Nevinne
popraven
"Vase rozhofceni," pokracoval
durazne malif; "bylo by ovsem o
pravneno, kdyby se jednalo o pro
ces civilni, ve kterem by ebtel
Hektor zastupovati vaseho odpfir
ce. Ale v tomto trestnim pfipa
du neiii vasim odpureem. Ne
sfastnik, snad nevinny jez klade
aplnou duveru, posledni nadeji v
tohoto advokata, snad k nerau fe
kl: "Nedopustil jsem se zlocinu,
jenz je mi za vinu kladen; ufady,
Mere nine pronasleduji, nalezaji
se v omylu. K vam, pane muj, k
vam jedinemu mam duveru, ze se
vam podafi tento omyl objasniti,
moji nevinu dokazati a tim zivot
mi zachraniti."
"A za techto okolnosti zadate,"
chtel Treseou dale pokracovati. . .
"Nic nezadam, docela nie !" pfe
rusila jej pani Daupinova, jeho od
porem jeste vice podrazdena.
"Necht" ve vasich ocich," doda--vala,
" je pan Laurier nejuesleehet
nejsim ze vseeh lidi, na'mne to
vsak zustane bez ucinku. Kdyby
mne nejaka nahoda jeste jednou s
Dim svedla, pf ed ciniz chranii mne
nebe pak se neoucm rozpaKova
ti povedeti mu kratce a jasne prav
du do oci. Je to muz bez srdce ! Ne
mluvte mi vice o nem ! Ty, Marto,
zajjste jsi tehoz nahledu.
"Milovana teto,"" odpovidala
Marta, "ja nemohu pana Lauriera
tak zatracovati, aniz bycli seznala
folize duvody, ktere jej pohnuly
pfevziti hajeni onolio cloveka?'
"Aj ! Tedy nemam pravdu a
j jsem snad nerozumnou zenskou?
I jen to fekni bez obalu!"
"Ale milovana teto !"
"Milostpani.... !"
"E nechte mne v pokoji! Ne
zustanu zde ani minutu a vice ne
prekrocim prali tohoto domu, kde
pro ciziho cloveka jsem tak sou
zena a urazena!"
TVfpzi tPTTiitA slnvv rmrmstfila na-
ni Daupinova co nejdustojneji sa
lon douf ajfe patrne, ze bude zpet
zadrzena a nalezite za odpusteni
prosena.
Ale ani hrabenka ani Jean Tres
eou nehnuli se s mista.
Zustali sedeti proti sobe, ponof e
m ve hluboke- mlceni a pozorujie
vzorek koberce.
Kdyz konecne Jean pozvodl hla
vu, spatfil, jak slzy kanou po li
cich krasne Marty. Ucliopil se je
ji ruky a pravil:
"Mam vam pfipominati vase
vlastni slova, jez jste nedavno pro
nesla ! Pravila jste, ze nemfizete
"Hefctora odsuzovati, aniz byste zna
la duvodu jeho jednani!"
Marta propukla ve hlasity pi a
a volal:
"Bojim se, ze mne vice nemilu
je, nebot" jinak musil by nahled-
nouti . . . . "
Slzy udusily jeji hlas.
Nemohla dale mluviti a prosila
Jean a pokynem ruky, aby ji zane
chal o samote.
"Tisie hromu!" zlobil se Jean,
kdyz nalezal se na ulici. "Ze neo
plakiiva smrt hrabete, to je mi u
Hektora pochopitelno. ze vsak haji
vralia jeho, to je opravdu pfespfi
lis! Musil, na mou veru, pozbyti
smyslfi! Pani Daupinova neni ii
plne v nepravu, kdyz je proti ile
um rozhofcena !"
Po klidnejsim uyazovam prisel
vsak k tomu nahledu, ze zvlastni
jednani jeho pritele, jehoz jem
nocit mu nebyl neznam, musi miti
nejaky tajny- zavazny duvod, o
nemz budoucnost bezppchyby pfi
nese vice svetla.
