DRASAR
"Ze by nam v Lipniku bylo io
bfe, to, miij mily Justine, popi
rnm," zasmal se Prokop nf:
"Noviciat jest vzdy jakysi ' drift
vezeni. ty's jiz zapomneL A'
Litomysli bylo veselo, k eemuz ry
a Otmar Stiehl ostatnc nejai-'iie
jste pfispeli. Tvoji Policku ;:nim
jen malo, a co se Kronny tyce, -vy-znam
se ti, ze se mi tak odeizila,
jako byeb tarn nikdy nebyl byval.
Pet let liiimilo. co jsem ji navslivil.
to o mateine pokfbu. a vef, jiz se
s tamnejsimi lidmi jen tezko doro
zumivam, a oni se nmou! Kazdy
bratranec a sestrenice, stryc i ie
ta prokazovali mi vsemoznou uc
tu, ale porozumel jsem, zc jest jim
v me spolecnosti tak nevolno,
jako nine v pfitomnosti jjieh.
Jest to zeela jiny svet!"
Michl potfasal prudce liiavou.
"Nemel bys tak mluvit, Eume.
vlast vzdy vlasti ziistava, a rod
ny kra'j pro kazdeho vlastimila
zvlastmm se vyznamenava kouz
lem. Myslil jsem, ze prave nase
pfislusenstvi k jedne koneine ces
keho kr&loystvi uzeji nas spoji, a
proto se 5radoval, kdyz mi od pro
vinciala bylo urceno, abycli z
Mikulova do (Budejovic se odebral
a pastoralku zde studoval, zaroven
na -skolach. not-malnyeli vyucuje.
Vedel jsem, ze tu jiz nekolik let
na gynmasiu .pusol)s.,'
Zahledel se na Prokopa s tak
zfejmou vycitkou, ze i Euseb Ha
vran si toho povsiml a laskave ?e
kl: "Lituji, ze neznam tveho kra
je, mily bratfe Justine, abych si
mohl 0 nem s tebou pohovofiti!
Nikdy jsem ve vyehodikich Ce
chach nebyl, a vim jen, co od tebe
a Stiehla Otmara o nich jsem za
sleehl. Ubohy Otmar!" dodal sr
decne. "Opravdu ubohy! Vseho se od
vazil, professi odmitl, noveho a
sluineho postaveni in saeeulo si
dobyl,aby ani ne dvacetipetilety ze
mfel!" prizvukoval Michl smutne.
"Vskutku, mnozi z nasich spo
luzaku litomyslskych od zivych k
mrtvym byli povolani, ' ' pravil Pro
kop zamyslene. "Take Hledik,
tvuj rodak, zemfel, a mladsi Ko
pecky, bratr kollegy naseho. se
silel, coz jest horsi nez smrt!
A jini a jiui odesli-"
" Jana Dalibora Kopeckeho bylo
zvlast skoda,'' vzdychl Justin Mi
chl. "Jiz pgknf' na poli pjsemnie
tvi ceskeho pracoval, chudy ten
fihor nas vzdelavati se nestydel!'"
Eusebiovi pfipadlo, ze octl se
na zcola nezn&me pude a ze roz
mluve obou davnyeh spoluzaku
jen prekazi. "Odeberu se jiz naho
ru, zda se mi tu syehravo, ja easto
stradam kaslem. Ale zastavim se
pro tebe, mily bratfe Justine, nez
fortnik zazvoni k vecefi."
Michl dival se za kollegou, jenz
byl jeho sousedem. jak vj-stupuje
po schodech. Zdalo se. jako by jiz
byl zapomnel, 0 eem s Prokopem
hovoi-ili; lec ten s usmevem zase
navazoval, pokracuje v prochazee
polotemnou chodbou: "Tys za
vseckj' ony roky, kdy jsme se ne
videli, zustal pfi fantasmatech. kte
ra jsem ti nikdy neschvaloval, Ju
stine! Pfiznavam se, kdyz jsi do
Budejovic byl ustanoven, ze jsem
se spise jakehosi stfetnuti obaval.
