14
Pokrok Západu
TOHÉIQOBESn
0(1 LIDĚKA AKCULKBA
Lojzíček a BuruŠka
Lojzíček byl nejmenšfm vojákem
druhé setniny nej větším vSak filu
tou cclího pluku Pověsť jeho
jako fcšáckého tanečníka a takto
moc pékného vojáčka známa byl
po všech ncdčlnfch tančírnách celé
Prahy obzvláště v Šcstikrokém
valčíku byl prý nedostižným mi
strem A jak umři valčík známe
nitě "zaválet" tak uměl i výtečně
své tanečnice vyráželi — věděl
že od žádné košem nedostane
byl na to hrd
Kromě kasárníka nebál se Loj
zík na světě ničeho — ani ženských
ne Každý týden míval jinou —
a jednu onačejší a baculatější ne
druhou — on totiž na "kulatý ten
to svět" náramně držel
Jednoho dne po rozkaze Lojzi
šel na procházku na Belvedér
Toulaje se a zevluje dokuřova
poslední "dramatické" když po
jednou zaslechl za houštinou jež
jej od druhé stezky oddělovala
ženský hlas hněvně volající: "Já
s vámi nic nechci mít jděte
svou cestou! Já žádnému cibili
stovi nevěřím kdyby se předt
mnou rozkrájel a proto mně dejte
pokoj — anebo zavolám policajta'
Lojzík uilyšev slovo "cibilista'
a spatřiv skrze křoví na lávce bou
belatou kuchařinku ovšem vzpla
nul ihned hněvem spravedlivým
nad drzostíjejího přísedícího vy řiti
se jako šelma z úkrytu a hnal se
po milém civilovi
Tento spatřiv nenadálou posilu
na straně dobývané vzdal se své
posice a koncentroval se rychle
někam co možná nejdále z dostře
lu Lojzík hned jako vítěz
opanovav terrén nepronásledova
vysokomyslně nepřítele nýbrž za
ujal diplomaticky zanechanou po
sici a galantně oslovil polekanou
kuchařinku
Baruška — tak se jmenovala
okkupovaná pevnosť — byla pravý
exemplář pražské kuchařky po
malá prorostlá vyžehlená jako
panenka až do těch tkalounův u
zástěrky — a zamilovaná do mo
drého sukna až hrůza A měla ještě
jednu ctnosť totiž velkou službu
a tu Lojzík také nanejvýš potře
boval
KdyŽ za hodinku vstali s osudné
lávky a ubírali se zvolna ku Praze
byla již Baruška Lojzíkovou "sta
rou" A nikdo jí to nebude míti
za zlé kdo zná náramnou přita
žlivost1 dvojího sukna
Druhý večer po té přešlapoval
již Lojzíček před domem kde Ba
ruška sloužila u bezdětné rodiny
nějakého rady na odpočinku če
kaje trpělivě na slíbený včera de
putat — první večeřiČku
Konečně se jí dočkal byla de
likátní druhý den byla ještě deli
kátnější
(Ó Lojzíčku kdybys věděl co
tě vše čeká za tyto večeře a jaká
muka zkusíš jakživ bys byl nevy
svobodil Barušku z úkladů civili
sty — však pozdě bycha honiti!)