Mezitim dospel ke svemu bytu a
odebral se hned do atelieru, aby
maloval.
Prace vsak nesla mia od ruky,
nebot? zrak jeho nebyl tak jasny
jako jindy.
Zdalo se, ze slzy, jez vytryskly
z oci Martinych, zastfely take je
ho oci.
Nasledujiciho dne opetne zavi
tala do bytu Martina pani Daupi
nova, ackoli teprve veera se zapfi-
sahala, ze prahu jeho vice nepre-
kroci.
Xovy hnev se ji zmocnil a proto
st'astnou uahodou zapomnela na
vcerejsi vystup.
Tenkrate jediialo se o predvo
lani ji k soudu jako svedkyne k
porotnimu liceni v Marvilu.
"Ti lide," volala, "musili poz
byti rozumu."
Hlas pani Daupinove byl zou
faly a hnev jeji jeste vice vzrostl,
kdvz zvedela, ze hrabenka dostala
podobne v'zvani.
'Co tarn mame cininti? Co pak
muzeme Aypovidati ? Co pak vime
o cele udalosti?" tazala se pani
Daupinova, necekajic ani na zad
nou odpoved'.
"Je to neodpustitelna bezohled
nost,?' pokracovala, "volati nas,
zcela nevinne lidi za svedky. Mam
skoro chut' dopsati presidentovi
soudniho dvora a udelati mu kaza
ni z nauky o zdvoi'ilosti, zvlaste o
ucte damam povinne."
"Nez pfece nel" obracela stara
dama po kratkem premysleni. ' Pra
ve me napada, ze mi modistka k
nejblizsim dnum pfislibila novy
klobouk podle vzoru zvlaste vkus
neho. Onomu preliceni dojinta bu
dou pfitommr pani d'Orcheccva a
slecna d'Ambleiisova, dc-eiy gene
rala, jakoz i jbe damy sousedni
slechty. To byla by uejlepai pri
lezitost, zasvetiti iiuv klobouk,
toto mistrne dilo parizskeho umeni
motlniho. Ano, tcto poteseni ne
snri'i si odepriti."
Hlasem docela vymenenym pokra
iovala dobra dama :
"Dam7 marvilske budou zas
nouti a zavisti blednouti!"
Po techto slovech objala pani
Daupinova svoji netef a kdyz zpo-
zorovala jeji sklicenost, pravila li-
bajioi :
"Ja pochopuji tvoji nechut' k
jizde do Marvilu a ukazovati se
pi-i vefejnem liceni tolika zveda
vym zrakum. Coz vsak nam zby va !
Zakon tomu tak chce a musime se
podrobiti, ponevadz, bohuzel, za
nasieh casu nezna, se rozdilu sta
vu. VI.
Dne 6. listopadu, v den rozhod-
nuti o vrahu hrabete z Vidiomi,
bTla porotni sin v Marvilu pfepl
nena. V prostoru pro posluchace bylo
shrom'azdeno vse, co se ve meste
pocitalo k lepsi spolecnosti.
Take damy byly pritomny v poe
tu hojnem, jak spnivne pani Dau
pinova pfedvidala.
Slecna d'Ambleiisova, pani d
Orelierova a mnoho jinych vznose
nych dam sedelo na zvlastni tri
bune, jez stala proti stolu soudni
ho dvora.
V pfednieh radach dolejsiho pro
storu, obemknuteho lehcim zabrad
lim, sedeli v tomto procesu neza
mestnani pravniei z Marvilu, mi
mo jine pul tuctu mladsich i star
sich advokatu, kteri pfisli, abv
vyslechli rec sveho kolegy Lauri
era, nebof vsichni ho uznavali za
sveho mistra.
Liceni prave zapocalo.
President a pfisedici soudu za-
ujali misto na zvysene ostrade na
konci salu u velikeho stolu.
