Říma zplozenci
Historick-J román
—od — "
oco
Xovicka Marctlin
Crokratovtai 1S)
Jakýsi starý lé ar s copánkem
v týl a m silnou holi rákoeovcn
byl jediným mužem n% se -©b
řas u na objevil StaJa }©ra se
jfcho miláčkem tak i vidy odpí-
ra! pani alchor-iké kdykoli ' iniciovali své sídlo aniž bych by
přílba řeč na klJtr Aj co řl-1 la poauávala jakousi lobo příčí
kávjl svi uu Jidnou lidomor i na Bydlely jsme v BadějovU
nou th postaviv nás na něj j cit b v Rakovníka v Berouně
ncbt Abychom bncd zase s ně- j ano i v Praze —
bo u tíkali Máť svit své neřesti "Docházely k iúiu nějaké ná-
ale také tvé krásy Je st li©-
dko proti bobu nepožívali
Jibrěho protože také zlého stá
vá Náboženství pravl zas
jindy není žádným povoláním ji
stých tříd lidských aby snad cpu-
stivío hxkI za jiné se modlily
M od li ti e ruá každý modleni nc-i-fiŽe
odstoupeno býti od jednoho
na drahého tak jako nikdo ne-i
zaSž umřiti sa jmého a s nělo
dostali se do tele Takové řeci
bývaly pro pani Valchovskon
velmi nepříjemné přese vlečko
ú-tb j kouž měia před lékařem
Říkávala Že ii tifmim vlítuati
jet o ř"f i
P"zl5ji sJěíil mh5 pani Val
člověka že remlžo již dlouho
podrŽti mne u eebc Nem5žs
prý mii bi-ánitl a bytí si vyli
dala roí-tij u nějakýct locirodin
to se alejí dtona prý
iael radí abych Y&xDujila 80 klá
štera Bázlivé ostýchavé dle
k% jakými jcoa nbJÁŽ hlavni
fcáskdkam vychováni byla děsí
lo jil pouUoo imiláiiWo-j o!a
rpno býti umo sobě opuštěno od
celého svita Pfed sbou viděla
jvm bídu a jistoo zabaoo Pro
pískala jra celé noc Konoíni
volila jteu a vstoupila k Alžbi
tinkám Aviak oietřovánf ne
mocných jaké j#t povinnosti
těchto pani protivilo m nn
rJ míru a rikterak nemohla
j-eai mo jlivjknouti Pnl Val-rhov-ká
navítlvila mne nikdy a
pravila vyílecMi mé steaky že
postará abyi h přijata byla do
k!ití ra doxa' hkibo — -
Jak se nué pravilo petnod
vzneiené dobroditelky kteráž o
moje vychováni pecoTala přilla
jm v krátkém tase do kláStera
v Dúxoch Sotva že jsem tam
byla prodlt-U iékolik neděl za
volala mne matka abatyie k so
hé a jakmile vtoupi!a jsem k nl
podávaU udí jakýsi list Byl
to jřlpis od mé dobroditelkynl
kteráž ntxhtiU býti poznána
byla to Uáž ruka jíž p#án byl
li-it vypovídajíc! mni dilU poď
pora V přípia tilu že" jet
volbou mdh ) pfMivátného povolá
ni tak potěšena že sob$ předse
vzala v mém jména kláitera do
xrikému v dar přineMi třicet
ii[c zlatýib abych tím jakožto
nevita nebes mohla se vykázat!
#!anýra věnem — -
"Aj tot nejen poditné uýbrl i
Xoesřelé ! zvolal Ebenstein
udivením "Kdož vám před krát
kým íaMira o lejřcl sousta chleba
tenž chtěl vás pak obsypaU bo
battv(m — ovíem bohatstvím
jehož nerudla jte nŽítl ? V tom
věl co! zajisté i vyjete tébol
nllkutu —
31arclina nldolikrál po aobé
týrala hlavou přisvědcnjlo} po
té pokračovala takto :
"A přece taková mySléoka
vznikla ve mni ttprv před ne
divném Mimo to I jiné pfed
tavy snad meotl dSležitosti tí
řily v mé dali A divíte m enad
jelt torno že překonána nejroz
maritžjíím lloabáním stávám se
-amotářkou a že vločky tyto
řádanky po jejichž roaluíténí
tik boroncné 'ouílm zbavují mne
vleho l AkliJu ano ani spáti mni
nediir
"Toť ovlera pyhopnjiw odvětil
rSt-nte-in -a v lak břf"hem bylo
žjit tak dlouho zamlčela své
síran ti trpíc potají Buďte dobré
mysli hledfte s dfiviroo vstlíe
své badoacnosti Ca a náhodě
odhalily již mnohé tajemství
které] zdálo se býti neméni o
protMknatelné jako vaíe Jelis
koŽ drába pro vaíi sdílnost jest
ji] otevřena doufám že na přičti
ůta vale nebudou tak přesni
uzavřena nýbri že budete pokra
řovati v družné davřře S jakou
radostí byl bych ni pomočen k
odhaleni tajemství jel vznáil se
nad valimi poměry rodionými
Nedbal bych ani práce ant jiných
jakýchkoli obitf Jste snad a to
u Jati mi jiti nijakoa okolnost
kteráž by vésti mohla k svitlo
mimo to co jste rcoi jil vvpravo'
vala I
Vlatni nevíra ni!aho rict"
odvitiía Mareellna po krátkém
lifemýSIenl
'Dobře-li aoudíra0 pokrajoval
Ebeostein "jest nyní nejpřednžj"
li vicí přidržet! se pani Valchov
ké ííelxe pochybovali že v
rakoa jejích položen jest klfS ce
lého tsjemtfí Pouze od _n
míla vycházeli nit pomocf kte-
f bychom prodrali blodíltira
Záhadných události % temných IU
n8 Co jte nlylela pozdijí o té
to ptnt 1 Kde jest kde bvdlir
MTV nemoha ndati dala líar
celina T odpovfď "Od mého
vstoupeni do kliítera doxanské
ho nespatřila j-Míta jí Slíbila si
c le tane tiTÍtitl t eeítiU
slovu Někclikráto poptávala
