Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 17, 1919)
Strana 4 P5 Oiuiiiiiiiiu llaracoon Alcdor Vojexuký příběh i osmnácté ho ítoletí— NapBal Jan Klecanda f "Nevím zda toho zasluhuji viuk liyí vaie milost 3oudí Jo jsem se narodil pro ařco vySSí }io projím — dejte mi svobodu "Jakže? Svobodu? Ty chceš od mého pluku?' nlekl se velitel "U ďábla eo ti tak najednou vlezlo do hlavy?" "Nabízel jste mi svobodu pa ne phikovníkii Nechtěl jsem ji poněvadž jsem si sám nobě neroz uměl Leč led" probudila se ve mně láska k volnému životu — " "A eo chce délatif Kam se o brátíš?" skoro urputní zeptal se baron "Obrátím se na cestu kterou vy sám jste mi ukázal Chci stáli se hudebníkem Ne Sumářem ný brž umělcem!" "Tím ji jsi! Já tomu rozumím a smíš mi věřili" "A přece mi ještě mnoho schá zí Chci do Vídně nebo do Prahy kde jsou mistři toho umění abych se dokonale vyučil" Plukovník zavrtěv hlavou skří žil ruce na zádech a počal prudce přecházet i salonem "Sám jspm tak myslil" řekl konečně stanuv před Aladárern "Vím že v hlavě i srdci dřímá jiskra božského umění — " "O pak pane nedejte ji U hasnouti!" "Dobrá propustil bych tě rád leč nyní nemohu Bylo by zbabělostí od tebe abys teď chtěl utéci od praporu hříchem ode! mne abych jeho milost císaře zba- vil tak výborného vojáka nyní kdy denm" můžeme čekati rozkaz bychom vydali se na pochod" "Jakže? Bude tedy vojna?" ra dostně zvolal Aladár "Nemohu ti nic vysvětlovat") a však jisto je že konec našemu povalování na slámě! Ej Vida jsi přece jen dobrý voják Rado stí ti oči jen zajiskřily — Nuže chce se ti ještě svolmdy? Můžeš se jtát-i i důstojníkem Číst psát nž dovedeš službu dobře znáš a máš' 5'iž starý hroubek Trochu štěstí válečného a dostaneš šer- I'"-" - - Aladár se zadumal a radostný oheň v ji ho očí pohasl Myšlénka na válku a možné povýšení jímž byl druhdy pohrdl na okamžik ho rozjařila leč hned zase připo menul si Iréou "Milostivý pane" počal proseb ným hlasem "Povýšeni mne ji? neláká Veliká čest ale nechci bý ti důstojníkem Jedinou touhou mou jest abych se stal tím co jsle mi předpověděl Roznítil jste ve mně vědomí i lásku k umění U mění jest mi teď hvězdou jež kro ky mé povede — O dovolte bych touto cestou kráčel -" Plukovník zamračen i pohnut pobíhal po pokoji Prosba vojíno va učinila naii mocný dojem Rád byl by mu vyhověl Ale divná ja " kási nříchvlnosť zdržovala jej a by mladíka propustil! a zbavil se potěšení jež mu denně' svou hud bou působil A kromě toho byl tu již rozkaz aby všecky setniny pln ku uvedeny byly na valeeny stav ' pohotovosti "Poslyš" ozval se konečně vlíd ně lee se vší rozhodnosti Od pluku tě nyní nepustím a o tom již ani slova ! Chci tě míti kolem w be poněvadž zvuky tvých houslí vlévají mi do duse mír Povýším tě na desátníka a poskytnu ti pří ležitost abys mohl i v mém domě v umění svém se 'zdokonalit! — A až bude po vojně uvidíme!" Karacson chtěl se ještě poku sit aby velitele svého obměkčil leč baron jenž nesnesl od nikoho odporu kynul mu rukou na zna mení že nechce již nic více slyše- ti : i ' Prokletý chlapík" zamručel plukovník když byl v pokojí svém osaměl "PrávS teď mí chce uté ci kdv2 jsem mu tak uvykl A jak je tou myšlenkou vSecek za ujat Ani za své povýšení mi ne poděkoval!"" V Plukovník neměl ovšem ani tu lení íe mySlenky jimiž Karacson byl zaujat tak vysoko e nesly 2e vedle nich hodnost kaprálská již mu byl udělil byla nepatrnou Na rozkaz velitele— odebralee voják odpfcldne do kasáren aby In byla uiu nuvá