f "
-v
Strana 6 1
POKROK DNE 1 KVĚTNA 1918
!
I
ji
"i:
-
i
i
i!
" ví
' I
4
i
O
(Odstrčený
P0110USKY OBRAZ
NAPSAL K V RAIS
'
'
kamny a starú předla si spokoje-
Uť —
le pokaidě když koťata sama
jii všecko Žrala přicházeli známi
a roznosili si je po Břczince nebo
do vůkol nich dědin
St ani zvolna sestarala
Xa hívben střechy přestala se
drápatí po bliváeh nelezla vrohěa
ta na hruši panence přestala ji vá bit
Nejraději hověla si na vrchu
kachlových kamen anebo ve sta
rěin krajwěi v polici již si dovedli!
sama otevřít
Pochůzky konala jenom z police
až pod lavici u kamen kde kolik
roku stávala hliněná miska její
zřídka vyběhla na dvůr a prová
lela se Ha slaninku
Zhubeněla hlava se jí zmenšila
kťtže odstávala a boky tuze vyění
valy
Konečně ke všemu do&tala kře
Před oknem kmitlo se poprsí
vesnické ženy ovázané červeným
salupem na podlaze přejel stín
ale jii kroky venku dodunívít
ly Marijúnovu ncňaueku přinesl do
Živnosti ještě nebožtík starý ška
loud Jda jednou z trhu stavil sa v
Oujezdó ve familiích u dcery Mán
ii Když si o tom živobytí popo
vídali a když všecky nářky vy
poslouchal povídala Maněa: "Jak
pak tatínku nechtěl byste katě?
Máme ětyry!"
"A proč buch nechtěl? Chtěl —
kocour se nám beztoho zatoulal a
myš nám zrovna minulý týden
bochník nadobro vyžrala Když
jsem ho nesl z komory na půdě
byl mi nějak lehký ale kde bych
si byl pomyslili AI doma skro
jím vidím — jen pouhopouhá kůr
ka zůstala a jak hladce byla ozo
báňal"
Budinka vyběhnuvši na pudu
snesla kočiček plnou zástěru a jed
na byla hezčí druhé když je pan
táta viděl musel se hlasitě zasmá-
ti jak i v té zástěře dováděly pře
valovaly w mňoukaly a jaké mě
ly krásné hlavičky s velkýma oči
ma VSecky najednou drápaly se
ke kraji zástěry a jenjen do světa
Vybral si tu černobílou morák
řezáč ani rezavěbílá se mu tak ne
líbily "No tohleto bude mít naše
Málka radost" liboval si "nesu
jí taky za dva krejcary anerestn
ale z toho zvířete bude lepší potě
šení"
Když navečer doma vešel do
světnice Málka běžela mu od sto
lu naproti
"Co pak to máte dědečku v
tom uzlíčku!" volala
Neodpověděl jenom se potměši
le usmál a sehnuv se rozvázal u
zlík "I jemine — to je kůtě !" křiče
la Málka
"Ú-te ú-te" spustila i drobná
Tonča a již byla od stolu na pod
laze Pohrály si s kotětem celé dni a
nadovádely se ve světnici i na dvo
ře že se všichni nasmáli Když se
s Málkou dvorem honili kotě chyt
lo se jí za sukni a dalo se raději
vléci prachem než by se bylo spu
stilo když au konečně do písku
svalilo prsklo otřásalo se a po
škrabovalo že se Mariján ve vý
minku až ohýbal smíchem Něko
likráte si k nim vyběhl a honil se
také kotě skákalo mu až k šosu
pletlo se mu mezi nohavice a not
ně jej poškrábalo' Ale Mariján
řeholil jako Málka a skákal nemo
torně jako malý kozlík
"Koukejte na blázna starého!"
