Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 24, 1919)
: í 'v V ř' étrnxm 4 POEEQE PNS 24 PROSTNVF 1019 Hlllllllllllllllll Karaeson Aladar Vojenský příběh x osmnácté ho století— Napsal Jan Klecanda II l- i i i „i i 1 i vstupovali noční návštěvu v M a = rrw prit-iiiiiH odvauvťiT fS "Tví proroctví se splnilo!" ES " V 1 ni ! A tu mi přicházlí iú §= Jíláhový h !))!" % i H u ú i f 'I a r i- v- t t I r "4 % I i '4 i i í Karaeson Aladár procházel sc po pěšince na miitě kde již po dvakráte M byl sešel s 1 1 nou a čekal dychtivé jejiho příchodu jej inu hýla letmo přislíbila — Dlouho nepřicházela lei' mladý muž obrnil se trpělivostí věda že nemůže snadno se vdáliti nepoo lována z otcovy společnosti Konečné ozvaly se lehké kroky u ve tmě ji zahalena byla celá zahrada spatřil kinitimiiti se své-J tlý šat "Přicházím jen na okamžik" íckla přitlumeným hlasem "Při řly jakési tajné rozkazy Vídně Nyní lam sedí uvnitř otec s vel teli praporu a radí se Snad bude Vojna "A nastává nám tedy mzloii- celil — - "Nikoliv! líekla jem ti e otce tidie neopustím 1'újdu s vá ini " "1'lukovnik in priiustí abys vy stavila se nebezpečí ' "Jaké tu nebezpečí! T) ohně nepůjdu a v táboře n óo v zadním voji nic se nu nemuze sian nepozorovaná na oKruzni uih i jienduvme o mně nýbrž o tobě a! která koleni valů městskveb vedla in "Za naii slečnu nelitoval byt-h věru také hrsti zlata" vzdychl kterýs " 1'oorovali jstf ž dnes asf oba lva ztrutili st- kumsi do zahrady' Šťastný lasenschwert !" "A iiešfastni liéna" oilvětil ilruhý líinkot šavlí doztičl a v domč plukovníkině zhasínali světla — " t Temuá i zahalovala celé mě- stečko Všecko spalo nebo připravil jí sc k spánku shroináilčiio b lo ve svých příbytcích len tu a lam pyl do se světélko v oknech ne'- v zaěazeiiýeli svítilnách na rozích uliček upevněných Chvílemi klá til sc ulicí noční chodci' jen sc lyl v krčmě opodil a teď spěchal domu aby nebl přisižen a tre stán piti překriiecní přiiiého pev nostního řádu Od domu plukovníkova plíili e temná postávši Lehkým krokem přecházela prostředkem ulic a kři žovatek kradouc se dále koleni řad nízkých budov di dospěla i? otci Hořím touhou po příležito sti abys nudil se vyznamenati ale přece vzmáhá se mne strach — fcfraeh o tebe o tvůj život!" "A posud se mi knlkv vvbýba- Jy " "To říká můj otec též a pře ep se bojím" "Buď beze strachu! Můj dobrý anděl bude se runou" "Slyšela jsem — však co to?" odmlčela se íréna a zatajivši dech pozoru? naslouchala Zdálo se mi jakoby se někdo sem plížil! Neslyšíš nic:'" šeptala tulíc se bá zlivě k Aladáru "Neslyším! To suché větve pra skají Nuže co chtěla jsi mi ří- patrně znal každý takovou 'hezpečno temnotě ku předu Cl "Slyšela jsem že v hradebním příkopě žije stará žena — kouzcl „ice ' "Ano stará Mářa " ' "Ty ji znáš?" "Více než to : stará Mářa je nii dobrou přítelkyní!" "A pravdai to že čaruje?" "Vyzná se v mnohém čemu ji ní nerozumějí!" "A vaří prý zázračné masti?" "Vaří masti a jiné lékvary jež pomohou více než náš felčar do vede " "Maxti jež učiní vojáka nezra nitelným?" naléhala Jréna neú stupně "Jsou taková koirzla ale ne vím zda i Mára je zná" "Zná a dovede prý i budoucnost předpovídali Jdi k ní jdi miláč ku a přines pomoc pro sebe i pro otee líojím se " "Půjdu a co Mára dovede vše mi ráda dá" "Zde vezmi pro ni Zlato " "Netřeba in? zlata " řekl Aladár odstrkuje ruku dívčinu "Půjdeš tedy8" "Ještě dnes v noci" "V noci? Ne ne! Tof nebezpeč no!" "Jak často již jsem tam !byl" zasmál se Karaeson "Znám tu ce stu a i