TICH A
čili
Napoleon III a Eugenie
JlUtoricJcý román jxxZ dob
Tím 'To krok Zpdun wtmvUmm
DÍL II
(PokrttM 14)
Po velké inJi přistoupil areibi
akup k novomanleiam a podal
jim kostelní knihu k podpisu do
které tento sňatek saneien byl
mimo nich e podepsalo Tlce
vznešených osob co svědkové
Slavuosl ▼ chrimu byla ukon
žena sňatek askutečně n
Kugeiii a císař ubírali ae k
port ala kam je veškeré kněžstvo
doprovázelo
Když kráčeli mezi pilířem"
spatřila Eugenie cihlo zcela v
popředí v řadě přítomných dona
Olympio Aguado a markýze da
Montholona
Meai tím co císař oba pány po
zdravoval zbledla Eoenia Tel mi
eilně— ti Jda na prsou Oljmpio
vý ch kříi diamantový ee třpíliti
Zdilo sa ale le je nakolik draho
kamu v vpa llých a nadosaaa
oýcb— — proč Činil tento pohled
ea císařovnu tak trapný ftjem
ie by aa roáltn chvějící ao tukou
roa bjla prozradila r Netonula
límřl t celém moři slastí? Co
bylo příčinou toho leknutí f
Byl to jenom krátil ký kamlik
— — pak kráčela po boku císaře
kj'eiu této upomínky — — Ol vm
pio hícl' n Dl upřeně— —nyni
viděla jinv ciny ode dvora před
sebou kuli hlaboce klaněli
Morny Persigny Reille Saint
Arnand Maupa Bacciocbi ko
nečně i Motquard a Fleary
Přívod ev vracel v tom samém
pořiiku zpět d Tuilcrii jenom
žo ao k cestě jiných ulio poulilo
V zahradi Tuilerii očekávaly je
deputace dělníka a mladých dí
vek které květiny odevzdávaly
a v nekouřený jásot propukly
Konečné byli zaae všichni u-Čatní-i
ulavnosti v sinícb tailor
kých kde no odbývaly rozličnó
aábavy které ténlo významný a
oaudný den zakončily
Tohoto významného dné chtěl
Louis Napoleon také milost ko
ziati
Z 4500") osob které v prosinci
1551 byly zatknuty propuštěno
Ba svobodu — 3000 toť věru eha
troi velkomyslnoit kdyl ještě
42000 oKb v L uumých lalářech
a ve vvbnanatvi ůpčlot
isisarovna tuk nepřijala dar
tuěsU Pařile který záležel ▼ dia
mantovém nákrčníku v ceně G0O
000 íranka pro sebe nýbri měl e
za tuto cenu zříditi jakýsi dobro
íinný ústav Mil to býti ústav
pro chudé ralslé dívky poJ oebra
nou c-tsařovny
Tejortaee do vyhnanatvf v5ak
trvaly epřetrlitě prino CamH
rata který vzdáleným příbuzným
císaře byl z3I své komarco
v La Iopuctta 1
Kdvi ae přívod s obrimu odai
bral ubíral ae Olympio a Clauda
til ko své ckypili nejeli ale do
Tuilcrii nýbrl domu
Eugenie ae ecklamalakdyi po
aorovala Ie ▼ křfii který jeden
krite španělskému donu darova
la a jeboi vřeleji milovala nel
ykobokoliv ze svých zbo2Kovatel3
několik drahokamů echizelo—
'v vypadly a ph se jej lil
stine "''9 mf''ó — měl tento
kříi na ki mm Olympio niřehol
Bemlniljak) "ním W
které ae v těchto' daf"
lUatim nehodovalo
Jil athizelo z 32 kam0111-
nikolik znich leielo v po
v kterém Olympio tuto podiv
památku ukládal ! —
Kdjl e avým přítelem Clau
dera domu přijel pozoroval ja
koo#í aaamuiitoat na obličeji po
slednljlího Ker ulil city tvého přítele— ie
aa a ním v posledních dnech neeo
neobyčejného atalo to pozoroval
jii dávno Zekal Tiak klidni na
ona hotiina al ainv od aeba ae
mu itíří— '
A zdilo i lato hodino přišla-
"Olvropio" poía1 marký
klidným hlasem JII aby
poslední tajemství ao odhalilo
které jein přod Teboo drahý pří
teli nť Uk dlouho zachovával 1
Mil vle zvedat eo ae aUlo ! Mál k
ono aoulenl aetnati které mne
tnuli — a kdf i vle vyslechne j k
mi lek nel zdali jera chybil nneb
po prim jednal T
"Ulev jenom ardet avlmti— vil
jakým jaem TI přItelem' pravil
Olympio uchopiv markýze za
ruku Mkaldý duievni bol a&ilí ae
eniie pakli jej dobrém příteli
tavikima !"
"Sedni aobi naproti mni" pro
sít Clande da MontLolon nkaza-
jte tm ienolku
V tou okamiení vstoupil Ta
lentino by rozlehl avltla— Clau-
da vUk kázal ndivenéma aluho-
vi b toho oechal al ho zavolá
JíiUkJovalo trapné pomliení
hrobové ilebo — —
Žtbračl v jmlaU Jlóyal
Clande da Montholcn poíal
hlubokým hlasem vypravovat! :
"OJ onoho hrfizného řasa nply
nula dloubá doba kdy jsem aa
domníval la mí díla lítí aelse
a přece sedím ade před Teboo
Oijtnpio — řkni mi pamatuje!
jaltS s prvního naleho zatkáni aa
co jal ml tenkráte íaato říkával -a
a podivením na mne pohlílel 7
"Pravil ] aem Ti tenkráte řaslo
Ie se adá jako by a zúmyslné smrt
vyhledával t Nerozuměl jsem
Tvým záměr Qm a divíval jsem se
tomu — povlovní teprv se tni vy
jasnilo la mil k takovému jed
nání zvláltních příčin I"
"A přece jat ae mne na ty pří
řiny nctázal ř"'
"Očekával jsem hodina v které
mi eim od nebe toho tajemstv
svžřii" odpovSdel Olympio
"Okamlik ton přiiel nyní —
poslyi 1 Chci se Ti ae vsím a?Sři
ti kdyl ukončení tohoto trapné
ho porařru přede dveřmi so na-
chizí' Jsme přátelé mezi nimi!
nesmí býti tajemství ! Yiděl jsi
jii iebracku v palaia Itoyal — —
ona jest mou-— — icnou f
"Viemohoud bole— kdo dli ta
nešťastnice nyní ?"
