Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Ozvéna západu. (Clarkson, Neb.) 1913-19?? | View Entire Issue (Dec. 21, 1914)
DRASAR "Ze by nam v Lipniku bylo io bfe, to, miij mily Justine, popi rnm," zasmal se Prokop nf: "Noviciat jest vzdy jakysi ' drift vezeni. ty's jiz zapomneL A' Litomysli bylo veselo, k eemuz ry a Otmar Stiehl ostatnc nejai-'iie jste pfispeli. Tvoji Policku ;:nim jen malo, a co se Kronny tyce, -vy-znam se ti, ze se mi tak odeizila, jako byeb tarn nikdy nebyl byval. Pet let liiimilo. co jsem ji navslivil. to o mateine pokfbu. a vef, jiz se s tamnejsimi lidmi jen tezko doro zumivam, a oni se nmou! Kazdy bratranec a sestrenice, stryc i ie ta prokazovali mi vsemoznou uc tu, ale porozumel jsem, zc jest jim v me spolecnosti tak nevolno, jako nine v pfitomnosti jjieh. Jest to zeela jiny svet!" Michl potfasal prudce liiavou. "Nemel bys tak mluvit, Eume. vlast vzdy vlasti ziistava, a rod ny kra'j pro kazdeho vlastimila zvlastmm se vyznamenava kouz lem. Myslil jsem, ze prave nase pfislusenstvi k jedne koneine ces keho kr&loystvi uzeji nas spoji, a proto se 5radoval, kdyz mi od pro vinciala bylo urceno, abycli z Mikulova do (Budejovic se odebral a pastoralku zde studoval, zaroven na -skolach. not-malnyeli vyucuje. Vedel jsem, ze tu jiz nekolik let na gynmasiu .pusol)s.,' Zahledel se na Prokopa s tak zfejmou vycitkou, ze i Euseb Ha vran si toho povsiml a laskave ?e kl: "Lituji, ze neznam tveho kra je, mily bratfe Justine, abych si mohl 0 nem s tebou pohovofiti! Nikdy jsem ve vyehodikich Ce chach nebyl, a vim jen, co od tebe a Stiehla Otmara o nich jsem za sleehl. Ubohy Otmar!" dodal sr decne. "Opravdu ubohy! Vseho se od vazil, professi odmitl, noveho a sluineho postaveni in saeeulo si dobyl,aby ani ne dvacetipetilety ze mfel!" prizvukoval Michl smutne. "Vskutku, mnozi z nasich spo luzaku litomyslskych od zivych k mrtvym byli povolani, ' ' pravil Pro kop zamyslene. "Take Hledik, tvuj rodak, zemfel, a mladsi Ko pecky, bratr kollegy naseho. se silel, coz jest horsi nez smrt! A jini a jiui odesli-" " Jana Dalibora Kopeckeho bylo zvlast skoda,'' vzdychl Justin Mi chl. "Jiz pgknf' na poli pjsemnie tvi ceskeho pracoval, chudy ten fihor nas vzdelavati se nestydel!'" Eusebiovi pfipadlo, ze octl se na zcola nezn&me pude a ze roz mluve obou davnyeh spoluzaku jen prekazi. "Odeberu se jiz naho ru, zda se mi tu syehravo, ja easto stradam kaslem. Ale zastavim se pro tebe, mily bratfe Justine, nez fortnik zazvoni k vecefi." Michl dival se za kollegou, jenz byl jeho sousedem. jak vj-stupuje po schodech. Zdalo se. jako by jiz byl zapomnel, 0 eem s Prokopem hovoi-ili; lec ten s usmevem zase navazoval, pokracuje v prochazee polotemnou chodbou: "Tys za vseckj' ony roky, kdy jsme se ne videli, zustal pfi fantasmatech. kte ra jsem ti nikdy neschvaloval, Ju stine! Pfiznavam se, kdyz jsi do Budejovic byl ustanoven, ze jsem se spise jakehosi stfetnuti obaval. Lide jako my, na latinskych sko lach vychovam stavaji se sveto obcany a uei se pak vyhradne u zivati svetovych reel- To, co bylo jcdn'ou v detstvi, mine jako detsky sen, tim rychleji, cim vice zemre tech, ktefi nas k nemu poutali. A le tys