Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (Dec. 25, 1918)
MUL 6 POgKQK PNE 2T PRQSINVF 11 umění umělcích r ' V hladové Pavlíně I' j I ♦ Lid zdejší byl bohabojný klidný a šťastný ve svém zátiší nestaraje se o cizí vzdálený svět Nebylo bo háčň byli jen lidé zámožní skrora ní majitelé nevýnosných domů ne příliš úrodných rolí a chudí po druhové a bezzetnei přiživovali se jak mokli Všichni věřili v Pma- boha chodili do kostela a pan dě kan byl vždycky první osobou v městě nevyjímaje ani purkmistra Život plynul mírným jednot var liým tokem zábav mnoho nebýva lo jen tak ty venkovské maškarv o masopust č pouť jarmarky ně- jaký ples "pro chudé" nebo ve prospěch pohořelých v sousední obci Nejstarší lidé pamatovali ž kdysi tu několikráte hrála němé cká kočují! společnost Po roku osmačtyřieátém učitelé — bývali tu tři — založili zpěváčky spolek pro mládež městskou ensi nového vábilo to nějaký čas — ale mladí stárnuli a spolek pomaličku upa dal Později ochotnický spolek "Klicpera" brával časem senti mentální kusy z němčiny přelože né Také se deklamovala báseň Jablonského: "Tři dob v země ěe- ské" a Piiibšovo vlastenecké rýmo vání ale zamilovaní mladí vlasten ci ještě stále svým milenkám do památníku pod obrázek smuteění vrby iicIk) cukrujících se holubi ček psali po starém zvyku něme cké verše velmi eituplné jak už takové verše Jíro památník vždy cky bývají Na náměstí v jednopatrovém starém a skromném domku s pod loubím žil Florián "Wbllner bývalý vojenský felěar Kdysi rakouské vojsko' manévrovalo vojenský fel ěar Němec asi pn čtyři neděle by dlil tehda v tomto domě u Kaliny mydláře který měl jedinou hezkou dcerušku Žofií Felčnr nelni už nilád ale vojenský šat galantní způsoby — trocliH přihrubié sice — světa znalého muže působily -skorá čarovně na nevinné srdéčko ffiydlářovy dcerušky- Neviděla snad orl narození žádného vojáka — jaký div že se zamilovala do zvětralého felřara Ovšem neří kali mu felěar nýbrž: pane dokto re A osmnáctiletá dívenka stala se paní doktorovou Nepřinesl pan doktor 'Wbllner sice žádné velké úspory spíše dluhy měl ale v za padlém městeějku brzo stal se vzác nou osobností Pomohlo mu k to mu ženino věno (dům a několik korců polí) a sebevědomé vystupo vání člověka z jiného světa Do vedl hovořit o krásách cizích zemí o velikých městech o Itálii o všem eo bylo daleko za obzorem skromných ěeských maloměšťáku Mluvil lámanou češtinou' ale prá vě to jaksi všem se líbilo OtevřVl holičskon offieinu pod podloubím mosazné třpytivé misky dal nade dveře všechno upravil po vídeří sku jak říkal Bylo tam čisto všechno vonělo všelikými parfu- mry Najal pomocníky holil vla sy stříhal městské dámy česal Ne mel téměř konkurenta holiči kte ří tu byli čpěli zdaleka sprostým mýdlem a židi holili se sami prá žkem auripigmentu Všechna eli ta chodila k "Wollnerovi A ještě zuby trhal ano i zlomeniny na pravoval rány hojil Starý my- ' diář Kalina a jeho žena zemřeli snokoieně nemohli lépe se posta rat o svoji dcerušku Neboť Ně mec "Wollner byl bodný chlap hodný k manželce spořivý mou drý rozšafný třeba že nějak br zy sotva vojenské šaty složil za čal stárnout Za to Žofinika žena jeho kypěla zdravím a zářila štěstím Zdali muže svého milovala nevěděla sa ma hodná však byla k němu jako