22cnzzzziziz_z -— "'-u
yt
— —"——M—— —————— ——— 1 "" " 1111 " é
I - -- — " -' ' — —
VACSLAV BENEŠ TfeEBÍZSKÝí
BLUDNÉ DUŠE
U IIISTOBICKÝ BOMÁN
XVIII
' Od tobo Času co pan direktor
navštívil panu faráře panovaly
na Okrouhelské faře poněkud na
pjatější poměry runu faráři
zdálo hc žc poslední větry s na
červenalých tváří odvály úsměv
daleko do lesů Jen někdy a to
ieště iei jako by zákmitem
by zákmitem —71' „„obli až budou sUrý rok
projevil se mu kolem rtu
stě od pohřbu Adamcova hc čelo
jeho jinak vždycky jasné jako
hvězdnaté nebe nějak zachmuři
lo A řec páně farářova byla také
důraznější vážnější zdálo e U
každé slovo které hodlá vypustili
rtoma dříve měří váží zkoumá
Ve svém pokojíku sedával nud
velkou knihou z níž čítával roz
ličná pojednání o mocí a o prá
vech knížat pozemských Na tn
Žloiitlých listech byly snešeny peč
Jívou rukou a v rozmanitém vý
běru výroky proslulých právník ft
nu s'ovo braných bohosloVCŮ čí
blubokomyslnýeh mudrcfi
"Tu to máme I" říkával
sám
pro nebe ale rozhorleno a zcela
proti svému obyčeji si pří tom
AyvUy ťukl prutem pravé ruky
na úhledný stolek
A pří večeří vyladil se potom
pokaždé sc sáhodlouhou latinskou
jMfíd loti pří kteréž skladateli šlo
iihí 'více o !kráně znějící olovo
o umelou skladbu vět o libozvu
kou zaokrouhlenost než o před
mět samý více o nátěr než o já
dro Í'au páter pndiodíl k takovýmto
výkladům lhostejné hIovo anebo
ndéel úplné
1'au farář taktéž umlkl Níf
hovoru udržovala pouze panna
Kéenka
Co napadal wiíh páter ze
Hvého pokojíku takměř ani nevy
jel 'AuIUuú ni opravdu navykati
na vyhláíenou zdejhí vyhlídku A
když dont a dout nadíval do
černých Jenu nedl hí za htolek vzal
péro a pal í'otom hc leckdy do
téch vých řádek zadíval četl je
jednou — dvakrát za chvílí vždy
eky VKfal a přikročil k oknu Ale
oko jeho bývalo néjak kalné za
trudélé jako oblaka nad boroví
cemí jež táhla kc k západu od ne
dohledna l'říbledlým řskorem
jrňvitným obličejem kmital hc
ÚHmčv ale véru kIuhcI k té vlh-
konti v tmavomodrých ocích jeho
jako včnec z prvních řervnových
růží na éertvém hrobé
Nad farou Okrouhelskou přele
těly vánoce rychle tak jako by o
Šindelovou dvojitou hlřeehll iilil
byly nezaviidíly len u jednoho
okna v tichém prostranném sta
vení zdálo se že se zastavily na
klo zaťukaly ia chvilinku se do
vnitra nodívaly bílé ěclo mladé
ho muže políbily skrání mladého
kněze pohladily něco mu násep
tály snad vzpomínku z nteov
ského podkroví kde v tuhle sva
Ion chvíli kleěí iriMticka nama sii
mnlinká a ium1IÍ se za něho k !
žíši novorozeněmu jak umí srdc
iiuitcíno nejvroucněji h nejupřlni
něji
J'řinelv mu ixUamtud pozdní
veiil Ink se usmíval jak se mu
ble't průsvitná tvAř bhnkou
érení zardívala jak se mu i ko
ankvívab'
&koda h tak nchle btřly!
