SYNOVÉ JIDÁŠOVI
X r&AKCGCZSKtHO
— ed— '
Ponsoaa duTorrail
tHon-in trntn pwt_l TTcttxrU ti) a JE- to
ta roímkn Mt tco od poetika
ro_nau anlt tni mbi ©dbrll no
feoi tl U ckdrtrti b-4ouii mi tobo ptkU )
I11 X
OPD-LXSií MYSL
(Po_r~OTt__ )
XV
Tií do 3 uplynulo
Sir Archibald to nenavrátil
Rsymond nalézá dopoaud u
Aléy Síleni jeho jest mírněiší
domnívá se být T Orienta tnlati
o Libanonu a starém mnichu ne-
moha pxbopiti Je jej tento k o-
lé povolal
Na to upadne opětně v dřívřjíi
avuj spaor povaiovati sebe za
pruroka Mobameta Konečně
usne Mumlaje v přestávkách a
kdyl sjí tu počíná štěstí Aléy
Tak uzavře dvéře iucátkem
aby ji nikdo z klidu roli ti nemohl
poklekne u Rayraonda a pozoruje
jej
"Ach' tvolá častokráte majíc
oři plny slzí -nyní kdyi vlna co
jni nechci abye tjr aemřel pr
to nechci také bya m d miloval —
a pokud ji šíleným netnSžeš mne
milovali"
Po tři dny Aléa nevyila necha
jíc e před každou iávštěvou za
příli Jako drak svfj poklad
chrání bce i ona u muie být je
hel miluje Chce jej milovati
jako miluje matka tvé díle
Major přuei po několikráte
nebyl ale předpašlěn Odcházel
s únevem řka : "Já zítra ©pět
přijdu'
Konečně přiblížila se noc třetí
ho dne Haym nd spi a Aléa po
sud umutnt
Zvoněno u mřížových dveří
Aléa e neje a přistoupí k oknu
Při záři lampy ve dvoře avítki
v Jí mladá dátaa blíŽitl se dva
mul ku vchodu chvěje se
Jeden jet major druhý nezná
mý Ponejprv po třech dnech se
súvá Aléa nerozhodnou v ioays
lu kvéra nikoho k sobi nepřipus
tili jakýsi jiMit nepřekonatelné
zvědavosti ji uchvátil
U&eu mul jenž majora eprová
aí jt muž ai í ty řičet let starý
m vysokým čelem hlubokým zra
kecu a trochu ohnuté postavy
Tmatá pieť prozrazuje onentál
ký pvod Pochází uepocbybně
a druLj Kavkáza nsb zaoceán
ských Alca leiťU majorovi vetlic ne-
hile aby viitou pil do pokoje kde
fíayoiotida skryla přijmula jej v
alottě
"Mé milé díl vy víte jak vás
miluji
Aléa ae zachvěla
Miluji vás a béřu účastenství
na víem co vy milujete- proto
přtvsxil jin tohoto pána se
bou" Aléa pozorovala tiiince ros
toucí zvědavosti Tento se uklo
nil a major pokračoval j
"Tento pán jest znamenitý lé
kař AluKan
"Ale já nestuúu a nepotřebuji
Jěkale" odvětila Aléa kvapně
"Mějte strpěni" pravil major
uamívavě "tento zázračný lékař
který teprv št měsíců v Paříži
lije zná zázračné léčení a tajné
prostředky sílené uzdravitv
maž jehož milujete jest iilený
pruíež
Aléa odvětila chladně : "nechci
aby byl ozdraven"
A kdyl major a Alí-Kan jeden
na druhého udiveně pohlíželi po
kračovala Aléa krátkým a pev
ným tonem:
"Nyní víro kdo jsem"
To jste přec vždy věděla Jste
mojí neteří a jmenujete ee Aaaléa
X Hoffsteina
"Jste si toho éplně jist ?"
Tentokrát snesla Aléa pohled
major 0 v 'dně
Zajisté í vil pochybnosti™
Íem tobo j it I"
Aléa usmála ae trpce
"Kdyl jste mým strýcem musí
te mne znáti a věděti že hovím
choutkám"
"Nuže ?"
- "Ráda bych a vámi mluvila o
saVnotě"
"Jak ti přejete"
"Prosím za odpuitěni pane !"
pravila Aléa k lékaři nabídnouc
mu pokynutím ruky aedadlo Na
to chopila majora za ruku vedouc
jej do malého pokojíka nalézají
etho se na druhé straně salonu
Zavřela za sebou dveře pobledla
„ t - — — —j 1 i
itit ni iriion lyrtrtei' -1
5 "Já vím kdo jsem Yj nejste
mým strýcem nýbrž mým otcem
j roso ujeté ae — oaud
Ni to vyprávěla mu svoje vla~
Itnf vidění a major naslouchal j
""i auaměvera : f
"Má milé dítl vyjete byla hned
od svého dětství iílenoa a já se
obávám že jto postoupla nazpá
tek Plive il jsem doktora k voli
wft m waa jwsvsw ni a vv
neiAmsi tnuli IrlArlKA SMilMialáv
aviak domnívám se on by mobl
jednou ranou dvi mouchy sabít a
'také vám své lékařské pomoct
udělili"
"Ach ! Vy lertujete V zvolala
Aléa
"Docela ne obávám se o
vál rozum ana sen drifte za prav
du Ji váe opit navSUvím
dou&tje le na po to ta evc!íta aby
naymond a liatiiiie Kiiíxiy
Avšak Aléa vzkřikla Ali-Kan
nebyl t saloně samoten Jakýsi
touž byl n něho a tento mni byl
Itayroond
TJbobý Šílenec který ještě před
chvilkou dřímal probudil se na
okamžik s" zvfi morální a tělesné
ochablo ti a jelikož neviděl Alóu
na jejíž pohled uvyklý byl opus
ťl pokoj v němí jej byla zane
chala Na to vstoupil do salonu usadil
se Ted 'o Ali Kana a pohlížel zvě
davě naft
Ali-Kan pozoroval jej a oným
klidným a zpytavým pohledem
male který takové nemoce posu
zovali sni
A jelikol Aléa v tomto okaruŽi
ku oděŠeně na práhu zůstala 6tá
ti promluvil arménskv lékař k
"Madame Šílenost tohoto mule
jest orientálská duSevní nemoc
nejhrozněji ze viech jest skoro
k nevyléíení" '
"Ach :M vzdychla st Aléa a úle
vou "Jest to Šílenost opiová jakáž
po dlouholetém poulivání opium
fce dostavt"
"Myslím le se mýlíte" pravila
Aléa"
"Je muž no že tato nemoc jed
nou ranou vyvozena byla a sice
následkem umělého zhotovení to
hoto prostředku jebol zná jen
jistý lékař v Cařibradě Sulo li
se to tímto epOo! em pak v ně
kolika minutách byl muž ten Šíle
ným a sice použitím jen jediné
cigáry jež onen lékař připravit!
