„11
5
4
i
„i
i
1 ' I
Když tedy ccjioi m' svolil odká
zal jej PHH iiiv ještě nějaký
den čekal ž mil oznámeno bude
kily by vévodovi se představili
amčl Hlasivce žil nyní v blahé
nadějí a radt jeho dovršena lí
HfiTii který fíiu Klíška byla první
z venkova zaslala Divil se nemá
lo že list len ač záhy po příjezdu
na venkov napsán byl tak dlouho
m pot ti lovu I nežli ho došel Ale
byl tu a přinášel právu o Klišce
Mluvila k nétiiu poznával jí o
pět po tčHi srdečných pni vdívýcb
slovech plných nelíčeného citu
Když na to byl k Pelelovi povo
lán dověděl ne že vévoda Kumn
ský dříve než byl zamýšlel náhle
odje) na své panství líni puk že
m riie nezměnilo ledu že nutno
přřdstavíti až na klMiinkvHi hraní
cích IVIH ujislíl překvapeného
Hlasivce ž' muže na jisto jiti h z
'podpory na delší tu cestu se mu
dostane I stalo se tak
Poděkovav a poničiv se álechH
němu profesorovi odebral ne tni
vcVr jestě "k ěeské koruné" Re-
AI i e tmu všichni vlastenci 8 jeho
přátelé a známí kteří tam ehodí
Valí
KíK-i ú loučili vvžádal MÍ ZHe
ný ' věnování'' ftef jeho hýlu
jadrná a piilerovunii urovnánu h
případná neméně í ozdobm h
vtipná aň míhfem pouéknd těžko
pádná tak ž! Mmlouehajíeíni w
zdálo jako by nějakého vlantene
Hého řeřníka ntoletí ieHtfiáetého
IyAelí ' ' ' "
Vybízel VMHmy a Illanivce zvlá
Žtě abv na vlHnt mvoii nezafiomí
fjali lánku k ní Sířili a jak mohou
abv ií hIoiižíIÍ fiaecz Hlaniveovi
žehnal a mnoho řtéxtí k tlalSÍ jeho
pouti h víemu pfíHobem zilaru
pfál
Druhého dne Antonín navštíví v
Hradčany u Bohem dav paní Vit?
narové a roielinav f u hrobem
vé matky odeel z Prahy
(eita naň blahodárné pÚHobila
C-ím blíže k cíli své pouti dochá
zel tím byl jařejíí myli
ťaem w ovsem otázal: ' '('
kdyby vévodovi se nelíbil? Kdy
by tě nepřijal?" M byly to jen
okamžité ehriuiry
Kraj ěím dále tim půvabnější
ťpal Hluneění minul větřík od le
hh vanoucí ehladil Illaxivec ne
dal bezděky do zpěvu Nenadále
byl víak vyrušen
"Hravo! bravo! ně Sovími j"-m
nerozuměl!" ozval e blat v prá
vo a htinu koíaté lípy opodál
korunu wvoti rozkládající vyčtou
pil veliké postavy vážný muž w-
jící pod kloboukem biiou vláwukM
eopáukeiu I var jeho (!