Mladý kněi se díval otevřeném
( kéiikcm do Irsň jakn by je chtěl
MVolati - Iv Vdiúní tajAplne
ihv radimli áto'ni jko tV je
-li M L kIA ířituknoiili třmiú a
m tulíitlou Iinuf holnň tliounko
Byl poslední den V 1'oce Zlato-
rudé červánky johvílily mu nu
ccsliti do hlubokých bezedných
propastí minulostí Hlavy čer
ných lesů jen hořely! — umrzlý
sníh se h-h jako bílý ntlasový
sat posetý perlami a hejna čer
nvch ptáků proldovala čistým
I vduchciii jiko by se už Hjii do-
)0Hiovívitti občas ozvalo mu cd
esu shorove zauraKanis na vraní
ladili hí hrdla k písní pohřební
Kdvž try hc novy rok pere xa
starým všecka hvt lesní opustí
íntrádv Kvakot vraii Jiouuaui
sov kulichání nýřkftf ok řehot kr-
lavef) — může liž hí myslili kdo
romantiétéjHÍ íntrádu? Zadný
vladař světa fohoto vjíždí lí u ve-
íkeré slávě do města nemúze ho
nosit í se podobnou! A když'e k
tomu ku všemu jesle JcHy hlubo
kým temným basem rozhiiěí a
když větry dávají takt až se vše
cko třes v kořenech az všecko
4c vrhá v divoký vířivý rej muže
-ti myslili kdo pustější maskará-
'ty
A když rána v I 'od lesí vstávají
táže se jeden druhého j "Myscii
te u vás?"
♦Mak bychom neslyšeli!"
"Já myslel že nám to střechu
odnese"
Okrouhelský pan páter sedě!
opět mol archem papíru a psal —
bedlivě Chvílemi nablědl do ob
rovské knihy jež ležela před ním
rozevřena na stole JJyJa to stará
bible z tiskárny někdy Melantrí
ťhovy Pracoval dle všeho novo
roční kázání
Ale když tak ty červánky pJ
iým proudem vnikly do světni
čky až jimi papír zarudl a tma
vé písmo zdálo se že přechází v
krvavé odložil péro vstal zaScl
k oknu a podíval se na lesy nad
jejichž hlavami rozvinoval se po
nenáhlu růžový poloprúhledný
závoj jakýž někdy kladou do rak
ve na tváře mladistvé nevésty
nebožky -
Vcpku na chodbě ozvaly hc ná
hle kroky Než se pan páter o
hlédl rozevřely e dvéře a do po
kojíku a na prahu objevila hc
ítíhlá postava mladé dívky Zdá
lo se že se na okamžik zarazila
Sklopila také hluboko hlavu jako
by nemohla snéti oslňující papr
sky ozařující bezedný hrob po
sledního dne v roce
"N'ěkdo nemocen í — Přijdu o
kamžité!" pravil kněz odstupuje
od okna ku skříni pro talár
"Velebný pane!"
"Okamžité! -- V minuté!"
"Což mne velebný pane už ne
ráčíte zuáti ?"
