Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (June 26, 1907)
% VAOSLAV BENEŠ TftEBlZBKtl n 13 T TTTXTC nílCn ! III8T0EICKÝ EOMAM Puti jMijrdiiý náhle bledl a za vrávoral Ale přišel k sobě oka mžitě Nu dvoře rozléhalo se strašlivé povykování "Co chceš ode mne?" "Cos mi vzal C'i iŽ si fo jri piimatujeň?" Rozhodu přístupM k samému po jczdiiéinu "Podívej se jih mne dobře Jsem otec Martinův Však t naň bu df pamatovali Tenkrát jsi po slal za mým hochem do lesů psy A kdy lio vyěeiiichalí nebyl to ty jen Jmi ho poručil odvezli nu krajský úřad v řetézfeb nby mu bílý kabát mislréilíjf — Potom jsi zkazil jeho nevěstu u přivedl jí do hrobu Já synu také od těch dob licvídcl U S tebou se přjchá- zim vypořádal až dnes" Tun pojedný octl se týmž oka mžikem nit zemi Košlíšlář Rozhodu mé! dm y pravící dvojitou hilu Do hlavy vstoupily mu minul'' doby v ncj živějších barvách dnes od dvace- ti let pnprvč je ( KJMMhl lebky své IievyliIMlél I! dnes od dvaceti b't poprvé jíe v pamětí ncllllumíl A také mu letěly hbivou dívoee jako VÍ'hr Zlďívé jílku lílíeeH V děsivém sykotu It o havěť ještě H 11 ho to rozesmálo nejpříšerněj řím chechtotem "Rozsvěťmež si sedláci — Ani tu iuík nevidíme I — Ať ia ná v I)nniMHÍefi'h patiiatujoii !- Ať Žije svoboda! AC zdechne robotu! Ať ďábel plíny odnese jiiko toho hle!" Za mulou chvíli vyšlehly nade dvorem pliimeny — snad prvni v celém Podlesí zu selské bouře Nu kostelní véi zvonili nu poplach nle notvit pct minut Sedláci zvo níku neboulí provazy u zvonfiv uřezali zvony vysadili n z Do musických přídido se jích k ním ještě je(l( sto Dvňr hořel pbiinenem Ani jedjui ruka nepozdvihla se vsak k hašení Na hřbitově po levé struně stál inu máchaje zrezavělou fiuvlí mul bílou hlavou 11 dobfyj bylo jrasko tem plamen Ti vytím psův a řva ním dobytka hřímavý jeho hlas H't í ' "Vstávej Mařko I — Vstávej! Podívej" se! Piui pojezdný h! a ví svatbu—- lebuehii! Tvňj tatínek mu ji vvht rojil! — Vstávej — vstávej! 1'ňjfb'H mu za družičku ch — c za nevěstu Když jsi mu byla tenkrát dobrá proé pak ne dnen? — den víc braši! Ať to HVltf po celém PodleKÍ!" Sedláky pocházela mráz Zdálo tiehli Zraky vnech upíraly k ke hřbitovu Starý mu oběma rukama hra bal Miíh na něm byly rozšlapány iiMcblé kopřivy a dávjío uvadlý HvIaěVe "leliuehu! Sedláci chaM Vej skejte! — Kdy u jsuv takhle ve htšlí iu-bvli!" Sdláky pticházej ní mráz Zdálo hv ze pro okamžik ziipninicli že h'ií dvňr Ze ho hhiiií zapálili že vc dvoře pan pnjezdný Kktr' víecka panská ěeládka svázána v lioclcíeh "Mařka spi tvrdé j ani se nchý UM A miij Martin hub Í kd hnije! Mnil bulí si chřtán roi trhnout "by j oba zavolal a já ho ji-ilí biitlu potřebovat! - Ku přt-du! 1U britíi! Jako vojá ! Nelitujte nikoho! Vw taky i'kď mblitje! Neíetřl" liiko t! Vťn (ky nikdo neMN! Ku ' - n ů 1 předu sedláci ! — Na Konnov I Hu déme tam do rána! Tam jsou ta ky hodní! A ty holka tu od poěívcj tiše A ty nynu mfij zu lesem — n Páiiembohem !" Koštiítiiř KoJioda za několik minut Mál ji uprostřed řctnfi tlu py vzbouřenefi jako by tie nic rwj- bylo přihodilo 'M' jsuie jednou zaěalí bát na nemusíme ~- nebuden' J" "Nebudenm!" vzkřikly vSecko jako by jedním hrdlem Zu pfrl hodiny dlely v Domaší eíeh ia náméMÍ 11 jen tlupy en dětí a stiireu "Co z toho Moe bude!" "Miitiěko 1'odroěovská!" "Soudný ibnl — Uvidíte!" " VáS mu také je n nimi? — dá ta t ik a prosila na kolenou aby ne chodili — Nedal a ziedal si říci!" "Mfij byl mezí nimi první! ~ Zrovna jsme večeřeli! Odhodil lžící od huby a 11 jsme ho ani ne viděli" "Co y toho bude? — Zle tuze zH Schytají je pověsí