on k ní Šetřil ji kuchařku muse la mít a přát ženušce aby dosyta užila zábav -— pokud totiž možno bylo zábavu nějakou v městečku najít A paní Žofie zpívala s mla dičkými slečinkami ve zpěváčkem spolku a vášnivé rada divadlo hra vala % ochotníky- I tehdy když - byla už matikou — měli jediné dí tě Floriánka po otci — zůstala po řád hezounkou něžnou a Stihlou jako slečinka Floriánek z dětství měl první vzpomínky na letní ve čery kdy při otevřených oknech maminka zpívala měkkým příjem ným hlasem a tatínek doprovázel ji hrou na citeru Venku pod o- kny vždycky' stá val hlouček poslu chačů Anebo maminka učila se úloze nějaké z tragedie -— tu skr čen v koutě někdy plakávnl a roz mazlené kíičíval: "Už dost ma minko! Dost!" Anebo řehtal se až slzel když maminka otáčela se před zrcadlem zkoušejí pohyby n úsměv rozpustilé naivky z Nc stroyovy frašky Rodiče mazlili se troíku s jedináčkem ale ne tak aby jej zkazili samou láskou Dba li aby se synáček ve škole dobře učil — zvláště otce někdy býval naň přísný — a když odrostl ta tínek jej přitáhl k řemeslu Na učil jej holit vlasy stříhat zuby trhat — nejprve učil jej co se dahr na chudých dětech kterým Floriánek nežli dosáhl dokonalo sti posloužil zadarmo Hoch ne byl žádným zabedněncem nauči! se brzo všemu a když mu bylo osm náete let oholil již samého pana purkmistra ovšem s jeho vyslov ným dovolením starého tlustého červeného pána bohatého kupce s odulou tváří a se třemi laloky pod bradou Velmi dovedně pod krk mu zastrčil běloučký ubrus namy dlil tváře levou rukou jemně při držel zarudlý nos vzácné osoby n břitvou obratně jezdil šťastné tak že jenom bradavici panu purkmi strovi na bradě uřízl a ta právě tam překážela kráse purkmistrnv :ké hlavy Byl spokojen vzácný host oběť této mistrovské zkou šky byl spokojen i starý Florián Wollner až radostí se začervenal a oči otřel modrým šátkem když velevážený klient čistě omyt a s kouskem hubky přilepené na uříz nuté bradavici milostivě pravil: "Dobře to umí ten váš kluk do bře! chlapík! div mně nos neuřízl ale neuřízl! chlapík !" Floriánek dostal za vyučenou přestal být učedníkem a jako to varyš řemesla holičsko-hradýřské-ho měl být poslán ještě na zkuše nou do Němec Maminka bála se loučení oddalovala to jak mohla Ale chybila Nelwif přišlo neště stí které nechodí po horách ale po lidech a do roka otec Florián ze ni rol Zůstala truchlící vdova a mladi čký syn Spolu vedli řemeslo ale nebylo už tak jako za nebožtíka Vyskytla se konkurence nějaký holič z Prahy se tu usadil měl al bum s hracím strojem který spou štěl když svoji oběť holil nebo zu by trhal Novota lákala Vdova paní Žofie řídila starý závod i zuby trhala i koření proti nátce růži a jiným nemocem připravova la mladý Florián holil stříhal Zubním operacím nikdy se dobře nenaučil nemohl víděti krev ne mohl snést i žalostné vytí operova ných Ruce se mu třásly byl přes příliš měkký a citlivý Ani holi čem dobrým nebyl třeba uměl bři tvou dobře zápolit — nedovedl ba vit nedovedl povídat novinky stá le byl jaksi zamyšlen v sebe za brán' "Co je nového ve městě?" ptá se v neděli z rána bohatý sedlák namydlen už od ucha k uchu "NeVím vašnosti !" skromně od povídá Floriánek Sedlák vykřikuje zlostně: "A kdo to má vědět když ne holič' Povídali že tu