jsem se u t ~ '-v abatyše po ní
Jednou bylo imě odpovédino ie
pani Valchovtká odstěhovala se
k svému bratru do Uher později
tase že pani Valchovská byla
tllkou cborobou stížena a ie bet
pochyby jil jest mrtva"
Kdo rolla naposledy své o
bydli f "
"V Plzni a Plzni byla jsem
dopravena do kláštera doxanské
bo Přebývaly jsme tam dva ro
ky Jest mni také připomenou
ti io po tu dobu co jsem byla u
pant Valchovcké Často jsme pře-
TŠtlvy ř
Skoro nik ly" O Marém léka
ři v Pláni zmínila jávrn se již
Zerařelť dříve jošil než jsem by
la přesídlena do Doxan Jednou
nt bo uvakr&t do roka zavítala k
nám také pani Valchovská alžbi-
tinka o kteréž již dříve jera ee
zmínila"
"Jste přeiividřona že byla to
její acatra V-
Nemám přiiiny pochybovali
o tom ostatite v té přiíiné nemo
ha ndati n:?bo"
"Nic jiného neutkvilQ ve-vasi
pamiu r
"Nevím niíeho vlče" odvitila
Marcellna klidni aviak e tváři
hluboké ařemýileol projevující
''Od tich ti bco spoléhali ee mo
ba es fevou paměť byla jsem
vždy o paní Valchovské Zpo
řátkn byla velmi hbitá íilá po
hyblivá pozliji stala so pravým
toho opikcm Dále nazpátek s
ji-totu tIcdovati svSj Život ne
jem s to A přece jest mni ni
kdy" — pokračovala a po oblU
řeji jejím rozléval se růžový ná
dech blažené upomínky — "jako
kdyby přece byla předcházela ji
ná doba doba iťsstnijií z niž
zachránila jem ~ " některé ml
bavá upomínky
''Jaké byly to upomínky?"
tázal se Ebenetcín
'Spatřuji se" odpovídala div
ka jako by zraky obracela do
nejzazlíeh útrob svých Mv tsád
hernétu parku Vidím přrd se
bou zrcadlili so zahradní rybník
na ném mnoho labutí plovoucích
po hladině Vidím sochu rytíře
s povzdiženým mečem Spatřo
ji nádherné dámy v drahém od?
v o pány oděné v aksamit a skvě
lé uniformy s kordem po boku
Sloh 3 stříbrem premovaných všu
de hojnost Obraz ten v dětských
mých letech jevil te mi ve snách
ÍAwto velmi řasto když jsem
tsk-bia na lože loutkou v ruce
Nevím — víc jest tak pomatero
Snila jsem o těeem což jem dří
ve byl viděla anebo byl to věku
diukébo luzný sen jenž později
utkvěl mni r mydi jako skuteč
nost jíž jsem se dříve dožila!
Nemoha vám to říci Sen i sku-tecbo-tt
splývají vespolek"
"Mívala jeto řaato takové sny
Maroelíno?"
'Ve spaní přefasto přicházejí
raně sny Nesmíte se ale doraní
vati že na sny kladu nijakou
váhu Když vlak sen téhož oa
sahu beze v2( změny opětuje se
ob řas tuť nucena se vidím přej
pokládati ie sen jest obrysem
skutečnosti její] nejasni upomín
ka utkvěla v hlubinách duše mé
Ostatně od mého dětství až po
dnes mívala jem pouze dva sny
takového druha oba stavím na
roveR stran jejich stálosti a tudíž
snai i významnosti I druhý sen
mBže míti svSj podklad ve skuteč
nosti Neochábla li již váže tr
pilivost zanáieti so a blouzně
ním sn8 chci i tento druhý —
"vypravojte íadAm vas za
to ! vybízel Ebnstein zvědavě
"Vypravováni vale dojímá mne
a vysoké míře"
"Msrcelína pokrajovala :
-Veliký velikánský dum stoji
v plamenném žáru Podle velis
kosti jeho snosil to býtt nijaký
zámek Nesoo mne skrze řadu
pokoifi po dlcuhých chodbách
skrze žár a dfra To náhle octnu
e v niruM psnl kteráž úpěnlivě
pláce a kvilt Jest noo a vítr sil
nl lomcuje 'Mohutné plameny
vy Ilehají před mými zraky stře
chou i řadami oken ozařujíce ru
dým světlem zahrada i jesérko ▼
ní Přijede vBz ▼ nřjí vstoupí
pani 1 se mnou jakýsi pán sedí
vedle nás Kočár ee hne Pani
prolévá slzy bez ustání já vlak
co možná dlouho a odvrácenou
nazplt hlavou pohlížím s nevý
slovnou radostí na krásný veleb
ný požár —
MA vie to bylo opětovné obsa
hem valich snft? prohodil Eben
stein otázka
Tak jest" odtulila Marwillna
"práv! tak jak jsem byla vypra
vovala Cell to vidění nazvala
jm snem aíkoli velmi podobno
jest pravdě ie jméno tak xvratké
přidala jsem skutočné události
dávno předchozí neboť přetemné
aviak cezruiitelné upomínky s
minulosti nabývám přesvědčeni
ie nesnila jem pouze o požáru
nýbrž že v dávné minulosti vidě
la jsem jej na vlastni oCi iložná
že se mýlí' i — pak ale spořívá
omyl na skálopevném základé—
"Svěřila jte mol velmi dojem
né stránky avého Života" pravil
Ebensteio Tať hojná látka k
daliímo zdárnému pátrání Jest
nám tedy dálo hledali pouhým
dumáním a hloubáním ničehož
nedocílíme'
"Ani pátráni nepovede k cíli !
svolala zoufanlivé Marcelína
"Jak to myslíte?" -tázal se
Eben8tein udiven a velké míře
"Co medle mažeme odhalili co
objasnitiř Což jest plátno abych
já hledala když nikoho nent na
lírém evitS kdož by hledal mne ?
