12
Pokrok Západu'
Z českých mlýnů
IIUMORK8KY KARLA TČMY
Naháňka s čamarou
"Uoskocís k Vitáskovi rozu
míŠ? A řekneš mu: jestli tady za
hodinu tu čamaru nemám že si ji
může nechat ale potom že si už
taky do smrti nedám od nčho nic
Sít rozumíš?" C
rrasek jen mrk posoup Čepici
a již let£l ale prozatím jen okolo
rohu za — humna tam pak pikulík
za větrem vytáh z kapsy zbytek
užmoulaného doutníku vulgo 'sla
vua cm po sprostu DaCko z
podšívky u vesty vyšťoural pracně
sirku a zapaloval si Bafne jed
nou bafne udatně dvakrát třikrát
— již se dává do kroku však tu
mas: mršina mu shasla bťourá
se po nové sirce nic naplat bač
ko jako houžev ne a ne hořet
Poldík celý dišperát Tak se tě
šil jak si cestou pansky zabafčí
jak se mu to bude sekáčky s dout
níkem vyšlapovat a tu máš
znovu se zastavme za Humny a
znovu se dá do prohledávání ka
pes po nějaké té sirce
Což chceš ohně?" ozve se tu
pojednou ze zahrady za plotem
hlas
Poldík pozvednuv oči spatří k
nemalé své radosti známou ohole
nou tvář prvního milovníka meš
kající zde právě kočující divadelní
společnosti '
"Ah pan Malínský" — cení se
prášek "kdybyste byl tak dobro-
tiv " Herec mu vesele podává
přes plot svůi hořící doutník a vv-
ptává se Poldíka kam tak záhy z
rána
"Eh tuhle do Habrové" odpo
vídá ochotně prášek zkoušeje
svého 'slavíka' napálit 'ke krejčí
mu pro čamaru uf uf ale ne pro
mne abyste myslil uf uf zatro-
lený doutník! nýbrž pro pana ot
ce chystá se právě na slavnost do
Plzně už jen vyrazit uf uf a
krejčí mu ji nenese "
"Ale kluku paličatá!" rozkřikne
se náhle pan Malínský — jako by
za plotem někdo stál "co mi be
reš můj doutník do své huby?"
"Ah či tak" Poldase smíchem
— "no odpusťte já aby vám to
neshaslo! Ne ještě neshaslo!" a
rozkuřuje cizí doutník o sto Šest
Nuž co si na takové vykutále
né práškovské čepici vzít zvláště
když je Člověk za plotem ?
"Teď si ho už strako nech
směje se náš chudák herec "ale
kuř he nábožně je to oronzoná
res!"
Poldík div radostí neposkočil
uciive uexan s Kaplanem? za-
vejsknul poroučeje se a nyní se
mu to teprv vykračovalo Jářku
oronzonaresi celou cestou si to
slovo opakoval aby je nezapoměl
a měl se v šalandě čím chlubit
Řekněte také lidé spravedliví
kouřil kdy který prášek na světě
oronzonaresř
Zatím ale přešlapoval pan otec
Rambousek netrpělivě po čelední-
ku koukaje co chvíli na hodiny
Byl u2 cely svátečně ustrojen o-
holen a vymydlen také panímáma
už v plné parádě jen ši klobouk
nasadit — a ten nešťastný krejčí
nenese tu objednanou čamaru!
"Jestli pak to stojí za zlost?"
vzdychá paBmáma "Máme půl
desáté za hodinu jede vlak na
stanicí máme dobrou půl hodiny a
ten nimra nejde"
"Ebza čtvrt hodiny jsem tamo
to by nebylo ale ta nejistota ta
jek vzteku! Čertovi řemeslníci
jeden jako druhý všecky ped ko-
lahodit!" durdil se pan otec vy-
hlížeje z okna
"Povídám ti starej nech čama-
ru Čamarou vezmi si obyčejný
sváteční kabát a pojďme! Máme
co klusat"
Když bych ale přece jen se
rád ukázal v čamaře už k vů-
těm Němcům plzeňským aby
měli více pifky"
'Že by ti za to stáli'" namítala
onět mlynářka isouc celá iako na
trní "Zmeškáme vlak a budeš
- ' '
mít pifku ty"
"No ještě to minut Čekám ale
není-li tu do té chvíle ať se těší
ten hnidopich já ho naučím pro
podruhé dostát slovu!"
t w
Minulo io 15 20 minut nez o
Poldíkovi o Vitáskovi a hlavní
věc: o Čamaře nebylo ani památ
ky!
