tni
VAOSLAV BENEŠ TÍtEBiZSKÝ: 4
RT TÍDNP niTŠP I
HISTORICKÝ EOMÁN
0
Osm mužů vrazilo do statku h
napřaženými bodáky muškctýr
h''I v čele h vedle něho rychtář
Ouřada
Květ ustoupil před nimi bezdě
ky až do světnice
"Kde máš iiocložníka ? — Kdes
ho ukryli"
Muškctýr slál přcl Květem u 0
lěma rukama pozdviženýma Ha-
lapartnu nechal 11 dveří
"Přicházítcdí pro nuie do
jsem! Ukryl-li jsem koho do to
]io vám není nic 11 pravím vám:
kdybych tu i koho mři tak vám
o něm nepovím!"
"Nepovíš? — Však povíš jezevj
čel"
Muškctýr c po Květoví rozpřá
hl Sedlák zahryzl ne do rtúv a se
Tel křečovitě posti
Muškctýr se zarazil
"Kychtáři — zapomínáte 11a
hvou povinnost! — Tomuhle že
leza dva vojáei při něm zůstanou
u vy h ostatními prohledáte sta
tek!" Hledali byste marně! — liž
jsvm váni řekl že odešel před
týdnem"
Jtychtář Ouřada mluvil poně
kud neumělým rozpačitým lila
něm A přeee se těšil na dnešek
eo se stul rychtářem Květoví
dnešek připravoval už dávno —
mohu skoro říci už dlouhá letu
Oko jeho zavadilo její tak jako
by letmo o ztruuloii tvář Květo
vy manželky a ke hlavě mu při
letěla na okamžik myšlénka tá
li le žena že jeho švagrovou že
před ním ani vody nekalila ale
Ouřada zapudil ji levicí kterouž
ní přejel zarudlý obličej R srdce
jeho už bylo opět jako ledy když
jsou na zdejším rybniče nejsi!
Iicjsí "Hučíte nám za to rychtáři
svým úřadem! — Pamatujte že
jste přísahal! — Železu sem!"
Muškctýr si poroučel jako kdy
by byl na zdejším panství direk
torem - Dva vojáci pokročilí m řetězy
už do prostřed světnice Hýli to
obrovští mužové Pruský král ne
musil by se za ne styděli ani ve
své Postupímské tra rdě '
"Ve jménu císaře pánu 11 milosti
vé vrchnosti!"
Muškctýr měl ještě sto chutí k
těmto slovům přidati pádné zakle
ní Nemohl se již dívati na to
věčné otálení
"Toť nebudeme doma do rána
Slyšíte vojáci!"
"Vy švajíře ani slova pro mého
muže nemáte? — Vy je sem dnes
— o štědrý večer — přivádíte!"
Květová ženu teprve nyní pro
brala se z uleknutí Nebyla a ne
byla s to aby jediného slova dří
ve byla pronesla
"Což jste se strýčku proti nám
tak zatvrdil? — Čím jo vám
kdy ublížili!"
Světluška zaúpěla jako by ji
sáhala stmlená ruka po mladém
hrdej a střelou octla se u otce je
muž pravou ruku a levou nohu
svazovali tčkýmí iVtěy a na klié
pouta uzamykali
Květ stál dosud se rtojna křečo
vité sevřenýma a s rukama ve pě
sti zaťatýma jako by ani nevěděl
fa il um na 'ioe a uti rucť visí l?
lea ž m mu mývají až d k
MÍ a že mu inlrtdi dívka ruku '
téiui tkovy vine k horkým rtům
e ji libá fa ji tiskne prnďe
rozpálené tváři
"A r vám udělal můj mul i
KiU lifUtálc i'fcojí tó tlumí"
"Uslyšíte eo nám udéinl — Je
iiom několik týdnů počkejte!"
