ÍO
g VACSLAV BENEŠ TftEBlZBKtí
BLUDiSti
HISTORICKÝ
"A vSího toho pfivodccm cHé Malý obchod s "Araby" "AiikIí
lé rfbflitf strůjcem je Člověk kt- řny% — " Andahmáky " atd
rý e ode mnoha let po olejních NejStédřcjíímí příznivci "koňské
panstvích potuluj' u o němž nejeď ho" barona byli kavalíři fVch ti
jjou osmělil jHi-jiLMC u'iníU zmínku mezí těmito zaujímala přední mí
vusí milostí knížecí h jehož ráěítc to naše jasnost
znáti osobně Níím !" " Vyoký Stihlý muž n tváří vy-
Tajemník opět na :iiuik u- záblou — kolují o učni nejdivněj
mlkl a zase zavadilo oko jeho jen Sí povití už nesmyslné že prý
tuk jfiko by letem o tvář jfiNiieho ' joehAí z nějakého vysokého ro-
pána Ale tenkráte musil pouč- du -"
kud déle čekat i než řekl kníže Kníže pán položil i levíeí na
pan j
'dál!'
"VS„I„ li I iim Ifií ířiko
židé na mesiáši a kolují o něm to nikdo jiný než on Kel jednou
nejpodivněji pověsti — až ne- kolem jakoby sí mne nebyl auí
Mnyslné že prý pochází z nijaké-' víiml )'odruhé nevzal ode mne
ho vysokého rodu" Iilmužny!"
iHt! —'A tímhle že mne chce Kníže pán postoupil k protěj
MMižití? — Abych takovéhle re-jsím dveřím rozevřel je jako by
lace poslouchal? — A k tomu že mimoděk pokropil jeAtě MU:
bylo potřebí zvláštního posla? — Po stěnách byly rozvěšeny velí
Takové že mAm na svých panst- ee skvostné drahocenní' obrazy
vích úředníky! - babskými kb-Airoké barokoví rAmee s nejřau-
jiy mne obtěžují mám hlavu pl-ta-stíčtějsími okrasami oři pozoro
nou jiných věcí důležitějších Pře- vatclovy oŽ oslnily Na obrazech
jí í pokoje'
"A vyřízení knížecí mílodít"
"Jak pak vyřizovaly před lety
vrchnosti takovéto záležitostí?"
Kníže pAn pronesl tuto otázku
poněkud příostřcnějSím zvukem
"Tahali z buřičů řemeny pletli
je na kola a věšeli hromadné"
"Tak ať činí zase tak' Ten
hle J ÍKt mí tu vžak ponechej!"
"Chtějí od jasnosti instrukcí I
Vrchní prosí zapřísahá direk
tor" "NVlySc jsi jí?"
Knížeti pánu počínala v těle
modrá krev kypět i A když c
vzpění modrá krev trvává dlouho
než se utiší h než přijde do své
ledové míry
"ítemeny kolu Šibenice -Jiné
instrukce iieznAm! VSccku pří
nost milosrdenství žádné Fiat
justitía "
Kníž pán chtěj dopověděli "pe
reat mundus" ak nemohl na to
nižádným způsobem vzpomenoutí
Potom pokynul rukou tajemníko
vi aby m vzdálil
Ya chvílí vzala jeho janQt do
nikou pnaní a zahleděla m do ně
ho jako by to byl perííamén na
nřrnž zapnány byly privilejo rodu
jeho od nepamftnýeh dob „
Vyriký Stihlý muž — h tváří
vyzáblou m manýry kteréž pro
zrazují že ne nepohyboval vždy
cky jen Hwzí Hedláky — jeden z
třeli kteří chtřjí řeku M při-
véntí z kravíren do panských aí-
del"
Kníže pán opřel i poznovu čelo
o bělounkou ruku a při tom zaký
val několikráte hlavou záporně
Komorník ohlušoval již po ťetí
tiávStévu
"Nikoho!" odMek! pokaždé
prudce kníže pán
"Haron Ilabichtuburi'!'
Komorník ohlazuje dnea již
řtvrtého hiwtř nyní od prahu
nehnul
"NeHlvSel jMÍf — Nikoho!"
