DRAS&R
Pak zase si cechrala sve vydute
pruhledne rukavy, otaeela dlouhe
konce stuzek kolem prstu a neve-
dela, co by fekla, aby sestreniei,
kterou jen malo znala a jejihoz se
starleho, zamraceneho obi ice jo so
stale jeste lekala, vice si nerozhne
vala. Michl marne ocima vybizel
sestru, abv mladeho liosta necim
uctila; se zahanbenim si pfipama
toval, jak radi a pohostinne jej u
Stursu po vsecka leta vitali.
Aby dutkliveji ji upozornil, pravil
usedaje vedle Aiiinky: "Jsi asi
velmi miavena, snad i hladova?
Jakou 's mela cestu ? Viiz souseduv
neni zrovna pohodlny ! To je lepe
jiti pesky."
"Ja vim, pane bratranku, " za
septala Anna nesmele. "Ale neme
la jsem se s kym vydat, a tak jsem
byla 'fada, ze mne pan Hledik
svezl. Cesta nebyla nejhorsi, a
v lese, v Doleckach, bylo tuze
hezk'! Jen dlouha byla k nepfec
kani. A liorko bylo clivilema."
"Tot'! Takovy paraplicko tonm
nezabrani!" ozvala se Johanna
kousave. "Do slunce nejlip plate
na loktuska, a ne panska parada !''
"Chodim v Litomysli taky v tech,
sateeh, a nikdy mi horko neni,"
branila se Anna Stursova, rdie se
jeste vice nevoli nad prikrosti Jo
hancinou. "Nebyla bych se vyda
la, kdybyeh to panu bratrankovi
nebyla rukou danini slibila. Nas
velebnicek taky psal, abych se
jeste do Policky podivala a mu
napsala, jak se tu vsichni mate. Je
s knizeei rodinou ted' v Cernovi
cich u Tabora. Jeste vzpomina,
jak se na Hluboke s bratrankem
setkal."
"Tot je laska nenadala, ni
kdy se velebny pan bratranek vo
.nas nestaral," fekla na to Johan
ka zase nevlidne. "Nedbali jsme
jeden vo druheho, vsak jsme vede
li proc I Nebejt Stursky, nebyla by
rodina Michlova upadla do nestos
ti a do starosti."
"Sestro, tomu je davno, a pa
. . - : ter Frantisek ani tady Aninka za
.,?mc neinfizou," zamracil se nyni
Josef Justin nad tvrdosijnosti se
stfinou a opakoval: "Tys jiste u
navena a hladova, Aninko!"
"Hladova nejsem, nase mamic
ka mi toho nachystala na cestu,
ze jeste panu Hledikovi .jsem da
la. Ale chtela bych se neceho na
piti, je mi pofad horko."
"Johanka donese piva, mame je
vzdycky ve sklepe, vzdyf jsme va
recny!" zertoval Michl. "A neco
k nemu take se snad v koraofe
najde."
Zamracene Johanne nezbyvalo,
nez pro pivD odejiti, videla, jak
. bratrovi, tfebaze zertoval, nabiha
ji na cele zily, a jak se na ni di
vil jiz ne prosebne. ale velirelsky.
Kdyz odchazela, vypinajic pys
nc svou vj'sokou postavu, vzal Jo
sef sestreniei laskyj)lne za ruku.
"Jsem rozradostnen, ze's pfije
la, Aninko! Mnob.o jsem vzpominai
na posledni navstevu u vasich. Ily
so jiyni tak zfidki vidsme! Pi-ede
dveiDa roky jsem byval u vas na
Laneeb kolikrate za tyden!" Za
hledel se na jeji stihlon postavu
vi- vzdusny sat odencu, na zaruzo
velou tvaf, ktera mekkou bradou
pojila se k jemnemu odhalenemu
krku a siji: zabloudil i k male
nozee ve vykrojenem, jientliekami
ovazanem stfevicku. ktera vylile
dala zpod zdouvajicich so fasna
tych sukni.
Vasnive pohledy mlad'ho piaris
ty matly Annu, ale pfeee hlesla
nezne: "Taky ja se na vas pane
bratranku, tesila, kdyz jste
byi v Budejovieich a v Boroune,
mnoho jsem na vas myslila, eo tarn
asi delate. . . . Vain se tarn stejne
insi divciny libily, a na mne ani
jste si nevzpomenul!" Zdvihla k
nemu oci pine litostivyeh slz.