Vyrozuměl jste snad a mého vy
pravováni že jsem se neztratila
nýbrž že jsem byla v Sanc dána a
vyvržena Nalezené zastane ne
nalezeným nemajíc nikoho kdož
by je zase hledal Není nikoho
jmož bych náležela není tudíž
také nikoho kdož by mne milo
val Nežila jsem v žádné peleli
divokých kmen5 nýbrž uprostřed
lidi v 6tátn osvíceném — a nikdo
mne nepohřešoval ano nikdo i
na mne platil jen aby ee mne
zprostil T'
"Marcelíno" zvolal Ebenetein
po krátké přestávce překonán
dQilednostf žalob dívčiných
"Jlarcelfno ! tak snad představu
je se nám věc pouze na první
pohled a dle jejího tevrijSku
Uvykla jste roalovati vše v bar
vách příliš temných Jéouť na
sviti zjevy skutečnosti a pomi
ry jichž ani nejsměleji rnysi bás
nická nedovede o'c5 vytvořiti a
jejichž vlj„trif jdro nevyzpyluje
ri Tiej vyhrouíenřjří dUvtip Jsoať
v?ci kteréž nepovolí pod jedním
útokem nepoddají se jedním rá
zem pouze trpělivost vytrva
lost a povználejleí naděje vedou
při nich k cíli Okolnatti sdrr n
jl nás nikdy okolnosti přináíejí
nám zase epásO"
"Ach" vzdychsla Marcelína z
hloubl srdco "Život m3j jest
ztrpčtn sohaven ztracen — "
"IlrOza by bylo abych tomu
uvěřil !" zvolal Ebenslein "Mlu
víte takto pouze pod nátlakem
nynijíh poměrB nervy vale
chvěji so posud následkem nejno
vřjlích událostí přináiite svou
nynější rozcilenust mysli na vi-í
čehokoli se dotýkáte nackoli pa
tříts Protož jen pevné srdce
Marcelíno — "
"Jsem bez naděje" odvsce dív
ka rozhodně a jaksi rozmrzole
"Toť nemíníte opravdovS Jakž
by mohlo se státi aby dívka tak
ušlechtilých vlastností plna nadě
jo nehleděla vutřic budoucnosti ?
Proč neměly by so hádanky za
nimiž posud se skrývá vaSe minu
lost svým Časem rozlustiti k vaií
spokojenosti ? Proí ? pravím
proto že jí-te tak slabé mysli ?
Považte jen poslední událost krá
dež bedny v JDoxech Jet také
posud pouhou hádankou — há
dankou kteráž zabrožuje mou
osobní volnost zabrožuje mou
cet } této se již skuleSni dotkla
Nebyl jsem také já v takovém
postavení Že spoután tenaty ne
přátel takřka oprávněn jem byl
sáhnouti po sebevražedlné zbra
ni ? Tu — když aonfulétví moje
dosahovalo vrchole — objevila
jsto bo co genius epáey a okovy
mé byly rozlámány! — Aviak
dnes sotva podaří se mni rozni
títi v mysli vaší doutnající jiskra
naděje Snad již zítra objeví se
vám vle v jiném světic"
Msrcelína neodpovídala hledíc
klopenýma očima k zemi
"Matka mne očekává" pro
mluvil Ebcnstein jenž" velkeré
dalií domlouvání považoval za
marné Chtěl Hct "očekává nás"
aviak zúmyslní zdržel toho
"Teprv nyní pamatuji se" pokra
čoval "Že přerušil jsem vaše psa
ní Stmívá se již a Škoda by by
lo namáhati tak krásných oíf
Mám vám polati svitlo ?"
"Děkuji I" odvětila dívka "a
psaním jem již tak dobře jako o
konce"
Nepozvednouc se podávala
Eřtensteinovi ruku
Ebensteio byl tím i udiven i
potělen jeiti nikdy bez vybíze
ní nepodávala mu ruky Taková
zrnina v jejím jednáni adála se
mo býti známkou rostoucí d 5 vi
ry k jakéž ostýchavé divče po
sud nedospllo Avšak ruka 3far
celiny zachvěla se ano na oka
mžik trhla sebou byvli uchope
na rukou Ebenstcinovou což zase
bylo novou hádankou
Když byl Ebenstein odelel z
letního domku bylo již siuncď za
horami Nízko nad zahradou
vznášely se ještě lairovice jakož
bývá když blíží se bouře Záhy
nastalo temno Obloha na níž
dávno již záře zapadajícího slun
ce byla zmizela shabínala rychle
ji než obyčejní i poslední odlesk
jeho paprsku
Marcelína posud seděla v za
hradním domku (i -t
Ta přijíldil cestou podie zahra
dy veliký tliký kočár a zastavil
se pld domem v nimi bydlel
baronka z EbensteinS Stará
pani ihned vystrčila hlava mezi
květinami ▼ okni spatřila však
k svému podiveni ie nikdo novy
tupoval a vozu že vsak stará
sluíka její horliví rozmlouvala a
oso boa nebo osobami ve voze
BylaC BaruŠka uslyševši rachoce
ni vozu ihned vyběhla s kuchy
ně neboť příjezd kočáru byl pro
složku tehdejší doby tolik jako
návštěva vysokého panstva
Ve voze sedily dvé jeptišky ▼
černém odivu vlka již znační
pokročilého jakož soudili lze by
lo a obličej 0 prosvitajících brus
btn a řídkým závojem
