o
Iřo li A ť ča n
(VENEClXNt
IsflS HfM
l o m i # st
44 prs
jřsWW
I
e! p I íi í#ft-(i
Mé NI k4nf mI
)4 p !- ty-i
tfi-ipv( ítř4 teMla v4M
tf ' ( p-
'ft f" I i#-f )
"ij )" !! M ! j {
JIH1I f- ttf tJt ě
tf 11 HM nii
W 4ft ft ! Í#í-h-
tíiij kw th r M iii ti
W im ftk Wl im4(
i mu jr'r'
V km pi (tikrku iilni ir!
j!a ti4lt4
trili4 Ií) u Mfron m
i tm ftt!fn tiin—mcm
"Dfý tt!ř !uwr fríJ
kojwlkm Jmi bl fjftkcil t
loknut jko tlu knl ( tiMk!
II Jmi m lt##U m4 e4i4v7
pmto) oe fibq] illiabo Ir
Tt— }ro ©lr4UJ m k ht
?oí"m étrt holinjill ni k ]!
AJJio pánovi j-jiju e mé
Klrmri Uk4 dlUrkH
f l_ir 1
1 omnu k t rnf it-ui jvtrn t
rytbl tt uvétnic oUl dvtfmí
křmoiiií m bon uJpfiv
8i-{pin byla uk ultknuU 1
u pomněl t&olm Unavoa cbod
boa po€vitít potJřji myslil !
kdy! nIIi cetta tem Uki 1 co m
Felippo prohodil: "ftei o vlku
on u hamny" Perřgrino
pulnebyl li to Uk4 nřj&ký poul
Yyok4 nemálo m chvěl
boapodaký stál poiad uleknut
pak t předeSlém ivéra roirokrn
hlMřm Manfron: "Dobrý večer
ielmo! i optkovil mnuté pN
pojil: "To jo bté potdrvenl
Uk po ilechticko a k torna jeAlf
kdyi ani mým mámým uenL"
Jeo Oaparo a cixineo a dveří
tiie m chovali onen dělal jakoby
o oávitévi Uto byl vřdíl a jakoby
na to bylo ooe neobyčejného
kdy! Manřrone nim mluvil vítal
jen pooupl i klobouk na pravé
ucho a tiie jeho rotkai poslouchal
"Seppino!" oaval e Felippo
"vytró pak ten knot o lam
pj vldyf je ta tma jako v hrobi
"Podivný paku!" aavolal Zap-
po na Hanpara "xnáJ ty uké toh j
pánaí Ajaj!"
"Seppinor řekl Unto mUto od
povědí "pronlm jeitě dlbánek —
práv tolik mám jeiti Zmu nic
bych ca docela vjratf Ulivěl"
Děvče vaalo louí a odbíblo
"Co to hocha mái za jednáni a
tím nobile? ptal m Zappo inova
vědavě
"A ooi ji vlm" odpověděl
ekroplavý mrautě "a kdybych i
viděl tobě bjch to na noe népo-
TěeiL'
Beppin přineal vlno — bravo Je
vlu rychle do erbe urovnal u j
paaka bambitky a n&I tapnal il
©oleji krka pliAf a vtlačil ai klo
bouk na hlava "Dobro a noc
fnon" pravil TetAvaje
"Ga#paro!" napomínal ho Zp
po "neitrop iádaoi hloopoet
přijT iřjtr tae 00 poctivý chla
pík Dělej rosdll v řemeale to je
lecbetně Itoitimíl ji mně?"