"Chodilo mnoho dev z Berouna
a ze Dvora Kralova kolem nasi
residence a do piaristskeho koste
la pfi hfbitove, ale ja se nesezna
mil se zadnou. A co by mi to plat-
no bylo? Jsem profess, kdybych
nebyl, ty vis, ze ne za svou pfi
telkyni ale za svou milou bych
Napsala
Tereza Novakova.
si te volil!''
"Proc jen strejeek, tetieka a
Johanka do klastera te nutili? Phi
cu nekdy, ze i Stursovska rdoina
na torn vinu ma," septala Anna
zonfalo. "Kdyby toho processu
nebylo, nomusil strejeek Drasar
na tobe tolik setrit. Moll's bojt
doktorem, oiifedlnikem, tolik
studentii litomyslskych pekne je
zaopatfeno, ozenili se, a nikoho po
nich srdee neboli " Zakrr-
la si neznyma rukama tvaf, ale
ihned je stahla a snazila se hle
deti klidne, kdyz uslysela Johan
cin padny krok.
Celo stare panny ve sklepe a v
komof e se nevyjasnilo ; stavela na
still zban s pivem, sklenice, klad
la bochnik chleba, liberku masla,
noze, slanku, prostrevsi drive na
prostou desku silny plateny ubrus.
C'inila tak zvolna, a tfeba ji
zfejme pfekazela nehybna prava
ruka, pfeee se zdalo, ze hlavne no
vlidnost je vinna jejini otale'iim.
Nevybidla ani sestf enky. Josef Ju
stin sam, jsa po pfedchozi rozmlu
ve vsecek zardely, naleval piva,
knijel hostu skyvky, mazal je
maslem a pfed Aninku kladl.
Johanna konecne pfisedla take
ke stolu, zachmurene na divku se
zahledela, a vidouc, ze Anna tro
ehu piva npila a malou skyvku roz
drobila a pojidala, zeptala se:
"Proc's jenom pfijela? A jak se
dostanes dom? Tady na noc bejt
uemuzes! Nahofe do pfedu uiame
niijeinnika, v zadnhn pokojicku
je nas professor, a bylo by to
jenomej pro lidsky feci!"
Anne Stursove viditelne tfasla
se ruka i rty, nahle zbledla ! "Mam
tu jeste jinsi pfatelstvo. Muzii
jit k tete Kersnerce, Pepik Kers-
neru bejva u nas dost casto. Te-
tiSka mne 3istg nevyzene. . . . ' Ne-
domluvila skorem, plac zdusil ji
posledni slova.
"Tot', u Kersneru kozeluhu
maji mista dost' pravila Johan
na vlidneji. Ale hned zase dodala
zlobne: "A nemaji proc by se ua
vas, na Stursovy, hnevali, jim
jste neublizili! Mohla's k nim rou
nou "
"Je to pfatelstvo pfeee vzdule
nejsi," upozornoval Josef Justin,
snaze se ustavicne odciniti ne
vlidnost sestfinu. "Tetieka Ker
snerova je Anicciny matky jenom
sestf enice, avsak nase nebozka ma
minka ji byla krevni sestrou."
"iSak se jako sestra kreuni ne
zaohovala," pokyvovala Johanna
pochmurne hlavou. "Proto se my
se Stursovejma skorem nezname."
"Ale ja se s nimi znam, ne tam
vitali jako syna, s Aninkou a Fran
tiskem jsem byval jako bratr!" u
jisfoval Michl vfele.
"Nepovidej, pane bratfe! Anna
za tebou nepfijola jako za bratrem,
neboli bratrankem! Pfijela jako
mlada holka za mladvm muzskvm,
a proto se tak V3rparadila. Zapo-
monula, ze's slauny sliby uz slozil,
ze's uz jako knezem."
"Jeste no, Johanno " snazil
se Josef vskociti ji do zlobne feci.
"Teda budes, co nevidet, a ne
budes ani knezem svetskym
Ani za kuchafku si ji vzit nor.n-
V V
zesr
Anna dala se nyni do opravdo-
veho, byt' tiehoho place a epfa-
ne clilacholoni bratrankovo nou-
Kiiunovaio si ani trochu ; ponocna
la mu sice svou hezkou, mekkou
ruku, ale nepodivala se mu do tva
fe a vzh'kala dale.
