POKROK DNE 3 ČERVENCE 1912
Straia 10
F L
Obraz z dob našeho
V NAPSAL ALOIS JIRÁSEK V
"Pozdrav té Pán Půli Co dělá
pan Ceypekf" ptal se P Vrba
jak vešel do vybílené síně cihlami
vydlážděné
"Je doma"
"To si myslím" Přisvědčil s
úsměvem Dřevěné staré schody
vedoucí nahoru jež měly massivní
zábradlí se soškou nějaké skrou
ené Flory na podstavci u první
io whodu minul Kdys po nich
Vavákcm vedl nahoru k starému
ebrstvaehtrnistrovi poslednímu po
wieěí staročeského rodu Maternů z
íCvětnicc poslední po přeslici téže
řladické rodiny poslední ratolíst
tu a kvetoucí
Po těch schodech se P Vrba po
iaždé mrzutě ohlédl Připomíná
ly mu jak se o pannu Terezku
4taral aby z ní byla urow-ná sleč
na jak se přičinil aby ta rato
tístka se ujala a sama nezašla A
iama pak — 1'téei s komediantem!
Ublížit tuk svému erbu!
U Ceypkových dveří k nimž si
oí přišel utíral ještě jednou boty
umrzlým sněhem olepené V kle
autě nevelké světnici jejímiž dvě
aia okny nyní dobře zamčenými a
aepanými bylo viděli do hrabécí
zahrady zrovna na kmeny sta
rých stromů sněhem ošlehané se
Jěl starý ťeypek v teplé kamiolc
r gamaších a bačkorách u kamen
a lavičce Stydly mu a posled
oím jich teplem vyhříval hřbet
Vlasy v týle černou mašlí podvá
toaé měl už bílé i přístřižené kní
ry Pyl sušší a oěi v hubené za
padlé tváři jakoby vystoupily Pi
ta! se na levo ven do zahrady jak
aaíh poletuje pak pHrno na pro
tější stěnu na ztiž visely staré hou
sle a flétna na starý prádelník
oa němž stály sloupkové hodiny
To byly ty jimiž po obědé uspá
ral nebožtíka pána když zatáhl
za Šňůru a spouštěl třikrát kou
aek po kousku Nebožtík obrst
vaebtmistr mu je odkázal jakož i
měděné kuchyňské nádobí ústa
aovil tak poslední vůlí kterouž po
jeho smrti našli v jeho psacím stol
ka V tom mrtvém uspanlívém ti
chu zimního odpoledne (a bylo br
zo po obědě) a jak upřeně se za
díval na sloupkové hodiny jejichž
mosazné figurky se mdle leskly
přikrádala se dřímota
P Vrba mu ji však splašil
Ceypek ihned vstal skoro se vy
mrštil až se cvoček v uchu za
bleskl a hned do posice (na bač
kory zapomněl) dlouhé ruce k
stehnům a stoje tak třeba Že již
ne jako struna vítal radostně
překvapen t
"Poníženě vítám velebný pa-
oe:
P Vrba začal o mrazu že když
dnes trochu polevil ale proto že
hodně fičí A CVypek zas ba že
však že se nemůže dotopit ne a
ae a že ucpal každou skulinu že
nemůže vystačit s dřívím třeba
že inu pan hrabě přidal na tope
ni to že teď padne dříví a pro Po
k% živého že ještě všechno pomrz
ae "A také mrzne a hladu je mezi
lidmi a ptactvem — Tady když
j-iem docházel celé hejno vran
tady v rněstě mezi domy! — "
"A to jich přes tu 'divili máme
celý mrak — " Ukázal k oknům
oa zahradu "Hladoví to — "
"Zajíci a koroptve jdou až ku
favení a do stavení na dvory a
víecko je to prý hubené jako louč
sotva to nohami plete "
"To věřím nebvlo bv divu kdy
by i vlci — "
"Taky že tu jsou tady m Ná
chode n ke Kladsku na horách
Um se ukáznit — "
"I pro pána! Ale já přiložím
"! l fiý — "
"A pro mu ne je tu heky —
i oni i iňtanou u kamen lrí
tihnriuť ni pěkně- td Tak oni
i"řál dřívím f A uhlím ne?" f
it í'im I a litintvfcl - jik (V v pik
a něj vyvalil U
"fMImT Jakv!m uhlím T Kovář
akýiit?" "A lir ktiiM loijto uMÍím To
j! je novota To j o lom h
H ~"
"A jak U aaiioriiné ithli -l
kilurll tioft — "
"J t kmr(l I ipfí
fjřkrtp#nf
A kil frWitt jíh wyUji l
VEK
národního probuzeni
opravdu!"