"E já tinira eo mwira" proho
dil nevlllně C#paro vyhýbaje m
Ikhotsě Seppin která ámjJ je
ho tuiil a iVptrm ho prowila:
"Neudělej nikoho pocti -ho ne
Ifaetným!" Odeiel rametuuria houpaje ná
vyk to jak Zappo pravil le ho má
jViíě t4 dobr kdyi m eo plavec
barkaroie íiviL Zarpolkllb
ar m a alm pravil: "Cenftv
chlap jd proklet e oeeta vě-
) Tak tUmJy Hyry mr}pMfjU
Hfrtim}M rtidiar r IVraAU44 po
a frvir Hrrr eAalt4 etra4 4
Mi a rUmi aie areUe máK
M bsj byl fi I lby ikhf4
MHt jlnoJ bidel ad a'
Mi'd -I !#! "
IU4 4řl t ♦ 4 kl
br-il difttk pftvď í' 'lí
)( #í-fi! bvM
J fám H t pM4k
'ii t'i b V Hjt# f
iv 4H 4 #řii m
ikjl iás -{frK"}''1
hiiv #J#-#iíí p lilii ji po bia
Ir ' m ' i ii) mi ?Š4
"T p tp Wb f kifc f sb:
plh pVil ppte4 4 ' 14
ťl 1 1 #!'♦ ! 'tW
I ♦ I j fcw ! ♦ í i
' j# lil MW f
j " fvií
! MitMti m'i#U
I "'ÍíiW" !!! it
I iiífii -ji bí f iíř jA j
Vi'ímvlř Kií V(j!n T
jt# t M m" l UUI Ur-'f4p
ml h vit ilívk An
jl4 rk4v Jk ! 4thi rky
a f tiktťi M-f!iMho m ke 4e
Um ( pth a#k'!k wevt
'iváftl lamumtal rvibtat ho
táhla tbodboti v tu r laltn ap
P lUklým jaiykrm ta nim volal
"N'!í!fíte l kř4!a' K vlk
vy m beilnko nealnpiu tuk v4ě
plave jako olej a voU -ěu
dobře Nepřipalte ei ijtr po
lenta nr přesilu ryby tr je
p"tnl dn I I je herky !
připojil jeítě a jako kohout nim
takokrhal
"Tvftj lert Um kanálem nSi
e etát pravdou" pravil Frlippo
jji Kjia rppm e tmu iiem e
vrátila "V tomto otavit mftie
tam lehce 'padnout Tye ho mil
doprovodit''
"I aauhovej! IJoh" txlplral
Zappo "v takovém aUva je on
kaldý veíer— nikdy nemalé reeta
najit jak ale e doatane ven jde
jako po citbu také mu jeilě
nikdy nio neetalo"
Beppina to potvrdila a doložila
2e 1'eregríno iaul mlti v hlavě
kompaa který mu centu ukaiaje
jakmile ho bylo vlno omagoetiao
valo "Teď je ale ai čau abych já ta
ké Jel" pravil Felippo "mám
cejtra mnoho řízeni a —"
"A alibte mi" padla mu Seppi
na do řeči a hladio ho po tváři
ohnivě bez pobídky ho políbila
"slibte mi ie poaUráte aby
Gaxparo žádnou hloupost nevyve
dl a aby ilec-hetnébo Quiriniho
nio zlého nepotkalo Miě jo Uk
jakoby Manfronfiv rozkaz jeho byl
m týkal"
"Seč jsem" odpověděl Felippo
usmlvavě hcholilce "musim oči
niti jil ze své povinnosti Um vfc
tedy za tvé hubičky"
"Hleďte signore!" pravila Sep
pina "já se na váe ui pranic ne
hněvám — viecko jsem vám odpo-
Ula ookoh jste mi kdy adélal
Aj ty milostivá!" iertoval
FelipjM) "nu opokoj se tvftj uro
seny miláček si bode asi málo z
několika noift dělat Már Uké
ruo a lidi dost Dobrou noc!"
To řka odešel
Pietro vstoupil do ivétoice ne
boť právě byly dvi hodiny udeří-
ly dělo 1 loděnic noci na po-
zJrav zahřmělo
Pojdeme epát Seppino! pra
til Zappo k dceři své napil ae
jeité jednou a a nl do hořejilch
pokojík I se obebraL Po kanálech
potlnalo ji! býti livo
Ilonpavě neal član Antonia
oběti lásky nazpět se S líirro ce
stou okolo malých ostrova a ko
stela S Andrea On přebllM
Uihý iivot přVI sebou leilcL —
Iiarkarole vytrhl jej se sněni
Ejcellenza: pravil není li
vám nevho-I dovolte mi dobroti
vé abych si směl zazpívat Ilydllra
ta v levo na Mallamokka za sa-
bradami Sv Aliběty! Ui dívka
Um ť"! domovem ona vede ob
chod a květinami a ovocem a já
Ji vidy jíl Ueh hodinář a ri
aa přwáilváa jeetli ! neepl
edporl mi třít mo ani a klaa
'itA Uk#í?#i"#!Mi
Aif mi nki
Milh-t f:% yhi lyktill f d -
Um llíl kvl Wř!!
