Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Jan. 5, 1898)
Ji POKROK ZÁPADU i " 't i 'i -i i 'A i : 4 - i íí i-! ' ? # i' ' Í ' r i ' n I ' í t i 4 i řIVl ihv'hív (rtu v4nonf od J V f J'fc f Mb infanti "AJ ty IlUřjf vřiífe tr tijemny svátku — ' Slunce vzešlo nad štědrým dnem t ncl zašlo bylo vltido {'ilnoliU v ně co so týče ženských Ty pra cují víc a postí ic lip než silněji! pokolení které rádo pána Moha lidí dýmkou na vsí postáváním a do hotpody zabíháním Ovštm jsou taky padělky ale mnotioli toho z práce v polích zahradě a stodole I'ro děti je Štědrý den dlouhým dnem ncní-li klouzaček Melou se při všem Ženským pj nohy a na vzdor slibům Že anjc lííky zpívat uslyší a zlaté prasátko uvidí vydrží-Ii se postit — mák mandle a hrozinky namajf před nimi astkuraci Žebráci a jíní svita poutníci a obejdové také Ženským padají na váhu utrpení a zásluh Odpoledne půst začíná být na nejvýš mrzutým Vůně koláčA bábovek a vánoček povětří napl ňuje 1'řimisuje se do toho líbý zápach smažících se k večeři lívan ců a ryb a žaludek dělá rebelii Nu všecko na světě má konec i ten divný život lidský Zvonek nad kapličkou vyhlásí "anjel pá ně" a postu odzvoní Náves vy mře úplně Všecko shromážděno je kolem stolů i ty psy a kočky Jenom pár nočních chodců se po tlouká dědinou — od stavení ku stavení Zachoulená ženština s nůší na zádech a v ruce s lucer nou a muž v ovčím kožichu s be ranicí na hlavě a dlouhou troubou pod páži Obecní pastýř v prů vodu ženy se vydal upomenout o bec na Betlém a na starší ještě pohádku že jsou lidé na světě kteří si nemohou napéci když hla doví ♦ U Hromátků jsou po večeři Stolní nádobí i náčiní uklizeno s bílého ubrusu a v prostřed stolu je mísa vlašských ořechů mísa jablek a vánočka Tak se to pa tří I kde nikdo se nestrojí na jitřní do vzdáleného kostela zů stanou obyvatelé vzhůru do půlno ci a baví se bezpočetnými povíd kami štědrovečerními Ořechy jablko a skývky vánočky dělají příhodné kapitoly a paragrafy me zi vypravováním Zašly do světničky a vrací se po chvilce zahaleny velikými vlněnými šátky Oči jím září po divným leskem koralovč rly se usmívají jaksi nucené Marína nejstarŠÍ a nejcitlivějŠÍ ze všech se přímo zachvěla pod těžkým Šátkem v teplé světnici "Cikáně pojď s námi!" volá Líduška Pepík má velký ořech mezi vy ceněnými zuby Roztřask ho s takovým důrazem že kousky sko řápky se roztryskly po celé svět nici Oči potutelné jen jen hrají v pihovatém obličeji "Doskoč pro džbán piva Pepí ku" pokyne hospodář Pepík vyrazí ze stavení jako splašené hříbě Hromátka zůstal u stolu o samotě se ženou Jest jaksi zamyšlen toho večera Přeje de si dlaní obličej a pak ji položí na ruce ženy na stole sepjaté "Pamatuješ se na štědrý večer před 25 lety Anežko?" "Jakoby to bylo včera Hanu ši" zraky klopíc "Tys byla zrovna jako Marína a já ztratil hlavu při prvním tě potkání Ale promluvit jsem s tebou o tom nemoh pro živý svět S jinými děvčaty mi jazyk jel s tebou koprněl Nic jiného mi při tobě nechtělo napadnout nežli že jsem nemotora Naposled mi