"Opravdu Tady u Žebráka a
u Hořovic to dobývají — "
"A hoří to? A jo tím možná to
pit — "
"No takoví nedočkaví novotáři
'už začali také některé vrchno
stí — Ale já bych s tím netopili
Smrad je z toho a páry nezdravé
z toho jdou a jak to černí? Člo
věk je hned jako kominík a kam
na musejí přestavovat — Ah nic
po tom není nad dříví — Ale kdy
by nebylo tak drahé! A ještě ho
'není lá to vidím z okna Jindy
na Dobytčím plno fůr teď sem
tam nějaká fůrka a dost a ještě
nevědí eo za to Dne) už chtěli
povážejí za sáh měkkého 10 zl to
je neslýcháno za tvrdé Hí zl! A
jršté jaká chatrná míra je toho
na saních jako šafránu"
Zn řeči už chopil se stolu když
ho však chtěl přitáhnout ke ka
mnům Ceypek nedopustil a učinil
tak sám —
Zůstal za stolem na lavičce u
kamen P Vrba usedl naproti na
židli li hned sahal do šosu pro
karty ale kniha která ležela v
Jevo od něho v rohu mu přece ne
dala Pyl a nevelká prostě váza
ná z tuhého papíru Jak jí zvě
davě otevřel a uviděl řádky kli
katého písma švabachového na lín
kách olovem tajených neodolal
nachýlil se nahlédl
"Naštikň rn odrau Sardelovau
Sos Vozrnesc ku4 másla Sardele
drobek Manky citronoviho Softu
nalejfcse vy na a trošku včemse Ki
pavařy" "A oni mlsnoto!" zahrozil P
Vrba vesele
Ignác Ceypek vázl v rozpacích
Usmíval se a že na své úkropy a
kaše knihu nepotřebuje ale že ji
měl když ještě tú panu obrst
vachtmistrovi strojil to ví že
teď podle ní nevaří kde pak a co
— usmál se zatrpkle — to že si
jen tak někdy Čte jakoby vařil
"To já vím vědí ale tady to
že tu knížku kterou jsem jim o
riehdy půjčil jistě nečetli"
"Čtu () čtu velebný pane ale
ještě s ní nejsem hotov Když
také zrak už — a — — "
"Ó oni ferino na štiky — a ta
dy — " Maně zas obrátil listy a
s úsměvem nahlížeje říkal : "Ka
nirované Karbonát le — a na ííeo
nezr Smaženy Passtiéky ™ na to
mají zrak" žertoval "No tak si
sladějí život a políkají sliny Ale
teď vědí" zavřel knihu a odsfr-
cíi Kyz jsme se tatí uouno po-
slili
Vytáhl ze šosu staré dost usmo
lené karty položil je na stůl ale
nehnul jimi Seď'l nad nimi oka
mžik jako zapomenutý až se o
zval :
"Pože eo t-n chudý lid zkuní
takové mrazy!"
"A tak dlouho už to trvá!"
"Věřejídi pak že lidé už seka-
ijí nábytek když není Čím topit
Ja irn tam vedle nás ostává chu
dý krejčí Mťli jen dvě postele
a jednu už rozsekali — "
}' Vrba začal míchat
"A vojsko eo zkusí!" vzpomí
nal soucitně Ceypek "Teď na
marše! A musejí prý mašírovat"
"Mašírují Zenou Je za na ty
Jakobíny Ale f-nfokrát!" Hlas
mu zjadrněl a v očíeb zahrálo
"no Kusové — To lyšdi že už
táhlí Moravou duKi do Itálie — -"
"Tady zidira j-iik uťat jnví íiI
já nikam lo-přijďi a že prý mť-li
! ní J ř d Uru -ni ve Mi hu — "
"Ve jtnčbu v tčh mritríeh ve
dne v ii#"í h jítč ki proiikali
nbník a koupali se Pravda ne
všichni ale koupali s Koáci
"df jejii h jízdid vojsko To prý
unii na to koukali A i í W pán
tm i Ví lnč píij l t Itřoťmi!i
mhijl je ft 1'nvh é finj llkáu!í
ve ibraiit mčii při Mini evi Vnl
jiilíi v ohni tu iti"j áii! tak
ií'0!" }" dal i i'!' inu tij i i
ko uprtmtťiun jhí fUS'm kaprá
'fm p dru n iiři ífi i t
l-'s!i priMiity " (Vypek phkýll
'div-ii itnitiAI i hrl kirty jel
I Vit r- inl
I djiU U fV r4i ft hriíi
I Vtba ♦!( o i iuvrtól jk
Hiu jfwlnři! IUvoii m)J!Mik
ťru rí"l NVo-bd! tlk Oivat
i jfou di plrtkint kafrt U
rlítm iktifdilnl (Vypkovai
"A o jejich komendantu slyše
lií" C!eypek upřel na něj vyjevené
šedé oči
"O jakém velebný pane"
"O Ruském — "
"To ne neslyšel" Znělo to dost
netečně bez zvědavosti neboť
(Vypek se v boji nerad vyrušoval
"A jak by ne! Vždyť byl a ni
mi v sedmileté vojně!"
