ukrutně byla oklamána a jaké muky musela od svého necitelného muže snášeti Konečně dospěla až k oněm u- dalostem které byly v poslední den na zámku hraběte Orošiho s ní be staly a které jí utkvěly v živé paměti KAP XVIII Hrozný den na zámku Oroši Hraběnka Ada byla v zahradním saloně v zámku Oroši dívajíc se zamyšlena oknem ven na krásné květinové záhonky a poslouchajíc veselý zpěv ptáčků kteří po vět vích stromů a v křovinách hravě poskakovali V posledních dnech byla chura vější než jindy a mívala častěji křečovité záchvaty k čemuž hlav ně to přispívalo že bezohledné k ní se chování jejího manžela její mysl velice rozčilovalo Hrabě nazýval její churavost s potupnými úsměšky komedií a to ji muselo ještě vícermoutiti a roz čilovati K tomu přišly ještě jiné událo sti které na její zdraví zhoubně působily Konečně vzdechla si smutně a pravila nahlas: "Kéž bych byla na vašem mí stě vy bezstarostní a veselí ptáč kové! Jak bych byla Šťastna kdy bych mohla uletět přes hory a doly daleko odsud — z toho žalá ře kde mě ovívá mrazivý dech — jako v hrobě! Jen pryč z toho ža láře kde nemají lidé žádného srdce!" "Hahaha!" ozval se za ní po tupný smích Ada byla do svých myšlenek tak zabrána že ani neslyšela jak Toska příbuzná hraběte do salonu vstoupila Ada mrštila na tuto osobu jež byla tajně poslouchala hněvi vým pohledem "Vyrušuji tě snad z tvého blouz nenn tazaia se ioslra s Dotuo V fOTI _ ným úsměškem 'Proč se směješ?" 'Smčju se tvé fantasii! Tomu se přece musí člověk zasmátikdyž lyší že nemají ti lidé kteří jsou zde žádného srdce a když př tom cítí jak jeho srdce vesele klepá že s tím může býti docela spokojen A je prý zde mrazivá zima! Já naopak pozoruju že jest tu hezky teploučko a velmi pří- jemno ' "To ti věřím!" odpověděla Ada a mrštila na Tosku opovržlivým pohledem A povídáš také že jest zdejší zámek žalářem?" mluvila Toska dále zlomyslně se usmívajíc tom mu děláš křivdu On má sice silné zdi a zamřížená okna ale to není nikomu překážkou aby ne mohl z něho ven se dostati nýbrž je to pouze ochranou aby se sem nedostali z venku zlí lidé "Pak ty zdi a mříže svému uče lu špatně vyhovují poněvadž se sem přece zlí lidé dostali!" odpo věděla Ada a mrštila na Tosku zničujícím pohledem Toska se silně rozpálila a tázala se jiskříc očima: 'Kdo pak jsou ti zlí lidé?'' "Ty je znáš!" odvětila Ada "Patřím snad také já mezi ně?" 'Jak si to chceš vyložit!" ' To je pro mne něco nového co jsem ještě od nikoho neslyšela! Zdali pak si také hrabě něco ta kového o mně myslí?" "Přivě naopak ten by na tebe takového slova ani nedopustil" "Poněvač je přesvědčeaže jsem jeho upřímnou přítelkyní'' "Nikoli — tys jeho kuběnou!'' svolal Ada a opovržením nevě douc ani sama jak jí to osudné slovo % úst vyklouzlo Na Tosku učinilo toto slovo strašný dojem Počala vztekem blednoutí a silně e třásli Z očí jí sršely jiskry hně vu a ruce se jí vztekem zatínaly Aaa zastala zcela klidnou a ani se nepohnula Konečně se Toska zase vzpří míla a vzkřikla zatínajíc vztekem zuby: "To slovo musíš