I 7
Strana 6
POKROK DNE 0 ŘÍJNA 1918
VENKOVSKY VZDUCH
n
r t
l'r Herites
"Zde jsem! Zde mě máš tedy! mi projev přátelský a úsměv i po
hled přívětivých očí uvítaly hosta
lépe než zvučná fráse v kterou
paní Lřonlýnová pokusila se za-ki-
'( i své rozpuky přirozené při
prvním setkání se s přítelem své
ho muže
"A teď — jako doma !" — zvo
lal pan íantlýn když byl host n
veden šťastně do pokoje "Přede
vším odlož!" A chopil se jeho klo
bouku i deštník vzal mu z ruky a
nhé uloživ na postel chtěl svléka
li jej i z kabátu Tak -následovalo
opětné bedlivé prohlédnuli pří
telovy postavy zméřen k1 hlavy k
patě a nazpět — na tváři ntvél
pohled zpytavě dlouho — výsle
dek pátrání oznámen málo jasným
"'lim hm" — Objatu hostova šíj
poklepáno inu na rameno znova
pohlédnuto do oěí "Jsem šúi
sten" — zvolal potěšeny hostitel
— "že poslechl našeho hlasu
věř že pocházel ze srdce upřím
ného! Jen aby se ti u nás opravdu
zalíbilo "
Tvář domácí paní němě připoji
la se k manželové přání Zableskl
se tu úsměv sladký lahodný Ilez-
— stará figura z uowlly ošumělá
až běda vstupuje na jeviště! - "
Otiskli si bratrsky pravice Oko
ponořilo se zkoumavé v oko é'Jd
pnk? -— Změnil jsem se?" — tá
zaly se na obou stranách pohledy
Odpověď vypadla dosti neurči
tě Vsměv povzdech přisvědčivé
kývnutí hlavou a na to projev po
chybnosti — přimhouření řas a
stažení rtu ve výraz skorém tesk
ný a zase úsměv vše vystřídalo se
takřka mžikem ve zmatku Pnk
zavěLšen loket důvěrně v lciket
'''Vzhůru' Pod ochranná "křídla
Laríi domácnosti! Ku předu! K
svatozáři rodinného krbu! "
Host provodil překypující loto
rčení nedůvěřivým pokrčením-ramen
a mírným zachvěním
"Dobrý zde máte vzduch !" zvo
lal zastaviv kroky své i průvodců
vy a ohlížeje se koleni po námě
stí pěkném čtverhrami tvořcnéir i
z jednopatrových a přízemních
domků rázu vesměs idyllického —
"Milý náš venkove! Doufám '
nejsi dosud zcela otráven "
"Zajisté není" — zněla odpo
věď ztrácející se v haraíivťtn j Ká
smíchu "Zde není Máš před s !-7ii
bon iednrv neízdrivěísíeli ?e -!'tiz
ských míst brachu A zároveř
také z nejzanedbanějších" pokra
čoval pan Landýn "Bez železnice
bez telegrafického spojení nedn
tknuto v nejmenším paprsky osvě
ty — bez obchodu bez průmysl-
— tam hle!" zvolal ukazuje na
právo — "jediná naše továrna
— isenan uo rosa ani tva lotv
uhlí Nicméně nalezneš ji pyšně
oznámenou ve všech cestopisech i
zeměpisných knihách Skládá se
z pěti nahnilých tkalcovských sta
vů Však tě seznámím se všem
našimi znamenitostmi — ó uvidíš
to věci brachu! Ilahaha Na
lezneš tu "
"Především klid" pokoj" —
přerušil cizinec s přízvukem cpta
tivu "Zboží u nás až k zoufání laci
né" — řekl soudruh rozmarně —
"Mrtvo v každém ohledu! Národ
ním politickém společenském ho
spodářském Neškodilo by" —
doložil s náhlou vážností — "tro
chu vzrušení trochu vzpruze ní
několik takhle Šlehů bodů žaha
dd Cizinec tvářil se jako by touže
ný lék pro maloměstský český ži
vot sám byl obdržel právě do že
ber "Kde pak bydlíš?" —'otá
zal se dosti nevrle
Zahnuli do ulice a za chvíli o
ctnuli se v domě "Maminko! —
už ho vede!" — ozvalo se proni
kavě nahoře nad schody A —
"Pstl — pst! — nekřič! Ne
způsobo! Že dostaneš metlou "
Ze dveří vynořila se kučeravá
hlavička malého rozpusty a nad
ní objevila se zvědavě hlavinks
jiná pěikně učesaná dívčí pod
oběma proklouzlo teličko dro
bounké v modré ukni "Máňo'
Máňo! Kam už zaseí To je
soužení s vámi děti " Máňa
přelezla opatrně práh a v radosti
nad zdarem svého odvážného pod
niku skrčila nosíček a zatleskala
ručkama V tom zavřely se s dů
kladným bouchnutím dvéře a tlít?
