1=
st
muv
KABEL LEQER:
Pan Salaj z Cifry
HistorickA povídka
MIH©
to
1
ojř aif nyjo tehdy I
(£ Starý pan Salaj
Cifry
Paní — vdova to byla po panu
IJerzánovi sousedu a konšelovi
k mým nohám e doplížila a
rychtář vyprávěl Seděl u bílých 'nice ke mně sepjala Bylo mi jí
kuihch v ponouinem knvsic iiuun nto — chvěla se bledla a hrůzou
přes nohu přehodil levým loktem polomrtvá 'Neboj se raní řek
opíral se o hul se stříbrným kno- jNťm jí 'nic ti neudělají!' a zase
ťlíkem Z pohárku zeleného po- mírní k Ilassenteuflovi : 'Nechte
malíčku upíjel víno které loni uz- ji čertil' povídám 'nebo žádný
luiv nu vHjicu-n Koiem spraveui- zdrav ncodlczt-tel
! 0 II 1 1 _ 11 I
nusw pu prve po uiounycn a umu- #
h(h lef1 Tn„ ivin 1 epry nemám pravá zvůli jejich
ale starý pán jazykem pomla4á'říuv41řon1 ? Mmm
val a oři mu svítily 'yirtyře W' alltíun áo™
Skly v oknech rachotil studený rxntJ ' w™m B(!!'
vítr v komínC hvízdala Meluzína " rflV01{ -™ItřIa po ji
v jixbe vSnk bylo U-plo a příjemno ? c ' umec T "} ?:1V0¥I
Pan Salaj z Cifry JMC rychtář JÍT1 řA Kíf2 ?UIa?'
v dlrě„ „vdJ „nlMnf vro lroJlc "povšimnuta dnes do
nickami zabloudil do dávných -dnídK dona veSla aby odne-
bouřlivých let Had vypravoval
_ I 'lvi 1 1 Vl
mnoio vidci a zkusii na světe
Háda jej poslouchala paní Mar
ta Spirová vdova irá vetchá a
nemocna v bílém Čepečku třesou
cí se jako pára nad hrncem ráda
byla navštívilli ji pan soused ve
selý a žvatlavý ráda muvína do
lila dopili] Ale častěji přiskočila
Anička Čiperná dceruška její
sotva čtrnáctiletá černobrvá ští
hlá vyspělá nad svůj vek Ochot
ní přinesla znovu cínovou konev
plnou do pokraje dolila pohárek
a usednuvši opět u okna k svému
kolovrátku při práci naslouchala
Oči nespouštěla s vypráví jícího
Kolovrat chvílemi se zastavoval
jak s tichým údivem naslouchala
Jedeme ostrým klusem prach se
zdvihá přilby a tasené palaše se
hii h děvečkami ještě eo Z nádobí
i jiného zboží tu zbylo Ale vo
jáci zastoupili ji a právem Žádají
iby zůstala tu neubíhala jinam
ile jim soldátům císařským a zem 8
(brancům jak slusi a patří poho
Htinství pod svojí střechou proká
zala A zase jako lití sápali se po
mladé ženušce Paní zavzlikala
Postavil jsem se před ní a Šavle
ven 1 Ocel do ocele zasekla Has-
wnteufel a jeho lidé zlořečili dČv
'ata zděšena skočila k oknům kři-
'íce: 'Napojte! jomozte! bijíl za
bíjejí!' A na ten křik a lomoz a
'inéení šavlí sběhli se do domu vo
lací jak Který z ulice zaslechl
A hned někteří ke mní jiní k Ilas
senteuflovi se stavěli a po celém
umě v pokojích po síni a do
průjezdu až se strhla řež neslý-
haná) DJaždicc pod nohama
tťuLrníí 4-rnlilfv íiVo Iílíí tm
stá domy prázdné vyloupené od P1?"3?1 ]fy "kropeny krví
lěeh kteří tu byli před námi " ™y ™"™y-
vsIa 55v4 Ani nUvviMttvi P""M modrý vztekem měl profa
města rozuteklo se na všechny t0"1 Pi nad loktem ale levou