'"Do fad u jsem vstoupil jako
hoch nerozumny, nebylo mi ani
dvacet lot, podle zakona neme
lo moje odhodlani platnosti," vy
razil ze sebo Michl blyskajicima se
ocima, pred nnniz .jonanka .-Olivia.
"Slib jsem slozil, jn'otoze jste
pofade na nine hartusili, vy i
pfedstaveni. Ale nikdo dues novi,
zdali nas fad potrva, a ze kne
zem nejsem a brzy nebudu, do-
bfe vis!"
"Snad bys nechtol zahodit svuj
karakter," koktala sestra. "Tako-
vou cest ti v Policee kazdy dava,
vsady jsi prvni Ty nam to
neudelas, pane bratfe! To je-
nomej ta zaba ti na chvilku roznm
popletla ! Vod Stursovyho plemona
u Drasaru nikda nicehoz nic do
bryho necekali a se nedockali!"
Anna vstala, nejiste vypletla se
mozi stolem a lavici a pfikrocila k
postoli. na jejimz vrchu lezel jeji,
kloboucek. Sateckom utfela ?.i u
plakanou tvaf, nasadila klobouk a
uhlazovala saty: "Pujdu k teticce
Kersnerove Ale nevim, kde
vostava. Snad nine, pane bratran
ku, doprovodite?"
"A co studenti, pane bratfe?"
Uz pfeslapnjou pfed nasim stave
nim ....
"Sam jim feknu, ze dues liodi
nu drzet nebudu. 5 '
Divka vydeehla z hluboka a ry
ehle za Josefem blizila se k vycho
du; kdyz sla kolem Johanny, pfe
ee fekla : "Bud'te tu s Panein Bo
hem, panu strejekovi vzkazuju ni
ce libat." a pak vysla na mi
mesti. Mezi tim, co se mlady piarista
smlouval se svymi zaky, a jim pfi
kazoval, aby pfisli k nemu po ue
deli, nebo, kdyby doma nebyl, v
litery, divala se Anna zvedave na
slozite skupiny marianske soehy,
na hlavy a telicka andilku az k
vrcholku splhajicich. Bylo ji leh
ko, kdyz vyvazla ze staveni Dra
sarova, tesila so, ze si na -leste s
bratrankem pohovofi, a namlonva-
la si, ze ji tetieka Kersnerka lepe
pfijme nez zll Johanna.
Studentici rozptylili se po ryn-
;ku, prohlednuvse si " sestf enieku
pana professora", a mladi lide
brali se smerem k fortne, jez ve
dla na valy. Prosli uzkym prucho
dem, pfekrocili mustek a oetli se
na hrazi mestskeho rybnika, jehoz
nepohnuta voda mdle se blyskala
ve svetle odpoledniho, stale jeste
zhaveho slunce
Aninka znala Policku, "natcino
rodiste, malo; Josef Justin uka
zoval ji stare zdi a basty, jimiz by
lo mesto dosud obkliceno, i zelena
jici se pfikop mezi nimi a hrazi.
Divce se tu libilo ; stroni3r, jez dvo
ji fadou rostly na valu, sifily ko
lem stin a ehlad, a svezi vmie z
jejich vetvi vychazejici mirnila
zapach stojate vody v rybnice. An
na kracela pomalu, casto se zasla
vovala, rozhlizela a volne oddy
chovala. "Nejdeme za mesto?"
ptala se.
',Ne; stryc Kersner ma dum
blizko rybnika, jako kozeluzi vsi
chni. Vejdeme do neho zadky ; mo-
hli jsme take jiti rynkem, ale m3r-
slil jsem, ze ti bude milejsi, proj-
des-li se v zelenu, pfi rybnice."
"Vypada to zde jako u Kosife,
pfed Nedosinem ; ale nas Kosif je
vetsi," pfisvedcovala Anna po
chvalne. "Ani jsem to tu neznala.'
"Mela bys do Policky caste ji,"
prohodil Michl mane.