vjelo do mozku že bys se mi pro mou neohrabanost vysmála kdy bych se ti o svých citech zmínil a to mě dorazilo Já nevím jak by lo bylo dopadlo nehýl štědré' ho večera a té vaí studny" "A I5arii5ky Zavrhlo" ona při pojuje s potutelným úsměvem "Are i f Maruška mi vyzradila le thcel studny ptát a navedla mě to udělal J4 se uchoval rn starou jabloní a když si Mála nud Mu lnou já se přikradl a podíval se ti pfc rameno" "Pane boJfe já se do dni ía chvřju vzpomenuli jak e mi tvoje podoba měsícem osvlleni ve vodě zjevila jakobys na mě ze madla hleděl Já bych snad by la po hlavě do studny spadla" "Kdybych tě nebyl do náruče zachytil" — a Hromátka jako před 25 lety manželku svou k sobě vi ně a tváře její celtije V tom Pepík dvéře otvírá nesa džbán naplnčný NeslySelí ho Peřina kvapně ucouv a zakopnuv venku o prázdné vědro v koutě s rachotem do dveří vrazí: "Kakraholtc! to bych byl bej val málem před samou stodolou zvrh" Hromátka sedě už vzpřímen jakoby končil nějaké vypravování dokládá: "Takové věci se více nepřihazu jí Mladší pokolení zbavuje se všelikých těch pověr v kteréž je ště my jsme věřili Nová doba a nové spňsoby" Tak mnozí i sebe rozumější lidé upadají v bludné domění že voda téci přestala když oni z proudu vypluli Však Pepík té filosofii rychle nohy podráží "V hospodě se zrovna smáli že Pára pastejřoic si našla prkýnko se sukovou dírkou když jako ne mají stodoly a zatím co táta trou bil po vsi ona skrz dírku koukala s okýnkem v kuchyni do cesty V tom se tu veme vokolo kaleoie Kubík a vona za ním vyběhla ja ko posedlá a na něho že si jí nejčko musí vzít když si ho vy koukala A jak jsem běžel s pi vem vokolo Votruboic Káče zrov na přehazovala střevícem přes vra ta kam se provdá Bezmála by mě byla bejvala nos urazila Stře víc se zarejl špicí do sněhu já ho ale honem vytáh a proti Kovářoic naiychtoval Vona dnes v noci voka nezamhouří radostí nebo má na Josefa Kovářoic zkřesáno" Hromátka se mezi smíchem za razí: "Kde jsou děvčata?" "Jsou venku'" odpovídá Pepík s diplomatickou neurčitostí Div lásky: NČrní mluví Vyjděme za třemi sestrami Pě tuŠčin bez — u zídky dvora Křeme nův — jest ntjbližší u stavení Ani padesát kroků Tudíž se Dětuš ka nejdříve octla u cíle Ohlédne se v temnu Vidí záři z okna světnice a zcela zřetelně rozezná vá postavu otce s matkou u stolu hovořícího Ticho vládne celou f dědinou Ve dvoře soseda se ani stéblo nehýbe Příhodný o kamžik Objala štíhlý kmen chocholaté ho stromu oběma dlaněma a odří kává štědrovečerní průpověď: Třesu třesu bez — ozvi se mi pes kde můj toužený manžel souzený večer tráví dnes Trhla bezem až sníh na sně tích nahromaděný dolů se sype a- zvědavou dceru Evinu pocukruje od hlavy do paty Iíylo lze oče kávat že Křemenův Amidor se ozve uslyší-li šumot na blízku Nicméně odpověď jeho byla úžas ně rychlá a nad míru horlivá Sot va sc byl bez pohnul on spustil na druhé straně a vyskočiv na zeď štěká dolů na PětuŠku a sníh se zdi na všecky strany rozmetává "Ticho Amidore!" velí hlas mužský a druhá postava na zdi sc objeví