"Vidím to ca Tvé tváři ie mi
výčitku lioíi ie mne chcei pro
osad onoho stvořeni proklíti I Ai
bude! vle vedřti Olympio pak
budel epravodlivějil 1"
PH ám bih Uk tělce jak
adiulivé okolnosti proti TobS
svSdJÍ" zvolal Olympio "Tebe
vlak proklínat bych se nikdy ne
opoválil ponévadi Tvé šlechetné
ardce znám a ponévadl Tě ctím
a Tebe milnji l
'"Žádám od Tebe pouto sprave
d lnout a T 3j rozsudek mne o
blaifl Moaím u svébo mlá li za
liti! M3j otec Maurioe maikýa
de Mouthon mél dva syny jmé
nem Claudo a Victor 1"
'Coletcdy tni! jeSté jednoho
bratra P'
"Mél jsem bratra Olympio
není ho vlak )i2 dávno mezi živý
mi 1 Viktor byl skoro o dva roky
stárli nel já byl ale velmi slabý
a taénS vyvinutý tak le tyl vidy
za uJadiiho povalován Byl z
damJivý fasto mi to jellé za
chlajcckfth let připadalo jako by
o zvláitnkh věcech přemýilel Co
jem já so k radoti svého otce v
zacházeni zbrani cvičíval twdá
val Viktor dnem i noci nad kni
hami které ho tak zoujimaly ie
{auto ve s]ianí driel dlouhé Kci
a třžio mým voláním k probuzeni
byl Za dne cbodil rád na vzdá
lená oaamolnllá nísta mluvíval
sám sebou a pravilo se již ten
krátě lo má podivné nápady a
náklonnosti I komorník ni! mi '
jedenkráte bázlivé zdtlil lo není
moiné aby Viktor byl při zdra
vém rozuran poněvadž mu níkdy
dává rozkazy aneb na otisky
odpovídá jakd by docela mezi
jinými lidmi byl NáoUro přišel
řas kde a zdil ůplne rozumným
býti tak le jmo ani já ani oteo v
jeho ioinatenoli nevěřili Przt-l
ao ovsem posud velmi vzdálen od
společnosti dával eo vlak do sinj-
cha byla li řeř o láce mezi bra
try jako by nic jiného nemiloval
nel sebe a své knihy Matka má
zemřela před divnými jil lety a
dovedl jem sobě sotva oblifej je
jí v duchu ryobraziti Tél í otec
roflj rychle stárnul a slábnul Já
byl jeho miláček Hovoříval
řaito ae mnou a jevil velikou ra
dost pakli mne vidíval cvičit ae
v šermování neb vyjl-li jem se
syny sousedil kolímo na proebi
zku Xd Viktorem se rmoutil
avlak bylo do jisté doby v nalern
domě vle ticho a v úplném pořád
ko Victor vstoupil do osmnácté
ho ji do iestnáctého roku — Na
proti nám bydlel v malé chaloup
ce na jejími místi se nyní pře
krásný dim vypíni starý chudý
mul
Monsieur ďOrison přiiel v r
1808 v jedné l itvé o noho byl
nyní dSstojníkem ' ve výslulbě a
dostával matou pensí Nebyl je
Ité Uk stár jak vypadal Maniel
kajeho zemřela kdyi on stál v
poli před nepřítelem a zanechala
mu deerulku která tenkráte kdy
'} byl 16 let teprv 1? rok! říula
Ade-' ď Orison byla ale jíl hezky
vy vineta a mohlo ae oni tvrdiU
le j kalufoidem krásnější — ale-
poS prO io n Íem Íf odm
liíkoati cnat riá míf-
IIrávali jsme {oleíne' často a
mftj otec tomu nebránil ponévadl
a panem ď Orisoueui rád o válce
hoveřfval Boalli jame vSt
aralek álti ae atala pravda—hro
ani pravda jak jaem to tehJy ne
poehopovall Neboť kdybych byl
I býval jenosi tuleni měl jaký osud
1 a art
mne mětoo bratra a aociu sunne
pak bych jii tenkráte tolik aíly
byl míl láska rvou utlumili— j
njslXm aUspoh le ňycbjíi ten
kráte takové sebe zapřeni prová
dí!" - i
Iach Tvéj by to byl dokázal
recumim Ti zcela ClauJel
"Miloral jsem Adéla a ode
vadal jsem ao této lánca celým
zápalem probouzejícího eo aebe
vždomí— ol jevU ae mi jako an
dll krásná jako nejpSvabnějlí
stvořeni na svité Byl jera od nl
tél milován! Adéla byla vidy
dobrého rozmaro skoro dovádi
vá byla ale ve svém veselí jenom
pSvabnějií tk ie ao i jednou mOj
otec několikráte vyjádřil ie ne
viděl krásnější a příjemníjlí děv
če l Monsieur ď Qrison ři mne
avlilté oblíbil a bylo mi dobro
diním kdfl jiam dle sil tvých
Bedostatk&m jeho odpomabati
mohl dávaje vlolikým tpuaobem
aniS by Adéla co ulita evé úspo
ry do jeho rukou Jakou radost
jsem míval kdyl mne možná by
lo kavu cukr tbé a roalířné jiné
potřeby do jeho domB posílat! co
zatím bratr mej Viktor vlachny
peníze oi zakopovanl kněh npo
třebil — J f dn o jenom nepravost
jsem naproti starému d Orieona
spáehal kterou jsero teprv pozdě
ji eeznal a esce tu ie jsem se za
jeho zády a Adélou zde v boulog
neském losika scházíval a s ní po
celé hodiny hovoříval — byla to
moje nejvěUÍ radost ji viděti —
Sím stárli jsem byl tím pevnější
byla moje láska k nt atáhyjsom
seznalJžebymně nebylo lze be
ni lítí Že i mfij bratr Viktor so
bi Adélu tajné zamiloval to jsem
ani netulil rovněž jako jsem ne
věděl že již tenkráte Adéla ed
něho tajná psaníěka - dostává v
kterých svou lásku kní vyznává
—brala sobě ao srdci dvou bratru
—neměla ani tulení jakých nit
sled kil tato lehkomyslnost bude
míli
: Tenkrite vlak nebyla vázaná
niládnou přísahou a mohla so pro
Viktora rozhodnouti pak-li ho
v i co milovala— ona ale neučinila
tajila mne jeho niklonost rovněž
tak jaUo mfij bratr Sinil 1
Kdyl jsem dosihl 24 rok svého
stáří zemřel starý a vysílený
monsieur ď Orison Adéla byla
nynt sirotkem a jelikol jsem ji
nárulivě miloval dal mfij dobrý
otes svoleni abych ji aa manžel
ku pojiuul — Milovali' ji sám a
věděl ie ji a bol Duji chtěl nás
šťastnými uliniti
K vylíčeni mého štěstí a té
blaženosti jakou jsem pociťoval
jeet mi výmluvnost přilil slabá !