dovede"
Při těchto slovech napadloAléu
v duchu podezřeni neboť ona
věděla že Arch i ba id dlouhý cas v
Cařibradě Žil a vzpomněl si že
baronek osmělil se o lásce k ní
mluviti
Od tobo okamžiku uhádla Aléa
vie Sílení Baymondovo bylo
dílem zrádce Arcbibalda
"A vy díte le lílenost ta jest
nezhojitelnou ?
"Znám jen jediného protiiéku"
"Kterého?"
"Lásku"
Aléa vzkřikla
"Ach mQj bole ! zvolala po
bllžciíc zrakem malomyslnosti na
majora "je-li tomu tak nem&le
tento mladý mul zde zDstati
on nesmí mne vlděti !" A jouc
celá bez sebe zvolala: "Jděte!
jděte oba dva!"
XVI
Kď byl as ten arménský lékař
Ali-Kau ?
Po ieet měsíců žil v Paříži a
provedl v tomto čase takové zna
menité léčení le pověst' jeho Má
vala ee znamenitější
Až do svého čtyřicátého roku
žil Ali-Kan ve své otcině provo
zuje sp&sobem skromným svoje
umění neloule po cti statkách
ani cestí do západních krajin
Jeho oteo chudý vDdce khras
van pravil k němu na smrtelném
loži:
' ai jeme hluboko klesli
nezapomínej nikdy synu mfij le
pocházíme z velkého kmene Jak
mile dosábnei čtyřicátého roku
(toto číslu souvisí se starým pro
roctvím)odebeř se do Cařibradu
tam jdi na turecký hřbitov Tam
vyhledej hrob kněze staroceltio
kého kterýl za svého živobytí
Ali ben-Ali sloul Ka jeho hrobě
nalezne! spie arabským písmem
psaný z něhož se dozvíš co tr kl
ěiniti"
V tom okamžiku kdyl starý
vSdce karavanský poslední vzde
chy vypouštěl pravil ještě :
"Ali-ben-Ali byl prQvodcím Ma
JEddina svatého a nás všech pled
kB"
Ali-Kan byl ještě mladý když
otec jeho zemřel Čítal sotva 20
rok 6 aviak nezapomněl nikdy
slova otcova po 20 rokB v kteréž
době medicínu studoval a své
uměni provozovali počal Kdyl
konečně roku čtyřicátého dosáhl
vzal hul do ruky malý vak na
záda a nastoupil cestu do Smyrs
ny Odtud přeplul po parní lodi
do Cařibradu plující
V den jeho příchodu do Caři
hradu odebral ae na hřbitov gla
tejský a hledal dlouho než-li na
Šel hrob vyznačený -
I1 rob Ali ben-Ali spoléřnika
Ma-Eddinova byl jeden a nejstar
iich Ali-Kan nalezl jej pod ke
řem cyprylfl Arabský nápis byl
napolo smazán podařilo se ale
arménskému lékaři jej rozluštili
který takto zněl:
"Onen a mýcb potomku který
t roce 186 dle křesťanského
letopoěta lítí bude nechť se ode
béře do západní zemi do hlavnU
ho sídla Frankfl a tam potomky
jistého Cougli-Haasana vyhledá"
"Tak toho Žádal Ma-Eddin sva
tý !"
