lO
f -jjl_=
VÁO0LAV BEHX3 T&EBÍZBXÝt
BLUDNÉ DUŠE
UISTOftlOKt BOMAN
14 llJ
A ku konci bylo připsáno "Kuv
číž Vaše Dfistojuost na wvrchu
oolocné otázkv odnovčdéti juk
káže Vaše svčdomí a jak toho vy
žuduje od Vá knčžský (ihl Váš
co nejrychleji a pokud možno nj
dukludnčjí" Panu faráři dnes nechutnala ani
večeře lcfi lak že se dotkl né-
jakého toho sousta na oko Na
panu pátera nepromluvil ha sko
rcm se jeho zrakům vyhýbal Hylo
mu v čeledníku poprvé dnes ne
volno do opravdy
"JtAííte býtl ehurav důstojný
pane?" zahovoříl pan pater je
muž také bylo néjak k zalknut
za stolem protí panu faráři
"Opravdu vypadá velebný pán
tak rozčileni" propovčdčla patrna
Kačenka ''Není tak' divu! Tolik
starostí!" '
I ' im Kaečnku si soustrastuč
#zavzdychla f }
Pan farář nevčdčl co ly mčl po
dotknouti Kedél tu jako na trní
Stíral aí zatím neustále a čela pot
V čeledníku hylo třicetistupňové
horko
"Aby byl jeden ze železa! I že
lezo ae prodře! — Co jen pořá
tčeh novin se všech stran! Jlodcme
1 li ihii j"'inrir — iinny ijiiimii
UŽ je na vččnostíl"
]'an farář sepja1 mimodčk ruce
"Oiiřada?"
"Ano ano Jířcký rychtář Ale
kdo ví jak m to všeko sbčhlo!
Je ml to dívno úkorem podezřelé
Hyl to muž který dhal pořádku
ran farář podíval se nyní na
kaplana za celý večer poprvé ale
ihned zase otíral si mechanicky
ti-} o
JOtevřte! není tu tmi k vy
držení! Jak jsem řekl v nynéj
říeh Časech' je takového tímto Sko
da vččná Škoda Mohl m Movřk
wřoíi na koho upolehnout Tak
dlouho nryehtářovaI!"
"A za ten kratičký" H% natropil
toho tolik h hudoii míti v Jiří
cích po nf-rn dlouhá léta památku
Na rychtáře Ouřadu tam tak brzy
nezapomenou "Já a ním hcM
jen jednou ale podruhé jnein e
inu vyhnul Kka?del
"A proč?"
Pan farář otázal ae nčjak žívř
jí jako hy inu hlavou hyla pro
la my Šílenka která atála za tvr
dý tolar
"Protože to lyl člověk horní než
liad hladní než ouhoř a líTi5j
Si než koéka!
Panu faráři zaleskly ne živíji i
očí
"A tak jřtf ho ponal za ten
pul rokuí — Vida vida já UŽ tu
farářuju o neeo déle a Ořadu znám
hekeh několik let ale z těchhle
vlantnoMtí které mu přilítáte za
vřeeka ta léta ani jediné jem ne
pozoroval — Illetrtež jak ukva
pené aoudíte!" „
"Zničil Htéiťí jedné rodiny a
nad I její životy"
"NHráíte iih Kvojat — Na jeho
řeini a na jeho deeruí"
Jan farář toto pitHlednl flovo
rroiifl 'nvláitním přízvukřiu
Mladému knézi vhoupla do ll
dýeh Hel krev
"Ti ní i přivolali neStČHti
iami — Viiehni tři mohou nařika
ti jii na !♦' Kvčt mi areiř ne
itldílil pravda Ale přiínám
vámj rád jnetn h neiiiél jaktčiiv
] t v 1 ui h( mUdiwti hrdjř neňtup
itý jako ly Udveky on vžemu ro
uíuřl nejléje %km nikdo jiny
Pnt také m ivukreiu ♦ nikdy