Muškctýr se rozesmál z pluého
hrdla už podruhé
"A vy to všeeko svakřc trpí-
tc? Kdo by si to byl pomyslil
vy že takhle budete proti nám hi
vy nás budete chtít dočista zka
ziti!" "a nic nemohu! Tohle všecko
si připravil váš muž sám! len na
sebe muže naříkali!"
Ouřadovi nc k posh-dií včte už
přece icjak nevolným Bylo inu
také teplo krůpěje potu řínuly se
jeho tváří!
A vy strýčku ještě na něho ža
lujete? — Vždyť vám ani jediné
ho vlasu m hlavě nezkřivil!"
Ouřada odvrátil obličej k oknu
"Dělejte! - Dělejte! )o zám
ku hezky daleko — My budeme
musit zvolna Venku tma jako v
pylli!"
"Talíéku! — Tatíčku!"
Květ sevřel rty ještě těsněji
potom se nahnul ku Světlušce
vtiskl jí políbení na čelo á žene
podal pravicí mléky Ketězy při
lom podivoe zarachotily
"Půjdu h vámi! Matička ta
ké půjde Jak bychom tu měli
svátky bez vás — samotný!"
Mladistvá dívka oběma rukama
zachytila se levice otcovy a hla
vu položila na jeho hruď
Obrovský voják měl co dělati
než ji od Květa odtrhl
"Kdo pak by tu vedl hospodář
ství kdo pak by chodil na robo
tu Milostivá vrchnost by potom
musila váš statek dát v nájem!"
"Utiš se! Neplač Světlu
ško! dokaž že jsi mou dcerou A
ty ženo měj rozum! Za každou
slzu kterou jim ukážeš dostane
se ti jen výsměchu! A ty Onřa
ilo si dicšck zapiš dobře do
hlavy!"
"IJ všech pekel! — Přijdeš li
selská hazuko!"
Světnicí zařiněely řetězy vojáci
obstoupili Květa a za několik mi
nut octli se už na návsí Na ce
stě k Okrouhlině stál vůz Vojáci
pomohli do něho Květoví usadili
t I i ¥ 1
se veuie a naprou neum vozKa
práskl do koní a už bylo slyseti
jen vrzání kol v bíednoucím sně
hu
Ve světnici 11 Květů dohořívala
na kťbu louč Selka seděla na
lávce ti kamen s rukama sepjatý
ma a očima upřenýma do shasína
jíeíeb phiiiieuúv Oči měla zčer
venalé jako krev tvář nějak piv-
divně sinalou šálek s hlavy na
zemi a vlasy přes čelo rozcu
chány
V jizbě bylo ticho jako před
li vílí když se probudila z pólo
dřímot a když prohodila že tu se
dí všichni jako zařezáni
Hodiny u dveří odhrkovaly je
ihnáetnu "Vstávejte! — K! V šíle Což jste
t ik tvrdé usnuli? - - Vzhůru cha
so — Světluško - bitíku — už
jedenáctá pryč V Okrouhlině
zvoní na půlnoční — do kostela!
Sly šíle li ť
Selka vstala urovnala si na če
le vlasy a lohlélla se po světni
ci Nebylo tU Živé ibise O Své
tltišYf o sedláku Hlť' pohádky
"(W by nl byli odešli? ' - A
lil'! nechali doMMI SlUlotliitU ! - -
Hude touni tak ! - Inu — inu !"
l-ouč 11 krbu už jeli ďiutntll
Si-lka jií ftse dělit um lávě n
PlkiUUii KephUýiert oéiinn upře
nýiort do popele i něhoí ehvilka
mi vy tn kly j itč jiskřičky Tma-
č vlíts ipi'1 m ji uvezly ju ttloj
a řervenavý šátek s hlavy vimd
se jí zase na šíji
Náhle ozvaly se zápraží prudké
kroky Dvéře do světnice zhurta
se otevřely Dvě ženštiny vběhly
do světnice se svítilnami
"Není po ní nikde ani stopy! —
Všecko za vsí jsme běhaly! —
Odběhla asi za nimi! — Puní-
mánio!"