"Veera přijel přímo z Anglicka
knížecí miloHtí!
"Třebím t Aineriky Pro dne-
řek nikoho !Až řítra!"
Harou Habichtxburjí "ěl od né
kolika let ku knížeti pánu volný
vtup I y I vytčeným znalcem
konkého plemene vkun I la
bithuburuňv platil twA vysokou
ílerhtou a jedině vybrouňeny
Modré krvi páně baronové to ni
luk neublížilo ncpřekálo když
xvlAtn('"i rtky nam'vl vyi
LiriiKin píáte útii vin a ř&ro
ven i íímívtuiu } k Wdi nim v
DUSfc
SOMÁN 3
čelo
" Areíť že jkciii ho Vllél Nebyl
jevily ne nonejvíee mužwké a žen
ské poatavy v životní vebkoxtí
tyli lo bezpochyby předkové a
iřátelé jeho knížecí míIoMi ()éím
nezvyklým jolobné nádheře bylo
ly H' zdálo Že jim liewhází nie
než aby z těžce zlacených rámců
vyMoupilí podali í jeden H dru-
liou rámě a platili e 11 vcMely rej
' muŽHkých reprewntoval každý
(ohatýni rouchem vkua nvého éu-
i 0 t 1 i
w 11 ze zeriHKycn hiionovaiy se
níid víeeky eo w týée třihu v
ledmém! mely nty v prcciu na
lobrýeh fteatiiAct palců vykrojené
1 nejhlouběji řervenala e kaž4lé
♦tolíhtá rňže v nejplnějSím rozkvé-
!ii zrovna jako by dnen jí byl ně-
'd zahradník utrhl ze xkleniku
V waloně kníž-cím tvořila j-dria
pr-eec výmínku Hvětle modrý Sat
měla uijatý ž po krk a vlaný na
krání srovnané zlatým proužkem
po zpfiMobu diadému vlnily na jí
plnými proudy na Šije A i jinak
ííila ne ode výeh družek Kdežto
lámy na ostatních obrazech vSe-
ky prozrazovaly věk už usedlej
í tak od třicítky byla tato db
eho zachycena na plátno Štětcem
nalířovým dozajista jeSté před
dvacítkou Obraz její byl zayě
íen v rohu mezí nejpOHlednéjSÍ
mi dalo h nKorem jaaooy uo
1 1 t - 1
téhle sj)olecnoHti ani nepatřila —
už také pro ten vyraz v xvém o-
'jiíéeji Obrazy lruhé bylo by
fliíe oko přelétlo lhoKt'jné jen tu
1 tam na některém by snad bylo
léle utkvělo avSak divíc m pouze
měnivé barvitosti věrně napodo
Vného atlíwu u tohoto poslední
'10 však bvste se bylí musili zasta
ti ne na okamžik ale na hezkou
li vílku A potom by se vám by
o icítě od nělio nechtělo 'A dale-
a bvste se bylí třikrát ětyřikrá
ihlédlí než bvste se byli mohli
ozlouéíti s tímhle obliéejem Me
zi vysokou Šlechtou setkávám hc
4 ínkovtfm řfdVfl
Kníže pán octl se před mladist
vou ratolestí svého rodu takřka
bezvědomky Až teprve když po
dvíhl oéi když utkvěl jimi na o
braze viml si íe st(jí v rohu sa-
'ónu kd bývalo obyčejné poloso
r„ ZH jrimnleh drift zvláSf kam
rak hosti zaletěl málokdy a zah
těl li Metlou dívéi tvář přehléd
íkorein vždveky
Slunce které uiikido na tahle
mt4a jen jednou za den vyslalo
tmiJe chvíli několik paprsků —
Uíludistve kontese' el prilicine
přímo V obličej
Kllleti pánu liíílile se #dáh ja
ko by obrw olivo val jako by l
dá krásná tvář dívěina se k němu
klonila jako by se jí nachové rty
loznenáhíu rozevíraly a našeptá
valy mu cos řeéí divnou uchu je-
10 nezvyklou takovou jakou
mluví tam na severu lid který ny
ní pálí knížecí dvory vypovídá
úředníkům knížecím poslušnost—
o níž paní kněžna upadu do
mdlob
Kníže pán vsak těmhle slovům
rozuměl protože mysi a onanii je