šarše i s jejími oJ- aiakyi před tváři celé setniny ode vrJiiiii Adjuunt dle tehdejší ho zvyku povříen úkolem aby po přečtení plukovního rozkazu no vému desátníku odevzdal jeho partyzánu se žlutým třapcem a harasové lemování na čúku Karacson nemohl se ubránili di riému pohnutí když" stál před ši kem svých soudruhů a poslouchal slavnostní oslovení pobočníka Ei seaschwťtta jenž kladl mu na srd cc aby vážil si své hodnost' a hleděl aby nemusil býti opět ka sírován na "sprostého" vojáka Myla to obvyklá naučení se všemi pohrůžkami jak je vojenská pae dapiKika předpisovala proto slo va pobočníkova v nikom z účastní ků nevyvolala žádné zvláštní po zornosti leč Karacson pohlížeje do očí svého nepřítele jež spočí valy na něm pichlavě vycítil nich že pobočník sáni přičiní se všemožně abv velitelova oblíben ce on nejdříve zase o toto vyzna menání připravil Ie? dojem ten netrval dlouho Vědomí že zvítězil nad poboční kem jenž tak vysoko nad ním stál a že nepřítel jeho musí se ta jiti se svou nenávistí i její pří činou bylo příliš lichotivé S hla vou hrdě povznesenou předmět závisti všech svých soudruhů opu stil Karacson kasárny aby šel po děkovat se plukovníkovi za jeho prizem 1 Baron seděl s Irenou jež byla již opustila lože na balkoně když oznámili mu příchod Aladára Jen sem sem k nám" volal velitel rozjařen "AC vidíme jak mu ta jeho důstojnost sluší!" Do ruda rozpálen mladý voják předstoupil před svého velitele a rozpáčit koktal rcglementem pře depsaná slova díků Hlava mu šla kolem svět se s ním točil ale ni koliv radostí a hrdostí nad tmi povýšením jímž až do nedávná byl pohrdal nýbrž proto že po prvé setkal se tu opět s Iřériou po nočním- onom dobrodružství Jiarotiessa bledší než kdy jindy jen k lehkým růžovým nádechem na tvářích seděla tu mdle o stůl podepřena a pohlížela s účast eu- stvím na mladého muže jenz v bílém kabátci s červeným lemová ním s třírohým kloboučkem se zlatou tužící byl zajisté nejšvar nějším vojákem celého pluku "Znamenitý chlapík ten nas su mář co?" obrátil se baron vesele k dceři a příliš rozjařen ani si nepovšiml kterak líce její při té otázce polil hluboký rumenec A teď už nám snad nebude chtít u tíkat od pluku? Je spokojen se svým nynějším stavem?" oslovil pak desátníka ne již slovíčkem "ty" ale vznešenějším "on" jak vojenská etiketa a zvyk předpi soval f Vík-Ií pak milé dítě že nám chtěl Karaeson Utéci? 'Su ma řská sláva o níž jsem mu jed noiť Wu vil : vrazila se mu natí te do hlavy a pryč pryč chtěl do světa za svým štěstím Irena pohlédla tázavě na otce však ve zmatku nevěděla co od povědět ' "Ano do světa chtěl ale nepn stil isem ho Jiná nám teď nasta rie hudba a Karacson bude-li se statečně držet vymění svou par- tvzánn za linou! "Nerozumím ti otče! Či chceš tím snad říci — " "Že brzy zase zazní polnice a zarachotí bubny! A proto jen ho z vojny nepustím Když ěeká nás sláva na poli válečném nesmíme zbaběle svlékat i císařský kabát" Dívka zděšením nad slovy třmi až pobledla a přivinula se k ot ci uzeji těšil jí baron se smíchem ''Na sta kulí se vystřílí než jedna trefí a mně se odjakživa vyhýbaly ~- A tenhle chlapík zde mk prý těx oro to uděláno V největíím deští kulek stál a žádná oň ani nezava dila Dávno již mohl býti důstoj níkem ale nechtělo se mu až fe — jak se zdá ~ přišel na ý myšlenky" Jréna vlídně pohledla na Karac- sona jenž rozpačití sklopil očí 'Nu teď může jití po tvyen' vyli JI -ho plukovník "Noví ka njarádi budou tS-kat aby zupili s tím