Na tahle slova upřel pan páter
zraky ku dveřím Chvilinku tkvel
jimi na obličeji dívčině ale oka
mžité se odvrátil Napadlo ho že
tento obličej areiť již viděl ale
ve snách už před b-ty h potom
mí nikde n't yď V Okrouhli-
ně opět v dřímotách a ví Ne
nebvla to ona! Kde by se tu ta
ké vzala nyní a samotná! Hyla
lak nesmělá kdvž ho tenkráte
přivítala Skorém jei zaSeptnla
Panu páteru se jídalo že vidí
před sebou zjev kterýž přiletěl
odněkud k vvnoka a přiiwUí mu
věť že tam nahoře těiii se na
tí chod Jeho jednu dohra erna
duie A inova se obrátil ku
dvcíliii Tcrvánky posledního dne
v fo e oíiřllv inlaliM vmi Hlt KU
koUťhljtilm Jasem 'AhUt se mil
Jakoby il b l kolem hlavy Ittvo
hl olňujíd kruh jkým íieteo
malířův skráně avčtíc zdobívá Hí-
oiuiký obličej h něhož červený
svit večerní záře nedovedl Hctřítí
výraz těžkého utrpení připumnto
val mu obraz který byl zavřSen
na jedné z chodeb v bývalé kolejí
jezovítské a před nímž často no
mimoděk zastavoval juko by jej
táhl k sobč nevysvětlitelným pů
vabem Obraz tento představo
val mladého kněze bezpochyby že
poutníka jenž v cizí zemi klesl
zemdlen vysílen jarou hlavu o-
přev hí o kámei kolem něhož trá
va spálena žárem Klunecním Jen
několik kalné modrých květinek
lak jako by nafto čekuoky — sklá
nělo ku bledé tváři jeho své ka
líftky jako by litovaly — samotin-
ké v macešské yemi v otcimském
kraji A nad ním jako by z čer
vánek zapadajícího slunce so byla
vvnoříla vznášejíc! so níž a níže
luzná postava dívčí — poHclkyně
nebes Dotýkala se jiz skorém
sněhovými prsty umdlené hlavy
íeho: chtěla jej dřímot probudi
lí a povědět i mu í "Vstalí sebeř
loslcdllí svou silu jen chvíli je-
dě vytrvej a pozdraví tě rodný
'raj na srdce verne ty dobru
I růžka přivine
"Jsem dcera Květová — jnem
Světluška! — "
"Velebu v pane! — Přicházím
vás o něco poprosili!"
"Vílám tě Květluško!"
Panu páteru další slova na ja
ty ku umřela
"Vy víte jaké neštěstí nás po
kalo!" "Vím Světluško slyšel jsem
íecko a litoval jsem — vás! Ale
že lak pozdě? — Pojď dál! Sedni
i!"
Mladý kněz podával dívce židli
Světlu pokročila as o tří kroky
lo světnice ale nesedla si
"Pro sebe ne — pro tatíčka ve-
'ebuý pane!"
Mladý kněz byl opět na rozpa
ích jakými hlovy by jí měl na
Mdfioiiti služeb svých Ale dívka
jej rozpaěilosti zbavila okamžitě
"Vv jste ho znal vy jste s ním
velebný punc mluvíval!"
"Ovšem jen několikrát ale to
lostuěílo!"
"A domýšlíte se že by mohl
ičinili něco zlého že by byl neho
něn?"
Světluška se zamlkla
"Naučil jsem se ho za ten krát
il v čas" vážit i! Usedni však
přece! Hodně jsi se asi unavila
Je spatná cesta Za každým kro
jem to sklouzá !"
"A oni ho v krajském městě za-
vřeli do hlubokého žaláře Dá
vají mu jen vodu a okoralý chléb
U-ží na poloshnilé slámě mezi o-
klivvm hmvzem A sam Pan-
liúh ví co mu učiní Ani mne k
lěmu nepustili Já je prosila na
kolenou pro Krista Ježíše pro je
ho "matičku "
Světluška se na okamžik zajik
at ale polom sepjala ruce a upři
la hluboké oči na kněze Kly se
jí chvěly zimiiiénč a z očí vyprý-
iěly se dívce veliké slzy Ne
mohla a nemohla je utlumili
"Velebný pane pro vašeho ta
tíěka pro vaši sestřičku pro vaši
maličko iověto těm pánům že
le nemyslil že zle nečinil vám
to uvěří s vámi spíš promluví na
vát spíš dají I"
Mladá dívka spviala bílé ruce
křečovité a vší silou tlumila plá?