strany Ale to tehdy všechno by- nK"u UUKmi hHl'e h'"KÍU'
lo stejné přítel nepřítel o nic lep- Práníl jsem se proti třem už
sí nebyli jsme nežli Švédové a Sa- mi také na rameni rukáv mokral
sici Za námi jely vozy ne špízx a krví skřípaje zuby odrážím rány
proviantem po vesnicích naloupe- Konečně se mi uvolnilo jednoho
ným neboť v městě opuštěném a jsem k zemi složil druhému šavle
zpola spáleném byli bychom po- v polou se zlomila Ohlednu se
mřeli hladem Také něco živého Mladá paní za mnou klečí modlí
dobytka za námi naži lidé hnali ' s rukama sepjatýma jako svě-
který jsme vyslídili v lesních úkry- lee oci se mne nespouští A jak
tech Hylo mi tehdy sotva dvacet jsem se po ní ohledl usmála se na
let kluk jsem byl divoký mel nič sladce a mile že by mne byl
ísem radost ze života z pestrého ten úsměv skorém život stál Neo-
života vojenského z dobrého koně patrně o nějakou vteřinu déle než
z pistolí a z palaše Kornetem byl bylo radno jsem se ji v oči zahle
jem u paté setniny d l a uz jsem na hrdle ucítil za
TVVulv 7 ííikéKi vviíždkv isme b'htání něčí šavle V tom ozvalo
te vraceli v předu rytmistr Dorn troubení "a poplach — plukov
černý iako eikán A tu na rohu ík vMŽv co se u Ilerzánfi děje
uliff wlvSím % ílomu z oken vvtlu- celý regiment kázal alarmovat
řených ženský pláč a hlasy hrubé Sám s důstojníky vešel do domu
a řinkot ocele zamračen jako noe Oh byl pří-
'Trii nodívei se ' nravil mi rvt- trí'stíit '""' ! 1 "ejzpurnčj-
vedl čekati ! Sám za cln-íli byl tu
A na odpověď Žc jočká noodejde
až uslyší jak panna Anička o nem
rozhodne!
"Hozmysli si pane sousede! U
važ kolik let je Aničce Čtrnácte
bylo nedávno!" s povzdechem ře
kla stará paní
A pan Salaj nakroutiv votwy te
dy rozmýšlel Ale ne dlouho Iloz
mysliv pohodil hlavou a odpověděl
sousedce "Mnrno — už jsem tn
Plukovník zadíval se na nis 'Co
chceš?'
'Milosti' zašeptala
'Jemu?' okázal na mne 'Mar-
a f -t ů t mé
ne prosíš! rivé vojáky nedám fií
mrza(
rzačit Pro výstrahu pověsit ho mBA Anlif Mwáko{ u zftgma HVOtUm V(Uk _ mi(]uní
am tady na ulici před tvým do- w Hkráněla! ložil i kostelu sv TtnH
in
mistr 'co se tam u čerta dČjeí'
Sehkočil jsem hodím uzdu nej
bližšímu vojáku a sám vejdu do
domu S hořejška zněly hlasy
vyběhnu po schodech a tu vidím:
náš kvartýrnustr Hanuš Hassen
leufel s dvěma soldáty na mladou
ženu zle doráželi pčstěmi hrozili
nno ocelí o dlaždice řinčeli
A ženíčka celá zděšená na kole
nou ruce spínala za ní hrůzou se
třásla její děvčata fdužebna
'Co se to tu děje!' pravím
Hasseuteufel jen po mnS očima
blýskni 'Co se ptáš?' dekl 'ne
volni jsem tě Táhni svou cestou
mladiče!'
V muč vkypěla krev ruku
jMm položil na rukojeť šítvle nle j-i se pletl poručíku do eixí zúle
docela mime — vidyť mn znáte íitoMi? MyMÍS že pro jakouž
(pani Marta i děvčátko m mi- íeiukuu hlavu dovolím aby moji
laovolnč UMuálv i ilotela niírnř mu oldúli- navzájem rojskali?
