Strana 6
POKROK DNE 10 ČERVENCE 1918
1 sOdstrčený j
(tg f
pj 1 musili I iIMIW I t llAlvJ jj
!
H '
I
5
:J "i
5
:
A
4
r
'i'
Ní
-
-VI
i
r I
' t ' i
" 1
f I
' i
' V" '
''v
i
i ž
Ví
i
i - í
í
"Že jí vyklofne oko" volalu
'"Nic jí neudělá" nic ~" che
chtal se á sednul na bobek Hrd
la ehviHvU kolébala se kolem
inňaueky ale
hřbet
"1 jsou to dva blázni!" srdečné
zasmála se Parča "to jim musím
dát ještě něco k snědku!" a zno
va drobila jim dvě brambory
Kočka polykala kousek za kou
skem olizovala se ale hltila roz
čepýřena stála jí na zádech a l:lo
fala ji do strakaté hlavy
Mariján s Barčou seděli kolem
nich a pozorovali hrdlino 'ulični
ctví V tom na síni zaduněly hromad
né kroky a již se dvéře otevřely'
Kačka ira hlavě majíc Šátek mi
kretku jejíž konce visely jí až na
ramena v plátěné sukni bosa stá
la ve dveřích a Iitochleb za ní na
síni
"I lidičky koukejte co so to u
nás děje!" volala jakoby byla
vstala z hrobu
Hospodyně s dítětem honem f-c
sebrala a šla ke kamnům ale Ma
riján zůstal skrčen a rozpačitě
smál se na sest ru
"Kde pak ty se tady bereš — a
eo pak to k nánt nosíš ?" jdouc bií
že volala Litoehh-bka Tatík a
hned za ním syn Lojzík s hošíkem
asi pětiletým a menší dívčinkou
vešli také
Hrdlička honem skočila se hřbe
tu a eupala po pdostel kočka u
lekána krčíc se vletěla na lavici
a vlezla do košíku
Mariján teprv teď zvolna po
vstával a bázlivě směje brep
tal : "I jen tak jsem přišel"
Oba Litochlebové prodávali mu
ruku
Byli si podobni oba byli stejnč
velcí velkých kulatých hlav hu
stých vlasu ale Lojzík byl v tě
le slabší starý pak měl hlavu ja
ko mléko Byli bosi měli jen krl
hoty a košile tuze propocené n za
žloUtlé rudé krky i tváře
"Podívejme my se na poli pra
žímp a oni si tu dovádějí s koč
kou a s tou — " suše' chechtala se
Kačka
Mariján pohleděl na mladou a
vida že nevšímavě přechází s úí
tětem povídal rychle: "Te vstal
— tak jsem mu je pustil aby ncr
brečel"
"A kde pak jsi s tím chodil?"
táhle zpívavě a taje smích ptal
?e starý usedl na lavici a opřel
loket o stůl
Mariján stál " skrčen nicf niél
svislé ústa rozevřena
"I tak jsem byl na přástvě v
On jezdě -" '
- "Sedni si u nás" pobídla ho
Kačka
"Tak ty chodíš na přáxtvn"
zdlqnha kývaje hlavou pravil
starý
Hošík a děvče nehnuté dívali se
na Marijána Lejzík usedl na la
viei u kamen a mladá držkr hrdli
tku ukazovala ji dítěti
''Manea zvala — spesne pravn
Mariján a sedl si
"Že tě vaši nechali !" ostře řek
la stará "
Mariján neoíovědel ale plaše
- r
nlenci s yanofio na unwmo o-
hy se mu třásly a po zádech jez
dilo um chladno
"A to tuhle sajraj nosíš s se'-
bou " smál se starý
"I to vífr náš Mariján to má v
lásce hojí se o ně" odftověděla
žena
"No nemá jinveh starstí to
ne to běhá"
Mariján stále mlčel
Ifošík přiloudal se ke košíku a
pozoroval kočku děvčátko šlok
matce a hladilo hrdlící Panímá
ma vyběhla na síVi a přinesla na
krojený bochník tmavého chleba
f misku s tvarohem
Starý vytáhl zavírák a pobízel:
"Pojď si taky s námi ukrojit!"