Adéla byla mou -přilla do to
boto domu — inéj láska vý otec
upravil pro nis levé křídlo paláce
kuru! nyní nikdy nevstoupím l
Viktor se mi zdil vidy zádum
čivějsí litoval jsem ho často s
plného srdce nebť Či ai l na mne
dojem nešťastného cJověka
Adéla hrála v této době BtraS
nou komedii 1 Koho milovala —
Viktora anebo mnef Nemohl
jsem to nikhy rozluštili! Jenom
tomu byl výsledek dfikazem le
neučinila jedině mne ale i dobré
ho starého otce neštastným!
Slyš nyní co so dile stilo !
Zřídka kdy sa sulo abych večery
trivii mimo dfim a nebylo mi ni
kdy nápadné proí mně manželka
častěji připomínala bych svých
přitel tak nezanedbival a je na-!
vltivil — Držel j-em toto upozor
něni spíše za dfikaz jeji lišky a
něžnosti — Vycházky podobné
vlak nebyly dle mé chuti poně
vadž jsem celé své blaho doma
míl ! Jak podrobil jsem so ně
kolikráte přinf mé leny odešel
jsem někdy na večer a zfistal do
pQl noci mimo dfim a viJy jsem
při svém návratu našel Adéla
rzhfiru na mne Jekajíce— Otco
mfij doprovázel mně jednou do
takové Ppoleínosti — milovalť zá
bavy a lerty mladých lidí Byli
jsme sotva jednu hodinu ve tpo
levnosti když ho pojal jakýsi
trapný nepokoj tak že mne žádal
bych ho zpě£ do paláce doprovo
dil— Byl jsem o jeho zdraví sta-
rostliv a odebral jsem sosním
proti všemu zvyku domS Když
jsem se tak neočekávaně do pas
lice navrátil pozoroval jsem na
komorné mé ženy kterou jsme
na tlu-dbě potkali le strašlivé
zbledla— Domníval jsem se le e
ulekla mého otec a zakázal jsem
jí návrat do komnat md ženy
aby ji marné nepolekala — Musel i
jsem tento zákaz vfak velmi roz
hodně opakovati bych ji udrlel
tpžt
Vstoupíme t otcem do komna
ty v ktoré Adéla ntlj návrat oře
kávati vo zvyku měla otevřu
dvéře a ppatřím lenu moa v ná-
ruíi svého bratra
Bratr vlastni oloupil mne o
milovanou lenu— o vše blaho na
světě jakoby v těikém trap
ném snění zfitlaljseiu jako omrá
čený na práhu stáli zíraje vyva
lenýma očima na tuto zdrcující
aoenu l
Snad jcltS více nel já byl sta
rý otec mfij tímto pohledem dojat
— třásl se silně :í
Adéla a její galán nepozorova
li nás teprv chvilku ee ohledli
a vzpřímili se—
'Bídníku zvolal jsem Ty sva
dí! moa iúQ — "
"Bláhový odpovéděl a uráíe
jídm ůsmérem or a miluje mne
proí jsi ji nutil by Tobě ruku
podala lw i í
Byl jsem zničený Olympio—
černé mžitky jsem měl před oči
ma— nutilo tane to tvého brati a
1 zabiti afíak otce přistoupil Ve
mně a zadriel ruku moa— děkuji
mu za to ještě dnes 1
Opojtil jsem a otcem komnato
— na Adélu jseia aai cepohledl—
ani sloviřka nepromluvil t čel
jsem do oddělení palice které
otec mfij býra'
:Tam jsem se vrhnul před ukři-
iovaným na svá kolena tam jsem
oplakával ztracené mé blaho a
i těatll
Starý dobrý otec chtěl mi po
skytoouti útěchy chtěl mne po
silnit! — avšak nešlo to— plakal te
mnou j
Bylo mi nyní vle jasno a moje
rozhodnutí bylo neodvolatelné
Jelíkoi vlastni bratr byl onyra
nitem níkem umírnil jsem tvou
zlosť jii k voli otci který ťrubý
den nebezpečnou zimnici dostal
-Trápeni la roscileni krve silnilo
nemoo neustále—
To přišla drahý den Adéla ke
mně— cht?it ae mnou mluviti
Byl jsem studený jakby mna le
dová krev lilami proudila Vrhla
se ml k nohou m— pro l tkaní na
mohla skoro -mluvit— cítila evoo
neprávo kteroa n mim Itěstí
pichala— '
' "Uo chcel jeSt oJe mne" plti
jsem te oJxaJJaně a chladoí
3laade z volala srdee- rozrý
vajícfm hlasem "Claude smiluj
se— hřešila jsem — litost mne Tede
gem T ! i r :' :--
uNa to's měla dříve pomýšlet! I
Zradila jsi 'mne hanebně tak ie
se Viktor tvou láskou chlubil I
Jsme vyrovnány— odpustit muže
ti jenom bfih na nebi 1"
A Ty nechceš odpust! ti — ne
chcoi mne vyslechnout! V
"My jsme na věky rozloučeny
nenamáhej ee mne obměkčili—
bude nejlépe kdyi se nikdy ví co
neuvidíme 1 Tvé svědomí budil
tvým soudcem I"
Náhlo so vzchopila — natahova
la ruce ke rané— oct zářily straš
livým ohněm— nezapomenu tento
obraa hrfizy nikdy—
: "Tak mi nechceš odpustili že
jsem tvaaent xveno bratra na
slouchala T Ani tenkráte no kdyl
te Ti zapřísáhnu le od nynějška
jenom Tobě náleželi chci—- — "
"Ani tenkráto nel Nemohl
bych ti nikdy více věřiti — ano
nemohu tě vleo milovali l"
Tu Adéla s hrozným výkřikom
sklesla— : i
Jdi k onomu a kterým jsi hře
ida l Pro£ vy hledávál mne ř U
poutej so k svému sv&doíku !"