V pravo usedl soudni pisaf, v
levo prokurator republiky. 01)za
lovany sedel asi uprostf ed mezi )o
rotci a svym obhajcem.
" Je napadno, jak lhosttjne sedi
tu pan Laurier, septal jeden
pravni praktikant svemu starsimu
sousedu do usi.
'Jen pockejte, brzy budete sved
kem probuzeni lva."
Tento fecnicky obrat, na nemz
si puvodce velmii zakladal sdelil
pozdeji vsem svym soudruhum.
Kdyz president pf edlozil obvine-
nemu veskere obvykle otazky a
kdyz tento s obycejnym lhostej
nym A'yrazem ve tvafi usedl mezi
dvema cetniky jej stfezivsimi, po
cal vyslech svedku.
Jako prvni svedek objevil se dr.
Regny, jehoz vstoupeni v sale vzbu j
dilo jiste pohnuti.
Doktor zpusobem opravdu do
vednym podaval sve lekafske do
brozdani a dusledky, jez vj-vozo-val
z nalezu, pfi cemz rec svoji vy
sperkoval lmiozstvim technickych
vedeckych podrobnosti. Mimo to
vsak neopomenul podati tez mene
ucene vyssvetleni, aby mu porotci
porozumeli.
President nekdy se tvaril, jako
by chtel naznaciti. ze lekaf tuze
mnoho mluvi a pfisedici usmivali
se do vousu nad vymluvnosti znal-
ce.
Damy ale byly okouzleny lehkos
ti pfednesu a uslechtilym cliova-
nim sveho zamilovaneho lekafe.'
Vyzvan od prokuratora republi
ky, pana Saint-Esteva, vykladal
doktor jeste jednou ruznost jizev,
ktere vtisknuty byly do krku za
vrazdeneho rukou pravou a levou,
a z toho dokazoval, ze zavrazde
neho rukou pravou a levou, a z
toho dokazoval, ze zlocin byl spa-
chan od tak zvaneho lev.ika.
ro svem vykladu postavii se
lekaf sebevedome u zabradli a vvc-
kal dalsich otazek.
President, aniz by pozvedl oci
ze svych spisu, jez pfed nim leze
ly, pravil:
"Ma snad pan obhajce nejakou
otazku ke svedkovi?"
Vsickni pfitomni advokati
ostatni znalci s napjetim pohlizeli
Tr 1 TT V
na rlektora ijauriera, ,ienz vy-
znamin'm hlasem odpovidal:
"Mysli-li pan doktor, ze je si
svoji veci tak jist, ze muze pfe
vziti iiplnou zodpovednost za vse,
co zde prohlasuje, pak nemam pro
ti tomu zadne namitky."
Po umyslne pfestavee, mezi niz
vymenili pohledy s utrpnym usme
vem doktor a pokurator, dodal
Hektor s durazem:
"Totiz pro tuto chvili nemam co
namitati."
Kdyz se doktor Regny posadii
na lavici pro svedky urcenou, za-
sumel mezi obecenstvem tajemny
hovor a kazdv svemu sousedovi
cosi naseptaval.
Na tribune pravila slecna d'Am
bleusova, jejiz elegantni toiletta
budila znacnou pozornost, k pani
d'Orcherove, jez nebjda mene bo-
hate ustrojena nezli jeji sousedka
"Je to pravda, ze bude pfedvo
lana za svedkyni tez hrabenka z
Vidionu?"
"Tak alespoii ujist'oval pan Beu
lette pfed pocatkem liceni," se-
ptala pani d'Orcherova.
"Ale kde pak je nas pan Beu-
lette?" tazala se jimi dama, jez
tento hovor slysela.
"Tarn dole za presidentem."
A skuteene byl na miste oznace
nem vysetfujici soudce, jenz li pi
ne byl zakryt nachovou ufedni u
niformou presidenta. Snad bavili
se spolu versi Horaciovymi, nebot'
pfisna tvaf presidentova nabyla
neobyvykle veseleho razu.