"Naděl Pánbůh šel jsem po o
bědě" děkoval Mariján
"No — po obědě — vždyť máš
večer pomalu a než dojdeí domu
teprv? vyhladovíá!"
"Nebudu nbndn" rychle bre
ptal Mariján
"XedŽlej nedělej a krájej!"
nevrkf pobídla í Kačka
yeprve teď přisedl ke stolu a
ukrojiv si krajíček namazal ni
ka ne mu při tom třásla
Krájeli 1 a mazali jedpn po
druhém: dětem uchystala to paní
Uiáma 1
"No svatá pravdiJje můžeš ne
bi žehnat Jaké ti d4vú zdraví —
potom hop! jí naUolik rokfi dřeš ale jši jako řípa'
ústa maje plna vykuluje oči Ma
rijánovi pravil starý
"Pane už to nejde už dlouho
nebudu — '
"lii ])odivejme jaké máš ná
pady kdybysme my měli takové
zdraví ! A když ti něco chybí
lehni pěkné do postele ty to mů
žeš dělat kdo pak ti poroučí aby?
tak dřel — muíš mít rozum
sám!" 1
"A jestli pak ti už dali těeh tři
cet jednušek?" na lavici u kamen
mutlajíe ptala se Kačka
"I neříkal jsem" odvětil
"Že jsem já si to nemyslela!
Tys toho jakživ dostal! Tak pře
ce člověče nebuď jako z bláta a
ozvi se trocmi vzuvť to není žád
ná milost je to tvoje a dal's jím
už tolik — můžeš si přilepšit!"
kázala dutým přísným hlasem
1 mají taky starosti ta holka
bv se ráda vdávala"
"Snad je někdo nemá — niolibi
bý se Tonka podívat k nám to by
viděla A nevídáno jestli jim tc
k Pejídium nestačuje proč tam le
zou! reichům in se nedivím ze
chtějí moc dřeli celý život a tu
jim každá nevěsta není dost do
brá aby se tam roztahovala a
Málka jak ji znám ráda si za-
íraje na paní"
"Jen jim nevěř když ti lamen-
tujou" zdvihnuv prostřední prst
hučel starý Itoehleb "ono to tak
pravda není Nebožtík pantáta'
jmi v ničem neusUoclii to Iní-me
jen my a Budínovi mohli zpívat
Maminka jim taky dala eo měla
lnu říkávala říkávala Kačce i
Manči všelicos člověk si pořápl
nivslival — - ale konce konců co io
ti )Mch je u nich a nikdo to od
tamtud ucvvtéhne!"
"1 jo — kdo' naši Tónu nezná
-" ostře prohodila stará
Panímáma umřela a' vejmének
je jejich eo tobě dají odedřeš ně
kolikráte co ti patří slevuješ jim
pořád a pořád — tak zač pak do
tah víc než ostatní? To bych
[iree jen rad veden
Mariján seděl skrčen hleděl do
zemi- a íen pnkvvoval
Mají štěstí každý vseekojer
jim jaKony ostalu nebyli z toho
rodu" ledově pravila 'Kačka vstávajíc"
Každý jvšecko jen jim' — vej
mének dření peníze j- to je prav-
la to je pravda! Teď abych ří
kal o peníze — to je trápení to
je trapem-skákalo Manjanovi
hlavou Mžiknul na Litoehleba
na Kačku na mladé i děti jejich
a bylo mu do pláče Bože Bože
co mám dělat! Ale to je pravda
že doma nechci nic — vejmének
peníze nic nic — tak nemaj
dost? ' '
"Tak tvs byl u Budínů?" úlisně
začal opět starý
Mariján se rozpačité usmál a
přisvědčil
"A eo pak pořád dělají?"