"ClauJe smiluj ae neodvracnj
se ode mne i"
"Žádáš věe oomolnoo 1 Neplýt
vej s prosbami! Na rozloučenou
budil tobě útěchou le Žádné žen
ské stvořeni nemá více místa v
mém srdci 1"
"Aui já ne— já která Tě nyní
na rukou nosili Tebe zbož&ovati
budu !"
"Ani ty nel Již jsem sám sebe
přemohli Žij blaze 1"
Tu Adéla sebou Škubla — podon
balo se jako by v jejira njtru
probudili so všechny válně které
tam tak dlouho dřímaly k plné
mu životu — usmívala se co jí za
tím x oZi slze ronily — tento úsměv
byl strašný a polekal mne!
i "Dobře" Šeptala Adéla— "cbei
tedy ta muka která snáším otu
piti a vrhnu se do pro pastě která
se podemnou otevírá 1 Mohl jsi
mno ještě zachránit! Tvým odpu
štěním — nyní jo vlemu konec!
Běda Tobě i mně! Vrhnu se s
celou vášnivostí do niruSe břicha
jsa od boba i lidí opuštěna! Ne
vím ještě co ao stane neboť mne
výčitky a maka svědomí příliš
trýzni — chci je umlSeti chci BvSj
bol zapomenouti— vyřkni ienom
ješlS jednou to oaoďné slovo ie I
mne nikdy odpustiti nemužuS!
Cloude — jenom Ty mne rn&žeš
zachrániti— Claude— smiluj gc—
Odstrčil jaem ji od sebe viděl
jsem v tomto okamžiku zneucti
vajíťí obejrauti bratrovo— nemo
hl jsom jinak jednati 1 Nel jsem
se ohlednul zmizela mým zrakfim
Adéla utekla — do své záhuby !
Markýz chvilka bo zamlčel— a
Olympio nemohl slova zo sebo
vypraviti jsa velice dojali Nyní
mu bylo všo jasné)
Otec mfij který tni žehnal a
bratrovi kinul zemřel v krátkém
ěase Bol jej usmrtil I Ztratil
jcm i tohoto nejllecKetnSŠÍho pří
tele který všechno trápení se
mnou dělil !
Čeho jsem se dále obával stalo
se ! Bratr tnCj Viktor padl tlo iu-
Hvého šílenstrt Za několik neděl
byl mrtev l
Tím sp&sobera měla vina mé
ženy dvě obětě v zápětí l
Políbil jsem svého bratra a
stál jsem nyní ve světě t-amoten
Zena moje drlela etraiuě gvfij
slib neboť mi připravila ještě je-
deu hrozný pohled— viděl jsem ji
jednou náhodou v jisté společno
sti která mi důkazem byla jaké
mu livotuse v náruč vrhla 1 Hlo
dal jsem tenkráte smrt od : ruky
nepřátelské vrhal se do nejtuiší
seci podobalo so ale io se mi
smrt schválné výbýba — naučil
jsen) se přemahati tím seb a
osud tnSj snášeli — léta uplynolaa
vidy jsem měl živější přeavědEe
ní ie jsem nepravost trpěl avfak
nikdy nepáchal
Viděl jsem po svém návratu do
Pařile Adélu co icbraíku u palá
ce lioyal 1-Poznala mne a utekla
Jednou kdyl jsem schválně po ni
se ohlížel přistoupla ko mne ji ná
žebrácká— jmenovala se - Marion
Ileydetuan a zdála se býti přítel
kyni Adély f 1
"Pane" svolala buďte milosrd
ný — následujte mno — dovedu Vás
k jedné nešťastné osobě která s
Vámi jak jsem pozorovala v ta
juplnóm poměru stojí !"