odvolat!' "Co jsem řekla jest pravda!' odvětila Ada klidně "Proklatá bídnice!" vzkřikla Toska zuřivě a pokročila proti Adě jako by se chtěla na ni vrh nouti Tato však zůstala neohroženě na svém místě a udělala pouze rukou proti ní odmítavý pouněk načež pravila: "Ty se tím slovem urážíš které jsem o tobě pronesla? Za to tě přece považuje celá veřejnost čím jsem tě nazvala a pakli chceš můžeš ještě něco horšího o sobě slyšeti než jsem ti já řekla' "Ještě to!" vzkřikla Toska zu řivě "Dobře já to řeknu všecko hraběti — ať si pak volí mezi mnou a tebou! ' "Tosko — ty snad ani nevíš jaké slovo jsi nyní vyřkla?" zvolala Ada vážným tonem Toska se na okamžik zarazila načež zase pokročila k Adě a tá zaU se hrozivým tonem upírajíc na ni jiskřící pohled: "Jaké slovo?" "Ty jsi řeklaaby si hrabě volil mezi tebou a mnou a tímto jedi ným slovem jsi prozradila v jakém poměru k němu stojíš "Co na tom?" zvolala Toska chtíc utajiti svůj vztek "Já to řeknu třebas ještě jednou: ať si hrabě volí mezi mnou a tebou!'' Zachechtala se potupně a od kvapila ze salonu Ada sklesla na sesli jako bez vlády a její stav byl v tu chvíli tak hrozný že myslila že musí snad um řiti Takto seděla dlouhou chvil jako strnulá Konečně se zdvihla ohlédla se vytřeštěnýma zrakoma kolem sebe přitiskla si studenou dlaň na roz pálené Čelo a odebrala se nejistým krokem do své komnaty Tam sklesla na pohovku těžce dýchajíc Konečně upadla v blahé vzpo mínky Vzpomínala si na ty blažené doby když byl Evgen jejím snou bencem Měla od něho ještě všecky dopisy které jí byl tenkrát psal a chovala je v tajné zásuvce jako drahý poklad Když bývalo její srdce nejvíce zarmouceno byly tyto dopisy její dinou útěchou a posilou Také dnes ji pojala neodolatel ná touha aby si je zase jednou přečtla Zdvihla s pokročila k psací mu stolu a vybrala ty dopisy ze zásuvky Pak se posadila ku stolu u okna a počala je pročítali Byla do toho čtení tak zabrána že ani neslyšela že někdo skrze přední pokoj rychlým krokem jejím dveřím se blíží Najednou ' se opooa ve dveřích rychle rozhrnula a do její kom na ty vkročil zhurta hrabě Oroši Jeho obličej a celé jeho se cho vání prozrazovalo velká rozčilení Byl silně rozpálen a dle zvlášt ního lesku jeho očí bylo patrno že jest opilý Pokročil zhurta k Adě Tato vykřikla uleknutím když jej spatřila a sáhla kvapem po kapesním-šátku a hodila jej na ty djpisy Při tom se zdvihla chtíc svým tělem zabránili aby hrabě ty pa píry neviděl Tento však byl již docela na blízku a mrštil na ni tak zlostným pohledem že se zachvěla "T nestydatá!" zasípal na ni příšerným hlasem "Co mě tupíš?" "Kdo tupí jiného musí být též potupen r "Koho pak jsem tupila?" "Co jsi to měla s Toskou?" obořil se na ní hrabě zuřivě "Toska mě urážela a já jsem ji to oplatila" "Ty jsi jí vynadala!'' "Ne!" "Nevynadala jsi jí kuběn?'' "Když někdo to jméno zašlou ž! a jiný ho jím pojmenuje není to přece žádnou nadávkou nýbrž jen pravým jeho pojmenováním "Tedy nazýváš Tosku kubě nou?" vzkřikl hrabě Anoponěvadž jí Skutečně je!" A čí? tázal se