"Bratranku, budu rada, az ')d
tud vyvaznu, nemela jsem pf i-
jizdet," odpovidala Anna zase H
tostive. "Rejs byste mel vy castejc
pfichazot do Litomvsle, anebo se
pficinit, a byste m oh' ucit tam na.
skolach."
"Jak rad bych!" pravil Tosef
vroucne a pfitiskl rame divciuo k
sobe. "Ty's, Aninko, tak krasaa
tak iiDezna, krasnejsi, nez jsem
te mel v pameti Chtel bych
byvat u vas, s tebou Snad se
pfeee nekdv do Litomvsle dosta-
nu. Na rok asi pfijdu do Prahy!"
" To se zase neuvidime ! A nas ve
lebnicek pise, ze se bude ted'koni
starat o faru nebo kaplanku, a ze
nmsim k nemu aby mu v Nemcich
smutno nebylo. 6, bratranku, my
so asi jiz mnoho sotkavat nebude
mo "
C I
Doufejme v radostnou budoue
nost," septal mlady muz hlubo
kym hlasem sestfence, pfitiskl si
ji k boku a letmo na tvaf polibil
"Tady uz jsme u Kersneru." Sli
vzlniru pfikrou a iizkou ulickou,
fortne se podobajici, do domu no
pravidelneho a rozloziteho, kde
vsude pachlo to tfislem a zpraco
vanymi kozemi. Michl sel napfed,
ale brzy se vratil a s nim pfibehl
hezky, asi sestnaetilety studentik
a pocal Aninku Stursovou ihned
vesele objimati. Jiz na prahu po
tkali se s tetou Korsnerovou, kdy
si Aninkou Sedlickou, z mlyna v
Kamenci, ktera je prostosrdeene
vitala a je pobizela do rodmne
svetnice, ponekud tmave, s okuy
vedoucimi do ulicky a na svaliovi-
ty dvur.
Anna Stursova se nemylila ; u
Kersneru byla rada videna a ste
dfe hostena. "Pepicek jeji" tete
asi velmi obsirne vypravoval, jak
se mival na Lanech u pfibuznyeh,
a kozoluzka snazila se nyni "Xa
nynce" trochu se odslouziti.
Besedovali do pozdniho vecera,
zivy Josef tesil se na humaniora,
do nichz po prazdninach vstoupi,
sliboval, ze zase pilne bude na A
ny choditi, lichl vypravoval, kdyz
teta chtela zavosti hovor na otoe,
na Johannu, na jejich ryneeky
dum. Obaval se, aby Annu znovu
nerozplakal a nevsiml sobe ani, ze
mu teta stale eosi nadhazuje, xy
zrazuje. Ujednano, zo Anna u Kersneru
stravi jeste nedelni dopoledne, k
sv. Jakubu do kostela se podiva,
k sv. Michalu na hfbitov dojde a
snad i "Koupele panny Marie po
mocne" v blizkem hajku pod Si
benicnim vrchem navstivi. Po po
lednach doprovodi ji pak bratra
nek s Josefem na Leznik, a neset-kaji-li
se s povozem nejakym, az
do Litomvsle ji dove'de. S Auinky
spadla jiz vsecka bazeii a nevol
nost; tesila se na nedeli a zvlaste
na cestu zjjet.
Druheho due byi mlady piarista
z nenadani, asi k pfani patera Haj
ka, pozvan v dekanstvi na obed;
byi tomu povdecen, nemusil se
pfed Johannou a otcem zminova-
ti, kde bude tniviti odpoledne.
Stavel se po druhe hodine u Kers
neru a spolecne se studentem Jose
fern vedli Aninku pfes Vysoky
vrch, Hanou a Leznik. Dale se Jo
sefovi nechtelo, pravil, ze si imlu
vil sehuzku s kollegy
Sli sami dale do lesu pfed Po
hodlim a Novou Vsi; ve zpevu
ptakii, ve vuni kvetnatych skarp
v siimeni a vlani vetvi mocnyeh
stromu roztala ostychavost, jiz
Aninka pfed studentem Kersne
rem zachovavala. Dala se rada od
bratranka hladiti, libati a 1: pr
soum tisknouti; vj'pravovali si o
T J a ' T f T , v
uuuoucnosti, dosex diistm iiz pz
videl piaristsky fad se rozpada
vati a sebe opet ve svete s An
nou.