potmé ji najdu" "Vždyť nepustí té stráže z mě sta?" "Nepřijdu branou znám jinou cestu " "Nuže tedr jdi a zítra mi vše povíš! Dobrou noe -" Jako stín zmizela Jréna a o (divil ku později plížil se za ní Aladár aby zahradními dvířkaini vloudil se do domu Teprve) když oba ode šli oddělil se od křoví za nímž by li stáli temný stín a plížil se zpět k terase domu "Ej" mručel sr spokojeně Ei- senscbwert "Mé tušení mne tedy přeee nezklamalo a njilostivá sleč na milkuje se s chlapem! Mohl jsem strhnoutí pokřik a zahanbi li ji ale takhle to bude lepší!" Za chvilku na to když Iréna ve šla do salonu našla pobočníka za braného ve hře Hrál náruživě vyhrával í prohrával až na konec když starSí páni dokončili pora dá a měli se k odchodu nezůstalo před ním ani halíře — "Proklafec" šeptali M mladí důstojníci na odchodu "Jaké nsí má fitéstí v lásce? Dosud vždycky vyhrával a teď e mu to obrátilo" Noční chodi1!' kámen !že s slí v naprost kráčel Došed až ku městskému valu přikrčil se ku stromu a čekal Po nějaké chvíli ozvalo se jed notvárné ospalé volání stráže z nevelké vzdálenosti Za okamžik z druhé strany ozvala se odpověď a tichou nocí nocí bylo slyšeli jak ostatní stráže opětují volání Temná postava se vzchopila a plížila se ku předu Na nestřeže ném místě vylezl Aladár noční ten chodec na hradby a proplížil se mezi budovami a kolnami až k hradebnímu příkopu Znal dobře cestu nemohl zblou diti a tak našel i po tmě místo kde po vylámaných místech Ve hradní zdi mohl spustili se do pří kopu Dole v příkopě viděl kmi lati se nepatrné světélko Mára ledy nespala mohl k ní bezpeč ně be obaVV Že štěkotem ps:" bude prozrazen Postaviv se jednou nohou na o kraj zdi voják bezděčně se zasta vil Jakási divná úzkost se bo zmoč nila I!ylo mu jakoby v nejbliž řím svém okolí cílil lidskou by tost Zatajil dech a napjal sluch ale kolkolem nic se nehýbalo v noční tichosti "Jaký jsem zbabělec" zahučel voják "Tak často jsem tou ce stou v noci kráčel — a dnes se lekám! A čeho? Kdo by ty staré valy hlídal kdo by tu obcházel?" A zachytiv se rukou za okraj zdi spouštěl se lehce dolu Hle dal nohou ve zdi otvor po vylo meném kameni — — : V tom zdálo se mu že nahoře nad sebou slyší jakési pohnutí liylo lo jako chřest zbraně Nevěda má li spustiti se dolů či vyšinout i opět na hradební zeď voják na okamžik stanul V témž okamžiku vztyčila se skoro nad ním jiná postava líyl to plukovní poboční jenž sahal po své šavli Jediné 'sek nutí a nenáviděný sok válel by se pod hradební zdí ve své krvi Pobočník chvíli rozvažoval však náhle opět sklonil zbraň Aladár neslyše nic více sestu poval bezděčně dolů až ocitl se v hradebním příkopu A v témže okamžiku co on kráčel k obydlí Máry vzdaloval se pobočník smě rem ku strážnici U okénka zaskleného i papírem zalepeného voják se zastavil Ze vnitř ozvalo se tiché zavyti psa "Kuš — lehneš!" slyšel A ladár — a vše zase bylo ticho Zlehka zaklepal všemi prsty na o- kénko načež stará rychle se vzcho pila Světlo zmizelo a dvířka se o- tevřela "Cli val každý duch Hospodi na" pozdravila stařena do temné noci "1 Ježíše jeho syna" odvětil voják "Já jsem to Máro!" "Ty? Myslila jsem si ! A tak po zdě v noci! Vejdi!" — Voják vkročil do hradebního brlohu a stařena zavřela zase dvé ře Na to pozvedla se stolu jakou si nádobu kterou byla v chvatu "Jdu se lě ptát Máro po svých příštích osudech !" "A eo já ti mohu říci? Kurtám víš že sama lievěíim a ve hvěz dách čisti neumím! Jsem prostá l neiičetiá žena a astrologii neroz umím!" "Vsak přece umíš víc