ÍO
5 VAC3LAV BENE TŘEBÍZflKÝ:
BLUDNÉ
HISTORICKÝ
Dm komnaty v níž pan kníže
probíral m teprv nyní také j m k ►
by z těžkého snu it začínal vařili
do opravdy že si tu smrt H mladým
životem pouze zahrála jako si
zahrává ostříž m hrdličkou vhIoii -pil
lékař ríiťloHtřioii novinou že
nemoe mladšího princ' vzala mí
jfio všecko očekávání náhle obrat
příznivý u míl již na jazyku ncj
vybranéjšl výrazy jimiž -1 t I
projevili jeho jasností ncvýslov
nou soustrast nad ztrátou prince
staršího když se hošík na lůžku
probudil zathwkal rukama u vo
lal pokud ochablé hily j Jio stačí
lys "Toho starého muže přiveď
otče — N tou vysehou vyzáblou
tváří tomu pod ('kuj! — Kyl ta U
£lý tak usoužený — v tak ošumě
lém SiitC'
Kcřunda kráčel jíž ku svatí
Markytč tak chvatným krokem
eotva že inu nohy stačily Přál sí
jiiítí dne orlí křídla lihy mohl Je
trií do povětří u povědět! Podle
sákům že budou mít i lepší časy
Že jarní slunce m letos na Podiví
se usměje jak kc neusmálo už sta
a sta let A celý ten vňkojní
kraj připadal Keřundoví tak ná
ti hí jako změněný vesnice jimiž
mu hylo jití jako nova oživlý
tváře lidí jež potkával jako by
prodebnuté pevnou nadějí Že nad
Českou zemí už počíná uvítali ko
runy stromů jeslí holé bez jedi
ného lístečku í bez pupeneň jako
hy hí k němu klonily a což ty vr
chy modři' na dalekem obzoru
vi-ruín! ~- lít-fundovi tm tvář ž
zardívala 1'odobního výrazu
jako dnH zajíst A v nhn jftStř ni
kdo iK poHtřchl ! A í-hodívfll dlou
hou mílí od Liboci ke KocÍcvm
rok co rok vícckrit! A noHÍval
tudy v kapMíich pod paždí si v uzlí
ku do ičmkýVh dAlin z Prahy —
Šotky Leckdy takč poimmál
oko pod bílým huntým řahovíiu
canto hc zalesklo a kolem bh'dý(di
rtu občan inu takí fř(!lctcl zíkmit
radoiti když tak h wdočkavoatí
brali od nho ty Šotky — wpatrnA
knížcřky na režném papíru m
Švábskými litcrafrií když na ti-di
knížkáídi nápisy takořka hltali
když Sly potom ty knížky podtají
z ruky do ruky Tu nrciť bý
valo lipfundoví do radostí až
mu staří oři zkalily ale aby toho
nikdo — ani ton nejbystřejňí zrak
— nepozoroval Alf což to ySe
cko bylo proti dnešku! Tak rád
it h takým chvatem jesle nikdy
neputoval v tu (Stranu kde se Širo
kým polokruhem tměly borovice a
za nimi ukrýval se zapomenutý
kout české Země jeho luilé J'od-
lesí
l'o silnicí od Prahy k Kuzyni u
jížděli tři jezíleové Iřefunda sc
vypjal jakf by chtěl sebrat i vše
cku svou sílu a piwditi se h nimi o
závod
XI
Nad Mvatosíothardskýin dwlikcm
koruny sfaletýcli dubň naprosto
oněměly Co Uefuuda odešel ne
pohnula se v nich ani větvičku
Tak mlěívá ěluvěk když stojí před
Soudnou stolicí sninlee běře do
rukou papíry upravuje si okulá
ry aby pak jcdmuviikýiu hbiHem
pícěctl rosudek S n(ým ji
trem tudy letěli skřivánci nit sot
V ti se octli nad ndoliiiou hvÍcIí
!(ii'ky křidélka hy'smíUji jak-
pruďVji vduchem jeli m'
UíuI xdejiiiiii Jesy jfikmitli
V úlUbině a po obou stráních
b !o piMíiíd roiiíi'tto tthk líiií
ko by blildlir duie i Iv oítly tt
v zuly tm m iidké podoby Jimi
+41
v %
DUSE
EOMAN
slunce svítilo jim jilnou ailou do
obliícju na niehžlo m dnes rca
dlíla odhodlanost kteráž neumí
' ustoupit! Chvílemi překvapilo
několik mužů kolem příchozích
jhkupiht se ihned hromada všich
ni mluvili tlumeným hlaneui #ícn
'niraění zraky u svraštěná řelu vě
štily že veselě noviny do dolíku
imi cesty najití nemohou
lrprorttřcd řidoliny stál zástup
l'(dlešákři s obnaženými hlavami
Xa trávliíku opřen o starý pařez
kolem něhož vyrážely sněženky
seděl stařec hlavou obvázanou a
nad ním skláněj se mladý muž v
éerném satě tichounce mu cm na
šeptávaje Trvalo to několik hez
kých minut nežse muž v černém
íalě pozdvihl ftedívec mu podal
niku stiskl jí pevně otevřel oči
i pravil
"Zaplať vám velebný pane
IVmbfih každý krok!"