hrabě zuřivým hlasem Ada mu pevně hleděla do obli čeje a pravila: "Podle jejích slov si máš volili mezi ní a svou řádnou manželkou Může někdo jiný takto mluviti než— kuběna?'' MÍČI Ji toho jii mám dost!" vzkřikl hrabě popuzen "Tedy to děláš ze žárlivosti že jí tak hano bíš! Hababal To bych si byl o tobě nepomyslil ie bys mohla být na mne žárlivou! Teď mlč a hleď si něco vymysliti jak bys měla Tosku od prosit neb ji odprosit musíš!" Ada zůstala jako strnuli kdyl uslyšela tato slova ji ie ji musím odprositi? ti- i zala st nemohouc tato slova skoro ani ze tebe vyrazili "Ano!" odvětil hrabě zkrátka a rozhodně "A to žádáš ode mne — od tvé manželky?" "Já to nejen Žádám ale porou čím ti to!" zvolal hrabě "A ji ns to odpovídám le se před tou kuběnou nikdy nepoko řím!" pravila Ada rozhodným a pevným hlasem Hrabě se velice rozvzteklil a skočil proti AU oapřahaje na ni pěsť Aby se jeho ráně uhnula u- couvla Ada několik kroků zpět lim se stalo že nyní spatřil hrabě na stole ty dopisy jsi byly přihozeným na ně šátkem jen na polo přikryty "Co je to za psaní?" zvolal Strhl s nich mžiknutím šátek a hrábnul po nich Ada vykřikla uleknutím a při skočila ku stolu chtíc ty dopisy zakrýti dlaněma Hrabě ji vSak surově odstrčil a již bylo jedao psaní v jeho ruce Rozbalil je s chvatem a mrštil pohledem na podpis Tento zoěl: "Evgen Ernany' "Ku všem ďáblům!" zaklel hra bě zuřivě "Co jsem se to zde do věděl? Evgen Ernany ten vele- zrádný tulák kterýž jest zralý pro šibenici! A moje ctnostná manžel ka si s ním dopisuje s tím zlosy nem! A ty se opovažuješ viniti jiné z kuběoství kdežto se sama ještě něčeho horšího dopouštíš? Nyní jsem se přesvědčil o tvé manželské ctnosti a věrnosti!" Ale podívej se přece na da tum a přesvědčíš se ze jsou ty dopisy dříve psány než jsem byla tobě v moc vydána" namítala Ada Hrabě se jen potupně zasmál Mžiknutím smačkal psaní kteréž držel v ruce a roztrhav ie na malé kousky hodil tyto na zem a Šlápnul na ně Adě se svírala bolestí hruď když viděla že hrabě s těmi do pisy tak surově nakládá jež byla ona tako posvátnou věc chovala Počala ji pojímali závrať že by byla málem sklepla Nyní sáhl hrabě také po ostat ních dopisech které ještě na stole ležely chtě s nimi rovněž tak na ložili jako s prvními Ada hlasitě vykřikla a přisko čila ku stolu chtíc ie zachránit "Pryč odsud!" zahřímal hrabě a udeřil ji pěstí do hlavy Ada bolestně vykřikla a zavrá vorala " Ale ještě jednou se pokusila ty dopisy zachrániti Hrabě ji strčil pěstí do prsou Ada zasténala zavrávorala zpět a sklesla na koberec Zůstala bez sebe ležeti Hrabě si jí dále nevšímal Vrbl se na ty dopisy jako zuřivý šíle nec roztrhal je na drobné kousky a odešel pak z komnaty Když pak Ada opět ze mdlob se vzpamatovala ležela na své posteli a její panská a komorná byly u ní Brzo ji zachvátily prudké křeče a když bylo půl noci ležela již na posteli co ztuhlá mrtvola" Ada musela ve svém výpravo vání trochu ustatiaby si oddechla načež se jala zase slova a pokra čovala dále: "Já nevím jak dlouho jsem v