jiz v Litomysli delal z iech to snu minulych skutecnost, a tim jen sobe skodil. A nikomu a nice rau neprospel!" "Neni to sen, a v techto dncch vie a vice skutecnosti se to stava !" lioroval Michl, kraceje po Proko pove boku nyni lychleji. "As u skutecnovanim techto, jak ty. Eu genie, mylne se vyjadfujes, niinu lych snu, mnoho, mnoho jin-iho sta ne se skutkem, 0 cem ani sniti jsme si netroufali!" "V techto dnech " potfasl Prokop hlavou. Napsala Tereza IBTovakova. iOt V5A v j- vis . r Vzdyf j ty jsi sly sol, co se de- je v nasi Praze. .ce oupna ol) canska svoboda patnacteho brezna vyhlase-na. ze zemepan i)ro blaho nai-odu sryeh rozhodl se kunstitu ". to ji'st ustavu zems'kou jin- .u' liti!" "Drahy Justine, co tarn v Pra ze nekolik horkych hlav advokatu. spisovatelu a novinafu zamestna- va. to nam, clenum fiidii mhidez ;vye5iovavajiciho a klassickym !d;im ji ueieiho. muze byti .eel- '.ke-m Lhostejno'!''"5 Vesely tismev. jenz plnou a ru zovou tvaf Prokopovu neopojist'el, nabyval jakesi jernne ironic. Mi chl v ubyvajicim svetle nepostfe hoval pine vyrazu v pfitelove tv,a fi, ale pfizvuk jeho slov pfece nej vyse jej dnizdil: "Nepoznavjim ie- be, Eugenie! Ty's sice od jakziva vsecko smichem odbyval, ale ze by tobe, cloveku vzdelanemn, po znavsimu na studiieh dejinv vsech velikych mirodu, mohlo byti Tiplne lhostejno, jak se projevuje probu zene svedomi cele Evropy ' "Cele Evropy, Justine?" "Ano, nebot! nejen Praha nase se zdvihla, i v zemi franeouzske, v Nenieich, v Uhrach, vsude, kde rozumnost nad poslusnosti a zvy kem nabyva vrchu, vstiivaji zastu pove a zadaji si ouplne svobody obcanske, svobody tisku, vedy a cirkve. I budc nejen cesky narod. ceskci vlast ve svoje starii prava uvedena, ale i vsecko to, co v ui byvalo zakonem-" "Nevefim, ze by ony zpravy z Prahy takto znely! Naopak, jsem skoro pfesvedcen, ze jen tobe, pfi teli, ale tvuj mozek jest zatenmen 0111m ustavicnj'm hloubanim ve sta rvcli ceskveh listiiuieh a kroni kach, onou historii mesta Policky, jejiz rukopis jsi mi minuly mesic ukazoval, a ktera jest stapeni to- ho ovocem! Pfisel's do Budejovic studovat pastoralku, ale provozo val's jine veci. Ba, mj'slim si, ze pobj't v teto kolleji tvoje blouzne ni jen zhorsil ! Tady je takof ka se meniste archaeologickeho blaznov stvi. Kazdou chvili sem nektei'y blahovec pfijde, kostel, kollej. 1 0 v zvlaste pak tuto polorozborenou chodbu prozkoumava, 0 krali Pre-' mysiu utaKaru 11.. o lticovieicn, 1 o Zavisi z Falkenstejna hovofi, -a tvs tim take nacichl." "Xe! Ona doba nine pramalo za jima. in-o nase mesto Policku po dava jen datum zalozcni, Mne za mestnavaji easy slavnejsi "6, rypale."' zasmal se Prokop. "Doha osvicenska, Josel' II-, svo bodni zediuifi, ze, Justine?" "Snad take." vybuehl Michl. "Ale pfedevsim slavna doba IIu situ, viry podoboji, kdy nase Po licka rozkvetala. velike moci se domohla. Tenkrate nebylo mezi knezimi omezeni, uiioutanosti, ce libatu, ty doby ted' se vrati s ouplnou svobodou, a moje ztratou obcanstvi, clovecenstvi a majet nosti zarmoucenc srdce se pote si !" "Jake to bhihove lnipady, Jus tine ! Je dobfe, ze je slysim jen ja, tvuj diivny a verny pfitel Coz kdyby