"Váša se nechce ženit — tak je
zlo _zlfi_"
"í j°j° to by Moroví hekali!"
Panímáma prohlížela Barčino
šití a na všecky strany je zobra
cela Lojzík LitochWi dojedl kra
jíc zavírák strčil do kapsy i pro
táhnuv se nepromluviv vyšel
Hrdlička uletěvši dětem usadí
la se zase na bidlo a chrčíc kukro
vala
Obě děti stály uprostřed vět
nice a nespustily ji s očí
"Koukejte dědečku koukejte
co dělá!" křičel hoch '
Chraúú — kukerúúii ' — ehra-
íúú — kukerúúú ú — ň —
"Chtěl bys ji- chtěl?" ptal
Manján
"I to Jby nám chybělo něco d"
stavení ty má nápady co pak
myslíš že je to jako u tebe?" od
pověděla Kaéka
CJichcheh — zachechtal ? sta
rý —
"Na — na — pojď sem" ťnka
je do podlahy volal hrdlu hoSík
mlaskal na ni
"Ndno musím s Iojzíkem ještě
pro trochu krmení" zvolna se
zdvihaje a rrtvnaje si kříž pravil
Lítoehleh "Skoda že jsme nebyli
celé půldne doma byli byftme ú
popovídali ale to rnáí o nás v&ed
ní den— z práce do práce 1 No
pozdravuj tam u vás všecky!" t
podával Marijánovi ruku
Mariján ji chytil potřásl a
chvilku podržel uslzvným okem
podíval se švagrovi do tváře
Nónrvjsi hodný že jsi si na
Inás vzpomněl a přišel se podí
vat " přátelsky srdečné povídal
Lítoehleh a poklepal mu na rame
ni — "- i
Mariján rozevřel rty k nucené
mu smíchu- Hospodář ohnut
dlouhými kroky vykláltil se ze
světnice
"A vy klazani nechte už hrdli
čku a kočku a jděte se vatekat
ven kdo vás tady bude poslou
chat n eo tu budete- dělat nepořá
dek — ještě málo se ho nadělá
te?" zvolna i ledově poroučela
Kačka a obrátivši se k Marijáno
vi pokračovala: "To je u nás po
řádek viď? Zlaté u tebe na vej-
Lměnku sedíš s tam jako král nle
tuhle člověk má pořád hlavu jako
věrtel"
Mariján seděl ohnut a mlčel
Hospodyně přecházela kolem
kamen jakoby něco hledala
"Snad ti něco chybí ne?" ze
ptala se náhle a pohlédla naň u
přeně "Nic nic — " bručel
"Kdybys něco potřeboval řek
ni jim a neboj se nechceš nic ne
spravedlivého" Mariján rychle vrtěl hlavou
"lnu f jsi dobrák uděláš pro
ně všecko!" a také Kaéka vyšla
Volné kroky její chrupaly v síni
potom duněly na schodech k půdě
Barča kojíc seděla v koutku u
postele koleni níž rychle tápala
hrdlička
"Tak jsi se přeci nezmínil!" a
Barča tklivým srdečným pohle
dem obrátila se k Marijánovi
Ne — ne -"
1 nevím nevíra jestli jim ne
napadlo proč jsi vlastně přišel —
bvlbvtodiv!" -
Mariján hlavu maje v ramenech
a snaríe se tlapati na špíčky honil
se chvilku za hrdličkou jež jako
žertem stále se mu uhvbala
"No tak tak pojď stará pojď"
zas do svého" breptal nesa jt ke
kolíku v němž se již mňaucka
irčila " a půjdeme s prázdnem
není na nemoc ani na funus" a
chraplavě se zasmál
Je z toho člověku ouzko"
vzdychla Barča a stírala si slzv
"A tak zas půjdu" protáhnuv
se a lwra kolk prohodil Mariján
"Co pak — ty už chceš utíkat?"