Toto oznámeni znělo dosti ne
úrcíti Aváak s úcty k přáni své
ho pfedka vydal se Ali-Kan na
cestu
Měl v kapse několik piastrB a
kreditní psaní na nepatrnou část
ku znějící na jistý dSm řecký v
Marseilleu
Kupecká loď nemající Žádného
lékaře nabídla se jej zdarma s se
bou vžiti
AS chůd studoval Ali-Kan u
vynikajících lékařů a učitelů
arménských a naučil se vleni ži
vým řetím
Přijda do ilarseilleo vyzdvihl
si v pezní vyznačenou list ku
odctxtoval lni Txfile V
Znanemtý lékař majitel léfi
vého ústavu přijmul jej ďo služby
Paříž miluje nové a kromobyřej
né a proto turecký lékař nabyl
brzy věhlasu
Ali Kau stal e brzy věhlas
ným avšak bohatství nabýti ne
bylo jeho ú?ekta
V základě svědomité víry v po
věsť chtěl vyhledati potomky
Cougli-H&ssana K tomu cíli po
užíval zcela moderního prostřed
ku jejž zajisté jeho předek Ali-ben-Ali
ku konci patnáctého sto
letí zemřelý nepředvídal
Obrátil se k novinářovu dav
uveřejnit ve všech žurnálech tuto
noticku:
4 Doktor AIi-Kau přeje sobě
zvědět zdaž v Paří i i potomci po
knězi starých Celtu nazvaný Cou-1
cli-llaan ku konci )atnáctého
století žijícího ještě existují"
Tři dni na to přUel k lékaři
stařec s dlouhým vousem který k j
němu promluvil :
"Jsem jeden z pravnuků Kcu-
gli-Hatsana Vy jste přilel tím
lépe! Stín Ma-Eddin5v bude spo
kojen" "Kdo pak jest Ma Eddm ?' tá-
í ee lékař so zvědavostí
Dozvíte se tobo brzo neb čas
sv blili Budete k ránu dne 1
liaUjpadu jHjvoláu"
Stařec odešel aniž by byl více
promluvil
Sedmnáctého lisiopada bylo
teprv za tři měsíce
Ali-Kan provozoval evé umění
dále spojiv se se znamenitým lé
kařem chororoyslnýcb kterýž měl
v ulici de la pompě lékařský ú
stav
V tomto řaso podařilo se Ali
Kanovi nejpodivněji! léčení a on
stal se nejhledanějiím lékařem
Konečně přiblížil ee 17 listo
pad Pani s francouzskou adre
sou obsah ale arábky psán do
dán byl postou Ali Kanovi tento
uvědomil svého společníka léka
ře že jest nucen na několik dni
se vzdálili
Večer v skutku nepřišel více a
taktéž ne příštího dne
Třetího dne Žádal jakýsi stařec
odevzdav lístek Ali Kana viděli
Na lístku napná'o jméno : Major
llofffttcin Než Ali-Kan se dosud
nenavrátil
"Přijdu zítra opět" pravil ma
jor
Druhého doe k večeru vrátil se
Ali-Kan sláb do ústavu a brzo na
to dostavil se major
'Pane!" promluvil k armens
skému lékaři "potřebuji vaší ra
dy a pomoci pro mladého muže
který náhle stal se šíleným"
Ali-Kan následoval majora a
řtenář ví co se dále přihodilo Ná
sledkem určitého vyjádření Aléy
musel ee Ali-Kan a major odstra
uiti dveří řekl major k lékaři :
"Znám mou neteř je rozmarná
zítra vás povolá"
Na to se rozešli
Příštího dne procházel ee Ali
Kau v lesíku boulofiském když
dvě otoby na lavici v osamělém
stromořadí sedící pozornost jeho
na se poutaly
Byl to stařec a mladá dívka
Muž chudobně ustrojen rozklá
dal rukama kvapně a mluvil ná
ruživě dívka podivuhodné krá
sy pohlížela na starce žalostně
Ali-Kan přiblížil se a seznal Že
stařec je šílený
"Sleéno" pravil "zde tento je
zajisté valím otcem ?"
"Ano pane" odvětila ona
"Zdá se být popuzen"
' Ach mfij milý pane" pravila
ona co zatím stařec pobližel na
lékaře a onou zvědavostí jakáž
na duchu nemocného charakto-
risuje on stal se následkem vel
kého neštěstí na duchu cburavým
my jsme tak chudí že jej nemohu
dál opatrovali"
"Pojaté tedy se mnou" pravil
Ali-Kan "budu vašeho otce opa
trovat a léíit"
XVII
Dva dni později zastavilo se
nádherné spřežení dvou drahoce-
ných koníka před ústavem ar
aténského lékaře
Jakási dáma vystoupila podá
vajív ruky své muži ne však ale
aby ji byl muž itodporou naopak
ona jemu jenž podobal ae dítěti
jsouc vedeno matkou svou
Tato dáma a tento mni byli
jak lehko možno uhodnou ti —
Aléa a Iiayraond
Lékař nalézal se ve své študov
nl IsAvi ndfhncl ralnunill
Šílenost Paymondova vyznačo
vala se zvláště velkou podajností
Tento ubobý mul nemaje nyní
své vlastni v filé podal se slepě
vfili jiných nechť byli oni kdo
koliv
Aléa k němu pravila: "Pojďte
se mnou !" j
A Raymond vstoupil do jejího
povozu an i by se tázal kam jej
zamýšlí oďčzti
Když přišli k doktorovi pou
kázala lej Aléa aby st sedl a ubo
bý Šílenec iosadil se do fauteuilu
neznamenal přítomnost oné
kterou jedenkráte tak vroucně
miloval tak hluboko zadumán by
ve své snění
Lékař spatřiv Aléa povstal
patrni udiven
"Doktore" pravila tato od
pusťte mi moje dřívější chováni k
vám neznala jsem na okamžik
ani sama sebe"
"Přejete ti ptze aby byl l&en í
tisal t9 catnivavl
vením na ni Ještě nikdy nebyla
tak krásnou ještě nikdy nepro
zradila se tak její tajuplná moc
Lékař byl překvapen tím hlu
bokým pohledem vyznačujícím
se elektrickým prouděním
"Doktore!" pravila "vyložte
si to jak chcete je-li totiž věda v
stavu takové tajemství odkrýti—
přináším oněm neštčstí kteří mne
miluji"
"To věřím"
Výrok řeíi lékaře znařil vnitN
ní přesvědčení a Aléa dodala :
"Já pozoruji že mi nerozumíte"
Za několik minut mlčeni po
kračovala :
"Kdyby mne byl Kaymond ne
miloval nenalézal by se v tomto
stavu"
"Nule ?"