rektorovi, nebo nekte remu jinemu bratru k usim se dostaly ?" Prokop vzal jMichla za ruku a podival se mu vazne, sko ro tvrde do oci. , Justin se mu vsak vytrhl : "Ne. Eugenie, ty nejsi mym pfitelem. . jinak nemohl bys se takto po smivat mym nejdrazsini nadejim ! :V vzdyf ty's nesmyslival drive tim- to zpusobem; take tebe tlaeivala nesvoboda v fadu!" "Tomu jest jiz davno, Michle, nabyl jsem rozuniu. jMam vynika-jny, jiei postaveni, ktere mi pfinasi cest , ve spolecnosti a existenci, mo- j Nerozumel sice Miehlovym rJovan si kazdorocne i malou summu skym snaham. desil se jich take. hu si uloziti, onen eelibat, 0 nemz vy ale byl upfimny, chtel lidskou svo vsichni tolik kfiku nadelate, da bodu, dovedl za ni obetovati po se snadno obejiti A konecne, hodli, s pfedstavenymi se rozejiti, kdybych ke staru chttd, mohu se kdezto tento Eugenius, hove svym z kolleje vystehovati, jakous ta- potfebjim. obchazi fadova pravid- kous domacnost si zaloziti! Kdy- la. field :" Onen eelibat, 0 nemz vy bych byl pomoci piaristskeho fa- vsichni tolik kfiku nadehite " du nestudoval, a jinak jsem ne- Ovsem, jemu nepfekazi, jak jest mohl! kacel bych dnes v raeh novskych lesich stromy, nebo fe zal a klizil dfevene hracky, a trel bidu!'' Jiz se zase usmival a hodil pfi torn pysne hlavou nazad. "Ale ted', Justine, jest tu njon t ma. ale i zima, cas, bychoni sli .nahoru; ci tu hodhis pobihat. az do refektafe nas zavolaji?" T)al se smerem k schodum, osvotlenym jen lampiekami. ktere horely '''ed rozlienymi svatymi obrazy nebo krueifixem. II it-lil mel vsak tolik na srdci. ze ani tu v hovoru neustaval, ny!)rz svou fee jen ponekud tlumil- "'Pro kojie, ty se k velikemu pfewtu stavis tak lhostejnyni, Je 00 ve-;feknes a udelas. az se i teb-? zcola blizce dotkne? Nastane-M ouplna svoboda obcanstva, vedy i cirkve, tu rozpadne se i fad piaristsky, je ho vyucovani pfevezmou svetsti lide. jeho elenove sami stanou se svetskymi, nebot' pfestane chudo ba, eelibat, otrocka poslusnost. Co pak, Eugenie ? Myslis. ze vyskytne vse v fade nekdo, kdo pohrdne svo- jbodou, konstituci mu podavanou? jAni -ty ji nepohrdnes!" P)osli po schodech do patra : pfe de dve'fmi sve celly zastavil se Eugen'ius Vaclav Prokop: "To, co tuto povidas, Justine, jest silen stvi ! A varuji te, nepoddavej se di'de svym husitskym snum ! Nezu staly tak nepovsimnuty, jak se domnivas. Jedcn pater Damasus. takto o tobe se vyjadfil: "Justi nus Alichel insaniis suis per epne meridas bohemicas vulgatis omni um bonorum odium in ordineni no strum eoneilat." (Justin Mich: u valuje na nas fad nenavist vsech clobrych lidi sifenim svye!i blaz novstvi v dennich listech cesky ch.) Jsem pfece tvym pf itelem . . . ? r Otevfel zlehounka dvefe a v nich zmizel. Justin se zrakem vytfestenym dival se za Prokopem. Pak hofce se zasmal: "Omnium bonorum , bonorum!'' A tato slova cituje mne pf itel z mladosti ! Snad dokon ce je schvaluje a jim vefi ! (ajikl se ve svem smichu, a iiz neiiie knicel dale skrovne osvetle nou chodbou az k celle sve, kteva byla v zadni casti kolleje, a jejiz okna hledela na val, tahnouci se pfi pobfezi Vltavy. Zde, ponevadz vyhlidky nezasti- lv ';'wlne 7di mil bndovv. bvlo 