Lide jako my, na latinskych sko
lach vychovam stavaji se sveto
obcany a uei se pak vyhradne u
zivati svetovych reel- To, co bylo
jcdn'ou v detstvi, mine jako detsky
sen, tim rychleji, cim vice zemre
tech, ktefi nas k nemu poutali. A
le tys jiz v Litomysli delal z iech
to snu minulych skutecnost, a tim
jen sobe skodil. A nikomu a nice
rau neprospel!"
"Neni to sen, a v techto dncch
vie a vice skutecnosti se to stava !"
lioroval Michl, kraceje po Proko
pove boku nyni lychleji. "As u
skutecnovanim techto, jak ty. Eu
genie, mylne se vyjadfujes, niinu
lych snu, mnoho, mnoho jin-iho sta
ne se skutkem, 0 cem ani sniti jsme
si netroufali!"
"V techto dnech " potfasl
Prokop hlavou.
Napsala
Tereza IBTovakova.
iOt V5A v
j- vis . r
Vzdyf j ty jsi sly sol, co se de-
je v nasi Praze. .ce oupna ol)
canska svoboda patnacteho brezna
vyhlase-na. ze zemepan i)ro blaho
nai-odu sryeh rozhodl se kunstitu
". to ji'st ustavu zems'kou jin- .u'
liti!" "Drahy Justine, co tarn v Pra
ze nekolik horkych hlav advokatu.
spisovatelu a novinafu zamestna-
va. to nam, clenum fiidii mhidez
;vye5iovavajiciho a klassickym
!d;im ji ueieiho. muze byti .eel-
'.ke-m Lhostejno'!''"5
Vesely tismev. jenz plnou a ru
zovou tvaf Prokopovu neopojist'el,
nabyval jakesi jernne ironic. Mi
chl v ubyvajicim svetle nepostfe
hoval pine vyrazu v pfitelove tv,a
fi, ale pfizvuk jeho slov pfece nej
vyse jej dnizdil: "Nepoznavjim ie-
be, Eugenie! Ty's sice od jakziva
vsecko smichem odbyval, ale ze
by tobe, cloveku vzdelanemn, po
znavsimu na studiieh dejinv vsech
velikych mirodu, mohlo byti Tiplne
lhostejno, jak se projevuje probu
zene svedomi cele Evropy '
"Cele Evropy, Justine?"
"Ano, nebot! nejen Praha nase
se zdvihla, i v zemi franeouzske, v
Nenieich, v Uhrach, vsude, kde
rozumnost nad poslusnosti a zvy
kem nabyva vrchu, vstiivaji zastu
pove a zadaji si ouplne svobody
obcanske, svobody tisku, vedy a
cirkve. I budc nejen cesky narod.
ceskci vlast ve svoje starii prava
uvedena, ale i vsecko to, co v ui
byvalo zakonem-"
"Nevefim, ze by ony zpravy z
Prahy takto znely! Naopak, jsem
skoro pfesvedcen, ze jen tobe, pfi
teli, ale tvuj mozek jest zatenmen
0111m ustavicnj'm hloubanim ve sta
rvcli ceskveh listiiuieh a kroni
kach, onou historii mesta Policky,
jejiz rukopis jsi mi minuly mesic
ukazoval, a ktera jest stapeni to-
ho ovocem! Pfisel's do Budejovic
studovat pastoralku, ale provozo
val's jine veci. Ba, mj'slim si, ze
pobj't v teto kolleji tvoje blouzne
ni jen zhorsil ! Tady je takof ka se
meniste archaeologickeho blaznov
stvi. Kazdou chvili sem nektei'y
blahovec pfijde, kostel, kollej.