Protivník náhle oživl
"Je-li možná velebný pane!"
"A toť se ví to už bojoval — "
"Jak nám Kusové pomáhali!"
"To je starý slovenský hrdina
Suvorovl Znají ho? Tenkrát byl
majorem četl jsem o něm"
"A toho neznám"
"Ted' už je maršálem a nej vyš
ším celé ruské armády — Ten už
Turkům něco nasolil skrze hrdin
ství" ' "Truiiipť! Trumpf!" vrazil
(„Vypek do proudu
"No a teď nasolili mně" P
Vtba se té ráně jen usmál to že
se tak rozehřál Husy a Suvoro
vem "Ale vědí já se jim také
odsloitžím jako Kuvorov Ten byl
také zabitý — fitidi Je můj — he
le zabitý jak vedl vojsko na Tur
ky — Sešikoval to — Dávají! Tak
já nesu — S Šikuje to a teď vor
waerts 'mars — a v tom báe —
dostal ránu omdlel — ale najed
nou se vzpamatuje — lnu inu to
je karta — tedy co pak chci říct
— pravda prokoukne — vidí že
vojsko coufá — Ale šlaka — to
zas mně? — A tu křičí ještě jak
na zemi seděl: "Mé děti já jsem
na živu stůjte počkejte my mu
síme ty Tureeké psy pobít! Vy
skočí a — " 1' Vrba sesílil hlas
a přízvukem jenž měl býtí ru
ským volal: "Stupajte na pra
vý!" Starý kaplan také povstal
kartu v ruce nad hlavou pak jí
pleskl o stůl a zkřikl u válečné
náladě: "Stupajte!" Hned se
však nahnul nad stál jak dopadla
(Vypkova vítězná a druhá po ní
zas- Poslední rány padly Cey
pek špulil rty a ticho tichounko
pohvízdl zakmital prsty volné pra
vice až se zasmál (nemohl se u
bránili) když P Vrba vykřikl:
"Oni Turku jeden!"
Kaplan zčervenal ale dal se
hned do smíchu
"Tak ještě jednou a půjdu mám
ještě cestu"
Zápas ten po dvojí porážce vy
bojoval P Vrba vítězně Dvakrát
se Jiří tom podíval přes karty pře
kvapen nedůvěřivé eo ten (Vypek
dělá že snad zase naschvál to že
by se mu poděkoval Ale (Vypek
kmital [osly a tichý hvizd zněl mu
se rtu jak se dívaJ do svých ka
ret jako by v hlubokém přemítání
o poslední zoufalé obraně Nic
však nevymyslil když nechtěl —
Podlehl na oko statečně se bráně
když bylo rozhodnuto řekl s úsmě
vem: "Toť jsou jako ten Kus ve:
lebný pane!"
Karty zmizely v šose černého
kaplanova kabátu Nežli se však
P Vrba úplně přistrojil pověděl
ještě nějakou novinu vojenskou
válečnou a také co on o té vojně
míní a troufá Kád to tu vyklá
dal poněvadž byl tCypek jinačí
posluchač nežli stará 1 Jančíka
rozuměl tomu Vysloužilý voják!
