1
PREKAZEL
NAPSALA VLASTA PITTNEROVA.
"Pantato, otce muj, snad nam
hrozi zal trapeni," temi slovy u
vital Jan otce. A usadiv otce i po
klekna k nemu sdeloval, co zvedel
od Haty.
Pantata zaupel jakoby mu nuz
rozpryval prsa, jako by mu blesk
oslepoval oci.
"Co delat?" tazal se po drahne
chvili.
"Predevsim vyckati,' 'fekl Jan
"A pak da Buh vnuknuti."
"A to jsem si vychoval tu svoji
ruzu, tu dceru jedinou, tu dedic
ku," bias pantatuv bofem tlumeny
upel, jinace byl by buracel.
"Ustriite se nad ni," prosil Jan.
"Nad tou svou dcerou! Slyste
velebny panacku" (pantata fikal
synu knezi: vy), "povlm vam, jak
to pfislo, ze jsem hustanovil tu
vasi sestficku dedickou. Ma zena
si toho na nine vyprosila na smr
telnem lozi. Meli jsme se radi s
moji zenou, pfed svatbou a po
svatbe zasejc. Ale to az za cas.
Boyun vam, co nevite a co byste
nebyl nikdy ode mne zvedel, kdy
by se nebylo tohle stalo. Mel jste
rad vasi matku, vid'te, Jane?"
" Jak by ne, pantato. Nejvrelejsi
modlitby obetuji za ni pfed olta-
V f V , 1
"Delejte tak, modlete se za nas,
za vsecky. Tedy vase matka, moje
zena, byla z poddanyho rodu, ze
byla chuda z toho jsem si nejmni
delal. Seznal jsem ju na pouti,
prespolm, z jineho panstvi. Byl
jsem jiz pantatou na vlade, matka
jenom byla na vymenku, vsak zhas
la tak za rok po moji svatbe. A
tak jsem si Anicku pfivedl, ale
slysite, velebny panacku, pfivedl
jsem si ju az kolikatej den po svat
be. Az se hupokojila a vyplakala,
a to proto, ze ju nepropustili z
poddanstva na jiny panstvi az se
dpstavila na zamek, ne k panum.
MS
"Privu prvni noci. . " temne
jekl Jan.
"Veil huz je to snad zrusino.
Hu nas jsme o torn mnoho neve
deli, vrchnost tu nebyvala. Ale
tarn, tarn to bylo. A tak, kdyz
jsem si zenu pfivedl, zacedl jsem
ju na komoru a nevedel jsem, ze
jsu zenat, az povila defatko A to
nebylo moje. Pan Buh si je vzal,
nez se na torn svete usmivat na
hucilo. To snad ze jeho matka se
zapomnela smat. A potcm se za
sejc smat nahucila a meli jsme se
radi a pan Buh nam dal zdravy,
hodny deti."
"To byl zal," zaseptal Jan.
"Ba zal. Ale hledeli jsme na to
zapomenout. Radosti nad detmi
se nam to podafilo. To mu zlata
zena mi delala pomysleni za to, ze
jsem ji odpustil, zae vlastne ne
mohla. A ja "
"Byl jste vzdycky dobrak, pan
tato," ozvala se Hata do feci.
"Ty jsi zde?" celo svrastiv obra
til se pantata k stare sluzce.
"Nic jsem nehuslysela, co bych
nebyla vedela, pantato. Vsecko
mi nebozka povedela i to, ze si
nepfeje dcery, aby ji nestihl po
dobny osud. I vymluvit si nedala,
ze by na jeji dceru co lepsflio ce
kalo," fekla Hata.
"Ba nedala. A proto jsem y mu
sil slibit, ze hustanovim Anicku
dedickou na grunte, aby byla sel
kou, aby mohla zvostat poetivon,
a tohle tohle se stane !" pantata
plakal.
"Snad bude sama pfiroda mi
lostivou, snad slituje se Buh,"
pronesl Jan.
' 'Nezenil jsem se taky k vuli sli
bu danemu nebozce. Bala se, aby
pry macecha nejak nepfezvedela
to jeji nestesti a detem, zvlaste
.dcefi, toho nevycitala, ze nemely
matku poctivou. Coz pak jsi ty,
duso zlata, tarn v nebi za svy dite
tak malo orodovala?" pantata za
lomil rukama nad hlavou.
" A co Anicce f ekneme ? ' ' tazal
se Jan.