"No konec a dost!" rozkřikl se
nyní pan otec pozvednuv klobouk
a hul (kabát byl už v posledních
5 minutách oblekl) — i hrnul se ze
dveří jako by mi nad hlavou ho
řel strop V předsíni mu ještě
Tonička ijleté to veselé jeho
poupátko chtěla dát jako obyčej
ně na ústa hubinku ale náš rozlo
bený papínck se jí vyŠkuba: "Ne
chej mne není Času ale tomu n
čemovi tomu Vitáskovi hoď tu
čamaru na hlavu až ji přinese a ví
cekrát ať mi na oči nejde!"
"Dobře tatínku!" švitořila To
nička "povím ale" — a hubičku
dostal pan otec Rambousek na ce
stu přec
l unkto půl hodiny na to byl tu
r Ar~ X I
iidciv a idiudiuu 1
"Vy jste to pěkně spravil! Ta-
tínek se na vás zlobí ani na oči
mu nemáte přijít a čamaru od vás
nechce" vítala jej skoro opravdo-
vž Tonička
el povedené krejčisko bylo
na Podobná vítáníčka již tuze dá
vno zvyklé: "Ale pro pána krá-
le! Pn otec už pryč? Vždyť bě-
žím tu minutu jako s keserem jak
pro mne prášek přišel!"
Na to následovalo půldruhé ko
py omluv proč nemoh dostát slo
vu a nepřines Čamaru již včera
večer: pozamentir nebvl se Šňu-
- v
t v š
rami notov tovaryši se sbira na
pravé ruce palec atd slovem za
5 minut byla Tonička přesvědče
na že je ubohý Vitásek nevinen a
proto ho nevyhodila s čamarou
nýbrž naopak přijala ji a slíbila
tatínka už nějak udobřit jak se
zejtra z Plzně vrátí Ano do
zejtřka byla samojedinou paní ve
mlýně Do té chvíle jí ani nena-
padlo jak se do té úlohy obouti
má inu lak! Dopoledne stráví
v kuchyni pak dá chase oběd po
tom si usedne s nějakým Čtením
do zahrádky uvaří svačinu nasy
pe drůbeži dohlédne do chléva
při dojení ale jak ten dlouhý ve
čer samotné strávit?
rriKionua mavicku na okno a
přemýšlela jen že ne dlouku ne
boť ejhle ulicí se blíží šviháckým
krokem v bílých spodcích a sa
metovém kabátci — fešácký první
milovník zdejších herců Malínský
a míří patrně k mlýnu Mžikem
odskočila Tonička od okna a za
pýřila se až po offinku Proč to?
i-ocaia cnvame urovnávat a u-
T - _ t _ v
klízet ve světnici ač bylo vše u-
klizeno a cítila dobře jak jí srdce
tin 7n„noin aa%~
~-v nujto v aAivjyoiv ua UVU1C
"Dále!" vypravila ze sebe stísně-
ným hláskem panenské ostýchavo
sti a pan Malínský dvorně se uklá
něje stál před ní
"Spanilomyslná slečinko račte
prominouti smělému prosebníku"
— deklamoval "ale neprosím za
sebe prosím za umění prosím za
vc - Dáváme dnes vlasteneckou
krásnou veselohru k popukání Já
v nl hraju hlavní úlohu Jaroslava
Českého študenta a k tomu konci
osmeiuju se — zde udělal uměle-
ckou Pausu a Tonička hádala že
Jde o pozvání k dnešnímu večeru
ale nešI to: "osměluju se" po-
kraČoval s neodolatelným hlasem
prvního milovníka "požádati vás
vroucně: zapftjčte mi na dnešní
večer páne otcovu čamaru"
Tonička zůstala jako by do ní
uhodilo Sbírala mysl hledala
slova výmluvy ale Malínský jí ne-
-
dal řasu vzav ji za ruku pokra-
čoval: Račte být zcela bez sta-
rošti já vím že ji pan otec neměl
posud ani na sobe žcji teprv před
I chvíli dostal ja vím ale též že se
ncvrau " zltra poietinim vlakem
i _ : t v _ _
a proto jsem bezpečen 2e mi neo
depřete že mne neoslyŠíte!" A
pohledl na ni takovým pohledem
Že jí Šla hlava kolem
"Ale vždyť vám snad nepadne?'
byla jediná správná námitka kte-
rá jí v té chvíli rozpaků napadla
"Oh padne výborně mi padne
já ji už zkusil!" odzbrojil ji Ma
línský v tu chvíli vypravuje jak
běžel Vitásek s čamarou kolem
zahrady v níž on se své úloze u-
Čil jak se mu svým mistrným dí
lem pochlubil a jak on nemohl o-
dolat aby Čamaru na sobě nezku
sil Cosi chuděrka počít měla?