je poza vírají je postřílejí je — to Z toho bude!" pravil vážným hlasem asi osmdesátiletý stařec maje oéí n přny do plamenfi "To z toho tenkrát bylo ~ Na každém po pravíští stálo mnoho let o několik šibenic více Hyl jsem malý kluk tak v letech vašeho Martina jeli jsme do Rakovníka un jarmark Vi města vsíiul jsem si ětyř pmliv ných trámů "Jsou to šibenice!" řekl mí Intík "Na jedné z níeh pověsili před třiceti lety tvého strejce A stály tam všecky čtyři a do Marie Terezie!" Před dvorem ozval hc náhle hluk "Je Živ?" "Trochu popAhJi uhořel mu cop!" Tři čeledínové vynášeli pana pojezdnéhu Hyl ovsem živ ale pořád jako by ve mdlobách Jen těžké oddychování svěděílo Že z něho kostíštář Rozhoda nevyrazil dusí Zaměřili h ním zrovna do pastoušky Z daleka zarážel s'ui tcmiý bu- kid jako když jde velká voda le za chvíli nebylo již slyšeli ni čeho Na návsi v Domašicích by lo pusto ženy a dětmi seděly v jizbách bez hovoru ! jediného slova a rudá záře ze dvora přidá vala obličejům jejich ncvypHiitcl něho rázu Podobaly se obětím které choulí se úzkostlivě k zemi a s dechem tajeným se rtoma kře ěovite sevřenýma upírají udesené zraky vzhůru když vidí Jetěti ke hlavám svým neštěstí jemuž se uhnout i nemohou a když slyší už křídel jeho šiiměyií jím na čele ubohým vyrážejí těžké krůpěj studeného potu DomaSieký dvůr věstil krvavou záplavu na míle daleko Že je v Podlesí zle ale že bude jštč hů ře Shořel dočista nezůstaly než silné kaint ivié stěny (Vlcdlnovč klerviii ne jmhImiUo jrM"!ÍtÍ W provazů nezachránili mimo panu pojezdoého skorém nic ani svých vlastních truhel a peřin XX Hvehtář Ouřada V Jiřících se ud několika dul ani iciikáal jako by se byl smol r'tonalci jako by hJ odjel iui koiky trh až níkam tn Mboboi Itiibsbiv Jedni pra vili že prý unrehl strachem jinf n Že je uii-hoin někde im lubi a že mu tam ďotUejf jUt a je- iíč jiiole sl vypravovali že ho od n ! 1ý ďu h u livft V Jiřících nepracovali jíž celý týden Stodoly byly zavřeny 11 cepy u kováře Mistr Kruto chvil neměl ani dost železa a hře bíkňv aby je náležité okoval lí Květů vypadalo to den co den smutněji tnk jako by všíckni ve statku leželi ui morovou ránu Onehdy zde byl Keřumla Přisel z nenadání tak jako' by byl vy rostl ze země Od štědrého večera vzpomněli Jiaň každý den liěko likrát Od těch dob co se s ním spol čil se to na nás připravovalo Sám Pánbůh ví kde a jak se spolu se známili Pořád mu Jiosíl knihy Ty knihy I Já to vždycky říká vala Měl toho plnou hlavu" "Matičko!" "Taky jsi v tom pořád ležela Všeho jsou ty knihy vinny — Já se inno ciovcku vzuycKy jiejaa stranila Proč si tak vyhlídl zrov na nás — - naší střechu! My se n tvým otcem leckdys skrze něho ohllšteříli" "Smol mu ubližujete!" Světluška se zamlčela napadlo )i ze samu se iem očím jeiio vy- lýbala ? si- jí vždycky zdálo kdykoliv se jí dotkl jako by po ní sáhala studenou rukou sama Mora na A přece se na jeho pří hod těší va la nejenom pro ty uiihy které přinášej Když měl říjili a nepřicházel - chodíval skorém vždycky ve stejný čas myslívala si? jen aby w mu nie zlého nepřihodilo! "1'blížiljil Jieublížujil! Ale atika zavedl ! ďroč pak nyní se am neilKaze Alty HeVCiiei CO se u nás přihodilo! Vždycky po vídal jioviny 7 Prahy % Vídjiě a sám Půli ví odkud" Selka Květová na lůžku umlkla )převší se o peřiny upřela mdlé zakalené zraky do oken Chura- věla icustále Od té doby co Ji našli v příkopě nebyla takřka ani postele Venku na zápraži ozvaly se Jda sy ale jen několik okamžiků po tom bylo slyšeli kvapné kroky do síně a než dvacet napočítal ote vřely se dvéře a do světnice