14
'Pokrok Západu
VQJBGSSB nOIIQBESKT
Od LIDŽKA ARCULEBA
Nezdařená salva
Všechny svátky v roce byly
nim vojínům vítanými jenom
"Vzkříšeni" a "Uožlňo těla" jsme
se strachovali neboť ač byl náš
major dosti hodný pán přece bě
da praporu zkazil-li některou ve
řejnou salvu
Náš prapor byl před několika
lety rozestaven s celým plukem na
Příkopech proti lékárně jako vřa
děná šarše stál svobodník Woiseť
schlaeger na pravém křídle vedle
něho přítel můj Amort a po jeho
levé straně já stáli jsme v klidu
a Amort pojednou zašeptal: 'Hleď
Luďo tamto v okně ta dáma to je
kráska co?'
V tom však zavzněl plukovní
kův povel "Habt Acht!" "Gene
ral Dechargel" "Hoch an !" (Do
výše zbraň!) a mužstvo míří pánu
bohu do ' oken Tu nešťastnou
náhodou usedne Amortovi jakoby
v celém království Českém neměla
mítsečka veliká moucha na nos a
nedbajíc důležitého a velikého
pro nás okamžiku počne se lho
stejně na něm procházet — - zrov
na jako ňa Příkopech Amort
mrká šklebí se moucha ale ne
dbá zabodne svůj sosák do masité
špičky nosu — Amortem to pro
nikne jako elektrická jiskra prst
se mu zachvěje a rána vyšla o půl
vteřiny dříve Předčasný výstřel
strhl jich s sebou více smích obe
censtva byl nám všem odměnou
'Pr — rr — r — rr
zně
lo to posměšně ze zástupu di
váků
"To jsem tomu dal!" zašeptal
Amort a zbledl ?
Major jen koulel očima po pra
Doru a mával zlostí šavlí ve vzdu
chu A ke všemu neštěstí se teh
dáž defilování před generálkou též
nepodařilo" '
Když jsme přišli na dvůr do ka
sáren v nichž byl náš prapor sám
ubytován rozzuřil se major tou
měrou že diktoval celému prapo
ru deset dní kasárního vězení a
připojil vzletnou češtinou že až
bude vinník který nevčas první
vystřelil vypátrán že mu má
býti dána "deka" a ukončiv svo
ji krasořeč notnou nadávkou ode
šel
Za majorem zavřela se vrata
kasáren a kromě poddůstojníků
nesměl nikdo z mužstva po rozka
ze ven do města
Dva tři dni to ušlo po rozka
ze večer se vytáhly karty zpívaly
se písně ale k osmé hodině v do
bě dostaveníček a schůzek milost
ných neměl nikdo v kasárnách
stání vše láteřilo Jindy vždy
veselý Amort měl malou dušičku
V těle neboť dostat "deku" není
žádný Žert a jen tak občas po
hlédl na svobodníka Woiset
schlaegra kterého uprosil aby
nic neudával ale o jehož vytrva
losti pochyboval mne měl zabez
pečeného vždyť jsme byli spolu
žáci a krajané
Woisetschlaegrovi který jako
svobodník mezí poddůstojníky čí
tán nebyl bylo jedno má-li "ka
sárníka" nebo ne poněvadž z ka
sáren nevycházel leda v den vý
platy kdy: zacházel si "k děravé
mu litru" na dvě sklenky piva
Nejbolestněji vsak ' ho hnětlo že
si nemohl nyní denně posýlati do
kadetní školy za pět krejcarů pro
"haši" (sesekané zbytky masa)
jejíž byl náruživým milovníkem a
ktsré se musel nyní kdy vojáci z
kxxáren ani na krok nesměli od
říci čtvrtý den po Božím těle byla
výplata a jakmile cítil Woiset
schlaeger r kapse několik deset
nika neměl více stání dlouho
trirlovasi touha po "báli" vy
piUa cesirocenca silou omamo-