rděié zdravé barvy oéi živé
jiskrné Ve věku pokrmil ' IAI
wvih ' vzezření Št jeho lJ I
" pi "VT vcjie hI m hý tdiu i -
htarovftki'híi —
"Máte kuleěué prkitý rTa
řekl iifíiiámý pozorné í M-f
irotiizcie "lítuji Ž" "v JMU
mně IleliHlIiil
fllrt-sUťť m uMuál "Děkuji za
poHivalu" řkl duíde ne ukU
Neiiutitn p'tíl Uiiviiu ruku
a vi mil íl !ikl IVŮV ÍVf-Jel
jeb Jliu'll ťlloVU (elittpd j'Uo
ntk) a i'p ! jt rlHiH j'UiHi
"I II! - t i l hi
jrl prattvin! v Imi p"ruí
its-hi is íiMiuhn i ( bl U
rťiu y %UkUfvm t S§rhiě m
Í# % t- íti d toe íii ttmíj4í pt
t!#v p!Ldutft rdv'iti i
j př4'U td a
my Mbnd n !' ' p-itnrrh
a ittf I-Midd a Itl-ni tisi
híth r-N Í'l! : Ki
U-J I' tu #flii nit Hřij
Na dvoře
Vévodskem
nemůže uplatit i to co povinován
je vreluiohti OiNiizoval toto jed
nání Mluvil viMiiivé a rozhorle
ně (ně! mu pří lom plály
lelio Kpoleéník chvílemi m zálí
bon uan fiohlížcl l'řed mentcni
rozloučili Xáchoilnký doktor po
dal MhiHÍvenvi ruku a za krátíc
mizel ze elil htřolnll II UHIVCI
pak kráčel dále k méMtu
Na zámku náchodském panova
zviáilní ruch a život A nebyh
také divu Víc ehvMiilo te k vel
lícmu vystoupení na jeviíti o němž
UŽ deláí "'ai vAnde fe iiduvilo
Vévnda Knroirnký miloval diva
dlo a zvláfclé rád přítomen bv
veselohrám líyl i velkC příle
budliv jakož i vévodkyné která
liředmAím opeře přála
Xa zámku náchodském dal vi
voda l'etr nad prostřední branou
'ofpdAlp iijpoiou h n]ai ippij
S'rolí jevišti utkvěla w nádherná a
pohodlná lože nud niž zuřil vyřc
závan' erb vévody Hurónského
Vedle pak V pl'nVO a V ievo by
I " dvě malé lože nichž ta v pni
vo bvla bohatými ziWonami úplně
ziistřena Tu vévodkyné M-dáva-
la iiebvlo li ulavnéjáího předními
ní kdy i boku avého manžela
velke lozí w zjevovala liyvala tu
éaslo od níkoliu ani viděna - ani
vvrušována Zřídka kdy koho
seni pozvala' 1'ohyla tu t na chvílí
oři zkouškách a průlinou mezi
záslonami zrak podporujíc uklem
dívala kc na jcvmtř
šero panovalo v Jožích prázdno
tam i dole na weiladlecli Jen nu
jevišti a v orchehtrn bylo živo
ňiim rozmanílých hlasft jedno-
tlivé tony nu zkušenou brnkaní
strun mi houslích jež hudebníci
lahodili nékdv ráziié zahuěcní
bas v tu a tam dív'í hiiiícIi vše' to
ozývalo m v zmatené řtiněnici jak
již bvvá Mtrojí-li m' zpěvací a tni
debníci na produkci V orehehtru
iiřed xvvm Htojankem atal rciíen
schorí 1'odhájský V levici držel
modrý šátek v pravé tiskl iiiei
palcem i ukazovátkem vonný šnu
Měek jímž ne obě a posilňoval
Krátký krcek napínaje hleděl na
vysoké jeviíté kdež V pozadí Zpé-
vitci a ! vačky byli scradcni
Hvli to tét ínmi Milkové a dcerky
městské sitiií M'liotníei jimž za
ochotu vévfida velmi ítédíe se od
mřňosal í'o dvůr vévodský na
:'tlltl-t Iťii ííl tá fi'llJI íiOtl1 fOll flil
města neMSilí jnoiiee tlil hoře jak
fUíleží hirtléni jhkoby ke dvoru
patřili Mhiuo to by h ve hboru ně-
c J ik akt Til kti ii pfo itraniii hyn
( iHfao ai
i ale ve ZpeVU lilllll
ti vypomáhali
I " řvull 1'odhájský
Uee m
'li'řk
1
ilkň odd d se tenorista
i) ií 'oei f !í iiáiiii liéil''íův Jitnff
k pámil uéit-lův Ji
ku i ip p J ho "paiu' lusífku '
iktt I 1 lo onen m! tdik jeni
t iS-f i krábHs ititrttn ni pádem
Viu pmiA piiiiiipšb do úíkých
línf il lil šidili' tio s'íiIi'!io tilil
(O ÍKi! I ptlb ipUrtlíUll ilUSlI
(!rf j in' tti Uki-tio luiiď-lici jevd
níriii Um dm In d ibrt-lm sidť
a jHii íiiliiiiiui hliedliiko při
nd n itniipi pl húdkéi h k
{ ii rmíi -'ti I t pfioi i
V ti- til k'M'íiO
' A- šli jedi 'tl Mlli llO' 'k
"i: S -t Jtriř (# MU "
J hfi intti(i plivnuv d!tht
ti#ltri
fl ťUl-i ni pi ii
n o Ik funím i'i-ir'l ií '
)í t iv i:dn pmiMi aut Jeho
t i J-j =V-k kp buk jcnl
p'-i' pl i c ilal ii-t lv
o i f -i ř j ik i a iil l t
í i --iM d řHii íiut'ii I
Josíl'ek po chvilce teprve odvá
živ se k tlcvcHtftm se [iřihocil a
vážné promluvil: "1'auno Mařen
ko máni vám něco vyřídili"
" 1'oHloiieháin punc loKÍfkil"
Dévéata dala do smíchu
"Jen se tak nedělej! Víak my
víme! I'řed námi ti pan Josířck
nic nepoví Viďte takové tajem
st ví není pro každého"
Jimífek si Zapálil"
"e to vzkaz od pantáty " vy
mioiival
Když řekl vzkaz pokývla
lila vou
"Však já na to nezapomněla"
V tom hlomoz na jevišti zašu
měl hlasitěji na schůdkách a na
prknceh zavrzaly 'čelné kroky
Jedna z dívek přiskočivši za suk
ně ji zatáhla
"l'Ž je tU — UŽ je tu!"