Damy na tribune se mezi tim
pfedstihovaly ve chvalofeceni pa
na Peuletta :
"Zpjimavy to muz, iiiilov.'ini hod
ny stioleciiik a zertovny vypravo
vateljpfi torn zachovava vybranou
dvornost a usluznost k damam
Kratce, nikdo by se mu nevyrov-
nal. kdyby se nemel tu slabost,
ze neustale cituje latinske verse a
deklamuje jejicli pfeklad.... Ji
nak je to dokonaly muz."
Ponevadz "dobry pan vystfuji
ei soudce" sve pfiznivkyni pani
d'Orcherove povedel vsecky po
drobnosti vysetfovani napfed, ve
dela dama tato, ze vypovedi na
slednjicich svedku lebudou nikte
rak zajimavy.
Pravila ke sve sousedce:
'Nyin bude vyslychan sluha, kte
ry mrtvolu hrabete z Vidionu prv
ni v pavilonu nalezl. To jsme cetli
obsirne v uovinach. Naproti tomu
budou vypovedi Bernarda, policoj
niho agenta z Pafize a pak male
dcery obzalovaneho velmi zajima
ve." Kdyz president nafidil, aby byl
uveden policejni agent Bernard,
povstalo mezi posluchactsvem ve-
like rozrusni. Kazdy ehtel videti
muze, kolem jehoz osoby, diky
zpravjim mistniho ' ' Vestniku ' '
spfedl se jiz cely roman.
Teprve kdyz ufedni sluha neko-
likrate vyzval k tichu, utisil se
rozruch.
Damy bavila nevyslovne "vlko-
davska tvafnost" a kolisave pohy
by policejniho agenta.
"Pan Beulette mel uplne prav
du," pravila pani d'Orcherova,
"muz tento podoba se opravdu
medvedu v kleci."
"Tedy vypovidejte !" vyzval
president svedka, kdyz tento pil
ne pfemital jeste ve svych s)isech.
Bernard kratkymi slovy vylicil
okolnosti, ktere vedly k zateeni
Gauliota.
Potom povedel veskeni odhaleni.
jez ucinili a ktera byla latkou pro
obvineneho velmi potezujiei.
Oj)fen obema rukama o zabradli
a neustale sejvolibaje se strany na
stranu, cinil svoje vypovedi velmi
pfesne a ani jednou si neodporo
val. Pan Beulette, jenz napjate na
slouchal, byl unesen radosti a da
my na tribune pfestaly se smati.
Prokurator cinil si poznaniky.
Hektor nekolika otazkami sna
zil se zmirnit potezujiei vypovedi
Bernardovy.
Policejni agent vsak pocinal si
statecne.
Z klidu a jistotv nicini nedal
se vyrusiti a mafil umysly obhaj
eovy.. Nyni dosla fada na malou Simo
nu. Dite vstoupilo. Za ruku vedl je
ufedni sluha.
Simona plakala hlasite a hofce.
Vsichni pfitomni mimo Gaulio
ta byli tim hluboee dojati.
Hektor Laurier povstal a prosil
presidenta i soudni dvur, aby u
setfili diteti bolest vypovidati zde
proti vlastnimu otci, protoze proti
vypovedem Simony, jez uvedeny
jsou ve spiseeh nie od nikoho ne
bylo namit.ino. Z duvodu lidkosti
cini tento navrh a ponecluiva roz
hodnuti o nem presidentovi.
President, jemuz tato prima za
dost lichotila, byl tak milostiv, ze
nahledl do spisu.
Vymeniy nekolik slov s pfisedi
cimi povstal a pravil :
"Moci soudcovskeho ufadu vzda
vame se vyslechu teto svedkyne a
vypovedi jeji, jez ucinila v pfed
beznem vysetfovani, budou pfe
cteny. Vyved'te dite ven!"
Kdyz dotyeny protokol byl pfe-
cten, porucil president, aby pfed -
vedena byla nasledujici svedkyne,
hrabenka z Vidionu.