U'I Ml MM Hl IťÍAÍft
k I lfMf f
IJ# t'' I
IN tft f l Uhl)m(
t!i( ♦ k' !' fli'efe
'( H tyif fl
f it'- -♦-
# - - - '
1 :
I -" ' IH' tl fttlj -# f
!' ítíťj fc
řř-i t mii '
i il ## ř-SÍJ
t
Í ' l "
(i I
1 vf'y
(V:'í'-Í !í#
ííjífhl '( ítíltř ll"tl!"
k V f '' ntří„ '# # nV
i ''! Ííí'i''ls{í t
1 m ! 1 iff n %'thm$
'U!i r ýna '( : f-n a fi#s4
wýnt l'ny lití i M i In
!tl!me!t jev M e- 1
Tak se i l4 Jv fal hfa
l!4tf ttmi %ih kytff k
sám a a'pét Uhýive p!tifH
aal aml vie4lj!r rn se r"
plýrá v fat vlastním a ial U ie
sři tvftft avot msťvlii aby f al
hoiieírtí opít zIl
h l'lire a!e i lál se slovím
své IAy o#m ri'imřti Blf
tva le polft ťa onoho kr-
není je naeno niasa iiotnei to
tlřii- h znovu tabral vlem tu-
hu svou po (iianettiriě a její ihvá
In ooaroo k ni zpívaje a ona jiné
smjrulu jeho plsné ze známého ná
jřva rozuměl Takto bylo jako
by i due vzájemně rure plá tá
ly jakoby kM stávala se xivé
trným pmlern eIalkoia vít nesm-
Uu Mia tamo otáxkn hjk-
védl pfiletujiclm jakoby se vzduch
naplňoval tajnou toulfbnotl Ja
koby jebo přáním a chvěním
spřádala ae závojová sir vlny a
bezblasné okoli obklopující
Barkarole ji! utichl nebot i
hlas milenky jeho ozýval se vidy
dáleji tise doznívaje
Antonio v eladkém ihvěnl ten
to dvojupěr poslouchal Tajemná
jeho bytost svati idea ť'tft byla
jeho Marin — ji jakoby viděl se
vznášeli po těchto zvucích jakoby
z její duAe vlečky byly vyíly jl
venmés arozumitelny jejímu kou
zla podány jeho lásce pak náleží
cí I pochválil pěvce po'avlbo
hovořili o tiianettině a jejich
očích a těšícího se žc ai si urči
tou mohovitom nastřádá a v lodní
plavbě o závod u Itogate cena
získá pak zvou milenku si bude
moci vžiti
"Jak dlouho ale bude! muset
čekali" pul se Antonio "nedobu
deí li si ceny?
"Lehce jeětě tři léta" byl jebo
00 poveď
"Tři léu" opakoval Antonio
řa ten podivně ho r srdci dojal
"to mul trvali zamilovanému vel
mi dlouho"
"Ovšem" odvětil jřondolíere
"ale dá se l Uké ještě přečkat
má li člověk jen vytrvalosti a mi
lenka věrnou zftaUne" Na to
opět veselou ariettu pro sebe za
zvučel a lehká jeho my přece
se zdála doeti upokojenou pro ten
dlouhý čas a nevšední pevnosti
"Mám vás po vodé ai k vaAemu
bytu dovézti Kzcellenza?" pul
se barkarole kdyi kolem Petrovy
tvrze jeli
"Je" odpověděl Antonio "vy
stoupím na nábřeží před koatel
nim náměetlm vedle Virpni
osUtni cesta vykonám cboJmo—
V sak vií ty o mérn bytu a znáš
mě?" pul se jinocha
"Aj ovsem I Kzcellenza" zně
la odpověď " vašim dovolením
já znám celý evět Harkarole
musí celý svít znát nebot přichá
zí ve všelijaké etyčnoeti a vl o ti
ileerých Ujnoeteeh Mám čest
znali všecky Ujoé lá-ly r mém
aealien Ta jsem spolu dftvěr
alk posel stiice a ochrance I'á
eí šlechticové mi dSviřujf a též
dámy neboť jsem talčeliv O
tlidáol se eiciba mám celý rej
etSk r hlavě vidy prral zprávy
stane li se jaká tměn Ale a ro
zené pani jeo Uké rozmarné ja-
ko poví "JI a zoilaji proověsy
Ki'l VtioH ifa M-Ihi
fj tř'ft lf jk'h"si
I a l nnt (fAsfii
hl4l pl'io Irti sIikI pl
'nk ai ft'eá 1 kvHf sr
vaM istvM k)sř( jt viU ai
' l et -k 4fi
I lyl ym p- je (ii l tf
v#j7 a' Mls % #4 je4Hf
4U i s 4-eí tak
U%ft # mé l jeSJ je lenili 44
h-t ' a h !'( #-: f V 'A
fsefff f f# ft f tt# (4
#jrfta ffitnt§f
J f tj i r hi" f- l
p v l-M i #'it
řlea j) fn 4tíi
tCíf- el--f ( II ptrfct
r# k) ť:'l l'"rfl reMi
f f t r'iý f
' V # #" lj f
ř-if j h-!" ef "
k t v"-'! fifťiiht #h't
t M iř tf #j
4 4 r -#♦ t !-!