povýSení sklenkou vína!" Karacson podravil a odeVl leť nikoli do nu%ta k pitce s ostatní mi poddůstojníky jichž soudru hem se dnes stal nýbrž nahoru do své komůrky odkudŽ po chvilce ozvaly se čarovné zvuky jeho hou slí K večeru teprve nabaliv se hry Aladár sešel doli do zahrady Vi děl plukovníka odcházet Irtna byla tedr sama doma Mladý muí zmítán nejistotou zda dcera je ho velitele i dnes za jasného vědo mí bude k němu takovou jako by la při onom nočním setkání tou žil viděli ji Srdce jeho naplněni bylo blahem při pomyšlení že o pravdu jest mihnán VňuV ''" jestli ono dnes nebude ani věděl o tom co se s ni d"lo v onom po losnční ' pod mairickým Vlivem měsíce? Jistotu chtěl míti ještě dnes ji proto hleděl použili toho že Iré na zůstala! sama doma V nejzazším koutě zahrady kde ukrvt bvl hustým křovím očím do mái-í čeledi Aladár umínil si vy čkati Irény jež k večeru vždy při cházívala sem dolů V zinuiičnéin rozčilení s tlukoucím srdcem na slouchal mladý muž každému zašu mění listů každému zvuku jen sem do jeho zátiší dolétl Konečně ozvaly se lehké kroky na písku větve se rozhrnuly a před ním sta nula Iréna S milvm úsměvem dítěte a spolu sebevědomím dámy velkého světa pohlížela na Aladára jakoby se kochala v rozpacích jež příchod její vyvolal Voják stál tu uctivě s tvářenu do temna zardělými a se sklopený mi zrakv Od tohoto okamžiku — řekl v duchu — závisí vše co nyní přijde Byl i na to připra ven že baronessa upozorni ho ze tento důvěrný a útulný koutek ne ní pro služebnictvo a že zahan ben bude se musit odtud vzdab ti — Leč všecky jeho pochybno sti rázem byly rozplašeny prvním slovem jež Iréna promluvila "Aladár!" zazvonil její stříbro zvuký hlas radostně "Posloucha la jsem tě celé odpňldne a nyní jsem tušila že tě zde najdu" r "Milostivá slečno" řekl vojnk nesměle "Odpusťte že jsem se o smělil přijít í sem — —Nevěděl jsem kl Nemluv tak nemluv! Nevc-dčl-lis pak jsi jistě tušil že 'sem přijdu! Právě tak jako jsem vé- dčja já že iebe zde najdu A nej menuj mne milostivou slečnou! Pro tebe jsem již jenom Tmiou Což jsme to tak dnes y noci neu jednali? Či zapomněl jsi?" ''Tak mnoho štěstí přišlo mi dnes najednou že netroufal jsem si ani věřiti!" "Ano štěstí — a přišlo ve snu jak štěstí nejčastěji přicházívá" s trpkým úsměvem řekla Iréna "A ty jsi se domníval že az přij de den nebudu vědět nic o tom co v noci se dělo? MÍČ mlč neod mlouvej mi vím dobře to v noci se mnou se děje ač mi to posud tajili A byla jsem nešfastna tou svou tajnou 'chybou ale teď již nejsem poněvadž ona mne sblížila s tebou Víš' Aladáre že od první ho okamžiku co 5 jsme se videb i já myslila na tebe? Ale-společenské ohledy mi bránily a nebýt dnešní noci nikdy byl bys snad nezvěděl " "A nyní snad lituješ toho co se stalo?" "Ne nelituji t Jsem šťastna tím že bezděky strhali jsme co nás od sebe dělilo Což nevěříš že rná láska jest tak moená že dovedu teď čelit i všemu co by se nám mo hlo postaviti v cestu?" "Má je mocnější" s bolestným úsměvem řekl Karacson "neboť dává mi síly abych dovedl se j tebe zříci l" "Co to mluvíš? Jaké to šílen ství? K čemu odříkat se mne když já neostýchám se seatoupiti k to bě?" zahovořila z Irény dáma vel kého světa "Karacson Aladár nechce být žebrákem k němuž nutno se sni žovat!" řekl mladý muž vztyčiv hrdě hlavu "Nechci tvou lásku jako almužnu chuďasovi Dobýt si ií chci až budu míti slavné jméno až budu mocí předstoupí- ti před otce tvého aniž bych se bál že dá "mne psy z domu vyštva- ti!" - "Jak