jích četl v kalně modrých oěích
ívéínýeh které dívaly na něho
tak nelíéenou vroucnost í jak
oho jen dovede sestřin zrak
"Checs na tom lidu všecko —
vAceko ei má ruce jeho bedra
jeho hlavu jeho nohy jeho a jen
srdce jeho odmítáS odpuzuje I —
ratřť! můj! — Kraj ftvéta jdi po-
ledej takový lid a podobného je
mu nenalezneš Jen přilni k ně
mu a 01 ti za to dá vSecko — vfie
cko eo má — lo své srdce kteréž
odpuzuješ kteréž odmítáš nejdří
ve! — líratřc mfij! — NestiC se
toho lidu miluj jej pojď nauěím
lé ho znátí celé nitro jeho před
bou rozevru abyg se přeiyédcil
ž( v něm není lstí že jsou to duSc
poctivé které by zasloužily lepších
éasfi"
Hlimcc už dávno papraky své od
lívéí tváře odloudílo xalonem ro
zestřelo na pološero obruzy roz
véSené po Aténách nebylo Jze jíž
rozeznat! a kníže pán odpočíval na
ružné pohovce jako by se byJ
nevím jak unavil jako by byl ko
nal Hub ví jak dalekou cestu přes
)orv Jesy a řeky A přec se z
ládherné této komnaty nehnul oni
uok Za to vsak tím dále byl
ho duch A let do zapadlého
mládí — také prý unaví někdy
více než opravdová a sebe namá
havější pouť MySIenka na ne-
i'l -!
kdejši život zavaona voycay o
bku a ě lo jeho kdykoliv stanul
řed tímhle obrazem a upřel oči
vé ve bledou krásnou divému
vář Snad jí - - tu mySlenku vy
olil pomněnkový věnec jenž byl
iiíilcbně rozložen po k-vft Mtrané
liti kríiii vyčnívajícího stolku
květinového
----- - 4 v "
Obraz připomínal sestru pana
knížete — bueílii 1 mřela v jař
'ívola — ten rok po vpádu bavor
ském a korunovací Karla VII ve
Svatovítském kostele na Ilradéa
icch Vf rodínč knížecí rostla jíž
na její památce tráva zapomenutí
Nyrějfií paní kněžna druhu ctioc
pana knížete dovolila si už něko
iíkráte pronést! poznámku ž
princezna bucilíe mezí těmihle o
brazv mezi těmito podobiznami
Jam 1 nejvySSího avřta prajodiv
ně H„ vyjímá Kníže pan ncini
Iruhé choti své už mnoho a mno
ho k vfilí na stará léta stal se o
pravdovým otrokem ale aby od
stranil swtřína obrazu k tomu se
přece nikdy nemohl odhodlali
Když se mlalí princové jednou o
w
lánlí eo to za slečnu na onom
braz„ v západním rohu sbno
-ém usmála se pimí kněžna usté
pačnč! a firohodila ještě uštěpač
něji: "tetička" Pnneovft m už
notom ani jednou nezeptali Kní
že pán tomu byl víak velmi po
vděčen kuyz ne o nestře jeho neči
nila vftbec zmínka
Slečna bucilie i za živa patřila
k rodu knížecímu jen podle jmé
na Ve vysokých společnostech
nebylo jí nikdy vídat i Ve Vídni
byla všeho vSudy jen třikrát Nej
ruději prodlévala na Podlesí a zá
hávu vyhledávala ní ve vrstvách
kterýmž se družky její na to kro
kň vyhýbaly a jestli se nemohly
vylmouti rychle tiskly ke rtftm
Šátky iwipuStčué nejinozuČjSími
voňavkami Mrzl lidm imnčila
se řeči jeho písní jeho !iirNUIIl
je lni
N lil ee II IV Jllle n
inrnv zamilovala Z hlubin duíe
A na Podlil ú vyprávěli U to
ani není možná aby takhle a nimi
jednala princezna 'A počátku dí-
vávalí xe na aebe jako 11 vytržen)
jako by ani nevěřili očím avýin že
w na ně usmívá jediná dcera Ma
rího pána knížete a že k nim mlu