Vyndala čamaru z almary a ještě
slíbila že přijde večer do divadla
Tisíceré díky políbení ručkydvor-
ná poklona a vítěz Malínský uhá
něl se svou kořistí od zapýřené
omámené Toničky Chvilkami jí
to sice zavrtalo mozečkem že snad
přece neměla tu čamaru půjčovat
na divadlo ale což tatínek nezví
a "čeho oči nevidí srdce nebolí"
Přes oběd už byla úplně klidná
ano těšila se na dnešní večer a na
toho těšného Jaroslava v tatínko-
vě čamaře snad více než si při-
r 1 - 1 111
znati iromaia na kovvmi ni-1
sněmi 'V přírodě' a s rozdělanou
punčoškou usedla na odpůldne do
besídky aby tam četla a pletla
anebo vlastně někam myslila a za-Ido
se nemyslela na nic Mohlo jít
na čtvrtou hodinu když ji z toho
sladkého polosnění vyrušily pově
domé Kroky za zahrádkou a hned
na to ještě povědomější zakašlání
r~ -v ixf :i u :: l
vv iui vpnuLi ) a nu vy ji vuaa 1
píchla pohlédne z besídky ven na
cestu a div nezdřevění
Nebesa! tatínek s maminkou se
vrací Za chvilenku věděla zase
všechno Zmeškali šťastně vlak
nu a když už byli tak na cestě za
šli si k strýčkovi do nedalekých
Semenic tam je pozvali na oběd
a teď se vrací a Semeničtí přijdou
večer do divadla
Nu a co ten krejčí?" otázal se
pojednou otec přepadnuv z vese
losti zase do přísného tonu
Nebyli jste snad ani ještě na
stanici když se přihnal prose ti-
síckrát za odpuštění že mu poza-
mentvr nenes šflňrv" I
"Nu a čamaru?
"Přines" koktá Tonička
aic
já mu ji vrátila"
"A byla pěkná!" vyzvídala pa
nimáma
"Ah tuze krásná maminko až
se srdce směje!"
"No tak jsi ji přece nepotřebo
vala vracet!" mínila paňmáma
"Vždyť tak tatínek poručil Ale
Vitásek je tu sní zejtra zas o to
se nebojte"
"Kdo pak se bojí "zabručel pan
otec do vousů "ale dostane co
proto 1"
Teprv když pan otec vyšel ze
svčtnice' naše ubohá Tonča doda
uioai a unmuie
se
maminky půjde-li tatínek
dnes
večer také do divadla?
"Inu to víš že půjde holečku
jak by nešel když přijdou Seme
ničtí Půjdeme všichni"
"Ale když hrajou dnes takovou
hloupost maminko!"
"Eh takovou
irasKu ijeiie mi i
čamaru!"
- I tsit hnila vrAlnl ntl nrn I
zasmání: to se zrovna dnes dobře
hodí kdy byla s tou čamarou ta-
ková naháBka"
Štěstí že si paímáma odstro-
jujfc se sundávala hedvábné šaty
přes hlavu a nepostřehla ten úz-
kostný výraz na tváři Tončině —
"Teprv bude pěkná naháňka"po-
myslila si vzdechnouc chudinka i
spěchalaaby se dostala na vzduch
nebo jí šla hlava kolem Co teď?
Přiznat ee Že — ne pro Živý svět
ne! To by dělal tatínek pěkné
dílo Poslat k Malínskému pro
čamaru? Co by si o nf pomyslil?