"Veil rad' ty, Hato," fekl pan
i 1 1 1
A
tata.
"Nechme zatmi byt. A stalo-li
se, poslete pantato Anicku na cas
k Antoninovi, tam se to odbyde .a
pak, dite by se na grunte huzivilo,
jen ze bude pfekazet, az se zenich
ohlasi, ! ' rozumovala Hata.
"To neni spatny napad," fekl
pantata. "Koupim Antonmove ze
ne na hedvabny saty, koupim ji
zlatej cepec a granaty a tak bude
napomocnou. A co dal, to se hu-
vidi."
"Jen se netrapte, pantato, a na
sestficku se nehnevejte," pfimlou
val Jan. Pantata neodpovedel. Na
cele se mu prohloubila v teto chvi
li ryha, ktera od te doby svedcila,
ze se ten dobry pantata devede
hnevat, ale ze ten hnev jej boli ja
ko jizva po rane nejkfutejsi.
Pater Jan odjizdel nebrane sl
zam. V.
Asi za tfi mesice zajel pantata
navstivit syna Antonina.
Vezl s sebou co jenom dum sky
tal a co Antoninove zene pfi ne
velkem deputatu moh'..i byti vitil
no. Byl to "prezent", jak si Hata
poehvalovala, ze kdo tohle "cti a
a darem" dostal, ten mohl jiz dar
ci neco k vuli za to ndelat..
Antoninova zena bjla povol
nou svakrovoa pfijmoati a osetfo
vati. Lomila rukama, ac se mnoho
nenodivovala. Kekia. vsak ze to
pozorovala, e pani Anicku ani s
oci nepouste.'i.
' ' Rekne se tf eba, ze je to decko I
ze vzdaleny pfizne, nebo naleze
nec, nebo deveccino," navrhovala
Antoninova zena.
a ivuuei mvu s giuuicm si venule f
kazdej zenich i vzdor tomu pfivaz
ku," dodal Antonin.
Pantata odjizdel trochu pote-
sen, kdyz byl prve jeste Antonino
ve zene slibil, ze ji koupi, "az se
to odbyde", na hedvabne saty a
laty cepec a granaty. '
"Vsecinko udelam, pantato zla-
tej, jako by pro vlastni sestm,"
slibovala potesena nevesta.
,
Pantata Kucera od odjezdu Jan-,
ova na Anicku temef nepromluvil.
Hneval se, trpe pfi torn hnevu vice
nez ta, ktere ten hnev platil. Anic
ka posleze poucena Hatou, ze to,
co mela za zly sen, Dylo nroznou mmi e mohla by Anicka jeste
skutecnosti, potacela se Htosti zustat e jest dite sotva ctyhie
vsecka zmofena ukryvala se pfed ' jginj glaboucke a da dosti opatro
lidmi, proplakala noci, chapala vani a ona e rada mil lie5tesm
se dfiny. stizene svakrove noslouzi.
"Znam ja tuhle pisnicku taky
panenko nase," vzdychavala Ha
ta. "Ale coz bylo o me, o jednu
sprostou chudou devecku, jen
jsem se bala, aby me hospodaf
nevyhnal. Panimama ho hupro
sila, fekla, ze to muzu vemosti
jejim detem odplatiti. Toho jsme
se nenadaly, ze budu takhle opla
eet." Po dedine se mluvilo, ze Anic
ka Kucerova postonava, ze se una-
vila pfi hostine primicni pfilisnym
tancem.
A pocali lide f ikati a souditi, ze
si pantata Kucera zavolai na osud
ze ta dcerka, kterou chtel proti
vsem davnoletym zvykum a urce
nim miti po sobe dedickou, odstr-
civ k vuli tomu tfi synj'', mu zvad-
ne, zchfadne jako ta ruze, nedoc-
kavsi se ani veku zeny.
A jiz se septalo, ze proto dal
pantata ctvrteho syna na knezstvi,
aby modlitbou vymohl mu odpus
teni za tu kfivdu, kterou spachal
k vuli diteti jednomu na druhych.
Kdyz vsak Anicka odjela k An
toninovi, v zime, po samych vano
cich a pantata ji sam odvazel, vse-
cku zakuklenu v kozichu a pefi
nach tu lide jiz vedeli, co se u Ku-
ceru pfihodilo a litovali Anicku i
pantatu. Nemeli za zle pantatovi,
ze Anicku odvazi, neb aspon tam u
svakrove, ze se pfece nebude tak
tuze stydet, ano nejhlavnejsi za-
hanbeni, neseni ditka ke kftu z
rodneho statku, bude ji usetf eno.