"Až se vyhojí budo mne opět
milovali a jsera přesvědčena že
ho láska ta pak unmitl"
"Toť možné !"
"Vy Jste mi ale řekl že stává
rotiléku pro tuto nemoc"
"Ano maďame — láska"
"Je šílený schopen lásky?"
"Bezo vší pochybnosti"
"Nuže už po dva dni zmocnil
se mne utrach Kaymond pozved
ne často svého blbého zraku po
hližeje na mne pohledem který
rozřazuje jako by jeho rozum
nost se navracela tak že se mi
zdá jak by se chtěl na něco upa-
matovati"
To není nemožností"
"Já ale nechci aby mne po
znal" odvětila Aléa prudce "a
nechci též aby zemřel Aí srdce
moje při tom krvácí chci se jej
raděj odříci"
"Madame" pravil lékař "mu
sím vám říci že nabude li tento
muž rozumu a ncbude-lí vás vidě
li nezamiluje se do vás nýbrž do
oné dámy kterou nejprvé spas
tří"
Co lékař toto promluvil klepá
no na dvéře
"Volno!" promluvil Ali Kai
Mladá dívka vstoupila Byla
to tatáž kterouž lékař předešlého
dne podle šíleného starce na lavi
ci v boulofiském lesíku seděli vi
děl Byla to Marta CaMebrandova
Od včerejška stala se Marta a její
otec cleny pensionátu ústavu Ali-
Kana připovědělť Callebranda lé
liti
Šramotem otevřením dveří po
vstalým probudil se Baymond na
chvilku z dumání a pozvednuv
pohledu svého upjal jej na mla
dou dívku
"Nyní zachvěli ee Ali-Kan a
Aléa neboť šílený povstal šel k
Martě pozoruje ji zvědavě Ko
nečně cbopil se její ruky pohlíže-
e stále na ní promluvil b melani
cholickým úsměvem :
Ó jak jste kiásná!"
Aléa vzkřikla Byl to výkřik
radosti
"MCj bože! zvolala: "Kdyby
chtěl milovat V l
"Vše jest možno" odvětil Ali-
Kan
A jelikož Marta se začervenala
a počala se třásti dodala Aléa:
"Věnovala bych na to své jmě
ní — a mám miliony — kdyby
vás slečinko chtěl milovat! !"
Tiskla ruku lékařovi hleděla
na Baymonda pohledem nekoneč
né něžnosti a spěchala s krvácejí
cím srdcem avšak uspokojena z
ústavu Možná že Raymond mi
luje Martu pak se uzdraví a
vzdálen jejího vlastního osudné
bo vlivu šťastně bude žiti
Zmýlil se inajor HoíTstein v Šíle
ný osud ve svém výpočtu ?
Mistr Sochýtek
Mkm#ukr obrixrk o4 Hohiulai Cersitka
ďukn(otBÍ-}
Počasí byto příjemné vše vo
nělo a šumělo jarým Životem Tu
stálo ješlě obili nad nim poleto
valo ptactvo a roibali ee pestří
motýlové Kolem zámeckého
parku pod vysokými topoly byl
chládek tím mileji íím víceslun
ce pražilo Zde bavil se mistr
chodě na stínu po větvích topolo
vých šlapaje v měkké trávě žluté
pampelišky a bílé sedmikrásy
Chodil jako lekající nahoru a'do-
15 Chvílemi přiblížil se ku zdi
parku a pohlížel ee zálibou do
temněho ůkrytn smrčí dále přes
svěží akacie k cestičkám po sypa
ným drobným pískem k čínskému
pavillonu zahalenému divokým
vínem odkud na blízký rybník v
stře lu květoucí lučiny byl rozko
lný pohled Mezitím přecházeli
kolem něho tu městští tu vesnič
tí obyvatelé na vozech i pěší
někdy i známí přicházeli řekli
pozdrav obvyklý a zmizeli v stro
mořadí Šochýtek lekal s trpělivostí po
divuhodnou "Jestli pak přijde
přece" myslil "čekám tu již přen
hodina a kudy nic tudy mo li by
byla šla jinudy ?" Byla totiž i s
druh! strany zámeckého parku
jinými lástěmi města sesta k
Truzbábě ač méně ožívaná pro
toie nepohodlnější % delší "Poč
kám ještě' rozhodl se "hudba
beztobo začne až později" Čekal
tedy a přecházel znova starou
cestou mezi topoly Najednou
sebou trhl poznal přítele jen
úsměvem k nžmu k rážel "Tcbo
mi také Čerchmant rfiaíza" my
slil n "A pin Hříček" zvolal
tak na zdař b&h půjdu snad ua
Truzbábu"
"Půjdeme tedy tpolu jdu tam
také" dí Mráček a chopiv přítel
pod paží vlekl bo s sebou Sochý
tek chtěl se sice vymknout! a je
ště trochu pcM-čkali na konec
ale myslil "nu nebude tak zle
shledáme se na místě" Šel tedy s
přítelem stinnou aleji kol starého
parku ke knížecímu dvorci a od
tud etřodsm třešňového stromoví
k Truzbábě Tam bylo už Živo
Sousedé a sousedky hlučně hovo
říce stáli před stavením TJ kB
ielníku byla tlupa raui& svleče
ných z kabáta tlupa kluka hro
madila se kol dvou výrostka
"etavěča" a hleděla na ně s jakou
si úctou prozrazující ai tajné
přání : "kéž Jsem taká jednou
stavěčem" V otevřeném altánu
a ii stoia v zahradě všude byl
vidět veselé ť iře kohout se při
vé na k&I upevňoval
Přátelé naši usedli u slolu blíz
ko šenkovny aby na příchozí do
bře viděli a dali si po džbánecku
"Dnes tady máte už zábjp!no"
mínil Mráček když mu přistárlá
hospodská s dobráckým obličejem
ukrytým do póla v běíavém mo
drými stužkami bohatě vyš&oře-
ném čepečku džbánek s chladi
vým mokem na btSl stavěla
Kdyby tak bylo každodenně
neškodilo by" odvětila "ale přes
týden sem mimo přep©!ní a něja
kého toho sekáče nikdo ani no
bou nezavadí A přece je tu po
sezení milé"
Pravda pravda" přisvědřoval
Sochítek — "a což netan?í se
ještě ?" ptal se
"Hned to spustí hned Pak si
ale také skočíme pane mistře?"