Staršínka pokročila se svítilnou
až k samé selce
Panímáma zdálo se že dřímala
"Pyly jsme až 11 Okrouhliny!
— Ani vůz jsme nedohonily!"
Selka pozdvihla hlavu Děvča
ta ustoupila nazpět Pro okamžik
nemohla panímámu poznali
"To jste vy ? — Hozka s Frau
tiuou A samyí — Kde jste mé
dítě nechaly?"
"Po Světluíce nikde mi i sto
py 'iení!"
"Přijdu jí hledat sama Oko
matčino prý vidí nejbystřeji pro
niká i čirou tiuou !"
"dá vám teto pomohu! —
Kdybych si měl nohy nehodil očí
vykoukat"
Slaršinka posvítila do obličeje
mladému hochu se zarudlou nhři
tou tváří jenž sotva dechu popa
laje veličili do statku a potom
se vplížil do jizby
"Ty?"
Selka pronesla toto jediné slův
to tak prodlouženým hlasem tak
nezvykle znějícím zvukem že v
[mladém hochu pro okamžik zara
zila se všecka krev
"Ty? - VÍŠ Že všecko tohle
neštěstí na nás přišlo skrze vásf
Víš tohle všecko tvůj latík že na
na nás nalíčil? — Víš tohohle
všeho že je vinen on? — A ty
jeho syn! Hadí plemeno jsou
zas jen hadi štíří máji zas jen
štíry a krkavčí krkavčata Pryč
táhni sice tě prokleju celý váš
rod do ncjposlednčjších kolen "
"My nikdo za otce nemůžeme
1711 já ani matka Co my se do
něho namluvili! Co se jen chu
dák matka napláče nabědujr!"
"Vy že 11 vás pláčete vy že 11
vás bědujete l ~— llahaha !"
Selka vyhrkla ve smích že úko
rem až osípěla
Potom vytrhla děvečce svítilnu
šátek přehodila si přes hlavu a
pustila se ven do tmy do smutné
noci štědrovečerní hledal Světlu
šku Teprve nyní přišla k úplné
mu sebevědomí Dřív se jí ko
lem očí všecko jen míhalo a před
nimi tvořila se jí obrovská kola
Připadalo jí že klesá do bezedné
hloubky dálo se jí jako by
na chvíli byla úplně otupěla
Viděla jen tak jako by v polodří
motácli že Světluška vybíhá ven
prontovlasá v lehounkých šatech
a polobosá a opět jako ve spaní
vídala na chasu aby jí neopou
štěla Chtěla se zdvihnouti sama
ale nemohla Měla nohy jako
zdřevěnělé bez vlády
Jindy v tuhle chvíli chodili
na půlnoční Bývalo to světel
kmitajících se odevšad k Okrou
helskému kostelíku! A když chvě
ly se na tmavomodré obloze hvěz
dy sinnt radostí 7 ti půlnoční
chvíle vinuly se stezkami tmavé
proudy na výšinu s níž hlaholily
zvony daleko do lesů libozvukým
souladem Jidé se chvilkami za
stavovali poslouchali a potom si
povídali: "zvoní v Kohnouze zvo
ní v Srbči zvoní v Podni zvoní
v Panenské Tcjniei "
Se všoeh stran se iřvouy pozdra
vovaly se všech strau křesťany
slovem Poíni vitávitly se všech
stran lilwlnddo kl silou pln vin
hlasem tak opravdu r útrob ko
vových rdťh
iilci4 Mlltur t
t lovili )% V t kHtfrfl
tíiKljlM#
A liď''U v dmuU uhttťtt iiá
hrud' kroky se rychlily tváře e
jasnily oři se třpytily jako hvez
dy nahoře a ku hlavám z tfeh
lesů přiletěla jim myšlenka
"Nám také musí — přijití vy
koupení!"