Kdož jiný než Vojtíšek "Aha!" to's ty CětuŠko— třásla bezem a náš bláhový Amidor si pospíSil dát pro ní odpověď r" Coi je o vlečko plátno" Iltukti ten náhlý i jev a jeltě více u podivni řeč íimamuje Chopila bezu o podpore Co pak en uvoď znaftienář Na ta kový začátek nabyla připravena 2 s ní Vojtěch o těch věcech pro mluví Naposled o mýlila a on o ni nikdy noMál "Je to marné Uřtuíko" Voj těch dále mluví zádtimčivě "My se k sobí n hodíme" Pod Pětuškoti nohy bezmála poklesly "Já se ti upřímně vyzpovídám jak věcí dopadají Já se do tě zamiloval ani u2 se nepamatuji! kdy V tom není pranic podivné ho Podivnějším by bylo kdy bych se nebyl zamiloval Nejpr ve mě ten pocit povznášel a já se ti chtěl s tím hned vyznat Potom rni to rozešlo a iánka mi počala dělat výčitky Předhazovala mi že tě nemám práva milovali Že tě nejsem hoden že ti nemohu nic lepšího nabídnout za obětování mi tvého života než že bys se mnou zůstala blízko rodičů Ty si stvo řena pro lepší osud ncl pro stav selský a věčnou lopotu CoŽ plátno kdybych tě do smrti na rukou nosil a od VŠÍ těžké práce tě chránil — ty bys byla přeci jen u mne za živa pochována Vi díš tedy Pětuško~žc— " Nedomluvil PětuŠka nachýli la hlavu na kmen bezu a pomalu ruku k očím zdvihá Skokem octl se Vojtěch u ní za ruce ji chápe a dí hlasem pohnutým: "PětuŠko bylo by možno Že bys na vzdor všemu trošínku o mne stála a družkou mou sc státi chtěla?" Ona místo odpovědi překládá hlavu od bezu na jeho rameno KdyŽ ji vinul k sobě zahlédla skrze slzy v okně osvvětlenémjak se otec k matce naklání a ji celu- # # Podívejme se ke studni Stu dně Hromátků je vlastně cister nou prohlubní nahoře zděným poprsím obehnanou od níž rozvá dí se voda korýtkem podél chlé vů a stáje běžícím Jest jen asi 10 stop hluboká a lze do ní dost snadno sestoupit po výstupkách v obezdívce Právě když Marína ke studni se přiblížila a vlasy připravené rozpouštěla rozlehlo se přes dvůr od protějšího konce sadu kolem celého dvora a stodoly se prostí rajícího štěkáuí Amidora Marí na se bezděky usmála vzdor pří šernému pocitu jenž se jí zmoc ňoval v polo tmě a v zákoutí osa motněném Tedy PětuŠka již ob držela žádanou odpověď byť jen nedokonalou a prostřednictvím ně mé tváře Zdaliž ona také tak šťastnou bude a nějaký pokyn ob drží? Stane se po celý rok němá studnice výmluvnou za tajuplné ho večera a rozluští záhadu jejího života? Nachýlila se nad hlubi nu a dolů pozírá rozpuštěným vla sem jenž se vlní kolem Šíje řiader a ramenou co plášť z řasy hed vábné Noční temnota jí zeje vstříc a v její dně se bělá neurčitý zálesk vody s obrazem zašeřené o blohy Chabý zákmit několika hvězdiček chvěje se v nedohledné hlubokosti a — je to přelud rozčí lených smyslů či z dřímot se pro bouzející duše studnina — tajený povzdech zavane tichou dutinou Marína přitiskne ruku na srdce bázní a tužbou klokotající a ře ptá: O studně utudinko milá pronfm hyt m& vyjevila budoucího manžela Itula bych bo viděla c hIIb tvá bladioy Jo to Toman ti JinýT "Je to Toman!" Pyla to ozvěna vlastních