uež n?U IV 1 čar!" "Možná! Rozumím lidskému tě lu i stilci! — Ale budoucnost? Oh — ta chlapce zastřena je t pro mne neproniknutelným závojem!" "Však tv znáš kouzla ktervmi ten závoj dá se odhalili !" Stařena se zamyslila pohlížejíi při tom okem významným po mla dém muži V nastalém tichu zdálo se po jednou že venku eoi se ozvalo Stalá Mára rychle přiklopila n dobou světlo a otevřela dvířka Skutečně v záhybu příkopu obje vilo se světlo a několik postav "I" ďábla! Nějaká visitace" zahučela stařena a chopivši se u leknutě niky Aladáiovy nutila ho k odchodu "Kychle prchni! líyl bys přísné trestán!" "Nelekej se Máro! Než ti sem dojdou budu já dávno pryč! — l!uď s bohem!" A skrčiv se podle zdi chvatné spěchal k onomu místu v koutě bašty lide 'snadno bylo vylezli nahoru Již stál nahoře na zdi a volněji si oddechnul když v tom ozvalo se proti němu z temnoty "Stůj kdo to?" — Aladár se zarazil Přítomnost "tráže na tomto místě byla něčím iieobvvkl vm Palmě stála tam ni koliv náhodou "Kdo lo!" ozvalo se podruhé a voják slyšel harašení zbraně cvaknutí kohoutku Aladáru nezbývalo nic jiného než buď udati své jméno a dáti se zatknouti nebo ve tmě utéi V prvém případ? byl by ho stihl přísný trest neboť pevnostní řád pítfsně zakazoval vojínu noční toulky Přítomnost jeho v pevnost nich valech hyla přitěžnjíeí oko' n ostí noční návštěva u čarodějní ce Máry mohla mu pak býti doee la záhiibnoii Cesta zpáteční byla méně nebezpečnou neboť voják nemohl dobře měřili Ovšem bylo tu nebepečí že píij de do cesty hlídka která právř hradebním příkopem se ubírala: ale tu Aladar spoléhal na svou znalost místa a hbité nohy Dříve než stráž po třetí se o zvala Ayadár sklonil se na kole na zachytil se rukama okraje zdi a v nejbližším okamžení spustil se dolů Dopadl šťastně a rychle jako štvaný jelen zvedl se zas na nohy Leč v tom již nahoře na baště zahoukla rána Stráž nedo stávajíc odpovědi na své vyzvá ní vystřelila na zdař bůh by dole se objevivší hlídku upozornila Karaeson vzlyciv se spatřil v nevelké vzdálenosti stínv několi ka osob Nemohl nikoho rozezná ti v matném lesku svítilny třpy tilo se několik jasnyen pruhu a bodů Byly to knoflíky kabátců bodák v šavle a lesknoucí se řeme ní Když zahřměl výstřel hlídka zastavila "Stůj kdo to?" opakovalo se dňli a když nikdo neodpovídal pozoroval Aladár jak na tichý povel všechny ty třpítící pruhy sc rozlétly Vojáci hlídky hnali se všemi směry s napřaženými bodáky ku hradbám Karaeson pozoroval že by do lem obstoupen' tolika stihateli ne unikl a proto raději odhodlal se vystoupili ještě jednou nahoru a v nejhorším případě podniknout i boj s osamělým strážcem valů - Voják nahoře stojící měl právě vystřeleno a nepochybně nabíjel Pozornost jeho tudíž byla odvrá cena od toho co se děje Že do pouští se velkého zločinu aby li še! trestu za menší provinění na to Karaeson v tomto okamžiku nepomýšelel Jakmile odhodlal se k zoufalému zápasu n hlídkou na hoře na baště jal se drápatí po zdi vzhůru Nebylo času k uva žování leč přes to kmitla mu hla vou myšlenka že nezdařený po kus útěku uvalí naň větší trest Jediný okamžik — mezi prvním a druhým krokem — váhal ale v tom zaslechl mezi stihateli hlas dle něhož poznal Ewenschwerta To rozhodovalo "Ďáble lo jsi fy lia mne Duli čil" pomyslil si voják "Ale íi v ho lutie nedost afieš!" S obratností kočky stoupal po hradební zdi skoro strmé vhfi ni Nohy jeho zvykle ji nahni lidy otvory po vylámaných kamc nech ii než se pronásledovatel jeho přiblížili Karaeson byl ji skoro