v r Hw
POITROK DNE 5 PROSINCE 1917
Strana 6
ŽENSKÁ HLÍDKA
PofedateUui M Burelová
JAN NEHTDA:
JEN DÁL!
Z IjOllíllíMlU řlIHU jMIIII! mi lllllUtlili
a kruk a krokem v houi-iiýeh niručnech
Jdcm '
VHtříc hrdé vzueáeuCniu bví-uiu vili
ftíj klonlca jen jifcd svým uárodem
My včděli co na nás centem čeká
byť brom vsak bil a nir&z nám v kosti
Vál -
toťjcuom irská hudbu oilcvřká
my při ni uůjdeui k předu — ilúl jen
dál!
8 tím národem jenž jo t:ik cisty jasný
jak byl by nikou Ho i cli vyiul dnen
jenž ůohui) v jirstm nose idol žasuý
byť byl i před víky již zh něj klen'!
Za volnoHt lidskou — v uá kdys ro-
zckvetla! —
dnes ntojl Cech jak druhdy ta ni Mál:
ta myšlenka která nás ve hrob smetla
ta k Hlaví vznosu náti — jen dál jen
dál!
Jen dál! ťan nový nové ehee mít íiny
den nový vzeíel k uoví práci nám
jeť sláva oteův krátiuý Šperk pro dyny —
všuk kdo ehces ctěn být dobuď cti tu
sám!
Kdo přítomnost jak díté joastesklá
vše dávná sláva byť v uí démant hrál
jo 7M korábem jenom brázda lesklá —
tiapuíto lana — vzhůru plachty —
dáli
Pryč sc vzdechy již umlkněte rety
že přízeň doby není jusua tíik!
Což růžo neotvírá svoje květy
když mezi ni a sluncem rozstícn mrak!
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál stojí opodál
den žádný dvakráte se nenarodí
čin dvukrát nezraje — jen dál jen dál!
Nám slunce jako jiným skráně zdobí
nám po noci jak jiným vzchází den
jsme jako jiní syny velké doby —
ta žádá však si celých nióžíi jen!
Pojil' sem pojď sem ty milounký nás
ilou! i'
by truchlý rej náS plesem zas se dál
ty zlatá naděj smavá troufalosti
nes prapor náí my s jásotem jdem dál!
My nevíme co budoucnost nám chová —
však jent žij'' českých bitev Ilúh
a pro vítězství veliká a nová
je dosnil širý ďwt- ten esky luh
A vhi- li fdi Miad dát kdys nové wčt
nám staM hlas husitský a chorál
dost v zemi železu na dobré meěc
i v krvi železo — jen dál jen dál!
-i- -
Ach hleďme pilné ke korábu cvúmii
jsme jeho plaňky hřeb jsme svéruý v
ním
a věrně toužné přilncmc-li k uěmti
zas šťastna záhy bude Česká zem!
Však byť měl Cech již všechno ve tvém
klíuu
echo si v ncjbujuějšíeh snech svých
žlúl —
to lidské moře nezná odpočinu
Ty též ho neznej stále měj se k činu
dál Národe uáS drahý řéné dál!
$ &
JEN DÁL!
Ano nadešla doba kdy národ
český volá o kvú práva o práva
jež mu byla vyrvána zpupným ve
třelccni a právě nyní k tomu dobu
vhodná a ta se nesmí propasti
Matička Čechie svolává svoje
sv-nv neboť jich pomoci nutné po
třebuje a vztahuje své znavené
rámě i ku svým synům a dcerám
za oeeáneni by i oni zde podali jí
ruku pomocnou a bleděli zachová-
ti ji při životě který jest ohrozo
ván nepřítelem ! —
A věrní synové třeba již po ví
ří roku odloučeni od své drahé
matičky s láskou se obrací a spě
cha jí by po boku jejím nejen od
ráželi rány smrtonosné ale aby po
vznesli ji na dřívější její tríin —
Kéž jsou pluky tce-lit o věrných sy
nů z této naší nové vdasti tak
vclke a mjocne by ve spojeni s
bratry zámořskými udolali a na
hlavu porazili tyraua bezcitného a
osvobodili yejen uárod český ale
i jiné od utiskování a barbarství
Kdo sc obětuje pro lidstvo pro
vznešené cíle svobody a demokra
cie tcu jisté vykonal nuioho vy?
konal úkol posvátný který bude
zlatým písmem zaznamenán v lil
storit lidstva: yoio jen dal jen
dál neuslávat v práci dokud ne
bude nepřítel poražen !
Nynější neblahé u íieutěšVné po
měry v Jíusku působí velii-c vzru
šeně na každého myslícího člově
ka Bolševici nemajíce morálního
podkladu pouze slaví m německé
jTopugíAudě německém anarchi
smu a socialismu a tudíž je nemo
žno by 4-yvodiIi 'i tohoto chaosu
jiořádck a stabilní vládu Je prav
dřpodobuo že bude incloMatek ve
vílšíeli uiíntcch ruskýeli a lily
pobouří ženy k činu a ve rpojeuí
s kozáky bituaci ovládnou [íuská
na je průměrné mnohem čilejší
duixé wi'U icaJ i ťt ! di
ěekávati trvulejšího výsledku po
něvadž má větší úctu pro čest rus
kého národa
t
Vyskytují se tu u tam ozvěny
by bylo zamezeno vydávání časo
pisu cizojazyčných z vlastenec
kých poluiutek ale při toni sobě
neuznamenají že podobné jednáni
vede k vlasteneckému fanatismu a
k duševnímu ochuzení Není vla
stenečtějšího iwistěhovalého náro
da ncž-li jsou Češi nuže proč) te
dy jim bráti znalost mateřského
jejich jazyka když mohou mno
hem lépe skrze jazyk mateřský
poznati jaké instituce a požadav
ky jsou země této Vláda by měla
k tomu přihlédnout i by list byl
veden duchem americkým a to je
vše Je-li národ poctivý není za
potřebí se jej obámti Cizojazyčné
časopisy dělají missijní práce v
zájmu občanství země této a mno
hem dříve každý přistěhovalec po
chopí povinnosti občanské
Velice mile jsem byla potěšena
živým dárkem od nié milé přítel
kyně pí Ludmily Knolkové z Ha
venny Nebr Ačkoliv máte plné
ruce práce s dětičkami přece ne
zapomínáte v svém vlastním ště
stí na jiné byste je též oblažila
Věru krásný to projev duše šle-
chetné a ujišťuji Vás že jit též o
oeiiěn l'řijměte nifij vřelý díl: a
přeji Vám i Vaším milým zdraví
a štěstí A ještě jednou upřím
ný dík vzdává Vám —
Pořadatelka
v
V minulých dnech sc navrátila
opět do svého domova v 8mtth 0-
uiaze naše milá přítelkyně a dopi
sovatelka naší ženské statě patu
Anna Kulíková s dceruškou Mila
dou a tu srdečně je vítáme v kruh
náš 1'aní Kulíková před časem
zabrala si domovinu ve státě Vy°"
mingu a tu je povinna tam jistou
j dobu sídlili a zároveň si domov
t - _
svííj tam vilcb(vati V ti le ctě
ná přítelkyně že by i mne se za
mlouvala takováto malá domác
nost ve volné tiché přírodě kde je
vše ještě tak jak bylo stvořeno
kde lidská ruka ještě nepřetvoři
la krásy přírodní Věru ideální
to místo pro zotavení čivů nervo
vých kde vskutku lze si odpoči
nouti od ruchu městského života
Buďte nám obě srdečně vítané i
doufáme se s Vámi častěji shle
duti jak osobně tak též i v naší
"Ženské Hlídce'
u J
KAŽDÝ MÁ ZNÁTI SVÉ MÍSTO
Jak často sc setkáváme s lidmi
již neznají svého místa a snaží sc
býti tím čím býti nemohou hlavně
svým chováním a částečné svým
postavením
Byla jsem přítomna slavnostní
ho večírku s programem před ča
sem a mimo to již několikráte kdi
se řečnilo a zpívalo a kde při ka
žeh naskytnuvší se příležitosti ne
zvaný host chtěl se proslavili čí
slem aniž byl požádán a téměř
vždy chování osoby takové zobrazí
posluchačům to eo v něm je za
duševní hloubku a že nezná svého
místa a do mysle se nám namane
libretto — 'O jak malí lidé jsou!'
Každý by měl ztiáti své místo v
postavení svém a hlavně v chová
ní dáti poctu těm podle místa ja
kéž 'Atiijíntají v životě uradnnn
i spolkovém Mezi na-nu Ipchy je
známo že jakmile sc krajan vy st
no na nějaké vyšší postavení —
svou vlastní pflj a přičiněním tu
hned ťo objeví závistivé© a počne
rýpat i aby těžce vydobyté posta
voní krajana zmařeno bylo a aby
věhlasu získaného fccmol íje fjum
podobného místa by zastávat i ne
mohl nijakým způsobem poněvadž
nedostatečné vzdělaní a rozhled
na některé místo mající důsled
nou zodpovědnost Doufáme však
že přijde doba kdy se každý bu
de ržeti postavení p"le schopno
sti a pak nenucenu zrnili své místo
za každé okolnosti
j
Anaa Kolíková South Hide
Oinalia — - {Uá pí pořadiitclko a
čtenáři! Lidé na světě e těžko
iředělávají vc svém cítění! Činí
me věčně požad-ivky a vře hc nám
zdá málo vezměme příklad! Před
latíuj? sobě "I" Z" noviny jež
nás eflý rok zásobuji zprávami j
jťkujr' uií illustraccnii anajt niar
jitelé toho časopisu mnohdy velké
"ýbijp cvi lt-t dijdr jaajMi ře
kou Chceme víoo qravoda j cusi
nátii věnovat pozornost a knídy
příchod přátel narození úmrtí
odcestování — slovem vše i s opra
vou domku a přestěhováním musí
přijití na veřejnost tiskem iná-li
se nám vyhovět A tak p zprávo
daj mne překvapil Když jsem v
neděli brala do rukou noviny —
v sobotu o 1 hod odp jsem při
jela — tedy za pár hodin po mém
přijeti clu o mém návratu z domo
viny (oť zvláštní pozornost a ne
smím zůstat pozadu a něčím to od
činit třeba nyní nepatrným dopi
sem Uvod mám nyní do toho af
tedy uekoledxiji dokola zažité
uhvílc na domovině sdělím příště
Nyní musím psáťi o tom co pár
duu zde prožitých dovedlo nmc v
duši potěšiti Ve čtvrtek pořádala
se překvapenka na paní II Koříš-
kovou dopadla znamenité Paní
Kořiskoyá šla na "licitaci židlí" a
překvapenka jistě jí způsobená
lidmi rádi ji majícími tak hned z
paměti jí nevymizí bavily jsme s
velice o půlnoci jsem se ukládala
na lůžko Zatím mezi mými pří
znivci se také připravovala na so
botu překvapenka na umo — o
čemž já neměla tušení Neměla
jsem mnoho chuti jiti na přednáš
ku jak mně namluvily ale stailo
říci že pí M Burešová budu íníti
proslov ku pletacímu klubu Jr O
Odbočky Červ Kříže a já rado
stí svolila mé nerozlučné přítelky
ni paní Škodové že půjdu O 6 :'W
na večer jsme vyšly nic jsem ne
tušila Vc jdouce do síně paní Iío-
micová a A Volcncová mne přímo
zákeřně přepadly oči zavázaly
plenou "prince Franka Sekery" a
nemohouc si aini V mysl vprayiti
co a proč tak činí mne vtáhly do
vnitřku místnosti Hudba začala
hráti a"Surprise" volání mne te
prve přivedlo na mysl že to Te
učinily rodiny k mé velké rado
sti Musela jsem vypadat směšné a
oči mé my zavázaly j)řijdouc(z di
vokého západu abych asi opětně
snad nezdivočela První múj po
hled se setkal s modrými oči plný
mi radosti nad zdarem paní Hen
ry ďrossové obrátila jsem se a
opětně hledím v íiMiiívavý obličej
paní Josefy Novotné — oči plny
slz Radost zřítí) v každé mi iui
lé tváři vidím po čase opělnc mé
dobré příznivkyně jichž byla celá
rada a jež přišly bychom se n
vzájem spatřily potěšily Duševní
rozčilení překonalo moji vůli ne
nalezla jsem slov tlumočiti přňn?
co v srdci mém se delo t jmm tak
dino bylo Vás mnoho c jste
přišly a vzalo by to celou řadu
vft všechna jména vypsati Pro
sím by vás to usmířilo — So O
mažauky i Omažanky — když
zkrátka veřejně řeknu: "Děkuj
Vám!" Mám vás všechny zapsány
v mé vděčné paměti! Až opětně
odjedu do té domoviuáfské odlou
penosti od lidí vzpomínka na ra
dost mně vámi způsobenou vždy
mne potěší!
Clená přítelkyně! I já vás srdc
čně vítám v kruh náš a je mně lí
to že jsem se nemohla též té rado-
stué přek vápenky súčastuiti Však
doufám že se mně naskytne ještě
příležitost tak učinili na níž s
budu již od teďka těšiti Se sleč
nou dceruškou jsem se již setkala
a též potěšila a na Vás se těším
Zároveň všem našim dopisovatel
káni a čtenářům bude opět milo
vás v naší stati uvítali a budeme
se těšiti na další popis dojmu
dalekého a dosud ještě volného zá
padu Buďte nám obě srdečně ví
tány! S pozdraveni —
Pořadatel ka
& J
Anna Prokopová KuunijisvilJc
So Dak — Váíeoá pani pořada
elko! Jelikož madciiazí ml poviu
nost bych se opětně za správné
zasílání velice pěkného časopisu
"Pokrpk" vyrovnala zasílám tu
díž přiložený předplatné a zároveň
J í ceutů do pokladničky Admuvi
strace nechť přijme srdečný dík za
zaslání všech zadržených čísel jež
jsem v iiejlcpším pořádku obď že
lá což mi skutečně byo velmi mi
lým Drahé malinky my sobě za
jisté in-jlépc uvěříme co nám srdce
svírá Múj iiesjlarší syn Anton
jak se dovídám byl propuštéu do
mů avšak nervově nemocen té
měř celé tři roky setrval na váleč
ném polj Mladší r-yu Rudolf do
brovolně přidal se v f talii kde byl
v zajetí ku čoké armádě A zde
stu Beii jest ženat a tedy vyváz
nul Vsak jsem sc již o nebo oba
vala Až posud jsem si vám vždy
stěžovala proto nyní se vám ale
spojj pochlubím že z toho htraehu
Uine déťi potcúilv Přijeli totiž pro
it) no 5 novou károu a sice dcera
Božena se zetěm až sem do okresu
Mclctte načež zeť mne dovezl
synovi a ten zase mne domů při
vezl A tak jsem se tedy s milými
dětmi přece trochu potěšila kdež
to můj manžel si pěkně celý týden
sám vuřil a ovšem že musel i dojit
eol ale uerad vykonává Tak je to
na ty muže nejlépe ne-boť potom
bývají hodnější Syn koupil si zde
za sMHOO pozemek s lesem Pro
tentokrát svůj dopis sc srdečným
pozdravem na všecky končím
Ctěná přítelkyně! Přijměte náš
dík za zaslané předplatné a příspě-
vek do pokladničky vc prospěch
krutou válkou postižených kraj
nů Správně soudíte že matky hz
nejlépe dovedou pochopit obavy
jež pociťujeme jcdná-li se o naše
milé dítky zvláště jako ve vašem
případě a jest přáním by byli oba
vaši synové všech nfhod uchránij
ni Věřím vám že pobyt mezi děl-
mi jsme-li od nich delší dobu
vzdáleny bývá osvěžující a po ná
vratu domu veškeré ty svízele zdá
se jako by nám nebyly tak obtíž
nými Těšíme se že zase v brzku
dopisem na naši "Hlídku" vzpo
menete Srdečně zdraví vás
Pořadatelka
JÍ 0
J J Mjasnickij :
U KAMEN
Přeložil J Kojecký
nc
U kamen seděli muž a žena
Dříví dohořelo Červenornodré
plaménky vyšlehovaly jako jazýč
ky z oharků a vrhaly fantastické
stíny na spokojené tváře manželů
Komínem prolétal vítr za oknem
šlehalo sněhem
V pokoji bylo tak teplo a útul
no ř '
"Serežo nespíš?" tázala se že
na nahýbajíc se k mužovi
Nespím drahoušku odvětil
muž leniyěf překládaje nohu přes
nohu '''jenom jsem se zamyslil '
"O čem pak!"
"Ani sám nevím!" usmál sc
muž zastrkuje do zadu dlouhé vla-
sv — co mysns o cem možno
níant Ve I tt řwk 1 íin 1 í ni lvi til c- n '
"To se ví o tom jak teplo a do
bře je v pokoji a jak šeredně na
ulici" '
Nu tak yidis o temz jsem
asi myslil a ty!"
"Já jsem přemýšlela o něčem ji
ném"
"Například?"
"Myslila jsem na to jak příjem
ně v takovou protivnou nepohodu
jest sedčti u kamen s někým '
"Aha ! Přece variace "
"Sedej r ébněker! kterého mi
iujej kterému veřií"
'Mcrcj!"
"A který ti splácí tímtéž
ní-li pravda?"
"'fak to může být"
louž jak to tak to muzc
být?"
"To jest možno se eititi šťa
stným v jistém postavem
"Ovšem Já též jsem spokojena
svým postavením i šťastna a ty
ni ůj milý?"
Já? Podivná otázka Rozumí se
že také šťasten"
Žena sc usmála a přitulilu se k
muži
Screžo! (iekni mi otevřeně a
podle pravdy: nuluješ mne veli
ce?" '
"Velice!" pravil muž líbaje žc
uč ruku
"Vím to cítím to ale
přece bych chtěla vědět do jaké
míry mne miluješ"
"Tuto otázku je těžko zodpově
dět Dkud není vynalezeno měřit
ko kterým by bylo možno změřit
velikost lá-sky "
"" Ale přece můžeš lu čiti brá
nice svého citu "
"Hm — Víš má řlytá to je ve
jce velice těžko"
"peč přece !" stála žonu na svém
s dětskou umíuěností
"Jak ti to říci? YYliec té mi
uji miluji jako čtyřicet tisíc
do sebe zamilovaných žeu a mu-
" f
"To je velmi neurčité "
"Jak ti to mám určití sám o
)ravdu nevím miluji celého
srdce a z celé duše!"
Banální rá&e — r a jen fráMc!"
Co vlasluěciceš?"
Nic Chtěla jsem toliko vědět
milujcš-li mne tak jako já miluj:
tebe"
"Miic se zJá žc já více iniluju
ebe pcžli ty mne"
"Mi slišT Kdybyelr ku přílJadu
najednou zemřela"
nJe se herou zlatousku n tebe
lil cliiuuruč xzyikiíhy""
"Nu představ i jen že jsem
umřela
"Neumřeš hlouposti "
"Nu může sc státi"
"A proěse může státi í"
'Miláčku nikdo nemůže ručiti
za své zdraví Najednou se objeví
u mno souchotě"
'Proč právě souchotě? U teb
není žádných příznaků souchotin"
Ach jaký jsi ty Nu úbyt
nebo neeo podobného"
"Zlatousku pro Boha ncrozla
ďuj mne svými souchotěmi a úby
těmi!"
"Ano představ si jen Serežo
Vždyť mne miluješ í Ne?"
"Zas od počátku! Miluji"
"Miluješ a nemůžeš si předsta
vit nu udělej mi tu radost
"Dovol Představil jsem si'
"Výborně Tak jsem zemřela —
Ty přijímáš mé poslední vzdech
nutí slyšíši mé poslední s Bohem a
— Serežo I Proč pak mlčíš?"
"Poslouchám tebe"
"Ale vždyť jsem už zemřela
Co cítíš?"
To jo za těžko říci hned moje
zlatá lile kdybys skutečně ze
mřela "
Ty si totiž přeješ abych umře
la"
"Nikoli nepřeju odkud to
máš? Nemohu si nijak představit
zes umřela
"Ci nemáš ani tolik fantasie? Ty
mne proště nemiluješ "
"Ale miluji tě miluji "
"Nu tak si představ!"
Manžel se zachmuřil a zahlcdě
se na tlící oharek
"Serežo představil jsi's?"
"Ano"
"Umřela jsem Serežo Ty jsi se
sklolnil nad mou mrtvolu a co
děláš nad mojí mrtvolou?"
Já ? Rozumí se pláču "
Serežo! Za' strašného hoře st
nepláče To člověk zkamení
Ja kamením miloušku sku
tečně nedovedu plakat "
Nu tak vidíš Potom?"
Potom? Potom pošlu pro pře-
ílížitele mrtvol a pro kněze "
"A pak?"
0 Pak já Miláčku -nechrne- to
ho!"
"Nikoli pokračuj pokračuj
buď tak laskav pokračuj "
"Nu potom ovšem smuteční
zpěvy a pohřeb "
"A co ty y tu dobu děláš?"
"Já? Co pak mám dělat? Rozu
mí se modlím se za pokoj tvé duše
a a kamením "
"Potom?"
"Na to eo pak na lo? Ano
teskním nudím se bez tebe
dám ti postavit slušný náhrobek !"
"A jaký nápis dáš na náhro
bek?" "Teď je to těžko říci miláčku
něco tak duchaplného"
"Rozhodně můj drahý ducha
plného co na příklad ? "
"Na příklad e— e— e 'ty
spíš můj anděle v zemi vlhké ale
duch Ivflj Vzdy je se mnou —
nebo něco podobného vyberu
něco z našich básníků — něco vho
dného"
A potom?"
Potom víš co mysl tni nepři lo
žíme dříví do kamen'"
"Není třeba — a nu druhé stra
ně náhrobku Serežo napiš: Milo
vané ženě a družce"
Nikolů má drahá na druhé
straně napíšu něco zcela jiného
"Co pak můj milý?"
"Mé zbožňované drahé družce
"To je velice pěkné Serežko
Ipieil vjclřt' žě unie opra vidu h vá
žně miluješ Víš miláčku jsem tak
šťastna s tebou tak šťastna "
"A jak já jsem šťasten kdybys
to jenom věděla !"
"Pokračuj tuůj milý pokračuj
— !"
"O čem?"
"Ach jaký jsi ty! Nu po-
stavils náhrobek a co potom? —
Pokračuj"
"Lž jsem skoučil
"Jak skončil? Co pak budeš dě
lat beze june?"
"Ach bez tebe! Hrozne sc nu
dím "
"Nu?"
"Nu a pořád sc nudím tesk
ním ovsem vzpomínám na
tebe zdn sedávala zde lehá-
vala zde pívala čaj "
A potom? "
"A potom?"
"Víš milášku já nevydržím v
tom hrozném stavu pořád smu
tek smutek a btautek "
"1'bohý múj Serežo'"
"Já ř-i uéco udělám !"
"Pochopuji té múj drahý "
mužovo a zamhouřila oči Před ní
se kmitl obraz jejího vlastního po
hřbu: hic na smutečním pohřeb
ním voze vezou její tělesnou
schránku pokrytou brokátovou
pokrývkou Okolojdoucí smekají
nábožně čapky a táží sc: koho to
vezou? Za vozem kráčí její "zka
menělý" druh jeho hustými dlou
hými vlasy povívá vítr Tvář má
bledou oči v nichž zřítí zoufalost
a úžas upřeny má v jedno místo
— na vůz který veze prach milo
vaného stvoření Dále v dlouhé čá
ře táhnoucí se povozy z nichž vy
hledají uplakané obličeje vc smu
tečních kloboucích Ženě z takové
ho obrazu pobíhá mráz po zádech
I otevřela oči a pohlédla na mu
že
'Serežo! Milánku! Vždyť to je
hrozné!" promluvila zavěsivši se
mužovi na šiji
"Co?"
No tvoje postavení ubohý!''
"Co je dělat můj miláčku
nutno přivykat! všemu "
Jak přivykat?"
To se rozumí Nu smutek
Nyní smutek zejtra smutek To
omrzí! Něco počneš vypravíš
se do divadla neboza město s
přítelem je to skromná ale jaká
— taká zábava "
Žena se vrhla na křeslo a zalo
mila rukama
"A ty ty tak mluvíš?"
"Ano milánku považ jen —
nemohu přece věčně tesknit
idská povaha ať jí čert vezme ce
ou už je tak stvořena že nestrpí
jednotvárnosti"
"Serežo— o!"
"Ano a eo nekalého je v tom že
pojedu do divadla nebo jinam? —
Tobě je to jedno ležíš tam a ne
chceš znáti nikoho á eo si mám
počít doma sám? Jen považ!"
"Nešťastníku a to je tvá lás
ía?" "Zase ne tak? Co pak mám dě
at?" "Co? Tvojí svatou povinností je
— zastřelit sc!"
"Jak — zastřelit se?"
"Ovšem zastřelili se Ty nemáš
přežít odloučení ode mne ne-
žcš-li že mne miluješ jsi povinen
zastřeliti se "
Milánku! Amdílku můj! Miluji
tě velice tě miluji ale přisáni-
nih neumím střílet "
Lžeš to není tak těžké
uasaditi pistoli k čelu a — báe!"
A nemám ani revolveru"
Já ti ho koupím zejtra ti ho
koupím
"Nikoli posečkej kýho čerta sc
budu střílet?"
"Jak? A ty chceš žiti beze
mne? Sám?"
Nu jak sám ne sám
což málo lidí žije na božím světe
— raději budu tesknit ale stříletv
se — ani za n'ic "
A! Tak tedy!"
Ano já nemám ani práva so
střílet jež rozvaž trochu Ži
vot je nám dán proto abychom
žili a ne abychom při prvním hoři
o sebe revolverem bouchali"
"Ano! Tak vy tedy soudíte? —
Merci! Merci!"
"Počkej! Ty se hněváš?"
"Jak jste na to přišel?"
"Ale tento Ion moje milá k
čemu to? Proč?"
To se rozumí! Já jsem prová
děla hloupost že jsem vám věřila
vy mne nemilujete a nikdy jste
mne nemiloval "
Dovol to je nespravedlivé
já tě vždycky miloval a miluju!"
"Lžete velectěný pane! On mno
miluje! Ještě jsem ani neskonala a
on už se žene do Varieté!"
Miláčku! Dej si vyložit! Ni-
am jsem sc (nehnal "
Ale poženete se! Vidím to na
vašich šeredných očích "
"Počkej ostatně"
"Nera čte křičet: ne jsem vaší o-
trokyní a nechci vás ani znát
můžete si křičet na svoji posluho
yačku ale na mne křičet já nedo
volím "
Miláčku! To už je opravdu
iloupé! Ty ještó neumíráš!"
"Arťi neumru Vám na zlost ne
umru Takové nicotě k vůli uesto-
za to umírat "
"Buď tak laskavá neumírej-
zij"
"Budu žít vám na zlost budu
žit slyšíte?"
"Jsem tomu velice rád jenom
upokoj"
"Vy jste rád žc budu žili? Vy?
V já milovala toho lháře! Auo vy
ekátc — ale nedočkáte bc té ehví-
e kdy já umru"
"Nu už je tohw dosti milostivá
TcLrucování uí Lir C
i
I
i"
i:
'i: -
V
JI
ř
i?
li
ř '
-
'I