Potom přistoupili někteří jnužo
vé blíže podívali xe na sebe a za
vrtěli hlavami
"Nu jak Hkfirof"
"Dobře braSi Jen abych se
ještě dočkali až bude dobře taky
vámi Kdybych tu umřel jako Že
umru pochovejte nič pod těmito
ítromy na zdejší Kamolč Líbilo se
ní tu vSecko od jakžívfl už pro ty
bludičky I Tak brali) Kde pak
jste přcec který f At u jeStč r'n
c podáme I"
Mužové jeden za druhým dávali
mu pravící Knčz teprve nyní H(í
rozhlédl (Violinou dříve nernčl k
tomu času Příkvapilí pro něho
p ed svítáním Žádá prý ho m po
dcilní útěchu raněný OKfidník o
nikom jiném nechci! uni alySetí
Pinesl prý ho do dolíku na chvo
jí h rozsekmitou hlavou — í nedal
jim pokoje až na vydali do O
krouhliny nemohl ly prý dříve
dusí vypustiti Kdo by také ke
tvrdé hlavě snopkáře Jiřiekébo
mohl a uměl tak promluvili jako
kaplan z Okrouhlínyf
V oku mladého kněze se chví
lemi cosi zasvitlo přihlédla tvář
se mu zarděla jako by ku hlaví
jeho vstupovala mySlenka jež mu
klíčila pod hrudí už dávno al ny
ní vzrostla a uzrála nad pomy
šlení rychli
Stí jižní stráni rozlehl se náhle
bunoz zmatené hlasy prudké vý
křiky — několik mužů úprkem e
béhlo o svahu
Táhnou se tří stran! Chtějí
nás zaskočit! Do zbraně I"
"SrbeČtí Milínští 1'ozdenští na
horu ! — Lstibořští k pěti dubům !
N'nšinci ke mně! - Ukážeme jim
seč jsou naše kosy i cepy!"
Tak volal koštištář Kozhoda
má viije rezavou šavlí na všechny
♦tnuiy jako by na vojevůdce byl
odrostl řfdoliiiou se všecko rozhu
ěeio "fiíiétí semhle J My ho nehne
i me j
Květ jen w byl před několika
okamžiky vrátil h c-tou rebelantú
stanul náhle před knězem a ne
chtěl tmi oím věřiti
"Vy velebný pane de -~ mezi
linut t !
'Tatíčku už jiem m ván ani do
čkali nemohla" ozvala se místo
kiíči dívka je do té chvíle stála
nedaleko iioi obrovskou sosnou
majh iieothratiič upímé k zá
stupu v jchoi fttfcdu Hkúru ib
kouávd nud přituiiU i k otci
Mladi-mu kuči f červeň
iildil HŽ do bílého čelu
"1'kryjte se tdmou ván tu
prebio tc !M
"fa Ki'tť prťhiioutlť
"Odvezou vás velebný pane! A
pak ván už nikdy neuvidíme!"