namohl rovuti A ína Jrhot —
Kdyí U t kot Irt n-vrÍU ani
i
juk sí má vykročili A dcera je
ho? — Samé čtení a samá kniha
hned od maličkostí Už ve Škole
I
byla moudrá jako H bylla A tn
předéamiý rozum vždycky ne mlí
Nebylo otázky které by byla ne
uměla Kvčt z ní cbtčl míti Á
Imihí a proto ji také překřtil Pra
vé jméno její jej Iiieie Ale kdt
ion 1 iii i'íwlí ii Wv'l liiíln 1
jllyl by to jakýž takýž překlad z
laťnakého' To ae mi m mého fa
rářování ncataloj křehtid jméno
nechali pohozené a okráSlíti ac ji
uým A potom to jeho dftvčrné
obcování tw človřkem o nčmž ne
víme ani zdali pohan či křeaťan
Víak jxte o nčm jíž také dozajiala
aíySel Jmenuje no Hefunda Ne
vím že hí Jio úřady nevnimly zrov
na jako by nad jeho Siwjdy očí
íehválné přímhouřovaly Na Pod
leNÍ rozhazuje jínkry už ode mnu
lia let Jtozuáňí knížky dává je za
fot ku Kvčt byl jeho nejvčrnčj
íí odbérutel it jVho deera nejhor
íívčjáí čtí-riářka K tčmi kniha
mi v hlavč zapomnčl že je pouhým
-dákem chtél být nad pány a
hex za to aedí Vy ováem na nč
!n ani nyní nedopustíte ničeho a
na dceru j'ho taktéž ne! Tak tak
kdo ehee kam pomozme mu tam!"
Pohlední včty pronáSel pan fa
rář opčt néjak zvláfituím přizvu
'4'íll - ' "
A potom ' uaiiiál dnea joprvéj
apomnčlf na okamžik že v Jeho
okojíku b ží kopa otázť k ňředoíeh
i vedle nich již čtvrtý arch opčt
pokažený Domníval ne že tou
hle řečí zvítčz'1 nad panem páte
rem ťiplnč Sedč)f také mladý
knčz a hlavou avČwnou a na ble
dých lících h temným rumČneem
'ako by předhňzky platící Kvčto
vi jeho Mámeno ae ílotkiy az u
ríl'e
"Dal jni-m vám pokynutí hned
í počátku Vy jata mu vak ne
ditčl rozumčti a já mlčel"
"Je mí líto dňMojiiý pane že
vám ani nyní nemohu příavčdčiti
Kvétá aí vážím do dneska !"
"A jeho rodiny í"
Pan farář mluvil JeSté podivnčj
íím přízvukem
"Také dnMojnýpane!"
"Nechci vám tu vážnost k nč
nu nijak vyvraceti a k jeho rodi
lí tím méně! Já váa pouze varu
ji — činím to dnen napohled —
Možná doHt ž už bude pozdč"
Tvář farářovH zastřela ae náhle
vra zem jeAle "oiirdnejsim ne z
!iyla ona listina a otázkami
"Hyl bych anad lépe učinil i
'{dybych byl mlcl dnes!"
"Jak ráčíte aouditi!"
Pito farář no prudce odtrhl vata!
íestč prudčeji a pravil podráždč
lč "Stelete si na zdejší osude ve-
liee dívne! — Dejte pozor!"
Za čtvrt hodinky aedčl již ?ue
'H atolkem ale nepttal Hv příliš
rozčilen '
"Kd jen -to jezdil onehilyf —
Ten ano siháel ji-stč ke vžeiuul
fá ho přece očekával tk netrpč-
Itvř! - A kdyby dne byl pryč
levim co bych za to dali Héře mi
lúl života jen on — jen ott nám!
Skoda vččná škoda každého !o
va jak ni poetnai Nejdřív u
iučná iokira vtélené dohrotiako
i sotva se u náw ohřeje neví kam
pýehou!"