in {! 4 m j
f i(M 4 I pAM'-l Iit'í4 e
h tr'4 ř i" pt ♦ lf
# í' hf jh 1 ei
i f '% pf k-n t í lítej Máirni Kf !
ř 4)mrf)t "# JI iň- f# MIÍ ]((:'
la ♦'' ' is ! 1 l 4 ♦ í
j iíva y i '' v 'irnim k
I lel Ai'' f-?'iti II ?'' tn
p ' ni 1 !
ptal i 'I m b v '♦ ph um
! voty t Isl-v aby ttnm tutm
ho tiela hl "T aerii jxtý
KilUaia" rt klt byli b
rreném f'he připluli hlasité
připojil "Já váe přee sn enár
d-provol t J k bytti vašemu
Kz'!l#6z — kan4!y ja jisty
jako hostf ty"
"Ne" -lptš št Antonio tu
kázně neiinse se jednoho zákeř
nika "zr na zI vyplm"
líarkaroíe nevrle zastavil An-
lottío pvUv mu peníz vysťiupíl
za nim ale v zijti vykčil
píro na rhlnlk
"Vo ty" zlobil se barkarole
"mohl ji h'ch n kolik krokA ai
sem také " šky po h6řw jití anii
jsi jotř-l-vaI jeho Kzeellenzu
pana proveditora Moneenij{ ob
těžovali" Těmito sbjvy chtěl brar r
onolě zmýlili tento vsak jí znal
příliš dobře kráčel za Antoni
em k náměstí před vyhořelým
klášterem V tu dobu ale spěch
la toul stranou podél kanálu kudy
aparo byl přišel kvapem jiná
vysoká potva zahnula okolo
roha letěl z oběma nadjmeno
vánými muli
(tondoiiere zpozorovav nápad
ný spěch a ne bez příčiny o tjuiri
nibo se boje pravil zlostně sám k
sobě: "Zatraceni Ukáři thraniž
ho H Marco proč roě ale Uké ne
poslechl" Obrátiv pak loď svou
letmo pospíchal nazpět aby mož
ná 1Í někde stráž vyhledal a ji na
ono tiáměsll poslal pak se ale za
se rozmyslil poinynle na itianettu
a vlastni svůj Život jehož se od
važoval vytrhováním bravo a ra
se je opuzovánIin Vle tedy ač
rozhorlen ponechal sv Marku ve
všem pomáhajícímu a odplout
aby svou (íianettu od v Alžběty
na trh převezl Zdllm kráčel An
tonio pokojné šerem k zříceninám
kiasicrnlm kolem nichž cenu
vedla nepřeotal však (ozorovali
svého sledovnlka stále na 5 neb
6 krok 6 ra nim se držícího Jen
zběžně pohlédl na puklou zeď
kde Marinu byl vynesl a hned se
zase bezvolně po bravovi otočil—
tu náhle dýka po zádech jeho ho
zena v plaše ae zaryla ale při oto
čeni se něho cinkotem na dláž
děni spadla Kotva ale na brava
meč svfij vytasil vrbl ae jii jiný
mu! letmo na (řaspara a probodl
ho zvolal: "Ta máš birbone!