zůstalo venku na chodbě samot
ilo Smích jeho změnil se v pláč
v pronikavý křik který za dveřmi
provázel rozpustilý smích "Ti-
rrwi! Což pak ty ji zase škádlíš?
' " "Maminko to já ne to Ola
""M1ČÍŠ! Ze tě "
"Já ne maminko " "Ola lže
— Ola nedá nikdy pokoj " "Ta
ro5 to udělal maminko — -Inroí
ji tam zavřel " " Vždvf jsem to
viděla lířece sama na vlastní oěí
Otevře hned dařeno! Že bude"
bit " Dvéře otevřeny a kolébá
1 IV V V
voti KiiermrKou vnesena rvouc
Má:na do vnitř Následoval r ku
chvni čilý ruch který zdál se na
svědčovat i tomu že slibné futu
rum pronesené před chvílí zrněni
lo se tam již v přítomnost Ozý
valo se přitlumené dunění rozlé
hal se odměřený pleskot a Manino
sólo proměněno v málo harmoni
cká dvojzpěv
"Vtup do rodinné ídyllv" —
7ř"mál !f rtan Landvn nemoha za
tnutí jakí-xi porodech í strká' "'
m'h'hn }ytn pfad fbon — f '"
nnškt" — vďd rtvíraíe — "l-n-'riř"n
'vrpí a floTAr-tVt I T-í rif-']
Prod4V-f Múi %r' dr-brf ITa
nr5 Márinko "
A hezt'í rtičfl ntMa do f
V f-Uifrkr n tmí?] n okamžic
"ve dlani příchozího Nenucený
ručka poznovu se vztáhla
via zas na okamžik v dlani s
vyměnila výmluvný stifk
A host byl dojat Aby se mí
řil zalíbilo! — O ano zaiisté! Jakž
by nemělo se mu zalíbiti v tichém
tom přístavu do něhož utekl se z
pohnutých vln života svého dosa
vadního?
Jak volným cítí se tu jak blaže
ným! A vděčnosti pln jest k těm
iejiehž přátelská náruč tak vlídně
me otevřea k jeho přijMÍ
Paní Landýnová přijala lichoti
vý projev hostův s neskrývaným
ootěíením Aby přijmul jen sho
vívnvě co skroiifiá domácnost
může poskytnouti 'aby ve všem
ičiuil si dle pohodlí oni že při--iní
se všemožně aby mu pobyt v
'rnlm jejich učinili příjemným
uřciii duchaplnou společnost na
jakou on zajisté jest zvyklý že
bud zde a citelně postrádat i i
i
"Má řinko!" — ozval se pani
L:ndýn pozoruje na příteli svém j
jakýsi nepokoj "Zadrž! — V o-
K-imziku tomto zna se mi ze nej
lépe posloužíš našemu hostu večeří"—
Paní landýnová manželovou
bezohlednou prosou kterou přeru
šil její řeč jíž chtěla uvésti se ho
li jako bedlivá čtenářka a sledo-
vatclka světového ruchu nebyla
valně potěšena avšak musila u
znati že pobídka manželova jesl
na místě Ano — večeři! Vždyť
id týdne již myslila na ni a pro
pátrala celé město aby ke koupi
vyhledala vše čím uctíti by mohla
očekávaného hosta a dnes — hned
ráno padlo ?a oběť vzorné hostin
nosti několik nevinných kuřat a
na kuchřiském čisté vydrhnutém
tole vystřídalo se během dne