Baruška se smluvila s Lojzíkem
jak se sluší a patří o deputátu a
apanáži jejíž výsledkem bylo že
mu dá kdykoliv k ní přijde slu
šnou večeři a desetník každou
neděli pak povede-li ji "na aus
zaplatí ona útratu a dá mu ještě
zlatku na "extra" výlohy
Úmluva spečetěna první pusou
po niz se Lojzíček innea hlásil o
první honorář: — šestáček stříbr-
fioučký
A nyní táhl náš Lojzíček každou
neděli hned po rozkaze sBaruŠkou
za Strahovskou bránu "na Marján
ku" kde byl jejich terrén a Ba
ruška vznášela se blažená v náručí
íeŠáckého kmána provázena zá
vistnými zraky ostatních tanečnic
Tak to Šlo po celé léto ale vše
kazící zub času hlodal již i na lá
sce našeho párku
Lojzík dosluhoval třetí rok
"Za dva a pět" měl již jiti do
mú a kdyby mu dali na ten čas
"ucho pod kavalce" tož by to již
vydržel jak říkával svému bez
prostřednímu představenému íraj
tru Krcjčovi v myšlénkách pak
zalétal častěji do Stremplovic
rodné to své vísky a v duchu vidě
se v neděli na "hořejší hospodě" u
muziky viděl již jak se o něho
děvčata perou a což černobrvá
NanČa poklasných z panského
která mu o poslední krátké dovo
lené slíbila že bez něho na Ha
velské posvícení ani k muzice ne
půjde nepřijde-li z vojny do té
doby domů! A ono se to právě
tak pěkně hodilo Že přijde o dva
dny dříve
A pak: vždyť mu slíbu pan
pojezdný službu na panském
poklasných NanČa k tomu
Lojzík mimovolně natřel sobě Šíst
ky a vzal posici
lak osnoval svoje plány pro
dovolenou V kufru pod postelí
pečlivé zavřeném měl již novy
klobouk pěkný límec z celluloidu
a červenou kravatu aŽ pan "íéla'
vydá civilní Šaty z magacínu ka
marád Jehlička je poopraví — a
pak hajdy domů Bude po žních
vše sklizeno tedy málo práce i
to posvícení — to bude radosť
Až sobě poskočil
Náhle však sobě vzpoměl že
jde na sedmou a že naQ čeká Ba
ruška s večeří a desetníkem Hlad
jej upomenul na lásku
Nějak nerad loudal se dnes po
ulici k ní
Vyhlížela již ze vrat a spatřivší
jej Šla mu vstříc usmívajíc se co
nejpříjemněji Poslední čas po
zorovala také že Lojzíček už nen
tolik Šprýmovným a že Žár lásky
jeho k ní uhasíná Rozdmycho
vala jej sice jak mohla ba přistr
čila Lojzíkovi mnohdy i o desetník
více však nic naplat — Lojzík
stával se chládným jako ocel jeho
"bedla" Ano jednou dokonce j
vzkázal po "Sloiovr ze jde na
týden na stráž do hostivické Dra-
chámy a zatím jí řekla Fanny od
presidentů že jej v neděli na své
vlastní oči viděla u Rozvařila na
zpěvácích a jak prý byl rozpustilý
Aie to vse cnytrou mrusku neo
mráčilo měla svůj plán a rozestře
la prozřetelně sítě jimiž doufala
Lojzíka pevně "nadosmrti" za-
drhneuti
'Tě bůh Lojzíčku což pak tak
smutně?" láskala se a ihned vyru
kovala s balíčkem "tuhle náš mi-
lostpán ti posýlá nějaká cigára
jsou to prý Specijelita nebo jak
se jím říká víš více jsem jich vzíti
nemohla aby toho nepoznal" a
vrhnouc šelmovský pohled na Loj
zíka zavěsila se mu na rámě
Ale to Lojzíkem už nehnulo
Baruška vysýlajíc žhavé šípy
svých OČÍ na milence a tisknouc
poznenáhla ruku jeho ku svému
okrouhlému ramenu tázala se dále
hlasem andělsky svůdným: "Loj
zíčku — poslechni — máš mne
rád?"