jejich slov neb tajemná věštba oživlé duše studny? Marína v rozčílení rozhrnuje si vlasy a obličeje "Svatý Bože kdo to je?" "Je to Toman Maríno" opětu je il ze studně zřetelně) linka e vynoří katneněho poprsí se chápe a postava inuJe vyíine se vhůru On obejmi vřív-írajfi I dít ku: "O Maríno moje jediná To jiin já Toman — já mizera! (i neděs sel OdpitM mi ten lotrov ský kousek I Nehněvej " drahou skti nebo se po hlavě vrhnu do té zrádné jámy! Já si nemoh porno ci VIS kdyl člověk 4 roky děv če miluje musí e konečné buď sám zbláznit neb nějaké bláznov ství vykonat Nehněvá! se mi lenko?" Marína se chvěje jako oyka a víc spočívá na silných pážích mi lence než na vlastních nohou Neodpovídá Není posud řeči schopna avlak nepokouší se osvo bodit ze sladkého zajetí # čtveračivá Líduška má nejdelší cestu Při otvírání stodoly vrát nice vrzla — na štěstí v téže chvilce Amidor Křemenův počal proklamaci lásky svého pána a krákorání vrat se ztratilo Cikán si též do toho chtěl promluvit leč Lidunka prudce trhla obojkem a sešlo s toho Dostali se bez úra zu k zadním vratům Navdor egyptské tmě a tajným hrůzám Štědrého večera IJdulka není nijak rozčílena Přítomnost psa a mysl její hravá zakaboněným a škaredohledým pociťftm nepří stupná ji chrání Přejela rukou vrata v místě kde o sukové dírce věděla a hnedle ucítila "oko suku" pod dlaní I Cikán hledá suk neb něco jiného Vztýčí se 11 vrátnice čenichá skulinou a vydá ze sebe tlumené "huí"! "Ššš" varuje dívka a hotoví se k potazu s neobyčejným oráku lem: Suku neeh mneivojím okem vypátrat! hocba tváři kterému jsem priuouzenu by mne doved ku oltáři Přivře levou rukou pravé oko a levé k otvoru přiblíží Co vidí? Okraj hvězdnaté oblo hy — tmavý pruh zahradní zdi a v té vrátka ku vjíždění do stodoly — koberec sněžný mezi ovocnými stromy — to je vše Vůkol vrat stodolních je tma — jeť nad nimi pří: třešek Mimo to vypíná se po!le nich hustá smrč nedovolujíc sněhu na zem dopadnouti V tom nejbližším kruhu nyní pátrá Li dunka "okem sukovým" Už se před ní dělají různobarevné mžit ky v povětří od toho "koukání bez mrkání" Aj hle! O smrč opírá se temný stín — podoba lidská — podoba mužská Dívka jest jista že roz poznává i obrysy obličeje a klo bouku "Ježíšku!" zvolá najednou a od vrat odskočí v náhlém polekání Temný stín pod smrkem byl se pojednou polil okamžitou září jako šlehem blesku a ona nade vší pochybnost poznala — Václava Mráze Pyl to přelud štědrovečerní či skutečný a vtělený Václav? "Ach ten lišák" Šeptá po chvil ce buď pro sebe neb pro Cikána — "rozžehnul sirku" Nakročí opět k dírce a znovu se leknt — na chvilenku Oko suku se náhle proměnilo v ústa a počíná šeptat "LiduŠko!" "Kdo to!?" vyzývá Štědrovečer ní příšeru a v hlasu její se chvěje tajený smích "Nešťastný mládenec" "Copak se chudáčkovi stalo?" "Tys mu srdce vyloudila a on nýčko nemůže najít pokoje a Ště stí až mu dáš za ně svoje" "Aj ty's nějaký íortelný mlá denec A což kdyŽ nedám?" "Vystěhuju se po novém roce do Ameriky" "Nu já si do té doby rozmy slím co