množství různých potrávili od
olebejských brambor až po panský
chřest svázaný úhledně do otýpek
a lesknoucí se vyzývavě v paprs
cích slunečních naň padajících —
Dopoledne již napečeny koláčky i
cukrovinky k Maji a uschovány
před dětmi do parádního pokoje'
který zavřen na klíč uložený na
kamna jež stala se předmětem
toužebných vzývání Odpoledne
pak sotva oběd uvařen počalo na
novo praskati v plotně a z komí
na valil se hustý kouř vzhůru do
čistého letního vzduchu Krájelo
se sekalo tlouklo a na plotně sy
čelo to bublalo prskalo A z
dýmu a z páry kuchyňské nořil se
roztomile uzardřlý obličej švarné
hospodvíikv S chvatem běháno
f i tam ke všemu přiložena rnka
bv zdařilo se vše nie nebylo ne
dokonalým a teď! — o bože'
Kuřata snad íson již připálena a
řízky vyschly vysmahly na do
Paní Landv-nová v doímu této
zdrcující myšlenky odběhla z po
koje f frakem zilst-ěry utírajíc si
rozpálené líce Také ozvaly h
venku některé hlasv dovolává ííeí
se její přítomností "Maminko
Jaro nedá pokoj " "To 0'a
maminko — štípla mne prve de
tváře a teď mí tídiá za vlasy
" "Ty lháři! — maminko
r ám mě tíM neb mne fž íed
nou dej poko j ale Jiro
rrťr"ínVo maTeí A v ť
rrifvjt so bezesVvr (r pák MáiV
"Pndcsfí domácnosti" — po
znamenal pin Tndfn v'm ]'
eornémvm povzdechem r který
nkrý-rfljí otcově švou otcovskou
pýcha "Radosti domáenouti!"
— opakoval jako by vybízeje pří
tele k politování
Ale tento spiše přístupným byl
jiiým pocitům v duši jeho ozva
ly se dosti zvučně struny závisti
'lak jsi šťasten!" — zvolni s po
vzdechem J Kvítali kdysi prach jedné gym
nasijní síně Tu povolán byl Jo-
c-ť Londýn domů ýiby vyměnil
'raiii matiku za kupecké váhy Jan
Brodský zůstal v krajském městě
i octnul se konečně v rraze na
vysokých školách
Pyl zapsán v právech ale ne
studoval nie lépe řečeno studoval
vše možné Po osmém běhu po
krčil sám nud sebou rameny maje
vstoupili v praktický život Nt
štěstí umřela staropanenská jakási
pííbnzná s kterou ode dvou let
každodenně s bezpříkladným se
beza přením a s obdivuhodnou vy
irvalostí hrával hodinu mariáš —
i odkázala inu celé své jmění
šlzv zármutku notekK' dlouho
P!vdv usnši! jo brzo Opojné
'činíval se naů dar který štěstěna
v pravém okamžiku vrhla' mu do
k!in
Teď nezní mu více v uši vyčíta
vě to dotčené slovo chléb! '-hléb
nepobízí ho nutnost naléhá
ýiii hlasem: musíš hledati si chle
ba ' jdi za chlebem !
Jest zámožným člověkem! A ne
odvislým od nikoho a od ničeho!