No to už necháme těm mlad
šíca" zpíral se tento
"Snad se nechcete polítat k
těm starým jděte jděte jsem ří
kajíc stará bába ale když tak
něco jak říkáme od podlahy tu
mně to vždy ještě Šije v nohou"
smála se hospodská Noví hosté
odtrhli ji od našich přátel Byli
to venkovští synkové s děvčaty
Se zalíbením spočívaly na nich
zraky obou Sotva přešli přišla
nová řada párek zase párek —
zkrátka šlo to jako z klubíčka
že nebylo lze uhodnouti konce
Panem mistrem to škubalo nebyl
dosud Mařenku spatřil Najed
noa zaslechl na blízku zvonkový
smích a obrtáiv se uviděl vedle
zavalitého vozky známé mu černé
oči Usmál se v tn stranu a bia
tou kývaje pozdravoval Děvče
děkovalo že však mezitím v ta
neční síni hudba zazněla vstalo
s nim i Tomeš vozka Mistr štou
chl loktem souseda MráČka
"Ji řku hleďte je to dívčina
coP
"Hezká je po čertech hezká"
odpovídal tento "těma očima by
mohla i našinci hlavu splést Ta
nečníka si ale nevybrala 7" do
dal s úsměvem
Myslil Tomše jehož doličkova
tá naíouklá tvář s malýma mžou-
ravýma očima a zaječím pyskem
nejen nehezká ale na prosto od
porná byla
"A ještě jí hanebně ©poušti
hle chudáček stoji sama" Měl
pravdu Mráček když to pravil
neb Tomeš ačkoli Mařenku k
tanci vyzval ejmtřiv kohouta za
milovanou svoji hru opustil ji a
vmísil se mezi zápasníky
Nyní byla na mistrovi řada
"Teď anebo nikdy" myslil si a
povstav od stolu se džbánkem
právě naplněným přistoupil k
děvčeti za Tomšem se dívající
mu "Zavdejte mi Mařenko" řekl a
podával ji džbánek
"Stálé zdraví" řekU tato a
napivši se trochu vracela mistro
vi džbánek
"A na vaši krásu" odpovídal
mistr a vypil až do dna
"Myslil jsem že vás dočkám za
branou" začal po chvíli
"Tudy jsme nešli Tomel cbtěl
kolem Zavadilky"
"VzdvC jste snad nemučila a
ním?"
"To zrovna ne ale kdo by mne
potom doved domu ?"
Hudba mezitím stale brala a
vždy d&tklivěji k tanci vyzývala
"Což abychom se podívali do
vnitř" prohodil mistr Děvče za
jiskři lo jen očima a běželo napřed
sotva že Sochýtek stačily V kole
nebylo ještě přeplněno iWbýiek
byl dobrý tanečník a tančil a Ma
řenkou celý kousek Byla zarděná
a udýchaná kdyt přestali ze si
ně seji ale už nechtělo Mistr
dal tedy přinést pivo sem a tan
čil iakc o závod Po třetím kou
sku bylo se zatím eoumračilo vy
šli vea ruka v ruce Naproti nim
hrnul se zástup rosjařené chasy
V předa nesli dva výrostkové na
tyči sťatého kohouta za nimi lei
jiný se Šavlí Zatím nesli čtyři
a chasy vozku Tomše ozdobené
ho věncem s jasanových listS dá
le hnal se proud zápasníkfi Byl
tedy Tomeš dnes vítězem a eo
takovémn patřily mu následujíc!
tří kousky
"Chcete aa nimif" tázal se mi
str kdyi celý prfivod v taneční
síni smteel a vítězné troubeni ti
chou krajinou se rozléhalo
"Ne" zněla určitá odpověď
"Aprofc!"
"Hněváni se na ToniV JÍ
saám jeho niruŽivot ale Liji
tane vyzval rtll odejít tl po
koazka"
"Ai" "Ivirit :"irV "1
"Však mu aaa odpustíte f
"Možná ale nikam a efea H
nepSjda raději sama jako jiaé
holkv"
"Kdybyate chtěla — on by e
vždy rěkl našel
"Pan mitř snad ?
Třeba "
"Co by tomu ale řekl svět ř
"Myslíte žena Je stará a ne
mflle chtít abycb jen a st seděl a
se ne povyrazil
Meaitim ae úplně setra Ho za
zhoreckým kopcem nezbylo ji]
neimenti zlaté nitky a krásného
západu však naproti o4 ierilaké
strany vynořil se měaít a prvá
rudý vidy víc a více blednul a
vystoupiv nad obzor eo stříbrný
Štít roslíval své akvoacj paprsky
k sadu Mistr i děvče amtklt aa
chvíli
"Jak je dnes krá ně začalo
toto "měsíček sviti jako rybí o~
ko škoda Že mesim brzy do ml"
"Proč V ptal mitr
"Musíme zítra řaně ca pole
nevyspala bych e A pak —
nechci jit TobT
Mistr chvíli r -spakoval pak
ale řekl: Vidíts Mařeako já
vás mám tak rád le bych a vámi
srdce rozdělil jště nikoho Jsem
tak neměl rád Vle jseta vita sta
rý ?"