"Inu to víš což pak jsem ti to
již neřekl tisíckráte?" odpovídá
Lojzík lakonicky
"Lojzíčku poslouchej" a při
tom přimhouřila potutelně očí
"n ilostpáni jeli někam ven a při
jedou až zítra pojď ke mně naho
ru do kuchyně Dám ti k večeři
dnes miškulanci se šnitlikero tv
kO tak rád jíš a já vezmu nějaké
pivo nahoru — nor pojď Lcjzíčku
vždyť jest tam jen stará Kátla vy
váří prádlo v prádelně"
"Nu tak třebas" odvětil Lojzík
a stoupal nahoru do prvního po
schodí Náhle mu projela hlavou
myšlénka aŽ se mu otřáslo osrdí
Že chce abych si ji vzal?" Tohle
takhle! Co by říkala doma Nanči
poklasných? Prach sak "
Přišli nahoru do kuchyně Ba
ruška pobízí však dále do pokoje
— "vždyť nejsou páni doma" —
a již se noří Lojza v měkkých po
duškách pohovky Baruška snáší
z kuchyně kde co chutného i sklen
ky na pivo pak přisedne těsně k l
němu a připíjí mu na zdraví To
džbánku prvním došla pro druhý
i třetí A v salonu pana pre
sidenta bylo tak útulno a milo
Bylo již k deváté když se Loj
zík hnal do kasáren z oknt první
ho poschodí hleděla za ním Baru
Ška oči se jí vítězoslavně leskly
Dnes usínala spokojena vynutil:
na Lojzíkovi slib Že si ji vezme
#
Lojzík nebyl již čtyři dny i
BaruŠky Čtyři dlouhé dny pro roz
toužené srdce Baruščino — Dnes
přišel právě po čepobití do kasá
ren a vejda do světnice s obyčej
nym "roslušně hlásím ze jsem
doma' pověsil bodlo na 'rechnu'
a spatřiv že nemá postel odestla
nou shodil rozmachem vedle již
spícího "šlofa" s kavalce i se sia
mníkem a jal se láteřiti rekrutům
kteří nemají již ani tolik úcty v
těle aby starému vojákovi postel
udělali než se sami ulebedí
Mezitím co jeden rekruta postel
odestýlati se jal usedl Lojzík ke
stolu při němž seděla Šarže ode
dne při světle zaČaděné lampy po
depřel si hlavu o lokty a hluboce
se zamyslil
Ve světnici nastalo ticho rušené
pouze chrápáním spících soudruhů
a Škrtáním péra írajtra Krejči pí
Šicího ranní oznam
Náhle se Lojzík vzpřímil a u
chopiv Krejču za ruku oslovil udi
veného: "Poslechni pane frajtřc
co tomu říkáš moje Bára chce
abych si ji vzal!"
"Nu tak si ji vezmi!" míní
Krejča suše hotový oznam nad
lampou
"Ono se ti řekne "vezmi" —
ale co s ní Ona mně sic řekla že
má u pánů státi již dvacítku a pak
že má něco "od zlata" — ale co
s tím? Za to si nepořídí ani ka
štanář výkladní skříň a ona chce
abychom si zavedli spolu hokynář
ství! Já a v Praze hokynařit! Do
ma mám chalupu a slibenou depu
tátní službu na vrchnostenském
To mně poraď nějak lépe bráško!'
"Tak ji pusť k vodě" míní opět
Krejča
"Ano pusť k vodě ale jak?
Ona sc mne drží jako kliŠtě Dnes
prý již přešlapuj čtvrtý den až do
"štrajchu" před kasárny a ptá se
každého jsem-li doma aby mne
vyvolal Teď jsem jí právě pro
klouzl do brány právě když se
tázala "štábského" mám-li "ka
sino" nebo jsem-li v "lapci" Tak
hle to nemůže zůstat bratře ka-
márade poraďmi neb se zblázním
Vždyť ta ženská jest s to aby šla
k regimentsraportu prosit za o-
hlášky nebo za mnou snad do
konce přijít do naší vsi — no to
tákhlc by byla pěkná ostuda! Pro
sím tě Krejčo pomoz!"
"Nu mlč Lojzíku" konejŠÍ
utrápeného dobrák Krejča "vždyť
není dosud tak zle do dovolené
máš ještě celé dvě neděle a pak
pjčkej — pardie — já mám
myšlénku Lojzo ty se jí zbavíš
a to způsobem že jí chuť na vda
vky přejde! Jen si nyní lehni já
věc promyslím a ráno ti vše po
vím Ano tak to půjde nejlépe!"
"Dobrou noc nezapomeň tedy"
a Lojzík stáhna ještě svému rekru-
tovi-Šlofovi pod hlavou malou
'extra'-poduŠku ulebedil se na ní
již chrupal spánek spravedli
vých
Zatím kul frajtr Krejča ja po
moci Lojzičkovi z rozvášněného
náručí svůdného baculíčka — Ba
ruŠky #
#
Druhý den ráno po rozmluvě s
Krejčou nabyl Lojzík zase bývalé
své veselosti Poskočil na pravém
podpatku šoupl levou nohou do
předu natřel si šístky a celý den
prozpěvoval:
Hljeíka MluorJ tm
mi panenko neuiiřej se
ne)!e to nejde to
limUrida nelde to!