Sám Hub ví kde ku ta slova vza
la na rtech SvčtluSunýeh Kněz
se zachvěl jako když mu přinesli
paimí že v rodné chaloupce leží
otec na Ifižku smrtelném
"Vyčítají mi že prý jsem tou
vzpourou vinen já I Ať mají tedy
aspoň v něčem pravdu! Iá mezi
vámi zůstanu"
"Žo zůstanete?" uklouzlo Svět
lušce a hliw její se chvěl jako hiiČ
žence jrvní kvítky když je vítr
ovane Kněz utkvěl na ní zra
kem jako by chtěl Hen "Mne va
ruješ a sama se vrháš v záhubu?
liž pro tebe tu zůstanu !"
"Naše životy jsou už n lo: buď
se budeme mití lépe nebo zahyne
me bud' budeme žili pod SVOU
střechou v pokojí anebo tlili ve
zdejší dolíku! Ale váS Život!"
Kněz dosud tkvěl očí mu na dív
ce jež Ke k otci tulila a očividnou
úzkostí - - snad o sebe na mu? Sot
va V plachých očích (četl jí je
Sté zřejměji: "Učiňte jak vám ra
dí obe můj JeŠtč k tomu ča!'
"Ať mezí vární třeba zahynul"
Tato wlova zahlaholila údolinou
až se jimi Podlešákům zaleskly ojj
jako blesky a vpadlé! jejich tváře
zardčly se červánkem A kolem
kněze nakupilo se lidu jako by
byl v kostele na kazatelní a jako
by své první kázání jež měl v O
krouhlinč opakoval ale důrazněji
"Lidé dobří kdo by 1c nám tak
lo z celého světa promluvil? Kdo
by nám tak důvěřoval? Už proto
musíme zvítězilí Že budete mezí
námi vy! — Vy mne velebný pa
ne neznáte vy se téhle haleně di
víte kde se to pod ní béře ale
já znám vá jen půl léta ván
znám ale tenhle život fcvňj bych
za vá dal! — Je nice chudý páni
by řekli že stojí jen za oprátku
- ale vy takovými nepohrdáte!"
KoSlisfář Kozhoda mluvil následu
jící ulovil hlasem zvýšeným a pra
vicí maje na srdcí "Až bude
jednou velebný pane na vašem
hrobe již tráva rú4í za děti vSech
Podlesáků vám slibuji žn ho bu
dou za vás modlit i že vašemu
jménu budou žehnali a že budou
vyprávěli dětem svým jak jednou
přišel do Okrouhlíny knčz jak je
jích ofeň a dědům v kostele po
nejprv zas jinak mluvil než m
tam ozývalo po sta let jak Sel me
zí nč když jim bylo nejhůře aby
je potěšil a povzbudil k vytrvá
Ulil" Touže dobou táhly ku Svato
ifothardskému dolíku po lesních
cestách řady pěchoty a stahovaly
se v užší a užší kruh jako báječ
ný drak jenž cm před lety ze
Smeěenských lesů zabloudil po ko-ři-stí
Vojáci táhli mlčky ale by
lo jim ve tvářích viděti jak hoří
po boji
Silný oddíl jíranátníků stanul
již nad samým svahem dále byla
cesta zatarasena Přič na přič na
házená drv tvořila dosti pevnou
zasekli Mezi kládami vyhlédalo
několik hlav a trčely otvory sta
rých rií-iiie Ale bylo tu učme
ticho Náhle zavířil buben hlavy
mezi kbolami kc ukrvly a potom
se rozlehla rána jako by tu měli
zrovna vrauáty Vojáci hnali s
nasazenými bodáky na zúseku úto
kem Víření bubnů bylo vdy sil
nější jako když se přižene bou
řka a nízko toul doškovýini stře
chami oblaka se trou V desíti mi
nutách bělala se ráseka bílými plá
šti lUafskýeh jjnuiátiiíkň Na po
vel lbzhodův opustili sedláci klá
dy hej výstřelu a bcí odporu
Huben zarachotil opětné a vojín
i'ohhiMH že živá "duse odtud
nepáchne in -poddají li oka
mžité' "Ať lid odtud hk ďisUi n
páchni! N'i řrtdní stráň Pod!eS4
i!" ilvi koštiMář Jíoíhodi jřiko
starý generál když velí svému
vojsku do čtverhrnnu
Podlešáci ustupovali Mezi voj
skem bylo tu a tam slyšet i hlasi
té klení že kc tu h tčmi jezovei dč
lá tolik oklik Sedláci chystali e
na druhý výstřel a k novému ú
toku "Vojáci vy jste přísahali věr
nost Hvým praporům ale pomní
te že n těmito zde j'te jedna krev
že až svá léta odsloužíle vrátíte ho
ke svým rodiěňmbratrúmCRtrárn
a svým krajanům! Pomníte že í
vám bude ve vitSíeh příštích oby-
ích iIukiio že i pod vašimi krovy
bude no vám Žiti těžko umutno že
si také bod"te přát i aby kc várn
ulehčilo Vojáci když tímto mu
žům sejmou s beder j"n díl z tich
břemen pod nimiž ho jim hlavy
ohýbají až do trávy když jím jen
tolik uvolní aby mohli upokojení
lýehatí oni Ke rádi námi vrátí do
svých dědin Nechtějte krve téeh-
lo ubohých!"