A to starému kaplanu také laho
dilo že býval takového náhledu
zrovna jako on a že také soudil
že s Poiiaparlem je amen t r že
je v Kjrypté politován bodejť a
teď že Jakobíni — no! — A Su
vorov ten šedivý slovenský hrdi
na ten že je zničí na padrť — To
"slovanský šedivý hrdina" Vrba
četl a tuze se mu to zalíbilo Al
(Vypek zrovna tomu nerozumél n
divil ti- v lilehu proč 'idiiVehiký'
když je ten chlapík ('"tierál Km
A!" ani m hlesl prisvědčov4l a
ttd za "habt nelit" třeba n ji
ko f ruiia i v baekofHeh když
ttiěl li'"t k odehobt (Klttl tik 8Í
mu P Vrba podal ruku Tu mu
teprve upřímné dekoval m tit
liéj V poltili! 114 Hj Opiti! ié!ii
člověka a proil kdyly r veleb-
1 J-!i píliel k lí liV lllfil li' 'byl
pi litiny
Milane li takll přijdu A při
neiti in kiiDku" dtl i
ú%m " ni "No ale ní i 'i iJhi
lltálll ji ié e ! o "
Ale kam M í 'kl i Meiel
V v oatmv oltáhl i i! f4
inUto litedí ' li ! í 'k'l II k t
eiii a e J lAétuíik v l un )di
tokétn tiehu al pije lfliHJ V1l
mtihl d!oiiKoi iiini jtravirl hi
ióftř lopkíivýťh hťlin li i prá
drliilku ul! Hrad jJieh
troj jmld
Kovové zvuky slabé ale lahod
né jako nepronikavá příjemná
vůně sladce vyznívající linuly se
hlubokým tichem jako zakletého
pokoje do něhož padal avit sněhu
hustěji se chumelícího tlumený
km'eny starých stromů před okny
v hrabécí zahrado —
Kdys tak uspával svého obrst
vaehtmtatra a sám při tom usínal
Teď stará vojenská píseň o princi
Ku genu Savojském začínala loudit
n na víčka jen jeho a hned Kdys
ozýval se v takovou chvíli o patro
výs chrapot z pokoje obrstvachtmí
sirova pak i z toho kde seděl
(Vypek u hodin shrben hlavou
nachýlenou kjímaje To bývalo
duo obou starých vojáků Teď měl
(Vypek sol o —
P Vrba vyšed ze zahradního
domu dal se Lípovou ulicí také
pustou a tichou z té do Ječné
kterou měl namířeno do fttěpán
ské Zmrzlý sníh vrzal pod noha-
linu a jak se od Petřína sem opí
raly šikmé paprsky odpoledního
slunce růžové se rozjískřoval —
1'řit libovalo
Všude kudy starý kaplan šel
byla okna uepaná pilinami a me
chem jako cejn jeden ledový
květ a vrata všude dvéře zamče
ny Všude se bránili krutému mra
zu který ostře pronikal každou
skulinou
Ani Jeéná ulň-e zasněžená mí
stem se závějemi sněhu nebyla ži
vější Od shora dolů jako vymře
lá ani pes nikde se nekmitl Jen
jedny saně přelítly níž s někým
v beranicí a v ohromném kožichu
KňA od mrazu plný jíní po srsti
v uších uháněl tryskem v obla
cích páry již vydechoval a zvon
ce jeho v ten okamžik se stlumily
v hlasu jako by e mrazem zají
kaly Dvě chudé ženy zabalené v ob
nošených šátkách mihly se kolem
I' Vrby a pospíchaly skoro poklu
sem k sv Štěpánu Mráz P Vrbu
také nutil do rychlejší chůze Cí
til zase jeho jehly ve tváři jak
jedovaté profukoval pod plášť až
do rukávů jak tuhla dobrá obuv
a jak nohy začínaly zábsti Vzpo
mněl si že by z toho se mohli pro
budit brabenej že by měl jít ra
ději domů
Nešel však nýbrž k sv Štěpá
nu Namlouval si však že ne dlou
ho nezdrží a těm tam že je hůř Od
kostela v právo opodál zvonice sl1l
patrový dum ne tuze vzhledný —
Dvéře byly přivřeny ale ne zam
čeny Jak vešel shlédl nu šeré sí
ni kolik mužů mezí nimi obé žen
ské které ho pedběhly Všichni
se tlačili u dveří do světnice vši
chni chudé oď'ní muži v chatr
ných pláštích dva i bez nich jen v
starých kabátech po krk zapja
tých všichni bez teplých čepic
jen v třírohých sešlých klobou
cích v obuvi ha drn mi otočené vši
chni schoulení hladem zmoření
zimou se třesoucí zkřehlí sinalí
ubozí
Jakmile P Vrba rm-zi ně vstou
pil oživlí jako by jiskra do nich
vjela
'To tu děláte?" ptal se oklepá
vaje bot umrzlý sníh "I'roé
nejdete dálí"
' ' Nesmíme liem ůžeme ' '
"Nejsme z fčhlu čtvrti"
Odpovídali najednou a hned v
to prosila jedna Z žen: "Poníženě
prosím jemnost pane vezmou nás
tam"
"Vezmou pro Pobit jich pro
sím" Žebroiiila druhá a v kvílí
vou tu prosbu žen povzdechl z hlu
boká chorobný hlas tuužnký
"Už jsem dnt nif nejedl !"