1 0 v
zvlaste pak tuto polorozborenou
chodbu prozkoumava, 0 krali Pre-'
mysiu utaKaru 11.. o lticovieicn, 1
o Zavisi z Falkenstejna hovofi, -a
tvs tim take nacichl."
"Xe! Ona doba nine pramalo za
jima. in-o nase mesto Policku po
dava jen datum zalozcni, Mne za
mestnavaji easy slavnejsi
"6, rypale."' zasmal se Prokop.
"Doha osvicenska, Josel' II-, svo
bodni zediuifi, ze, Justine?"
"Snad take." vybuehl Michl.
"Ale pfedevsim slavna doba IIu
situ, viry podoboji, kdy nase Po
licka rozkvetala. velike moci se
domohla. Tenkrate nebylo mezi
knezimi omezeni, uiioutanosti, ce
libatu, ty doby ted' se vrati s
ouplnou svobodou, a moje ztratou
obcanstvi, clovecenstvi a majet
nosti zarmoucenc srdce se pote
si !"
"Jake to bhihove lnipady, Jus
tine ! Je dobfe, ze je slysim jen ja,
tvuj diivny a verny pfitel
Coz kdyby rektorovi, nebo nekte
remu jinemu bratru k usim se
dostaly ?" Prokop vzal jMichla za
ruku a podival se mu vazne, sko
ro tvrde do oci. ,
Justin se mu vsak vytrhl : "Ne.
Eugenie, ty nejsi mym pfitelem.
. jinak nemohl bys se takto po
smivat mym nejdrazsini nadejim !
:V vzdyf ty's nesmyslival drive tim-
to zpusobem; take tebe tlaeivala
nesvoboda v fadu!"
"Tomu jest jiz davno, Michle,
nabyl jsem rozuniu. jMam vynika-jny,
jiei postaveni, ktere mi pfinasi
cest
, ve spolecnosti a existenci, mo- j Nerozumel sice Miehlovym rJovan
si kazdorocne i malou summu skym snaham. desil se jich take.
hu si
uloziti, onen eelibat, 0 nemz vy ale byl upfimny, chtel lidskou svo
vsichni tolik kfiku nadelate, da bodu, dovedl za ni obetovati po
se snadno obejiti A konecne, hodli, s pfedstavenymi se rozejiti,
kdybych ke staru chttd, mohu se kdezto tento Eugenius, hove svym
z kolleje vystehovati, jakous ta- potfebjim. obchazi fadova pravid-
kous domacnost si zaloziti! Kdy- la. field :" Onen eelibat, 0 nemz vy
bych byl pomoci piaristskeho fa- vsichni tolik kfiku nadehite "
du nestudoval, a jinak jsem ne- Ovsem, jemu nepfekazi, jak jest
mohl! kacel bych dnes v raeh
novskych lesich stromy, nebo fe
zal a klizil dfevene hracky, a
trel bidu!'' Jiz se zase usmival a
hodil pfi torn pysne hlavou nazad.
"Ale ted', Justine, jest tu njon
t ma. ale i zima, cas, bychoni sli
.nahoru; ci tu hodhis pobihat. az
do refektafe nas zavolaji?" T)al se
smerem k schodum, osvotlenym
jen lampiekami. ktere horely '''ed
rozlienymi svatymi obrazy nebo
krueifixem.
II it-lil mel vsak tolik na srdci. ze
ani tu v hovoru neustaval, ny!)rz
svou fee jen ponekud tlumil- "'Pro
kojie, ty se k velikemu pfewtu
stavis tak lhostejnyni, Je 00
ve-;feknes a udelas. az se i teb-? zcola
blizce dotkne? Nastane-M ouplna
svoboda obcanstva, vedy i cirkve,
tu rozpadne se i fad piaristsky, je
ho vyucovani pfevezmou svetsti
lide. jeho elenove sami stanou se
svetskymi, nebot' pfestane chudo
ba, eelibat, otrocka poslusnost. Co
pak, Eugenie ? Myslis. ze vyskytne
vse v fade nekdo, kdo pohrdne svo-
jbodou, konstituci mu podavanou?
jAni -ty ji nepohrdnes!"