1 , , i,.nrln itrochu jasneji nez dole ve kvadra- ;1 ' kH?oy6 chodbg. pfes to . mu stolku a podepfel si hlavu 0 dlane obe. pismena v knihach a na papirech tu roztrousenych jevi la se zcela. necitelnymi. Nerozsvi til si ani svicky v chudem, cino vem svicnu zastrcene ; neciniej se iUM a uaslouchal v 11 pin em tichn, jcViv venku duje vitr. :-i jak Vlta'.a. dosti rozvodnena, tluce vlnami 0 nevysoke bfehy. Tak slysel ji su meti a biti castokrate. jiz jako the olog v prvnim roce, jiak jako pro fess a ucitel skol normalnycli. Vzdycky mu ty vlny cosi povidaly, o litosti. o svobode, ale on tomu nerozumel nebo rozumeti lK-cliil. Ted snad jiz rozumi. . . . Jak snmtno bylo vz-ly v teto kolleji, jak smutno jest divsud! Tehdy pfed lety utesovalo jej pfekotne studium, pfiprava to k "Illyrske mluvnici", k "Oupinc mu Literaturnemu Letopisu" : ted' se mu jiz tak pekne nestudu jc, nepracuje, jak dloulio tr valo, nez dokoncil prvni, celke. n nedlouhy dil sve "Historic Polic ky", a druhy jeste nezacal, ariz sve dejiny skol policskych. s chra .rnein spojenyeh. Jine mysl-?nky a starosti krouzi mu hlavou, .isni m.i srdce ! A nema. s kvm ov se u- 'ipfimne 0 ne sdelil, kdo by jim j t-sky porozumel Kdyz tu byl po prve, m.Vi pro uteehu spolccnost Otmara Stienla O, Stiehl, ac obroubly a nevymluv- byl lepsi tohoto honosiieiio, e legantniho Prokopa krovenskelio videt ze spokojene. kvetouci jeho tvafe, on dovede nepozoi-ovane, beztrestne mlsati ze vsech kvetu iako motvl a odletati. 1 ZMiclil chtel stati poctive pfi ji'd-'jfed si'l)ou smutnou Mestskoti !k ne zene, chtel ji uciniti svjii Zi-ri! 1 ad residenci enejici, v j-ii nz vou, svou Dcerou Slavy, odazil ; divokem kfovi se pfed lerv tak se pro ni vseho, one m-bezpoene cesty do Vher, za niz 'nord b.'ti kazdou chvili z i'ais' k fadu i svedcen. a kter.'i pfinesia inn od Kolhira, od "Wimmra tolik ponie ni. odvazil se tezke dovolen-3 ve vvhofelem otcovskem dome, f.kli- eujiciho styku s kneziiui ikari - atu Policskeho, za jiehz otazek a rozmluv zajikal se v nein (lech ! A jeho Ziva, ITeva, se mu u-kUiI-.to odcizila : na listy neodpovidahi. a ni pfi zjirave o strasnem ohni ne projevila ucast nesfastne rodine milencove, ktera fed tim tak vlidne k sobe ji pozvala. Pfes to nedovedl Aliehl'na ni zapomenouti : hnan uzkosH, ze bu de moei dale v rodisti se zdrzeti ze nenalezne snadno ptisobish' ji neho, dal se provineialem oslati do Mikulova na Morave. fikaje si stale, ze tain nezustane. ze pfece uzije doporucujicich listu praz skeho katechety a v cizine se usa di. A tain po cely rok volal si na met neznou krasu, vasnive elr.i'e ktere s ni prozil, ony proehazky k Bozi Vode, Brdatkami, priiho- nem, ona shledani 0 samote v ma- lem domku naproti berotinske re sidenci, a skoro sille neukojenou touhou po devceti. ktere jiz jiz videl v hofejsim iiatfe policskeho domu jako svoji chot'. Kdyz po Mikulove poslan kon cem zafi 1S47 do Ceskych Budejo vic, zdrzel se v Policce jen malo dm, aby mohl jeti pfes Beroun a tarn s Minou se setkati, ji pfipo- menouti vseeky jeji sliby. Chtel navstiviti mista mu pamatini jeste jednou, naposled, nebot byl od hodlan, nezapomnela-li na neho Mina, ze