Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Nebraska) 189?-189? | View Entire Issue (July 8, 1898)
14 Pokrok Západu T0JE118KB HUUORESKY 01 LUDÉKA ARCHLEBA Vánoční kvítka Blažená doba vánoc anděl míru hlásá pokoj lidem "dobré vůle" — však na světě jsou též "lidé potu telní" Uvidíme hnedle Nastalo jitro štědrého dne "a desátník "ode dne" ohlásil po od děleních že jest "tágwach" a že "dnes dává kumpanie vartu na Provinciál" Všeobecná mrzutost probouze jících se vojínů — - někteří proje- vují svoji nespokojenost hlasitým "pac!" někteří jen bručí — a ně kterým jest to jedno když doma u svých vzdálených býti nemohou Jen v nejzazším koutě čtvrtého oddělení ležící dva rekruti oba "pražská kvítka" sebou ani ne hýbali Po chvíli když počalo mužstvo konečně se protahovat a vstávat ' otevřel opět desátník "ode dne" dvéře a tázal se: "Je snad někdo marod?" Z kouta ozvalo se dvojí slabé zmírající "já" a desátník zaznamenává si: "Alois Vopička a Josef Krejča marod" — do ran ního oznamu "Podívejme se na ty rekruty mají ještě senové vlasech a na vartu už se jim nechce! Co vám schází?" láteří přísný četař dosud na svém kavaletu si hovící "Poslušně hlásím pane fíra já — -já mám takové bolení a hučení v hlavě že se mi až dělají mžitky před očima nevidím- ani na krok — ach — áchich — " vzdychá rekrut Vopička a klade hlavu do komisní deky " "A co vám schází?" táže se četař rekruta Krejčy Tento jest obrácen hlavou ke zdi a ani nedutá "Nu slyšíte?" rozkřikl se četař seskočil s kavaletu a třese maro dem Krejča vyvalil vyjeveně oči a pohlíží hloupě kol sebe "Co vám schází se ptám?" táže se znova četař "Co poroučej pane fíra?" "Co vám schází se ptám ne slyšíte?" křičí netrpělivě četař "Ah ták Prosím pane fíra já — :mně zalehlo v obou uších já musil nastydnout na mozek ne slyším pranic oh óh" naříká Krejča a leze pomalu s kavaletu Četař vrtí hlavou Nějak tomu marodování nevěří a z povzdálí pozoruje oba rekruty ? Mužstvo setniny sešlo zatím na dvůr ke cvičení ve světnici zůstali jen oba marodi a hekají o překot Pak Vopička s "mžitkou" šeptá nedoslýchajícímu Krejčovi že by byli blázny jiti na štědrý den na stráž Jakmile je plukovní lékař uzná bude vyhráno ordinance z marodní světnice nebude již tak hrozná a až odejde setnina na stráž půjdou pěkně domů Rodi čové jejich bydlí v jednom domě na Smíchově po večeři budou hráti "černého Petra" a pak půjdou na půlnoční "k Leflerům" Do kasáren se dostanou ráno — na "marodecimře5 se tak přísně ne dohlíží Druhý den se ohlásí jako zdraví a pak půjdou v poledne opět domů na božíhodový oběd a na večer si mohou vzíti "přes čas" mohlo by se třebas někam jiti Z hovoru tohoto vytrhla je po bídka desátníka ode dne aby šli k "visitě" "Lojzo teď pozor" napomíná Krejča a k vili efektu vede Vopi čku majícího zaváeanou hlavu komisní poslamkou která mu sedí jako ohromný turban za ruku še rou chodbou ku světnici kde plu kovní lékař ordinuje Krejča 'jen mrknul po světnici a již viděl že tam leží pouze jeden marod tak že ještě několik postelí je prázdných Naděje na "uznání" v něm vzrostla Plalíovní lékař starý praktikus tlzIi cs ks drcfía atpttliv f 'tá sebou již "ohlášené" a "rekoman dované" marody pozvedl brejle nad obočí a tázal se prvního s ú směvem: „ "Co pak vám schází vojáčku to jste se zrovna o vánocích musil rozstonat to budete míti špatné svátky Nu co jest vám?" "Poslušně hlásím pane doktor já mám takové strašné hučení tu hle v hlavě a v očích se mi dělají mžitky a kola že ani nevidím na krok před sebe tuhle kamarád mne sem musil dovésti" naříká skroušeně Vopička a koulí hrozně očima Lékař pohlédl zkoumavě Vopi čkovi do očí sáhl mu na čelo a tázal se: "Mne však vidíte co?" "To prosím ještě ano" "A tuhle svého kamaráda též?" "Prosím toho už jen tak jako v mlze a pak se mi dělají ty mži tky" lhal Vopička "To je s vámi moc zle vojáčku