A ostatní muži schouleni zslna
lí zapadlých raků žalovali sbo
řem jeden přen druhého :
"A mr?n tr ! Už to in-vy drží-
llir!"
"Priič i-j I !e do o' čtvrti?"
ptal P Vr''ti hodné italdat
kon piWip" vnitru šk koř
moie t n
"Je ! tm p!ti' "
"Viii- v křiídé člvr
ti
" l! S j-i ni I isii den" oznamoval
liejxttrd v lu iiiieiiéro liífobéin
klob'1'lkll " í v Jttldřieli ale
přtiii zi jit I i lf!i e akv rihřit
litjt tl jiii tnu l dilic "
" K lvi i !é l i ly tolik mid iU
tt " v ii čtVflI la Iv viude " -
IV Vrl i o lei! 1 1 jjlii t y e nu
nu' !! pk d za kliku a íf k !
' I' (' t "dit int - i
VÍ I "
J'' ' I ť ' ! ní # V nřnni
lUMi )V e idni iolaU dít o
KHvirof v trní i a krutvVit mra
t a Mali u %IU fary iHfftil
l - l - l - í - l - - il - - ! - l - i - lll+l - i - l - ll
Upozornění!
Tímto oznamuji ct krajanům že jsem přerušil veSkeré
obchodní spojení s pánem Ehornem v Orland Cal a žádná
Iolečnost Khorn & Bulin už není— a tčm kteří mn5 pali a
dostali anglickou a i českou odpověď uvědomuji že se tak
stalo bez mého vědomí
Každý kdo aobč přeje cokoliv včdčt o zdejší krajině pište na
adressu: 49-3
BULIN Sc CO Orland Gal Box 112 neb Hamilton City Cal j
!-i!-l!i-I-i+ll-iI-iti-IlH-I-l-I+iI-i!-il-i-!-l-!i+i-!iří-I-l-i+i+"
DR JAMES W NOVÁK
český zubní lékař
('uiitinmitnl lllock — 15 a I)oii(hii ul Pokuj t 4 v rolm nud Hnrg Clotb
iiiK Co — Office VLonei Douglua 5D77 — Jlenlilonru Olí William Strj
Plionn: DhukIhi 00 1 (i — Krajané t vnukova kteff nejsou l ilom&nt prací
ruhsFukMti iokojiiií uílul dohřn k'ly při nftvltfivě Oiniiby rajilou k Dru
NovAknvI iit ym ypikrÁ irfti v otiorn nvm fiiAt 34tf
Chudáci hladem a zimou zrovna
divočeli Mačkali se a strkali lk
ly šťouchali nej vlec mužští aby
se dostali hned za pátera a s ním
do teplé jizby kdež také podávali
občas i teplé jídlo Ženské se brá
nily a úpěnlivé vykřikovaly na P
Vrbu aby se jich ujal Ten se do
stal na okamžik sám do tísně v
lom klubku zuřivých chudáku až
í ml kliky ho strhlí Ubyti v ji
však na novo vykřikl
"Žádného nevezmu nejde to —
Ale tu mále — Počkejte zpátky!