povídám: 'Ty bratře nm?ťbáiUi Tva vina — tu prolitou krev ra
nhohou nanl rrobAlnu té hVo pliti4 (KMidíj Uli — a yivc-
bvk a o té irč Oasy otřu'i mistra prvčiho '
iwh' DíVřlt mírně jm to pM Poku%il jsm m iMuluvit %i
Udal Al on hurd wkjprl H!naní Kdol by uuhl plukovníku
m a jho lidé jako %rUxú po min b i ro ílení tlívat se jtk lurovfo
ším vojákům pod jeho pohledem
krev stydla a ruce maně klesaly
Sotva se ozvalo: plukovník! řež
ustala šavle se sklonily a hrůza
ochromila rváče Na síni stanul
ohledl se zlýma očima se rty se
vřenými Ticho ~~ nikdo ani ne
dýchal
Kdo je vinen?' zeptal s
Míu!' Hasscnteufel okázal na
mne a jeho lide hned: On on
Plukovník kázal bych před
stoupil Hekl jsem jak bylo
'Mluvil pravdu?'
'Pravdu!' dotvrdil mi sám
Hasscnteufel
Plukovník aloi ruce na prsou
% usmesKem mne Přeměřil 'in
bezbrannou ženu týrá?' pravil mřelo Jak těžko nový život v
jsem těch troskách o ujímal — —
'Mló!' okřikl mne- 'Co ti bylo Ale mladou posluchačku Aničku
po ní po cizí? Mášlí tak měkké nebavilo jaksi toto vypravováni o
srdce že nesneseš pláč ženský bídě a utrpení jehož nepoznala
neměls být vojákem Haj si co V klidnější už dobe se narodila
je tvého kdy by tvojí Ženou byla Neměla ráda stýskání a nářek —
pak bych řekli byl jsi v právu raději slyšela o veseleni životů
třebas Ilassenteuflovi hlavu po vojenském o šarvátkách a zájez-
ramena rozsekl Ale takhle zapla-Nb ch O bitvě u Licna musel vy
tiš můj milý těžce a krutč zapla- právčt pan Halaj Hád vyprávěl
tiš za své měkké srdce !' — a c#Vj se mu Jiskřily Tam tehdy
A v toni vám mezí nás vojáky v prudké sečí švédský palaš lebku kový J)o hlavy do srdce veslo
přímo před velitelo s rukama se- nm rozťal mí že Aničku mi vezmu a tak bu
jatýma předstoupí paní Alenka A vypravuje pan Salaj zadíval de Vířím žo po dlouhých letech
se na hezounko děvčátko u kolo- souzení JJah již se smiloval Mož
vrátku Vide) jakým obdivem no uŽ také trochu radostí ze života
hledí k němu jak s utajeným do- mílí klídnčjší řasy díky nebí za-
i i i r i i r ii ř t r ě i
čněni nasioucna iviaoiy v icsk zemi jue nospo
Najednou přetrhl nitku vé po- dářství roste vše m mi daří klá-
vídky íkn: lile vyrostla vaše steru kapucínskému za to — Ho
sem za
se ii vousy zakroutil: Skrásnčlaí lozil j kostelu hv Ilartilomřje
A jak bylo dále? jak když vás Dům 11 labutí stavím n velkým ná-
lokola Švédové mezi sebe dostali? kladem ten choti své zapíšu Chci
vypravujte strýčku! pobízela A- aby u mne povždy šťastna a wpo
nicka kojena byla Zastésklo e mi o a
Vypravoval ale oči dívčete nioté — myslívám často: nač ho-
nesponštčl Ona cítila jeho po-lspodaříň a staráš se? pro koho?
cd — setkala se s ním Tak div- Dcera moje jediná dávno jo pro
ne se pan soused dívali Zarděla vdána dobře so jí vede hodného
se a náhle nechala kolovrátku a muže má Své vlastní hnízdo si
odběhla Pan Salaj se zamlčel zbudovali A ja starý ve vém o
Kam běží? Nerozumná je ještě puštěném domí chodím ám a sám
jako dítě! řekla matka a smutno je mi Svol paní sou
Ale sličná! tvrdil znalecky sou- sedko dej mi dcerku na rukou ji
sed Do krásv uzrála iako malina budu nosit n ní 11 mne v klidu a
„ v 1 v w 1 '
tvým mužem Jinedl na mě póru-h)o K]{]a y i()]t vrQ u Spokojenosti žít budeš!"