vraeejje se ve dveneh volala Kač
ka —
Marijánse pousmál a přisvěd-
čoval
"I vždyť jště dojdeš — a ce
stu rmdes mít krásnou Skoďa
přeškoda že jsi si nevybral nedě
li všední den je u nás hon" tuze
přátelsky vykládala
pf!f M ipí
"Tak a Pánembohem Barča s
Pánembohem!" belhaje k mladé
hospodyni" a podávaje ruku loučil
se Mariján! víčka oční rychle mu
při tora mžikala 4
"Ta z "nás má ještě nejlíp se
dí jen doma a chová" zasmála st:
Kačka "a jeste si na to vezme
střevíčky" dodala pichlavěji
"Mám tuze rozsedané (rozpu
kané) nohy" obrácena k Marijá
novi klidjjě vysvětlovala Barča a
tiskla mu ruku
"Tak je tam všecky hezky po
dra vru j a přijď k nám zas někdy
vždyť si snad můžeš vyběhnout
kdv chceš To se ti to s těmi zví
řaty poběhne — ale s těmi ty se
máš nejradši Tak s Pánembo
hem'"
Kačka vyšedši za bratrem na
síň obrátila se do sklepa
NA BERNARDOVÉ
Jakost kávy se poznává dle eí chuti a vůně té vlastnosti
)e možno dosáhnout! pouze Bernardovou Fíkovou Kávou
Zilolen
roko
1894
f 10000 RODIN flíl
II uživí a chutná si p"
mm iwi i
II I
M
I"
Fíkové Mdjr
J3 ERNARDOVA Fíková K&va jet náhražkou obyčejné kávy a jet
vyráběna z jemných a vybraných fíků které jou sušeny pomocí
1 moderních patentních itrojú pak jiou mlety a po přimíchání ostat-
nich součástek pečlivě baleny Náhražka tato vypadá jako obyčejná
mletá káva a používá se jí stejným způsobem a může se bud1 přidávat!
ku obyčejné kávě v poměru jedné části Bernardovy Fíkové Kávy ku
dvoum částkám obyčejné kávy aneb může býtt připravena samotná
(bez přidání obyčejné kávy) V tomto případě jedna stolní lžíce Ber
nardový Fíkové Kávy dá se do 4 až 6 koflíků vařící vody čímž obdržíme
nápoj zdravý chuti velmi příjemné a daleko předčí obyčejnou kávu neboť
obsahuje mnohem více výživných látek a velké procento ovocného cukru
tím pak uietří se na mléce a cukru neboť nemusí se jich tolik přidá vati
jako při obyčejné kávě Mimo toho ale hlavní předností její jest že zlepší
zdraví viech těch kdož ji požívají zvláště těch kteří trpí nervositou aneb
kteří jsou slabé tělesné soustavy a pak těch kteří obyčejné kávy nesnesou
Všichni ti po krátkém čase užívání Bernardovy Fíkové Kávy shledají
značné zlepiení všeobecného svého zdraví i nervového systému a my jsme
jisti že ze své vlastní zkušenosti budou ji doporučovat! svým přátelům a
známým Bernardova Fíková Káva měla by se užívat! v každé české do
mácnosti a jest k dostání u všech groceristů Nemá-li ji náhodou vái gro
cerísta na skladě objednejte šiji přímo od vyrabitele
JOSEF BERNARD
1427-29 17 19th St CHICAGO ILl
W
m
ml
VTI
Mariján vyběhl na zásep zrov
na do houfu slepic jež se g křikem
rozutekly málem by byl na jed
nu tlápl a zamotal se až se mns-l
ebytiti stěny Košík nesa na levi
ci čepici rnaje naraženu hnal se
z vesnice do vrchu hnal se jako
"troj jen? má uvnitř plno plame
nfi a jejž to samo žene Ale na
vrchu nemohl dáj a zrovna padl
na vysokou mez
"To jsem se uhnal" rychle od
dychuje zasténal "proč jsem tak
letěl? Zrovna jakoby mne odtam
tud hnali jakoby psi mne honili !"