tom stavu ležela v kterém jsem byla docela bez vědomí a bez citu v ťi dobu jsem se musela ve všem podobati ke skutečné mrtvole — Nyní to považuju pro sebe za vel ké štěstí poněvadž jsem tím byla ušetřena nejbroznějších muk "Později se mi chvilkami zdálo jako bych již zase přicházela k vědomi ale pokaždé jsem opět u padla v tupé mrákoty "Najednou jsem zaslechla s ce lou jasností hlas který pronesl tato hrozná slova: "Je mrtva a mrtvou zůstane! O tom již není pochybnosti!" A druhý blas se na to ozval: "Tak mladá a jii musela ze mřlti!" "To byl pro mne strašný pocit když jsem ta slova slyšela Byla jsem tedy mrtva!— Ne oč ji ne chtěla být mrtvaiChtěla jsem ještě žiti! "Namáhala jsem se abych po dala těm lidem důkaz kteří u mne mluvili že jsem ještě živa a že jsem slyšela jejich slov kterými mne považovali za mrtvu "Chtěla jsem se s toho tvrdého lože zdvibnouti na němž jsem nyní ležela Ale marně! Nemohla jsem Žádným údem ba ani prstem pobnouti "Ač jsem jii měla pevnou vůli jasné vědomí byly mé svaly jesle strnulé a já musela zůstat bez pohnutí ležeti jako mrtva "Ze všech slov která jsem sly šela a kterým jsem zčásti rozumě la pamatuju si jen to jak někdo pravil: Ta mrtvola nechce ztuhnou- ti!" "Tedy jsem byla mrtvolou! "Co se dále se mnou dělo ne mohu líci jen aa to jediné se pa matuju ie jsem konečně pocítila v celém těle silné otřesení ie mí v uších dunělo a bučelo tako roz- míl Ktsixfa :ier ttlttú fcírečce DRA KearoUvá M Mkirtfck Wl Místil Jtaaattlovf Jo arooavajl OT o soarofetoart arosla artsajtt: M bouřené moře a že mě tížil těžký vzduch "Snad mě nyní nesou do hrob ky! "To byla ta jediná myšlénka na kterou se pamatuju Pak jsem bezpochyby opětně upadla v mrl koty "Konečně jsem se zase z těch mrákot vzpamatovala a nyní jsem již nabyla jistoty že nejsem mrtv nýbrž že jsem jen upadla v mrtvou ztroulost že ležím v rakvi a že mě již odnesli do hrobky! Byla to hrozná myšlénkaže se musím v té rakvi zadusili! "Nyní jsem již také cítila že mi počíná srdce rychleji klepati "V tomto hrozném stavu jsem volala v myšlenkách k Bohu a ke všem svatýrr a prosila jsem aby buď náhlá smrt mé trápení ukon čila aneb abych byla z té ustrnu losii vyrvána a zase k životu na vrácena "A v této modlitbě jsem učinila slib pakli budu z toho hrozného stavu zachráněna a budu opět moci do života se navrátit že budu putovali k svatému hrobu do Je rusalema a tam Že obětuju vše co budu míli kdybych to měla na své cestě od domu k domu vyže brati "A Bůh a jeho svatí mou mo dlitbu vyslyšeli Sotva Že jsem v myšlenkách ten slib učinila neboť jsem jej nemohla slovy vyřknouti spadlo s mé rakve víko a já jsem zaslechla tvůj hlas o němž jsem se v prvním okamžiku domnívala že je to hlas s onoho svět Pak se silně zablesklo 3 ja-1 hlmíln Rul tn kl U~Xt I iu - i vr UII9 LU&l KiCI v mě zase volal zpátky do života a 'i od té chvíle jsem opět nabyla ži votní síly mohla jsem zase svými údy pohybovati a mluviti Byla jsem zachráněna! 