Mařenka odtrhnuvši se ihned
m běhia na jeviště I'rávé přišly
dvě ólíiilky zpěvačky a čtyři zpě
váci mezí nimi Arnoldi
Očj všech vlastně ocí dčvřal
utkvěly na tomto sličném mladíku
jenž dvorně známé kol pozdravo
val l'odu''itcl viděl jak i Ma
řenka jen na toho cizince pohlíží
ba pozoroval že mnohem dychtí
věji a pozorněji než všecky ostat
ní Zamrzelo ho to Což nema na
jednom podívání dost? Jak o néui
uslyšela ihned odskočila a tcf -
o"'i na něm nechuti muže! Mrzut
odee k tenorům
Kapelník zaklepal a každý se tm
své místo postavil Hudebníci
chopili e nást rojil zpěváci vstou
pili za kulisy Josíťkova skupina
byla na leo na právo stály zpě-
vačkv a mcí nimi Mařenka a tam
za děvčaty - Arnoldi! Zdá e že
přípio hledí na Mařenku "l'rné
práv tam zše IVoé se tam po
postavil f " [ital se v duchu Josíťek
Xeslyšci co kol druhové hovořili
nevšímal s! ničeho a hleděl jen o
přené v právo když Mařenka stá
la a za ní - ten Talián! A or
chestr spustil hudba hrála zpěvá
ci zpívali rtbory vystopovaly u tu
žby se ("aseui kapelníkova tak
lovka zaťukala u rázem všecko
ztichlo Tu vytkl co kde chyb
ného a poškozené místo opaková
no h tak dlouho studováno až to
šlo ''jako z vody" jak pan rcenH
choří podotekl
Když dnes na zkoušku se stru
jil zavolal si Mařenku a pravil:
"Holka dej o zkoušce dobrý po
zor! Tuhle jm-if) mluvil m tím Ta
liánem a jeho podoba mi pořád
V hlavě leží Zdálo c mí diwnd že
někomu je tuze podoben až mé
napadlo ~- že tomu — eh — Ben
dovi" a jméno to vyslovuje cítil
uvnitř odpor
PutHka to zaslechla
"Co vám to naplat? Třeba mu z
oka vypadl ncuiáte-lí ptáčka mi
lného Mařenko liž jsem se chtěla
několikrát plát fcchovala-li ten
balíVk co po něm v pokojíčku zů
stal?" Dcera přisvědčila
1'l'i zkoušce potom hrál 1'odháj
ský n eiteui a ohněm až v tváři
zčervenal Malých pauz užil k to
mu aby šÚUpcěkeni e občerstvil
X jeviště téměř ani se nepodíval:
ale kdvž lam velké tenorové sólu
zazviťVlo tu jím to trhlo Ohlédl
se po zpěváku — - Talián!