ienž hrozil vvpuknouti v usedavý
nářek Hluboké oči míla slzami
zalité tváře jež poslední paprsky
líbaly jeli se leskly Jako by sa
mými perlami
"Velebný1 pane povéte jim to
— Pro v?cho tatíčka máte lí h
ještě na živě! Pro vaši hstřiřku
jexili jte kdy jakou měl! S vá
mi spí promluví vám pU ué
u i
Kněz jako by mimoděk odvrá
til hlavu
"JA se za vás budu věčné včkftv
modlili já na vá budu věčné vž
kúv pamatovat! I"
Světluška ještě tnk stála neda
leko dveří h rukama Hepjatýma h
hlubokýma očima zalitýma slzami
unřenvma na něho Panu páteru
zatanul jih mysli u bolavého ko
stela hrob na němž zelenal so kříž
netřenu jejž tam nasázela ruka
lezounké děvušky a musil tesne
sevříti rty aby na tyáři jeho nc-
ylo zná ti pohnutí
"Už nemám Světluško tnu-
čka promluvil lise za cnvoau
i i t 'ii
"A nroto ml snad nevěříte I —
Vy jsto to nikdy nezkusil! Co už
á jen od toho štědrého večera vy-
rněla! A matička leží snad uám
umře Múj Dožel A já tu budu
sirotkem! Koho budu míti na
včtč!"
"Nevíš že jsi ne učila ve Škole
když všichni opustí člověka žc mu
iřece zbívá někdo jenž ho nikdy
neopustí? — A tya prý bývala
Světluško hodnou — nejlepší řko-
aěkoul — A coz bys to jiz Jiyla
zapomněla? — Já k těm pánům
)újdu já jim řeknu že otec tvfij
je míniý poctivý já za něj budu
irositi" '
"A já vám budu za to vděčna
o skonáni I"
"A noponiohu-lí Světluško kro-
y mé a budou-lí marná olova
má?"
"Polom se pustím k samému
'uiížeti pánu tam daleko do Vid-
iě vrhnu se před ním na kolena
Snad ho obměkčím snad ho upro-
(íni Velebný panu! Nevím ani
o bveh učinila kdyby m tatíček
vrátil k nám do našeho statku a
ním zase svatý pokoj Vy neví-
e jak se nam to žilo pod nasí
střechou Tatíček říkával žc si
idé dělají nebe na zemí samí a
icklo také samí My jsme si udě
lali nebe a nyní se mi zdá kdyko
liv se na tu naši střechu podívám
7e tam sedl smrt a řiha na něko-
io Vy mi odpustíte velebný
ha in že jsm sc utekla k vám
vždyť tu nemáme nikoho kdo by
nám poradil upřímní? kdo by kc
nás ujal jen van — vas! Ale už
e stmívá červánky blednou mu
iím k domovu Matička nemá ani
dárií kam jsem odběhla!"
V kaplance na Okrouhlině bylo
už úplně Šero Jen obličej matky
Uoží nad lůžkem pana patera o
ivítil se ještě naposled ohasínající
7-áří
Mladý kněz eděl za otolcm o
běma rukama opíraje si hlavu na
jejíž skráně usedly těžké přetěžké
mvšlénky
Světluška dlela již tou chvílí u
matky jež seděla na liižku polo
vpřímena s okem upřeným na
leeru ' l'ž se po ní dvakráte shá
něla Chvílemi prislo jí jete do
hlavy že leží v příkopě s tvářemi
do sněhu že jdou kolem lidé že
ji pamatují že jí pomáhají na no
hy a žc ji odnášejí do statku
"Kde jen běháš pořád holka!
— Ještě Hbys ty taky Potom by
to ti náH divně dopadalo!"
"Hyla jsem matičko na fařej"
"Múj Bože! — A já mysliia
že někde na dvoře !"
"C pana pátera! — Půjde k
pánům bude za tatíčka prošiti"
Panímáma sepjala na buku ru
ce
"Aby ho Pánbůh posilnil! Aby
Pánbůh kroky jeho požehnal!"
Nad Kvétovie statkem řakmitla
se vysoko v poloprňhlcdnýeh ml
háeh hvězda naděje a dvěma srd
lim se pode dejš střechou livol
liilo — —
"Půjdu k nim ikusím to Děj
e ro lěj A! ty do Vhln iiPmnU!