Pan farář v#a jki tomhle ÚvimU
ťse do ruky én a opčt řačal
psáti — pátý arvh Al nyní te
prve tou to nechtělo jiti! pnaj —
třečital — přrtrhovtl m ia pal
Mylo jíl jedenáct pan farář
eitč sedél 14 ktidkrilt IihtUlt ndl
archem papíru it v ruce n krňtím
pérem
Mladý knčz vsak také ve avém
pokojíku bdél ani si nepovšiml že
voskovice dohořívajie vyálehla plá
poleoi Kedčl jak to míval ve zvy
ku opíraje aí hlavu pravicí lilu
boce zniiiyslen -Kniha z níž než
ulehl obyčejné čítával ležela dne
před ním zavřena Jen tak nékdy
jako by mimoděk zalctélo oko je
ho nad Ifižko nad nímž byl zavč
Sen obraz Ilohorodičky ale atčž
rozeznalo ryay v obličeji matky
Hoží ve kteréž zdálo ae že ruka
umělcova mistrovaky vložila alova
proroku Jcremíásej o vy vSíehni
kteří jdete eeslou
Celou mysl jelio zjiujíuial omu
rodiny Kvčtovy Prosbu dcery nč
kdejšího rychtáře Jiřického Vypl
níl před týdnem A výsledek ee
ity jeho? — Na vlaa tak jak byl
předpovídal Páni krčili rameno
mu divili ae že přichází za buřiče
orodovat právé on odvolávali ae
na vyaoké rozkazy a když je po
Žádal aby ho amčl aleapon na
vstívití — polČH'tl zdivili m jeátč
více jeden' ae podíval na druhého
významné a žádost jeho odmrštili
"Je to jcdcii y tčeh přemrstén
ft kteří třeští o jakémsi Českém
uárodé Pkázal nám luk alespoň
pravou arsť Kilo ví zdali také v
tčeh rejdech nevčzí Začali w tam
v tčeh ilčrách hýbali zrovna v ten
čas kdy ae prý dostal do Okrotí-
hlíny"
Pan krajský pří tom nahlédl do
ístíny jichž mčl na aacim stolku
celou hromadu Poslové v kraj
ském úřadč nepostačili aí podávat
mí kliky ti dveří
"Arcíťžel — Hyl tam asi týden
kdvžae vzepřeli v Jiřících!
"Hudeme ho musit taktéž naučit
atechismns! — Nic plátno!
Císařský komisař byl pravou rit
ou nčkdy také přímo hlavou pa
nu krajského
'J'oft!eme do Okrotihliny dnvér-
ný dotaz! — Tamčjsí farář zdá ae
mi že má přece rozum!"
Krajský komisař ae ušklelol po
směšné
"A musíme tak učinili rychle ~
íeštčdneal"
Pan krajský zazvon:l nu nejstar-
oho píaaře sám usedl do lenošky
a komisař diktoval otázky kteréž
% části jste bylí aeznali
Od tčeh dob vplížílo ae panu pá
erovl do duše livné tušení a ne
lnulo ae odtamtud do dneška V
(včtu a vyřízenou taktéž nebyl do
bieska Nemčl ani tolik odvahy
aby přinesl do statku jehož Mř-
ha prohnula ae tíží zlých diut
jovínu nepříznivou — Tak mu by-
o také tenkrát když odjíždčl z
'raby na avátky vánoční když ví-
lél z daleka černali ae ve snčhu
rodnou dčdiuu když rozeznal již
lilou chaloupku ne střechou plnon
mechu a nelřesu Tenkrát ae mu
také zdálo že nemůže néjak dý
ha! i žu má na jarých prsou též-
ký balvan a k srdcí že mu sáhá
uka studená jako led A když
otevřel dvéře do chudé ale velice
''isťinmké jizby zakalily se nm oči
ty se mú zachvély a zapomnčl i
ozdravení protože v rohu svčtni
e na lůžku které bývalo jindy
narovnáno načechráno a zastřeno
icstrou pokrývkou opíral se o pe
!nv stařeček a tváří na smrt Me
lou h vítal ho do domova na svát-
ky hlasem tichounkým hládnoucím
a htčží pozdvihl hlavu střibrovla-