Zbracka uchopila ca roky a
táhla mne za sebod— -"Ke
koma mně vedete l
: "K rasrkýzce-ro mějto slitování
—ona jo šílena IM =
To mna 1 pojala 'hráza— Adélu
zastihl ton samý osud jako mého
bratra Viktora
Pohled na Vás vyvolal tuto
neuioe- pokračovala lebracka
"pomozte nyní pro všechny sva
té Leží venku na slámě v sto
dole a nikdo ji nechce pod stře
cha přijmoati poněvadž se každý
bojí ie by "re své Šíleností oheň
ralolit! mohla j" : j
' ťChci Vám následovati doveď
te mne k nl P ' '
- Po cetŽ mi vypravovala mno
ho e livota Adély — o Olympio-r-ona
je hrfizně potrestaná — pro-
lila léta strašné bídy a nedostat
ku l Srdce se mi chvělo pří vypra
vováni tolik útrap ! Zebraíka
mna vedla za braná ven k oeámo
tnělémo příiertéma hostinci ~
Vzad a tohoto hostince ve stodo
la na slir- ležela — Adéla v ata-
vo akroti £Teooznala mne —
zpívala hv W nesrozumitelnott
zádumíiitou píseň 1 Zastal jaera
při tomto pohledu jako omráče
ný státi ! í
Žebrackakterá ji dle vieho
velíce milovala přiklekla kni —
„Pohledněte tamto nepoznává
te onoho pána" tázala se laska
vým hlasem
„Ano znáraho" leptala zahan
beně aniž by se na mna podiva
la Její slova projela celým mým
tělem „jak bych ho neměla zna
t — — neb jo to Viktor kte
rý mne svedl — — řekni mi to—
je to Viktor"— obličej jeji měl
výraz jako by o nejůhlavnějšira
nepříteli mluvila a jej přepad nou
ti chtěla — —
Tu Clympos— bylo po mé du
ševní síle veta ! Tento pohled
snéstl nemohla — byla to moje
Žena l Totoť byl konec vší krásy
a viny P j
Byla to hrůzná hodina l
Poslal jsem pro vfis bych ji so
chal do města dopravili
Kbj l vfis přijel pomohla le
bračka llarion Adélo do vosa
dopravili coi seji také podaři
lo —Vozka seznal ihned stav
nemocné a šeptal mi do ucha le
se na silnici ďOrléans nachází
dobry ústav pro choromyslné a
jámu dal rozkaz aby tam jel
Kdyl jsme před malou bráukoa
onoho ústavu stáli vylezl jsem a
kočáru abych zazvonil — Na to
jem byl uveden k doktoru kterf
se nazývá Lomoo — Během řeci
seznal v něm člověka ziskuehtt
vého který za peníze vše uciai
Na jeho čestné slovo le se o ne
mocnou co nejlépo postará ode
vzdal jsem mu Adélu Jiného mi
nezbývalo —
{fnlníonuj
Na dráze
Kprncoval J t-i IV
Bylo překrásné letni odpoled
ne kdyl doprovázel jsem roztos
milé asi dvanáctileté děvčátko
svého přítele na stanici železní
čpí po skončených prázdninách
vracelo se do ústava i já hodlaje
nastoupili cestu za svým zaměst
náním mtlerád svolil jieia tomu
lo doprovodím Maricu na nádra
li odkud dile jeti měla a zlášt
niho opatrováni více m potřebo
vala
Kodiče jeji odcestovali následu
jícího jitra do Švýcar Nebylo
by to nikterak hezké ode mne
bývalo kdybych mladistvou svou
společnici ani nebyl oslovil a pro
to otázal jsem so
„Jsi ráda Marico le zase bu
dei chodit do školy p
"Proč ť zněla odpověď je mi
to lhostejné"
„Ale doma ee U řece tlce libí
či no V
„To právě říci nemoha Tatk
nok jest vlJycky přilil zacuěsU
nSn Nalo sluiky jsou ta nej pro
tivnější styořeni a já musím s tě
mi malými sedět v jejich pokojí
ku — a to mám hrozně dlouhou
chvíli"
Alo al budeš větší milé děv
čátko pak—"
VI dyť já jsem v ústavu ul vel
ká" vpadlo mi dírce ohniv do
řeči U-'ditolka i všecky uliteU
ky říkají mi „slečno" a poněvadž
patřím mezi nejstarií dívky
lé tříd? nemaže se mi to nikte
rak líbit kdyl doma se mnou za
cházejí jako s děckem Sestře
Bulené je sotva Šestnáct let a le
ja zasvěcena smi všade a j řee
mluví o matinca vidy tak olkli
vé věci a piša plánička jakémusi
pánu který iná kníry vatra to
vypravovala v pokojíku mezi děl
mi"
Smál jsem se vlastni protole
jsem nevěděl co říci nebylo toho
však potřebí neboť slečna a dála
vo pokračovala bez přetržení :
„Však já dobře viní proč ms
tinka tak na Bfiženu drží Pro
tože tak plkně mluví francouzsky
a je mnouera hezcí nel já Ale
mně je ť jedno" rozhodla se
pjaem rádtt le jo ul po prírdnU
nich Pani Ivostická Bolena a
Olga budou mít radost le ]#em
so zase navrátila" 2
Došli jsme na stanki Z ohledu
na malou dámu která mi s po
ručením od tatínka a „to" le je
na jízdní lístek" jakýsi papírek
odevzdala v němí nalézaly aa pe
níze za lístek první třídy vzal
jsem si také prrnl třída a ihnea
na to vstoupili Jrae do čekárny
Zde bylo jea málo cestujkkb
S vetší části vyšli na perrona tam
se procházeli
' Přiili ' jsme dosti laně má
společnice zdila sa bý( poněkud
unavena a hned se posadila Vy
bírala všelicos x malého vaku
napřed lahvičku s voňavkou pak
bonbony avšak aby sama všeho
toho polila nelíbilo se jí a nabíd
la mi abych oku-íil a jejích skvo
stů „5ív Ť
d s Děkoval jsem a vlídně jem se
ukláněl Díte bylo opravdu roa
lomue a zas io se mi nyní mnot
bem hezčí být nel prvé kdy
mluvilo o svých rodičích To
přivábil moji pozornost jakýsi
skřehotarý hlas ze strany Bv
to hlas dámy prostředního stáři
vstupující právě s rozkošnou as
osmnáctiletou btondinkou do če
kárny
„Nebesa! Toť není k vydrieni
jak ade tibee Dvéře otevřené
Co ade není ' nikoho kdo hj—J
Milado zavři rychkjtu bro-
„ „Ale matinko ! ' zněl hlásili
Rychlý pohyb e!aaikeaa k
dveřím přetrhl Miladiao adrihá
el patrně velmi zaražena c bil la
posíechnouti a biílila sa dveřím}
dovolil jsem ai jf v tom být nápo
mocným a a „diky navrátila sa
ku své matce
Kda Ja vak ř začala zase oi~
nia JBola na nebi ! Tys jej za
pomněla va vose Jak j a4
balá 1 llned masíl— — a co nu
tinka velmi pohoařeaa rU na
dvéře upírala ohlížela e děvče
nemajíc chuti aa vozem aaz4t
jedaucim blleli vlade kolaa a
našlo konečné pohřešovaný přej
mět vedle lidle na kteroa s mat
ka před okamžikem posadila
Dáma naklonila hlava trocha
naspat a leptala eoai Imi jaeea
nerosumll Milad odpovldlla
rovněž poieptmo Dáma dotírala
a kdyl Milada roahodaě odp
jfe opit odpověděla a hlavo a
kroutila otevřela dáma oíi al
dosud zavřené požkUiU vadycha
jic k nebi a bylo ml jak bych byl
slyšel : „To bude moje smrt A
sotva la povzdech tea a 4t jejka
vylel uviděl jsa a jak milé tt
děvče rychle vak otevřela a ně
kolik lahviček s léky vybal Na
pokynutí dámy 11 pk uaarděa
ku avoailka v rohu avěiatca za
táhla 4akotUvě svo&em
Jak litoval jsatu ubohé to dlř
kdyl pak přiledltha aklepaika y
naši přitomnoeti musilo proit o
akleniei vody a pak kdyl tu př
neal třesoucíma rukama ackoUk
kapek a obou lahviček da vody
nalévalo
i
Abych ji déle nepřiváicl v roa
paky pokynul jia asé malé
lečnki chtěj o zj TCn vyjiti
vlak v témž okamžiku otevřel
kondaktér opět dvéře svolal do !