ve světnici povídala Tonka a vši
chni smějíce se zírali na dvůr
Kdykoliv potom přišel do živno
stí vždycky se nejprve podíval
pod lavici u kamen je-li tam kotě
a bylo-íi pohladil
Když si časem podvečer usedl na
práh výminku Málka přiběhla s
kočkou a choval ji každou chvíli
děvče za to od něho dostávalo rů
žence jahod trávnic jako palec
jež na pastvě u paseky pro ni na
vlékal I do výminku si kočku
přivábil a najedla se tam pokaždé
že se potom jedva do statku plí
žila Zdomácněla u Škaloudů úplně
znala každý kout každou skulinu
a obcházela stavení jako hospodář
nebo hospodyně Vyhřívala se ns
záspí chodila po hřebeně střechy
plnívala se půdou prolézala sto
dolu dostala se i do zamčeného
chléva a do zavřené 'kuchyně' pod
komínem V létě bývala pořád ve
větru v zimě konala jenom něko
lik denních obchůzek jindy hově
la si na pei nebo pid kamny Od
chovala kvir-erS Vofátka vždv
eW mě'a íft v& píd schovaná
niVdo fli potuchy neměl teprve
kdvž prohlédla a v pelechu se jim
už nelíbilo z ničeho nic v tlamě
jedno po druhém snosila je do
světnice
Děti nemohly se dosti vynadivi
ti že je těmi ftvfmi jehlákr nepro
hdfi ft rerflVnnqnft Kdvž !
ebk" VftWf ve svřtníeí rThA
a roWdělfl aará Rtí'a ih-hn
prřeně je nA7ftrníj: jen Vdvž %e
jí ro7piiRt!1oti zdálo příliš sta
imtlívž řmflonkli a jen r nei
horí'm přfnadg některé tlamou
chvtla za nrho
V podvečer ulehly kolem ní pod
ce —
Moroví manželé e všemi dětmi
a s panímámou seděli jednou v po
ledne u starého těžkého stolu tr
nožového a ze společné mísy jedli
kyselou polévku Žádný nemluvil
jenom děti Krkaly Světnice byla
plna slunné záře v níž tetelila se
duhová oblaka jemného prachu
Kajetlnou tichou jizbou proletěl
drsný vzkřek takžo všichni rázem
vyskočili Uprostíed podlahy na
sluneční záři strašně zkroucena
tloukla sebou stará kočka bolest
ně kvičíc několikráte se překoti
la a nohama hlavou i ostrými bo
ky bila do tvrdých suků Stáli nad
ní ustrašeni ale než promluvili
kočka vstala plaše podívala se ko
lem olízala si bok a tichounce ja
koby s nic nebylo stalo šourala
se ven přivřenými dveřmi mněla
se jako hádě protáhnouti
Výjev ten je později ještě něko
likráte polekal ale konečně mu
zvykli jenom že hospodář Mór ne
jednou povídal: "Už je to zvíře
staré k ničemu dobrému není a je
nom straší mně se zdá že by bylo
potřeba abych ji někam zanesl"
"I ba — už jsi to mohl dávno u
dělat!" přidala hospodyně "Ale-
tobě aby vše-eko kázal!"
Ale nczancsl jí přec i dále ho
véla si na kamnech nebo v kru já
Ifi a když na ni při pochůzce svět
nicí ta zlá chvíle přišla snad sama
snažila se odbýt: to co nejkratčeji
a sotvaže se vzchopila honem utí
kala z rány
V neděli odpůldne když paní
máma výminkářka jsouc sama je
diná doma sedla -ke stolu vzala
tlustý Nebeklíč jejž mola vlast
ní její babička k© svatbě a po
hroužila se do tiché pobožnosti
kočka se pokaždé vyplížila z poli
ce přišourala se jí k nohám uleh
la chvíli předla ale potom dala mi
do spánku Tak spolu ty neděle
prožívaly a panímáma leckdy jí
poklepala na hřbet a říkala: "Mi
lá mňaucka už to s tebou jde s
kopce ale jsou to taky léta kolik
roků tam už hnijí ty ruce které té
do živnosti přinesly!"