počkejte chvíli" a lékař zavolal svého íámula ku příruční lékárnič ce načež tento se vytratil lékař pak zapsal do knihy jméno a set ninu Vopičkovu "Tak nyní mů žete jít ke své setnině složte své věci a pak sem přijďte musíte míti několik-dnů úplný klid ticho a sa motu" dodal lékař se zvláštním přízvukem Vopička měl vyhráno Opatrně tápaje kol sebe a vraziv zúmyslně do kavalce vedle stojící ho pomalu odcházel Jsa venku zamnul sobě radostí ruce a nespatřiv nikoho v Šeré chodbě obešel několik uprostřed úzké chodby postavených vodou naplněných Škopků překročil přes príč chodby ležící dlouhý smeták a několik chvošťat a šel urovnat svojí výzbroj Zatím obrátil se lékař ke druhé mu pacientovi "Co vám schází vojáčku špat ně vypadáte" a bral ho soustrast ně za tepnu 'Co poroučejí pane doktor?" staví se Krejča hluchým "Co vám schází se táži!" "Ach tak prosím já na tohle ucho nic neslyším a na tohle jen tak moc malounko" "A od kdy?" "Co poroučejí pane doktor?" "Od kdy to pozorujete?" "Ano pane doktor!" "Od kdy to pozorujete se tá ži!" hučí lékař pacientovi do u cha "To prosím už kolik dní mně zvonilo v uších ale dnes už to ne mohu vydržeti" míní bolestně se tváře Krejča "Složte své věci u setniny a přijďte sem s tím druhým potře bujete též — několik dní Slyší te!" "Poníženě děkuju pane doktor slyším" děkuje Krejča a odchází od okna kde jej plukovní lékař prohlížel přes dlouhou světnici ke dveřím Lékař se usmál vySal rychle z tobolky několik drobných peněz a hodil je odcházejícímu Krejčovi pod nohy Peníze se za jasného jako výsměšného zvuku rozlétly a Krejča vypadnuv ze své 'přihluch lé role honem se ohlédl chopil se oběma rukama za kapsy mysle že jemu peníze vypadly a hledal po zemi " V tom však poznal chybu svoji a stál tu nyní jako opařený u dve ří nevěda co poČíti "Nu jen jděte jděte" kyne mu smějící se lékař rukou ku dveřím Na posteli ležící 'těžký maroď kousal do deky by nevypukl v hlasitý smích Krejča odešel Do světnice vstoupil famulus lékařův a hlásil že marod Vopič ka 'vzal všecky překážky' v Šeré chodbě nasraŽené beze všeho úra zu ba ještě Že se jim zdvořile vy hnut" "Tak měl jejich četař přece jen pravdu" a lékař připsal a obou jrsen paciectt do rctril-y 'j-'r nemoci' latinské slůvko strašného dosahu: 'Simulans' a osud vánoč ní firmy 'Vopička & Krejča' byl do Nového roku rozhodnut Když přinesl desátník ode dne 'knihu marodů' setníkovi k nahléd nutí nařídil tento pouze by se oba 'simulanti' chystali s muž stvem na stráž Když zvonilo téže noci na kte rou se naše 'kvítka' těšila že si zazpívají u 'Karmelitánů' 'z růže kvítek výkvět nám' poprvé na půlnoční stáli oba marodi na dvo ře bývalé Svatováclavské trestnice 'na postu' a drkotali zimou zuby A když vojáci vrátili se ze stráže převlekli se a vyšli sobě na boží hodovou procházku ku svým 'sta rým' Krejča a Vopička převlék li se též— však do plátěnek a 'špa círůvali' — do basy Na Nový rok teprve spatřili světlo boží — Lékař jim nařídil několik dní klidu— do stalo se jim ho— chudákům 'váno čním pražským kvítkům' ale na tvrdých prknech temnice První den svobody Toužebně očekávaný poslední den 3letého vojákování konečně nadešel Dovolenci stojí již v ci vilním oděvu v řadě na dvoře ka sáren a očekávají příchod rytmi strův "Pane rytmistr poslušně hlá sím že jdu na dovolenou" hlásí radostně jeden za druhým drže y ruce klobouk: ten kloubouček kulatý pentlí lemovaný — Rytmistr prohodí ku každému přívětivé slovo tu a tam podá ně kterému obzvláště bodrému vojí novi ruku jako poslední vyzná menání a táže se některých co že budou v civilu dělat Některý odvětí: "a já mám svo je" mnohý "jde do služby" onen se prý 'přižení" jiný pravý: "já mám doma rodiče" což asi zna mená že jim nyní nastává starost o něho a tak to jde celou řadou Na konci stojí 'trinsoldať Pavlí ček - Tvář jeho jest zasmušilá ač byl po celá