"To ne jste hodný a hezký člo
věk prol nejste svobodný vzde
chla si
oebýtek jen Tiskl její
ruko a nel se nadála políbil ji v
tvář Dvče seKoa ikehla ale
mlčelo Mistr byl aěeiiíra ob
jal ji kolem pasu Chtěla se ma
sice vyrvali ale vřelé pwlibky
zlomily její v&lL Nevin byla-h
v té chvíli více ziletnkí nebo mi
lenkou "Msnči!" zaznělo U aa blízka
mezi stromy "Manči a sotva
od sebe xiko?ili vynořila se
stínu doličkovati tvář Tomíova
Měl dosud sv&j kalket a jasano
vým věncem a čiřil radosti Za
hlednuv však Socbýtka ušklíbl
se a odplivnut
"Co chcete TotnŠi t" začala
Mařenka
"Co chci ? — Je teď trfij kou
sek chei si skfit s v i mí"
"A dříve vám kohout nedal
viďte?
Nu mne přete
znáte — teeta
— n nebudete
ae snad dardit
proto"
"Právě proto"
"Nepaideí e tedy ť
"Nep&jda"
"Pamatujte si to Maní i" Při
tom pohledí! Tomeš na mistra
tak jizlivé měře ho od hlavy k
patě svýma pichlavýma očima že
se tento bezděky zachvěl Po
tom odeSel
"Nyočko ale nesmíme tančit
řeklo děvče kdyl odsJel "vyved
by nám něco v kole Já Tomše
znám"
"Nevídáno" odvětil raietr je
muž se srdnatost vrátila "však
nejsme také cukru"
"Ne" ozvalo se zase děvče
"povstala by a toho rvačka a kdo
ví co — pSjda raději domS
Mistr ledacos namítal ea koaee
ale povolil Sli aby vyhledali
MráČka Mistr vzal jej stra no a
a "ať držíte jazyk za zubr zvlá
ště před moji" Šeptal tne
"Což mne aezaáte mistře V di
vil se tento a slíbil aej hlubší ml
čenlivost
Šochýtek aa to zaplatil řád aa
něj t za sebe a všichni se daií k
městu 11 parku odloučil se Mrá
ček od párku a mistr zažil další
cestou ty aej rozkošnější chvíle
po boku hezké Mařenky
Když přišel domi bylo dávao
po p 21 noci SvětaiČka byla celá
v měsíční záři V ee jen lesklo
Sel po špičkách aby aeproiedtl
ženu šlápl ale eihodoa ntoero
vaté kočt-e miláčkovi paal Šo-
chýikové tak ca pazourek že ee
do strašného m&oakial dala Mr
sir jí chytil a vyhodil se dveři
Žena ale již vstala
"Kde pak ji se to daee zabeia
mutii f řekla meaf být ai hriaa
hodin"
"Není ani jedeeáct" lhal mistr
"byli jsme a Mráčkem trocha v
polích a zastavili e aa Traibá-
bě"
"Však }m si to &ylila ©a
val se zaova hlas že&ia která av
le již v příštím oka mlíka zase
spala
Mistr byl rád ie věc tak lehce
odbyl nemohl ale dlouho aeaoatt
Koačilajícf obrazy láaky zalhaly
e rau stále před očima
ir%krtvauj
To oo novy platilo
s rM
Vzešlo spanilé cerveacovl jitro
V© státním nádraží pražské oa ae
procházel černovlasý asladik dle
zevnějšku kupecký aaíádeaec če
kaje zajisté aa odjezd v lak a do
Vidně Jméno sašeho rytíře
Řehoř Plakal jt poněkad ae
romaatickl ale jea kdyl srdce
oplývá romantikou 1 A ▼ takovém
rozmara bylo srdce našeho Pla
kala jenl co skladník t Štětkách
a všeobecně oblibeal tmy "Ea
ček 4 Co" aaaaestnáa byl
Plakal byl t plnéaa eesysla slo-
{ va roeaaatikeia Jedaots aapeal
i "échvataoa aaéika a tére ua-
ta £kopk" aaavaa4sa aaelati
neváhat Redaktor XÍoi skts
a taa pídi ti se aa svými ideály
A tik spatřajeitte Plakala v aA
drali pražské to Srdee i aay!