budou volby" "Nevím vašnosti" "Fi Povídali že na děkanství bude nová kuchařka" "Nevím vašnosti" "Povídali že nějaká krádež se tu v týdnu stala — Ale ale ! vždyť vy nic nevíte! naě pak sem cho dím?" Floriánek nevěděl opravdu co se ve městě dělo nesbíral klepu Sotva měl trochu' volné chvíle vě zel v knížkách v divadelních kníž kách které zbyly po uměleckém vystupování paní Wollnerové Ted" už ovšem nehrávala divadlo za to hrál Floriánek Celou duší přilnul k divadlu Ochotnický spolek te hdy byl v patrném úpadku hráli sotva jednou za pul roku a režisér nepřál Floríánkovi neuznával je ho talent — známo jak na venko vě ve spolcích řádí onobní nepří zeň ft xtranietví J — Dával mu na nejvýše úlohy němých sluhů nebo zbrojnošů který vykřikne "Ha! stfij!" nebo tak nějak dvakrát za celý večer Ale doma o samotě y pokoji sehrál Floriánek stokrá Romea stokrát Hamleta opojen 11 mčním Málka jej často přistihla naslouchala do očí se jí draly slzy litké ona rozuměla umění V duchu si řekla : je po mně chudáček po mně zdědil tohle nadání které ne ní k ničemu má li člověk udržet lioličský závod A když jednou deklamoval Karla Moora řtdda mu: "Vidíš samá krev je v- tom kuse a ty se hojíš %v trhnout klu kovi zub" — ! Začervenal se a na mítl: "Ale tu krev na jevišti není vidět zdá se mně maminko že u mění záleží právě v tom aby no bylo vidět ošklivou skutečnost" Možná že měl pravdu matka o tom nechtěla rozhodovat a jen vzdychala Dělala si výčitky že je tato nepřirozená pro holiče vá- čcú zděděna po ní proto Florian knvi odpouštěla ale vzdychala Když do městečka zabloudila po tulná společnost herecká (teď už o všem česká) byl Floriánek za milován do všech hereček od prv ního milovníka naučil se přinihuřo vat levé oko a stahovat rty k jaké musi ztrnulému úsměvu a měl pov ný úmysl odejít se společnoMÍ ne chat řemesla a věnovat se umění Jen zakročení poručníka pann purkmistra donutilo ho že zůstal a holil a stříhal jak se dalo mou dré i méně moudré hlavy měst ských sousedů Ale závod přece jen upadal a upadal Nepřipadlo Floríánkovi na mysl že tak jako konkurent spouštěl hrací strojek on by mohl deklamovat klient nm seénv z "Romea a Julie" nebo z "Loupežníku" možno že by tím byl závod zvedl Neměl prakt: ckébo ducha nebyl po otci byl po matce A stále ještě byl jako dítě ač mu již minulo dávno osmnácte let Stalo sc že do městečka zavítal světový cirkus Semberňv Bylo to nedlouho po válce s Prusy kdysi na podzim Tehdy ještě slavný cir kus jakého tu dosud neviděli — Mélf principál Karel Seinbcra čtyři koně vycvičené pravé uměl ce pro něž opravdu bylo ponižuji eí okolností že také k vozům je zapřahal (osud všech umělců té měř že nemohou žít jenom svému mnění) měl psa měl kozu která tančila na vysoké stolici mel plno rarjf figur z vosku i ze sádry je ště nových neotlučených neohma taných Měl už také mořskou pan nu Pavlínu byla plná života čilá a dobře živená právě tehdy ji koupil V kukátku měl nejnověj- í obrázky triebyny ještě byly tehdy v čerstvé paměti a docela ně kde působily sensaci mezi řezníky kteří v nich viděli nepřítele Mel namenitého šaška llabaděje 'u špmbery každý šašek byl Haba děj) černocha Ilanybala siláka který překusoval hřebíky a sklo polykal A měl Esmeraldu inalt- kou lehounkou diezounkou jako