vešej — Refiiida Selka právě začala dřímali Světluška uviděvší muže o kle rémž před několika okamžiky pro nesla matka tak divné mínění pří tulíla se blíže k lůžku Květová procitla a chtěla ho přivítali Ale slova jí uvízla v hrdl Světluška se zdvihla u rovnala matce na hlavě vlasy a vtáhla jí šátek až na čelo "Jdu vá potěšit dobří lidé' jdu se na vás podívat co děláte jak to 11 vás vypadá Slyšel jsem smutnou novinu" Kcfuida nešel jako obyčejní kfi stolu ale zůstal u dveří Nikdo ho iicpobídl aby se posadil "Vzali vám prý selko muže tobě Světluško otce — o štědrý večer!" "Ha že vzali Kefundo!" řekla Květová tichým ale přece trochu přiostřeným hbiHcni Sebrala vše cku svou sílu "A vy selko stůněte!" "Ha stňÚu hVfumJo!" ' "A tys prý šla prosit pány tys prý byla y krajském městě!" "Hýla Heíumlo Vzala jsem peníze kile jsem jaké mohla se brali Chtěla jsem žalářníka u platit Slýchala jsem o něm od mládí jak se pachti po zlaté a jak má plnou hlavu pokladů Vy jste Ib íuudo o Oreiíorovi nikdy ne slyšel? Ani prý celé noři nespi a pořád má v hlavě zakopané pe nie" Hefunda nyní neodpověděl za in slil se na chvilku a potmu fi kl "Vidli — vidii abvs l tv to od- Weh" "Taky jcm tn KVfundo pb dala — A hedněto přec u nai!" llbiK selčíii znenáhla on6 přío střenosti pozbýval "Já myslil že už mno ail Tin znáte Tak jste no nu mno podí valy jako 'byste mi chtěly něco vyčítat zrovna tak jako m dívá nu: Jia člověka místo něho by ebom raději viděli nevím co IfŽ jsem se skoro chtěl obrátili nle musím si tedy sednout iispoň na chvilku" "A vy že byste s mohl na nás Hefundo hiČvatií" Hvétliiska se na něho pří téhle otázce podívala tím dávným zná mým pohledem po kterém bývalo Hefundoví pod starou hrudí jako vézii když po mnoholetém žaláři ovane jej čistý vzduch 11 na čele políbí jej první paprMck wluncčiií "Ani bych to jíž holku neu měl ! — Ani bych tomu Hvčtluško nepři vy kil" "Jsme milý Jtcfundo nešťast ní ji snad teprve budeme 1 — Muži můj!" Selka na lůžku sepjala vyacliló ruce a zraky upřela na kříž "A nic nevíte Jtcfundo o ta tíčkovi?" Opět ten známý dávný pohledí celá tu hloubka dvou čistých očí veškerým kouzlem mladých lot 'Nesu vám od něho pozdní vo ní" "Od něho? — Z vězení? — Od ulička 1 — Vy jste byl 11 něho? — Pustili vás tam?" "Nevíš Světluško co o mna ří- íi jí ? — Ze se přede mnou otvírají zámky na sedm klíéňv uzavřené a že mám plášť pod nímž atanu hc iiovídítclným? — Ptal Ne nu vás o děláte jste-lí zdrávy? Po vím pravdu 1 přelhal jsem ho Jte kl jsem ži! se vám jen po nčm stý káí Ale to jsem mu ncpovčděl že tys Šla prosit za něho pány X víh Světluško co na to fckl?" Jtcřiinda ho na chvilku umlčel ale jen na chvilinku jako )y ne měl pro okamžik na jazyku vhod ných slov "Má li mne ráda a já vím in má ať nejde ani krok ani jediný krok! Slyšíš Světluško? To ti otce vzkazuje A ty ho poslech neš! Vidím ti to v očích žc po slccbneí A vy selko to pusťte zatím hlavy 1 lísouŽíla bysto se Jemu nepomůžete sobě uškodíte a pomyslete si vždycky na dítč — nu Světlušku Já svou povinnost vykonal a nyní musím zaso dál— Potě vás tu JVmbňh! IVijdu-lí tu dy — možná že dost brzy — ne zapomenu se u vás zastavili 1" Panímáma měla ještč tolik otá zek nu jazyku Nemohla ho pro okamžik z udivení probrali jakže mohl Kefunda býti u muže a jakže ho tum jen pustili Světluška vy běhla zu ním na dvňr — na náves ale nobylo o něm už nikde ani po hádky jako by opravdu mčl jen divotvorný plášť "Neviděli jste Jícfundu?" ptala s několika žen jež stály u Jirasň před vraty a povídaly si jak zapá lili v DomaŠicích dvňr jak pana