Mlnaucka vždycky vzpříčila
hřbet hlavu obrátila k panímámě
a zamroukala
Někdy k nim také přišel Mari
ján ve dveřích pozdravil kývnu
tím a úsměvem sedl na lavičku u
kamen hřbet opřel o kachle a ne
mluvě vyseděl hodně dlouho roz
hlížel se světnicí upíral pohled do
okna ale nejvíc© zíral na mamin
ku jež se u stolu modlila —
Jednou na jaře po poledni ho
spodyně Mórka přine-sši poslední
plný krajáč z chléva postavila jej
na lavici u kamen a běžela pro sít
ko Hospodář připraven do poI
stál nedalďo kamen a hledě k ze
mi o néčetn rozvažoval A tu opět
sednicí proletěl hrozný kočičí
vzkřek za nímž následovala duni
vá rána jedna rachotivá druhá
Kraiáč roztřískán lcíel na dlaži
cích a v jezeru mléka svíjela se
zkroucená kočka Hospodář zů
stal jako zkamenělý ale v minut
ce to jím zatřáslo chytil zvíře za
krk tlápl do střepů až zarachoti
ly vyletěl na sin a uhodiv mňati
ckou o zem kopl do ní až odletěla
% křičel: "Teď mí potvoro víe
krát do slavení nepáchni nebo ži
va nevyjdeš!"
"Co pak e stalo pro Krista
Pána !" letíc z chléva ječela hospo
dyně a panímáma spráskajíe ruce
také klusala od stodoly
"Jen podívejte do sednice n
to dílo které zatracené zvíře pro
vedlo Zrovna se celý třesu -krve
by se ve mně in'dořezal!" a odpliv
nuv loudal se do pole
Ženské vběhly do světnice a la-
mentace obou rozlehly se stavením
Mariján při tom výjevu stál ve
Iveřích svého baráčku Nevěděl
co miiaueka provedla ale viděl co
lostala sám se při toui rykci je
jím když dopadla až prohnul a
jen se divil že nezůstala ležet uaj
místě ale honem ubíhala za stodo
lu Když zmizela loudal se k ok
nu živnosti a pohleděl dovnitř obě
hos-podynř klečíce na zemi utíraly
mléčné jciro u Mariján již po
rozuměl Skrčen lehce jak jen
mohl klusal za stodolu a kočky ne
vida volal úlisně ale pHhlumcno:
"Cě — čč — na čččč — íuňaucka
polez kde jc tě konce — čč — čč"
Našel ji skrčenu za slaměným
obkladem chléva a chytiv ji upro
střed těla strčil ji pod kazajku a
klusal do výminku
Když mu panímáma výminkář
ka večer přinesla mléko k snídani
spatřila kočku belhat se sedni
čkou: pravou zadní měla ovázanou
plátnem
"Ty jsi' ji vzal?" ptala se a v
koutku úst měla úsměv
Přikývnul a směje se ústa širo
ce rozevřel a přivřené oči mu sví
tily "Je pochroumaná?" ptala
maminka
"Na tu jednu — pořád ji zdvi
hala tak jsem jí na to dal terpen
týn" "Ale do stavení k nám už nesmí
bylo to s ní tak dost zlé a tohle
dnešní chybělo já se konečně Mó
rovi nedivím" povídala upřímně
Přisvědčoval a podívnv se s ma
minky na kočku pravil rozpačitě:
"Už je snad moc stará"
"No měj si ji ale ať nehulmjou
fo víš Tonka je divná"
"Víte jak ji tenkrát přines' náš
tatínek — ta skákala a Málka s
ní!" a Mariján se srdečně roze
smál Panímáma přehlížela syna cd
hlavy k patě přistoupivši k ně
mu třemi krátkými kloubnatými
tvrdými prsty vjela mu v týle do
vlhkých nepodajných ježin a za
Čechrala mu v nich jako děcku
Mariján při tom skrčil krk
rdvihl ramena trochu se sehnul a
stál nehnuté
"Ty přece na tatínka pamaťi
Icí" přidala vřele a poubdivíii
jej na lopatce chvátala ťo statku
Mariján stál tak ještě když
drobné kroky její utichly
Potom sehnul se k inňaucce po
lehtal ji a vzav ji za tlamu takže
liledčla mu do očí chrochtal : "Tak
vidíš teď budeš tady ale ven mi
ani nepáchneš leda na půdu noho
do síně"
Rozevřev polici v níž ležely tři
natlučené krajáče ještě po nebož
ce babičce strčil rnňaueku do
"írajního a hrozil: "Tady si hov
máš to jako na živnosti a na kam
na taky můžeš!"