Divka schvalovala vse, co hod
lai pak uciniti ; ale pfeee vzdycha-
la a chvilemi slzela. Vsecky ty vy
hledy byly tak neurcity, nejisty,
Rozruseni a skoro nest'astni dosli
mladi lide k veceru do domku na
Lanech a pani Stursova litovala,
ze pustila dceru do Policky ve
dela pry pfedem, ze z te navstevy
nic dobreho nevzejde !
VIII.
V lete r. 1838 bvlo "Ceske vla-
tenecke museum", i se svou kni-
liovnou jeste stale v podnajmu
Spolecnosti pnitel umeiii", a
cesti hteratofi" nemalo si stezo-
vali, ze jest jim putovati az na
Hradcanske njimesti, kde v pozadi
arcibiskupske residence, pfimo nad
Jelenim pfikopem vystaven Stern
bersky pal4c. Cizinei naproti tomu
si libovali, ze mohou si v jedine
budove prohlednouti obrazcirnu
sbirky musejni, a jakmile sestou-
pi se schodist' palace, uziti kivisno
puuiuje na x rfiuu. sresnanou na
bfezieh Vltavy mezi zeleno pahor
ky.
iJyvaly Sternborsky palac mel
schodist' nekolik ; nektoni vedla na
veliky skorem okrouhly dvur, jina
ustila pfimo do sine pfi sklenute
brane. vysoke, tmavosode, ktera
jako by tmu a pochmurnost kolem
sebe sifila. Z ponure branv vinula
a piala se vzhuru jakasi ulieka,
ohraniceiici vysokymi zdmi arciln's-
kupske residence a kanovnickych
domu; jinou, nizsi branou vyotii-
povalo se na Hradcanske namesti,
tak ze sidlo musea a obrazarny ne
bylo z pfedu videti. Do ulicky pa
dalo pfes vysoke zdi budov dosti
svetla ; mezi kulatymi kameny no
dbale dlazby rostla zelena stei)la
travy, zvlazovami rozlitou vodou
stare tu umisteno studny, pokud
neseslapaly jich kroceje hradcan
skych sluzek a deti, pro vodu sem
pfichazejicieh.
Ulickou v horky, skorem iipalny
en cervencovy kraceli vzhuru tfi
muzi; dva, rozioucivso so naliore
s knihovnikem Hankou. sestupova-
z mistnosti bibliotoky, tfeti pfi-
chazel pfimo z musea. Byi z -lich
nejvetsi, ramenaty, az hubeny a
zdal se jeste mohutnejsi tim, ze j
nesl se hrde, zpfima, maje hlavu
pozdvizenou. Byla to krasna hla
va, pravidelnych, ostryeh, jako
socha rysu, vyraznych a pronika
vyeh modrych oci, ktere vsak pod
cernym obocim vypadaly velmi
tmave; cehi tvaf, ac jemne pleti,
dojimala vubec ponufe ; to hustym
cernym vousem, ktery az skorejn
na prsa splyval, a dlouhym taktez
cernym vlasem, pfi cele a na spau
cich rychle fidnoueim. Mezi svymi
dvema s)olecniky vypadal jako
knizo ; jeden sahal mu sotva k ra
monum, byi nevyrazne tvafe, ne
iatrny; druhy, cornokadefavy, ve
tvafi pfisnedly, byi postavy po
nekud vytahlejsi, a dlouha klori
ka s pasem a plastikem jej zvetso
vala. lee sel jaksi ostychave, v
sobe se kree. Na sveho vysok;'ho
sjiolocnika dival se s uctivou poko
rou, lee pfeee radostne, kdezto
drobny clovek, kracejici po drnhe
strane, hledel pfed sebe jaksi lho-
stejne, jen chvilkami se mu kolem skych uchoval se v ouplne ryzo
rtu mihl nepfijomny usmev. !sti, a lid taky slovesnost jeho v
Ten, jonz sol uprostfed, byi do-1 pameti sve zachovava. V nasem ro
ktor Ammorling, jeste pfed rok'-m de dlouho vypravovano o pratete,