— Aby takhle tatínek mluvil po
divadle s Malínským a ten něco
prorek Ant uo —panenko svato-
li in _t___ i-i y „_ ír
horská
auy uoKoncc tvsvi se v ui
vadle s Vitáskcm! Div z toho
nezrizencno zmatku nedostávala
závrať Praha mohla v tu chvíli
kolem jeti ona by se jí nebyla ani
všimla: tak byla zabrána ve svou
trampotu Konečně se to přece
v te zcerenč hlavičce počalo rov
nat a tišit Už to má! Poldík je
kapitální klučina uličník sice prv
ní třídy ale dobrá duše a Čiperná
čepice Za Šesták mlčí jako kapr
a za dva Šestáky udělá člověku
všechno
"Poldo pojď sem!" kývla na
práŠka a začala se mu svěřovat
Nejdřív vyvaloval oči pootvíral
ústa a poslouchal čtyřma ušima
Pak se mu začala papula Šířit až
se kluk počal té švandě řehtat ja
ko nezavřený: "Nic se nestarej
te slečinko" mrkal šreubujc do
vesty dvoušesták "za malou ho
dmku je všechno v rychtiku!" A
Jz "čel do městečka jako by mu
Faiy terpentýnem namazat
1
Tonička ale pohlížela za ním
I těma svýma modrýma očkama tak
že by se to nedalo ani olejovými
barvami vymalovat neřku inkou-
1 1
stem vvnsar iprnmi 11 umítat a
pusťme se raděli za naším Poldou
máme Šipku co dohánět neboť už
vjíždí do hospody ba už vklouzl
pokoje Malínského který sice
ještě neumí docela dobře úlohu
ale již pro svůj vavřín vlastnoruč-
ně špatnými klíšťkami pálí
kudr-
ny
Pane Malínský" spouští udý-
-1 „_x„i
niauy pid-t_it
"to je vám krejca
pan otec je doma a
rová komedie
schání se po Čamaře! Legrace
co?"
Malínský se zarazil a nechal pá
lení kučer "Co pravíš? Starý
že se vrátil?"
"Právě před půl hodinou zme
škali šťastně vlak teď jsou doma
a večer ho máte v divadle!
"A co slečinka?"
"Má nahnáno posýlá mne
vám abyste pro Boha a za celý
svět starému nekáp božskou že je
to jeho čamara a že ona vám ji
půjčila A teď musím na Vitáska
aby snad naposled nepřišel se svou
knzí hrarfan An VtvA) nX-L- tn
trulantsky neprošťouch! To víte
iaii mysu íam sickiiuitd t-auidlll
krejčímu vrátila a že ji Vitásek
teprv zítra přinese Tak uŽ tedy
běžím ale máte-li tu náhodou fiá-
kého 'slavíka'—"
"Počkej!" zavelel mu Malínský
a povstav a přecházel jako Ham
let hrdinskými kroky po špinavé
podlaze "Ano půjdeš k Vitás
kovi ale s opáčnou vyřízenou :aby
dnes listě a každým spňsobem
přišel do divadla dáš mu tuhle
vstupenku a řekneš mu že musí
hned jak přijde mne vyhledat a
nesmí se dřív setkat s Kambous
kem dokud nemluvil
Rozuměli?"
se mnou
"Ale když mi slečinka nařídi
la—"
"Abychom jí pomohli z bryndy
a právě proto budčš dělat jak ti
poroučím já Tu máš oronzoná
res a tuhle lístek na "kavalerii" a
už běž!"
Do Habrové se za Poldou nepo-
ženem však on to Vitáskovi ňák
„„kmí n9iniVnm0 Tnn
ny komůrky jak se tam to kotě
X 1 _ J : 11- X _ f _iA : _
isme už tuze pohodlní: mv raděii
takhle uvelebit v hospodě a vytá-
hnout ještě flákou než se divadlo
naplní Ale u sklenice klášterské
ho jak ty hodiny letí! Máme nej
vyšší čas divadlo již nabité a mu
zikanti spouští Hned v první la
vici pozorujeme páně Rambousko
vu usmívající se kulatou hlavu s
lalůŠkcm v levo od ní rozsáhlé
příbuzenstvo Semenické v právo
ale pafimámu s Toničkou Tu o-
pona jdu vzhůru Malínský se o
jeví Má bílé spodky bílou ve
stu bílý nákrčník havraní kudr
ny a krásnou čamaru Všeobecné
'ah!' nad tou krásou ale Tonička
jako by do ní krve nacedil a pa
nem otcem to škublo sotva i
pona po prvním jednaní spatf
naklonil se k paftmámč: "V&&v
si's Malínského? Ten má pSknSu— i
Čamaru! Kdo pak mu jí asi šil?"