(iasparo zasténav: "Maladelto!"
rachotem se svalil na dlažba
bambitka jil s pasu vytrhl selha
la a aby druhou vytáhl zdál se
jil příliš slabým neboť se jil
cbrapotem válel v krvi své
Neočekávaný osvobodit! spě
chal nyní k Antoniovi adivené to
ještě s dobytým mečem stojícíma
promluvil k němu rvloetným
hlasem: "Odejděte nyní Fzcel
lenz Ten má dost Není ae
vám čeho více báti ji jetn mu
zasolil A chcete-li věděli kdo
ho vyslal ledy to byl váš nepřítel
signor Manfrone Hrugnioli já
jsem byl při tom jak ho i před
pil hodino najímal v osterii
Zappovi r ulici Merriere O ji
cnám toho hodného pána valmi
dobře sa to vám ratlra" To fka
vzal Aatoaia za ruka a vedl jej
aa Ualo polo jašti v odiveai ai
přsbvípeal miit iM#val pryé
ki Ise4li Im pM flffv Aaio
tioi ( ir 4t #"--tU byl 4 !
"Iwktjl !" profmlivif fhl
Antonii tnsl 4 bili $kur'
"V#pfcl4-l-u m ři~l!a"
fp' ii I hřvfv #j44 "Mol
4n 1 Í4 lyf jnt í
' a mvomi 4r Hnu l
k ll j4# míl St i' S rlH
Plili Ti mi pí ir
k4 (4 ři t 'tm váe #ří"
tf jV se mi #♦')-! I N )"% #1
fi 4"VSl vitíj vt# p'1 v
h'ft t irtt přlwMrl esitt
k lsl'S'l(l Mf'# K lI
ir ( i e'e' ř-i-J f
41 tI při til
ti 4 tlf'f nfit tin Hfhtk
i! !- tím přej' j-"ý hf
hft f ' - nh V
nt ti'ih Mkti tk-iv
k'l I t'M 4#l
t t #-!(ei# "
'"tf p'tV %m h pttVft A#
f ( f4 f '( t tf I
j-l psi I #m# lk
!- I cl 4
pf 0
u fi
ii-'i m vřfft-
1l imj(t t I trt tift
"pomýlí I ii e lti eSo"
"Jmm k ! n i ' k
lý ríaplki 'j- Mi I et pt
ilílt tik S' pá!
U jwm jr t p' llý k t- vl
jeh ťť-eUent eii lii(-
' — Na sr Msnfrtne
Jfil Mí j#ffn- k"pnl — byt
)M trk lJ jel# lilý nile
1 — a p4 mi n !! tm jm o
j#h g t-l ' ďt ! i VjrbortiM
nemih! mim iv a!l láính
"Maořfone!" ivulal 4atA a
krev ae vřeleji 1 něm pr-ioďt i
pomstu volJl atšsk vpamato
Val se — jejioé poMylIenl fi M
řiřfi na tvé krásné I ítl — a při
pojil "Nikoliv ohe4 rep
mstím Nesplatím lákeřnielvťn
záksřníctvl J" iř a'e soudy v
Iťfláiki h a Vysoci i po tmě
VŠlik zbe in Vlďui dovedou
IrsjíUti a mé txtřlhati Tys pra
vil Je Ji Manffonsho Vi-MI jak
brava najímal ty posvé '1I k la
lob mé! Z-e jet raM dSm —
'Mpětfl blaze Ezcellen' pr
vil bravo pokorné "s vaíim d
Voleňlm plijdlt ješlč jednou n
koiiInt náiněatl pollváoi
zd ili jwm íi lmu dobře zi-áhl
oš!u mu páteia bu Ie li třeba"
l'o těchto slovech se rychle vzdá
lil
Antonio usnul teprv když jii
podzimní slunwj jm stříbrných vě
žích Benátských se zalesklo Roz
manité podivné posuvy večerní
blaho lásky a hrozivé nebezpečen
ství smrti v obrazotvornosti jeho
různě přebíhaly
Ileroardo Uragnioli státní in-
kvisitor seděl za jednoho jitra ve
svém kabinetu obklopen perga
meny depešemi a žalobami Hyl
oblečen svým úředním Šatem na
rameně maje zlaioa štolu Chlad
ně a pokojně přehlíželo jeho mdlé
ale divně se svíticí oko papíry