odejde do ciziny s ni ! Po ceste, pfi vstupu do stare bra- ny berounske. do residenci. lici! si do podrobna, jak vse provede, ten- toknite jiz najisto Bvlo v Beroune zcela jinak. . . . Starj' superior Belecky se sice ne- ztaenil. nfiial iei pfatelsky, radost ne s nim sdeloval, ze ani no joho, JJichlove, odchodu nepfesial v ees- ke a rodne feci se zdokci-alovat:. a ze tady ve spolku s iiciteh'i.i Pf ibi-' Yzpominal a dumal, tma ted' kern u'silovne se pficinv je. aby fevi .jiz pronikava kolem neho se roze e.eske. matefstine zaku lepai plat- ' stfeia. a on si toho nevsimal, ne- nnst bvla ziednana : i divadlo dal prospi'v.i. a vfibec se dobfe daf'uml ani znovu, po prve do refekta veci vlastenecke, v niz tu Michl 'fe zvoniciho. kdyby kdosi na dye takmef prvni pracoval. Starobylelfe nebyl zfetelne zaklepal. Jest(" mesto a vsecko okoli residence je-'nez mohl Michl ke vchodu pfisko vilo svou byvalou podobu: jen ok-(Titi, ozval se mirny Idas Eusebia na maleho domku nebyl a jiz napl- i'llavrana. jehoz tvafe nebylo vsak nena kvetoucimi rostlinami. a vseehno jeho pruceli zpustlo. Ze zalobneho vypravovani patera Kor nelia Beleckeho skoro mimodek zvedel, ze naproti residenci nyni bydli Klecka, ktery cleny fadu tupi a na ne pokfikuje, pry z poir- sty, ze byl pro nezfizeny zivot ua- dobro propusten od ucitele Pfioi- ka, superiorova pfitele. S opilym. seslym Kleckou setkal se Michl 1 hned, jakinile z residence vykrocil, aby po meste se prosel : a od neho zvedel. nejen ze pani Frankova na Zbiroh k deefi se odstehovala a fam zemfela. ale ze jeji dcera k velikemu uspokojeni stare pani za snoubila se s ufednikem hutnim a v brzku se za neho vda, neze-mfe-li ji zatim souchotinami ! M"ichlovi bylo hnusno z Klecko vyeh blabolivych a ustepaenych feci, jimiz snizoval Frafikovy a zvlaste vdavek ehtivou Vileminu, na niz, jak se pfiznal. sam si ne kdy myslival. A zaroven hofko mu bylo z divciny nevery. Nesel v Beroune jiz nikam, malo zajimalo ho vypravovani Beleckeho, jenz mel se k nemu tak pfitulne a sta le opakoval. ze byl mu zaroven za kem i ucitelem. trapno bylo mu po byvati v byvalem pokojicku, kte ry inn superiov pozorne opet vy- kazal, bile steny .iako by se posmivaly, pokryvaly obrazy toho vseho, co v nem bylo probojova no. problouzneno. doufano a ztrace no. Kikal si zoufale: Ted' jen ry chle tdjeti. do Budejovi,; zase do (sidc-J Miny pro neho ji'l neni rnpomnela, odvratila se, ha 01 o vrhla jim pro jincho, ne italic se jelio Zivoti. Ilevou. Sli'n'y l.'ei'on ! .le.te din's, pul l-oku po on Ji.'i- htevt-, vi. jak tehdy citil p-ir.-a-tuie kazde slovo Kleckovo vi;i .IH" bloudilo a milova'o. en Kd iH'Viraii s ' 1 1 o u : : vyld dy svobody obeansk lie she clrkevni, kdy die vsech znamek na stava znovu pro Policku, mesto kralovnino, mesto jeho rodne. slav na 'doba eeske cirkve, doba simo !na Litoniyslskeho. Tobiase Ciciio- re a a Jana I Tortilla. jak jinake by to bylo, kdyby .Mina byla zu stala Zivou, Ilevou. Jiz ani za lira nice by s ni prehati nemusil, klid ne by zili pod vezemi svateho Ja kuba Velikeho, svateho iichala, vyvoleneho patrona jeho. jenz pro pravdu a pravo bojoval meeein pla mennym. Pujde tarn. A nepujde pfece sam. Vernej.