Otvírá se před ním bezstarostná a
tedy radostná budoucnost s
nechutí a skont s ošklivostí od
vrátil se od advokátní kanceláře
do které již již vstupoval Živo
jest jeho' Celý jeho! Má snad U-
topiti jej v pochmurných svaty
ních bohyně spravedlnosti? — Va
ri ! Zasmál se vesele vzpomenuv
na nebezpečí kterým před nedáv
nem hrozila mu tato málo lákavá
vyhlídka Nyní jest jinak! Nyrí
chce opravdu žiti! Především bii
de užívati mládí
I přiložil pohár rozkoše k ústům
a pil plnými doušky Hrodský
ačkoli sám básník nebyl žádnými
básnickým hrdinou ctnosti nežli
i!y uchyl jednal tak jak by jed
nalo "v jeho poměrech devadesát
devět smrtelníků ze sta Ale brzo
nabažil se všeho prázdného lesku
Jerý jej obklopoval nasytil sí'
šech ridovánek jimiž jej zasý
tii I zastavil se s hrůzou a
skorém s ošklivostí na cesu kte
rou kráčel Octl se v náladě ve
které podobal se Šalamounu krá
li v okamžiku au zvolal své po
věsím': marnost nad marnost
Brodský měl dosti vůle a dosti
4ly aby přetrhl všechny své do-
sa vrmii svazkv „eualczci k tem
kteří chtějícc něčemu utéci uči
ní vždy tři kroky z nenáviděných
hranic a čtyři strženi jsou zase
zpátky Vymanil se rázem docela
z objetí života ničemného nečin
ného v kterém vězel —
Dal se do práce do opravdové
iísilovré práce Pohřížil se v ni
-elou svou duší Umínil si že mu
sí ve světě dospěti k něčemu veli
kému neobyčejnému slavnému —
snil o tom jakou úlohu bude mu
hráli ve společnosti lidské
A konečně uplynulo několik
let Jan Brodský pocítil v duši
éinavu a zerndlenost — zdálo se
mu zas něco o marnosti ale ne ve
smyslu starého židovského krále
Co pak y celku učinil co vykonal
ve světě? Mamo jest všecko
lidské +mjženíl marná Všechna
práce marný všechen boj ! Ta
kové myšlenky myslím že aspoň
někdy zmocňují se každého: Brod
ský upadl v "houtky skorém klá
šterní poustevnieké
A tu přebíraje se ve svých pa
pírech přišel náhodou na listy
dávného přítele Josefa Landýna
Byly zrovna čtyři
V jednom oznamoval mu šťast
ný venkovan že se žení a zve jej
na svatbu ' Kdy pak to psáno?
— Před dsíti lety : A tu ostat
ní tři dopisy! Oznamovaly sou
hlasně radostnou událost rodin
nou "Dnes v tu a v tu hodinu" —
psáno H důkladností a svědomito
stí správného ve všem všudy ob
chodníka — "darovala mně žena
atd" i ohlášen tím způsobem pří
chod Olcnky JaroSe i Máňy ko
nečně po několikaleté přestávce
Proto snad bylo poslední [ai:í
nad ostatní dvě vřelé a zářila ra
dost i zářilo Štěstí z každé řádky
"Ačkoli ty" — psal venkovský
přítel — "na žádný z Jist 6 mých
jí neodpověděl řBroď-fcý se o-
pravdu nemohl rozpomenotiti)
pfee nemohu nikterak odolat!
Ida m?ho srdce f staré píít1
tví dítě jest roztomilé
četné starosti " atd atd
'A proč —" končil list— "nepři-
jedeí jedrwtr podíval ne há báji?
- TV: SEilfffLfi
íiWí ' li V-vv'
WHEN YOU BUY
LIBERTY BONDS
Your Dollars are Fighting
Witli tlie Sůldicrs of the United Statet
For Frcedom and Democracy
They are "Service Stars" on your
Pocket Book
mm
Hfll
If fou are Foreͣn-born
Thcy prove your patriotísm and loyalty to thia
country which yoa liave chosen for your own
They prove that you have a staks in this free
America and that you are determined to bc
AMERICAN I" TIIOUGHT
AMERICAN IN SPEECH
AMERICAN IN HEART and
Amr-ican in the Will to Win this War
BUY LIBERTY CONDS
Ths United Sfo!i- Covernrmínt
CEPAKťíEfiT OF I"E KÍmi WXÚ CF E5'JC'KCS
rffpefdí? wilh rnch ítrcin l-tnpuf and crtliřr
n:fnrif for íi-Wírltrr uwírrtuiilHií ii A irřriríi trA
he pro'noíúfl f hcilcr rrlfitton htwetu ícuříjjii boru
nuJ uUiif hofti Anifiirůiia
Wnte fut itu}:r!Ío:i
KDYŽ KOUPÍTE
BONDY SVOBODY
Jsou to "služehai hvčzdy" na vaší tobolce
Jate-li v cinine rozeným
dokazují vaše vlastenectví a loyalittt ku
této zemi kterouž jste sobě za svoji vliist