před sebou v Žlutébledých jeho
tazích zrcadlila se a nřchllzcni
s
raci svých okojiiá soudllnosU
uvyklá s železnou přlsnosll lihie
a lhostejně nad životem a smrti
vinou a podezřením roznuzovati
Hrozně vypalal mladý ten muž se
raědým zažloutlým obličejem
ostrými tahy hlubokými vráska
mi v něm nejen před tribunálem
nýbrž i před svými druhy zni
mými Nikdy mnoho slov neči
nil jakoby potřebu jich dříve byl
rozvátd v nich ale bylo vždy
rozhodnuti záhub v jich zápětí
bes umírněni jakého! jebo výrok
neznal Hylo nesnadno pohled
nuti oka jebo vydržeti V celé
jeho bytueti jevila ae hrozná přís
nost opravdirost jimi byl r za
stáváni svého úřadu takořka jil
uvykl— bylť jii po třikrále inkvi
sitorem— Nelze bylo poinysliti si
jinače přísného soudce bylo ja
l(oby a prostřed krutých zásad
byl odchován matkou pudl mír
ných s o-lřekšt láky nisdy ne
poznavši Kolem něho bylo ticho jako r
hrobě on sám přehlížel bez po
hnuti seznam před nim ležící jen
oko j-bo jevilo hrozivý iivot ny
ní uchopiv zvonek povolal slouží-
ciho fanta tiie v předsíni na ros-
kazy pánovy čekajícího
"Přišel jil moj bratrovetí"
ptal ae vstoupivšího hlubokým
temné dutn klasem a kdyi ten
to přisvědčil pravil dále: "At
vstoupl!"
Tiše se dvéře otevřely Man-
irone vstoupil — fanto as vzdáUL
Jako zlá vina duši jebo Uliti
chvěl se mladík krs v mu vstou
pila do obličeje ala mrazivé v
aěm ad roj živou stydaní Po-
hWíif fn iMlsl a ej e np
niky své pii4 Pm!i
spy pkl(ře Isk
lil j4'4 mi bl pořiavfl
bli ifki M4 jakiv f hftře
e j tep IVlVl wjoe li
tftnfroee Jy iii v Man
Ml tjť(li4
f#k ep's i pMlíV a
pf# IkIsv #íiiwI bi-l irp(i4 pl
k-by K íi4 akffrr fl
slíUsa prelát p-klVil kl pře 1 1
l tpř Indi ifi Mi se' -i
pfv l Ut ll f íM'o ehfxý i
♦ ♦ lifcř-rlý MI4 Mt4s)tt K-
'-í vy érM I fcin4
aý"h 4 ' % 1 j t yt vsia
tf ♦! M 'ss kU líi} b mj k t
♦ jf-ttt f I MÍ
O' (ft Mfftíl-ř -
p' l
l p"i
K 1 j hf p- p " pí
i#kf ! pImM
Mřf-N pil -wííe} VI' tf
k iM -n j t !♦ fifi 1 14
hi-
"♦k-řikl"' přSVtl a-yst nje#
p' I ik'i miM's p4t
ťm M-'ik4'b !řftr-'vjffc '
l'-výMt sloxipy M#r
h-s i-'!1 it I I- a ♦ ie
In ti-'e #1 Mrjak i ty
lt-M umím:" p k laťoval iWaé
y myttvt k 4W MfslJ
!! ►"' iíl tf „
fř r j-ři i) # S jtstíWl ( jf
sit#:t !vl vf4ti!a " ťf mťi-f
r íi) tUt t MS-t t V " I
vri:n i s k j-to 'iio #!
gHnf !r(fiH'tt( ]4 vás ae-
1 p-lřčval ar llý se
e "V lomťf ikaotžsal přstá
vát býti mým bratřotrem bu-
du la vydán !tiilu'i s
to l'emi svými tjt jediná mí-
I -t jil Vám tj# ještě pfeje pli
tí smi
"ly ujrV!" prosil skroulené
a srdce himným hlášeni Manfrone
"uiat smilováni! Oo roně "p
dít ten nenáviděný — má híivá
láska k dceři CoDUfiniho zbavil
ml smyslů — on se mi posmíval
hr jji mou potupil A potupu
to víte ujce netrpi la lný Biuj
nioíi Smilujte se prt svou čest
rr čest slého rodu!"