Odpoledne pak hned po rozka
ze šlapal zrádce po čtrnácti dnech
opět cestu k Barušce Nečekal
dole dlouho za chvíli uvítal jej již
proud výčitek v němž cpitlieta
'nevěrníčc ošemetníku fakšníku'
byla pouhými beránky On však
nechal překypět srdce její do po
slední kapky stoje při tom sc sklo
pěnýma očima celý sesmutněn—
ani nedutal Když myslel že by
toho již mohlo býtt skorém dosti
pozvedl nesměle oči k ní a pravil
tlumeně klada při tom pravici k
srdci a bera levicí Barušku kol
pasu: "Ty mně křivdíš BaruŠko
nejsem a nebyl jsem ti nevěrným
"Snad mne nechceš balamutiti
že's byl celý ten Čas stále v kasár
nech však jsem se na tebe dobře
poptávala ty — ty — ty" spustila
Baruška na celé kolo
"Baruško nevytrhuj mne z ře
či nevěř utrhaČným jazykům
poslyš mne" udobřoval klidně
Lojzík "ty víš dobře Že tě mám
rád až k smrti a že jsem u tebe
několik dnů nebyl stalo sc jen
proto že jsem rozjímal jak to za
oaačiti abychom se jednou už do
stali"
"Psali mně z domova Že na
mne čekají ale já bez tebe nemo
hu býti živ raději zemru" pokra
čoval a při tom objal nevzpouzející
se Barušku kol krku až pocítila
něco jako horkou slzu na své ru
ce — nebo snad to byl pouze
popel s cigaretty? KdíŽví?
"Lojzíčku pojď nahoru páni
jsou dnes v divadle" ozvala sc
konečně Baruška udobřená a Loj
zík bez zdráhání šel Po obligátní
zase večeři a po přijetí dvoučku
zavedl sám hovor na ženění na
těžkosti jaké by mu doma dělali
ba Že by mu ani lejstra z fary ne
poslali mluvil o vydědění o po
žehnání otcovu které staví domy
a o kletbě matčině která je boří
že by jim mohla i zařízený krámek
hokynářský rozbořiti celkem mlu
vil jako kniha ne právě nejhlou
pější a skutečně Baruška sedíc u
kamen počala roniti slzy jako
hráchy"
"Však zlatá Baruško já jsem
vymyslil něco jak se přece dosta
neme všemu světu na vzdory!
Miluješ-li mne tak jako já tebe
rád s tebou zemru Ano zemřeme
spolu když se za Živa dostati ne
můžeme viď má zlatá BaruŠko?"
"Když Lojzíčku Žádná jiná
pomoc není tak dělej jak myslíš
Já to s tebou podstoupím ale víš
jenom abychom se dlouho netrá
pili toho se bojím" míní zoufale
plačící Baruška"
"Nic se neboj drahoušku spo
léhej na mne ale to víš ani smrť
není jen tak Musíme míti revol
ver neboť jinou smrtí než zastře
lením voják a jeho milá sejiti ne
smí to by byla hanba! Ale já
náhodou" — a při tom hmatal
Lojzík rozpačitě po kapsách —
víš ty bys jej mohla snad sama
koupiti"
"Tomu já Lojzíčkunerozumím
kup jej sám já ti naň desítku
dám!"
"Baruško to je málo kam pak
s desítkou z revolveru za desítku
by to bolelo to kulka moc poma
lu letí víš! Takhle z revolveru
za dvacet pětadvacet zlatých to
už je smrť" — a Lojzík lusknul
prsty "Ondyno se zastřelil jeden
vojanský pán z revolveru za pa
desátku a to's měla vidět: přišli
tam hned po ráně ale už se ani
nehýbal"
Tolik peněz však Baruška nemá
a Lojzík tedy radí by zastavila
hodinky a broži po smrti bez to
ho co s tím Umluveno že Ba
ruška zastaví své "věci od zlata"
a dá Lojzíkovi peníze na revolver
V neděli skončí oba svůj nešťastný
mladý život —-Baruška už je přes
třicet a Lojzík — třiadvacet
Osudná neděle brzo aadešla
Za Strahovskou branou u silnice
"na Marjánce" jest jako když na
bije Dnes je obzvláště veselo
jeť poslední neděle kdy si ještě
synové Maršoví v Praze 'zatočf —
za týden budou doma jižco klidní
občané co "cibili" A hle tamto
v koutě u stolu sedí náš párek a
okolo nich samí junáci od druhé
setniny ano i pan frajtr Krejča
přišel "na Marjánku" za svojí
partou
"Lojzík dnes platí" jest heslo
a kamarádi pijí jako bezední A
což Lojzík ten dělá dne divy
Právě pozvedl plnou sklenici a
připíjí kamarádům: "Jen pijte
bratří jest to naposledy!"