Jíst vám dám"
Zarazili a ztichli když viděli
že sahá pod límec svého pláště do
kapes Ale jak vytáhl kus chle
ba a pečiva kus chňaplo po něm
deset ruk až jedna Z lih li kostna
tá žilovatá ho Vrboví zrovna vy
trhla Ostatní byly jiy se na
šťastného lovce vrhli ale P Vrba
mě pro každého kus Vytahoval z
pláště rozdával a dfitklivč nabá
dal :
"Tu máte jezte nlo tu musíte
počkat Počkejte podívám se bu
du prosit a bude-li trochu místa
nechají vás A teď mne pusťte I"
Zaklepal jednou podruhé když
se nikdo neozýval vzpomněl si Že
ti tu chudáci jistě také klepali a
bušili že vnitř ví na to ani ne
hlesnou Proto hlasem volal kdo
je aby ho pustili — Ženy a mužo
vé na chodbě zatím polykali hlta
vé hrubá sousta jež z božího daru
zuřivě utthovali rukou i zuby
Pvéře ohřívárny se na iolo ote
vřely a tou průlinou protáhl se
starý kaplan Prostorná výtope
ná jizba jejíž teplo P Vrbu pří
jemně ovanulo pře to že vzduch
tu byl dusný byla [dna ubohého
lidu Seděli na dlouhé lavici po
dél zdi u oken zamrzlých plných
ledových květu neděli prostřed
kolem dlouhého nekrytého stolu
krčili e na podlaze na konci dál
ode dveří Stáli o Zed opřeni vše
ve směni starci stařeny v šátkách
i ěej í h j stařen tu bylo nejvíe a
Žen s dětmi Všichni takoví ehu-
Sdružení českých lékařů
v Omiic n South Omiio
DR ŠRÁMEK J M
ev-iip rh ě a llifkory !
Trlřua poufLa (}
DR K0UT8KÝ JOHN W„
i & ♦ 21 ul So Omaha
Tlru fiuuia Ul
DR NÍMEC CHAS J
l Ufí William ul Omaká
Tlfa I- !tf
DR r J 8WOU0DA
VI A jl td Omak
Tuř tw- tm
Uf aW% 4at Wkah r4l UtaKaé yitrM
tai fUr4 iUitlat M4iif Uaa atM aM Uft%
Ut lawtM at f%Umft %t ) )af aylaU
t r ''- aiil aW %akk
- !l - l - - l - H - l+IM - Hi - l - M+l - +l - +l
ž
í
+
±
Mm
-4
dáci jako ti tam přede dveřmi 7
chatrném oděvu přepadlí ale m
ve tvářích mrazem promodralí ne
bo sinají
Měli tu teplo a také tu dostali
jíst sice jen polévku a kus chle
ba ale neměli alespoň tak velkého
hladu A neděli v suchu v te
plo —
Proto také nezmlkla jizba zou
falým tichem jako mrazivá chod
ba nebo pustá ulice Hovor se o
zýval ze skupin těch ubohých vět
šinou tlumený nejživější z koutu
kde se děti slezly v kupku Někte
ří však muž i žena stáli nebo se
děli mlčky s hlavou sklopenou a
kalným zrakem na Černou podla
hu upřeným a mj slili na své pro
které tu nebylo místa i na to jak
bude ní i také je samy odtud pu
sií aby uvolnili zase jiným z far
nuslí (Pokračování)
HLEDÁTE domov?
Na přání mnoha našich odběra
telů a vědouce že dnea jest vel
ká síla nesvědoraitých pozemko
vých jednatelů v této zemi ktg
rým se jen o to jedná peníze i
ileho lidu vylákat umínili jsme
si že podáme čtenářům naiicli
časopisu spolehlivou informaci o
krajinách do kterých se hodlají
přistěhovat a o okolnostech kto-
é tam existují Naši informaci
mísíme ovšem čerpat z vládních a
státních raportu a ačkoliv tím
máme hodně práce nemíníme avým
čtenářům za tuto práci ničeho Čí
tat pouze jen za výlohy kolků
papíru a obálek Ale cítíme že
tím se našim Čtenářům velice za
vděčíme a jelikož jsme první í
ský časopis který podává kterou
koliv informaci svým čtenářům
soukromč a spolehlivá doufáme
že snaha naše bude uznána Na
výlohy dopsáni a kolků zašlete
10c na: INFORMACE Pokrok
Publ Co 141749 So 13th 8tr
DR 8IMÁNEK O F
1W2 jii 13 ul Ouuka
Iwt
DR KÁLAL r J„
'-7 Oty National Kank
proti PeniietUiVU !hla
Tifa tViutiM jret
DR 8W0B0DA LOUIl
3H Iaito Pik OwU
Tllf ISnigit Bif