' Tys jsdiným 1 rxla naieho
prohodil 'ujec "jen! ho udrželi
máš To v 14 a na to se spoléhá
Ale jako ty padlo jioh viee jii
soud již mnohé brdú sošné vrch
nejvyišl haluz seřízl Lépe jest
aby celý kmen zaniknul ne! aby
nakaen byl jedovatým hnízdem
Benátský svatý eoud chrání iřed
urážkou byl by i tebe chránil
zikeřnictvl však nechrání svévo
li krvavě stihá! Slyšel jsi můj or
tel"
"l'jčc!" skuhral Manfrone
"což vámi ani památka matky mé
ledivéhoolce mého nepohne Ne
stiáte čistě naši krvé hrdsp
píci uraženi šlechtou žebráckou ji
činěného? — Avšak budsi umiu
hřešilr jem jen pro čest svého ro
du!"
Tato rekovně znějící slova však
ujcem iieiMhnul — on zůsUl
chlailným jako ledy J- Alpách
"Perugiani vlastního syn od sou
díl ten byl tebe lepal tak chce
zákon Ty ale ji zhýralý vilník
chovající v sobě jedovatou msti
vt jsi pánovilébo ducha ne
znaje nei ilivě chtíce smyslů
sv ýi h tys marnotratník Na lu
lových sloupech lepši jii viseli'
"Ujce!" vzkřikl nyní Manfrone
kolena jeho pevněji objímaje "já
ae odtud nehnu já vás neiiisilin
Hkud slovo milosti neporlte! ji
lni Že to můžete vánit motno
žalobu utlačili au sainoten vile o
vině mé ( 1 niám se sliti samo-
rabem?"
"Ne 1 hlapče" pravil inkvisitor
potupně se usmívaje "jdi k Lucii
ať té potěší Divoká mysl tvá a
s mládl nekrolila ty bys ae ma
je moc sul tyranem jest třeba
učinili tebe nyní otrokem" To
řka položil Bernando nobu na Ilji
Manfronovu a odstrčil ho od se
be "Jak ae umíš před smrti třá
sli děcko" zahučel a sednul k
a'lmu stolu "Toto jest mé
rozhodnuti" pravil nyní nrpatně:
"Doauvi li Quiríni k žalobě své
za svědka onoho zákeřnika kte
rýžto pouze raněn jest anebo do-
sul li se messier grandeovi do ru
kou— tedy visíš! líu lt-4 li šťasten
tedy půjdeš co nejdříve do Fama
lřsty s sádkou Tam mŮžel
sUtečn-nU a vínv své se zinfti
Pamatuj na svou stráž v araenále
ať blíže nepáirám jak si se svým
druhem lim panelem stojll vě
řil jsem al posud tvému rukojem
stvl— Táhni!"
Manfrone vyskočil 1 posled
ních slov ajcových zasáhl ae ma
svit naděje a on se ho cbopU v
ázkoeti daše své ziňabnoa pro
past před seboa vida — i políbiv j
r4 ifik e pbUfeist
tHHtt ftsjltibt piil! 10 4 14
H
rVsilkl It jN4 prWs4k4
Ovpr Mř (li I M' tll
♦ j#íií efcřttí pk byla jebiv spi
jieíA řWf pk by 4 ki'" i
st tak 4ífvě pf'iaMf i'# l %f
i ife #4m m Mři p H'i f
lífcf vs4 s { 4 jpif
MJ I" b ! p Vtl
f4i ř"f4ai §hf 4i Ieř#i4
li 4-rto t r-v p stt tt-it1
s" p'ns n! " ts ! lp
V kMSt Šsr vií itfc#4f
p 'eí h 4 p—i i n Ikfr
i-l hf-xwf f k'!' f l4řš t-fl
♦ '! a ' sí i tf
milf l4ll IK A-t'4ie'r ie ht
i p"třiÍ4 fa lř-4-ii
I ptf I po Mkk--"lSikitis) t-iese-
km difl ) "l:v sk!eisj
mih !!! t M íAhí 'fsnkrii
by i ln ♦ hf-" 44 pVa 4
fc's4 i pymlatn-l len íi' J h jit
emílH f a-rse na -bf J-ibb(
I l'ithf MHiltíftt fea4t( ## !!