ho prah!y po 4 jfcrodrllvíca
reka Fortaay m daee jijt připrs
vila dobrodražsivi tikové o kb
rérn seal jea aa kUleýta aovf
sníval
Blížila ee doba odjeada vlaka
Sa ae otevřela a každý sp4
chal keapttiaijíadalUk Ns
tU tlačeaira aeeaalá X til Pla
kal dral ae aaoeee ka před ta
elhle spatřil v aejvětU tl?a
mladič koa dláta asejCcI 4tU dít
ko aa rakoa X eeeveel eá ry
tíř a spěchal k di4 etlzke
zda U pro al tiž tíik k-pitt
sal Ntváb#jilss ieaaěvefa pH
jala aaeiieati a PUkal tljW
le i eaa ! ldě eetvj vklěl
radooti eeíý svět obejeto et v Ihaed
zaopatři dva lilky 11 tříy a s
veškeroa svo kU 1k ko pf
ehoa 4provát níkMi dímm k
vataa
Ta se na akvi'a prvi
1'toet eevedčiti své roevaalKkl
náhledy a rytuřké st h-p-tt
Coadsktir chtěl rakwďvě aby
dásaa e dsVkees vetoeeila d vc
arčeaého prw diny
i proeťsa" šeptal ItiMvis
do aeha rUk blďt
hoes v jedaoas we oiti
ilaji aažkoa cx hrm_"
Bylo lo pravé Jíhkwvo vi-ié
ai" pro Plakal aeaiekal a vy
jel si aa koadsktéra : "Clnt kýt v
jedaoea vse se svwa at a a I i -
kosf
Mladá atke e tee upjřia
nad to aatěloati a koa Uklér m
omloavai Mladý rárvk vsioesd
i e maličkýta do vosa který
lehc-e pohybovali paL
Jaká to roamaltká jil pio
našeho UstteáNksho K hoJnik C
Sličná spvlečaiee sed la lěeě pfi
aěea dlvěree a '1 ma fef ta
jíc že jet vdovoa po d3tvjika
že eeetaje do Tidaě ka svéaa
bratra plukovníka dříve však že
Bi aavitiviti v čeeké Třebové
svoa tetiaka Tři toea vroacw
děkovala ta ryuřskwa jbo ev-krv-
i vyprávěla ještě to t oss
zkrátka chováai e tohoto párkz
vbadico posorajt vl:h spedt
ceetajicich aki#rýctt pak i zi
viC Nikdo abyt blaieaěj aeZ
PLzkaL Teď teprv pvMtaal že
pod jeho pikovoa veetoa po Ut !
straaě aacházLro rád
vaejde v plameeaý žár Nebýt
jea bratr té sUČcé vdovy plakov-
atkem a oa EtiLtra o U &-!
kesa iijtiaassi a karUČi kiJ
vt !
Kvapaě prrhal llo4iy
jsoa zaatlovaefia ph4 vuřiay
a lak bylo i m párka
-Arh il v Cmké TKfvé"
zalepiala asilo! kraavKe
"Ba arri £ atiVá jako tlr
odvětil Piakat
"Ach ano a zdeaaaejsž tetiaka
očekává T Uaed ale hlim do
dala : "Drahý aaaliSka r-
aeci a chvulieka ssaloa
f oka já zalita přivede tuT
Elažea aa4 oeioveatsa "drah}
saažička" odvětil Plakal roaloa
ženě: "1 s radti tatlá žeaaš-
ko! a íl bral Žsaka do aáre-
Lehce seskočila žeaaika e wzt
— V Ke aerřiŠla
Zaetávka desitt uisti kea-
čila Plakal tSraaaě rrotiJval
přeli odjeaie vUka a kaisk
tér a ně kol ait eál hrd: vrva
bk had a Prcky břaaotaě m
aaa%al dvířka Tisa hřvitn
se prvbadta žáeka a d'a 4
pláče a vlkikáai cl až k
ši staekt trvalo Te káal
aešťastalao VUe" aoe pikva
peei 2elezaMi éřaJsik (m4
aa perroaa aádraiato hlaMtě vc
lal ceetsiktao rUka'a kurem a
do voze podal teto teVrákoa
správa :
"Milý saažkčka! iVri do adj lí
ho okolí udělali ataSý výtet po
drž a sebe záruka aali akvaoa-f
lásky Jeli--"
Mocný bvžs jaká to trapaá íi
taaee pro aaieao aklaJaika snay
-BaLček 4 Co
iřpět ahái vlak dále a vpil
ěl aál Kakal pil koday aa
roasByŠIeaoa ro by e vHk t
Zoiekea počili asěl
Sotva vhkk aa piv ti £ct á
jel haed aál krd-ea skáael so o
stráž saietra leták klsa: teato as
leaal e aábodoa aeebo sie 1
aeaíza božisa aa aádraJbL PtaksJ
ho prvail aby vhkajk-th dia
byl asuveew Ta víak awilo tak
lek koaxtaktée a epolaceste
adali jedohiaaě že ruka) vl%-
etaisa otceea ak ka jeet a aeape
aalo aai pil hodiny a aál ryuř—
— etasl ae i ee žoáakws w saáea
skéaa taea4
To byl k aoatitaš
A eKy kaliek koře ai aa !