sou by syna políbil TchdáJ jej ona
►ředtucha nexklamaU - n od ně
kolika duu kradla se mu ke ila
č a odtud k srdci pdruhé
A Ipčia mu na mlailé iluii v tlil
rnotáťh
"Svftluiko! — Světluško! dal
U a xdal tušii 1 utala ji se pro
mne ťiuili-koui jt nmiuvym
Vem tvvni e fadhal a uuú t
ním musím — mtiaím Ty vábil
mne za sebou a unikáš mi dál a
dále do nedohledna HvétluSko
bludičko I"
Svíčka na atole v mosazném avíc
nu již dávno dohořela v pokojíku
byla čírá tmu ale mladý knřz je
51 é za atolem bdél Před očima j
ho rozeslíral ae temný pustý kraj
nikde ani živé duše nikda ani člo
víčka A v tom kraji tmavém
ptislém nad nímž i nebe zatáhlo
e umrlčím příkrovem Iřepelalo
se avélélko jako by hvézda byla
se vyšinula tam ae shoru a zde ná
lile tujemnou rukou byla ziidržcna
— ta nejleaklejší hvézla aamý dé
mih nt a samá perla aamý ilraho
kam ('hodee kterého z daleké el
zíny ae mi vétry byly zanesly zajá
sal radostí u hnul ae co mu hily
itaéíly za okouzlujícím avčtélkřin
aby je uchvátil a na aré líce při
tiskl Ale Čím blíže přicházH a
mčl je už lakořka zachylíli odle
télo mu před očima v dálku ne
zmčrnou a nova jj vábilo k aobč
lim třepetá vým a vitém tím pod Ir
ným leskem až ubožák zemdlen
vyaílen klesl k z-mí a výkřikem
jímž ve lré nrdce ar mu rozsko
"Zdaž víá lušíň ž" bych arou
Jtiší átčstí tvé vykoupil ač al toho
netajím ale zňstaneg pro mneSvé
lusko — vččnč včkňr bludičkou
e byť bych i zajásal wž mi ne-
ujdeá — zíral Iš ae opét do nezmér
na ty míla irtiliu Mimtcko —
t š ti t 11(1
Kam mne ty vétry zanesly a eo
'iií do duše přivály f Zanesly mne
aké v pnatý tmavý kraj a přivály
mí do duš tebe — tebe Svřllu-
ko a odvály pokoj jenž m nikdy
nebo až leprve za dlouhá léta vra
ívá když už je člorřk jako kmen
kterému blesk urážely ršeeky
větve zdrtily celou korunu a jako
ta posmčch nechaly zelenou halu-
cu jedinou A kmitáš ae mí před
ičima í ve dřímotách akláníá ae
nade mnou ti lak divná A tajemná
ilova mi našeptáváš Dali ti o
ornvdu tak nezryklé jméno jako
y li bylí tiž nad kolébkou vyuč
ili eeatu života U ne zaarítlš že
ie zaleskneš jako hvézda i aamý
lémant aamá perla g drahokam a
olomf HvétluSko bludi
čko!"
('[ jMe nikdy nealyšf li o Mu-
I íčkách o jejich kouzelné mocí o
jích neodolatelné přitažlivosti o
jich podivném aritu kterýmž pout
iík- hodee pozdní onámeri osliiřn
zafwmiíná na všecko na domov ua
ivfij Život na avou duši a hyné
ucoplakáu iicomI4'IiI Jeu in bludi
čka mu svítívá nade hrobem kaž-
linkou noe A v Podlesí umčli o
nich vyprávčtl že posluchači bylo
ťizko ti srdce a neveselo ve hlaré
za tčeh zkazek pohádkářft — Jhoii
rý r téeh avčtélkách "duše nejhez
čích dívek kteréž au mstí hochům
za iievčrnou lásku A o té inatř
jž neznala aurlování kolovaly
říšerné řeči mezi lidem v Pod-
esí Za Jiřieemi na lukách kmi-
ávala se také takorá bludička
'amatovali ji jiradčdové a tře-
tává m lam do dneška Na Pod-
test iccKOo se ouvazu zarnnau
lodičku s ! jakléžiro to nikdy
nikomu za to nestálo Takového
siiHkaHe nejdříve přilákala a za-
edla ho fa o nčm rlcekrát n!