-i nez Vilemina, hiska jeho nejdra.si. bude rusovlaska a residenci biskup ske, s niz po letech nanovo se set kal. S usmevem ted' vzpomina na episodu tu budejovickou. ktera pod prudkymi vlnami vasne k Ti ne zcela zapadla. Sel tajne, ve skrabosce na pies, by zatancil si s mladiekou rodaekou easlavskou. netefi sveho zmimeho ufednika To pinky; tu osloven byl omylem ne znamou, taktez maskovanou div kou. Kdyz hostil ji pamlskyr las kovne bavili se 0 ucteeh z toho vzniklych. a ona poznavsi druheho due svuj omyl, uhodla v uem spi sovatee "Pravidel pocitani z hla vy". V roztomilem psanicku mu to vyjevila, sama o sobe fekla. ze je Videnacka. Madlenka Majero va, ze dli u stryce, knihafe v bis kupske residenci. polstafek s ini cialkami jeho mu vysila, listek do pamatniku darovala, jako kdysi li bezna sestfenice Anna Stursovti. Pfipominala mu ji vubee. tu jeho mladistvou. zpola detskou lasku, bjda mirna, trochu laskovmi, ni koli tak placlui a zase vasniva ja ko Mina. Ted' byla u stryce zase navstevou a pokorne se k nemu pfi hlasila. Jiste by spinila jeho za- dost a sla s nim, domu, do Cesko- .moravskych hor, az uplini svobo- da bude provedena, az jeho rodaci vyslancem svym 0 ni se priliiasi. ! rozsvecoval. Byl by snad si nevsi- v uplne tine mozno rozenau "Klepam jiz po nekolikrate. a byl bych snad odesel. domnivaje se, ze nejsi jiz pfitomen, mily bra tfe Justine : ale chtel jsem dostati slibu, ze se pro tebe zastavim, a pak," dodal pfibliziv se ke sto lu, na nemz Mlichl zatim s chva tem svieku rozzehl, "chtel jsem te trochu rozveseliti- Bylo mi 0 pravdu lito, ze professor Eugeni us si tebe dobira a tvoje zaliby ti vycita, pnive ve svatek tvuj!" ' ' ' Mine jest tezko rozveseliti, mi- lv Eusebe," odmital Michl, pri- strkuje Ilavranovi zidli: "Lec de kuji ti za dobrou vuli. Ty's byl v Praze ke mne vzdycky laskav, ne drazdil's mne Kdybych mel tvo ji povahu, bylo by se mnou lepe. ' davno tak fikam. Umis byti vsade spokojen. do vseho se vpra viti!" A neni tak lepe. mily Justine? Odpust', neelici tebe, starsiho a mne ucenejsiho. karati ! Ostatne po piram, ze bych se vpravoval v neco hrozneho, jsme v fade do bfe opatfeni. nase povolani jest cestne a pfinasi nam obecnou vaz nost. A zvlaste pro milovnika knih. spisovatele nemuze byti vhodnej siho." "To fekl jsi mi jiz castokrate." prohodil M:ichl ponekud trpce. "Tys nikdy nebyl lidske, obcanske svobody zadostiv!" "Chv;'dil jsi, mily Justine, nebo zaka Stiehla, ze se vseho pro svo bodu odvazil, a povaz, ceho do cilil?! I kdyby na zivu byl zustal, nebyl by nejspise stesti dokonale ho dosahl. Ani in saeeulo nesplni se vzdj'eky muzi pfani jeho srdce "Ach, Eusebe," odmital Michl netrpelive, "tomu ty naprosto. nerozumis !' Ilavi'an se zardel a pak sesmut-nel- "Vim. ze jste mi pfezdivali "svaty Aloisius", lec i ja, mi ly Justine, choval kdysi mladistve touhy.... Ta. kterou jsem mel rad. moji lasku neopetovala, a je sfastna. ma hezke a hodne deti. Pfeji ji toho, mam ty deti i rad, kdykoli do Netolieka pfijedu, ne vyhybam se ji, ani jim. A v nasi rodine je takove drobotiny mno ho. vsiehni miluji strejeinka Pe tra. jak jsem se puvodne jmeno