udělám" "Já chci LiduŠko odpověď ještě dnes — hned" — oznamuje suko- vá dírka polo trtieovitě polo i y truchlivě "MusIV li srozmýIet % -Je vidět le pranic o mne nestojíl" y "Jakl řiiůJel prosím takovil U 4 věn — vidě po tmě" dobírá í ) p škádlivé děvče ducha iesťastnho 4 mládence j ) "A tvojí řeči to vysvitl rrosíy tě íi knl ano Liduiko" Líduška patrně měkne Jano máslo na sluncí "Vcnclfčku" dí měkce — "ví ty'a jen pravil Že jsem li srdce vy loudila a ani slůvkwm jsi se ne zmínil máMi mne rád" "Já tě miluju více ne? sebe a víecky ostatní lidí a celý svět do hromady — íekni ano" oroduje Ve ncl íček ze suku "A myslíí že mne bude! vždy tak milovat?" "Až do nejdelší smrtil Ať do mne hrom udeří nemluvlrn-lí nj světější pravdu!" "Tedy Venctíčku ano!" # # řámluvy veselky a konec Na večer před novým rokem ta jemství přišlo na jevo právě kdyl ti Hromátků byli po večUi Zaklepáno na dv7e a tři mlá denci v svátečním obleku a roz pačitými úsměvy a poněkud ne motorně vcházeli jeden po dru hém a zůstali stát uprostřed svět nice klobouky žmolfee v rukou Tři panny každá v jednom plápo lu n hlavami sklopenými odchá zely do vedlejší světničky Pepík uchopil Cikána za obojek a odvá děl ho ven aby neurážel hosty nezpůsobným oČcnicháváním Vy cházeje mrk oběma očima na tří ženichy což značilo v mluvě jazy ku: "Vidíte hoši já vám pomohl Jen kuráž!" Vojtěch co nejvýmluvnějŠÍ byl zvoleným námluvčím Toho ve- čera přišel Hramátkóvi znamenitý j nápad Pošeptal ženě do uchaco mu právě' napadlo a ona s celá ( _ -i _ i 1H1 éť i zarděla jako před chvilkou nevěsty Ku konci září o obžinkách u l výroční den svatby II romátky před l pětadvaceti lety se Štědrovečerní 41 pohádka tří nevěst skončila K oddavkám se sešlo lidu jako o pouti í z jiných osad přijížděli ' na vozích Kozhlásiloť se daleko ftt široko ze tři sestry budoti najed- A nou oddávány a každý byl žádo- stiv státi se svědkem neobyčejné podívané Když se k tomu v poslední chvíli rozneslo že po dcerách také jejích rodiče budou po druhé kopulirováni a oslayí s j nimi svou stříbrnou svatbu lidé ý čekali na den čtvernásobných od davek s větší dychtivostí nežli šťastní ženichové FRANK K 1ILIHH prlava jun HUHH pro! ovclairn mriK J II HLIfW prodttvaí dob vf Kt rkollv t meh praeuift V Mjmu HO rfeti likaiulkí Joseph Bliss líomisionář se ži?ím MfXm ěMoSlH Eirbang Mír SOUTH OMAHA - - NEB Vh inofni p"' vmijn m Um iy lkm I íiuf UUjIúiii HIioB lm Jtssl uotlvé láuan Tržní rray na pořádání Krunt Welmsnn vlnoliren Golfe I To rnáinf co lnf avloinlty mul ochotou otMloiiit kmjnny v Ml Itmki Frank Doležal FRLMONT NKBRASKA VyHznlo vcftkeré aoudnf n právní sále Jitořil při vrchním aneb krafitkm aoudu v kterémkoliv okremi Májo dokladné znaloatl práv imhfyí aluZeli ivýrh ct krajannm vo v&cch ti tleli itátu 21lf Krišně dva litoirrafované obrazy Íři-dtavujfi:í české velikány' Husa a lkt hodící se pro spolkové a veřejné mfstnostl jako 1 pro rodiny máma nyní na skUdč Prodáváme je olm po lloo aneb co prémii k Tok Západu ta doplatek 50c Pokrok Západu O nahá Neb