Mór ještě téhož večera sháněl sí
oo kočce ale panímáma mlčela a
druzí nevěděli
"Přece jsem ji snad na mou
pravdu nezakop'" povídal "do
stala sic hodnou ale kočka je ja
ko had"
"Abys ji šel hledat" jízlivě za
bručela Tonka
"Někde si zalezla a snad bude
už po ní" podotkla Málka
"I spíš bude mít strach a půjde
jinam" lhostejně přidala panímá
ma —
"Jen af jde přivítají ji všude!
Takový puclák roztříská a dvě do
jení v něm! Člověk má taky sc
zvířetem outrpnost ale tuhle pře
ítává všecly" bublala hospodyně
"Myši si už ani nevšimla" řek
la Málka
"Králíků taky ne tuhle sedě
la u chlíva na prahu koukala na
fěch šest malých ale ani se nehnu
la" Sveholila Frantina
"Já ji tam taky viděl — a zror
na tak na ně koukala jakoby se
šklebila takhle ty pysky ohrnova
h a takhle mrkala" kočky napo
dobuje vypravoval Tlonzek skrče
ný v rbu za stolem
Ppnímáma se klukovi upřímně
zapmála
"I jojo rnilí lidé jo to zvíře a1c
kdo pak mu rozumí" hovořila
"No vzal už nešf krajáě i s mlé
kem nesloužila se tu dost chytalj
myši dolrud mohla"
"Všk ona jště přijde" smálr
se Tonča
"I jen af nechodil" broukla ho-
podyiě
Teprve po několika dnech Fran
tina zvěstovala Ía kočka leřf v
Marijána za oknem 3 nahřívá si
hřbet
"Vždyť jem já to věděla" trp
ce smála se hospodyně "že není
daleko Náš Mariján je takový
milost rdný bratr a maminka to
jistě taky věděla ale neřekla"
"A co bys holka z toho měla?"
smála se stařenka
"I nic — i idc — při svém vý
minku uživil by ještě kolik ko
íek"
"No bude se s ní dělit vždyť
toho tolik neují — a ať má taky
nějakou radost! Však si povídal
že ji tenkrát přinesl tatínek — "
Jak přišla mnnucka ua výminek
a třebaže pořád těmi křečmi trpě
la žila tam již na třetí rok
Asi za půl roku potom přibyl
tam nový host
Jednou odpoledre na samém
onei podzimku přiletěla k Mari-
járovi Frantina a zvěstovala žc
níi "panence" sedí hrdlička a cu
kruje v jednom kuse
Mariján seděl za kolovratem
přvda ale jak to slyšel nechal vše
ho a t?k jak byl bos a jenom beze
šlí letěl na zabředu
Kolem hrušo stálo několik dětí
a Honda široce rozkročen kmen
ztěžka objímaje drápal se nahoru
nohou i rukou do rozprýskané ků
jen to praskalo jak se mu nehty
rv zarývalv
"Jdeš dolů — jdeš dolů -"
přitlumeně volal Mariján dobíha
je a oči upíral k větvím
"Vidíš ji — vidíš — tamhle se
dí" všecka se krčíc ukazovala mn
Frantina
Mariján stál chvilku nevěda co
počít Mezi řídkým zahnědlým a
'krouceným listovím za nímž mo
dralo se čisté podzimní nebe viděl
bělového ptáka k větvi přikrče
ného
"a není divoká ta někomu ulít-
!a a dá se chytit" povídal malý!
ramenatý skrček a stoje na jedné:
noze jazyk maje mezi zuby stra
nou hleděl vzhůru i
"Marijáne já pro ni vylezu"
oči maje vyjeveny chvatně pravil
Honda a plil si do dlaní
"Tak lez řde ať ji m-sjlašíš:" a!
pomáhal lioudovi na kmen i
Hoch oči maje vykuleny sípěj
drápal se na tlustou sněť Oči
vších těkaly s hocha na hrdličku!
je seneia jakoby si nevšímala
Honda obkročmo usednuv na
rli-síou větev šoulol se llíž a blíž
ticho bylo jen kůra chrastěla a
lí sc sypalo
Tu již se lezec zastavil přikrčil j
k sněti a natahoval ruku --!