jsi krásný když" se tak hněváš" zvolala Iréna se zaníce ním na něho nohlížeiíc "A ty že chceš odejití? ííepuitím té! ííe- Lla Jieni ti jii že tuá lásLa k tobě je tak veliké že nedovedla byib již bez tebe žiti " "A má je větší" opakoval mla dý muž "Dovedu řífi pro tebe a bez tebe! — íieZ tebe — tak dlou ho pokud nebude překlenuta pro past mezi námi " "Kamkoliv pňjdeS půjdu s te bou! S vámi — s tebou a s otcem Vždyť i jiné ženy jdou za svými milenci a mní i do války' aby by lý po ruce kdyby jejich pomoci byjo třeba Kdyby to bylo dovole no i do ohně bych s vámi šla s puškou v ruce " Aladár chopil se ruky dívčiny a přitiskl ji ke rtům "Ty ubohé ručky nejsou stvo řeny k vražednému řemeslu naše inu zahořoval "Ale tím lépe se hodí bude-li třeba obvázat rány a ošetřovat tu druhou hlavu' "Nikoliv Iréno! Vojenská slá va mne již neláká! (Vlé hodiny jsem o tom přemýšlel K čemu pro lévání krve lidské? Mně kyne ji ný krásnější cíl Tvůj otec sáni — "Můj otec dnes již sám lituje že vzbudil v tobě tak ctižádost— " "Jakže? Ty nevěříš v mé umě ní?" ' "Věřím! Vždyť tvé housle o tevřely mi tvé srdce a naučily mo je srdce pro tebe biti! Ale umě leeká dráha je dloubá a krušná Snad dříve než bys dopracoval se k slávě padl bys starostmi o den ní chléb A hlavní věc — je před vojnou" a otec tě " propustili ne snu! "" Pak uprchnu od praporu — " "Bylo by to bezectné! Přísahal jsi "Ty tedy chceš abych sel do boje?" ' "Jsem vojenské dítě a umím si vážit přisnily Kdybys umřel u- míela bych s tebou Ale k čemu pak tv chmurné myšlenky! Ty budeš žiti ty staneš se důstoj níkem a pak již nic nebude se sta vět mezi nás" "A přece — přece je tu něco co bude se věčně mezi nás stavě tí" řekl zasmušile Aladár "Njiže pověz mi 1o! Řekni mi vše ať polibkv ty chmury zapla ším" zvolala Iréna a posadivši se na lávku násilně přivinula Aladá ra k sobě "Nemohu' býti' důstojníkem" řekl voják temně "Že nemůžeš? Ty? Hrdina o němž můj otec praví že li důsto jenství dávno patří?" "Nemohu býti důstojníkem ne maje počestné jméno!" Iréna zděšené pustila ho z ná ručí a Aladár vztýčil se před ní sedící na lávce "Co mluvíš? To není možno! Ty že bys byl se něčím prohře šil?" "Ne já ale má matka ubohá! Nemám otce nemám -jména není mi místa mezi počestnými lidmi" "Čím byla tvá matka!" ptala se Iréna "Lidé říkají že byla padlou ženou pro mne byla světicí — " zašeptal Aladár a slzy zachvěly se mu v řasách "Hřešila z lásky a žena žene dovede odpustiti!" zajásala T lé na "A nemáš-li počestného jmé na císař ti je dá! Ty sám na bo jiš!i'si ho vydobudeš A co mně po jméně? Já tebe mám — tebe tebe" zvolala a znovu strhla A ladára jen slabě se bránícího k KObV— "A tvoje -matka tedy mnoho vytrpěla a ty s ní? Ob vidíš rozuměla jsem ti vycítila jsem tvůj velký žal z tvých písní Ale to všechno bude zas dobře ! Ty budeš důstojníkem—- při první příležitosti Já sama na kolenou na otci to vyprosím !" "Já nechci milosti ~t — " "Jdi hrdopýšku ! — Sám vy sloužíš si důstojnickou šerpu — Eisenschwcrt brzy již bude setní kem dostane svou kompanii a ty zaujmeš jeho místo Otec tě má rád — — Slyšíš to můj otec — A budete tak vy oba moji dra zí stále pohromadě Budeš ty můj milenec střežit mého milé ho otce — — " "Jakže? Plukovník by chtěl?" radostně zvolal Aladár "Jako- otec je ti nakloněn J jeho srdce jsi si otevřel svými houslemi ty čaroději A učiní tak co nejdříve poněvadž se proslý chá že válečná rada dvorní chce naříditi by příště pobočníci vždy bylí důstojníky