! J- ři íí'l k ♦-# ipt
i p'bbal pl4 riiii (b J #
j pWe-tnb-h 41 řevtýeb r
í !! 4 (' eo slabis] M4
j !'-'fi44 t! ihsi4 net4 4 ##
Jr 'sí r -e I 1'inpvll
jVfKíly ftiíííej jehnl M!!'Sý
i?r deří Mi!-tkll
ptie awsa-'ovif bst 1 jxho l
k'aseef pa-t-ý sMb li vánkem
!i tisi-1 kol alho tvořily pf#
lo ka-lsřa vtas ksdh4vit4
fp i jak temnot oko k
!sp-!y ftpaksm blUkým Hr
dé vypnuti él4 i dtševai br-be4
inaila ist byla s hopsá 4mé
f 4 m rty aackovými ale I hrib
aé vypadala k Jyl s# airaé ivři
la aJkdy t jedovatý posmld kol
aicb si hrával Išiavti modrý lat
ho! štíhlý h plaýrh jejich idl
sptývsj'b I objevoval přilil ii4Ib4
v záři svíulné p!noi alabastro
vých skvělých Aader Uk vnadné
a smyslné vypa-lajb lch 1 se sdá
lo jakoby záře světla po něm ve
vilném lila celovánt prostřed
1 iiho pnul e ktétina smédy
sijanek s-lajkl se vyrostlým s
krásné pftdy lehce tkaný jako
ona Kot ut jl i v samyšltnl
jaksi pohrával nsměch nepochá
zející ala ovt-ly a duše Ilyla to
překrásná žena tvlášti kdyi sni
vě nějaký krásný obraz íilé fan
tasie sledujíc hlava svoa zpět
sklesnout! nechala ca polštáře na
chové a Iaror&zný kalich ůst polo
otevrouc v blahém zánětu řad v
zubft odhalila jako bílé perle na
červené pndé se lesknoucí Byla
to překrásná žena a údy Uk sou
měrnými s plnými jtvary každý
její pohyb luzné zavlněni ruka
útlá a spoč(vala-li zamyšleně v
vlasech jejich liliovým listům po
černé pftdé rozsetým se podobají
cí byla lo ten zrak okouzlující
sluch inilo dojímající duchaplný
mi tóny hlasu svého kdyi vzletem
fantasie své po dithyrambicku k
raandollně ity své r aonettich a
blahozvučných sUncich KWnS
improvisujlo slovem odívala byl
to čarovný obraz jakých málo
příroda v rflioslaetných dobách
svých tvořivá bylať skvěle naklá
na k nejvyššlmu vyvolena svět
okouzlující zjev — sloula lienátká
Iaia a byla přec jen první nevěst
ka Benátská TěŠiváť se břich
lze-li mu zachvátit! iiejkrúsnijsi
mistrovské tvorcovo dílo jako se
ret vidy snaží podežrali koruny
králů a proto koho májové květy
všelikých vnad krill ten ař se
nejvíce blízkého třese pádu je
mur on vlce hrozí jest mu bližší
milejší oběti než skromná vnada
nel chudší zásluha ježto neumí
ani dost ai nedůvěřuje býti hrdá
vymrštili se do výše A Uk
padla Lucia daleko od nl zapo lé
tl anděl ctnosti Benálčané lest-
náctého afdeti nebyli vlce žádni
Rekové jejich Lais byl sice
hříšná ale také pouze jen hřilni
Iis ondy Athénská Proto pů
sobila též znamenité na jednotliv
ce v celku ale nikdy na mnohé
Jestli 1 nejmocnějši nobile r pou
te h jejich si hověl nesdílela pře
re nikdy republika jebo osud
Ona mohla mnohé npouuti a oži
vili nikdy ale sily vwbeceristva
nna-l ie na tisíce rranl a plánů
množství divokých žádosti mno-
o tnkýb suleb sro Ivalo ikv
hrávaio a vířilo oi tlm krisnjm
naier zákrytem ale obličej zůstal
vnadtitm a úsměvným vřrcn ire-
ttář-e své v něj e duš c-I ne
vložila aby mu dala m nivru lAr
va jako lidem jemné hx iťi dávi
(1'okrv ováni )
' uiria tm 1 na-Nn at Bota
VÍ a Sít? — J' tmnUtrmt ttrp+ nm
MsSsc tise mso )J ftaéa as m
nesa TaSs n}~r+nmk UnM SsIsM v
ls srantsliMS SsM a elsar nasessaal
sststnasfalstmaal rllMMt
Ms4 rmm I aflria a Saaft MraO
— i 4UZS Ll jIO IIU1I
bs amsJlsisfsi sMsss k Tf tni levs
a— si ii isiisiisrl ae aas4% mwu(
a rnonw ? vi a Latijuuoi