— Tam odtud byt io vícfkrát m
vrátila jako dcera Kvčtov v
Světluška a otci svému bj% {
iotva pomohla A kdybys
la otevřít dvéřo húáfoWt r
té potom přivítal jak byV
koval! Za svobodu otco f
by h tváří tvých pel V V ' '
u raději nechal řetězy
ti on by hc raději viděl mJ
uež aby za Svčtluščiu víifý j V
svobodu Poznal jsemí
ítladne toho rychtáře Ji3ý
tuto perlu našeho lidu M i
Těšte se těšte hc alespoň nif i'%
vy dobří šlechetní Jidéí
duši když ztratí doufání "
idu když ho opustí nilť
třikrát běda národu kdyŽVj
'iad životem ovým zoufatíf
vil po chvíli tichým hlascT
lý kněz jako by viděl (f''
iisoužcné jak sc jí oko nas '
rozjasnilo u jako by olyř 3 '$
volně si Světluška u lúžka (
mi oddechla 0'
Potom oi opřel čelo o ri '
liomněl najiroslo nu zítřejř''
'ií ani nepozoroval že v"
'irá tma a že dívá hc mu V i'
lo okna třpytivá hvězda
mojedítiá na tmavém nebi j -'
HÍtila novému roku z l'ťV4
východních končin na cesK
Podlesí I i' i
XIX ú
Prvními dny měsíce Jedmii U
láhlv krajskm městem dva i Y
pěchoty Hudba hrála vesel] '
hod bubny vířily Ž uši ze' 'i
ly a měšťáci měli po několik
výbornou masopustní zábav'u i
ík voiska najednou už tmh !
oroslo od bitvy u íiovosíe (
městě zůstaly dva prapory Oí
ií byli rozhrnování po celém oj
A když tenkrát přitrhli nČl
vojáci bylo všecko iohama v
ni Trvávalo potom dobrý tý
:iež se vw zusc urovnalo ola
pořádkem '
'Au víření voíeiisk Celí biibno
ěla krajem zvěsti "Pódlcšá y
dvihlí Vypověděli pánům jr'JÍ
u Vytloukli dráby z vesnic I x
ibrojíli sc kosami vidlemi pod I
amí cepy a vc vesnících oc zři
-asMí Panské dvorce jsou Iccl
prázdny správce utekl fářf
ekl a nezusialo lam ani prfa r
d yjnei ne iinui jnv iuiti
4 i' i i I! i A'
Podlešáky proti srsti hladíti
íím íi'tí Lóíi lnihni tiríiíH '
jak je usadí žc hc nehnou na J
V !" 'l HIM!
let I
l z se ani dockati nemohli kd)
rirokh VíuUotii livblí A L'
jím v dalekém západním ob'
projevil tmavý pruh lesů zav-'
li ui ti 4 íi tnlwiří uMiiul ili ifilnív ' '
zem aby jím ubývala ccHtVJ
chleji ' ' i
Krajem táhly den ode dne f ?
uější noviny o buřičích '
Panské dvory prý hoří ]%:'{
úředníci prý se dusí v plam (
Podlešáci loupí kradou try' '
kde kdio napadnou MiuV)"''
také flinty a už se chystají ó %
je
i 1
Vojáci skřípěli zuby
šavlemi nemohli jim pí i jíl i
jméno a zaklínali se že %f
"pardon" žádiému kdybyj i'
vlastní bratr síZ
(INkrHovSnI) 1t'
f
N6i lékaře Jsou dob '
achránějií lidského živj J '
otřebí použiti nože lékaH f i
V ilevíti píípadeeh deseti
(1m pomůže' li se jí patřiěel í 'j
kem udraví svým vlastj Jv
brým způsobem Mi X
Tiiuvviková x Vaiiť N It
krátě bvla obětí lioe ě t f
jenž jí mamě nádor řezal (
děkuji IhJiu yn Dra prtl ?v
ko jej mne V} léčilo í
Není to lék lékárnický
vá r lidem přímo Dr 17 ' f
hmey & Soni Co (
lloyne ave Chicago ]l A
'