' "Pochválen buď Ježíš Kristus 1
Bydlí v tomto domi jakási panna
Marcelína Becovská V tázala se
jedna a obou jeptišek přizvu-
kem nejhlabší pokory a skrom
nosti
"OvSea velebná pnjo ovšra
že bydli' odpovídala stará služ
ka "Bydlí u paní baronky s
Ebonsteinu Káčíte vystoupit! V
Obl jeptišky opustily vOz By
ly to panl silného těla více než
prostřední výSe BaruŠka cítila
před nimi takovou úctu že sotva
odvážila so na nl pohlédnouli
Jakkoli za poslední doby podiv
né věci slyšela o jeptiškách a vše
licos o nich sobi myslila přece
ihned dostavila so opět předešlá
ucta pred jejich rouchem jakmile
tak d5&tojné osoby objevily se
přímo před jejími zraky
Jepliřky rozmýšlely se na
chvilku a více rnnmeními nežli
slovy rozmlouvaly vespolek
Po té jala se mluviti taláž kte
ráž již dříve se tázala služky :
"Přinášíme panně Marcclíně
Iíerovřké velmi potěšitelnou
zprávu kteráž má do eebe veli
kou d&ležitořt s ohledem na její
budoucí osud Přály bychom ale
sobě promluvili e ní bes svědku
— fcnad zde před domem — - ane
bo vedle v tnhradř nebo nesmí
me ee vydati v nebezpečí vidina
býti od nijakého muže Snad
budete niíti tolik nsluinoeti aby
ste vyvolala panna — "
'S radostí" odvětila stará služ
ka "IíaClo vstoupit! zalim do
zahrady ctihodné panr S nikým
nc-etkáto so tam NeraČte ee ni
čeho obávati"
Baruška odešla Nenalézala
nic směšného v tom že dvě ob
stárlé a skoro škaredé ženštiny
nic jináč než jako by se nalézaly
mezi samými turky štítily se tak
to pohledu muže a přese všecku
statečnost bvých postav jevily
nesmírnou ostýihavost panen
skou Odcházejíc otevřela s nej
vělší ochotností dvéře u zahrady
a spěchala pak po schc Wh na
horu ab} oznámila příchozí
Nábožní naklonivše hlavy e
réženeem v rukou proihúzely
černé Restry předsíní přímo k za
hradě
Avšak v témi oknmliku sběhla
již zase Baruška se schod 3 ozna
mujíc ještiikám ježto již došly k
samému vchodu do zahrady lo
slečna Marcelína nalézá se v
domkujna konci zahrady
"Toť výborné !" zaJeptala jed
na jptiíka k druhé — "Děkuje
me vám milé dítě od srdce děku
jeme!" Baruška provázela klášterní
sestry kus cesty stromořadím až
mohla jim okázali v temnu večer
ním ohrypy domku po tě navrá
tila se beze všeho vyzvání opit
do kncbynl
XávŠtěva jeptišek vzbudila při
rozeným zp&obem a pevní z Eben
steinu i u jejího syna nemalé
adivení
Po dloubou chvíli stáli oba u
okna neosvětleného pokoje z
kteréhož niobii viděli kočár před
domem stojící aby vzdálením se
vezu ihned so dozvěděli že ná
vštěva již opustila Marcelínu
"Radostná zpráva ? Co as to
bude?" pravila matka
"Nevím co by to mohlo býti"
odpovídal syn "Nápadné Jest
mně že jeptišky o tak pozdní
hodině mohou ješti vzdálili se a
kláštera"
Avšak návštěva posud prcdlé
vala S největší napnutoatf stáli
oba již dobrou čtvrt hodiny u
okna když konečně obl jeptišky
zase vycházely ze dveří duinov
nich
Provázeny jsoace BarnŠkou až
před dOm vstoopily do vozu a
cvalem odjely
Baronka a její syn očekávali
nyní lo Marcelína v nejblížším
okamžiku vstoupl do dveří i
kdyby večerní doba nebyla jii
tak znační pokročila
Když ale minuta za minutou
ubíhala aniž by Marcelína se ob
jevila sešel Ebenstein puzen
zvědavostí a jakýmsi nepokojem
do kuchyni
Baruška spěchala mo vstříc a
obličejem radosti zářícím
"Račte poblédnooti mladý pa
ne jak krásný dar daly mni jep
tišky při svém odchodu !" svola
la podávajíc mu rSžcnec "Při
pouštím ie mezi jeptiškami jsou
také osoby špatné a bezbožné
ale vitší část jich jsou přec jen
panny předobré a přelaskavé"
"Což tropí Marcelína tak dlou
ho v zahrad! ?" tázal so Eben
steio nevšímaje si radostného
nadšení služky
"Což není v pokoji ?" tázala so
Baruška s udivením
"Nikoli Jděte hned do za
hradního domku a vyhledejte ji"
Slulka učinila jakož jl bylo
poručeno Ebenstein očekával
její návrat ▼ kuchyni
"Mladý pane" volala vracející
se služka již ze zdálí "slečna Mar
celína jest zajisté jii nahoře v
zahradním domku není" ' '
"V pokoji Uké není přicházím
z pokoje'
- "V zahrad! není volala jsem ji
na víech místech"
"Kdež asi vizí T" znepokojo
ván zvolal Ebenstein S jepti
škami přece neodjela?"