P)osli po schodech do patra : pfe
de dve'fmi sve celly zastavil se
Eugen'ius Vaclav Prokop: "To, co
tuto povidas, Justine, jest silen
stvi ! A varuji te, nepoddavej se
di'de svym husitskym snum ! Nezu
staly tak nepovsimnuty, jak se
domnivas. Jedcn pater Damasus.
takto o tobe se vyjadfil: "Justi
nus Alichel insaniis suis per epne
meridas bohemicas vulgatis omni
um bonorum odium in ordineni no
strum eoneilat." (Justin Mich: u
valuje na nas fad nenavist vsech
clobrych lidi sifenim svye!i blaz
novstvi v dennich listech cesky ch.)
Jsem pfece tvym pf itelem . . . ? r
Otevfel zlehounka dvefe a v
nich zmizel.
Justin se zrakem vytfestenym
dival se za Prokopem. Pak hofce
se zasmal: "Omnium bonorum
, bonorum!'' A tato slova cituje
mne pf itel z mladosti ! Snad dokon
ce je schvaluje a jim vefi !
(ajikl se ve svem smichu, a iiz
neiiie knicel dale skrovne osvetle
nou chodbou az k celle sve, kteva
byla v zadni casti kolleje, a jejiz
okna hledela na val, tahnouci se
pfi pobfezi Vltavy.
Zde, ponevadz vyhlidky nezasti-
lv ';'wlne 7di mil bndovv. bvlo
1 , , i,.nrln
itrochu jasneji nez dole ve kvadra-
;1 ' kH?oy6 chodbg. pfes to
.
mu stolku a podepfel si hlavu 0
dlane obe. pismena v knihach a
na papirech tu roztrousenych jevi
la se zcela. necitelnymi. Nerozsvi
til si ani svicky v chudem, cino
vem svicnu zastrcene ; neciniej se
iUM a uaslouchal v 11 pin em tichn,
jcViv venku duje vitr. :-i jak Vlta'.a.
dosti rozvodnena, tluce vlnami 0
nevysoke bfehy. Tak slysel ji su
meti a biti castokrate. jiz jako the
olog v prvnim roce, jiak jako pro
fess a ucitel skol normalnycli.
Vzdycky mu ty vlny cosi povidaly,
o litosti. o svobode, ale on tomu
nerozumel nebo rozumeti lK-cliil.
Ted snad jiz rozumi. . . .
Jak snmtno bylo vz-ly v teto
kolleji, jak smutno jest divsud!
Tehdy pfed lety utesovalo jej
pfekotne studium, pfiprava to k
"Illyrske mluvnici", k "Oupinc
mu Literaturnemu Letopisu" :
ted' se mu jiz tak pekne nestudu
jc, nepracuje, jak dloulio tr
valo, nez dokoncil prvni, celke. n
nedlouhy dil sve "Historic Polic
ky", a druhy jeste nezacal, ariz
sve dejiny skol policskych. s chra
.rnein spojenyeh. Jine mysl-?nky a
starosti krouzi mu hlavou, .isni
m.i srdce ! A nema. s kvm ov se u-
'ipfimne 0 ne sdelil, kdo by jim j
t-sky porozumel
Kdyz tu byl po prve, m.Vi pro
uteehu spolccnost Otmara Stienla
O, Stiehl, ac obroubly a nevymluv-
byl lepsi tohoto honosiieiio, e
legantniho Prokopa krovenskelio
videt ze spokojene. kvetouci jeho
tvafe, on dovede nepozoi-ovane,
beztrestne mlsati ze vsech kvetu
iako motvl a odletati.