vypráaaii aaiedal afeťaezaý tt
kal le saa paaéieaka i helaky
schází která aaibté "drahá 1
a alka a sebva všili aeoposaeas
la
Po třech dloakýek traptiýtk
daeck iJJr jako Isiisaai-e t
tedy zprIU vazby peala ho i-
ek a vřiakajtet Zviaky
Teatokráta esa reazaaul
uplaě t hlavy vykeřSavae4 ny
nějška věaoval e arta jea eýs
hartáčSas a itětťaáaw
M mm if Ti ii li
-r- f
-s
v iiam(iia inŤts i-ins
Mmm ismn y mi J— hm fwm
-rV9 lm'~ q W1 -"I in Umí
rum U'mmmim - S—
l'liwLk
stary '
i z
tH
v
lw -
(ř
V VI mmm %a
'm m% tmm -
Neraka
áo
r
►
CRETE HEBRASKA
CCTICK DURAS
Cij -í a l a tiea-
Uasuxz vidy lrtv it-t_áké f
í llavaaké 4oa laiky a kale
íaiky ajaošiUk draai
v ICF STO OL
Cký wcilii ebzioali krvv
své vždy tiobř jak ee kalit klo
a ea i-el kvrI ka svéaia
pr-r-Kh preevě-iliL
a%
fmXm ČADA-
Okevaik kdo chce ibree
trvaaiva aeav za nireoa ca
aerhf jej aatluvL
-art
JOS KUrJA
Bjsussst a aádr-ži Clree Ne
Vf AKSAMIT
Kvál a k_vř čaUa Ave
T 4 V C TCCSCC3
saa i vlk-ja x__ú-ft_ W1
Uhlaekok -m-er-i
ia&stva v4vy
a -i aJL aJ
um? aaal-e Kur 4 Yd
vvrty sajr-aár%4é jako
dobvtsk praMzia
a je béroa za ajvyit aa
výattae_
tlaín á-enue
4:ja) CližSTaSEat
Prií-ta
cttarrt m MtmAa'svjs
OtSU
AIN A VEN CIL
V4Je £M4ovy Ukázav
Ukat raakoi a likáre
XJkaHké prhiy e a darsaa a4S-
l-evepty ea avláJzai opaxra jú ae
pr-ptavaii
Z4ěaá lékáraa cm rea_
MALN a I3éa's
5n!rCl aoadoc
Vtřtjlý nOTAB
LMakopaty 4{mv a iřadai Sf-y
araaa e pozorae vy-
' Íratáva
T~~~i a_"_lCa
ve4Í U CXVXm
X-a
v aw— — _ uh aa
r -
V -- 11 - l_
t a simu v Jty
#
ža— m tmi
a mmmm ua — a
V —
a i i f n i
- - - i - „ — -—
———— — hmmm
i t - tjn mi_
St „ %nw
m% třmmmm _
fca t — — j
— — - ]- ij
Kmm t UK
t '-' " j - Sa4
I — _ „ — „ wriMM atii
w —
ř %tm „ „
t ______ ikM
S —'— - tfmm
N Vv'-
V e-Mť _ K k K
Pay ivaaa
S ssr
TVw
Í tblM — „ _ M'Wéď
ji a _- b -
V -Ut _ - _ w
i as-_-ib — v
-ir_
í t_i4__ — _ _ — '— iim
V t É r „ „ %om mm _
t a ' — i fc— i
lS ka- - Km-jbs
mmm mm w f um Ju mmumom
SeYnemecký Uoyd
frai4í3ČíÍ přiaiá
PAROPLAVDA
aat-esja
- _ - % #-
-fBii-fa jfS- -% $'W j saiirB
pr S-mthampton
E x iC i wi j-a
tweui
5R HrvBMra
mm ttta _i4aMk
a rkk
t m mm m m —
PvTC :FvJcil"TÁTC
lsv r rrvzat :
ttrs — m mU rm ra:
i a
i g
W se str-tvwa Chlky 4 li
tJ Wkl jříl4SLÍ
ra-ie p řpv l iw buvti ILzJS
a a- Atv tAí Aa?zj__''5%
1' Tt%Mixr rriJtř
?" HlUl I_si-_
a _— Hvím
Chicago ařiorthwesY
drahá
-i-í -W a t:-Li z
OMAHA
CHICAGO A IU rrCKOO!
e i i a i přímá ctsta
do
f_%Wv £mmrt X'íV
_s mifmy £-# V Imr%tr%mf
Su '#
? i
m - 1 Ji f
- i i w
J— í m mr vr~mm
UXAU A A CHICAGO
áíasi i spící ICCy
a_t% raipwtsí
X-tav Xmíxt :iv-i
io Sya City Yakii-a a 4
t i h teí _ c-ii k S-ojt Cis-r
a la ra'rv_i
V tiaji% J'~rií Fkm
v Ctx _! € _ r__L v
aeepov lalti a v k au_l m-
tea_f4at a_
tVLzr l'-s CVar-i Oty Bar
-avCtoa a M 4U: _í-v
UiíX Plra-rw Ia Ck Cr--ea
a ka & a_k lifAit
C_j_4f Ct:ai!j l?- Ckif
V ftra J t")rrte4_ Er__rs
# XvuVw a ti __ jut jas
s-a-sďaa ve Wveaa
V Ca" v wreai dr_l___l m
Usíaj fhsé
UCISl A CCC7É PeZETXT!
Duilinglon i [íis
souri dráha
I5:DC:3a!irpo2cn:k
vt výchcrtí C-irziíJí!
kteréa aalnaa a mvUj iu
klas la-- a a ]°i a veíai
ptíaavý-k
ertta deset let ttac
S P L A T K r !
r-rXar trnoni
tri vrii— i!
rt aeeaky Ui% XV Slil t SJLIl
kté LACINO IXJFEATrji
lái-
L-mf- J -%A % j i 'A rmtím řř
I t% mmďmm m'4 !-
ts
i fc-- m:% W mwt
__ n -?rr -ti irrir-
1f- fSirriwi "" "mmm'
j— ti ! frs 1 1_
Lej_ zlavtna a aatfc
t — lk— lM —u m -' k— 1
1 a--H fc~ p'ini -m%-m 4_A
vřřJut mm JS
CTLTstlC lt-% A €
i U— __- tr_
m mmm tmmum mm m —— mmmiň e_u m
- m ' mmm lan In n Tm_
fc i mjmrn a r% mtmmm mmm — —
— mmm toítťtm stmmmm r_ t_t w_
—li l n u_a _
! tmm~mm mm mmmm l"r __
mitiLtn r~' — - -rr'--
-C Vise_ i' jL'JJf
tmmm CX ' i- mmm m
lím JřiW_í_í% „V Hmt:h£
e_r- Tí kt r__ 1_- 1- mmm
_-a4_s
pzk tt %~
- : f r" 'W-š o r-
1 - -v