'Proto také musím hledět svůj slib co nejdříve vykonati a musím putovali k svatému hrobu'' "Ale sama a bez ochránce se na tu dalekou cestu vydat nemůžeš" podotkl Evgen "Bůh mi dopřál té milosti Že jsem te od smrti za chránil a proto budu tvým prů vodcem a ochráncem také na té cestě" "Chtěl bys to učinit Evgene?'' tázala se Ada "Pro tebe učiním viecko — a slibuju ti Že ti budu věrným prů vodcem a ochráncem ' odvětil Evgen podávaje Adě ruku "Díky tobě příteli! Já sedo tvé ochrany s celou důvěrou ode vzdávám" pravila Ada majíc slze v očích a tisknouc vřele Evgenovi ruce Zamlčela se na chvilku a pak pravila "Musím ti říci Evgene že ne budu v té daleké zemi docela cizí a že tam mám jistého příbuz ného ' "Opravdu?" zvolal Evgen ža sna "To slyším does ponejprvé' "O tom příbuzoém se v našem domě jen málo kdy mluvilo Je to strýc meno otce který se již před mnoha lety z Uber vystěhoval — Byly prý to zvláštní poměrykteré jej k tomu donutily ale já jsem se o tom nic určitého nedověděla poněvadž jsem byla tenkrát ještě příliš mlada než abych byla mohla o takové věci se zajímali A také se mi zdilo jako by to ani moji _ _ J : x _ av mníte urcnc neveaeu ja vím o tom příbuzném jen tolik Že jest dobrý a šlechetný muž ale Že má vseiiké podivná libůstky a še Žije r Palestině v libanonských horách jako poustevník Tam prý ho vůbec znají pode jménem "otec Arsen"" "Podivná věc!'' pravil Evgen "Něco víc o něm nevíš?" "Ne ale viděla jsem ho!" "Jak je to možným?" "Od té doby co se z Uher vy stěhoval byl zde již několikráte ale nikdy prý se zde dlouho ne zdržel Asi před pěti lety se náhle objevil na sámku mého otce Byl to muž vysoké a ctihodné postavy s dlouhými šedivými vousy a měl na sobě dlouhý talár jako nějaký řehotník Zdál se být jii starý ale byl ještě při síle a chodil docela vzpřímen Poněvadž jsem ho ne znala bála jsem se jej s počátku ale kdyi jsem seznala jeho laska vé jednání a jeho dobrotu která se také jeho obličeji jevila měla jsem k němu důvěru jednou jsem s ním byla v za- bradé a on ke moě pravil: "Ty budei muset ve svém livo- tě mnoho zkouleti a kdybys nikdy I PETRA fiOBOKO atn nasvesv BiunHBV y 112114 8o Hojno Avenue R CHICAGO ILL R potřebovala útulku a kdybych byl ještě Živ přijď ke mně já tě s ra dostí přijmu V Libanoně se na mne doptáš pode jménem "otec Arsen"'' "Já jsem se tenkrát tomu po zvání zasmála neboť jsem co ve selé a bezstarostné děvče myslila že bych ani nemohla do takových poměrů přijíti abych musela hle dat útočiště v dalekém Libanoně o němž jsem se domnívala že leží někde kraj světa ale ten stařec mi pravil: "Ty nevíš dítě jak podivně někdy osud s člověkem zahraje a jak snadno se může státi Že si musí člověk třebas i v nejvzdále nějŠím koutě svítá útočiště hledá ti' — "Na ta slova jsem si Často vzpomněla'' (Pokr bud) AbKESÁR ČESKÝCH SPOLKŮ OMAHA RM iMiacký í 1 ZCIU oJ fváave aiartrielná arhŮK- kaidou (tvrU J nedíll v mfsicl o 2 h odp v alnl p Klvuetky na 18 a Willlam nl 1'h-ri In lívl-LÍ if J V MBk 1B37 Ho U Ht (líní V A Bouhra da 1817 Williams ulnokl Fr Mach Lože Jan lim ě 5 Rytíři 1'jtbla odbfvi své ach6í8 