1
ZMiclil chtel stati poctive pfi ji'd-'jfed si'l)ou smutnou Mestskoti !k
ne zene, chtel ji uciniti svjii Zi-ri! 1 ad residenci enejici, v j-ii nz
vou, svou Dcerou Slavy, odazil ; divokem kfovi se pfed lerv tak
se pro ni vseho, one m-bezpoene
cesty do Vher, za niz 'nord b.'ti
kazdou chvili z i'ais' k fadu i
svedcen. a kter.'i pfinesia inn od
Kolhira, od "Wimmra tolik ponie
ni. odvazil se tezke dovolen-3 ve
vvhofelem otcovskem dome, f.kli-
eujiciho styku s kneziiui ikari -
atu Policskeho, za jiehz otazek a
rozmluv zajikal se v nein (lech ! A
jeho Ziva, ITeva, se mu u-kUiI-.to
odcizila : na listy neodpovidahi. a
ni pfi zjirave o strasnem ohni ne
projevila ucast nesfastne rodine
milencove, ktera fed tim tak
vlidne k sobe ji pozvala.
Pfes to nedovedl Aliehl'na ni
zapomenouti : hnan uzkosH, ze bu
de moei dale v rodisti se zdrzeti
ze nenalezne snadno ptisobish' ji
neho, dal se provineialem oslati
do Mikulova na Morave. fikaje si
stale, ze tain nezustane. ze pfece
uzije doporucujicich listu praz
skeho katechety a v cizine se usa
di. A tain po cely rok volal si na
met neznou krasu, vasnive elr.i'e
ktere s ni prozil, ony proehazky
k Bozi Vode, Brdatkami, priiho-
nem, ona shledani 0 samote v ma-
lem domku naproti berotinske re
sidenci, a skoro sille neukojenou
touhou po devceti. ktere jiz jiz
videl v hofejsim iiatfe policskeho
domu jako svoji chot'.
Kdyz po Mikulove poslan kon
cem zafi 1S47 do Ceskych Budejo
vic, zdrzel se v Policce jen malo
dm, aby mohl jeti pfes Beroun a
tarn s Minou se setkati, ji pfipo-
menouti vseeky jeji sliby. Chtel
navstiviti mista mu pamatini jeste
jednou, naposled, nebot byl od
hodlan, nezapomnela-li na neho
Mina, ze odejde do ciziny s ni !
Po ceste, pfi vstupu do stare bra-
ny berounske. do residenci. lici! si
do podrobna, jak vse provede, ten-
toknite jiz najisto
Bvlo v Beroune zcela jinak. . . .
Starj' superior Belecky se sice ne-
ztaenil. nfiial iei pfatelsky, radost
ne s nim sdeloval, ze ani no joho,
JJichlove, odchodu nepfesial v ees-
ke a rodne feci se zdokci-alovat:. a
ze tady ve spolku s iiciteh'i.i Pf ibi-' Yzpominal a dumal, tma ted'
kern u'silovne se pficinv je. aby fevi .jiz pronikava kolem neho se roze
e.eske. matefstine zaku lepai plat- ' stfeia. a on si toho nevsimal, ne-
nnst bvla ziednana : i divadlo dal
prospi'v.i. a vfibec se dobfe daf'uml ani znovu, po prve do refekta
veci vlastenecke, v niz tu Michl 'fe zvoniciho. kdyby kdosi na dye
takmef prvni pracoval. Starobylelfe nebyl zfetelne zaklepal. Jest("
mesto a vsecko okoli residence je-'nez mohl Michl ke vchodu pfisko
vilo svou byvalou podobu: jen ok-(Titi, ozval se mirny Idas Eusebia
na maleho domku nebyl a jiz napl- i'llavrana. jehoz tvafe nebylo vsak
nena kvetoucimi rostlinami. a
vseehno jeho pruceli zpustlo. Ze
zalobneho vypravovani patera Kor
nelia Beleckeho skoro mimodek
zvedel, ze naproti residenci nyni
bydli Klecka, ktery cleny fadu
tupi a na ne pokfikuje, pry z poir-
sty, ze byl pro nezfizeny zivot ua-
dobro propusten od ucitele Pfioi-
ka, superiorova pfitele. S opilym.