leehu nebylo A když se x veče-
ra po klekáni zalesklo na lukách
ivftélkn hoši vždycky odvrátili
rychli tváře a posptíi'i pud tíe
hu To prý človék itratl pamčf
ako by se ti napil čarodějného
ofenl
V jMik ijU ii 'i! r é tlilo
ako by dilé stéoy krvi dvly t
tHsučuy — a týmle ml krm rnx
inčrt na kostelní Ui ivon —
idy v a chvilkových pfťUvkch
fořrlo U'ijM'hydy v iiejdlilitm o
HOi
I ívoit hučrj temníji i temni1
ji podobalf ae jeho hlahol úzkost
livému atinání
Dédínou ozývaly ae prudké hla
sy nával míhaly ae zimníčným
chvatem lidské tioatavy a anřhem
skříjiala kola a voznieemi
Mladý knčí přihlouplí k oknu
Na návsí bylo jako vo dne Zvon
nu iiékolík okamžiknv umlknuv
rozhučel no poznovu ale dčančjí
hřmotnéji tak jako by nčkde hylo
přilili zle
"V Jiřítdch — atalk Ouřadňv"
"Z pátky a koňmi I — Slyšítet
Ař dohoří! 'Jen by nám za to
i ni
s a "
"Jeu jeifte a prásknčte do jiiehl
Je lam zle záplava ae šíří — ne
vidítaf Htatkv tam stojí v jedné
řadé A sedláef jsou pryě Jeti
rychle! Kyehlel — JeSté jedny ko
nř Druhá vozniee stojí rpť
stoušee!"
"Je rozbila! — Hezobručfil "
Zvou re včži dunél jako kdy Jí
r hluboká za lesy hřímá
Na tiávc vyvádélí jeNté jedny
koné
"Obraťle ae! — Ke vfieni všudy
fasnm l Ať i toho hnízda nezftsla
ne kámen na kamení! — Heztoho
mu to ndélal rluslnl syn nikdo jí
ný! — Uvidíte že nikde jinde ani
lošek se nehn na střeše — Ať
ti'é! zakleleul JlezUdio tomu v
ekle neujde!"
Vozka a koňmi a oprudti ftbrá-
til a zavedl je zase do stáje
"I pytle bylo by pro nčj Škoda
o smrtí!"
Po nárai bylo jíž ticho Záplava
aké ponenáhlu vyhledala lesy
zatahovaly se kvapem temnou zá-
lonou Zvon v včži dávno jíž
umlkl krajem rozestřela mu čírá
tmu na obloze nebylo k spatřeni
ani jediné hvřzdy a kolkolem vžu
1 mrtvu jako ve hrobech í noční
zpéráci na kostelní rČži dřímali a
I jindy ponoeovall přec od sou
mraku do svítání Jeu na faře
Okroubelské bdél a duše jediná pl
na nejrznefienČjších tužeb a nej
svčIČjšíeh snah kteráž smřlo pro
filuji iierufma arýma chmurné
mraky jež starřly se jí r eeatu
ke slunci ustala na okamžik v le
tu arém řočivái mezi chmurami
kmitali se arétélko třpytu okotiz
ujíeího jako by bylo mezí fiorfi
oblaka odkudsi a vysoká zapadlo
A jaiznarai r nčm družkti stejno
rodou chtčla ji pomoci létla dál a
lála do dusných oklakových
sfaitat a avélélko prchalo dál a dá
e tko by té duši ukazovalo no
vou častil novou dráhu a tam té
ke slunci aby zanechala protoS
rý v takové výšce peruti ztrácejí
iružnosti o hlavu se nad hloub
kou nezmčrnou pokouší smrtívá zá
rraf a lesk očí shasínává na včky
"HvčtluSko-bludiČko!"
PokrnovAnl
Duchovní pik VHp houia lleld-
man care of nemoenícř sv Anto
nína Jtock Island III plauj "Ob
Iržel jsem číslo Hvétla jednající
o Hoboku což zdá se mi jakoby
j byla laskavá prozřetelnost po
lála Hlysel jsem tolik o Hoboku
a jžto jsem nyní nemocen chci
jej užiti PošM mi uéjaké bro
žurky tak abych mh! mezi svými
idmi se ho eaatárati
Výtisk Svřtla wlélujlcl vše o
tomto starém časem ikoušeném lé-
u bylinném pošlř K xdarma kaž-
lému Adresujte Dr Prter Kahr
ney & Honí Co 112-11 Ho Hyo-
ne ave Chieago 111
TMral laMioij
HOSTINKO
VUtftl
IriuiU ti NíMiiorrtcl
lf t WIUUm QKtka R
VU4s Mftilf UUk MU 1 nittá
MrUftal )tlké lll Bk
kra-
U4 1 v rU4 Tt iákMk
HUliaL y