ní vyvolili Jsou důkazem že máte zájem
o tuto svobodnou Ameriku a že jste se
rozhodnul být i lOOc
AMERIČANEM VE SMÝŠLENÍ
AMERIČANEM V ŘEČI
AMERIČANEM V SRDCI a
Američanem ve vůli aby byla válka
vyhrána
Kupujte Bondy Svobody
VLÁDA SPOJENÝCH STÁTŮ
proMřediiíctvísrí
Odboru Vnitra — Úíadovny Výchovy
litťle iohi]iiis(i!iit se zfttii]:i kmenovými i
ojivíii'nii 11 jinými jciluatitlniiuii prt lepíí
r-liopcrtí Amerikv a fitivliuzení lepsich vta
liň tin i jíiiorodci a dtiintirodými Ameriiřttiiy
Doplňto ei o návody
✓
Navštiv ná-! Xavštiv co nej
dfívc!" —
A ProtKký tentokráte vzal jté
řo dít iuky a odpověděl okamžité
— totiž" okamžitě když by} list
(třečei) otl té doby co byl psán
uplynulo ovšem více než rok
Přátelé na venku měli dětinskou
radost i dali nelíčené průchod ci
tům svým iVaní nové bylo prosté
upřímné a co nejsrdeěnější '"Při
jeď! Přijeď Jitarý: brachu! Do
brý mňj Ilamisi !" —
A v několika dnech Jan Prod-
ský sedal do vacronu a ujížděl na
venek —
"A ted ti řeknu co zde hledám
co chci" — oslovil Brodský po
jednou Landýna když byli mlčky
ieděli dlouhou chvíli proti sobě v
lenošcc "tlici zapadnout! ze
světa zapoitteuoiiti na lidské půt
ky a boje jichž účastnil jsem se
dosud a z nichž vyšel jsem notné
pošramocen — chci utéci
sti ztratiti se jí nadobro a naopak
zase ztraliti ji z ocí mám dost
l velkoměstského rudni a hluku
mám dost společnosti divadla li
teratury politiky chei na chví
li pohroužili se v štěstí nevědět o
tom všem a proto přišel jsem "
A nemohl jsi voliti lépe"
vpadl pan Lmdýn pokoušeje4 se o
úsměv ironický 'Xašc maloměst
ská zabedněná Arkadie "
"Mám dost" pokračoval Brod
ský nedada se nikterak masti
dále předa niř svvch myšlenek
"mám dost tak zvané ducTTaplno J
sti ve kterouž odívá se tak řafcto
skutečná mělkost myšlenek jseinj
syt toho doinýňlivého vzdělání
lesklých těch cetek krajkových na
rouše žebráckých často duší
mám dost všeho — všeho chei
pokoj! Vliti ! odpočinutí! Chci 0
křáti zotavili w hledám
ale ne nikoli — " nám přerušil se
Prodský — "nehledám více ne
boř jsem nalezl! Tvá šťastná do
mácnost poskytne mí vše "
"Zajaté vše co mfiže vfibee
poskytnouti" dopověděl Fandýn
srdečný
"A nyní k večeři!"
Rvly (te zatím otevřely dvéře "
v nich objevil tvář domácí pa
ní "fimfm profit V ozvalo "
A za chvíli ftcél host 7 atolem
ra němž rozestřen byl čistý bílý
ubnis s kyticí uprostřed Posazen
v Čelo malé společností manželé
rozvedli %t po obou stranár h Jim
9%f} Umístněni Httíi 0!g8 Sň
hostovu naléhavou žádost přinese
na i dětská seslička r kuchyně
postavena ke stolu jemu naproti
i vecpána tam v peřiny zabalená
Máňa nejmladší člen rodiny
Hostina byla přímo ziwiinenitá
Host prokazoval umění zardívají
cí se hospod ytky všechny čest
slovy i skutky
Pan Litndýn nebyl méně potě
šen než jeho žciía Manželé tváří
se vždy jako by byli lhostejnými
k přednostem svých družek ale ve
skutečnosti bdí nad nimi žárlivě
okázale přivádějíce je k platnosti
při každé příležitosti
Nejlépe snad chutnalo Jarošo
vi Musili na konce „násilím od
nést i mu talíř i vidličku Olence
zase počala svít iti již očka nezvyk
lým ohněm nikdo si nepovšimnul
kternlk vyprazdňuje sklenku po
sklence pěnivé ehmeloviny 8
pláčen odvedeni oba do dětského
pokoje a uloženi ku spaní Mani
na rusá hlavička byla sklonila se
záhy hned nad polévkou k ú
sniěvné dřímotě
Host zíjsfal ftunioten se svýiyi
hostiteli Čas ubíhal v přátelském
hovoru lak nepozorovaně že
Prodský se ulekl když náhodou
áhl po hodinkách a na ně se po
díval Pyla minula jíž půlnoc
"Dávno již nezažil jsem oka
mžiku tak šťastných" zvolal pni
chod dávaje citům svým a záw
veú omlouvaje značné opoždění
"Nikdy snad ještě nebylo mně v
duši tak blaze jako u vás ve vaši
prosté srdečné domácnosti!"