Tato slova zalítající k vojákům
protější strání nezňatala bez ú
čínku na jejich srdce tak k nim
jeslí nikdo nikdy nepromluvil ja
ko len mladý muž ve kiněžském
ai tí vystoupiv z řad povKtaleň v
popředí Po Mraoe jeho zakinitla
c dívka h rukama sepjatýma a
lěsnČ sevřenými rty přeletělo jí až
z hlubin duše holubicí
"Velebný pane!"
Ale knčz jako by neslyšel u5i-
n il ještě několik v před
"Vojáci pamatujte na vé otce
na své matky na sví westry ňa
nvd ne visty "
Tentokráte zavíříly bubny jako
hy byly potaženy černým suknem
n vojáci postupovali mlázím dolů
všech strajj h naiřažcnýmí bo
dáky Podlešáci stáli mlčky
Náhle zahoukla rána — ještč
okamžik n knčz klesl do náručí
mladiství dívce
Lesklé bodáky svítily se jar
ním sluncem Podlesákům již mezi
samýma očima už napřáhli í svou
zbraii aby studenou oeel odrazili
když nad yásekou zahlaholily love
cké rohy a mezí černými borovi
cemi zavlály bílí praporce Nej
výše na svahu zabubnovalí tram
boři jiným tempem jež (rranátní
ky zarazilo Několik jezdců po
dle všeho panských služebníků se-
skákalo h uhnaných koní jeden
podal velícímu důstojníkovi list s
knížecí pečetí a ostatní jniHtili sc
dolů k 1'odleSákňm
"Jeho knížecí milost váin vše
cko odpouští! Vzkazuje vám a
hyKte s do svých vesnic v poko
jí vrátili Udělil vám Hvobodu
Přijde vám potvrzena z úřadu —
I bulou vám jí ohlašovat ve všech
kost cl ích!"
Podlešáci na tato slova kníže
cích služebníků ani nehlesli je
nom zbraní tiskli v rukou ješti
pevněji Byly to tytéž tváře jež
dosud neměly pro ní jiného vý
razu než posměšného byly to ty
též jazyky jež pro ni doitid ne
měly leda šeredné přezdívky ký
div že jím nevěřili Důstojníci se
stoupil se vo klubko a podle prud
kých řečí jim sotva asi tito knížecí
služebníci přišli vhod
"Tentokráte nellioul Uvěřte
jim Přímo od knížete pána při
cházím i já a nesu vám nejen od
puštění ale mnohem více nad to
ívobodu I"
Nesčíslní zraky obrátily v tu
stranu odkud přiletěl tenhle hlas
a nesčíslné oěi hpočinnly nu zná
mé zníloiitlí tváří Kefundové
"ZiipliMcjte Podlešáci! Ať o
lom žčdí v '( něj ipadlejšich
vesni-deb tonhii i uŠe děti
lsti lé joi j te kolci kách jik
pozdravili jejich olcovt ponejprv
slobodu!"