čekárny hlasité : MlUčl vlapo-i
vti!
Za okamlik nato sdél jrm
vedle Marice va voze Naproti
nám sedě! jil jaký stáru ria
mající vedla seba malého hiwha
když to náhle dvéře ještě jednat
o otevřely%a bylo alyicti kt ada
ktera :
„Smim-lt proait etěné dámy
Venku někdo neeo řekl
„Prosím za odpaštěni bjU
sly liti zase kondaktér Jhu txta
jen čty ry ooby a mLto pro est'
Opět nějaká neramit&l
odpověď
„To je nemolné milí dity
iařte jen laskavé Vstoupit Ja
nej vy llí ?
Jeilř nějki odpověď!
„Ala nebeMs ctěné dámy vidy t
sa tam nekouří lívt hh míevJÍ
eltě prtit—
Hned ta ta shlédl l-eui hlavu
dámy pritIeJuího stiři kteráž
ale hned aase zmizela
iKxnysliI jm 1 w dia!o
Miladě výčitky Že nevstoeilla
napřed Kioi míl maticca s
vnítřka ruku Kdati f po tom ve
řejné ta pokáráni vklouzla bloa
dinka ověšen několika vaky a
před a ihned obrátila a aby t-
mchla matce k vstoupaní do v
ao
Koně?ně tu seděly naproti i-
bě matka zdála e být každý o-
kamžik hoťva vyputit daii dcw
ři bylo horko velmi hotka! Ná
hle spotorovab la okno na tall
straně je otevřeno Pohledla 4
zkotťivě na stála umírajúi mat
ku vidím ji jak sama e tou
bojuje otálí chtěla mi aěca říe%
alo obrátila se v rozpacích ta
dn h m straně
Přejete st abych zavřel t-kno?4
tázal jm aa kdyl děvče oj4t ca
mne pohledlo
„Jste velmi laskav saza! to
Šeptem a roip?it? Winíai-U Vás
proeit
Z ohledu na ubohé to dítě ixk
ioupl j-em okno vshlrt avlak
sotva že jea ji k tomu pomoci
přispěl thtěje přinést! oUt jji
dělinné láw kdyi tu Nba
a! Milado mim aa zada-
sit?- zase a út matčiných vihr-
"lo a na to odrá]děný pohled
maUin na sotva aavřeeé okno u-
bohou dívku k azardal přtaatU
a mna přiměl že jem k alehčenj
nás viťih okno opět spwtd lak
l adravý vzduch vnikai jimž
všichni jsme ohřívali
Jeli jsme aniž by se cos svliit-
nJbo by lo přihodilo Da! jsem aa
do rozmluvy sa starým páaea a
jeho hochem Otec nemohl mi
dosti předností xlohy avé ho
cha vy nach váhu to aaU již po
sp&sobtt Vvlkývh ol léčené mu
žisko naslouchalo jakýmsi hr
dým sebevědomím laet
všem těmto pocUvalitn Po4íji
vstoupil jellé jakýs maohomlavaý
obchodaik do vosu a tak doapéli
jsme konečné na sUttUt kdež
malá moje společnic vystupova
la Opatrně vložil jita ji ao ru
ky lístek v němž zo baleny byly
peníze za jízdní lístek a řkl jWra
po ta hn :
MZa to ai m&lel kduptt Unb
ny a lahvička veeavky'
le ne to nejde opovědě
la malá Marka avšak aa několik
okamlikd později když msil
vystoupili a mně srdečnou hubič
kou za moji laskavost děkovala
zaleptala ml rychlá do uch :
„Schovám si to ai do aejbliitca
prázdnin a koupím pak něco ma
tince bede mne pak uiit radií1
Odevzdal jfB dvč péči dá
my kteráž tu na ul lekal a viděl
jsem jak odcházejíc jellž tK- ach
čty ry král po mni so ohlédla
plivělivou svou hlaviakou tt
rozloučenou pokyvovalo
' Ubohé dité ! X skU aebyU
oškliv i-
▲ bas nehody dtratikt vlak til
svij Hdt caoji tpolažaíci sltta
ja zpozoroval la dám jrii-4-nlho
stáři slovy i pvhldy tkUI
dáli sa javos j blila sssrti al
životu a hlavni viau tohot stra-
IHvih) sUvu Ža aalao hledali v
aoďouU u péče sa straay M 'JAi
y-
Já pk učiniv aékalik aávŠUv
ubytoval jm aa v hostlaei ho
dlaje v místě ď#awovti a Uprv
jitra aaspii ju
S prvaiaa n lakem aavrául jea
s ď sathsvaaé %číy
Tllké naši !ar viy aal
sivami Vyla vlak uv:ža očwki
vaji že mi&y a poadvA
krás! di h4a aáldvaii
Sadil vitá míli sio
Nysl protrhla sivěj Z poiit
kabvU viděli j hliaki pole
Uvmy pvaaihl bj#w
riá krajta jsa tk U
tla Blž vítiao m'M !