Vratila se Anicka z te navstevy
u bratra Antonina az z jara, kdyz
jiz jarni oseni se zelenalo na po
lich tak vzrostle, ze mohl se v nem
skryti holub. V zahrade Kucero
va gruntu byly jiz stromy odkvet
ly, poprve letos, kdy Anicka nevi
dela beloucke kvety hrusni a za
ruzovatele jabloni. Poprve letos
Co ziva nepobihala pod temi stro
my, nastavujic zlatovlasou hlavin
ku, aby ji opadavajici lupeny jes
te zaroseny padaji, starosti. Ach,
kvetne lupeny z celeho sveta ne
byly by Anicce odejmuly ty sta
rosti z jasnovlase hlavinky, ktere
trapily ji bez ustani.
Nedovedla se Anicka pousmati
od te doby, kdy ji otec fekl, ze za
chovala se spatne a ze musi nyni
poslechnouti ve vsem vsudy a hle
det, aby pfisti zenich nedbal na
to, ze bude zde dite, ktere bude
sice pfekazet, ale ktere se na grun
teobzivi. Kdyz zaplakalo to dite poprve
v Aniccine naruci, nemohla je A-
nicka pfivinout k srdci, je polibit
a teprve k pfipomenuti Antonino
vy zenr pozehnala je kfizkem.
Nutila se, aby si pfipomenula
slova stare Haty, ktera ji pfed
loucenim fekla, ze dite jest darem
bozim pro kazdou zenu a ze zakon
pane kaze, ab1- je matka mela ra
da, at' povine je v bohatstvi nebo
chudobe, v radosti nebo zalu, v
pocestnosti nebo v hanbe.
Lec nemohla si ta slavo opako
vati v mysli, musila chtic nechtic
vzpominati na slova bratra Toina
se o holubicce a lunacich.
Kdyz pfijel pantata pro Anicku,
ani se na detatko nepodival. Kdyz
mu je Antoninova zena podala k
pozehnani, odvratil se a s odvra
cenym oblicejem tfi kfizky ve
vzduchu udelal.
Anicce napadlo jak kdysi jdouc
s otcem do poli zastavila se s nira
v lese, kde se utabofili cikani. Me
li prave novorozene a donesli je
ukazat, prosice o darecek. Podaro
vai pantata novorozene stfibrnym
grosickem a Anicka vyzvala cikan-
'ku, at pfijde si do statku pro tro
chu mleka. A to cikane pantata
pokfizoval a hladil mu traave tva
ficky, f ka, ze je ma jako ze same
tu. Nedivila se Anicka pantatovi a
nezazlivala mu. Ani se neptal pan
tata, zda je to devce ci hoch, ani
jak se jmeiiu je. Anicc' -napa'dTp,Tfezatvrzuje nad tim robatkem, at
jak se pantata, spatfil-li nekde
psfcaj jnned tkmt jak ho volaji
U zase toho otci nezazlivala. ai
,
bylo ji to lito.
Pantata nutkal k odjezdu. An
toninova zena, vkecka oslnena da
ry, ktere pantata dovezl a za kte
re tfikrate po sobe ruce polibila,
"Jest k tomu doma Hata a Mar
tina," fekl pantata. "A pak, at je
x
.jiz jednou po vsech lidskych
fe-
eech, at si lide zvyknou na n;is a
my na ne."
Ta slova bolela Anicku vice nez
kdyby ji byl otec snad uhodil.
Jeli domu. Anicka mela decko v
kline, pantata na ni nepromluvil
po celou cestu. K jejim dotazum
mlcel. A nepromluvil na ni ani pfi
navratu, ani kolik tydnu pozdeji,
ani za rok. Pfal-li si neceho, mu
sila to dcefi fici Hata.
Sedel-li pantata u stolu a Anic
ka pfisedla, tu jiste vstal a vysel,
donesla-li mu jidlo nepohlednul na
ni a pohlednul-li, byl to pohled
takovy, ze fikala Anicka Hate, ze
radeji snesla by klehnuti bicem.