101 i oain svemii u pojmi -~ paIJ( junotíC 1 napomenula J'anl soudka jen hlavou vrtěla
vie íy wiiaji savii odevzdcjřnejsi Mařenka v tobo ieŠtí pořád a povzdvehovala Na konec ra-
víee mým kornetem nejsi noldA-1 Vojimk4 krev se pění a pokoje měny pokrčilo "Uuď vůle boží
ě 7 : 1 "
ni Aimun ni uuiv h uiesiuny se- I— zavo ňm Ali řkil zcrtei kn i
Salaj v odpověď hlasitě se roze- chce lí za tebe jít dobrovolní nic
smál ale Aniččína matka povzde- neřeknu jen za ni a za štěstí vaše
clila: Strach mám o ni co bude se pomodlím"
až já zavru oči Sirotkem sama na V tom Anička náhodou do síně
světí zůstane vběhla v bílé suknici prostovlaAa
Pan Salaj se zamyslil Nenechá- růžová jako míšeňské jablíčko Až
tno ií o samotě! Ještě se nani P" jjo se zardcia A pan Halaj
no vina prošedivěle vousy zakrou- víníl ivRtarám se o ni sni beze vztyčil vousy nakroutil bílý
til A tak paní Alenka vdovo Lxi i4( ní h 1 límec narovnal nrsa vvnial — ale
Herzánova stala se mojí ženou a vfstíil narovnal se bvl b'ští h' divili snad po prvé v Životě
:' n ' 1 r i j 1 I ' ' T I i 1 t a i 1 1 1
jh seuiHKcm pocesmym souseaem I M m ' jko mladík Odcházeje uíK"1 K mu neuosiavaio ueciiu
Xeliyl jsem zrozen pro takový ži- v Hx potk7l] Aniřku Máš mne kráčel odvahu hledí do třpytných
vol jaký zde byl Skřípal jsem ida ? ntal se a za bradu ii vzal oeek mladičkého dívčete
rnau m jeMe sousciu parna- y)IKmjíift c( i červená a odsko- Matka po tvan dcerušku po
(jlfl( hladila "Hozmysli se dobře se
Nazítří poslal rychtJlř JMC ™z my" AiiKko mojal" feptala
Iružbu maRistra Veíorka písaře H " I'utl "unycu nu
Indn n uiilfi f V mil WÍňllíll ' 1'" WOUNe(JU ZVC
ruku panny Aničky a prsten zlatý f zflS1laJft MS aksamitový
s modrým kaménkem poslal p0 " u pasu
pirnitu iuiou n (irunymi Kamenky
a prsteny na rukou V tom setká-
1
mem! Odejdi! Nejsi mu sestrou
nejsi mu ženou nač prosíš?'
'Pudu jeho zenou poroučíšlil'
tichounce sotva slyšitelně odvČti-
a ona
Plukovník a všichni důstojníci s
ním hlasitě se rozchechtali Ale
její modré oči prosily tak dojem-
že velitel uprostřed veselí ná-
ile zvážněl Itozhledl se důstoj
níkům ihned zašel smích neboť
áš plukovník uměl se podívat!
krátce jako když ocelí sekne
rn vil : 'Dobře máš ho mít! bude
lač pivo vař a ženu si hlídej!'
'éřte vzkypěla mi tehdy krev ho-
il jsem mu šavli pod nohy div
mne pro vzpouru znova nesou-
ili Ale paní Alenka svýma oči
ma' mne zachránila!"