vala jej potlačovala v něm vždy
více lepší pocity Svobodník dá
le již neodolal a k vůli zamilova
né "haši" šel a stál se zrádcem
U inspekčního Šikovatele udal
ubohého Amorta jako původce
zkažené salvy —
Za chvíli na to smělo mužstvo z
kasáren
Woisetschlaeger si poslal ovšem
ihned pro dvojnásobnou dávku
"haše" načež se odebral ku své
mu "děravému litru"
Amort odešel také ale zlé tuše
ní vkrádalo se mu do osrdí
Amort byl čtverák a čipera
uměl kromě jiných veselých kou
sků také mistrovsky napodobiti
různé hlasy lidí i zvířat čímž nás
často za dlouhých večerů bavíval
Pamatuji se když jsme jednou
stáli na Petříně na stráži v noci
2e svým umělým kpkrháním roz-
kokrhal všechny pražské kohouty
a "prorok" Fiala pak prorokoval
dešť
V den kdy se stal předmětem
zrady svobodníkovy o čemž nt
bylo pochybnosti přišel o deváté
domů stanul u dveří naší jizby a
ohlásil svůj příchod zdařilým za
hudrováním jako krocan Všech
no se smálo a Amort jenž zatím
netušil nic dobrého doufal že se
snad na slíbenou "deku" pozapo
mene pro kmotra příhodu byl
však oděn po celý den ač bylo
parno do tří košil a kolem těla
ovinul komisní poslamku Ďábel
kamarádům věř
Stoje zády ke dveřím počal si
stláti postel a mžouraje očima po
svých soudruzích pozpěvoval si:
"Až já z toho světa půjdu —
smuten sobě zpívat budu" — :
když se náhle zticha otevřely dvé
ře a do světnice vešlo asi patnáct
vojínů ostatních setnin v obličeji
počerněných a každý z nich třímal
v ruce ocelový nabiják z pušky
vzadu stál trubač praporu
První muž držel komisní po
krývku a spatřiv Amorta skočil
hodil mu "deku" přes hlavu a již
dopadaly rány na nebohá záda ne
šťastného přítele
S počátku bral to Amort žer
tovně kvičel jako štěně a zase
vrčel jako buldog když však vi
děl že své mstitele nerozesměje
a že rány dopadají nepočítané na
záda jeho dle zvuků polnice
schoulil se a trpěl jen někdy bo
lestně zaskřípal zuby ale při tom
blahořečil svému nápadu že se
tak dobře opatřil
Konečně dopadla poslední rána
a "lynčovníci" zmizeli Amort
shodil pokrývku narovnal svůj
hřbet přece poněkud porouchaný
zařičel hlasem tuřím a přísahal
pomstu celému praporu Uražená
jeho vojenská čest se ozvala — a
kamarádi se smáli
Druhý den byl velkv cvičebnv
pochod a mužstvo přišlo vyhla
dověno a uondáno a až k páté ho
dině odpolední do kasáren Po
menáži čištěna výzbroj a pak si
každý ulehl aby se posilnil na
příští den
Svobodník Woisetschlaeger šel
s Amortem dvěma nováčky naší
setniny a s trubačem Pacalem na
kasární stráž
Po čepobití dojedl svobodník a
"velitel" stráže Woisetschlaeger
svoji "haši" povolil si pás zul
pohodlně boty natáhl své kosti
na tvrdou pryčnu a za pět minut
odnesl ho rarach v říši sladkých
snů jichž předmětem byla milo
vaná "haše" a "děravý litr"
Však dnes nikdo nepřijde přehlí
žet kasárny důstojníci jsou una
veni a praporní inspekce spí již
také "přes čas" nemá nikdo
proč by si tedy takový velitel"
stráže nepopřál drobátko toho po
hodlíčka?