panenka měl ženu Terezku která výtečně hrála na flašinet s bub nem a plechovými talíři a které ne isel žádný divák aby na misku nehodil aspoň krejcar Byla vý bornou hospodyní a právě její ne nadálou smrtí í kdesi jednou v lese nasbírala hub a otrávila se polév kou) počal úpadek celého uměle ckého podniku Sám Karel Sem bera v záři úspěchu a štěstí byl také ještě pln síly a podnikavosti Na náměstí s povolením městské rady rozbili svftj stan — a tehdy4 mladý Floriánek neholil nesl říhal — offieina byla prázdná lidé od cházeli proíklínajíce a matka paní Wollnerová sepiatý-ma rukama orosila aby se nehněvali aby při šli zase Pokusila se holit a stří hat sama ale tím hůře bylo - krejčí Konipásek utekl jí z rukou všecek zkrvácen Floriánek zatím běhal za kome dianty — pořádali průvod po mě stě a bylo se naě dívat V předu šel Habaděj s bubnem na t emeně třískal do něho až jedna radost na píšfaly pod bradou upevněné hvízdal rolničkami na čepici zvo nil všecek zainoučněn v širokém omalovaném hábitu Kluci se sbí hali okolp a řehtali se když na ně oči vyvalil a jazyk vyplázl Za ním na konfku pyšném sněhobílém (to byl Šemík! opravdu Šemík) jela Esmeralda maličká hezounká ja ko princezna z pohádky sedíc na zelené ěabrace a nožkatna skříženv- ma všecka ae třpytíc skleněnými perličkami v krátkých sukýnkách se zlatými vlasy zkadeřenymí ko lem hlavičky Hrdě řídila posluS- neho koně pohrávajíc uzdou a rozsévala kolem aladké úsměvy hubičky posílala do oken odkud se dívalo panstvo trochu pohrdavě napriivpd komediantů Pak ná sledoval sám principál v růžovém vypraném triku stoje rozkročen na sedlech dvou koní za nim mou řenín línnyhal na širolké klisně která se pod jeho líhou prohýba la Konečně na malém vozíku vy půjčeném od mlékařky vezl pes Nero a učená koza mořskou pnu nu Pavlínu Podivné to spřežení íídíla pani prineiťdka tlustá červená v šarlatové sukni s ku latými Ivtkv n se šněrovnčkou ja ko stříbrný krunýř na mohutných ňadrech Pavlína z vozíku zve- dala hlavu a moudrýma očima dí vala se koleni jakoly si myslila o maloměstském publiku cosi — nu co nine si pomyslit obyvatel širo kčhn moře o takovém huízdě v Čo chách Na každém rohu ulice zastavil se průvod Habaděj strašlivě ri bubnoval a principál s výšky _ znnmoval ctěnému publiku pří hod nejsln vnější evropské umě lecké společnosti a žo představě ní začne tu n tu hodinu že prove dou se cviky na koních i na prova o ve vzduchu i na zemi a co Pav líny se týče také ve vodě že -- a tak dále ! 1'měl s vysoká a krás ně řečnit velice ušlechtilým slo hem' A když domluvil Esmeralda klonila se s úsměvem na všechny strany hubičky posílala paní prin cipálová udělala pukrle a také hu bičky posílala líanybal vycenil zu- by a zahučel cosi mouřenínského Nero zaštěkal a Pavlína vyjekla tak divným hlasem jakého tu je řtč neslyšeli Pivnáca Habaděj u deřil v buben zahvízdal a výprava ubírala se dále Celé město bylo vyrušeno z kli dil houfy mládeže táhly za kaval kádou ulice nestačila Floriánek běžel taky ale neviděl nežli lvsme aldu než ty zlaté zkadeřené vlasy než tv nožky v bílých punčoškách v malinkých střevících Teprve když objeli umělci celé město vrá til se domů Matka ovšem přiví tala jej výčitkami ale Floriánek jako by nerozuměl jen vytřeštěný ma očima zadíval