Také př mvti dali
mrak 11 tvšj alalf paprik jj
aapaďt a pak— —
Ja mi těžká NmL jak 4Wh
je pSiílI d kraíay koíwta
levivt e mlj dc jiiJ aa%í
bj t tiseki sa alki avšak kv-
č4 uxhtí p-s c vlak aaail
ryrhkwti aU-vovaJ a kůtku
íaníra sv Hltal JtaJ!
XUil iea lklLo vjrwika
ilaé by tri ha &a a a f
rasseaou 4 wl huch if
maličká která haWaé s'v rae
kolm 4Weh krk jh vi
ao4v# paě jh a lrl2a
A lyU U věru avláiiai dv
iU! lií#dé liatý vrikevit a
bílej staré Žy sptí-fivatíi aa
rameat tuho jíaovha j#hož Živá
barva ©fc!čj naaiihiaíet jU
vire by la rumieaá
Vlak aiat"í Mž a la
kteíi as přvd krátkva aa h
dwita!t tiskli tKJLa srdevaá po-
itxai aa uta sladěny a v hiaaa
arnika nli iaíim
Aíerhl jsem s oUms stiaa vívli
slova Ivačcsi a aviwítaU um
cha aby starou diI wUtiwl
io K b aslaJi aaaalvl klidil
ara mdm$ Uk a to iit!MV4jL
aervaul také je v4l
ih lAlaa k jvala a ty hj W-
NOMtkl jwcas i Uitt uU
vou -cu Na it-u }i ye
v třvti a í%l ai-U rria-
ikkh byla ytopiio Vy 4mú
mUla %m wt
HlaýmU aSki mliý
11 kierý aprv aa bv l t#m
roa?lkl k hhatisa
ocímu matvčku:
l) tkl VáUi ! Taitt V tnn
V04 j Ll Ua pia ti potssl-
! Ala rvhl otxsln1 : m t
j-jů & sad4 kij ky te pia
ht'-l troha r-oaiwic—
N"k text ja samota i :
fit oJpřtedJi YitUv
Také dobřete řipui4i ir
hý Tsdy s bokm atMaiak%t !
Měj sa dlř aa hWdo 9 t%
doacim povtťai!H
Matička slwi j 1 twlla ma a
kUaě viW sya lkU Uwict
ři Ukm Vojtěka : S Wthsa
ila4 j! Pvžh'j Vá lihli
ditky slys-te!
lUe í Ia k u p
li ptríl ko lktir dvsřv 11
síka poadiikla sa v#ka{
ky & a ky asatr j-iii jmlmum
% tvit poplila Yoj' h jk
volal $
„Daj poaor pli vyiiai
Václava A— viak odjUlií
Selský hch aa mž jH př
blžiaa at~tři skl4aL la alar-
íi jwt ai j-ra pynka mvil
alirat si nU prav ti
„Jak pak fcsl it a li
to dot la ?-
pro aa aa j KI i ruaaautaiaě
Y tofci okamžecti st%i ko
Jaktér 4a voaa a ohÍiil ko
km tak jako by ckUt lír Vy
etj k mUt kýt pravda r4
i Via schoa vvarn
MVy máta ř#?adta Lsiky
tázal aa ihnvl mJho slsJ
4d# aa twha a j4 a ma
nukatt adpavadl tio „tady
toi aaehcata t !# pua4:t
ata U kš J- aapMČol k4kté# a
přizvukam vaackai laž vt-iu
Iiku pikaa V isíU
a když ko-Jktíc ry' r
maey pokríiv sa wž#i! pptivl
jK:w sa vha n'i£#X ca by ta
léna #chaa4ío
Co ji hi— ? A etiU
mtm a ta řiri tf rav wil xt k
mJs t aliři 1 tt# LÍ?ijda stati-
Mtička j Čii dil u UUi
ačkoliv Mtat ' { ýiii
přl alari jř jí dva lml++
sit lt- Již a-J !rlifttvi by t wm~
li a aarhi avUk o4 kvii'% n
Uho roku ja tak akron !
ke podivu ctataa ja adri
Urvki i aa dks a vl ly tmU a
bjrstraf a nahlas tizal sa stala-
ay : Js-tt pravda maa£&k my
pSj4w pl jal ea ey a
roaataru ?
Stará ussdívzU sa f t krvav
ta blavo '
J§el bymla lípa aCiaž k ívřy
jte vji matka po' 11 vaďla sá
ta aa fivšrí tla} j"aa aa saaa
thra Wh ! oapavédt so
a4 j si V Uk !!{ pa
h4t a jk jnea j p4
ilyrUtHiaia :y j_ts klí&é(
fcKlpťÍTal A saaa avýWa jat
UVaaaaa tiasl a iré: Jl+b
pravd nanialo fl4 čtyřlatli
tl Wty uŽ-Uttr ait
Ujl pem ai Livla tlkýf
Csaatk eďovl4il axkjka
slyšat pro brč! voul jsatl víak
m+ ll basa
Nya4 szJta sj"-ié klika
ti ptal fm+a - k4 si£aJk aa-
smál eÍTÍu IXXt-ři mv
sssoata Nil doatór Iv
ká r l£dia jfest aeatraut 42v
ru a laril hká ptkulafaeM %
e4vaáaim ntniU ř tak
paa poku-j jka dU která
jit da {MsteU Ca ma sa 1 1
Čaj a ta aay( us—nk
— žlJUrupoau !—- A aaa saiU
řekl: WX ajulk ja Wž po
k]aa aITa Win ramoau
vlíyťjsi da vwával plíUl ča-
Iv N!n chftsíj o4a ok-
TTtl rychlý id 11!