pojezdného zmučili a jak lro po tom hodili do ohně Přály mu to všecky "Kde pak by se tu vzal?" řekla Hrdličková a žciy vedly dále svou Světluška pustila se cestou k le sum ale marně Kefunda jako by do vody spadl "A jejich hejtmanem je Poch válský koštikář V Kounovi se jich k nim k nim přidala zase síla Páni ze zámku před nimi utekli Všecko tam nechali nie s sebou nevzali Všecko zlato a stříbro tam zůstalo — Ale podívejte ne Skůrktt to zase chytilo!" Zeny si obrátily P jeduA t chaloupek na kojící vi u té Jel vypadala učesaná n uhlaená jako nevěda vdv a ktrí pudle křest id matriky ul láli) řentý křížek stáJu stará ženštim prostovlnsi f oběma rukama vzhůru zaťatýma v pěsti s pravou 110)1011 vykročenou íulu Iv se nrotl někomu chystala i n veškerou sílou jež zbyla jí ještfi z mladých let "(Vlč to Podlesí — wlól — Aby v něm ani živé dusď iczůstalo! — Kam mne to jen všichni ďáblová zanesli! Já byla holka jako lusk — a dnes mám hlad! Já mohla hýli v statku — a dic jsem v chaloupce Aby váa tu všecky můru zardousila všecky do jedno ho aby vám tu děti nerostly abi mřely hfyd V kolébkách abyste tu nikdy štěstí nemČIÍI — A to všecko za to Že ml vzali muže že mí ho odvezli Mfij zlatý dobrý mužíčku I" Ženštinu zalomila rukama nad hlavou a dala se do pláče "1? Ič neuvidím co živa budu! Ani hv na tvém hrobě: nebudu moci pomodlit můj milý upřímný tiuii Želel" A stará žena rvala sí prošediví1- lé vlasy oběma rukama "Tu máte si vfteckol — Všecku tu mou krásu všecku tu mou ra dost celou tu mou pýchu 1" A vítr prošedivělé vlasy její roz násel na okolnL střechy Někdy bývaly tmavé jako uhlí avftíly n jako peruti Černého holuba který jí o letoším HoŽím hodě odletěl někam do Jesův a navrátí) se do ilncška a rulíky z nich vypadaly jako hedbáví "A budete tu v Podlesí mřít na zlé nemocí Ode dieška fliií jed nomu nepomohu kdybych hd mo hla lžící vody spasit í Uvidíte a poznáte co to kdy m Skňrka hněvá když se jozczJÍ 11 když zač ne proklínat lidí do posledních ko en Vcmte si je Nesbírejte si jH" Stará žena rvala i vlasy jeřtj prudčeji a rozhazovala je do vě tru jako kdyby Meluzina je chtě la svým dětem na hračky "A kam ten mfij vlaa padne tu všud hc zachytí a nezbavíte ne ho Kam který zaletí lam jaktěživ po koj nebude mezi manžely mezi ro lící a mezi dítknmi mezí bratry 11 sestrami Ten mfij vlaa promě ní ho ve štíra před lírnŽ nebudete jisti ani xv Ani ani v nocí vy I'od- šácíl" A celý kotouls bolavých vlasň h hlavy Skfirčíny letěl zrovna n statek Ouřadňv Zeny na návsí se rozešly Hý ly by tu vydržely ještě hezkou chvilku kdyby jim Skňrka hovor vyhrňžčivým povykováním kte rým všem na těle husí kfic naska kovala nepokazila Světluška vracola se domů huni- ny řSvrcJmici melu přehozenou přes hlavu Zase to začínalo do sti ostře od vrchů fičeli Jen se pěšinkou kmitala toliko na oka mžik skloiula li jí noha omrzlí- mm ustala v rychlém skoro le tavéiu kroku Nevšímala si niče ho kolem sebe ve mladé hJavč vč- jí Jteřunda ti pozdravení o- teovo Kdosi už podruhé z nedaleké za hrady na ni zavolal Světluška však jako by neslyšela Jen ry chleji ještě kmitala se steziěkou Vedmicl pf-lnio do Jjieb vnr Náhle zachytil ji někdo za ra meno Světluška se zastavila — Svrchnice svezla se jí říjí dolů A lívce se zdálo jako by na levém rameni cizí ruka svírala ji kloště mi Ale ani se neohlédla elitfhi se vymknout i Nemohla však CiÍ ruka sevřela ji prudčeji lVkrníwvAnl Hudebnici poiort 1'otřebujet iičjakí novA přkr4 laciné Vké kiuyf Jftli nni Jopišto ni o ihm podrobnoMi ni adrrsu Prunk Hufht Itťtvltlrr Stnley Vú tf- No II ll&k