se na matku a nak usmál se bláznivě přimhouřiv levé oko a stáhnuv koutek rtu jak myslil že se umělci smějí Ostatně v holírně nikdo již se neobjevil nebylo teď kdy na to aby lidé pamatovali na dlouhé vla- sv a strniště vousů neboť právě jiřed Wollnerovic domem začínalo představení A stalo se že princi pál Sembem vyžádal si od paní Wollnerové nby směl z vikýře na půdě natáhnouti provaz přes ná městí k protějšímu domu provaz p kterém chodit bude princezna Ksmeralda nejslavnější tanečnice v povětří Z lásky k umění paní Wollnerová svolila jen si vyžáda la aby šindele na střeše slečna E- smeralda nerozšlapala Floriánek při tom se zarděl studem — jak možno myslit že by ony útlé Po- pelčiny nožky šindel dovedly roz- šl ano vat! Byl teplý večer v září — před prvním soumrakem zahořely ba revné lampy na voze s raritami o- beeenstvu nestačil vchod Přírody milovný učitel přivedl celou školu aby děti shlédly div světa moř skou pannu čili tuleně Na ohraze né prostoře uprostřed rynku byla sedadla lavičky vypůjčené z ho spody čestné židle pro nejvzáeněj- ší rodiny a všechno bylo plno vše chna místa vyprodána Floriánek čekal na půdě ve viký íi čekal s tlukoucím srdcem Ještě bylo pološero slunéčko sotva za padlo ještě kostelní báň ozářena byla žlutavým světleni ale pod šindelovou střechou na půdě bylo tma Prohlížel uzly pevného pro vazu jak byl přivázán k silnému krovu hladil ten provaz po němž tančit měly maličké nožky Šťast ný provaz ! Dole paní principálová zahrála na taliánský flašinet s bubnem u s plechovými puklicemi Hlučící a výskající (to mladší) publikum u lichlo vystoupil principál v cy lindru v černém fraku lesklými vysokými botami bičíkem na všechny strany se elegatné klonil uvítán potleskem A produkce za čala Principál hledal paňácu llaba děje hledal ho i pod seslí na kte ré seděla paní purkmistrová Ha baděj nikde "Paňáco vobístu?" rozkřikl se principál Floriánek ve vikýři zpozoroval že kdosi neslyšným krokem pře běhl půdou a vylezl vikýřem na střechu — až e polekal ! Ale jen íaéektobyl Odpověděl principáloví "Tady jsem! tadyl" k nesmírné radosti překvapených diváků kteří obra celi hlavy do výšky j Následoval " obvyklý rozhovor principál poroučel aby paňáco na stoupil službu představení že za číná Tehdy si však Habaděj vzal do hlavy že principála vytrestá nu laskavé domluvy na lichocení i na hrozby a přísné rozkazy odpo vídal : "A nepůjdu ! nepůjdu 1 proč bych chodil Nic nedostanu tož trochu pohlavku Za inésío jst mi už plat dlužni a jíst mi ani ne dáte jen co si bramborů a zelí na polích nakradu" Principál rudl vztekem obecen stvu se to líbilo kluci řuali Haba děj měl úspěch proto principál Irena vztekem horcí mírnil se a konečně slavně slíbil že Habaděj leste dnes po představeni dostane smluvený honorář a brambory že bude ode dneška krást mouřenín ilanvbal Potom dobrák Habaděj slezl s půdy a představení oprav du začalo Ovšem pořádným po Hekem který paňáco na konto ho noráře dostal I tento poliček při jat byl potleskem " vděčného obe- ecnstvA jakož i všechny následují eí Pak na Šemíku vyjela Esme ralda skákala obručemi Nero zá zračný pes prováděl své kousky koza tancovala principál jezdil na ueosedlauéiu koni líanybal mou řenín kousal hřebíky polykal sklo centnýře zvedal v