ví jejích jazykem tak milounee
ak lahodně opět dcera knížecí
'odleSácí hlavami hvými kroutili
a mohli nechutí nu tom avé roz
umy jak že se jen mohou jejích
)ísnč které mí sami vymydlil ku
kterým uložila melodii leckde 1101-
ka neumě vsí ani číst líbili dceři
knížecí A když ji tak někdy
zaslechli na jejich vycházkách za
stavovali sc ani nedýchali a po-
louchalí
Potom se pět na sebe dívali
leden ke druhému coa prohodil
1 kam příslí vSude to povídali a
kde to slySeli všude ne divili a ani
včřítí tomu také nechtěli jik by
o mohlo jen býtí aby dcera z tak
yvMokébo rodu k ním w snížila
MftJ Jtože! Pyly mezi nimi hezky
taré a bouřemi zaSlých let hezky
Iřelé hlavy ale na rtech kníže
ti jejich očí ňsmčvii přívětivé-
10 neviděly a jejích usí slova vlíl
něho 7 ních iwslySely UŽ ú tak
vžíckní uvyklí na muSketýrské
jazyky na nejpodivnčjsí jtřezdiv-
ky: v panských dvorech l skotak
ú nu ně otevřel hubu dokořán a
tu 1 V i '
0111 musili miceii
A náhle vSimla i jich dcera
knížecí! Hehnulu tw k nim — ku
!amcní jež tt podobalo oblázkfím
i leželo roztrouSeno kam se jen
Kdívala ke hrudám které k ni-
emu jinému zdálo se že nejsou
icž k rozSIápnutí — wtřela x nicli
stoletý prach prohlédli je bedli
věji okem bystrým í nepředpoja-
ým a dálo e jí že naSla ryzí
icporuSené zlato jakéhož není ani
v jejích náramcích a jejím obručí
bíd jí poncnáhlu přivykl a po-
al jí zbožčíovati
bíd na Podlesí viděl v ní hvou
lehranítelku hvou titu sv"u
rodovníeí a Ifřemeno života
otráveného už od kolébky jedem
'otroctví ueal volněji protože mu
'to hlavří čm od času přiletěla my
ílenkas Nejní tedy jeSté tak hlu
boko a jeSté nejsi tak spuStěn
k(fyž m k tobě takováhle srdce
vinou a když andělé se k tobě o-
lracejí
bíd princeznu -Luciin velebil až
lo nebe jí vyiásc a nu-zi Šlechtou
bylo jméno její kamenem úrazu
len vzneSený rod z něhož pocha
ícla zraival prostořeké jazyky
ÚHtčpku a narážek beckterýn
Ufivíilír zu íedíné slovo její — za
jediný íísmčv k nohám by ji by
padl ale princezna bucilíe ťiklon
ky jejích a přemrStČnou dvorno
tí z té duse zhrdala Jen k jed
iiomu se jinak chovávala Pyl to
mladý hrabě Kolovrat jehož strý
ce panství hraničila se statky otce
jejího Nade druhy svými vyni
kal duchem i nrdccra k neporov
nání A princezna bueilie nalezla
v něm učně chápavého nalezla v
dusí jeho čistou lidskost a mysl
úplně vymaněnou z názorň "er
bovnickýeh" Hrabě Kolovrat
provázel sličnou učitelku od ně
jakého času úkorem pokaždé na
eilch vycházkách Znali se sice
spolu už od mládí ale lak jako
děti které kdyby jo vlny času
od acbfl odtrhly a po dlouhých
etech (tpět jednoho ke druhému
zavály Mčží by se poznaly Vá
bila li mladého hraběte jiná j-stf
touha za Lucjlií nebylo nikterak
na újmu psvátiivm eitňin jež na
krůtko obt " I" i!v nrnlufné
láhka 1 i' v b ' i
v k a
i 1
ItlHť
milované uětuici nejvnímavějSÍ
A mladému hraběti uáhleily prin
cezniuv přicházely jak se fiká v
tuk i krev v hlavě jfho teprv se
kryMalinujíce
NVb)bi snad jednA éliny V o
koll lámekém které by hýla 1
vrub neznala A když bydlela na