Když budeš již pobočníkem pak za dřívější zá sluhy í zlatý pás ti otce vymňže — Le? nyní 'jíž musím jíl i aby mne nehledali!" Iréna ibvatně zvedla se z lad íky Počínalo st již šetiti a dív ky nnáhul se tajemný nepokoj "Jen ehilkn ještě počkej" prosil Aladár ebopiv ji za ruce "Ne ne Musím jiti" zvolala rozčilena a vztáhla ruce proti vý chodu jakoby chtěla se zastííli před něčím neviditelným "Buďs LXJiem! Mysli na mne jako já í-e za tebe modlím! A za tvou ma tku!" doáaia něžně "Iréno!" zaúpěl mladý muí a nhl se jí k nohám "S bohem! Již jdu" zaleptala a políbivši ho na čelo zhiizela za houštím — — — IX Den za dnem míjel Karacsonovi v slastném opojení lásky Nasta ly sice pošmourné a deštivé dny takže nenudil večeř vídali se s 1 réiiou v zahrádce leč přes den ca stéji se s ní setkal tu na scho-dei-h tu zas v pokoji baronově a nebyl-li zde právě velitel stačila chvilka aby s' stiskli ruce a zn- šeptali několik slov lásky 1'íišla sohot: den kdy plu kovník pány oťieíry po zdařilé "parádě" zvával k sobč-na večí rek A tak bylo ídues "I'udu zase jako otrok bavit ty pány budu musit pokořili se před nimi v tvé přítomnosti" řekl Aladár trpce setkav se na schodech s baronessou "Nepokoříš se jim ty poněvadž oni koří se tvému božskému u mění"' potěšila ho "A chceš li nebudu tam líeknii otci že jsem ehnrava Dám se omluvit i" "Ne ne jen přijď! Kdybys ty zde nebyla nedovedl bych hrá li" prosil Aladár "Vždyť ty je iliná rozumíš a hraji-li myslím při tom na tebe!" "Mysli ale hleď' aby oči tvé neprozradily ty myšlénky Musí me se ještě tajili se svou láskou" "A přijde zase on a bude se ti opět dvořili" zažárlil voják "Neboj se! Dovedu ho již ně jak schladiti Ostatně od onoho lne se mi pobočník vyhýbá!" "Ale ume nenávidí na smrt Čell jsem to v jeho očích -- — " "Nemůže ti ublížili " "Až budu důstojníkem s ním prvním sklízím kord" zasykl A ladár hněvivě "Cílím že sc s tím člověkem srazím že od ně ho" hrozí nám nebezpečí" "Dovedeme mu vzdorovat Buď klidný jen — " potěšila ho Iréna a zmizela -— Večer shromáždili se páni dů stojníci v saloně svého velitele Přišel i starý major Heinz jenž rychle se vystonal a bavil dceru velitelovu svědomitě jí vyliěuje všecko své utrpení posledních dnů Přišel ovšem i pobočník Ki senschwert jenž však dnes nápad ně se slečny stranil ponechávaje majorovi volné pole Jako kdy jindy povolán i Ala dár aby shromážděné pány bavil svou hrou A hrál dnes zase tak že uchvátil svou hrou i hudbě nej méně přístupné Vida že nenávi děný pobočník nesedí vedle Ire ny oddal se cele svému sněni a vpravil do svých písní vše co srdce jeho vyplňovalo Však ačko liv painětliv byl výstrahy írény očím svým Aladár přece nedovedl zakázali aby chvílemi kdyř prá vě vyluzoval nejněžnější tony ne- zalétly k 1é jíž vyznával skrytou svou lásku Nepozorovali toho jiní důstojní ci poněvadž právě voják nebyl jím ničím jiným než vojákem však pozornosti pobočníkově po hledy ty neušly Zžírán nenávi stí k vojáku jenž opovážil se ho odstrčili á jehož byl nesměl za to stresfatí střežil Kísenschwert íárlřvými pohledy každý pohyb Karacsoná a Irény a vycítil tak co zůstalo ostatním tajno že me zi oběma mladými lidmi se cosi děje ~— — Neušlo mu ani to ž když Ka racson propuštěn plukovníkem odcházel Tréna 'přitočila se k ně mu a zašeptala mu několik slov při nichž zachmuřenou tvář vojá kovu přelétl radostný úsměv Jsou dorozuměni ! Scházejí se po myslil si Eisenschwcrt A kde jin de než tam dole v zahradě na o nom místě 