Po Hate nafidil otec Anicce, at'
si je obstarava v kuchyni ci v ko
mof e, at' nemysli, ze by jej pohnu
la, kdyby ji videl s ditetem v na
ruci. Anicka posleohla. Byla sice
smutna, nez klidna. Pocala chodi
ti s bilym na hlave sateckem, po
zpusobu vdanych zen "na pokos
mo'' uvazanem. I do kostela nosi
la satek, ac ji Hata vybizela, ne-chce-li
nositi bily cepecek s ruzo
vou masli jako mestske a svobod
nicke dcerky, at nasadi si zlaty
neb aspoii stfibrny cepec po mat
ce. Nesvolila k tomu Anicka, nic, '
ze bude ty cepce teprve nositi, az
bude selkou, Kucerkou, panima-
mou na grunte. Ze se v nejakem
case vda za zenicha, ktereho ji'
otec vybef e, to byla musila byti
Anicka odhodlana. Vzdychavala
pomyslejic, jaky asi ten pfisti jeji
manzel bude. Ze vezme si ji pro
statek, to se domyslela a netesila
se pranic ani svym co ruze opet
zcervenavsim tvafickam, ani svym
krasnym, zlatym vlasum, ktere se
vice neodvazila nepokryte nechati.
Bala se, ze vyhubovaly b yji za to
zeny z dediny, ze jsouc "nezacho
vala", dovoluje si to, co patfi je
nom svobodnicim.
Sve ditko, hosika, svefila Anic
ka k opatrovani stare Hate. Ne
mohla jej miti rada, vzdor vsemu
Hatinu domlouvani. Take se ji ani
nelibil. Byl vlaskii pficervenalych,
oci sedych co oeel, smutnych a
zakalenych. Cela jeho tvaf inka by
la smutnou a veru ze se zdalo, ze
maly Florian, jak byl die dne na
rozeni sveho pokften, se nenauci
nikdy smati. Po odstaveni vsimala
si Anicka hocha sveho jeste mene.
Pantata Kucera nechodil jiz tak
casto na zamek. Mel jiz zapsano a
urovnano, ze jest Anicka dedickou
gruntu, ze i provdavsi se bude vse
podpisovati a zastavati jako by by
la dedicem muzem, synem. Jen ku
svemu podpisu ze pfida jmeno pfi
stiho manzela.
Co nejochofneji ucinili iifednici
pantatovi vse, co si pfal. Pfislo
pfece mezi pantatou a panem vrch
nim k feci o Anicino nestesti.
A pan vrchni se dusoval, ze
kdyby vedel, kdo Anicku zkazil,
zasadil by se vsi moci, aby si ji
vzal za zenu a kdyby to byl jeho
vlastni, jediny syn. Lec Anicka ne
vedela a vinnik se nehlasil a pan
tata Kucera vzpfimiv se v procitle
selske hrdosti, fekl panu vrehni-
mu, ze nechtel by ani pana za ze-
te, k selske dcefi ze patfi zase je
nom zenich ze selske krve.
A tak se hneval pantata Kucera,
hneval se smutkem v dusi a vras-
kou bolu na cele na dceru jiz plna
ctyfi leta. Nespechal, aby ji pro-
vdal, fikaval Hate, ze jest dosti
jeste casu, ze nechce se mu jeste
na vymenek.
VI.
Pater Jan Kucera navstevoval
otce aspon jednou do roka. Pfije
da prvne a spatfiv sestfino dite,
pozehnal siroteckovi se slzami v
ocich. A sestfe domlouval. at se
flopfeje mu lasky. Poukazoval, ac
stala se obeti panske svevole, dite
ze za nic nemuze a zajiste ji nekdy
bude pusobiti radost.
Anicka mlcela zaryte. Lec poz
deji, kdyz hosik behati pocinal, na
ni se usmival a volal : mama, tu ji
pocinalo byti toho ditet'e lito i po
mazlila se s nim nekdy.
Sousedky davno byly Anicce vy
slovily svoje politovani a utesova
ly ji, ze na Kuceruv grunt se kaz
dy rad pfizeni, ze bude dite sic
trochu pfekazet, ale ze se zvykne
vsemu. Nabadaly Anicku, at zvyk
ne chlapce, aby ji fikal "panima-
mo", ze bude to lepe vypadat, ze
bude jako by z pfizne, jako by
dite pfijate. A Anicka posleohla.
Ttfaly Frolik, jak mu zkracene
f ikali, musil zvyknout ohybati ja-
zycek na dlouhe to slovo.