assistent professora Presla, pak ta ktera knizku Jesusu Sirah citala
jemnik hrabete Kaspara Sternber
ka. Svymi zavratnymi phiny po
stavil se v celo mladsich buditelu,
svoji ohnivou vymluvnosti, pfe
kotnosti svych cinu poboufil vse
eku vlastoneckou obec, strhaval
za sebou dav i jednotlivce. Cerno
kadefaveho spolecnika po prave
strane, Josefa Justina Iiehla, zi
skal si svymi Avroky o vzajanmos
ti vseeh Slavjanii; seznamili se
v musou, jemuz oba jako u-love
luilezeli, jenze doktor Ammerling
)rodleval ve sbirkach prirodove
deckych, kdezto Josef Justin Mi
chl trpelive sedaval v mistnostech
knihovnich, A-ypisuje a opisuje az
do tiny. Tam vedle Hanky byval
mu nejcastejsmi spoleenikem J a-
kub Maly, absolvovany pravnik,
pfekazel mu casto v praci, Michl
v jeho vyzvidavych fecech tusil
nepfatelstvi a soupefstvi a brzy,ji, ze bude mozno mezi mesfan
se pfesvedcil, ee se nemj'li. jstvem a zivnostnictvem nasim ces-
Vyhybal se styku s nim, a dnes kym nazakladeeh velikeho Co
jen s odporem odchazel v jeho , menia staveti, kdyz i prosty lid
spolecnosti z knihovny, byv Vac
lavem Hankou do spolecneho ho
voru zapleten. Vital s radosti, ze
se lined pfed ponurou branou set
kal s doktorem Ammerlingem : pfi
drzi se tohoto a nepf ijemnemu kri
tikafi unikne.
Jakmile vykroeili z ulicky na .
namesti, zastavil se doktor Am-
merling, sua! svuj vysoky klo-'
bouk, tenkym hedvabnj'm satkem
stiral si pot s cola a uhlazoval na
temeni dlouhy vlas k lebee skoro
pf ilepeny ; pfi torn siroee rozevf e-
nyma a zaficima ocima dival se
na Prahu, kterou odtud v miho-
tajicim se oparu ponekud nejasne
b lo videti.
"Ajta, mesto Libusino!"
vofil."Zalozila je knezna a manzel
jeji pak vse pfemyslil, a syn di
la jejich nezamyslil, to jest neza-
pomonul! Praha je prah; prah
Slavjanstva. prah slavy. Prah
jtsr nizky; ale slava prahu nase
ho hvezd se dotykati bude."
3Iichl clival se na fecniciho s
obdivem; take v jeho tinavyoh o-
cieh radost zablj'skla, lee pak sehy
il hlavu a podotkl: "Dosud Slav
jane r rally nasi opomijeji, ne za
svuj stfed, alebrz za mesto nemec-
o ji povazujiee. Jiz pan Kollar o
ni zapel co o "mestu hofkj'ch pa
matok." 6. by chtela se smti ue-
'on hlavou Cechu, ale olavjanu
vsech, Polakuv, Illyrciiv!"
Soudim," vmisil se v .-ozprv-
cu Maly, "ze Poliikum a lllyrciim
do nasi Prahy docela nic neni. Po
ici maji Pragu svoji, onu pfi Var
save, o nasi snad ani nevedi,
a co s Illyrci, velebny pane pro-
'essore 1 Tot' pouha smyslenka va
se, povstala snad na zaklaue Na-
ioloonoA-y politiky. Znam Chor-
vaty, Srb-, Slovinee. Dalmatince,
3ulhary ale zadne Illvroe."
" Ja vim, pane laly, ze vy vzdj--
cky proti myslenkam mvm vvslu-
pujoto co protivnik. Tak proti
mu Pravopisu illyrskemu tak proti
Ouplnomu Literaturnemu Lotoni
su," pravil Michl eitlive. "Pfoce
vefim, ze Jihoslovane vami vyno
ctoni eini jodnu volikou rodinn
slavjanskon, Hlyry, a ta ze se zase
pfipojuje k nam, k Slavjaniun na
severu a na vvchode."