A při tom si vzpomněl jak s?
jednou všiekni bíezinští psí divě
hnal? za cizím hařahem jenž ám
vloudil se do vsi Letfl jako vzte
klý tlamu měl rozevřenu opěnž
ný jazyk mu visH a ělo div se v
nfili nepřetrhlo Domácí psi zu
řivě jeěivě řvali a vyhnali ho až
do Jesa
Mariján leže na břehu díval se'
na protější pole
tTo jsem dávno nebyl doma —
16 je doba — od te bourny
tom přivřel oči protože v duchu
viděl jak ten modravý žhavý had
vztekle proletěl černým mračnem
Vzpomínal jak děšť valem proti
liI'po oknech jak to i do wdničky
rkalo a hrom bouřil až se bará
ček houpal jakoby se pod ním
iiéco bořilo
Dnes máme hezky — mám pěk
nou cestu jenže tuze teplicko my
slil ši a hleděl kolem
Slunce bylo naproti za smrko
vým lesem jenž vroubil pláň polí
ale paprsky jím prostrelovaly
Znělo to z jeho klubu všemi pta
čími hlasv byl jich celý chumel
honily se i překřikovaly jako
když hromada pasáčků na lukách
zpívá každý jináč Nad ovsLštěm
zrovna za Marijánem třepetal se
skřivan a jen jen se rozplýval
Mariján hově si na hřbetě o
lokte onren hlavu ohnul znet a
- — '
díval se jak se zpěváčkovi tnm
nahoře nod šírým modrem kři
délka třesou
To mu to jde to mu to jde!
chrčivě se zasmát Hleděl vzhůru
až krk tuze zabolel Usednuv
rozevřel košík a šťuchaje do zví
Játek povídal: "No hrdlo no
injňáucka to jsme se už natloukli
f— tam sem a zas zpátky —
Drze kotíik mezi koleny uprene
zíral na obé zvířata a vzpomíná!
jak si je do výminku přinesl To
byla ještě maminka navečer pri-
cupala a jak se smála když ty dvě
spolu -fadováděly
"Polezte si chcete-li polezte
beztoho vás už všecko bolí" ti
chotnř Seplal
Zvířátka se nan podívala tro
chu se pohnula n dřímala zas
x Ani se jim nechce — no natlou
kla se tuhle mňj bok teď si ho
ví Pane taky by se mi tady do
bře ležJo to se ten hřbet nntahu-
A Mariján zálibně protahoval se
v travně" peřině Paže přeložil
přeí oči a ležel nehnutě Mriílet!-
ky jen jako jiskry skákaly mn v
hlavě a pří tom stále mSl pócit
jakoby těžel tvrdou ostou i bu
chot svých těžkých bot slyíel
Z !m vyletěl křaplavý krlkof
stračí a Mariján usedl
"Xono musíme zas jít" bru
čel a zavřev košík pověsil si jej
na ruku a těžce vstával-
Zatraehťlý hřbet — to to v něm
píchá! Taky toho mám dost taky
í je to s přástvou ! a hrbolatou
vozovkou zvolna klopýtal
Hejna drobných mušek a ko
márku stále před ním kroužila
míhala se a vlnila jakoby mu u
kazovala cestu Několikráte mávl
do niclí rukou rozehnal je ale
když hned zas byli pohromadě už
jiclf nevšímal
Spěchal vedle lánu jetele Švaj
áku jehož bílé paličky silně vo
něly
"Tak jdu z toho Zelcjova jako
bych byl nesl koláče před posví
cením napadlo mu a jiz si
vzpomínal na den kdy tu byl na
posledy '
"Jdi hezky pomalu a tuze tím
netluc'' povídala tenkrát mamin
ka cukrujíc koláče y košíku pěk
ně vyrovnané Když se potom
vrátil ptala se ho vesele: "No
dostaPs ód cesty?" Zavrtěl jen