Anicce vzkazovali zeniSi. Sam
bratr Antonin vedej pfi kazde svo-
ji navsteve o nejakem. Anicka od
povidala vzdy stejne, ze rozhodne
pantata, ona ze poslechne a bude
si hledet asky muzovy zaslouzit.
A pomalu pocala miti i Frolika
radeji. Vodivala ho nekdy do poli.
a ukazovala mu v kaplicee ve vy
klenecku sosku svateho Floriana,
jeho patrona. Hosik ziistal posmut
ny a zvlastni podivnustka se vv-
vijela u neho cim vice vyrustal.
Neslysel rad hudbu a at znznely
trouby, ci dudy, ci cymbal, daval
se vzdy do place.
"Ano, ano," kyvala Hata hla
vou, "to dite to ma v dusiece, co
bylo pficinou nestesti jeho ma
my." A Anicka odvracela se vzdy
od placiciho hosika a sla vyplakat
se do komory.
Kdyz pfisel Tomas na Jiavstevu,
zaplakal nad sestrou i nad dite
tem. Bylo to zalostne podivani,
jak osmahlemu myslivci z joze
nych vlasii a vousu kanuly slzy z
oci
"Jafku Anicko, jafku pantato,
kdyz bude to dite jednou pfekazet
ja si je vezmu sam. At je z neho
takovy lesni kulich jako jd, bude
mu tf eba lepe mezi lesy nez mezi
lidmi," fekl Tomas.
"Coz ty, divochu," zamrucel
pantata. A Anicka stiskla bratro
vi ruku.
"Skoda ze's me tenkrate radeji
neodvedl s sebou na svou samotu
do lesii, mohlo bejt tfeba lepsi,"
fekla.
Byla Anicka zvana na vsecky v
dedine svatby, na vsecky do okoli
pouty ku pfibuznym. Z prvu odfi
kala, po dvou, po tfech letech,
sla jiz, an byla ji Hata od otce vy
fidila, ze on si toho pfeje. Tesilo
1 T mm ITT
ji, ze iiue vice o jejim poKiesKu
nemluvi a ze, ac stala se zenou
dfive nez se provdala, pfece ji
prokazuji stejnou poetu jako dfi
ve. Ysak take kvetla jako ruze a
co se byla se svym synkem jaksi
udobfila, byla veselejsi,-jak sama
Hate svefila.
Prave po ctyfech letech v den
svatku svate Iaf i Magdaleny, kdy
bylo i vyroci JanovT primice, byla
Anicka zvana na svatbu. Vdavala
se dcera pantatovy sestfenice a ze
mely se s Anickou vzdy rady, bylo
to neveste velice lito, ze nemuze
ji Anicka poslouziti ani za druzic
ku, ani za starou svatbi.
"Ale na svatbu jit musis a bu-
des nasou nejvzaenejsi svatebni
cou," ujist'ovala nevesta.
"Pfijdu rada," slibovala Anic
ka. Poslala na svatbu bohaty dar
ode vseho, co jenom v hospodaf-
stvi bylo a brala radu s Hatou,
zda by mohla si vziti na tu svatbu
nejaky lepsi ustroj.
"Vzdyt jste pfece Kucerka,"
fekla Hata. Vykala nyni Anicce
stale a misto "nase panenka" jako
druhdy, nazyvala ji "nasa pani-
maminka," coz bylo pantatovi
vhod.
Prohlizely tedy Anicka s Hatou
vsecky saty.
Lec ze si Anicka od Janovy pri
mice niceho nezjednala, mela spat
ny vyber. Za ta ctyfi leta byla se
silila a vyvinula se ve vzrustu tak
ze nepadly ji dobf e saty po matce.
Take byly die Hatina zdani i cerne
damaskove i zelene pro Anicku tro
chu posmutne k tak vesele pfilezi
tosti jako svatba.
"Mate ty ruzove," fekla Hata
jaksi nesmele.
"Tyl " vzkfikla Anicka.
"No, ty Saty nebyly nicehorpK-;
cinou a svlekla jste je, jak jste pfi
sla z kostela. Jsou zalozeny, po
pustite je sama. Na hlavu k nim
zlatej cepec a bude nasa panima
minka pekna svatebnica."
Anicka dala se rada pf emluvit a
saty si upravila. Vzala si nejhezci
zlaty cepec po matce posazeny do
brymi, co hrachova zrna velikymi
granaty, posadila si ho na hlavu
na pekne spletene vlasy a nesla se
jak Hata tvrdila, jako polovicni
hrabenka v torn ustroji.