Za chvíli uklidil se na lavici u
kamen aby nepřekážel trubač
Pacal a nováček - Polívka jako
"třetí číslo" uvelebil se na zemi
za kamny aby panu "velitelovi"
neubíral místa
Po strážnici rozhostilo se ticho
a jen některá zvědavá můra popá-
hvší si křídla o čoudící lampu
třepotala se po stole neb občas
spadla ospalá moucha se stropu
chvíli bzučela nad světlem a used
la opět jinam —
Venku na chodbě u vrať sedí
však na lavici Amort s nováčkem
Poldíkem Vítkovic a kouří je za
brán do svých myšlenek
Náhle povstal a povídá: "Pol
díku mám hlad"
Rozespalý Poldík odpovídá:
"Ba já také!"
"Ale jemine teď jsem si vzpo
mněl vždyť mám nahoře pod po
stelí v kufříku kus slaniny a dvě
viržinka od neděle tu máš klíček
a skoč pro to rozdělíme se ale
zavři dobře" míní po chvíli
Amort A Poldík již byl našeho
dech vždyť se tak laciná večeře
zase tak brzo nenaskytne a pak
ta čest — - od starého vojáka
Jen byl nováček na prvním
schodu vzpružil se Amort jako
hádě skok a již byl na strážníci
z níž za minutku opět obezřele vy
běhl
Venku odbíjelo půl jedenácté
nahoře spalo vše a snad i ti de
sátníci ode dne schrupli si po ce
lodenní námaze v dusné světnici
Náhle však kde se vzal tu se
vzal ozval se na tiché chodbě u
vrat hlas plukovníkův znějící jako
když sype hrách na dřevěné ře
šeto "Velitel strrrr ráže ven! Trrru
bači! Trrrrroubit! "Allarrrrm!"
prrrrro celý prrrrrapor! A hezky
rrrrrychle!" -
Slova tato jež mužstvo našeho
pluku velmi dobře znalo a jimiž
nejméně jednou za půl leta nás
plukovník jinak hodný starý do
bromyslný pán z nejlepšího spán
ku vyburcoval zkoumaje tímto
spůsobem pohotovost pluku měla
za následek že rozespalý "veli
tel" stráže u brány vytřeštil oči ze
spaní Hmataje kol sebe chtěl
si upjati opasek aby podal rychle
předepsaný oznam přítomnému
plukovníkovi jako velitel stráže
Však co to? Oba hroty u přesky
jeho jsou ohnuté opasku nelze
užiti
Tedy aspoů rychle do bot
Však co to zase? U každé boty
jsou "štruple" silným motouzem
svázány do bot nohama nelze
vniknouti Hrůzou se ježí svo
bod niko vi vlasy na hlavě a již vidí
před sebou zející věznici Sesko
čí s pryčny bos a chce běžet ven
- ale cožpak se všichni Černí dnes
žení? Místo na zem skočil do tru
hlíku na uhlí a chtěje učiniti krok
zakopl o okraj a bác letí přes la
vici porážeje probouzejícího se
trubače hlavou clo železných ka
men a tato se kácí za hrozného
hluku na spícího dosud u zdi no
váčka Polívku pohřbívajíc jej v
chumáčích rusu a oblacích sazí
Trochu větší duchapřítomnosti
zachoval si trubač Pacal vyhrnul
se ze strážnice a vběhnuv jako
slepý na tmavý dvůr počal táh
lým tonem vytrubovati "Alarm"
# #
Tichou nocí zavzněl o poplašné
znamení Služební desátníci bě
hali od světnice ke světnici budí
ce hlasitým "vzhůru!" spáče kte
ří byli po namáhavém dni v nej-
lepšim spánku
Poldík právě otvíral Amortův
kufřík ale jakmile zaslechl polní
ci nechal kufřík uprostřed cesty
mezi postelemi státi a hrnul se ven
jako divý porážeje na chodbě sto
jící konve a škopky
V okamžiku byla ve všech svět
nicích světla vojíni ve spěchu há
zeli na sebe oděv i vyzbroj a polo-
odění hnali se na dvůr padajíce
přes škopky a konve Poldíkem
překácené
Poldík bera schody po třech
otevřel dvéře do strážnice ale s
hlasitým výkřikem: "Pán Bůh s
námi a zlé pryč" přirazil je opět a
zatočiv klíčem běžel k Amortovi
všecek poděšen že na strážnici
snad zakousl čert kopčáka (Něm
ce) a teď že se hrnul na něho _
Amort jen se usmíval a pozoro
val na dvoře vzmáhající se ruch
sbíhajícího se praporu
Zatím sběhlo se veškeré muž
stvo na dvůr sestavilo se v setni
ny a ohlíželo se po plukovníko
vi Inspekční šikovatel probuzen
polnicí pobíhal po dvoře a hle
dal ve všech koutech plukovní
Ka o tom vsak nikde není ani
sledu Konečně zastavil se u
brány a tázal se Poldíka kdo že
otvíral plukovníkovi vrata
"Já ne snad tuhle Amort po
slušně hlásím"
"Otevíral jste Amorte vy?"