Aie i dcerka učitelova zapomně
la na svíij úkol Jakmile byl prve
Arnoldi vystoupil bedlivě si ho
všimla jak dalece možná bylo a
hledala podobnost vzrůst podo
ba - ale Benda tenkrát byl vousa
tý a všei ken zpustlý - ten tu jako
x tai vlnky — podivno ale když za
zpíval zapomněla na všecku poo
rováiti a uimIm ioi jsouc ziiiiia naň
trtk jako všichni ostatní
Arnoldi hrál a zpíval tak ut-ini
ceně a kriíxné! ('usem mrkl v pra
o k IimI Imi- Tam rk bylo še
ro tttslouy jako vyřeíávBtié -- ale
kdyí vilktni svou arji iiinl tu
pdtnuU se jMitM a prúluiiHi klo
w #íbiesk!o
Kapeiliik um jednou MiwUtt (ik l
nýbri kpikoji'iiě hl t on piky vn je
ibre-t liitk píirtitttri tkhi kolt
lioiíttl llniUé jedilAuí kkoué-to
Artioob ii m I do přib hlí jixby
kihi psijtut iJviuUký ublii bllik
itt-i veui
"sktiiiU"! im!" poromV 1 'p
%k U" m i iMpij k úti'ua píd
liot il Mllin ill ji h V" l'kllj Její
V pnul vťiHÍkv tiA '-ři pmo
čit tí i Arnoldi míli5 of
' lliKlill! JIhih{ k1cilť puln
tit {"čtř iplnit iippvší vňti
Krok b h (íttwit tbé(ý ai d-i bÍe
loilaJftiý íiubrřr" Vtmpilf M l
v e itkUiiil stiWld Utlíillo
íítufela
('tul!' i pfij-iuii4 mUtrt'k v t
p(K)(lt i %ťl? íiÍÍ Wtll
kyně odpoéívalH na pohovce v ho
hatý pohodlný' šat domácí jsouc
oděna
" Přistupte" pravila vlídným
měkkým hlasem "('licí vám avé
uznání vyslovili Zjiívalť jste tu
h rit ((řekrásně Jsem nadšenu"
Zpěvák uznáním tímto jak se
zdálo ualiejvíš nlihtžťný Zliovu se
ul loiiil
"1'ochyboval jseiu wtále o sobě
aJ i Vaše Výsost tak milostivé
ráčila nuíj zjev unati nabýváni
důvěry a vynasnažím se abych byl
dokonalým - — "
Vévodkvné proiieshl ještě iělo
íd{ otázek divadla se týkajících
ale za ře''í se na okamžik odmlčela
hlas její byl jaksi zamlklý jako
by w chvěl
Arnoidí si dobře tuho všiml že
její oéi se blyštěiy leskem v néiuz
vášeň rilane l'odabi liul ruku )l
jakoby dobrotivostí a laskavostí
uneíei) a přemožen skleni na kole
lio a přitiskl vřele rty mi luiiaté
zalúžovélé její prsty
"Co pozorují - planoucí květ?"
pravila usmívajíc c jakoby ted
teprve květu toho se všimla
"Mňj talismau Výsostí
"Snad od nějaké princezny z je
víŠIě'"
"Ó nikoliv od lesní víly"
"Tni' tajuplné 1'smála hc
zpytavé naň hledíc
"I pro mne tajuplné opravdívé
tajejnsl ví Výsost i"
"Tajemná híititríc Můžete ji
pověděli ?"
"Dnes o polediiách zdřiml jsem
v hájí za velkým stromořadím (
zdálo se mi že zjevila se mí V lese
nějakém vznešená krásná bohyně
Já spauiloslí její zanícen sklesi
jsem na kolena a vztáhl po ní tou
žebné ruce Ale tu jcm se prolni
dil Xa Jirsou mých ležel tento ru
dý mák To ji st to tajemství Vý
sosti Kdo mí ho položil na prsa?
Ale upomíiiá mne na krásnou bo
hyni a mám ho za svfij talismau
Zdá se mí opravdu že jc-t — "
"Již zvadl -"
"I zvadlý zúslaue talisinaneui"
"Věru tof záhadné Xezbývá
než po hájí hledat a onu vílu vola
li — " pravila usmívajíc vévoď
kyně
l'ak pokynula
Xa jevišti právě zazvučel vo
líce ohlašující že odpočinek míuul
Arnoldi byl propuštěn
Vévodkyné opřela hlavu o měk
ký čaloun Záslonou již nepohnu
la Dumala Spal li éí bděl
Csmála se Buď jak buď Jest
obratný má ducha — a — krá
sný —
Zamyšlena odcházela do vých
pokojfi
"Vzplanula jako rudý mák
vzplanula — hoří myslil v du
chu Arnoldi na jeviště se ubíraje
Byl všecek spokojen n vesel
Okolo sedmé hodiny zkouška
skonVna Zpěváci zpěvačky a
hudebníci se rozcházeli Xa dvoiV
se zastavil ještě na Hnili 1'odháj
ský s kapelníkem
"líačte dovolit pane kapelníku
Jed ten pan Arnoldi opravdu Ta
lián?" "Ovšem že Tak zpívat a záro
veň hráli jellolti Vlach dovede
'ro' se vám nepodobá?"