Dole nikdo nedýchal Mariján ma j
ně také ruku natahoval do prázd
na Ale v tom zapleskala křídla!
a hrdlíce chechtajíc sc prudee-sej
vznesla — až to buchlo jak nnra-j
žili do jiné sněti chvilku motá-
la mezi větvičkami a více padajíc j
rcž letíc klesla na rezavý řídký!
trávník Křídla majíc roztažena
bázlivě sc krčila do hlíny V tom
už ji Mariján držel v hrsti a poppí
chal s ní do výminku
Děti hnaly se za ním ale Mari
l"án zabouchl před nimi dvéře
Honda brečky běžel do živnosti
ostatní dívali se oknem do výmin
ku kde Mariján hrdlící pustil nc
kamna na podlahu nasypal ji
chleba a fukotem prstu ji lákal
Ale nehýbala se křídla majíc roz
tažena zobec pootevřený poplaše
na hleděla dolů
Honda pověděv doma co se sta
lo kvílel že mu ji Mariján vzal
"Tak mu ji nech — budeš mi
něco nosit do stavení — ať ji má
pomalu toho bude mít že s tím
bude moct do světa na pouti a na
jarmarky" odbyla ho matka
Nepořídiv běžel k ostatním dě
tem (Pokračování)
Lehké rozhodnutí
Trpíte-'i nějak se žaludkem Tá
pou nechutí k jídlu nadýmáním
oo jídle bolením hlavy a migré
vra spítc-li špatné jste-li nervos
ní bez chuti k práci jako ztlučení
na celém těle — a jste-li rozumní
lidé při tom vezmete spolehlivý
lék a nebudete ěekati až se z ne
vooptj vyvjne vížná nemo" Ncj-'jpoleMivěj-iíiTi
lékem jest Trincro
vo Léčivé Hořké Víno které vv-čV-tí
žaludek a vnitřnosti uvede
pořádek do zažívání a osvěží ce
!é tělo V lékárnách PV) —
Pro nastuzení a kaš l jichž sezó
na právě nastala nejlepším lékem
iest Trínerův Mímtel kfŠIc 21 a
"O" v lékárnách peřton 25 a Mc
— Pnrreumntirimns a neuralgií
bolestí v kříži a pod nrní nnd
Tríncřiv Liniment V U-kárnách
31 a f""„ pouštou 45ii 7"f — Jo
eph Triner Oompany velkovtfri
ba lékft 1333-1 W3 So Ashland
Ave Chicago III
t
i I
v
Pojištěni
My
JSTE zajisté pojištěni pro
ti možné nehodě a ne
štěstí 7 obchodního hledi
sko jest veledfiležito zajisti
li sc proti škodě placením
povinných poplatků n prémií
Jest zde v Salt jedno poiištisni o nřirž snrcl niií nevito jež íiczmí A
dních prémii na nřž 1li'h'tt svmi JVsvítu' Knídorořiiú n jř IctiSniho
roku jest jirftvi t-ik dúleitt' jeko kteiíikoliv jinú vašo pojlstltn Jakmi
le oblil viáe buúe hotovo pro žuč International Harvestcr vazaiíe p pro
vázky zajiRtl vám sklizeň celé vaM úrody NezfUiví na tom j -li ubili
tWkó neb lebk1 vysoké neb nízkí1 ftojí li ]iiiiin mOi jo li jol:'tiniiié a
nebo leii míi lnterimtioiiiil llnrvester vn?"': poeie :i sváíf jo tv ja
kékoliv ztifsty Tím miníine ]ioji-Uiií víim úrody
Champion Daíring McCormlek Milwsukee n Osbonie vn?aře pro
vílzky vidy (ifisobiló jsou vOiodnójšS nei kdykoliv diive mku letní
nítio kdy kadího lmile obilí jet potřebu Pmiintnjto na to ní budete
knptivíiti svuj vnzaé pro letošní sezonu ranmtujte důle íe vnzni1 vét
říeli rozsněru uspoří varn pr'iei Vnzac S-Htíevíooví jet lep'í než 7mi a
tmi jet lepí! než Oti neb "ti Kupte si nejvřtší jakí potíebovnti bu
deto o ku]te noví máte li jnkí- poebybno-ti o víkonosti starélio svřho
stroje XovV International Harvester vozaó jet naprosto tjioleliiiví
U na-i -h devmleHÍai odliocek a přes 30000 nútnleh obi-hoduíkA kaž
dí farmař v ť"lo zeiiii může obdrželi rychlou obsluhu při koupí strojd
piovazkA a oprav Chcete-li míti váí nový stroj za vfas doilaný uOiiV
o objeilnřivku u vaSelio mthtiiiho cbcliodnika v čase co ucjkrot&íiu neb
iopi"tť si pro cenník
International Harvester Company of America
(Incorporated)
CHICAGO U S A
CbrmpIon Doering McCormick Milwaukee Osbonic
J
1
X
i-
X
X
'
t
t
::
:í:
:!:
t
i
1
i
České osady v slunné Louislaně !