"O nikoli chraň bfih nikoli"
zclla od po viď složky "Prováze
la jsem ctihodné sestry ai k vo
zu' Nyní sešla i stará pant do ku
cbynl "Není-H pravda" dotazovala
se kuchařka své velitelky "sleČ
ns Marcelína joet nahoře v poko
ji!" a '
"Což není v zahradě V svolala
udivená ' baronka aniž by za
vhodné nsnávala záporní sodpo
vldati otisku algnínn
Ebenstein náhle cítil jak cosi
křečovité svírá srdce jeho
"Tuť musím sám so přesvědčí
ti Svolal splchaje do zahrady i
matka i služka -následovaly
Po delší chvíli přiběhl nazpět
"Zmizela — anebo — oči moje
jsou vblopetié Nepochopitelná
— a přec ftraslivá skutečnost
hrSzná pra ua! Přineste světlo
— svitlo sem — přineste svítil
by!—"
Divá neodolatelná hrfiza zmo
cnila se mladého muže Tisíceré
děivé možnosti probíhaly jeho
mozkem pobuřovaly jeho mysl
Bylo mu jako by musil nalézti
milenku za některým stromem
ta některým keřem mrtvou otrá
venou zavražděnou
Svítilny byly přinešenyvlicknt
tři prohledávali zahradu kaidoo
chodbu každou křovinu každý
koutek ano í kom&rka k uscho
vání zahradnického nátinl
Po Mařceltni ani stopy
V vepolném úžasu a zoufalství
uradili se konečně všickni v za
hradním domku
Nebývalo nic neobyčejného
dnes ale zdálo so jim býti nápad
né 2 o jedna obou okenic rado
nových byla otevřena přibliž
ším ohledání poznali že toto kři
dlo bylo z veřejí vytdviženo a
nepochybní pod oknem roztříště
no Psací náčiní posud stálo na
stole jak je byl Ebenstein jeŠtl
před hodinou viděl papíru ale a
ruční práco nebylo tu více
"tínešena— odvezena !" vzkři
kl Ebenstein v zoufalém hořeko
vání "Acb matko matko! jak
jsme byli nepozorní l Já zpozdi
lec — já pitomec! Illava mil
bych si nyní plstí roztříštit I — — -Tulil
jsem cosi takového jakýsi
vnitřní hlas napomínal mne po
mýšlel jsem na alomyslné tiučky
— a přece ani nehnul jem sebou
abych se padoušství postavil v
Odpor Připust'1 jsem aby lupi
čové stela pohodlné provedli lo
trovský svQj zámir"
"Jak ale jen to možné?" svo
lala baronka po chvíli jakoul
potřebovala k svému zpamatová
nl "Nikterak nemohu to pocho
pit! Zed jest vysoká zahrada
nemá jiifio východu leč skrs
dam — "
"A přece smizela ! zvolal
Ebenstein trpce "Na jakéž ce-
stl so ztratila jest vlci vedlejší
tak vedlejší jako jest jméno ne
moci kteráž nám vytrvala drahé
bé přítelo Jest unešena — tomu
vše nasvědčuje —
"Domníváte se milostivý pa
ne V promluvila Barunka celá
bez sebe "Umučený Krist ta
mi nico napadá! Jeptišky anebo
osoby kteréž jsem alespoh za
jeptišky považovala nebyly žád
né jeptišky — byli to přestrojeni
muži O nyní se mni oči otví
rají 1 Clý její zevnějšek — nc
notorný Široká ramena A jejich
dný krok — ten tlžký krok—"
"Vážil bych si tvojí výpovědi
tvého svědectví" odvltil pohrdl
vi Ebenstein "kdybych byl sám
před chvíli neviděl blbou tvou
rad o t nad obdrženým růžencem
— Možno ovšem žj to bylí sa
kukleni muži — snad mnichové —
to vše jedno : — avšak již tenkrá
te měla ji vykládati své podezře
ní kdvž ieptilkv přišiv Teď
jest příliš pozdi ! — Zmizela —
zmizela — ach zmizela — "
Oblma rukama zakryl si oWi
čej
"Kdož ale" osvala se matka
"unesl by dívko kdož jiný leč
jeptišky 1 Komu jinému záleží
na nl ř — Co sobi počneme dra
hý Viktore abychom ji sacbráni
li ?"
"Poud nevím si rady" snila
odpověď synova Předním bu
de že oznámíme vic policii
Avšak popřej mi ještl několik
okamžiků k přemýšleni Vše ví
ří posud v mojí hlavě
"Mni to' nechco nikterak do
mozku I" promluvila BaruŠka
sprásknouc rm-e "Kdyby byty
obl jeptišky — odpusť mni bSb
hříchy — přestrojeni muži jakž
mohly odnéwt slečnu tak v ticho
sti nepozorovaní beze všeho po
vyku ? Pod kutnami mul před
nosem nemohly ji ponéti a
přou vysokou aabradnl seď také
nemohly ji jen tak přehoditi j dvé jak pomněnka modré e-či p
"Podle tvého domnění" od po I hlédly přímo k mému okutu Kro
vidli Ebenstein trpce se po mí-1 mi mého okna nebyío v té etra
vaje "jest tedy Marcelína posud
u nás f Co to mluvíš za nesmysl t
— Než k čemu mrhám čas planý
mi slovy marným naříkáním I —
Povyk' chci zp&sobiti — policii
pobouřit! — "
Rychle obrátil se k odchodu
Ta posorovala stará baronka
pod jeho nohou lehounké sašo
stí nř byl to kus sbouleného pa
píru ' :"- f '" ~' ' ' v' '-''
Upozorněn na to rychle shýb
nul se Ebenstein Noha jeho stá
la na skutečném! posud nezafeče
těném psaní
"Zde adresa : Yysokorodé pani
baronce a EbensteinS ! svolal
Ebenstein u velikém podiveni
Všickni pohlíželi na se s udive
ním slova nepromlu více jako by
se připravovali na odhalení o vy
soké míře dojíraavých tajemství
Ebenstein otevřev dopis a při
blíživ jej k svitilni Četl hlasem
jasným avšak hluboce pohnutým:
"Vysokorodá janí!
Lituji toho c hloubl srdce ro
zervanou myslí a hořké slzy pro
lévajíc že jsem na okamžik po
dlehla pokušením ďábla—
' Celý polekán ostál Ebenstein
vo Čteni obraceje list aby nahlédl
na podpts
"Jest to jejl dopis 7 svolal a
hned Zase pokračovat u čteni tak
to! "Avšak dobrotivost boKká za
se smilovala se nad tane a při
vedla mne opit na ťete duWvst
mé spásy Do' rodin! valcho po
hostinství získala jseai si poete
rozličným vymyšleným předstírá
ním a vymámivši je zneužívala
Domnívám se le tím moha dovfcf
vašeho od poltě ní vysaám-li
úplni se svého podvoda Jepti
šky Doxanské oočova'a jsom a
podezřívala spfiwobera nejohav
lim Co jm vypravovala o po
ctivém Kupkovi a ukradené bed
ni není nic jiného lč podtá Už
Odvolávám v Je ! Tímtéž splso
bem odvolala bych vŠ na kole
nou před soudcem svlukfea
kdybych mila od něho k tom
býti vyzrána a e jioýrai oeohaesi
před něho postavena Avšak ni
kdo vi nespatři nae na tomto
světil JiŽ jdn klášter piiet
mni spásu jeho sdi přijaly bb
do svého posvátného zátiší l o
krále kdyí jsem jako mladí
zhýralé divče toulala se f ittm
po cestách nvřestl Nyni ojll
ee!dii a hTlŠné dráhy úteke se v
jeho 13ro s drápS fibl-A£t h na
vrátím se zase v bespečný p-k!i-l
cely klášterní 1
Modlete dobrá pani za těž
kou přetilkou hříšnici a neroz
množujte vinu mou před bohem
a jeho svatými oprávněným svým
hněvem D3vřřujet-l příe
sti slov mých slov rozervané a
kající hříšnice tedy vanilita k
vám snažnou prosba abyste vše
co se stalu pokryla roulkou ta
jerastvl viř k vaíema nežli k
mému prospěchu Marvelína
"Byla to dívka plna aáhaiao
sttr svolal EVeoUin ta i taíra
rosČilen "z le máme ř4 sebou
há lankc nejilUt hádanka nej
hroznijil r
"Jak to -jen moi svolala
baronka s"tva na oohe e drtíc
pročež také ihned kleia na po
novku
"To není jeti rakoa psáno!