zubech l'ž i pantomimu sehráli a Floriánek s vikýře koukal koukal až mu oči vylézaly z důlku Jen Esmeraldu viděl — Na konce za plály bengál- ské ohně — "Princezna Esmeralda nastoupí svoji pouť mezi nebem a zemí!" ohlašoval principál A vedle Floriánka cosi zašelesti 'o cosi bílého v růžovém odlesku beneálského ohně vedle nebo se kmitlo Esmeralda vvběhla na pu du do vikýře vyskočila chystala se k procházce po napjatém laně nad hlavami obecenstva Floriánek skorém ani nedýchal Byla tak blízko že její sukýnky se ho dotekly jak se otáčela zdálo se však že ho nevidí Měla jiné sta rosti Zvyklá už nebezpečné pro cházce ve vzduchu klidně se při pravovala Rukama nahmatala uzle kterými provaz' byl přivázán k trámoví sedla ve vikýři na o kraj střechy a z papírové krabice počala zasypávat si spodek střeví čků kalafuriou Přehodila nohu pres nohu — lehounké sukýnky se rozlétalv Floriánek nedýchal docela — a- !e nevydržel to galantně nabídl pomoc že podrží krabici Esme- abla se naň podívala "Tak! — dobře!" pravila "a kdo jsi"" Koktaje od)Mivídal : "Já jsem — tohle je náš dňm !" vyrazil na ko nec zoufale "Nu dohře — a tadyhle mi na ři ještě podrážku kalafunou" Klekl ochotně nejkrásnější stře víčky světa držel v rukou "Rychle! co děláš hlupáku dobila se princezna Obecenstvo kde bylo už notrpělivo Což dbal o to Floriánek ! jen ty malé nož ky cítil na dlani a nepustil by jich Jaká to bvla krásná chvilka ve vikýři nad hlavami hlučícího lidu v záblescích bengálů' Konečně Esmeralda vystoupila na provaz na zkoušku opatrně uči nila několik kroku s roztaženýma rukama — a jako přelud ozářená rudým ohněm zdola na neviditel ném provaze houpajíc se klekajíc a zase na špičkách se otáčejíc pře cházela zvolna v závratné výši na lruhou stranu do vikýře protě jší- Lo domu Zdola hleděly vytřeště né oči Florián dobře viděl jak se tam lesknou hluboko dole na sta jich bylo viděl do široka podivem otevřená ústa příšerné tváře pub lika v přelétavých zákmitech ze leného či rudého světla A pak divný potlesk vřava — byl konec představení Rozběhli se diváci náměstí zpustlo zčernalo Temný soumrak jako husté pavučiny o přcdl štíty a vikýře šindelových střech jen nad kostelní věží roz svítily se drobné hvězdičky Floriánek seděl dosud ve výšce nohy mři spuštěny přes okapní žlab a slzel Sladká tesknota se ho zmocnila Jak byla krásná Es meralda čarovná! Což deklamo vat na jevišti ztěžka naučené scé ny — nic to není! ale takhle nad propastí se vznášet houpat se — to je umění! Nebo co by mělo být uměním ne-li to jak ae lehounko maličká princezna položila celým tělem ve výšce na provaz nue za Llavou g nožkama skříŽenýma ja kó by spala 1 Oh umění! umění! Dlouho přemýšlel o umění Kdy lv tak sám dovedl po provaze cho dít ! Ale když si představil vé ne motorné tělo dlouhé nohy dlouhé ruce zase nyi v pochybnostech zdali by to bylo uměním Rozhodl ze umem je krása vtělení křísy — proto bylo uměním když Esiieral da v krátkých sul volních lmnn_ Í -bvla krása i umění I ' Na půdě byla už tma píVrná tma ve všech koutech Neddal to ho Snad by do rána seděl ve vi kýři Konečně matka jej našla ustarána a vyděšena svedla jej se střechy a domlouvala mu laskavě Co dělá? proč nejde už spat? Dal se odvést 1 jako dítě slyšel napomí náuí ale neodpovídal