iiiihaře na valech "Tuia hle — : tam! Střílejte ozval se hlai důstojníka Vojáci potídili ve tiuě bílý ka ba tec: odrážející se ode zdi ale tom již uprchlík vyhoupl se nu vrchol zdi Jediný okamžik kinil se jeho stín a pak zmizel Karae sou seskočil dovnitř valů Slyše za sebou dole v příkopě désn kletby i hlas Kisenschwerta vy l!ejícího vojáky ajy někdo z nich vydrápal se za uprchlíkem nahoru Ieč v tom již vynořil sc ze tmy přímo před Karaesonciii stín lívla to hradební hlídka vo jak jenž dříve b v I po něm vy střelil Karaeson nemaje v ruce ýád ne zurane vrni se na nelni sko i i t hein uravce a takovou silou Jim strčil že voják naraziv hlavou na střílnu upadl A dříve než m vzchopil zmizel uprchlík ve tmť Několika skoky znaje zde kaž dý kout přeletěl hradby proplí- zii se mezi Kolnami a sKiamsti a ocitl se na městské cest? pu ste okružní trnle vedoucí kol va ů Ieč v témž okamžiku hnalo se proti němu několik mu žil pa tm? pevnostní hlídka jež vzbou fena vvs) čeleni běžela do hradeb átit se nebo skrýti nebylo již možno neboť jeden z vojáků byl liz zalileii postavu ve slaiie zá ři na místě osvětleném noční sví I iluoii "II Tn íe íiékdn! Sít nit" - ' i "i vzkřikl voják a hned všickni tři stanuli a napřáhli bodáky proti prchajícímu Jako štvaná zvěř když nevidou cc nikde záchrany prorazí nej- iiusisím řetězem loven vrhl se Aladár středem vojáků a přesko čiv z nízkého náspu vnitřní hrad bii prchal do uličky Dříve než mohli vojáci své bodá'ky upev něné na dřevěných tyčích a vra žcné do ústí hlavně vvtrhnout! byl Aladár opět ve tm? Výslřely zahoukly a kule fiče ly mu kol hlavy Pak zaslechl vv křikv a diisot těžkvcli kroků To vojáci vystřelivše své muškety hnali se za ním ale ovšem marně I ehkonohého Karaesona jenž nad to mohl lépe běželi nemaje žádné zbraně nedostihli Po chvilce Karaeson unikl vše mu nebezpečí Zabočil do postran ních uliček a bez úrazu dostal sc nepozorován k zahradní zdi do mu plukovníkova Karaeson z hluboká oddychl — Bylť zachráněn nebol! v domě vše bylo ponořeno v hluboký spánek Přelezl zeď proplížil se zahradou a naleznuv dvířka domu otevřená tiše do nich vklouzl Pobočník Eisenschvvert nabyv přesvědčení že nenáviděný sok u- prchl obrátil se k doupěti staré Máry Nechtěje míti žádných svěu kíi poručil vojákům aby zde na něho počkali a sám vzav svítilnu bral se známou mu již cestou " Kdo tu?" ozvala se stařena na zabušení pobočníkovo "Otevři stará dračice sico ti dvéře vypáčím" zahrozil důstoj ník a nečekaje odpovědi kopl do dvířek až z veřejí vylítla "Chval každý duch!" ozvalo se ze vnitř "Co sc tu děje? Toť ja ko o soudném dni" "Ano blíží se ti soudný den stará čarodějnice! Pověz kdo tn byl?" "Klepal tu kdosi na dvířka a le v noci já cizích hostí nepři jí mám" zalhávala vytáčkou "Lžeš!" vzkřikl pobočník "Ne zapírej! Nic to není plátno Uyl tu Karaeson" "Jak bfih nade mnou a v či stou pannu že věřím nemohu ni" v t VICI "Však na skřipci budeš mluvit A povíš i ostatní své spády!" "Nic nepovím milostivý pane protože nic nevím A kdyby mne mučili a pálili ani to nezradím komu mám vařit nápoj lásky pro obristovu dceru" Poručík zaskřípěl zuby při té skryté hrozbě již stařena dora zem pronesla Okamžik stál tu mlčky uvažuje leč brzy byl odho- llán "Uvaříš ho tedy?" zeptal se nabývaje naděje že jinou ce stou dostane se k cíli svých tu-i Jeh "['dělám co lni bllde luožuo Stučí-li k tomu mé mněni nevím ' "Tře st před mou pomstou u% pomůžeš li iui! Piijdu si zas — ' zahrozil pobočník a odešel Mára spokojen? oddechla kdy