tři léta nejveselejším voji ném celé divise jenž znal tolik písniček a v dlouhých večerech kdy vojáci leží pod pokrývkami a po tmě kouří z dýmek musil vždy 'vyrukovat s nějakou pohádkou A tu vždy povídal tak dlouhou až všichni usnuli a jemu již na ob časnou otázku 'maso?' neodpově děl žádný více 'kosti !' čímž kaž dý dle starého vojenského zvyku propadnul pokutě dáti mu druhý den 'od menáže' kus masa ze své porce A na to Pavlíček držel Vybíral přísně svůj poplatek za povídání ode všech ospalých a ka marádi si rádi utrhli od úst vždyť za to usínali s myšlenkou na zlaté časy kdy jim babička doma vy právěla při rudé záři louče v zá pecí podobné historie Zlaté mlá dí — zlatá vojna — když se jen po vede KdyŽ nezkušený rekrut vyBal z kufříku 'páček' komisního tabáku aby si ho rozkrájel číhal již Pa vlíček zdali sobě 'ucho' při kráje ní ihned nacpe a zapálí ne-li — běda páčku — tu Pavlíček svolal ihne celý 'cuk a již se všichni nandávali z cizího dle ustáleného zvyku vůbec Pavlíček držel jak na domácí tak i na vojenské tra dice a věděl všechny vojenské zvyky a způsoby jimiž často ba vil své kamarády Dobře pravil přítel Pavel Albieri ve svých vo jenských povídkách že staré vo jenské zvyky vymírají Ba bohu žel že vymírají velice rychle Dnes poslední den spali pod houni erární— zítra je nebude více buditi Pavlíček jenž byl vždy prv ním vzhůru an danně přejímal od svých pohodlnějších druhů 'cimr tůru za nějaké to 'bačko' Konečně přistoupil rytmistr ta ké k Pavlíčkovi že se jej poukazuje na jeho do sud vojenský oblek a podává mu jako jednomu z nejsvědomitějších vozatajů a vlídným úsměvem ru ku "Poslušně hlásím pane ryt mistr Že nemám nic jiného na se be a to v Čem jsem před třemi lé ty přišel bylo tak chatrné že se to 'na magacíně' úplně rozpadlo Poslušně prosím za ponechání to hoto 'komisního mundúru' Rytmistr se obrátil na strážmi stra za ním stojícího s otázkou mají-li 'nahoře' něco 'uebercom pletť a když tento přisvědčil da roval Pavlíčkovi obnošený oděv jejž na sobě měl i s vysokýma botama Pavlíčkovi zasvítily oči radostí děkoval přesně salutuje "Tak hoši mějte se dobře a pamatujte vždy na svoji vojen skou čest a nezapomeňte co jste se zde za ta tři léta naučili byste kdyby vás vlast jednou potřebova la dokázali že jste statní junáci A teď s bohem! V právo toč! Po chod!" Vojáci zavýskli volajíce slávu pluku a rytmistrovi a hrnuli se kynouce svým ještě dosluchujíeím nyní jaksi závistivě ze stáje a oken vykukujícím druhům do trans portního domu neb přímo k rod nému místu Pavlíček šel poslední Kam měl jiti? Než přišel na vojnu byl kočím u sedláka ve svém rodišti byl sirotkem neměl nikoho na světě a nyní kdy po znal město život volnější svobod nějŠí nechtělo se mu více zpět do té nekonečné roboty Tak zde nyní stál před kasárny v komisním oděvu v uzlíku 'láb íík něco prádla staré proprie ty' před sebou širošírý svět — a za sebou hrnce masa a komisních knedlíků Kam se obrátit? Ku chař od švadróny-— krajan— mu si ce slíbil že proS několik dní bu de míti něco 'pod pokličkou' ale jak dlouho? Pozvolna kráčel hlučnou ulicí pražskou přemýšleje co počíti Staral se sice již dříve a měl slí bené místo nádvoraíka v jedné zájezdní hospodě -v předměstí kam často dojížděli lidé 'od nich' ale nedostal je pochlubil se totiž v kasárnách štěstím svým a toho použil jistý desátník jenž trochu té 'švábiny' drmolil — a místo mu vzal jak se říká — u samé huby Takto rozjímaje prošel Pavlíček nejhlučnější část města a octl se v odlehlejší ulici Před otevřeným vjezdem jed dnoho velkého omšeného domu se maně zastavil a pohlížel dovnitř Na prostranném pískem vysypa ném nádvoří jež bylo ohraničeno pěknými stájemi a kůlnami na po vozy jezdil do kola as 81etý klu čina na vysokém dvoukolovém vozíku k němuž zapřažen krásný bělouš jízdu tuto řídila uprostřed kola stojící mladá štíhlá