seslym Kleckou setkal se Michl 1
hned, jakinile z residence vykrocil,
aby po meste se prosel : a od neho
zvedel. nejen ze pani Frankova na
Zbiroh k deefi se odstehovala a
fam zemfela. ale ze jeji dcera k
velikemu uspokojeni stare pani za
snoubila se s ufednikem hutnim a
v brzku se za neho vda, neze-mfe-li
ji zatim souchotinami !
M"ichlovi bylo hnusno z Klecko
vyeh blabolivych a ustepaenych
feci, jimiz snizoval Frafikovy a
zvlaste vdavek ehtivou Vileminu,
na niz, jak se pfiznal. sam si ne
kdy myslival. A zaroven hofko mu
bylo z divciny nevery. Nesel v
Beroune jiz nikam, malo zajimalo
ho vypravovani Beleckeho, jenz
mel se k nemu tak pfitulne a sta
le opakoval. ze byl mu zaroven za
kem i ucitelem. trapno bylo mu po
byvati v byvalem pokojicku, kte
ry inn superiov pozorne opet vy-
kazal, bile steny .iako by se
posmivaly, pokryvaly obrazy toho
vseho, co v nem bylo probojova
no. problouzneno. doufano a ztrace
no. Kikal si zoufale: Ted' jen ry
chle tdjeti. do Budejovi,; zase do
(sidc-J Miny pro neho ji'l neni
rnpomnela, odvratila se, ha 01 o
vrhla jim pro jincho, ne italic se
jelio Zivoti. Ilevou. Sli'n'y l.'ei'on !
.le.te din's, pul l-oku po on Ji.'i-
htevt-, vi. jak tehdy citil p-ir.-a-tuie
kazde slovo Kleckovo vi;i
.IH"
bloudilo a milova'o.
en Kd iH'Viraii s ' 1 1 o u : :
vyld dy svobody obeansk lie she
clrkevni, kdy die vsech znamek na
stava znovu pro Policku, mesto
kralovnino, mesto jeho rodne. slav
na 'doba eeske cirkve, doba simo
!na Litoniyslskeho. Tobiase Ciciio-
re a a Jana I Tortilla. jak jinake
by to bylo, kdyby .Mina byla zu
stala Zivou, Ilevou. Jiz ani za lira
nice by s ni prehati nemusil, klid
ne by zili pod vezemi svateho Ja
kuba Velikeho, svateho iichala,
vyvoleneho patrona jeho. jenz pro
pravdu a pravo bojoval meeein pla
mennym.
Pujde tarn.
A nepujde pfece sam. Vernej.-i
nez Vilemina, hiska jeho nejdra.si.
bude rusovlaska a residenci biskup
ske, s niz po letech nanovo se set
kal. S usmevem ted' vzpomina na
episodu tu budejovickou. ktera
pod prudkymi vlnami vasne k Ti
ne zcela zapadla. Sel tajne, ve
skrabosce na pies, by zatancil si s
mladiekou rodaekou easlavskou.
netefi sveho zmimeho ufednika To
pinky; tu osloven byl omylem ne
znamou, taktez maskovanou div
kou. Kdyz hostil ji pamlskyr las
kovne bavili se 0 ucteeh z toho
vzniklych. a ona poznavsi druheho
due svuj omyl, uhodla v uem spi
sovatee "Pravidel pocitani z hla
vy". V roztomilem psanicku mu
to vyjevila, sama o sobe fekla. ze
je Videnacka. Madlenka Majero
va, ze dli u stryce, knihafe v bis
kupske residenci. polstafek s ini
cialkami jeho mu vysila, listek do
pamatniku darovala, jako kdysi li
bezna sestfenice Anna Stursovti.