Houf sklenic sc srazil se sklenicí
Lojzíkovou pak ještě jednou sc
sklenicí Baruščinou a Lojzík zpí
vá: 1
Iutarii lou'-ni Jitk Jiwt to kiuutni vf-o
klyl ne tnuti nuloufltl
fcdjrZ no mu ni roílouíltt
panunkou raliilttiiec
Baruška si utírá očí do šátku a
tulí sc k Lojzíkovi Ona jest ně
jak zaražená Za to on jest samý
vtip samá lekrace A při tou
všichni pijí jako děraví
láhne k jedenácte Loizík si
nechal zahráti solo Všechno i
tichlo neb se rozneslo ovšem
potají Že Lojzík a Baruška chtějfj
dnes spolu "z nešťastné lásky"
zemříti
lakový onaký párek! bkoda
jich jest! Každý jich lituje ka
marádi podávají jim soustrasněr
ruce a Lojzík vede Barušku- do
kola Dupne pravým podpatkem
šoupne levou nohou natře šístky
neodolatelný to svůj pohyb — a
hudba spustí zamilovaný valčík
Třikráte objeli sál kolem Baruška
jen se vznáší a Lojzík postaviv se
před hudebníky vyndává pyšně
pětku a podává ji kapelníkovi:
"Teď mně zahrajte páni muzi
kanti naposled nějaký hodně smu
tný "trauermaršM"
Hudebníci chápou sc epět ná
strojů a Lojzík mluví ke svým ka-
marádům drže naplněnou sklenici
v ruce: "Pijte bratři tady jé
ještě pětka na pivo poslední de
sítku si musím nechati v kapse
aby svět neřek' že jsme si to snad
udělali z neutěšených poměrů ne
bo dokonce z nouze! To ještě ne!
Tak a teď s bohem přátelé ře
kněte zítra panu hejtmanovi že
za něj budu v nebi orodovat Na
zdar! Na shledanou!"
Kapelník zaklepal taktovkou a
hudba velebně spustila:
AI w builo Buoliá lípa
u Nymburka telonat
Náš párek kráčel volně ze dveří
a opustil "Marjánku" —
Za "Marjánkou" rozkládají se -kamenné
lomy a hluboké šance
starého opevnění pražského mí
sto ve dne osamělé v naci až pří
šerně hrůzné Hrobové ticho tu
vládne a jen na vrchu citadely
houká sejček prorok blízké smrti
a z nedaleké žumpy odpovídá sbor
žabáků truchlivým chorálem
Tam dva stíny blíží se pomalu
k lomu Nyní stanuly
Měsíček zvědavě vykoukl z mra
čen a spatřil Barušku plačící a
Lojzíčka jemuž oči příšerně kr
velačně nebo tak nějak plály!
"Milá Baruško" ozve se po
trapné chvíli mlčení hrobovým
hlasem náš Lojzík "ještě jednou
se tě ptám neustoupíš od své my
šlénky vzíti si mne?"
Pouhé lkáni Baruščino jest mu
odpovědí
"Nu tedy si pospěšme!" a vj
ruce Lojzíkovč se zableskl revol
ver "Teď odporuč svou duši
hvězdám a než amřeme vyzpoví
dáme se jeden druhému by nás na
onom světě nic netížilo Ty za
čneš!"
Baruška celá se třesouc po#
"Já bídná hříš
"Nic tak Baruško do toho nJAe
nic není říkej hned hříchy!" vsko-
Čil do zpovědi Lojzík
Strachem polomrtvá Baruška
náhle vykřikla ukazujíc na blízké
křoví zdáloť se jí že tam vidí ně
jakou černou postavu
"Neotálej!" napomíná Lojzík
mávaje revolverem
"Ze jsem milc6tpaní Šidila
uraz vseenny veci cuaia
W V fl V tt# a a 1
"Z toho si nic nedělej toučlá?
te všechny to každá panf ví Jen
m '
í~ i :
v
III
1 '