vidy první a trétiairedu v etici v 8 bodln veíer veapolkovimiatnoaU v Hnkolovně Emil fWrril Valln! KU íla IS) So 13i h Ur Fred Minia K K í! 1707 leavenworth Ht Vii-Uv 1'fllivl it a dlUHlckoryHt Těl Jed Sokol v Omaha odbývá ave ttvrtek v t pravidelné schlxe kaid la 4 iřdicl vefer ve ave miatnoatl Ktl 8o ldth Ht Předseda Josef Mik tajemník Karel Špalek 1287 So ISth Ht úíjtnlk I A „ ~ _ _ Novák " Pdp Sokol Tyrš ě 1 odbf á tvé w-hAm dvakrát tttitně kUduU 1 nedi! a 3 pondíli v mígíct v alnl Mettově Oe oiwíniVThůieodbfvá ne 1 neděli v Hlnn pMletni cb6ie 1 nedřll v dubnu a Čtvrtletní i ledna % srpno PředM-da Joba Chleborád njtopredaeda řr Svotek taj AnUm Novák íf? s°- lh 8t flíotnik Jtmef Kaipar ÍTM Ho UU al pokladník F Kunci 1I 60 li Btr Iibor "ajetku na roly Joa Vopálka vjoor útetnl JoaefKalpar a Jím Ment praponánik KraJÍ&ek vyp pr F Maallko dotorc 1'UlTHi Svoboda oáíelmk A Kapek vyp nit Šimon Bokuaek cáatup do C N H Hpolku Juaef Kalpar Tábor Colombos ě49 WOW odbfvi achjte kaíd I neděle a 3 íterí t am ullol Vel konaní Frank Svoboda mimo konaul Frank Bemn 1 pokladník Frank i ' ÍJL141 ?? I8th 8tr nrvod Jan Fiala '"i1"1 „r"c v°l Vévoda venkovní tráice Frank Vejvoda vf bor majetkn a I roky Karel Stepán Tábor Sebranka l 4771 Mlf A "'{"f l"Weln acbaae kaidoo prvou a (-i ffílcJ hodin "e?e? v ilnl pana Jana Hrocha Velicí konaul Joaef S"l?iBtT?d?i 9"" é'Iant bankár Joaef VT41 kl9k JL'Bn Br4iu "o I6th St prfivodCi Cnaa Smrkovakí vnitro! atrií V ! Dutěji venkovní atrii J Halaíka Tábor Sebiasská Lípa í 188 tVW alnl Hrochové Joaef V Kaioar dKÍi 1784 80 13 St Vác Dolejí BlopES& 2T YS?™ "-J?0" ?afár pokladn i 80 ai r firiirouci Sbor YlMtlHlava í 29 JČD — " "7 1 I]! II V VMIHIlil r H - O hlad rwln hl lima - v"ř 'J™JJlc "arle Koslcký atetnic Nelil i J2"£ p°i1re Anna Flrnovi do- i -vnflSf S"r ' bor maietku Fraat Fltlova Marie Stefan M Kapková Sbor Hvězda Noré Doby i 86 JČD ťlWXZ "ch kiM0B """í" v mand v S hod odn v alnl Meisové ťfeaaedkvn A i2tli!V£il}lt'lm?'- Pokladnice M Zikmund ' Soiath Su U)'"oa[co Vh- Bartol j 8ber Marika tirere ě 10 odbfvá lve pravidlu- Kh&ie vMv 4 aedtll v rniaicl v Sokolaki alnl PredaldkrnaMail Krejři iajemnlce Nelita Svoboda lili Ho Ifc klMle Joal J„eřek llí WlUlm st řňiíiíl0W0 VB°- P"nl Mvodkynl r Kolářdruhá prSvodkyu Marie Bráida rnM atrii Aloi jnor „nkovnl atrii Marta flránek v#born)etkB Aana Huppert Marie "kal Marie Helchení-r vya¥a"aS Jdu Mane Houkal Ukal Dr L Svoboda Podp abor Bekelek Tyrš ě 1 Sí-J"4 acba Jednou nemCat a etoa kaidou drahou nMfl 11 u-TLvL V!? ia VTÍ J tajemnice Antonie Stejakal ?Ohtr'l-tíLl[ Mtnlc Mrl BII li a Ubarlee St Omaha pokladnic Aneika Mu eilek yfbor matetku Fraaiiik iu - Anna Blek atetoi výbor Bolena Diíek a Marta Matějka doaorkynt Marto Kina Tábor Mjrtaéíi 22 R 5 1 nl — — u-w m airroi máaitm im PI- uí:í"?5ur" "ary Bartovek iaía řS"'"K3SaS a?" Prrka Loie { I2g lOTjsr udb ThoB LÍmc M itr Prinal J7g L1'1- v js ffirvsa- KRTÍ- ? oABSTRAKTYo vyhotovuje D EL OjíDLEB lí Faraa ' PATTERCnu Dinr„ 7erí r rL iln lišta -i i