A dnes o půlnoci bylo v ko
stelích jako ve hrobkách V dědí
nách na Podlesí jako na hřbito
vech a těžké tmavé mlhy už až
na zemi Tu a tam rozlehlo bc
dusným tichem zavytí psn jako
by marně slídil po Ktopč svého ži
vitele Někdy pronikl hustými
mlhami srdeelomný plac jako by
dcera otce hledala jako by žena
volala po muži
Tukovýhle štědrý večer nebyl v
Podlesí jeŠlé nikdy
Iladost vánoční ležela hluboko
pod sněhem jasná vánoční mysl
lidu byla zastřena umrlčím pří
krovem a veselá píseň zaletělo
Půli ví až kam do černých hvozdů
XVII
Na jitřní byl kostel v Okrou
hlině skorém prázdný Na "vel
kou" o Boží hod sešlo se proti jin
dy lidu pravá hrstka
Od dědiny k dědině šla jako by
paličkou novina Že o štědrý ve
čer přijeli nenadále do Jiřic vojá
ci Že vzali Květa a stiopkářc Skft
ru a každého že posadili do vozu
zvlášť ve Lstíboří že také nalo
žili dva sedláky v Dubé konšela
v Pochvalovč rychtáře ž jě od
vezli do krajského města a tam fa
je posadili do nejnorsicli zaiaru
v nichž čekávali odsouzenci smrt
Selku Květovou našli z rána v
příkopě ke Lstiboři bez sebe —
polomrtvou Stálo jc to velké li
šili než jí zase přivedli k obě
A když otevřela oči a podívala se
kolem sebe byla první její lova:
Našli jste ji?" Měla na mysli
Světlušku
"Našli panímámo!"
"Tak ji sem přiveďte! — Sví!-
Huško! Cos mi za starost ješté ty
udělala? Vidíš vidíš dítě?"
"Teprv si nyní zdřímla paní
mámo!"
"Vrdloužetcl — Vy jste jí ani
neviděli! — Ubohá holka!"
Selka se zimou tetelila a přece
měla tváře horké jako žíznivá
plotmi a ruce jako Žhavé železo
"e jte mne tam raději nene
chali! — e jste mne em odnáše
li! — Že jste mne sem křísili! —
Můj Bože můj jediný Bože! Co
se to jen a námi stalo! — To vše
cko on — on — !"
Květová upadla opět do mdlob
A venku na návsi lomila Skůrka
rukama kdo že ji bude na stará
kolena živili kdo že se bude o ni
st arat i
"Aby se propadl do země kdo
toho příčinou! Aby ho peklo nej-
horoucnější pohltilo! Aby se
lablové o jeho duši trhali! Aby
neměj pokoje věčně věkův!"
Skůrka se při tomhle zaklímyií
obrátila k Ouřadovie statku a obě
vyschlé ruce proti oknům vy
zdvihla jako k výhrůžce
'Hychtář se chystal právě do ko
stelu — už dnes podruhé Na
jitřní byl z Jiřic sainojediný
Chtěl dát Í dobrý příklad Ale u-
viděv okny rozsápanou ženu a za
slechnuv úryvkovitě její 1ovh za
hučel cosi hůl se stříbrným ková
ním postavil opět do kouta tmavě
modrý 1 brusu nový kabát svlekl
pověsil jej do jarmary a usedl zn
stolem
Se ženou nepromluvil od vřYrej
ška jediného slova Prosila jej
kobnou aby "tvhle pány" ku
Kvčtovůiu nevodil aby jun štědrý
večer nekazil Muíketvr se uškle-
Íl H štípl selku do tváře se slovy !
'Z to jste ryi htářkou!"
"Jděte si do pekel i tím ry
chtářstvími" od%ekli drťému
hUpu Ouřadka
"Zatím panímámo jen o něko
lik stavení dál!"
Muškctýr se opět nšklebil a za
tleskal rychtáíve na rameno
"Dotkněte se mne ještě jednou
u půjdete odtud že jutě tak nešel
ještě ze žádného stavení!"