Pfipominala mu ji vubee. tu jeho
mladistvou. zpola detskou lasku,
bjda mirna, trochu laskovmi, ni
koli tak placlui a zase vasniva ja
ko Mina. Ted' byla u stryce zase
navstevou a pokorne se k nemu pfi
hlasila. Jiste by spinila jeho za-
dost a sla s nim, domu, do Cesko-
.moravskych hor, az uplini svobo-
da bude provedena, az jeho rodaci
vyslancem svym 0 ni se priliiasi.
! rozsvecoval. Byl by snad si nevsi-
v uplne tine mozno rozenau
"Klepam jiz po nekolikrate. a
byl bych snad odesel. domnivaje
se, ze nejsi jiz pfitomen, mily bra
tfe Justine : ale chtel jsem dostati
slibu, ze se pro tebe zastavim,
a pak," dodal pfibliziv se ke sto
lu, na nemz Mlichl zatim s chva
tem svieku rozzehl, "chtel jsem
te trochu rozveseliti- Bylo mi 0
pravdu lito, ze professor Eugeni
us si tebe dobira a tvoje zaliby ti
vycita, pnive ve svatek tvuj!"
' ' ' Mine jest tezko rozveseliti, mi-
lv Eusebe," odmital Michl, pri-
strkuje Ilavranovi zidli: "Lec de
kuji ti za dobrou vuli. Ty's byl v
Praze ke mne vzdycky laskav, ne
drazdil's mne Kdybych mel tvo
ji povahu, bylo by se mnou lepe.
' davno tak fikam. Umis byti
vsade spokojen. do vseho se vpra
viti!" A neni tak lepe. mily Justine?
Odpust', neelici tebe, starsiho a
mne ucenejsiho. karati ! Ostatne po
piram, ze bych se vpravoval v
neco hrozneho, jsme v fade do
bfe opatfeni. nase povolani jest
cestne a pfinasi nam obecnou vaz
nost. A zvlaste pro milovnika knih.
spisovatele nemuze byti vhodnej
siho." "To fekl jsi mi jiz castokrate."
prohodil M:ichl ponekud trpce.
"Tys nikdy nebyl lidske, obcanske
svobody zadostiv!"
"Chv;'dil jsi, mily Justine, nebo
zaka Stiehla, ze se vseho pro svo
bodu odvazil, a povaz, ceho do
cilil?! I kdyby na zivu byl zustal,
nebyl by nejspise stesti dokonale
ho dosahl. Ani in saeeulo nesplni
se vzdj'eky muzi pfani jeho srdce
"Ach, Eusebe," odmital Michl
netrpelive, "tomu ty naprosto.
nerozumis !'
Ilavi'an se zardel a pak sesmut-nel-
"Vim. ze jste mi pfezdivali
"svaty Aloisius", lec i ja, mi
ly Justine, choval kdysi mladistve
touhy.... Ta. kterou jsem mel
rad. moji lasku neopetovala, a
je sfastna. ma hezke a hodne deti.
Pfeji ji toho, mam ty deti i rad,
kdykoli do Netolieka pfijedu, ne
vyhybam se ji, ani jim. A v nasi
rodine je takove drobotiny mno
ho. vsiehni miluji strejeinka Pe
tra. jak jsem se puvodne jmeno
val. Snad i moji zaei mne trochu
navidi. bled', nejsme my pia-i-iste
zcela opusteni, i kdyz v fadu
samem fatel a hisky nenalezne-
me
Pfisunul svou zidli k Michlovi
a polozil svoji masitou ruku na je
ho kfecovite semknute prsty.
M"ichl neodpovidal a nepatrne
potfasal hlavou. A Eusebius Ha
vran pokracoval: "Vynasnaz se,
mily bratfe Justine, postfehnouti i
dobryeh stranek naseho fadu, ne
jen jeho stinu Slysel jsem, ze-
pobyl jsi rok u svych v rodisti a
pak pfece se do Mikulova vratil.