'kde jemu dostalo se odmítnutí od Irény a urážky od Aladára "Přistihnu vás!" umíňovál si pobočník "Ji zahanbím a jeho zni cym" Ani hněvu plukovníkova -jejž musil na sebe uvalíti nele kal se v tonť rozvášnění? Po večeří když mladší páni se- 1W t) £fcl)t)tf 3twfi tok? kil) b rok tm f imrtirti ftiutb li dplh oA (rímo Jnit tiUrriitt Kašel jnt vlml choulostivým pfízntktm který tfímUl vidy mnoho ooImH ncri:( a úzkostí jest to nico fcs- a hned tak zlirM ftemaiett led byst udmli to c jmi plti ví mí kuta: Uiivcjto Scverův Balsám pro plíce (Severa' Blam for Lung) v 14 denl kcvile nastuzeni ehrptivoti tiíkéhodýchinl belaviho hrdla a kředovítélio křupu OostaHte ti jej v lékárně Jest zrovna tak dobrý pro děti jako i pro dotpele Ceny: 25 centů a I cent dan aneb 60 centů a 2 centy dan oťÍTT1? itS3&r sedali se ku hře velitel vyzval vyšší důstojníky a setníky koman danty do svého kabinetu I major Heinz volky nevolky musil upo slecmiooli loho vyzvání Iréna když se ji major se vši dvorností svou omluvil osaměla u stolu a chtěla nepozorována ode jiti ale V tom pobočník jenž je střábím zrakem každý pohyb je jí stopoval zastoupil ji cestu "Milostivá slečna dovolí na oka mžik" řekl prosebně snaže se vši silou přemoci své pohnutí "Mileráda pane pobočníku!" odvětila a přistoupila k oknu ver doucíiiiu do zahrady "Chci se omluvili chci prosit} baronku za odpuštění" zašeptal "Nemám co bych vám odpou štěla a kdyby přec zde má ruka že vše je zapomenuto!" Pobočník políbil jí dvorně ru ku a vida že chce mu uniknouti zadržel ji "Iěkuji vám milostivá děku ji ač vy sama snad bezděky jste přivolala mé provinění !" "Jakže já? Nepochopují vás—" "Otevřel jsem vám s"é srdce — " "'Mluvil jste o svých četných zklamáních a o lom že vyhaslá sopka vašeho srdce znovu se roz hořela" opakovala Iréna tehdej ší slova Kisenschwertova "A netušila jste kdo' jest ona dívka jež způsobila ten zázrak?" rozehříval se pobočník čerpaje no vou naději z iréuiny ochoty a la skavosti "Přeji vám mnoho štěstí ale no chci věděli kdo jest ono zázrač né stvoření" odvětila lehkým žer tem ' "Vy se mi posmíváte což není Šlechetné " "Nepósmívám se ale nechci bý ti vaší důvěrnicí" "Paronko bezděky stala jste se svědkyní mé urážky" řekl JSisen schvvert jehož zmáhal sc hněv "Promiňte — o jaké urážce to mluvíte?" "Když onen voják jenž tak dů věrně si dovolil vetříti se mezi nás mne odstrčil a vztáhl ruku na mne " Eisenschwert úmyslně položil důraz na slovo "důvěrně" aby fréně oplatil ono 'lwtdnutí slovem ''důvěrnicí" y Karacson' je náš člověk a my slil že má právo bájiti 'dceru svého pána Ostatně s ním sc vy rovnejte!" "Já — důstojník s ním s chla pem?" pohrdavě řekl pobočník 'Snad ten chlap bude brzy scho pen dáti vám zadostiučinění se zbraní v ruce" uraženě odvětila Irena ' ý "Jakže? Ci kán Karacson — mně císařskému důstojníku?" — Pob'oě4iík cítě že každá urážka Karacsonova dotýká se Irény ú m(yslnž projevil pvé pohrdání prostým vojákem "Nedovedu vás ani pochopili milostivá! Nechtěla byste mi ysvětlítií" "Zeptejte se plukovníka jehož oblibě se Karacson těší ač trou-fáte-lí si přiznali svému veliteli eo dovolil jste si vfiči jeho dceří" řekla Iréna hrdě a opustila po bočníka jenž hněvem ještě více zoieai Eísenschwertovi nezbývalo než přidružíti se k ostatním hráíftm Ale dlouho neměl pří hře stání Ač Iréna odešla druhými dveřmi pudilo ho tajné jakési tušení do zahrady Po malé chvilce se zvedl a vyšel ven na terasu z níž vedly schůdky dolů (Pekraíovaní) j