"Mále rychtáři zlou ženu učí
to jí špatné poslouchat!"
"Kvétovic krev! Nedivte nol"
Takhle zastal Ouřada hvou man
želku Což mu bylo také po žcnél Vedl
na Květa pochopy do jejíchž ru
kou upadl-li kdo nikdy h celou
kftží nevyvážil —
Na požehnání do Okrouhliny
nepřišel také nikdo leda nŽkolik
babiček a několik dětí Školáku
Podlešáci šli míato do kostela do
hospody Neučinili tak jcStfi ni
kdy nŽ dne poprvé Itadost v ko
stele jim zkazili dvéře do chrámu
před nimi uzamkli a proto Slí hle
dat i vánoční radost — do hospod
Ale ani tady jí nenašli Ci jsem
váni neřekl že ležela hluboko pod
sněhem? — V hospodách aedcli
pri pieciiacicii jaKooy měn ústa
zamrzlá a jazyky zdřcvčnčlé Ci
jsem vám nepověděl že jasna vá
noční mysl lidu zastřela na umrl
čím příkrovem? Po koslelích hrá
ly varhany koledu samy — Neví
te že veselá píseň vánoční odletí
la 7 těchto dědin Bůh ví až kam
lo černých hvozdů?
Podlešáci mlčeli jako živé hro-
by ale za to mluvily až příliá zře
jmě bleskné oči jejich zachmuře
né tváře a jejich v pěstí nevřené
pravice
Těžké tmavé mlhy na nad fctřc
ham i jejich tatkfj chalup a chat
nehýbaly chvílemi proletěli jimi
'erní ptáci nejstarší z nich nad
lědiuou zakroužil a zakrákal až
lo Podlešákům pronikalo do kostí
Stavěli plecháče ode rtů na stoly
poslouchali potom se na sebe dí
vali a tváře jejích se tměly děsie-
ji než černé lesy kolem jejich dé
lín když jim na čela usednou M
etníeh časů chmurné mraky
Páni se dotkli v posledních
lieeh nejehoulostívčjších utránek
v Životě Podlešáků Věděli to vel
mi dobře ale chtěli tomu Mínili
tak nespokojencům zlámali vaz
'htéli je zároveň rozdurdit po
iněvat chtěli aby jim krev vzky
ěla vzpěnila se a potom jí zaso
iřivedou v pravidelný běh ledovou
vodou Chtěli si udělatí zkrátka
í lidu posměch chtěli ho na nřko-
ik chvil snížit až pod němou tvář
Ochablé jejich či v v potřeboval v
Iráždidla A podle jejich názoru
zahýbal všemi svaly ve vyžilém o-
dičeji i těmi kteréž už dávno po
tratily pružnosti sedlák-Podlešák
když stal před nimi se hřbetem ko-
lnutým v půlkolo s rukama se
jatýini s čapkou pod paždí a na
rtech h výrazy které prozrazovaly
iz psovskou otroekosť
Páni potřebovali zábavy Ve
ery v prosinci a lediu jsou příliš
lloubé a příl:š jednotvárné A
'roto hi ji připravili!
Pokntr-ovšiil
Jflký jest vál jazyk?
Jazy k bývá dobrým ukazovalo
eiu zdraví člověka Je-li jazvk
lotažen býtá to znamením že po
rušena byla činnost žaludku jater
a jiného ústroji Scverova Žalu-
eění hořká jest určena k nánravS
oru h Žaludečních neboť jest lo
řeua t t ihtých léčivých látek kte
ré působí píiiuo na ústrojí činíc
je hcbopnym trávení h řažívánl
íijaté potravy Scverova Zalu
deční hofká jest rovně! odporuče
ní hodna těm kdol xotavuji se p
iiemoeij nmt jest hílivkou ItlabýlU
starším lidem láhv dvojí ve
ikosth ía Ur a ia 41 V víetdl
#11 lil 11 t £ k t
huriíicn v r řsever to te
dar lUpídt Id