kroky jeho zanikly v dáli Provázen hlídkou Eisensehvveit mrzuté kráčel zpět do pevnosti a uv uovul co počít i Okumik po inýšlel na to jiti do domu plukov níkova a vyiádati si dovolení a by směl prohlédnout! komůrku Karaesonovu Kdyby voják posm byl ve měst? byl by tracen Však co kdyby Karaeson již by na svém miste n klidu? spal to tiž' kdyby se stavěl jakoby spal Pobočník nebál se ani tak nemi lostivého pohledu plukovníkova jako myšlenky že by nenáviděný voják mohl se mu vysmáli Spokojil se tedy Einseiischvv ert tun že s hlídkami jeste dlouho do noci procházel všecky ulice v hlíz kosi i plukovníkova domu 'kdy by snad Karaeson přece někde s bv I opozdil X Pvla neděle den "církevní pa dv" kdv v nedostatku Vlosli velkého kostela který by byl po jal celý pluk i se všemi důstojní y a poddůstojnickými rodinami sloužena byla pro vojáky za mě stem na rozlehlém cvičišti polní mše Na nádvoří kasáren stály již všecky setniny v plné zbroji a p?k ně vyřaděný Na vojácích všecko se jen třpytilo jako ryzí zlato erstv? nalakované řemení zářilo jak benátská zrcadla líadost bylo lodívat se na švarné junáky po vetšme s černými navoskovanými 1u a tam íiz prokvctajicinu kiii- s bílými vlásenkami jež vza- lu končilv copem zapleteným tužkou červené barvy regimentu Páni důstojníci a šikovatelé pro líhali horlivé kolem řad přilili zejíce k tomu any vzav cem četa stála muž vedle muže ve třech ra bích jako když bičem mrskne iby každý zadní muž kryt byl svým preciaKciu any všecky co pánky byly stejně vysoko všecky pažby pušek a ohby loketní pěk- v jedné řadě Stálo to dosti na máhání připravili každého jed notlivce k tomu aby stál tak jak předpisoval nový rcfrleiiient o ne sčetných paragrafech mezi nimiž jeden žádal by voják "jak se slu ší na muže jenž nosí císařský ka- iát" stál s hlavou vztyčenou 'zataženým břichem a vypjatý ma prsoma Tomuto paragrafu vojáčkové jo št? dost rádi hověli poněvadž chápali že na takových mužně hi ých postavách jak je reglement chtěl mít spočinuly žádostivé po iledy četných krasotinek jež při žádné parádě nescházely s tím větší dychtivostí Za to však ne- htěly jim jiti na mysl četné jiné novoty Mladším zejména rekru tůni již byli posud nevpravili do tarého nevázaného života vojáckř io slo vse konečné iciiceji aie staří kozáci již prodělali několik válečných tažení nemohli pocho pili proč by měli všichni na povel vykročili zrovna levou a nechtěli uvěřit i že by bylo pro zdar císař ských zbraní tak důležito aby při vzdávání pocty nebo jiných výko nech voják neměl ruku v kapse což zejména nový reglement přís ně zakazoval "Však až! zase tpojceneme ne přítele před sebou nebudeme dr žeti stejný krok" broukali si sta teční hajduci pro sebe poněvadž mluvili se sousedem když stáli v řadě bylo novým reglementcm již také zakázáno Na pravém křídle první setni ny jež tehdy nesla čestné jméno 'obristovy tělesné kompanie" stál desátník Karaeson Vysoká jeho postava vynikala nad všecky ostatní soudruhy ba i nad samého praporečníka ač byli tu v prvé tnině hajduků samí vybraní clila píci že hyl) radost na ně se po- ívat Karaeson znepokojen událostmi nesní noci stál tu zamyšlené o- přen o svou partyzánu a teprve na opětovaný povel setníka když již plukovník v průvodu vyšších důstojníku se blížil vytrhl se ze svých my&lenek a Vypjal se podle předpisu Roztržitost neušla pozor nosti plukovníka jehož zrak již dálky s potěšením spočinul na švarné postavě oblíbeného vojá ka ' ' Poděkovav za poetu zadávil s--plukovník před pravým křídlem