hlavou "Ta Kačka naše je při
tom dření čím dál skoupější" za-
hubovala iiianiinka
v
"To je mi dnes horkd pořád zi
ma teď horko" i těch myšlének
zabručel a čepici posunul si do
týla "Sluníčko jde dolu stíny se
natahujou přes celé pole — " po
zoroval "To by se to tuhle v trá
vě leželo — hlava pěkně do rosy
zamknout oči natáhnout se a spát
v iont chládvčku až do rána!" a
při tom ptrfiiyšlcní se usmál
"Vždyť jem se nachodil — - do
Oujezda do elejova zpátky —
to je nějaké cesty!" Vzpomínal
kdy z domu vyšel a nechtělo se
tm! ani véřiti že to bylo včera
zdálo se nm lo tak dávno V my
sli měl celý ten pabrbkovítý kraj
v němž střídají se lesíky planiny
polí doly s vysečnými lučinami a
v tom kraji tři dědiny: tuhle Hř
zinku tamhle Oujzd tady Žele
jov a v nich Málktf VáŽu Barču
"Co mám s nimi dělat n chudá
ky — tamta se chce vdávat ten e
nechce ženit a tahle je taková
smutná ani se nezasměje"
Za postavami mladých vyskytli
e í staří -~ Tqna zamračená s vj'
sedlými rameny ManČa taková
shrbená maličká Kačka velká
snědá 8 hlasem ledovýnj — vše
cky zle udřené
Mariján měl potit jakoby se
motal od sestry k sestře jakoby
se u každé chtěl zachytit odpoči
nout — ale musel dál pořád dál a
se všech stran slyšel nářky
Skoro klusal nohy se mu dvi
haly a ohýbaly jako páky u stro-
je otevřiíiýnií ústy vyrážel krát
ký zachropjělý dech a jen se" z
něho cedilo
"Pane pane už jsem se nacho
dil od malřěka a napotil — s ia
tínkem s maminkou se sestrami s
Mórem — všude 'byl Mariján po
řád jen Mariján od rána do noci
v poli v jednom potu a potom
doma jako jezovee' Viděl vejmé
nek v něm jíižko a na lůžku sa
ma sebe skrčeného do' kolečka —
jako jezovee!
Dvéře do výminku se otvírají a
tatínek volá: Marijáne! Sotva se
zavřely vchází maminka potom
Kačka Manča' Tóna Málka a
pořád jen: Marijáne Marijáne!
Dvéře se jen otvírají a zavírají
Činčinčinčinčiiičfrajatačijá ! na
kraji lesa k němuž Mariján dobí
hal vřeště pětikava a honem za
letěln dál
(Pokračování)
Odvaha a mužnost
Chcete-li v sobě vypětiti těles
nou a duševní odvahu nesmíte za
pomenout i na m'čí o žaludek Tr-
pite-Ii zacpou nu to v zápětí ztrá
tu energie únavu (tchablost a
Nklíčenost což vše je vyvoláno o-
travnými látkami vznikajícími
odpadků nahromaděných ve va
šich vnitřnostech Proto první vě
cí jest vyčistili žaludek a k tomu
nejlepmiii lékem jest 'frinerovo
Léčivě Hořké Víno [Jiidcíe li je
ožívali nf-bude vás trápiti ani zá
cpa ani nechuť k jídlu bod ní
hlavy nervosa neb jiné takové po-tíž-
V lékárnách Ona fJVl—
Ieiiiiiatsmus neuralgie nebo bo
lení v kříži nekalí vám požitku
letních dnů biidpte-lí míti po ni
ce Trínerfiv Jinimen lék t?i '
ije výborný ť'ž na polámaniny o-
toky choré svaly únavu nobeu a
PíkL Cena ?'i h frc v lékármkh
P'ítou i" n 75 centů — Tosenh
Triner Company velkovýroba lé
kú mm H Ashland Ave
Chicajfo III — Advertisement
ir
'i
m i mái imm"i' mm 'ii 'i