A paflrnáma totéž povídá Toničce
která ani muk — Druhé jednání
rozesmálo veškeré publikum na
celé kolo i panu otci Rambousko-
vi už se vykouřila zlosť na Vitás
ka chvílemi nemoh se zdrŽeti hla
sitého smíchu až se mu oči zalej
valy "Zpropadtný Malínský
ten má nápady a jak mu to sluší!"
V tom co čert nechce: hle Vitá
sek tady! A jakoby nic seká po
klony panu otci pařlmámě i To
ničce které se dělali mžitky před
očima Uyla-li před chvílí jako
pivoňka teď zbledla jako mlynář
ské platýnko Hle už tatínek
hrozí Vitáskovi prstem Vitásek se
usmívá — jak spadne opona jsou v
sobě a Pane na nebi! Jestli Vi
tásek ji ošemetně prozradí
Bouřný potlesk smích slávy
volání je po komedii Vše zvedá
se a tlHÍÍ ku dveřím Oh kéž by
jen chtěl někdo toho krejčíka vy
tlačit! Avšak zrovna ne On sto
jí a čeká na pana otce Tonča
trne úzkostí: "Vy jste mi pěkný
Matěj! Jděte mi na kolo ani vás
vidět nechci!" vítá ho pan otec
"Já k vůli vám zmeškal vlak já
přišel o slavnost celý den jste mi
zkazil teď si čamaru nechte my
slíte že mi nikdo jiný nedovede
ušít? Viděl jste co to měl za
krásnou čamaru Malínský na so-
bě? Hned se ho zeptám kdo mu 4
šil"
"Kdo mu ji šil?" vzpřímil se
usmívající Vitásek jako páv: "Pro
sím ať vám poví sám tamhle vy
chází" "Hej pane Malínský! Prosím
na slovíčko!" Malínský jako na
perách a uŽ potřásá panu otci bo
drou pravici a na otázku kdo mu J
šil tu čamaru zaklepá Vitáskovi
na rameno: "Tuhle ten zname-t
nitv mistr a umělec!"
AI itnofr ™x „i 1 II (
ajaiujr umí uu siuva íť
broukal překvapený pan otec
"vsak i tu se ho musím zastat Ar
a bijíc se v prsa doznávám pocti- f
vě že tím pravým ač bezděčným
vinníkem jsem zde skoro já sám
Neboť jak jsem uhlídal vaši roz
dělanou čamaru chtěl jsem míti k
dvěma pánům posloužit zároveň — ]
"Obzvláště když pozamentýr člo- J
věku nenese šňůry a tovaryši
ke všemu ještě sbírá palec" — vpaa '
Vitásek mezi to
"No tentokrát ie náš mistr
skutečně nevinen" dokládá MaťC
línský tak vřele že pan otec měk
ne tí ua zeura camaru unmas m
A X I 1 _ I IMV
tatínku!" přiskočila nyní vzpama4M
tovavší se Tonička "budeš doji- m '
sta s Vitáskem spokoien!" v
'Podařila se vám taky tak pěk- Jf
ně jako tuhle pro pana Malínské- f
ho?" vyzvídá panímáma až Vitá-
sek se má co přemáhat abv ne- i
propuk v smích f
"Jedna jako druhá k neroze-t %
znání!" vpadl rychle" Malínskv
"jako z jedné litiny!"
ISO tak se s ní zejtra přisyp
te" poddal se konečně na maděru
odzbrojený pan otec a popadl za
se jako jindy vesele Vitáska pod
paždí aby si zašli dolů do hostin
ce ještě na pár sklenic zatím co
Tonička potajným stisknutím ru
ky vděčí Malínskému a nahlas nvi
ichotí že hrál dnes roztomilel
ml Jem tulen rermatismem po 14
rok
KU
h nic nezdálo io dátt mi neláká lila
oi oni inrai ne no ceiOU tu HODU rvwan
▼na o ct-m jsem wysei a Konef ne djmo ml
řeeno rkukitl Cbamberlainův Palo
Kalni cot lnem uf inil a bylo mi okamil
tft uleveno a v knítklm řae byl lnem wj
h'(:c a Jsem Afanten ie niobu říci lo ie
nedub víra nevrátil — Joab Elřr
(iermantowD Cal Na prodej u vSecb
bybovftti Btále tíitk trpí ZkuMl Jsem V
čkárnlko
?
i
- ------- 1 - - 1