zámku Kumojediná bývalo jí jako
mladé orlici když ji dlouho za
vřenou drželi ve společnosti sov
liejlft a když se jí konečné podaří
odletétí
V Jířieích znalo princeznu kaž-
lé dítě a nevím které by nebylo
dostalo od ní něco na památku
Zvláště 11 Květi h mladým hra-
)ětcm mnohou chvílí prodlela
Nynější sedlák byl tenkráte vý
rostkem a Podlesáci už ae nemohli
ani dočkati kdy si hrabé vezmo
irinc4'znu a ženu a kdy bude je
jich pánem 'Au takovou vrchnost
oyli by Sh na robotu třeba do pe
kla
Jednou přínwly včtry na Pod
sí divné noviny Ve Vídní prý
umřel cínař pán a všecky koruny
zanechal jediné vé dceři Měl
jich" prý tolik že nosil každou aby
vSecky vyMřídal na hlavě něko-
ík dní v roee Okolním polenta-
fim vfiak kteří měli jen po jed
né a jeStč jen tak ledabylo utlu
čené zachtělo se každému cizího
majHku a do české zemé' vrazili
bivoři a hVaucouzl bylo to teh-
dáž v listopadu a prosinci Ha
voroví ač opravdu poStčstilo jeď
nu (11 korunu dostali do tsvych ru
kou A ve Hvatovítském kostelu
musil mu ji arcibinkup jeSté po
sadili na hlavu Podlesák Potlu
ka o kterémž jsem se už jednou
zmínil dopověděli "Tak vida
malé zloději? věsí na Šibenici a vel
ké korunují Inu tak už je nu
lom světě a marně o tom myslit
rotoŽ jinak nebude"
Od těch dob vSak princezna bu
ílíe jezdívala samotná A býva
a nějak smutná a očí měla jako
by od pltče Alcupoň zd to tak
lidé vykládali Měla prý zármu
tek po hraběti který musil za
svou císařovnu na vojnu Dobrý
lid ji v duchu litoval a povidávali
si "VSak oni nám mají také srd-
e nejou arciť mezi nimi vSi
ťkní stejní — zrovna jako mezi
námi"
Na Podlesí tenkráte mnohá mat-
ka pro syna plakala mnoha nestra
bratra želela a mnohá holka po
chlapci toužila Schytali jích na
vojnu jen po okolních dědinách k
lobrému stu Ale náSelí zármu
tek lehčeji protože jim pokaždé
pfiňla na jnysl princezna které
vzali potěšení jediné
Kdysi vyjela í zase k Jiřieftm
JtělouS měl uzdu popuštěnou a
zdálo se leckdy že se ehee ohléd
nout! že chce svou paní potěsiti a
vždycky při tom zařehotal až vrá
ny z lesu vyletěly podívat! e kdo
že se tak v tomhle kraji raduje
Princezna seděla na koníku h hla
vou svčsenou jako by Živa nebyla
Jindy se s každým zastavila s kaž
dým dala do řeči na domov se vy
ptávala 1 na maličkosti tak do po
drobná že se Podlesáci divili kdí
taková slečna muže si jen na po
dohné tretky vzpomenoutí: "Co
dělají děti!" Kdo pak se kdy
staral o děti Podlesáku a kdo pak
si kdy na nč pomyslil! Jen páni
když vyrostly a tak sesílily aby
mohly do prače ci alty nosily na
míněnou ci-sřrhíJU "břízu" "Jak
pak se pořád máte v tom vašem
statku?" — Komu pak kdy tako
váhle otáka přišla jen na jazyk!
Kdyby byli v těch svých statcích
a chatách umírali nikdo by jich
tyj nepolitovall — A dnes když
ji pozdravili kdvi se na ni tak
xi srdce dobráckého usmáli jen
hlavou zakývala a jen Sedavé pé
ro za kloboukem ZiiiíMilo v od
ouvčď (ťok rabováni)
Louisllerlui
český právnk a veřejný notář
m St T Mít HI4f( O!
TKtBťONYl SJlJíoI
( Obydli f tj
jurjbliíiím H avedí ve v mni