vzkřikl Ěbenstetn Zo4I jvjl
písmo drahá matko?"
"Odkud bych je zoala í Maro
lína nepsala ani slova o-l tich
dob co přišla k nára Jne -u-prvé
— '
Dnee poprvé" sazuivalu a ú-t
Ebenuteioových jakoosviea "Ta
stojí ještě před námi nastal f-eari
SedSia tu s pérem v rute vidi!
jsm to na své o?L Snad by ř
— snad přee — o nikoli nikoli
— avšrftc — vŠ k rvali v darbe
méio jako věčný vír Mysl s&á
není a to usláliti pwvnwii myšléa
ku Všade temno trhvé ten
oo — ničeho nelse rozeznali —
ničeho ani mm domakati —
V redutě
Veele jen tam se žije kd
stavični-rožeh na krba e Uíi
Lidská blaženost koaefcl otáči
se přeo vždy kolem pvíeai jel
kolem roíiiě s točí Kdyby ee
na každém světa krba Jeani ro
žeh točil a kolem rožaS pčei
bylo by v sviti mnoho eaéni
přetočeno a překrouceno čím
více pečeni se tučl tím raée loči
se lidem hlava
Col jet milá naše seroi ven
koncem jiného než pečea! jež
kolem vlastni oy točí ea slaa
tí pče a potem a slzami hdl po
lévá? Ach já dlouho žil r m}tk i
pečeni kolem rožai pani kolen
kolem pČet: a muži kolem paši
ae točí tak to má býti — lépeC
jt'kdyl lidé kolem jwtépčei
a kolem jistého krbu so točí cel
kdy i nejistý krb klee nejtaté
pečeni se otáčí ! — '
Byla středa dne 24 ledna S
dli jetn a okna a pohlížel na
hlučný ruch na ulici V too za
rachotila venku vozová hradba:
ve íaetonu blížily ee svotaa dvi
dámy Natlaovéai kloboučku
olnjlcf bílé barvy lekla dvi
marabootová péra a aeleaf ska-
mitový pláštík zahaloval závisti
vfi předhořf dobré aaděje V toa
( pozvedl ee atlasový klobouček a
nS jiného mimo mne nebylo Živé
duše kolem pohleJ platil tedy
mni JeŠtl jednou otočil se klo
bouček a jeíti jeden pohled jako
holoubck-Iistonoš zalétl k sani
a ▼ pohledu tom bylo cosi jako
pokyn jako přáni a jako prosba
siroven
Sklopil jsem oči savlel okno
přehodil ai pláif a kvapit sa £se
tonem Stálo tase mnoao práce
nalésUjej Nablilvl jsera do vei
vosa a hledal atlaeový klobouček
a aksamitový pláštík loktem
svým klestil jsera si dráha davem
Uda a utržil sa to aikolik pád
ných ran do sád vlak co at UIa
básni k kdy atlasový klobočk
hledá a nikolika ran f Hnal jo
se stále ka předa až zpozoroval
jsem hledaný íaetoo an v ulici na
levo od doma tile sláL Yrhl jeem
e na5 leč on byl priadea jako
maile s nil právi svfre vyleslo
Pohlédl jsem na dSm : v příaeml
byl sklad maikarních oblekl JU
stl vstoupily dámy do vnitř po
myslil jsem si aby vybraly ai k
bleky pro dnešní reduto Ikaed
Bsavfcf jsem le taktéž ačialmjřo
nikolika echodeda vyatoapU jsem
nahorl a vstoeil de ealsau aa-
j':x:iopírtr-icrvy a uty
Sál byt rodJÍ zwa jJ4 stra i
pro pány
Kráska a ltoe stála t jak
koaselaice mai p#trýa! podiv
ými obleky Spatřila saně a
posoratla a ea svoji pr)vo4ky
cL
Byla to pravá krlea vábai a
pol ieá p7!vltiv4 a epola
zdrželivá jar vlak l akvweaa1
▼yiývav a spole etcaa Od
por povahy jejž feraé kadř a
saodré oči tvthlyliil ji již t
prve I pohll eobjiti aaiisaa
voa čeref vlatlt aavlaJa
n+j vlaa víi-l #avf k i
hvcfk řek le řraf ' deb-á
tila rsf vlaa dai Creé cJi
vet! býti ajilováře tvlr4 ehtl
taiíoati a řerýh eii srft h!esky
a modrývh roef ee sladké papr
sky Eva j etl esodrl
kdyby byla ml a leraé J !i l-r
chont išl ráji lí co by byl! a akrKali — ve eéa akry
ráj bea o4fýríi Cí ? Cré eka I 4ňSi kyt akor atrpllvij
jeM kráaaá naehé Iré ok ym j lá
aeej'1 dro askaliU a byl I T sseJw aa! — veli a
by toí-raý evdkkd} bycU iae- j krk aVfrk mxlt ko-W
vyal žti?eré lí jo4 h j iUvek matkar Bvta V
ské eči alak e#j-oa iiy Ca ' Jrthia a Pvri-a eAJ Isly a t
Jeat kaifl líska kalia ralij 4t Fski rWy askee
kaŽ-il UWo ta kalJý pilrttX ? W44 erpi-b W a
bea eěžo#d ? Nža - kri eafval ee atava
v h Iáky iíet i iř- ylt fh soaVaea aae eakk
Bita fiteo láky a pr!ka lož I ffc?tt li me Nikiy wga
ta Láka aJít mu j-4 h!tW tfj tHei ?1 žey ai va
eífaa mé táky aWvi a m í rrX% Z é akaV! pvy
fcřavL crm #Vi #e r