Jakoby carovnym prutem dotekl
se nekdo shromazdeneho obecen-
stva.
Sum, ktery naplnoval dosud sal,
utiehl.
Nastalo ticho az hrobove, tako
ve, jez pfedchazi boufi.
Sotva vsoupila hrabenka a ji;'.
septala jiani d'Orcherova,
Ion se po'ivejte, jak vyborne
slic'J ji sMutek! Ach uboha ! Je;ve iie'-.v! do sine vstoupil uivd
tak bleiia a dojata, ze se bojiui, uii ? !" i: i se slovy hlasite pi'on;'i
ze kazde ei:vile m S.p klesnouti k's r '..'.i:
zemi." ! ;";vedci, ktefi nebyli jeste vy
A skutecne hra.benLi vesla,
potacela se.
. Z tohoto mn rs vi lidi nevideLi
mc, nevidela jioroTee, kteri na ni
strnule pohlizeli. i.-,-viuela pre.si-
denta, v jehoz tvafi jevilo se u-
castenstvi, nevidela obzalovaneho
ani cetnika jenom na Ilek-
torovi utkvel jeji zrak.
Jejich oci potkaly se. Hektoruv
pohled znamenal vroucnost a pro-
sbu za odpusteni zaroven.
A tento jediny )ohled staeil do-
dati ji odhodlanosti, jiz uplne ztra-
tila. nebot' nabyla pfesvedceni. ze
ji Hektor dosud miluje. Vzpama-
tovala so tak, ze mohla odpovidati
na otazky presidentovy jievnym
hlasem.
Za colon tu dobu, co hrabenka,
vzdalena asi dva kroky od sed.ad-
la obhajcova, vyj)ovidala, nepo
zvedl Hektor ze spisu oci.
Po onoin prvnim pohledu, kte-
rym nyni spocinul na hrabence.
kdyz do sine vchazela. neodvazil
se vice na ni popatriti a sice z o-
bavy. aby nepozbyl klidu a moci
sebeovhidani, kterez mu nyni by
lo tak velice zapotfebi.
A mimo to bal se, ze by vefejne
mohl prozraditi svoji naklonnost
ku hrabence.
Pfi zvuku hlasu milovaneho mu
sil beztoho sebrati veskerou silu,
ab' v mocnem pohnuti nepovstal
se sedadla a nechvatal k one, jiz
tak vfele miloval.
Krev hnala se mu do hlavy,
chladna rozvaha to patrne citil
jej vzdy vice opoustela. Teto
ale potfeboval nevyhnutelne, mel
li vyjiti jako vitez z tezkeho bojc
jejz k vuli vlastnimu dusevnimu
klidu podnikl k osvobozeni Gau
liotovu a k zacliriineni povesti hra
beneiny. Marne nainahal se pfemoci du
sevni slabost, marne )fipomahal
si ufedni povinnost; neehtelo se
mu podafiti, aby sve myslenky
soustfedil.
Obaval se, ze nebude moci ani
promluviti, az bude musit povstati,
aby odpovedel na zalobu prokura
torovou. Tim by ale odsouzeni nevinne
ol)vineneho bylo nepoehybno a tim
zaroveh dostavi se v pine sile ony
veskere nest'astne okolnosti, ktere
osvobozenim Gauliota mohly byti
odvraceny !
'"Xezda se yjim, ze je pan ob
hajce velice negalantnim oproti
krasne vdove zavrazdeneho, pone
vadz ji neuznavii za hodnu ani je
dineho slova ani pohledu?" pravil
mladistvy praktikant k ustarsimu
svemu sousedu. Tento mu ale od
povidal :
"Mlady pfiteli, bude-li vam ne
kdy jako obhajci chraniti zivot clo
veka, zajde vam galantnost."
Koneche skoncilo se muceni Hek
torovo.