Pan Salaj se zamlčel upil trpké-
rym
zuby
tují kterak jsem vyváděl cbytil-li
mne stosk Právu jsem vzdoroval
všechno mi bylo směšné a protivné
nežli jsem uvykl — všichni tj nle
kaní a zbabělí měšťané kteří je
nom hřbet nastavovali ať je tlou
kl kdo chtěl Sas nebo ftvéd nebo
-Ir Lini
pro toho i onoho a na dvč strany kmotřčka Spirová ruce a'w %
t{Uu ni0(i„A„ m n„ivniUu spráskla hlava se jí zatočila v té -
byl bych to všecko pral trochu (víl' c?'nft mu]k"] Anička sklopila hlavu mimoděk
Dčvčka přišla Uhlazený ma- pt(ll um a nojÍNtv „(IC! })t
uísterVcčorek Polák (už po česku )amia Aniřkft mojíy fhc( jít M
Nccerník mu navykah st Jide n- mno„ Ao mřho aornu?" odpoví-
kat vyjozu panně wovy vyura- (řa hoz rruttthu "Ano!" Zbled-
IVHI sve posiajn uievreia oei H n zartěla se opít slze jí stou
zoiedia a zase zčervenám — a na umy (lí íAxj _ fl]( v K]zl't(h 8)
utek se dala do své komůrky na H)naa
inzko padla a rozpjakaia se y nmxBlí nrAvJJ _
Nevěděla proč Ne z bázně ne Víj jVkot J)íňťřll n ym pokřil{
z radosti — ale z takové směsi nej- n]{utf„ tft rnfl(l{0nnKf x:oMu 1
soldateskou jsem sé na krev hádal íz!íí'fí( h lMcilů- yýa' }cVrot hazardních hejřilň Zrovna pod
'V'" ynaIHeouuiiu puscv i„kl)y ]mú ]HrU zazlř]v ]10UH10 ft
Večorkovo Pan Salaj byl nejbo- f(hm a písniíkft rozpučilá o mo-
1 ví vií 1N
patrno dvůr na před nesu s rona yiVhM děvčátko na vše zapo
1 1 1A_I I
poic suue vazen nyi ukuhiii ieia UUín fn-Wn V rknu — kdo Inm
ni jako rychtář JM(' v ěele yfií auj„ v řťru r}mniho podvečera
obce stal A dovedl I tak hezky Z(ívft? nn ryřhtař JMa M
vyprávěl o svjen pnnmiacu svci mhPÍ „ „utlka ywU (iritku za
pomd h zkusil Nebylo kdo by ruk(l) přiv(1(1n j k íťníc10Vi n
se mu rovnat) mohl mez sousedy řekla i "Zde vezměte děťátko moje
sehudlčho a válkami vypleněného ílat)( j(tliní pot4nj mk Cq mn
města I mladé městské synky hu MarA n)atkftT Vftle húU]
listinu vynei-n v iate iveieenim
v kabátci aksamitovém kordem
na koženém pasu— hrdý sebevědo-
hospodařit inv vždy n hlavou vztyčenou ky-
píe zdrav íin t v ti v n statuy
mužnosti vtloukl do těch mČšťá-
ckých lebek !
Starý pán se rozčiloval ve vzpo
mínkách neklidně na křesle popo-
sedal holí o zem uhodil Klidněji
pokračoval: A moje Alenka sla
bounká jako jetelový lístek celý
život třásla se o mne úzkostí pro-
plakala noci kdy mne právo
městské do latlavy dalo stra-1
ehem umírala když se zpupnou
Mabounka nemocna nyia — my
slím ta věčná úzkost o mne o
můj život jí dodala ubohé!
Vzdychl zasmušil se Ale use
už vyprávěl — í to trpké víno do
vedlo rozvázat jazyk O kvízí lech
města v bouřlivých dobách a strá
láni a bídě vypravoval
Ale druhá choť tvoje paní Anýž
ka z l'py lépe prý tč ukrotit dove-
lla milý sousede! dobromyslně
oznanienala stařenka
Pani Anýžktt byla
žena ! vážně odvětil
liidč praví že tě
naučila
rtitimna
Puďte Sfastnl spolu l" Křížek o
běma na čele udělala
1'okrttWini
Hoiumná žena hvla! minkova! matka f it tmu ma outld
zamyšWn pravou Arnikou a jh také ona žiiplakala nevedouc iduli
iimcnicí byla mi v b-teeb fieuté- ptěíeniiii Kdby jn Anička o
M ilých nějaký rk Marií bla ! dítě j
A lonmMMal se tnova jak bylo V'M
ílf K1VI vtl uuet V rurnil a riw ui'r rue i-uuji rrum-
rtiiSlr se tromčnílv lide i ďmo Mim aby pojcejtff pro odpořď fcí
u ubihsli a nuMii pu%tlu a vyJ í ! Ale kdrl by pu Htlj do-1 Tli —if 0!4 Cvaatry TUfl im
Pruvá écskil 4lvIržInkaM
vyrábí jediní
Čfiký doutnikář
FRLAITNER
122 Sir 20 tU Bouth Omaha