"Vpíjím ne" pokračoval vstá
vaje od ptoln k náhlým nadšením
"vpíjím ře ve tvé posvátné krásy
živote rodinný! Co jsou proti to
bě všechny naše snahy a úděly'
Co jsou proti tobě? Co jsou bez tc
be?" "Ale proč jen" vpadla h úsmě
vem paní Landýnová "proč jen
vlebitel nevinné se vyznavačem
"Ano
manžel
Výborně!" přisvědčil
"Proč již dávno jsi s
neoženil brachu? — Nuž co e
nestalo mříže í napravili!
Mlč! Mlč' Ani muk!" po!-rnčovL
když byl přítel nevrle sebou škub
nul "Ani slova! — Vyprosím i
f:nŽdoii námitku! — Kolik pak
íf -t ti let f K smíehn í Fuj ! To jeř i
ta pravá doba Tedy jen honem
do toho — rychle f "
"Prosím tě" ozval se Droddtý
U' dej muxvatý pokoj ! Tyici zby
tečné Iráse jsem slýchal každoden
ně až tlo omrzení! A nejsou vše
s ranné ty starostí o mé srdce po
slední pohnutkou že jsem umínil
si utéei z krutú dosavadních
svých známostí Nikolj" po
kračoval jaksi slavnostně "chci
pouze hřát i s na výsluní vašeho
ítčvíí! Chci okřáli při vašem krbu
a pak"
"A balí ! Kdo pak bud pře
mýšleli o toni co se stane" po
dotknul pan Landýn ""Nikdo
neví co jej očekává A neví co
nalezne kde nejméně se toho na
dá Snad {trávě zde u nás— ba
ba ha 1 jen se zamiluj brachu!
Zamiluj se až po uší! — A my tě
oženíme znamenitě tebe oženíme
— — Nu nu" řekl pan Landýn
chlácholivě když zpozoroval kte
rak host podíval se na něho a pnk
upřel oči na dvéře jako by oka
mžité jimi chtěl utéci — "jen se
tak neíkareď! Vždyť už mlčím'
Nezapomenu že ji mým hostem!"
"Že jsi utekl" pokračoval po
malé přestávce "z velkoměstské
ho svého světa plného klamu a
falše k'nám na venek dobře jsi
učinil — ale ehtčl-li jsi ženským
utéci brachu! — Prachu' Ne
zlou jsi se potázal "
"SnHďnemyslíš že v tomto 0
kamžiku v této írični hodině ne
ví už celé město že u Lnndýnfi na
lézá se hezký — nu nu jiení v
tom žádné pochlebenství! — hez
ký zámožný samostatný mladý
— jen ticho! Ticho! žádnou od
mluvu! hábu tedy muž v nej
lepsieh letech A věř že ve
všech dívčích hlavičkách" zdejších
předou ho již myšlénkové nitě z
nichž uplést i se má na tebe léčka"
'Která však nepolaní vzácného
ptáka" podotkla paní Landvnová
"Křídla jeho dovedla už zajisté
protrhnout i zcela jiné nástrahy'
(o nepodařilo se dámám vtlko
městském — co nepodařilo se du
chaplným vzděJiiným dámám vel
kt-ho světa (Hrodský byl jako
třmí fo nepodaří se talé znji-
té "
(Pokračovaní)
V
%
-i li
(1