za ta eU evlr ! Mdfé e ja
ko!bkc llvti Z Usu f
vSIvet s ěr4W %
— vfíiy etty v t jeea t
drh vtaaoi
pí Uk vlcvh t
xy~Jl # t€ i
_ - r a ti'
tak řek!: za karasy ♦rl-e eepa- j ht f kH-flý T
bee ti ltfak ít !' e f# rLm by a evitaki Pyti
daoa vrvacn a hUK k d vel ké oava l i fh by vtrasř
bo modrého vk4o uV- rvaé i „ r- vai k"?! piaá
ho fcfb#a HKttii tkhý éU a d-h i fe%i p ♦ tjfcáaš i via-
rvetWtvcKs:j'k if I es-a %Jr% chvěla jak abej
poprté zei Ut4 a sbe v'sé c %m TaVi a peía ř si
mudrf ©k své otvírá p r-řvb- vo4d a dvi j-křv i
zejid ee l '' a v wyíi tvé k4 -- aHíci čvraé ká-ké
tak Twln a fc'ah a t-í- a srt i %vvkl k rit t-t-l rJo kri-
ee teeh eaplal cvloa hyts-4 tvee
hlikhcm a pruŽoaft phrí:8NrťMS
— Byl po-tívný oJiyr t kr4#
2ehe-vlao ristce lmvrh ta
stfeb dí J piTt hi klři ai-1
h!y dvi bUté vvue4 a J
oy ve Tvář eahe vUalss
t simoa mm riií a pW!Í a
čkkaláU mt atMval ra
4otalí pvIkni 4 výU pl4
ban pýckoa aa áovvř-h pítf- h
rti
l -ruel j: Jv Ta
eáhi aap41 tu ž# vvfetfi
le aualkarst hiv pr pKti rJ--
— j— w
abych tKtat4valu
dle eí v rxditi ji r-taaJL T?t-I
J jak byeh j skk
mí %} tiri Uf ntwJtrrvnl j"
a ou ara& mimb-í evtoe-
acvla IWao-iaché ictt lir si
-
taktéž aiksri lsík i vy brat ]
Ibae-J vrhl a jeoal
ta říz1™ boífj i s ta aa!i
aia haia bot% í a
pllar?i mhyvhm r f
ití rNÍt aavtiv2u 2al j í
1'Jecfcj vt tži-oe w Ul
mU e tii §r: isa X-
ai tím co jias si o!ky vy ícvi
já r6lvé diaiso a m Tarka ia4 {
diaay sniaviy ŽUJfá s&m1
mr m a v mm wm
Prwšli je vi#ebay ale i
hočel Cty U? p ae-aalaté kráa
c aal stpy K i hrnuty mm
rz!ř-li po 4aíav4 1 pI-ee
a byta saéat io ix-dty po%4iu
Přítel RJerih pethí k éraha
lidí kuH a vka véh atrávi
a poeae vizisa tkiutrn mm teraaf
Jl aaeoho t&kýca cpik 3
ktM aai aa kalil vkaaa aaotaji a
a př aa kraochitr phtxyomm
rudl vkae is dlžl aah darasa
pJhjluMijL iLidrkA aby! by
nikdy byl o-ivilil fkti "T f—%
kHUeo ! To jv#i bilsu! T#ja
a4ar" oa vyl Sal vily aS
kdo -íed na řekl T fml kra -
oaviaa O bv I váiaivýs auilav-
Oa bv 1 váiaivvm aiiiav -
aikera ve a mil Urk v%e jako
paf Nrš eaotfiJ im oa aJy
nevolil si látky aa el vao t
vkaea vlav niwl aa aeatertf
ťřitel aeh daaa rraOiU "Clo-
vlk toť ho aloh
IWHenlW i
vi mohlo ee !kí : -fcetik toť i— f
i m
Oa nl skoro tolik veat koik
je dat v roea Ve spolčoeti a4
kio-lí okoo alko št a vt jv
ho ai prohllivt atal ae jíl po
kojným lekl li ui aiki: Vale
vesta ee mi acela elb4 ť ztratsl
aa celý včer veaelý roamar
pak zas oplýval áejleplim hsRx
ims lahdiIo-li ee aae: "T- i
roakoéaá vtička
Dátny byly me Jako jmj va
aty u iádaé eaavohl mt d!t e4
ho v kasa aamiloval ee poet dr
té kteréž právi aikoo prel:
To je feolaké 4iU r P# té iha4
Uieal aa aamiloval při!el4i vak
po dvou d&ch eikA k aétaa a
třeba j mtmorho4ea řkl -T
je v teda! eeoba aaaiéa4a na ai
e avláltalho ! ikae4 eřtrtil
ol at arlee své jako by fc hyka
vesta
rodeh siyWl a vi44t ta v
sklade saask mae SMraaasaA ks4
vytriecl r ítvec!a_ aix!i-v-
oij ix d cx ji
Jéko a4áU Mirý fáv% a í hlřii PV WptKÍal
aaodrva ki}4 lK b-ui!s f lilu t lmMm a tř- hií !' i s-e-jtea
I?y (raa Mi tiet trt Jrtj ptKtoasawC tvé
&val m wmtkn jt
i ist 1 mí v- reiail
T 4! r-vl-! saaoiacvi
a ♦ h IV sala a Wea kTt
rvr?-l a 5-akai íý á#4k
malkxr
Přttel K-irh ki kJ :it
ks 4-v i mtud%}i plva41
jeea m svo-'T ilžové !kmív a
e Tmrka i4I ee a a ! sa f-a
ž ho kmia a v rmdmi
aavitj jho Tf Vyl ca
att!aýaa Otivi a Wa4 prokrs
lt st Mcava4 ml loeBÍav al
im+x s aiaa si j&Uk vyvs4iise
4al Bi Tarka a 4 yNa s hal asa
svSf ehk poeivad] mi na
állía
Ftš-s a yhUtia! !mm malý I
eý sáJ hlda:f J aaelkary:
eeefrr e aax!rf J áv
lí ew4K Iríťl saaj eve!a
iy%Y~W oe íp kr -h- [
A yy to zkv j-I J
ky i tHl i Jiy a JNif
Uk ty ei ! eJr4 k:h-k#J
jfé jiaal eriTaJ-
m jrž kivbr t!W vtraat I
K iy kíi etsl
rvr!ati Ac
j sa)U křiil J l dr%ho
nUL {
%4hl -ca 4 k INtia i "AUaSi
lhm£ t?hca vz aa kJik!
ctkrw i sva 3Í Umdva e#ly j
nUuii !