" [ já jen tak - - ale umí česky"
"1'mí a celkem dost dobře Zdr
žujct se po delší dolní v Cechách"
"A kde račte dovolit i dřivé
byi?"
"!' vévody jest teprve dui mě
síce J cil tím i I trvám členěni
Vbišslié s-pide "!!! i v Vrtit""
IíoloUili s"
Jiiífck tái opodál zíraje upiv
uč ke dveřím juni veH ehoríst
ky v hó v Mťi nimi objevit
se jako Ok v stádu připadl učitel
skému mládenci Arnoldi jen s
li laškovRl Teď pěkné pizdra
VÍV piřo!'Í se všem
Mařenka vyedši (iřibočiia se lí
kVélntl otci M Joifi-k přidat -e k
nim l'rošiiše branou zvolna stiot
jitli dolil do iiičfttii
"Co niysHi telv Malenko juk
s lim Ariiottlim!" jo-pfH e iiáhle
iiéilH
"Všimla jsi-m si Oprdidu Jst
lltll pHtoth lI
"Vid — lakr "
J II je Iclili!' J" te l 'i
íli hýuin ru Hrtbj
pitk ibsUla : ' ' Aif d i
i ldile lip lpít "
' je I hrr ' i šiilpoi
" a tti
Uv tde
i Že
ale o fcoli tíikraloi by i'pt !♦
apia lif 4 tH tUr ba MmU l
lín hlU "
"A pak j Atoodt i Itélie "
' " T j I- kajxduHi 1k pídt
b ti psl dm é 1'MÍ hU - t- M
tiíét lul ďu-l f tisii h i -"
tíffitsřHtiti řairtřl kU-i
Byt direktora Vrány byl o třech
pokojích Předsíní vcházelo se do
jeho pracovny odkud dvéře vedly
do dvou ontatiiich z nichž pro'
střední měl také zvláštní vchod
Pan vrchní byl xtarý mládenec a
nedbal tak mnoho o parádu v pří
bytku
"Ze všeho jeho almar n z celého
nářadí nejvíce by m tuno líbila
jeho železem pobitá kasa" říká
val dráb h direkíorský duha Ha
fá rek kterýžto nápad se mu velice
líbil
Olinku odpoledne ly Hlasivce
přes Kramoluu se ubíral kdy na
zámku se právě zkouška odbývala
seděl direktor ve svém pokoji Byl
dosud mrzut Xa mysli ležel mu
pořád Arnoldi klerý jej tak nemí
íe překvapil rpomeiiulť jej na
doby mi kleré nerad vzpomínal
Cpomenul a — svědkem byl něče
ho en by Vránu rád a zvlíišlé
nyní navždycky ulaji!
Býval před ey důstojníkem
"Vystoupiv" ze sliížby žil soukro
mé Praze jako "setník na odpo
činku" Z počátku všelijak se protlou
kal a byl by trpké nouze ku kosil
kdyby jej sestřenice jeho nebyla
podporovala Paní Marta SHicibo
vú byla vdova po vyšším státním
úřadiiíkii žena přísná a mrzutá
kteráž bezdětná jsouc také mladé
ho sirotka Klišky daleké své pří
buzné se ujala Přijala ji za svou
Xa tyto doby Vrána nerad vzpomí
nal a Arnoldi jej na ně dnes tak
neočekávaně připomenul Co chce
ten aktér? Vrána chodíval kdys v
Praze do jisté krémy kdež se ha
zardní hry hrávaly Znal všecky
dobře už z vojanského života: bas
učtu strašáka laiiekiifHifa třen
takvarantu kostky banko "pod
hromádky" kaísadiceí ald a znal
také určitá Isova "od kteréhož
tak přísného patentního vyměření
ani vyšší ani nižší militanti osoby
jsoucí ony obyčejné při vysokých
hrách íuteressírováiiy vyjmuté mí
tí nerá'íme —
Nicméně bylo 'panu hejtmanu'
když jiných prostředku nebylo
třeba něco si "přivydělali"
Jak Arnoldi védě)
Pak působením své sestřenice zí
skal sobě koiieéné protekcí do
stal se za úředníka k vévodovi
Kuroiiskému na panství Zaháňské
kdež po tří léta sloužil 1'řad nvfij
přesně vykonával i přísným byl