táže se tedy tohoto
"Já též ne pane šikovateli
ale včera jsem dostal od praporu
hanebnou "deku" a nechal jsem
si tedy celý prapor allarmovat
abych se mu mohl osobně za to
poděkovat — A nyní se mnou
dělejte co chcete" poddával se
do vůle osudu po vykonané po
mstě Amort a odepínal postran
ní zbraň věda co jej nyní bude
očekávat
Šikovatel vytřeštil na mluvící
ho oči pak náhle jako by chá
pal teprve spustil: "Vždyť vy
ani nevíte co jste to vyvedl !
Nešťastný člověče jl vás musím
ihned zavřít" a také odvedl
Amorta pronášeje svoji nevyhnu
telnou poznámku: "Ono jest
všeho ocamcaď až docamcaď"
do temnice
Pak rozpustil na dvoře netrpě
livě čekající prapor který se smí
chem a láteřením ihned se zase
rozeběhl
Za čtvrt hodiny nastalo v ka
sárnách ničím nerušené ticho
♦
Ráno propustil šikovatel Amor
ta z vězení aby se připravil k
"ozamu" u setniny "
Setník se pomstě Amortově za
smál předvedl však Amorta k
oznamu prapornímu '
Též major se usmál jizlivě a
když se dověděl že týž Amort
zkazil Bóžítěíový výstřel nařídil
aby se připravil k oznamu u
pluku s
V jedenáct hodin téhož dne
přiXel plukovník v růžové náladě
do kasáren slavilť právě dnes
své šedesáté jmeniny Před úřa
dovnou pobočníkovou stálo něko
lik k plukovnímu oznamu urče
ných nešťastníků se skroušenými
tvářemi
Uvnitř čekal důstojnický sbor
aby složil plukovníkovi své blaho
přání Plukovník vstoupil mezi dú
stojnictvo a když přijal blaho
ikloně od nejstaršího majora
přání vyzval přítomné aby chvi
lenku - posečkali - že si odbude
pouze oznam pak že je zve "en
corpore" na číšku vína
První u oznamu stál náš hrdi
na Amort ani k poznání nebyl
Prsa jeho byla vyklenutá celou
komisní poslamkou slabé chmý
ří pod nosem načerněno leštid
lem a voskem natřeno čnělo
směle do výše — vlas jeho byl
upraven pečlivě Plukovník pro
hlédl Amorta posunul mu čáku
více na pravé ucho tak jaksi
energičtěji ohnul více mosaznou
růžicí do předu poklepal mu na
rámě a obrátiv se s poznámkou
"pěkný chlapík" k majorovi tá
zal se co si muž ten přeje
Major zpozorovav zálibu plu
kovníkovu na Amortovi přichá
zel v rozpaky pak ale vylíčil čin
jeho v nejtemnějších barvách
řka že si muž tento dovolil hlas
plukovníkův napodobiti a užiti
toho v noci k vybouření celého
praporu Ano dodal že i slyšel
že když měl celý prapor nedávno
kasární vězení že Amort l dlouhé
chvíle sestavil z kamarádů plukov
ní rapport a hlasem i gestem na
podoboval plukovníka a přisoli
mu ještě tím že představil Amort
iako původce zkaženého Božítělo
vého výstřelu S
Plukovník klepal bičíkem p£
svých lesklých vysokých botách a
pozoruje Amorta jenž ani brvou
nepohnuv hleděl bystře plukov
níkovi do očí pravil svým pathe
tickým hlasem: "To nerrrad sly
ším tak čistý vojáček a tolik &tf-
lob!"