Zdálo se mu že dnes pochopil eo jo Fmční V- mění je krása proto je Tměním všechno co Esmeralda provozuje ať skáče na koni obručemi anebo vznáší se vysoko na provaze Ještě druhý a třetí den díval se s vikýře na umělecké produkce (měl při tom výhodu že neplatil vstupné ale na to věru nepomy slil!) pomáhal Esmeraldě vyhoup nout se na provaz ačkoliv při tom byl stále nešikovnější Viděl ji jak se vznáší jako zjeveni jako an dílek v šeru večerním prozářeném záblesky bengálu od jednoho vi kýře ke druhému Čtvrtého dne časně z rána odjížděl Karel Sem bera s cirkusem svým na další pouť Nikde nezdržel se dlouho aby Umění nezevšodnčlo lidem -- Zmizel i se společností jako když se propadne dříve nežli městečko se probudilo a nezbylo po nich všech nežli něeo dluhů které na vlastní pěst po hospodách nadělali Habaděj s Hanyhalem A zmizel i Floriánek rozběhl se za společností dohonil umělce ně- kde na vsi na nejbližší zastávce Ale vrátil se smutný a zlomený ve čer domů k ustrašené mníep W noeblubil se jak byl principálem Šemberou přivítán Když bázlivě koktaje nabízel mu své služby že půjde s nimi že bude umělcem Karel Seinbcra sedě rozkročen na oji a z dýmíky pokuřuje podíval se S VVHoka llíl llllldiěL-n "Mhm! — umělcem! to se ien tak řekne! Ale mfij milý y Ce chách je těžko bytí umělcem A co byste u nás- dělal mladý pane? Pdiizna už jednoho mám tuhle lla baděje k čemu byl by mně druhý? A který čert vás honí že chcete bt umělcem?" Zarudlý studem Floriánek nodí val se prosebně k Esmeraldě Če sala si na voze zlaté vlasy a jen se ušklíbla Prmeioál zabafal "A vzal jse nspoň nějaké neníze na cestu? Ce sta k umění íe dlouhá a dlouhá mladý pane Mohl byste mi půjčit nětkn? — ns-noň do zítřka? — Že "emáte? Ale mladý pane to íe le! Tmění be peněz ie žebrota! (tcy vv i mvslíte ( umělci žiiou z bbinkvtu nebeského a z rosv ran ní? Píi ne! podívejte se m mne!" zasmál se hlubokým bublnvýpi smíchem "A to takhle za Tmě ním každou chvíM se něinký nedo 'rálý klouček zblázní a běží za n mi za Esuiernldou nestačím Id nv odhánět Protože mám už II baděie Jděte s Pánembohem mladý pane a pozdravujte mamin ku!" 1 (17 I- Esineralda chechtala se potichu do dlaní Floriánek odcházel za pýřený studem se sklopenou hla vou odcházel vrátil se domů" skla mán téměř zoufalý Přesvědčil se že není snadno být umělcem Ano kdyby dovedl kotrmelce dé lat jako Habaděj sklo polykat ja ko líanybal nebo dát si na hlavě kameny roztloukat! — (Pokračování) K veselým Vánocům je potřebí zdraví Pravé štěstí vánoční závisí na zdraví všech příslušníku 'rodiny Domovy v nichž Trinerovo Léči vé Hořké Víno se těší upřímné o blibč budou plny veselého zpěvu protože Trinerňv lék zaplašuje nevolnost a udržuje v dobré ná ladě Čistí vnitřnosti pomáhá trávení a zostřuje chuť k jídlu Ve všech lékárnách $110 — A kdy by se snad měl vám ohlásiti reii matism nebo neuralgie Trinerftv Líriimcnt pomůže vám odraziti je jich útok Jest výborný též tm polámaminy riamžení svalů neb imisi ru niliín 'n 1 o- ' " iiia 10 a ) V lékárnách poštou 45 a 7óc — Po-třebujeíe-Ii kloktadlo zkuste Tri nerňv Antiputrin který jt velmi příjemný a při tom vysoce účinný V lékárnách -V)c a 1100 noítrtt oTic a $115 — Joscph Tríner Co velkovýroba léků 1331-1141 So Ashland Ave Chicago III— Adv