"A vsichni jsme jedno, xl Ka
menneho stupne, jemuz Nemci
Stubbenkammer pfezdeli, az po
Adrii, od More Bileho az po horni
tok Dunaje," vpadl doktor Am
merling. "fiika se, ze vsude jsou
stopy Slovanu, ale ja pravim,.ze
jsou vsude dosavad zivi. Jejich.
jmena, pozmenena a zpotvofena
ozyvaji se v krajinach nemeckych,
vlasskyeh a mad'arskych, jejich
krev a um napojuje narody eizi a
slavu teehto zvetsuje. My slavjane
dali svetu slovo, to jest fee, ninj
rozum. Procez pfedkove nasi lidi
ostatni Nemci, nemymi nazvali."
"Pekne to, pane doktore, povi
date," usmal se Maly. "Skoda
jen, ze ti nemi nas skorem do ne
moty zakleli ! Divim se nekdy, ze
jsme se obranili, jazyka zce'a ne
ztratili." "Jazyk nas, fee ceska, nikdy
nebyl mrtev, prosty, selsky lid ho
chranil," odporoval MicW vfele.
"Tam u nas v horach ceskomoriiv-
a od dekana policskeho pfi torn,
pfistizena a trestana byla."
Spolecnici jeho neodpovidali, ja
ko by jich sdeleni Michlovo neza
jimalo, a kraceU nyni dale napfic
namestim k male fortne zamecke
nad "nomi schodyrr. "Mnohy
prosty u nas clovek vesnieky vi o
biskupu Komenskem a cetl nekte
rou knizku jeho," pokracoval
Michl. "Kdyz pfibuzne a zname
na vesnieich panstvi Policskeho a
Rychmburskeho jsem o ferijieh.
navstivil nejednou
pfesvedcil jsem se o torn."
Tu jiz doktor Ammerling se
zastavil a na Michla pohledl: Bla
jhoslaveny onen lid, jenz nezapom
nel. alebrz v lasce chova ucitele
vsech ucitelu! Zpusobil jste mi
radost sdelenim svjhn, mily tjpolu
vlastence! Vetsi jsem pojal nade-
vesnieky mu rozumi. Jeho Orbis
pictus, jeho Liformatorium bude
kouzelnickym proutkem, kterym,
dotknouce se jich, ozivime nase
jinoehy, nase devy. Ano, bude to
Effeta, Otevfte se, usta nema, usi
hhiche, oci nevidouci! Podivennn
jati budou vlastenei, az poukazi
'jim k tomu, ze Komensky nejen od
ucencu, ale i ve vzdalenych dedi-
nach citan jest!"
"Ctou vice jeho knizky nabo-
(zenske, nez spisy vychovatelske,"
vysvetloval Michl.
! "Az zalozena bude pfispsnim
nas vsech velika Pansofia, uciliste
vselidske, i vesnicane vzdaleni
i vyucovani ucastnii se stanon ho
zaho-jroval doktor Ammerling, sestupu
je zvolna se schodii pod fortnic-
kou a kazdou ehvili se zastavuje.
"Nebude stavu, ani pohlavi ve
Slavjanstvu, aby zase nebylo mu
dano s'ovo, slava."
"Vase vypravovani velebny
pane profesore," namitl zase Ma-
jly, "zda se mi spocivati na oravlu.
Sam jste psal o neutesenem stavu
jazyka ceskeho. Kdyz npadl v me
stech a u vzdelaucu, jak mohl pros
pivati u lidu selskeho? Nasi ves
nicane jsou zhrubli, o cteni a slo
vesnost dbaji jeste mene nez me
sfane a femeslnici, a i u tech.
jest lliostejnost velika. Myslfm, ze
jste to poznal, vydavaje Literatur
ny Letopis. Slysim, ze jste hodne
tlosazoval a malo prodal?" Pohle-
di na Michla ukosem, a skodoliby
rys zamiehl se mu kolem list.
'Byi bych snad mensi skodu mel
kdyby vlastenei a literatofi nasi
brali zfetel k potfebnosti me
praee..." odvetil Michl rozrusen,
zardev se hnevive. " Vy pane Ma
ly, jste se spise pficinil, aby proti
memu dilu byla vzbuzena nedii-
vera
(Pokracovani.)
Nedluzite na tento casopis?
Tajemny Ostrovl
Od Juli
iuse
ernea.
Tento krasny roman ve Irech dilech a
ci'tajicf 525 stranek posleme na kle
roukoliv adresu ve Spojenych Statech
za $1.50.
Adresnjte ODVARKA BROS., Clarkson.
2f.