dámič- ka Divadlo toto upoutalo Pavlíčka tak že nevěda ani sám jak po stoupil do průjezdu při čemž se mu namanula myšlenka by zde požádal o službu kočího neb vů bec o zaměstnání ve stájích vždyť měl v náprsní kapse svůj vojen ský ' pas od vozatajstva a v něm vlastnoručně rytmistrem baronem Z připsanou poznámku že jest "velmi dobrým ošetřovatelem ko ní a obratným vozatajem" Chudák ovšem nevěděl že i k dosažení místa u koní kromě do brého vysvědčení dnešního dne jest také protekce zapotřebí U nás nikomu nenapadne jak tomu jest v cizině by se o vojíny tři lé ta vyslouživší jakýmkoliv s půso beni postaral aniž se po lidech práce schopných v tu dobu kdy tito z vojny odcházejí u nás ně kdo táže — Je materiálu pracov ního dost O lidi z trestnic vyi!i r ř — S f — - — né chochy kteří bez svého přiči nění místa svá opustili by oběto vali řadu let svého mládí pro stát a jeho bezpečnost a kteří nevědí často kam kroků svých obrátiti za) změněných poměrů — se u nás ne-) děje ničeho Ponecháváme thema toto kru hům povolaným a sledujme náš -jednotlivý případ který náhodou končí šťastně pro našeho prour hubovaného' vozataje Pavlíčka Pavlíček si umínilže se zde otá že mohl-li by býti přijat do služby vše se mu zde nějak líbilo ta či stota v každém koutku ho vábila Mladá dáma právě pobídla koně k rychlejšímu poklusu když se roz-y lehl nádvořím příšerný skřek a z otevřeného okna poschodí sletěl za hučícího třepotu křídel veliký zelený papoušek s červenou hla vou a usedl na rameno její KůS uleknuv se nenadálého hluku a právě nad ním letícího ptáka se vzepjal uskočil stranou při čemž polekanému klučinovi vypadly opratě z ruky a splašený kůS pádil přímo ku vjezdu do ulice Pavlíček spatře v jakém nebez pečí se nalézá dítě na kozlíka dvoukolového vozíku sedící usku čil stranou a uchopiv pevnou ru kou opratě u samé uzdy jedním trhnutím zastavil zdivočelé zvíře Dívka okamžik leknutím ztrnulá shodila ptáka s ramene a spěcha la s výkřikem zděšení ku vjezdu Zde však již sejímal Pavlíček plačícího hocha s kozlíku Při spěchavší nyní livrejovaný sluha odváděl zpěněného a na celém tě- jravuceK jej cmei nasieuuvai uy se otázal po nějaké službě Mladá dáma držíc dosud plačí cího klučinu za ruku volala jej' však zpět a poznavší v něm dle obleku vojína od vozatajstva tá zala se ho po vřelém poděkování za jeho neohrožený skutek jak přišel do dvora což když tento po dlouhém koktání konečně ze sebe vypravil tázala se jej ponč'' kud se zaruměníc zná-li rytmi stra barona Z "Jak pak bych neznal milosti vá slečno dnes jsem teprve od jeho švadrony 'prourlaubovanej' sloužil jsem 'pod ním celá tři lé ta" míní radostně Pavlíček "Nu a byl na vás hodný ten TV-— ! " -ÍAVÍ -A- I pan rytmistr?" tázala se dále dív ka kynouc starší dámě která nyní sešla rychle se schodů a líbala klučinu jenž byl před chvílí v ne bezpečí "Ba byl milostslečinko snad jediný z celé divise často nám přilepšoval ze svého a prostý vo ják dostal u cěho vždy 'za právo' Za toho bychom i do ohně byli šli však mám tuhle od něho vy svědčení podepsané" rozhovořil se pojednou Pavlíček a již sáhal po svém 'pasu' V tom však zazvonily průjezdem ostruhy a Pavlíček spatřiv při cházet! svého rytmistra 'vzal po sici' srazil podpatky o sebe a pře sně salutoval Rytmistr udiveně pohlédl na svého bývalého vozataje a pak na komtesu Zděnku — svoji nevě stu Tato několika slovv vvsvětlíla 0 i - - rytmistrovi právě se sbčhší neho- 1 du a Pavlíček byl ještě téLoŽ dne přijat do služby v domě jenž se mu byl tak zalíbil Za měsíc na to seděl Pavlíček pyšně ve skvělé livreji a lesklém vysokém klobouku na kozlíku a třímaje hrdě opratě páru bujných koníků vezl mladé novomanžely — svého bývalého rytmistra a komtesu Zděnku do královské o- bory: Kéž Sř fair rnřťXtf mnnU na šim hodným chlapcům kteřf WV cnazejice po 3 - letech ze tlulb ttitu povicsé cívIU t — j ť