Podlešáci e podívali nejdřív je
dcu na druhého a potom všichni
ni Ibřundu A kdy! domluvil
pojednou i mvťjslli jako hy jd
ním hrdlem První ze všech Btiskl
Kefundovi kostnatou pravici byl
Kozhoda — "
"len o hodinu později Kefun
do a ve Svutogothardském dolíku
bylo by nebožtíků kolik stromů
kolem a na Podlesí vdov i sirotků
co mi téhle borovici jehličí My
byli připraveni na smrt Váak ta
naše svoboda přece Klála dya dru
hé životy!"
Koštišlář Kozhoda ukázal ke
strouchnivělému pařezu o nejŽ ho
dosud opíral Jiřický snopkář ja
ko by staré hlaví hledal podušku
Kcřunda zašel hí 1 nimu vzal
stuhlou ruku do ví pravíce a vře
lým utisknutím s nebožtíkem so
rozloučil
"A druhý?" pronesl pak zdlou
haví
'Pan páter z Okrouhlíny! 'Au-
volali jsme ho kc Skúrovi a polom
tu mezi námi zůstal Měl jsio jej
slyšet měl jste tu být jak mlu
vil vojákům do duše!"
Kefiinda sklopiv hlavu proho
lil : "Skoda — vičná Skoda!" Po-
tom iitkvíl pronikavýma očima na
zástupech a zahovořil smutným
hliícm: "Takových kníží varn
už sotva Keni pošlou leda jednou
vaším dětem vašim vnukům A
kolik se jich přece narodí pod
střechami doskovými jako vy a
kolik jich lidé dobří na to zapo
mene kolik jich paměť na rodnou
haloupku ve hví hlaví utlumí a
kolik se jich vařím wrdcím va
šim snahám i vaším tužbám od
cizí!" Podlesáci kí již podruhé v dolí
ku nezavejskli Několik rukou
rylo ve vlhké jarní půdí hrob Z
laická zalítal sem temný rachot
vojenských bubnů za nčhož Vo
jáci odsud odcházeli — a Hal
čerství nahozeným rovem hlaholi
la ze sterých hrdel starodávná:
"Odpočívejte v pokoji věrné dil-
síčkyl" Jen se zdálo že lůvko
"věrní" tmavé koruny okolních
kmenů přehlušuji náhlým Šumě
ním a že nad dolíkem Svatogo
thardským — nad hrobem ryzího
Podlešáka letí píseň: "Odpočívej-
te v pokoji bludné dušičky!"
xir
I Nava pana faráře v Okrouhlíní
za celý život se tolik nezamyslila
jako za letošní zimy Dopis stíhal
lopis brzy od krajského brzy od
vrchnostenského úřadu Pan fa
rář ztratil uŽ í chuť k jídlu Po-
slední táhly Okrouhlinou tři set-
niny pěchoty farář poručil dů
stojníkům snésti kde mil co nej-
lepšího vytail se i a dvěma láhve
mi rýnského samotoku jež dostal
kdysi za kalechimnux když se
vdávaja vrchňovic slečna ale vo
jákům e nemohl ničím zachovat
Viděli ve farářovi koneční i za
kukleného Podlešáka! Vojáci si
ce odtáhli ale farářovi se nepo
lehěilo z iista jasna zmizel z fa
ry pan páter a marni tam očeká
vali jeho návratu
Farář pečetil právě zase psaní
kdvž se k němu všecek udychtču
přihnal kostelník
"Co nového Fortunáte?'
"Zdali pak už vaSo velebnost
ráéí včděti kam se podíl pan pá
ter?" Fiu-ář zatajil v sobí dech ko
stelník ostatně dychtivosti jeho
dlouho na skřipec nenapínal
"Přidal se k nbclantňm! Tako
vý pán h tak se zapomíná UŽ to
máme docela jwté Také Jjřieký
Květ je zase mezi nimi tentokráte
i s dcerou!"
Pokr&oviut
Dr Goo F SímánoU
čertí ltkif ijnWl
v UÍ mi )t!u 13 ul Obuil
Cft int WSiny: (kl 1 4j 4 30 Jp 4
6 39 Jb 730 fírr — Tel J78
Eti Til Douglu 1H1