PéiU aa ess a ra d :
-J vlHctsa J-řvipnj a
a-ť aaiei viitraé epvvá aa
N %- mlinl~Lm vim
m k SLJrev6
"Ty eyaa bvJMva sra
m mi2X l Wai u aaHi a
i kji-':"
' rtia vykl akUa -
a Q-T--wt t
: fcí!% k thrit a lai a eCae-%
i mvi tw: hW s +wbtlZ N 4 U VHiťlxr
i
{ Vr tmnm awál aa -
Wwasu vaalař mt+ wm uas
IVoa aa r a tn — :
'kK-tutri-
r - - r -~ ' — - - ř — - l
Via4aA kaU vWai ymwm
phííirj 'mm4 klhy vka
itH vaá kilk-v
)4aiv raa t tiW
bi tWi kís a&y m f-iw
py tw ethaI a
r tTKeMl iWmíí- -
Za4rÍtr mála Pyti a
- p w % :JŮ tak
Jr%aé Taeka a ake
hjv a fHmmdl I
vi ftmSXm asi 4 vássi
4 k t-iilo J-rvvWl bh k
čty retU elal!a !
Pyvie plnala Rkí a
IV - m& ri a p ié ff
eháac maMi jmamm mm aa a-j
k a ara4S sta v mmmlm '
Q3X0Y1TEL tUSlí
(SICILIAN II AIR EENEWTS f
j f % FTA TlWTf
i v
1 t " 1 " -mvi-v V — - - -
4
-mžil
m
t— —— -
s
1
í S-
IOuti2C-A:
Iztxzí ta ttcrr
JLZm j jrxáxx e col
FrUvi aa v tki Ukaraátk
O 1 4laíse a am - rta -
ev -cu l-u n v:-i Cr-J:a
♦ vo
™ — P06TU SFOJENtCH STÁTŮ4
mfmm% nmm r fmm im 'mi innn twa
a ittm i t -1 1 i — ir i má i _7 a i
1 i tni mr ti -HitT t t _m mimi — -Um mt ~n
~ímtMy m m (tCwSk Hant a '''B '""
Ca l doiar imlmm
P PrM—ll mmtmm tnioMllB-
I SaM ► mmm - mm
Ml't "- mmrUmm MM
'mm mmun Mt M+ lata immSm - i
V- i mj mmat imu - a mnmw mm
ra-a mmm-M mi krf Ssams ta mm
a pvJi2viria:nntinTi
iatójea# % a ta kjaaia '
!a
itůkj fřOMtaíi rk kSÍ-Ja ia
tiká e stíevi-h ka aiíkrM
Wleit! k !kv!- v aa-tÍ4 ryeh
W fmlj+ aewy maevé
Mkyl a ae"tař 11 i
a krev rlei r a7iť hri
erl- a i ai„
KlU a mi r— nt ii mU?
amr žr f-aii ír- i oau
phal Jomti H -ríjsí e ir-4 -
sroai iar r- tři - pisi
a ! t4v
ia aa t ex a 4-aii
ar twm afa:
i ie4- — % aiBr mt-ml
I mmmmmi -
r mmf tm- -- t
jovi:r ixr"n i
M - I-wa lnr la
Haradursko-amencíca
! )?w?'-'' 5 X CTÍ
aAMsrssr i NrYToiir
Brní" 3ta-íva
— a —
£
j
i
kalit Itirnk
s mm mm -tm- — - — -— -
í Prww ťřf-
L ka aa a'- II $12
ÍMzm+ aaaipalabí i-HL (fiv
2 N- Tj-rka i II-aaki
Lka flfaL ařa f -a!
ateaipalat f'A -
rk i t— i i
esí aa £ X Hs-a-orl i
Nr Tr áa f~ aaa
v
AUGUST COLTUří
35a- ÍStlť %2?Lj!x
A-S4 Sai— r=5u
re
4t"KI
V r1 V i
a ta-rt a
£TTNi£AKIT aau
rN-T
41 Br--fv N
SeYněmecký Uojd
PraiJi fJá
PAROPLAVDA
mmm -w
! p-" ueuinampiort
mm mm--mé mmfm-
X rtacB
Tie strtves Itiry o4
t0 kl fmí&vtmú
1
jraae jJUvi4 Kaťv t4 lius
bcbv JLvrvaar AttTa ar
Eí3TTxaaamt: ÍKíCTiJTk-
ebcaft a
£IfriAfi
f _ — zifif -
F B =r ---ni i :
cm m& Vfc iwC
fcum r— mmeotmmim m um
iiwth Skíb iMtm
S i mmm i um— Immm%
f 'MmiM mmA — M-
ateMM04 '-i ' mm mm
ItWi eM MB BSa Mi t
4f mmrm:- —a— ad av a av S t 1
wS — tet 1 mt
&mmm mmm j— aJtJ-fc t ka i ii
tMM'' W W --'J !
%r s K mm 9mm awr— a?t
íj mmmrnt- fmmt-H mw+ j
- tme -'" t- ae-a jaa
&mm tm 1 1 % i m""-"
mmm nigiinli n mm M
I nhiw WM-ať'" "
t
mMmmmmtm - - -
mm é mmm m tt mm i rni rm
M#aMaatva —4' mm mm Omnia in a
i C-t-4A UaUi r-
-4 AK-m VY4