Hrabenka svoje svedeetvi vyko
nala. "Muzete, pani hrabenko, odstou
piti," pravil k ni president, po
kouseje se byt velmi zdvofilym.
"Ovsem, nema-li pan obhajce pro
ti tomu namitky," dodal jeste.
"Nikterak!" podotkl Hektor, a
niz by ze spisu vzhuru pohledl.
V cekame nalezla Marta svoji
tetu A-elice rozlobenou a spilajiei
na nevzdelane lidi, ktefi ji zde ne
chavaji cekati jiz dve hodiny ve
spolecnosti cetnika, jenz na deset
kroku zapjichal nejordinarnejsim
tabakem a dvou sedlaku, ktefi me
li v kapse bezpochyby syr a chleb.
Obrativsi se k netef i tazala se:
"Nuze, co pak jsi fekla panu
Laurierovi?"
"Ja Co pak jsem mu mohla fi
ci ! Nemela jsem docela zadne p fi
ll ezitosti s nim promluviti."
i "Ne? Jen pockej, vsak jii
; pfilezitost jiz najdu, abych mu
tvrhla ve tvaf svoje mineni pfed
elym shromazdenim i soudem ! Ta-
kovym lidem musime ukazati, ze
'se nepovazujeme jim za rovny a ze
damy naseho stavu nesmi se bez
trestne urazeti."
Po techto slovech vynala kapes
ni zreadko a koketne se do neho
divajic upravovala si smutecni klc-
bouk, jejz mi s vasvetila.
j Snad byla ! svemu hnevu j.'.ste
.volneji ppr-vtila lizdu, kdyby pa -
rlyeni, mohou se w.dah'ti:
jieh vysleebu."
;e ,ie-
Marru zprava tato velice pote-
sila, nebot se opravdu obavala. z
se jeji teta da strhnouti k neopa-
trnemu jednani. Pani Daupinova
vsak pfistoupila k ufednimu sin
hovi a prohlizejic jej lorgnonem
tazala se :
'Co pravite, dobry muzi?"
"Pra vim, abyste tuto mistnost
opustili ! Zde vracim vam. pfedvo-
hiiii ! Vy jste pfece Adova Daupi
nova ! Nyni se odeberte k soudni
pokladne, vkdez vam budou nahra-
zeny svedecne vylohy!"
Pani Daupinovii trnula. Nebyla
schopna slova. Sluha vsak nechal
ji stati a obratil se k ostatnim
svedkum.
"Nestydaty clovece!" volala za
nim pani Daupinova polohlasite.
Navrativsi se pak rychle k nete
fi pravila :
"Co pak bude nyni s mym no
vym kloboukem ?. . . . Je pfece vife
nepodobno, ze po dvouhodiniiem
cekani mam odejiti, aniz bych by
la vyslechnuta."
Obrativsi se k ufednimu sluhovi
zadala :
"Dovolte mi alespoii vejiti do
soudni sine!"
S ufedni suchosti odpovedel o
sloveny :
"To je nemozno! Pan pokura
tor se prave ujal slova, aby odu
vodnoval navrh trestu. Byl mi dan
rozkaz, abych mezitim dvefi ne
oteviral.'Asi za dve hodinv skonci
svoji fee. Potom snad budu moei
vas do vnitf pustit, budete-li s2
toho jeste prat."
"Prosim vas, teto, odejdeme!'
pravila hrabenka.
"Rozeileni tohoto dne," pokra
covala. "vycerpalo moje sily. Ne
nioliu zde jiz ani minutu dele xy
trvati apfeji si, abychom se nej
blizsim vlakem navratily do Pafi
ze." S tezkym srdcem podrobila se
stara dama pfani netefe.
Sluhu ufedniho zmefila jeste po
hrdlivym, ano zdrcujieim pohle
dem, pak opustila sin a chvatala
za netefi, jez ubirala se napfed.