Jsem jist, ze ti nebylo inimo fad
dobfe, dolehal na tebe pry nedo
statek, a take nelaska te rmoutila.
Poznal jsi tedy zajiste, ze nelze mi
1110 fad trvati, jinak nebyl bys tak
ochotne a rad v povolani svoje zno
vu se uvazal-"
Michl zardel se hluboce a pokryl
si rukama tvaf. "Ochotne a rad!'
Ochotne a rad!" vyrazel pak ze
sebe zpod dlani. "6, ja se nemel
vnititi! 0, Havrane, kdybys ve
del!...." Eusebius vstal a polozil setrne
svou ruku na Michlovu siji. "Ne
rozciluj se, mily Justine ! A vidim,
ze nepodafilo se mi tebe rozvese
liti, nybrz ze jsem te zarmoutil vi
ce, nez professor Eugen. Pojd',
bude lepe. pujdeme-li do refekta
fe, jiz opet zazvonili."
Michlovi tfasly se nice, pocit'o
val Havrany mime domluvy
jako bezdeke vycitky. Malem byl
by se laskavemu soudruhu svefil.
Lec, vzdyt' jiz brzy nastava doba
svobody, kdy bude lze vse fici,
vsecku minulost vyjeviti !
Zhasl, uzavfel pokojik a sel ml
celive s kollegou do vecef adla ; jen
pfi dvefich stiskl mu silne ruku a
pohledl na neho vdecne- Vzdyt' to
Euseb myslil dobfe, on nevi, v
jakych bojich se Josef Justin zmi
ta, co v sobe taji.
Michl zustal malomluvny a za
chmufeny i pfi vecefi; jen kdyz
Eugenius Vaclav Prokop na neho
pohledl, zardela se jeho tvaf, a
blesk vycitky vyslehl mu z oka.
A Prokop odpovidal k nemu iro-ni-kym
usmevem, nekdy i ostfe
podival se na druha z mhidi, jako
by mu napovediti chtel: "Kdy
bych vyzradil rektorovi a bratfim,
go's mi dues fekl, jak podivili by
se! Jak by pojednou vedeli, proc
mlcis a se mracis ! Jak by na nova
a pravem nazvali tebe silenym a od.
tebe se odvnitili!" Euseb ve sve
kratkozrakosti nepostfehoval teto
hry oci a jen litoval, ze pfitel ne
mluvi a svuj den jmenin pfece kon
ci smutne.
M:ichl byl prvni, jenz po rekto
rovi se zdvihl a pozdraviv se s o
statnimi jen zbezne, ubiral se do
sve celly v pozadi kolleje. Vltava
blasiteji sumela a bila 0 bfehy, vi
tr lomdoval stromy za valem fucel
do okennich ramu, az se prohybaly
a p'raskaly. Ted ' Michl nezustal se
deti ve tme ; uzavf ev pevne dvefe,
rozsvitil a pocal si rovnati psaci
miciiii na stole. Chystal se nyni
provesti, co ustalilo se mu v mysli
za te tak trapne vecefe : Dorozumi
se s rodaky svymi, pfipravi mezi
nimi cestu k nove obcanske, lid
ske. eirkevni svobode. pfipravi ees
tu i sobe. Marne mu Euseb do-
mlouval, ze je dobfe v fadu byti-
Vse, co dnes Eugeniu Prokopovi
fekl. co za cerne hodinky pfi splou
nani Vltavy a suineni vichru pro
myslii, 6, bylo to promysleno
davno, po dlouhe roky ! vse jim
povi. aby nechybili, aby jasne pro
hledli. Jest povohin byti jim vud
cem, on prvni mezi nimi pocitil
v.ini ducha svobody, uslysel Was
probuzeneho svedomi cele Evropy.
Pokracovani.