Amort přesně zasalutoval a
smělým hlasem pravil: "Posluš
ně hlásím pane plukovníku že
jsem za tu zkaženou salvu již tre
stán byl — dostal jsem od prapo
ru "deku" 7
Major jaksi pobledl
"Jak? Deku?" diví se plukov
ník 'vždyť jest trrrrestání toto
přřředce přřísně zakázáno? Ne
ublížili vám mnoho?"
"Ne pane plukovníku" hlásí V
Amort a vousiska se mu úsmě-
vem ježí "já byl na ni připra
ven" Plukovník pohledl jaksi pode
zřele na majora v tom však pro
létla hlavou jeho myšlenka a již
zase kolem úst a kol očí šelmov
sky mu pohrával úsměv
"Když jste takový čipera tak
počkejte" a plukovník vyšed do
pobočníkovy úřadovny přivedl s
sebou celý důstojnický sbor na
chodbu a směje se hlasitě pravil:
"Pánové! Tento chlapík umí prý
můj hlas a gesta tak nápodobo va
ti Že popletl celý-prapor A teď
dejte pozor! Mám rrád lidi vese
lé ale žádné baby Dnes budete
držeti rapport místo mne vy zde
před námi a jestli to dobře prove-
dete na mou čest tak vám to od
pustím Tedy ku předu!"
Amort poznal důležitost '
mžiku a vida povzbuzující pohi
svého setníka zasalutoval vystoÍK
pil z řady obrátil se proti prázd
nému místu kde byl stál vypjal
poněkud prsa prohnul pravou no
hu do předu a ohýbaje ji v kole
nu vztýčil ramena levici opřel v
bok a vsunuv hlavu do ramen —
vše věrně dle zvyku plukovníko
va — zasupěl nosem a promluvil
hlasem silně ráčkujícím:
"Vy Amorte já mám rrrád lidi
veselé — a žádné baby a že je
dnes můj svátek tak se nechci s
Vámi zlobit Vy jste dostal "de
ku" a strrachu jste měl asi též do
sti a že jste takto čistý chlapík-"
Při tom si Amort potřel levou ru
kou účes dle plukovníkova zvyku
a vida že se již plukovník i ostat
ní důstojníci smíchem otřásají do
dal si odvahy a dokončil:
"Tak vám to tentokráte milo
stivě odpouštím"
A ohlédnuv se po zvyku plu
kovníkově kolem sebe spatřil pro
ti sobě státi čtyři zaražené kama
rády kteří očekávali za překroče
ní svatodušní dovolené svůj roz
sudek Nová myšlénka projela mu hla
vou popotáhl knír do výše a do
dal kyna milostivě rukou: "A
vy chudčrové můžete jiti též
Podruhé však dovolenou nikdy
nepřekrrračovat!"
Na to postoupil o krok na prá
vo uklonil se napodobuje tak
důstojnický pozdrav a dotýkaje se
dvěma prsty štítku od Čáky
vstoupil opět do řady a stáhl sva
ly svého obličeje ve skroušený
zubožený pohled
Plukovník se smál již nahlas
až se za břicho popadal a sáhaje
do kapsy pravil:
"Vy jste pěkný chlapík! Brra-
vo! A že máte tak dobré srdce
pro své kamarrrády tak zde máte
napijte se aa mé zdraví — Ale
žádný "Allarrrm" více sice
já neslavím každý den své iedesá- -
té jmeniny"
n
riutuvDu zasalutoval po
nik propustil rapport a Amo
upaloval ke schodům na ko
Pii
U i
v 1
(
(