val. Snad i moji zaei mne trochu navidi. bled', nejsme my pia-i-iste zcela opusteni, i kdyz v fadu samem fatel a hisky nenalezne- me Pfisunul svou zidli k Michlovi a polozil svoji masitou ruku na je ho kfecovite semknute prsty. M"ichl neodpovidal a nepatrne potfasal hlavou. A Eusebius Ha vran pokracoval: "Vynasnaz se, mily bratfe Justine, postfehnouti i dobryeh stranek naseho fadu, ne jen jeho stinu Slysel jsem, ze- pobyl jsi rok u svych v rodisti a pak pfece se do Mikulova vratil. Jsem jist, ze ti nebylo inimo fad dobfe, dolehal na tebe pry nedo statek, a take nelaska te rmoutila. Poznal jsi tedy zajiste, ze nelze mi 1110 fad trvati, jinak nebyl bys tak ochotne a rad v povolani svoje zno vu se uvazal-" Michl zardel se hluboce a pokryl si rukama tvaf. "Ochotne a rad!' Ochotne a rad!" vyrazel pak ze sebe zpod dlani. "6, ja se nemel vnititi! 0, Havrane, kdybys ve del!...." Eusebius vstal a polozil setrne svou ruku na Michlovu siji. "Ne rozciluj se, mily Justine ! A vidim, ze nepodafilo se mi tebe rozvese liti, nybrz ze jsem te zarmoutil vi ce, nez professor Eugen. Pojd', bude lepe. pujdeme-li do refekta fe, jiz opet zazvonili." Michlovi tfasly se nice, pocit'o val Havrany mime domluvy jako bezdeke vycitky. Malem byl by se laskavemu soudruhu svefil. Lec, vzdyt' jiz brzy nastava doba svobody, kdy bude lze vse fici, vsecku minulost vyjeviti ! Zhasl, uzavfel pokojik a sel ml celive s kollegou do vecef adla ; jen pfi dvefich stiskl mu silne ruku a pohledl na neho vdecne- Vzdyt' to Euseb myslil dobfe, on nevi, v jakych bojich se Josef Justin zmi ta, co v sobe taji. Michl zustal malomluvny a za chmufeny i pfi vecefi; jen kdyz Eugenius Vaclav Prokop na neho pohledl, zardela se jeho tvaf, a blesk vycitky vyslehl mu z oka. A Prokop odpovidal k nemu iro-ni-kym usmevem, nekdy i ostfe podival se na druha z mhidi, jako by mu napovediti chtel: "Kdy bych vyzradil rektorovi a bratfim, go's mi dues fekl, jak podivili by se! Jak by pojednou vedeli, proc mlcis a se mracis ! Jak by na nova a pravem nazvali tebe silenym a od. tebe se odvnitili!" Euseb ve sve kratkozrakosti nepostfehoval teto hry oci a jen litoval, ze pfitel ne mluvi a svuj den jmenin pfece kon ci smutne. M:ichl byl prvni, jenz po rekto rovi se zdvihl a pozdraviv se s o statnimi jen zbezne, ubiral se do sve celly v pozadi kolleje. Vltava blasiteji sumela a bila 0 bfehy, vi tr lomdoval stromy za valem fucel do okennich ramu, az se prohybaly a p'raskaly. Ted ' Michl nezustal se deti ve tme ; uzavf ev pevne dvefe, rozsvitil a pocal si rovnati psaci miciiii na stole. Chystal se nyni provesti, co ustalilo se mu v mysli za te tak trapne vecefe : Dorozumi se s rodaky svymi, pfipravi mezi nimi cestu k nove obcanske, lid ske. eirkevni svobode. pfipravi ees tu i sobe. Marne mu Euseb do- mlouval, ze je dobfe v fadu byti- Vse, co dnes Eugeniu Prokopovi fekl. co za cerne hodinky pfi splou nani Vltavy a suineni vichru pro myslii, 6, bylo to promysleno davno, po dlouhe roky ! vse jim povi. aby nechybili, aby jasne pro hledli. Jest povohin byti jim vud cem, on prvni mezi nimi pocitil v.ini ducha svobody, uslysel Was probuzeneho svedomi cele Evropy. Pokracovani.