Na chodbe zaslechly damy neko
lik uryvku z feci prokuratovy,.
jenz jista slova pronasel se zvlast
nim durazem jako: "zajmj- ve
fejne bezpecnosti" "tento bid
ny vrah " " hnusny zlocin. ' '
"To vse deje se pouze ze zevnej
sieh ohledu!" pravila pani Daupi
nova k netefi; "chtela bych se sa
zeti, ze toho vraha neodsoudi."
Pan Saint-Esteve skoncil svoji
pathetickou fee. Posadii se a uti
ral si pot s cela.
Z obecenstva bjdo slyseti po
chvalne projevy, takze president
musil napominati :
"Vyprosim si ticho! Nejsme zde
v divadle Jestli jeste nekdo-
proje'vi svou chvalu nebo nelibost,
dam sin vyklidit!"
0 spravnosti poznamky pfisne
ho presidenta: "Nejsme zde v di
vadle!" bylo by :nozno pochybo
vat kazdemu, kdo pozoroval shro
mazdene obecenstvo.
Kdez pak jinde nezli y divadl-a-domnivaly
se damy byti, jez sede
ly na tribune v salonni toilette a
svymi vejifi neustile sumne pohy
bovaly !
A coz v dolejsim prostoru, kde-
-- -.- v limit 4
die sveho postaveni 1 Ti tez necho
vali se jinak nezli v divadle, nebof
kazdy z nich die libosti se bavil.
A kdez pak bylo nalezti napi
navejsiho pfedstaveni, nezli bylo
toto drama, jez vyvijelo se pfed
soudem a v nemz se skutecne jed
iialo o zivot onoho nest"astnikar
jenz tu mezi cetniky sedel se sve
senou hlavou?
Bylo to drama, ktere ve shro
mazdenych jiz napfed budilo na
pjeti na zaverecnou scenu krva
vou, jez mela se pozdeji odehrati
na popra"visti.
Kdez by k nalezeni herec, jenz:
pfednasel by krasneji, pontaveji,
dojimaveji nezli tento advokat,
jenz se nyni ujimal klienta zpuso-
hem tak pfesvedcivym a bez dechii
sledujici jej posluchace pohnul az
k slzsim? Ano, zdalo se. jakoby
isam ronil prave. skutecne size!
Vpravil se tak- vi pine do stavu
sveho klienta a obhajoval jeho
nevinnost s takovym sebevedo
mim. s takovou duverou, ze se mo
hlo mysliti, ze vi, kdo vlastne je-
jpravym A'innikem!
Olien feci jeho na konci uchva
til veskere posluchace k nadsene
poehvale pr.ave tak jako v 'divadle.
Ano sam president, jenz nevy
znamenaval se prave velkou citli
vosti, byl tak dojat, ze docela zapo
menul volaf posluchace k pohidku
pro hluene projevy.
Kdyz po delsi chvili zavladlo ti
cho, bylo v liceni pokracov.ino. Po
obvyklych fomialitach dany porot-
cum otazky. z nichz prva znela :
"Jest obzalovany vinen. ze sp.i-
chal vrazdu za vinu mu kladenou?r
Ve druhe' otazce se pravilo :
'Jsou polehcujiei okolnosti?"
K porade o techto otazkach o-
debiali se porotci do poradni sine.
President a oh a jeho pnsedicf
slavnostne se tvafice odebrali se
ze soudni sine.
Take prokurator republiky ja-
koz i obhajce odesli.
ObzaloA-any odveden cetniky do
zvlastni sine, aby tarn vyckal do
proneseni rozsudku.
V prostoru. kde shromazdeno by
lo obecenstvo, rozproudila se nyni
tak nenucena zjibava, ze" skutecne
ony mistnosti budily dojem diva-
delni.
Ano, jako y divadle, kdyz obe
censtvo pfed poslednim jednanim
dramatu mezi sebou vymenuje na-
hledy, jak dej on en skonci.
Pan Beulette pouzil pfestavky
k navsteve na tribune, kdez od
dam bvl s radosti uvitan.
(PokracovanS.)