Hclniny prlv? před Koraesonein jemuž zadíval se do očí liyl m zvyk jehu týrali ndud? vojáky a časem bývalo zle tomu kdo ne snesl pronikavého pohledu velile lovu a sklopil oči Leč Karaeson ně neměl dnes čisté svědomí vy držel baronův pohled čímž však vyvolili další zkoušku své statec uosti "Co zde stojí jako sedlák je muž kroupy potloukly?" obořil se na něho plukovník jsa dnes v ob zvláště dobrém rozmaru "Hlava nahoru prsa vcn[ Jako voják a ne jako stará bába! — Ci máme snad nějaké jiné starosti v hlavě než své povinnosti — co?" křičel plukovník po svém způsobu ani by však hašteření vážné myslil "Jak stojí voják v řade lna za poineiioiit na všecko ostatní stát jako zeď a tvářit se jakoby chtěl cel v svět sníst !" Karaeson odvyká službě!" po dotkl velitel první setniny by též něco řekl "Od těch dob eo není u kompanie není již tak dobrým vojákem" pohněval se nyní i: rta i" plukovník opravdově "Chce lim au hejtman snad říci že se vojá tlil i k v -i pod niv ni (toiiiciiem kazí: e pozoroval jsem toho při Karaeso- nu jen sc mi zdálo že tu stojí ně jak sklíčeně kdežto voják čím ilíže praporu tím hrději se má vypnout i ! "Karaeson bude asi unaven po Inešní noci" jízlivé nadhodil po- očník Plukovník prudce obrátil se 1 mluvčímu "Co to? Co že praví te?" "Kaěte se ho milosti sám zep ali kde a jak strávil dnešní noe?" "Toulky nějaké? Prohýřené no i eo?" rozkřikl se baron na de sátníka "Kde spal dnes v noci be' uiiií mluvit ?" "Spal jsem ve své komůrce od ud mne vaše milost ráno svým ozkazein odvolala" řekl Aladái cbrav násilu? všecku svou odvá ni aby snesl pronikavý pohled ve- itele Plukovník věda že Karaeson nedovede lhali obrátil se zostra na pobočníka "No — tu to slyšíme!" 'Pudu vaší milosti hlásili pri iKo vnítii raportu co dnes v noci hradebním příkopu se dělo" oilvětil směle Eisenschvvert "II čerta pane! Vy mne bká- e" zhrozil se plukovník "Mluv te hned! Kozel af čeká do plukov ního raportu! Co se slalo?" Pobočník stručně pověděl co sc bylo v noci dělo Náhodou spatřil v noci kohosi plížiti se k hradbám Nemoha nočnímu chodci v němž tušil vojáka zabrániti v cestě u mínil si překaziti mu návrat - Vybouřil jse mstrážc stíhal noční ho tuláka leč tomuto podařilo sc uniknouti "A kdo by to tedy mohl býti?" bouřil velitel "Z mých vojáků přece žádný? Co by li u všech všudy tropili v noci v baštách?" "Z vojáků jež jsme v noci pro hlížcli nikdo to nebyl Sli jsrne od setniny k setnině a všecko spalo Nikde ani stopy a také stráže u brány kasáren nikoho neviděly Však při záři svítilny zdálo se ně kterým že poznali Karaesona" Při tomto přímém obvinění Ka raeson zbledl a zachvěl sc na celém těle Plukovník pohlédl naň a vě děl dosti "Slyšel svou obžalobu?" řekl velitel nad obyčej vlídným hla sem "Pověděl nám přece byl-li to on a proč se v hradebním pří kop? potuloval?" Od toho okamžiku závisel bu doucí osud Karaesonňv Dovede-JÍ zalhati a snese-li přísný pohled ve litele je zachráněn neboť plukov ník jist? spíše uvěří jeho tvrzení než domněnkám vojáků již se vc trn? mohli mýliti Karaeson dolď' věděl že čeká ho přísný trest hv nedovedl se přemoci Pohlédnuv baronovi klidu? do očí odvětil krátce pokorným při znáním Leč baronův hněv v toni okamžiku obrátil se jinam "A proč nebyl stráží zadržin hned? Jak dostal se do příkopů bez hesla? Jaký to pořádek panu je na hradbách pevnosti kterou jeho milost císař svěřil naší o- chraně?" křičel baron na svého pobočníka "Vyšetřím to ale pak přisáni bůh — zahraji si sám na kaprála!" (Pokračováni) í