Když pak místo vrchního na Ná
chodě se uprázdnilo obdržel jej
Dobré pivo jest lék
Plzeňské pivo v láhvích
z pivovaru
FREMONT BRWG CO
llKMOIrI J
Jest vařeno z nejlepšlho uladu a z řeakčbo chmele Toto
pivo obsahuje pouze tři procenta lihu a proto jest víeola-cně
oblíbené a ml poručené lékaři Pakli ne chcete posilnit objed
nejte MÍ je! ir
HOTEL PRAGUE
českV hostinec u města prahy
t iuiIiii 1 ?l ti Tllllt ! 4 tiniilni Í
m m w % mm - -
čistě a pohodlně zařízené pokoj pro Oíttujícl 0[i8třu#
úplné nuvým nábytkem a elektrickým vétlřtn jakoi i výbor
tik écuká strava a viortiA obiluha V hontinri obdriíte vý
teény Storz&f ležák uejlnpái drubr vln a likérů a nejjarn
ořjSI doutníky
Krajané zavitáte-li do Omahjř návitlvou ubytujte aa t
botPíu Praha a uítřite njen peníz ale zbavíte vitikýcb
nonniz O hojnou přízeň krajand iá JA
Til A 1814 25tf JOSEf MARUiAK
SEVEEO-NEMECKY LLOYD
z Baltimore do Brómen
KheLa Kila Kek fcr ChmV Brtilaa
Eola KáJtMver rraakfti rt Braa4aburf CbemalU
1L kajuU x lUUlmuro du líroiueii m Ulil nahoru
Tf to ) ře H lř' " ) ' )%a
1L lta
Vt Jwtsé prtil ) 44 tti li4Ífi4 tUmf
etMé ljiai řU4 K UVtrkl miíi U% ii4tiia
péi i4f f4tva t4lat J4M4
A ailUMACliKR A 1H Na ? a iitf St Jliitimift H
lt tlátlSKNU íi A ťl) n lWltř Mtr Vt% t i
ffHf m + tH#H pjjH -"Í
podporován jsa opět přímluvou a
protekci Nyní byl pánem
Vrána byl příoným "starý ka
prál" přezdíval mu stranou dráb
Haťárek
Vévoda za vladaření Vránova
bral větší roi'nt důchod H lim byl
spokojen —
Venku zaklepáno na dvéře
"Dále" zahuécl a do pokoje
vstoupil dráb i poslulia Haťárek
Vrchní spatřiv jeti služebníka
zamračil se nic hned škublo to je
ho olioěím až éclní kuže všecka
z v rásko val cla
"Co klepeš? Vída%myslím že ně
jaký milostpán Zaklepá ní jako
nějaký vznešený člověk což ncvíš
žcíte sluhovi patří aby neklepal?"
Haťárek stá! vzpřímené jako vo
ják před důstojníkem ani nehicn
na
"Co neseš"
"Venku ceká Oruen žid prosí
že by rád m mílostpánciu nuuvil"
"Dnes už nemohu "aby přišel
zejtra odpoledne"
Sluha odešel a vrchní usednuv
něco zapUoval
Neminulo ani čtvrt hodiny dvé
ře se opět otevřely n zase Haťárek
vstoupil Stanuv po vojansku če
kal Ale když pán v prácí jsa za
brán ani se neobracel odvážil w
Zakašlali
"Poslušné prosím
Direktor na rychlo se obrátil
"Tys to — ty - - jako lupič ja
ko zloděj íe tiše krade! Což nemů
žcš zaklepat ty
"Poslušné prosím ráčili
"Poroučíme abys po druhé sluš
né zaklepal Co je'"
"Venku je nějaká žebračka n
dětmi je to žena Voborníkova co
jsme ho dnes do chládku dali —
"Co chce?"
"Naříká a pláče že miIot
pána -— "
"Nevíš co dělat i"
"Však jsem ji už jednou vystr
čil "Tedy vystrč jí po druhé a iiíi
posled Je vévoda doma?"
"Dosud nepřijel milostpaní' "
"Jdi a více mně sem nechoď tu
není kancelář rozumíš?"
Vrchní již neusedl ne přecházel
po pokojí
V třetím pokojí trvala dirckto
rovu dámská společnost sestřenice
Marta Scheíbová u Kliska
Kdvž Scheíbová na jeho pozvání
přijela na Náchod aby mu vedla
domácnost byl direktor Klíškou
nemálo překvapen
Pokniciivíitii
- 'Maa
v