41 ' "
vl-ý Vivr ti jUt aáviét
r it JI j ln i á XU1
l vuj :' ? 4dv4iíi
— až aaIL'
Uri asa!4 n jva
saaJi mmi avrý
iLkk bru nt k i poki
val:
vt- : j -í
aa po hii T 5í m Ce
-íe r iíyW:
Jk m t- a U i?{t
N a %-xr ViWV -Vl 4jJk
it ?wr wibi řw-ť lU'a
ssammka - Jk UK Vw
ťa a Uu Z Klhyk
k-±h1i tW BSxi&J Lt!t r Tu
r+m i aiyw! : Xt m iuřm to-j-
pv}Vi Imtmmt-
" 1 iií jaké aspLLStvt
W %jtíVíSi UUIk_ A
t imm ta po' vj i:i a wí a
am by ta jřsx- isk] pWaA
aaat Jž a4 tvw Wt amlt
hWa a ai ji vždy oi:
riaa z prtU u 1 i ir
f
4kaé
la poL"
Aa i jU ta pra v i
trsao ot-t tt tak ta
ae t
r-u pí j wí
vBřmao ta pak Via aap4i
S'd4: K'4ik 1 fraa jwka
'ia Ir íJ w
vvh Vám aswU a-kv
kavypritlt Jt mmmtéikM 4i
Uta p para4 n4 íry kivl
otc aířf ovitó a f pe
é íl ty díti UsaU rakoj—
— přt V~a+ kaaa4 a vrašto
bl rc &kiay kUr ml! a
kiaa 4 v a — irrk wU
vWriat £: tujLii cIa1
stínko co a3oi ahyk udxžu
hJrt¥ t kyta tNA
Ž %hm Wea dhrjm hk4a
s p?vii aWžiuwU přW
ckÍ4U ai čtaá dovkavala
t bvk hčiMa uohoť ha téu
irh4 matiky Wžis hvhoaa !
k I a ! Ani 4 t aevakiM
v tfrw t wX-k vías 1
kJj hr itr aeřtt ntiJa! d
a j-hw-j d uba sa émtMw„%
% 1%'jí J jak- bwk vě
Píí'
- a asvvLl
aa 1 ta M4to4 jJt ta Vjk
jkle4 tciasrn a jaa
ÍNktt jak k a mtah
ib pra ffcčit alkU iž yl
X V netři
5íara sv tlila tk jM# 1L
k '♦riiJiv kr:'i ktivLk J
U m uU auilaaůa ipia
Par! p At%Z oaaaasav
#j
b'ilí atav Pohl jta iá
it dtaf aa břai
a M pk tkMrj čwka
1 iW k j vku
a sa pit % sí m-
tIk via aařatí r miii
i -a % -4i pfX 1 oíi
vždy uamvř
M aoi bvfá -h'íKC my a tf ksJU
I tem iw a bj !# j k mmi mimi
'a kuři sa součky usu k-':
" ťa Nvl jMa také
tMavhJ kí#i m]WU naK Já
Pk byt byvk rií Oarws mafelk
4 jřvuWe byl
i"- ' k tliklot aii aa j4o
paf tia jol v
uía liiU č-ta tak patK{
aj
Hamtjursho-crncnciia
Caudtara tmfaait4c Vaatfutrt
raui řwiiv t itinw ith
%m mí mm
— - —
r mmmm mwm-mmmM ~j~m
rírrirrrisíoox city t pjicific
SMIMWt tMf I S9MlkT ' - - trtW
Z ltaaahra 4a Nava Yk
L křsU II SK al IL k! inj:
vw Mtiif suti ao paf ir
i Nv Yjrka té
I kaL 11 aa-a- 1L k& t"-i
IL kaj 3LaL
waaipataki f3tt vr ppřrk
li o4 I — t i rkl píaiíl poio
vwk~ K-iai a liaaá&vk ta
av Vvk il zlata
v
AU
:3T ccrrcn
ja -aiil 'Siaít
Jtwt:rjw ijmrr%tA
V 'w Ttea 11 ss tfm ajci'miss aiss
KCN12A£rrT£Ctt
a£NlnST
Dr Qhy
mastku uživiai
Cv da C-R 1J
tawoo4 4v T 1
ŽH d Lk
ít tža St C%ric„_
s
ui #a
t sa
lWlvJra Vil
k'Ma da ř-xk-irL—
Ca-waa MwJtc
ai trmaž
Ni CO
4rž
í pWaíiai třW-_
COIT H2DT v
ra
KOUSJíl JED1ATEL
BM
čtaa 4lí a 12 :
knaa rarua a IV
"''AHA Xii
šminky a svirai listy
'" '- — IS ms eji-m - _
r ik - - „ 7ttvt
" """"a s
4sa
snaH "
KiiAnrrrtio
r 1 1 ni
0UCIIU!
nemec CritttOfU
tah a secu r
lZmllui&K 1X-
Izlh í BÍsozaTk
varv se !?oiřoa
adl sel tmm
ali
as
4 Si rtbř K U Sa S
1 iilw r
m 71 pí n tiTc
í Ir:!1 ~
! 1 ""
i w - ~ W k N#
ž %__r ~ mm
as imm mm
" Sk
~ 6 3 í
lfTf ~ ~ tmm Mk#
- ~ — -~ " J)}
fa
sm —
1 ~ SS mm
- m ► mm
"" mm mm mm
L " mr% mm
t~~m Z
- -iini
tmmmm ~ n
t _ - - mm
" a
1
tas
" tssía
!" tmm- m s m m m
- iaa ZZ
t zZZ- "'
-TZr1 ' &tó-
r irr — tmm um mm
~ Mm as mm
t ř- mt m mm
JT Sasa
' —s ssss a mm
mmmlL" ~ Z T m am
1 to
-- - - M
„ ' M tes m m m m
wm m ± mm mm
i -n tsi
i jMav JVitsarsac O ti (l)
!T7 řeš isiinnrs
! t+mži J - 1 Tn-fTť-f -x Vjh
" cnt srn CTřAt: