i
i 1 ' - í- 1-
fct "
4 a
#nn— tuni m ' - — j f-
X
v
)POD 8T0CHOV8KÝM DUBEM
J L Hrdina
Myli jste někdy iii Hfochovíf
roválmnu i íh(í mi toho tiiíickc-
i ho dubu rm nví před koni lem T
# l! to veterán £ mu není v da
J"likém hrají rovno Vetchý ro-
1 ikniy olámaný ale pel imub
lo
iientaél aby no obemkli u v ou
linii jeho "mníc být Škola" íl
ki vnl mitlkovícUÍ hafnv "jen
llít laVÍCC"
(11 lřVii n A jak A žídovaki íkoln by
ill r litinu umiuliiilii tullil tiri
M ( - HIM Klll ni mim j i iiniioi yi
'takových tromu je míílo na
vf3 Jmou prý jcňtě Mtaríl du-
1 ivUud vířím : nčkd v amen-
rkcJi pralcHÍch kile w opírt je-
den o druhý kde jmou v ukrytu
kam noha liduka po celé veky
nevkročí hIc ten Mtochovaký vclí-
kání Kf ojí um vrftku vydán v
íanc vetríim ti bouřím blcaky
jdou na jeho hlavu jako domu a
když přejde bouři i vítr vylc
ou z těch chaloupek drobni! dfi
'ti jichž iicjmilcjHÍm rcjdÍHtěm je
inÍMto pod dubfiii ni' vi'lmi ea
hIo zapomenou a kamenem neb
kudlou HwdiToii ňat Htarcěkňv
to ví každý Starňí lidé podobni
mu ubližování nedovolí ale kdo
iuk hc dětí dohlídá! Také by to
bylo hříchem ní'it takovou pa
mátku Ten dub jt-Ht Ntiiiřií ne
Martiniee Snu-r-no a vňVcky ty
zámky v okolí ju-bž vétňina už
od ilAviiých éiidů díímň v tro-
YkAeh je HtHiŇÍ než vňeeky ty bí-
i' veHiiieky kolem Na mwtii kde
Htojí kiwtelík hv Václavu Htávnla
prý kolébka toho avatého knížetn
éeMkého Dva zbrojnoSi bývali
na Htráži před donieckciii v hemŽ
dřímal mladický vojvoda ccxké
éme jeden na ecHte vedoucí
ku 1'ruye druhý dále u Ichii při
Ktei-e kudy ae chodilo na Tetíu
Jednou opiiatil zbrojnoá od úvo
zu tetíiiKkého Mvé místo na Ht rá
ži zabodl vé dubové kopí do ze
mé a prchnul do blízkých leaň
odkud nikdy víc hc nevrátil
va kv Václava pak vylévala vždy
vodu v tlí maličký knéžie Ht!
koupal v to místo kde Htálo za
bodnuto kopí zbrojnoMc-uprchlí-
Lh riiiilii He Mta e za v azoviua a
"i i — (
jednoho dne užiwlit ehňva vi
douč že z kury suchého kop! vy
rážejí pupeiiee Že z pupencň hij
tlučťlÍHtky a lÍMtky že m šíř! ve
vétviéky Zalévala dále jiodivný
ten Htromek ten rwt a bujel víc
) f Módní svět
mé
ffin iř íl
I V A l
# U
WUI7 lAwli "voit vuvtt U
nuluiu" HUih v ? rlki)lwW 3'J
U 3 V i ' ti'4 -t 'r4
IMMVI lUHtlikt ♦"
Hlhh MtkulH 3 3 K
i i Jb ttik u -M
lFMM %-
1 ! Á
iii í s Jd J
' II U lr J íl"
íii ui„k a i x w
Hklf k4 tM ktwJwUM k4 Mkl
lf Mld U4 l4
kf )
V MM 4klUK
4l Mfc4
n výi a dnen - - nu vfiak jiem už
povédél jak mohutný ten Mistři
ékí dub na Mtochovuká ísívmí M
xlí u vél ví má už málo hlava pod
tíž ee é řadv utoletl klCMla Mat
je roeilrán blcnky zloázdén ub
to třlo poMisd pevní Mtojí na té
rodné kamenité pinií jako by je
řtí dlouhým víkfuii odolali ehtí-
A jenté nvuJ když tak o MVato
váelavMkí pout) stejde mc ta omlsi
ilíiui z lilízkích veNiiíe na Hto-
chov a když po 111KÍ vyjdou z ko
hUla a zajdou na trávsiík pod du-
em jehož kořeny prý Mahajl
jedny k Tťlínu druhé k Iíbuíí-
nu třetí do Mtředu zemí a když
iři hudbfi Miiuiařfi počnou ne inla
dé bujaré párky prohánět po te
mřkké podlaze zdá e jako by
Htaříékv dub Mpokojení polilíi
na Iv díti jakoby jim kynul by
milovali zpiv jako jích dávní
předkové m nimiž ne znal A mlá
dež — ta jen íeká na pokyn Mta
r('eh: jako by rozuměli Septu to
ho veterána zavejnknou ruku k
ruce Mrdce k Mfdci a za chvíli mc
rozvine tak vcMclý rej
inruěiiii nraehii zvedají To vňak
i -
nevadí: kdyby bylo prachu jeítfi
víc jen když hc mfiže junák neb
iMvéinii (lomu iiochlublt ze o
- i - '
pouti Václavské tančili pod Sto
chovHkvm dubem VHiik to by
vají jen ti nejlepKÍ taneíníci jen
nejhezčí dívéata nelHká na jichž
Mijíeh ni- houpá celá řada třžkýeh
lukátň A ti cIiiiiImí — ti Mi! ilí
vají jen z pozdálí která pak
cerka podruhova by mc odvážila
mezi Mclaké Nikdo by mí jí taky
ani ncvříimiiiil a kdyby — tno
bio by mc jí chudince Htat jako
Seborovie IidilMce I'a taky
tančila nod StoehovMkým clu
bem prováděl ji tam nejhezčí a
neibohatMÍ hoch selský inludy
Chmelař z Ilonie bylo to chlou
by a povídání po celeni okolí a
konec konců byl že
Pockeite povím vám celou tu
pohádku de to přibili obyčejný
prostý který se na venkove odi
braie každou chvíli li lide my
slí že vůle détí má se na prvním
místě řídit víilí jich ale Mami za
pomínají jak v mládí Hvém taky
rádi dali průchod vuli hvc
Víiik ílověk bez vfile němu ani
rozumu a élovék bez vfile a rozu
mu není ani řlovíkcm
Veník Chmelařův měl MVobodné
vůle dost to mc musí říci mohl
si iezdit na koni třeba v nejvčt
ším Hpěehu ve žních když bylo
třeba koně raději zapráhnout
mohl si objednat třeba desatery
suty roěně z Pruhy mohl jít na
každou pouť a posvícení mohl
lam utratit co chtěl staří mu
vše dovolili Myl jedináckem má
V1IW uliileli n ť se obveselí at
zahanbí všecky své kamarády
Ale kdvž se dozvěděla stará
Chmclařka druhý den po stochov
ské pouti že tam její Veník za-
liáiil Pod dubem tanec s 11(111-
škoii Šobrovie musila ehasa tlěbtt
uiiieiii křenové placky přidávat
studené obklady na hlavu selci-
nu a snášet kapky celé vsi aby
nedostala srdeěnl křeěe
takovou žebrotou ty i bu
leŠ dělat známost?" KÍpalit cela
zlostí se třesouc : "jen proto
jnliie tak dlouho hospodařili H-
ivs tv pak nase innzidiic jmenl
dal všelijaké poběhlieif"
"Kdo vám povidel utumuiko
že vaše jmění chci rozdat?"
"Tv taněil Píci celou pouť
tou žebráckou pod Stoeliovskym
dubem!"
"Tanéit mohu kým ehei"
"A ní i lom Mti dělají nnio
- - i
tiduškit íieboroie neld po
běhlice"
"Ulee je piiběldik deer UiUsl
la t tttké IttkiiVtV "
"ÍMeti ieií j iebíliiěid nllrti
nik u áu H le při v lužhá
ui%to inut měnil tuUl proto
m-Uou pubětdiei TtVV 1
liltkrm bv bl puk knidý kní
"Tukovi tm4 rv!"
(KUI ALI iiemA W
botllMMÚ A křlUV denťl děvírtl
vUVývhM
"MbM"
'Vidt k j lí I4lěk
Ukť ♦Knd kli M v4 w4j
tt dd t j-i l-uíUU Uk
ve %tllk "
Jdi ml I ol!"
Vildk tofvkl Mtli lo4 t M
S pi l U li i U4 peK'
ti plU urý CbuoUř
ptu dbrot wUM lo'l
lid o bU 'l
iHMoťMp' "Mudv"
I Vnuk M i lř
U t ha pik bt i Uil pít
- 11
éeří nikdo na níj nemluvil Jen
m osáécm Vojlíchem mí pod kol
nou z veéerii povídá Vítll po tichu
Vojtěch měl Veníkst rád' nejen
že dostávši! od siéíio obiioAený o-
dév ale že Vsníka míl každý
rád Vojtěch nosíval ísimIo psaní
éka do domku Heborovíe u žele
níee a Veník ho dovedl omluvit
když ho sedlák volal
A Vojtích ziim nikdy icprozra-
UU Venikst Kiy nyia Mnaima jo
něm Hel prý na pole Ovňem n-
# i i # i i 1
le Ž fieí pole do Heborovsc do
meěku to mí nechal zst zuby A
když Chmclařka no potají ptáva
la Vojtěcha kdy véera mc vrttil
Veník domů říkali "Za cluili-
ěku sotva jste sbasli Mvétl) vo
světnicí"
Nemusí vědět že m! Veník vrá
til od IJdiišky až po pul noci
když odjel poslední vlak
Ale éeho pak ho oko matčino
ucdohlídá!
Chmclařka měla na vScch Mtra-
nách Mvé vyzvědaíe v různých io
stavách a ti jí záhy vyřídili a
by mí dala na Veníka Icpsí po-
zor že ciioiii do (louiKU niniaci!
Sebora A když veěcr m Veník
ze statku vytratil mIuimIsi mvíIIo
sedlu mí k oknu a ěeksila kdy m
Veník vrátí
Trvalo to však dlouho pře půl
noe Teď bylo nu vrata zaklepá-
no Vojtěch spal vedle vrat v ko
moře jak uslyšel klepání vysel
zticha dveřmi a šel otevřít Ale
v tom okamžiku mc otevřely i
dvéře síně z nichž vyšla stará
Chmelaí ka
Veník bvl prozrazen Hylo to
boží dopuštění ve Mtatku Selka
křičela a spílala jakoby jí nad
hlavou hořelo lidé vybíhali ze
stavení Veník prosil tne plátno
lako kdvž olej do ohne leje Ale
měla slyšet Chmclařka ty úsudky
idu!
"de to hanba! — - jediného sy
na má a tak m ním nakládá!"
" Ita iakobv pod střechou cha
loupky nebylo také místa pro
spokojenost a štěstí"
"Sama už zapomněla že jí se-
dlák musil šaty Hvatební koupit
než si ji vzal"
"Ani v noci nedá pokoje To
i opravdu hanba!"
Ale Chmelařka toho neslyšela
Zuřila spílnbi celému světu nej
více však íidilšee a Vojtěchovi
Milušce se prozatím nemohla po
mstít ale Vojtech pomstě neu
šel Hned musil svázat svůj ma
jetek do uzlu Helka mu dala vy-
bývající mzdu a hned jesle v no
? i i ý i i 1 1
ci musil niinny nocn ze simivu
Ani do rána nesměl už tu pře-
MUlt
Kam šel dal-h mu kdo v tu
noe ještě noclehu kdož to ví
I'ž se vše zas ve statku utiši
lo všude klidno jak na hřbitově
ale Veník seděl posud na záprst-
ži venku
Divné myšlenky probíhaly je
ho hlavou jedna černější než
druhá Aspoň kdyby ti lidé to
nevěděli! Ale Veiik dobře vě-
dél jak za mc i se sbíhali ku
statku aby vyslechli to neslý
chané pohaiiěal jakého se mu od
vlastní mníky dostalo Co mu
řeknou ejtra? — vysmějou se
mu budou na něho prstem uka
oval rclá ve si bude o něm po
vídat budou na něho pokřikovat
"Ne nebudou!" pravil nut-
hodně Veník "nei se do rána ti
lidé vyspí budu vit horami Uu
í i se mi ncmůic dít i jako se mí
děje n kdyJ budu íttkoušet pil
koří nebude mi lak Hto bude to
d cUhh lidt"
A pOVstttV ♦ íttpIlUi Ael ti
rha do své komůrky po tmi m
hmatul kousky véhu oděvu po
tmě sviUttl vSe do tuHčku vl
tu kroituU vybavil pod raute
tm a vírl sUtkti lni uťivct -I
kapltéky se jeil oltléiluul na
nnhilě vé uliel dUid oěl h it
měřil k Uitůiu Právě Ul nit
vršku ptl níotí slil ditnn-W Se
botňv ol KUdn hlu nlsiid
hukot ukúirtly ' th iihnivó o
ít Itii íibnuá trti kniillo e
uVitlo u domku hHdítí Si lmr 4e
dd aitfioU ptijililéjit dmu lakt
t'4 tu b lei! oř iU'n" ihuěil
iitttl #iniíil vj blUkVili lelidi
jako t loidje jV ty AM
dtiv mUdoftH Veitlkiivy
Avbor til ptMiUil i ltiet!to ti
kobjiih Vvník vbtiH siběbuoid
k MětMU Hě%H mu t! ♦ tJu
diUt IttU ie Jd d míU tMťl
ptiuiit Uitb4 y Iíilti4' vv
I lilii 'd !iěhi piUsV vhi'i U i
pitlit id U rn4tit)ld i
"Ns lllo4k i hod4 tm ni
íliuil ttbyfh Jt ifctirtiiiktil NV
oiřl hs% t kiiduiV "kiiv
Jí říkal ím jdu do Mvíta? — víak
sít to dozví"
A Veník mu dal po stráni pol
ní cestou k híjovné st odtud cí
sařskou Nilnici ku Pnto
Však druhý dess bylo v Honí
cích pravé pozdvižení když md li
dé dozvěděli že í hmelaíuv Ve
ník zmizel Helka mí naříkala lni
jí nepěkné nazýval jaká Že to
matka když své vlastní dítě tak
hle trýzní lín někteří prohledá
vali velikou tyéí i Mludnu na dvo
ře
Což kdvbv fiim byl Veník v
zoufalství skoěil Nebylo by di
vu
Nenašli níécho Clunclařka mí
mohla oéí vyplakat — po Veníko-
ví ani památky jako by se ze
mě byla nad ním zavřela
1'ž uběhly dva roky už se od
byly dvě poutí na Stochově a po
Vcníkovi Chmelařovu! ani zvěsti
A nyní mc blíží třetí rok ku kon
ci za týden ní zaso zakřepěí ta
vesnická mládež pod Stochov
ským duhem ale Veník se ne vra
cí Půh milý ví kam zašel Kdy
by však věděl že matka jeho už
před pul rokem dřímá pod dr
nem hřbitůvku Stoehovského
kdyby věděl že otec na všech
st ranách po něm pátrá kdyby
věděl že íiidiiseiii otec uz od ja
ra churaví a že Líduška je nuce
na zastávat za něj službu obtíž
nou prohlížet trať železniční dá
vat signály ve dne v noci tudy
přejíždějícím vlakům jistě by se
Veník vrátil Ale kdo mu to po
ví?
Aspoň ti ptáčkové když tak
odlétají k jihu aby mu to pově
děli jak Miluška má do krve vy
plakané oči jak je bledá nemo
cí otrovou utrápená namáhavou
pnící iisoiižcna
"Kdybych věděl kde je Ve
nik" říkal ten a onen "pustil
bych se za ním kraj Mvěta a mu
sil by se se mnou vrátit"
"Ita matku už by z hrobu ne
vyvolal ale Liduftcc by se ule
hčilo Kdyby ten starý Scbor
zhasnul — a Jekají prý každou
chvíli jeho poslední hodinku —
co by si ubohá počala I"
A za tři dny pozdě už k veěe
iit jc velebný pán zaopatřit hlí
dače Sebora Iiiduška klečela u
postele svého otce jako před lé
ty u lůžka své matky a tiše pla
kala A tak příScriio bylo v tom
jejich domku nikde sousedů do-
k stál v poli jen oddychová
ni nemocného jen jednotvárný
klepot velkých hodin se tu ozý
val Iiduška v pláči vzpomínala své
usiřelosti zaběhla v myšlenkách
du budoucna kam se as obrátí až
se sem přistěhuje hlídač jiný
vzpomínala na Václava le živ?
či mrtev? -— --
V tom zarachotil na zdi u okna
budíček na střeše udeřil zvonek
třikrát po dvou nárazech - od
Prahy přijíždí vlak Tu teprv se
prodrala Iiduška z myšlenek za
halila se v teplý šátek rozsvítila
lucernu podívala se na sinalou
tvář otcovu a vyšla ven čekajíc
na vlak IHouho čekat iiciiiuhi
la Z úžlabiny od Iánii ozval se
hukot objevila se dvě krvavá
světla nad nimiž se vnášel mrak
isker — —
"llduško odstup dál od kole-
i I"
Iiduška mysli na otce zduli
neumře než ona se vrátí
"Miluško odstup stroj tě zu
liUÍ!" Hivka v pominu nu muctého
miláčka u klmd hlavu k prsouin
"Milušku!
Vi ithutVl vbik a pniiisd
každé další slovo íuchviMii se
pod lUi jeho emě oufttly vy
kuk dívka iiiiUtU svěllo síta
lo den lín ptUiiiiý stroj uhit-
nťl větrem dál k lesům Ale bl
v titMititt Mtrojvťdoiud cí se ta
U Iv ojs' troje kiiUke pUktiull
pálit aiyiťU koU #i!ikiipitli4
vlak tál io hybně na tMptt
"Ctt kUto?"
'Někdo bvl stioji-nt rtwtdiVťti
tu visi ji-4iž fáry iiitkťli i
á"
"eiii tldvktt pojdiUii po
dívnt"
Něktihk tte jult Vdilo hl ipA
hiltl tHulu
"TU liěkdil bil'"
"lrv r4o holi? t j d
toV4 lldMU!"
"l'r jwu tiutiUíitt "
"IIUV Ivipdtť't4 "
"tWitelii0 Ji li iboiiku'"
' tt tiiUiil hkne li t! Ul Ai
1Vt lietlkél HiiStuK k lv mi
zřízenci vlaku přím-Nls suit volu
lidušéinu do Mvétniei) JtucH je
ífé byly vlažné sile éelo Mtudeíié
očí v sloup obráceny - už nedý
chal
Snad to byla vůle boží aby
se nedočkal ještě sii zemí lako
vého utrpesd"
"15a je to tak dobře ale bu
de se divit že líduška v patách
za ním odchází — "
1 ti siejstarší lidé povídali že
supa matují aby o Nvatováelav
skon pouť na Stochově byl po
hřeb A letos docela dvsi Z cc
lého okolí se ncšIÍ aby Aebora a
Iídušku doprovodili na poslední
pouti
Co tu bývalo jindy hluku a ži
vota v tenhle ěas ale dne jsou
krámy hraěkářů prázdné kome
dianti zívají a sumáři pod rubem
div se udrží dřímoty
Nu až přejde pohřeb přejde í
smutek
ťž isou tu
Starého Sebora nesli jeho ka
marádi železniční hlídači a fd
dušku mládenci a družičky Ta
kový pohřeb nemá ani ta nejbo-
hatší dívka jaký měla Líduška
Vcníku Veníkii kde jmi ? —
pospěš si! I'ž nesou Milušku ko
lem Stoehovského dubu pospěš
si než ti ji zahrabou
Průvod pohřební ubíral se pra
vé kolem dubu když jakýsi vy
hublý utrmácený muž m vojen
skou čapkou na hlavě přiblížil se
k šiimařům Myl ještě dost mla
dý ale pravou nohu měl dřevě
nou a na leve straně prsou He mu
esknul na špinavé haleně vojen
ský peníz
Cí je to pohřeb?" ptal se Šu
maní
"Kaději smekni čepici a ne
křič tak!"
Mladík sundal m hlavy vojen
skou čepici a pozoroval průvod
Pa ty mládence všecky zná ty
družičky taky — zdali pak i je
ho poznají? Sotva dívají hc na
něj bez významu myslí že on
patří k některým kramářům
Když pohřeb přesel ptal hc
znovu mladík Sumářů koho to
nesou na hřbitov
"Co ti plátno když ti povíme
tys jich neznal"
' "Kdož ví?"
říumaři se m úsměškem zahle
děli na dotěravce
"Nic se nesmějte I"" povídal
mladý invalida "dokud byl Ve
ník Chmelařův doma a rozhazo
val mezi vás peníze to jaté se mu
klaněli ale když odešel na voj
nu když po třech letech se vra
cí z daleké Hercegoviny s dre
včiniii nohou — "
"Cože? - vy jste Veník?
"Podejť!"
Pak si pospěšte za prňvo
lem!"
"l'roé?"
"Odnááejí vaši liiltíňku !"
Mladík blednul chvěl He nu
celém těle ale vzchopil nc a bel
hal a lidmi na hřbitov
A blízko dveří na tom novém
hrobě se taky pomodlete !"
"IVoě?"
"Spí tam vaše matka"
1'red dvěma lety jnem náhodou
zašel o HvatováelavHké pouti pml
Stoehovxkv dub Sumari brali
nejnovějnl plsnň a mládež taněilu
o závod pod dubem
Zahlédnul jsem mue ntludeho
mezi tím rejem Na hlaví vojen-
tikot! ěepiei Ita prsou lesklý pe-
nU a pokud mu dieveua noha
dovolovala proehAitel m kvapní
iwťi {'Milami ilévěiit a každé ho
podíval '"'I
" Kdo je to4" ptal jtem si
" Veník ťhiiobtiiW i Honio
NeiťitHtný Veník ! minul r
umem a hteilá uvitu lidntku a
by si ni íiitiiněil pil Stochov
kv tu ilitbeiii"
MAjitelé obchodit "H byeh
Vám radiiti" pie pan Jitu l'iťki
ji lti sáltt jet obi dltululkt ! Ve
WeM Uutknd VI "bv vsUdtiii
ittuptelé tibi'lnsl byl! íásiltiilt!
llit tVllit IlobiiVelt! k !U! pohiV
dli sVVilt í ikrtitiik ilitil jmlll
iiikilv ibivtrv v hoti'Vv piiptvi
lé b k iloklid J lt! ieel!4lt ťo
1 1 iluk ii ďtViite ttixt!Ul ietřilo
!iiio tk mttiihv' Ukittsky Uéet V
l i A kdvhVi h tívdift lit plihl-tl
1ti jiďite biti ve vile! jo tttln ty
po liti o po vtttt dotiiAi lnviitM
)M' IVtr Uiibiiki toni k d
!4ii v tiUntWh JívtUtnl JaíI
ntitib ibsUvait Jo Mu pitoti
trtUitn' IVpeiUi lM IShř
bto v £ Stín ťw% ' Sv
lliiViti' ve t liii'iři IH Ad
v% t 'tťM ou nt
Sdružení českých lékařů
vOmaeaSo Omaze
DB 6rAM£K J M
Mev-záp roh 8 u Hkkory
uí Td l)viiit'H WAU
DB KOUTSKÝ JOHN W„
405 isv 'li ul Ho Omnhk
Tdefoii South 142
DB MÉMEO CHAS i
m Willíum ul Omuha
Telefon Dooila4 2817
DB F J 8W0B0DA
J 250 jíž 10 ul Omaha
Telefon Doufán 2m
DB SIMÁNEK 0 F„
12(12 již )'! ul Omaha
Operacím se věnuje zvlášt
ní pozornost
DB KÁLAL F J„
ti27 City national Pauk
proti I5urK!HH-Nash obchodu
Telefon l)ou(flag_17fi1
DBI CHALOUPKA ti
CHALOUPKA
21 a M ul So Omaha
Neb
My tliom uvmleni UiknH ijlo
jrnví(li'l líkuSUé etikety oej
(iriniziijl MilxiiiijcniA VfAkuré
ohliiAnvAnl ktflrAhokolIv U-it
RIIIIIH HellH V k tcrýcll koíl V řllH(lll
mích Kvýrnl puitliiiity nechť ui J
to Jiikyinkiillv rinmbom sf v
rprl vfieli iiitNtiilcli Diilio omib
ntch 43 tř
'eska masť
Pí Rosle Kretschmer
ni ri In i i' kli li VVrAlíitelkll iiriiilulA česU A
livliiui li kofonnlí miuti Tftt DfUJlI V
Musť tuto lest vvliornýiii tirostřnilknni
irnll iitruvfi krve illiln M knutiior
reviniitÍHiM íitmIví neb mulnraló rAny
n:-? i t kiirlMinliulo Jutou Ml ii ofnl ne
duhy vyrniky liíoj ntd Tyto mti
vylčřily trn stu trpících u pro hvoji po
liilillvnii lenivost iicrimjl nbó rovnfi —
NiivSIívln JI oHiibnft iihlio (loplSto udav
ki popis sví nlioniby Krnbiíkii 50c
tm v mink íiV Adresujte 4t -Um
MRS ROSIE KRETSCHMER
3021 So 10 St„ Omaha Neb
PlmtiA DoiikIiin S22!)
II(iJiií ir'Jiiiiii# áliuv vřilv v nliiíii
liiiliTiicinii iMMKyiim vmn
"SLAVIE"
kavárna a restaurant
ollo MM Jldnl 13 ul„ OMAHA NKIIR
KHANK HOSTIN majitbi
IBQQDDDDDDIj
NeJpřeioiAjM pHprava lókrakýeh
přcdpUa i Ccb 1 Biuorickych Prfttrl
n( pAy Kavor perkolatory Z Čechi
AlmanovHkMio tlié proti kalii baliíek
♦180 poStou Dr Roiy ilvotnl baUlnt
8 Uapé Třikrál tabák Vlriinay
BERÁNEK A SYN lékirníci
lfi a WUlam ul Omaha Nebr
♦ Kdo by ti prii dobrá 6eki a la ♦
♦ eluá jídla ať pMjda do nové upra- ♦
♦ váného mtaurantu k
♦ V NUD1R0VI
♦ roh 14 a WtUlam ul ♦
♦ Taktél m6it pp etiloe)ro pUu
♦ liti ÍUtiul pokoji ♦
Dr B DIENSTB1ER
český zubní lékař
PoioltTISCItj National Bini
ita t Murim wni
ti l"'i ulil i'i
at !9II1U St Tl bH 401
A k 1 & k
S vru i vi ""v
NVU' upínáni tekl
LOUIS BURKA
2ay prnla vNf
VutM A"liitt '
iViti h IH -i-i -i i i- ♦ '
fc'u-it ft-i tM k taw tsn ut vai
(til U
É _