Take o svatbe ohlizeli se lide vi
ce po Anicce nez po neveste same
a jeden byl hlas mezi svatebcany i
mezi divaky, ze "Kucerka" tu
svatbu opravdu okraslila vice nez
druzicky, byt take sustely hed
vabim.' Nejvice pak pohlizel na A-
I! Zasilatelum dobytkai!
Pro spolehlive a poctive obslouzeni
zasilejte vas dobytek firme
INTER-STATE LIVE STOCK
COMMISSION (Incorporated) CO.
v SOUTH OMAHA, - NEBR.
Jsme zaradeni mezi ziskatele nejvys
sich cen a nas obchod byl zbudovan
jedine na zasluze. ZKUSTE NAS! !
? i
R. L. REYNOLDS, prodavac kov. dobytka
J. R. McPHAlL, prodavac vep. dobytka
JIM DONOHUE, vyposHocni prodavaS
GEO. ASHBURN, vypoaocai prodavac
PANI J. DONAHUE, v nradovne.
I Vuradovne jsme vzdy brzo i pozde.
! Tel. v uradovne (office tel.) South 378
nicku, ba oka s ni nespoustel bra
tr zenichuv. Neznal ji, bylit ti li
de ze vzdalene dediny a o ne
stesti Kucerovy dcery nedonikla
tam zvest. Myslil Lucian Kalina,
ze jest to mlada jakas selka, ktera
pfisla ve svatebnim svem satu. Lec
slyse co a jak, zamyslil se zprvu
a pak hltal zrovna Anicku ocima.
Nevesta i zenich si toho povsim
li a zenich fekl: "Vida, z jedne
svatby mohou byti dve, nas Lucin
kouka po te Kucerce obema oci
ma." "A nechybil by ani Lucin ani
snad Anicka," minila nevesta.
Kdyz doslo k tanei, nespustil se
Lucin Anicky a vyprovazei ji do
mu a sice na pocest se vsemi mu
zikanty. Pantata Kucera, ktery
byl tez na svatbe, pohlizel .ojed
nou jasneji a pfisedna k otci zeril
ehovu a Lucinovu, pozval ho, at
zitra, ci vlastne jiz dnes zajde k
nemu na statek.
(Pokracovani.)
PomsU Pytlalcu,
"Verni az do skonini",
Zklinna zirisf!
Tri povi'dky v jedne kntzce od Karla
Cervenky. Posleme vsechny tri po
vi'dky do kterekoliv casli Spojenych
Statu vyplacene
za 35ct.
ODVARKA BR0S7 darkoB. NcW.
ALWAYS
POPULAR
ten Kajg-a Kan
ne Daroucaicke zachvaty od iara roka 1911,
a v cervnu jsem opet mohl jiti do price.
Drive se kazdy obaval me dati praci pro tore
jsem mel zachvaty padoucnice kazdodeaae
po mnoho roku, a nyni preji si viichni abych
pro ne delal, neb vedi, ze nyni jsem jich
sprosten. Lek tento jest jiste poslan od Boha
neb nemuzu jej dosti vynaehvaliti.
- Walter Heard.
Zizracae !
Grandview, Wash, srpen 1912
Mela jsem padoucnicke zachvaty kazde
dva neb tri tydny od 33 let, kterych me le
kari nemohli zbaviti. Od te doby co vsak uzi
vam Pastora Koeni(-a Nerve Tonic, nebyla
jsem zachvacena timto neduhem jiz po cele
dva roky a take se citim dobre. rusobi pri
zazracne. Paai J. S. Griffia.
ZDARMA cenna kniha o ruznych nervo
vych nemoci a vzorkova lahev leku na kterou
koliv adresu. Chudi pacienti dostanoa muj
lek zdarma, ktery pripravolal Rev. Father
Koenig ve Fort Wayne, Ind., od roku 1876, a
ktery nyni pripravuji.
KOENIG MED, CO. CHICAGO, ILL
62 W. Lake Street, poblize Dearborn.
Naprodej v lekarnach za 1.00 lahev, 6 za $5.
00. Velka lahev $1.75: 6 za 9.00.
T
i
t t
:
s :
? ?
4
CHAS. F. COX, nditel (Manater)
FRANK ROBERTS, prodavac ovci
ED. O'BANION, vypomocni prodavac
JOSEPH TOMES, kasir
I
A
, ri ! i iii
1 1 i i ii i m m
7T& et 1MB itt-'