Chcete vědéti jak rostou a hmotně i hospodářsky po
kračují? Pakli ano dopištc si o podrobný a věrně illusírovaný ěc
ský spisek pod adresou:
Southern Colonization Company
P O BOX 741 ALEXANDRIA LA
B3MI
1
I
Kl K _ XJí _ -mt
§ mi
mmmu
kommissionári dobytkem
Exchange Buildiitg Stock Yards Station
SOUTH SIDE OMAHA NEBRASKA
Jiruo již v tomto obchodu 20 rnkfi Naftě vlastní zkušonoflt a znalou!
ť) Kpojeuí se silural ktoré pro ná pracnjí — maji tí dlouholetou
ku-enOKt A proto můžete důvřrou se na nfte Kpolebaouti nftm rěřiti
líinili jsme 0 roillionfi doUara obratu obchodního r této době což do
ivědiuje že zasílatelé maji v n&a dfiveru a že jsmo jim zlíbali ty nej
vyíhi ceny na jakost dbytka jež trh poskytoval
LIVE STOGK NATIONAL BANK
Eoh 24 a N ulic
Vaše úspory v našem spořitelním oddělení jsou
úplně bezpečny
Pod dozorem vlády Spojených Států
Členem Federálního Iieservního Bankovního Systému
Celkové jmění $800000000 U nás se mluví česky
3 Celkové jmění
1
BLISS and SON
Založen roku 1894
JOS BLISS zakladatel FRANK E BLISS ředitel
komlslonáři Sivým dobytkem
BOTJTH OMAHA
Dobře m vám vyplatí budete-li obfhodovati s naJSÍ firmou
Naífm Čechem Henry Doleialetu jenž Frank E BHem prodi
vajl bovéI dobytek a Bil) McAdameem za pomoci Wm Royce již pro
dávají prasata bude vá dobytek prodán dohře a opatřen dobro když
I liej poílete na: BLISS A 80N
Zlatá žíla
FiStěl - Zaplatte až se vyléčit?
Ulnf oiMlantí ma& kmt rrUíl auurn Ulu
tur ImlB JUJ tmpáfKl KfU M iWKmMTt Tr
Ufmni íAiiťbto i kmUtm vrlgtiU kurý h pflttl pro oíttoHal tidni pudu it tet i
dukwl Mtaf atní nUfo Plit ti pro knUm o lUdmluUh uvnuii m m'u kmmer
la tím iwl i mi fTuttajlc-lrtt lilí kuti tavil uiU iiiMiů
In E K TAEET iio Bee Biag O-MATIA NEB
Timto oznamuji vťeai íttojra ítaryui i novýta pMznivcfiin že vlantoím
HOTEL "PRAHA"
který jeet fiplné ínoru vypraven ríím vnitřním íařízením rkusinfi de
korován a kde fcrajaní zavita?!! do Omahy nalefnoa nyní řádnou ob
alubu a pohodlí to necpal Chutná jidla z pravé řiké kuchytc vždy
váe ut pokoji O pKzeá niintních 1 venkovních krajanu octivě žádá
JOSEF PIVOŇKA
Eoh 13 WliUam cl
OiiAHA ITEíRABEA
1-28-1
s
o
"!-: 'íowS tJfe vJWJme íjér %
