Image provided by: University of Nebraska-Lincoln Libraries, Lincoln, NE
About Pokrok západu. (Omaha, Neb.) 1871-1920 | View Entire Issue (May 15, 1907)
VA08LAV EE1ÍE3 7££SíZm2 i BLUDNÉ IIIBTOEICKÝ tfr "Dlouho nebude! — Smrť js ně ho zrovna kouká — Sešel v ně kolika dnech A jako by se máli na rozumu" Skůra kterému Kvit těmito Klový vylíčil stav Adamcův svě sil hlavu a nove upletené husí hnízdo jež nesl Jirasce vy Idou zlo mu z ruky "Bude mítí aspoň dříve pokoji — Ale dobře1! že jste mi to řekl pantáto podívám ne k nčmu" Skůru zdvihl hnízdo zo míchu vyklepal jo a zamořil k Jírasovům Sedlák JírnM už také v Jiřících no konšeloval Páni ho shodili záro veň n Květem ale na jeho místo ani m Otiřadovo neustanovili zád něho Nový rychtář musil hdítí nad pořádkem v Jiřících nám — "J)ej vám Pánbůh dobrý večer Mrýčku! — Že prý stůněte! — Matická vám tuhle něco ponýlá" Adamec na tato slova jež zale iHn mu k uším od' prahu pozdvi hl hlavu teprv nyní sejmul bera nící n otřel si s oboří sníh "To ty Světluško? — Muj do ))ry _ Jlolku holka!" Adamce c za stolem zdvíhal chtěl bezpochyby dívce vstříc Ale nohy mu ncebtély sloužili ně jak pod ním klekaly "Vítám té vítám! Kdy už jsi u nás nebyla! Sedni ní holenku tamhle je žídlíec Ne semhle ke muč pojď Světluško! A je tu už šero! Ani té neuhlídám ani tí do ocí neuvidím!" "Hned vám oheň rozkřísuu!" "HozkřÍHtii miláčku — ale ne vím bude-lí tam louče Já UŽ uo svítil — ani nevím kdy to byla naposled" "Zatím ne ohfvglo polívkou! Pnsýlá vám ji matická Ja pro louč domu donkočím Máte tu ja ko v lednicí" Dívka Dostavila před samého Marce ozdobný hrneček a skočila ke lžičníku Ale byla tam Izicc jediná a na té ještě vrstva prachu Rychle jí otřela a padala Adam eovi "IIikIii tu hned slrveju — za chvilinku!" A hvlíi tu onnivdu lineu — za p v - - - - - chvilinku A za několik okamžiku praska ly na krbu plamenky a kamna za řala také za nedlouho hezky dý chati "Tak hí sem přece H"dni Svět luško! Ať tí vidím do oři ať ti vidím do tváří " "A vy jste strýčku nevzal lži (d ni do ruky Musíte — Tak hle bvste Ke umořil Poslechněti mne! — Jezte htrýčku!" "Tak Světluško hezky proti plamenům — snad tě už vidím naposled Nevím — nevím ono to tak fouká jako tenkrát! — Má holku si jde pro mne — slyšíš Světluško? Muj IWc eo ti to po vídám! — A přece jsou ti jjí něi umí tváře jeil via — tv llilie už neznáš Maíiéko? Co už tomu tolik let? -- Vždyť i to včera dne ránn Francouzi odjeli A ty jim uprchla ub'tla jen h ' na mne dobře podívej i ja jmmii to já ani se te tiťuiohu do řkatíí — Mařičkol" Adamce se xu Mo)?m zdvihl rozpínal ruee n chtěl koluji při tt4'loutt V palně ! opet kles uttpťt Jako by ho ti"hy urmo tidrietl "Ihli titeii nimi Hiv'íi tuťli uví tlointMlri' kabAty jeídei m h toi hlavách íivlmy - J4 ly!i to ho jed "! J'íim1 jeilé dijpl 1 Ak DUŠE EOMAN přÍM-l pozdě už byla polomrtvá už nemluvila Ale jeftč dnea bych ne mu vrhl k nohoum a Hníh byeh mu netřel h obuví tčmahlfi Kvýma rloma Slyííň SvřlluSkot liozelinal ne tajenou ftavlí proti nim zdvihl jí ze země dal mí jí do rukou a potom ti Bavoři h Francouzi táhlí dál Abj tří tu zfiNtali u krkaveí jím na boroví- cíeh rozkluvalí jazyky vykluvalí očí rozryli ostrými zobáky tváře až do koNtf Ale eo vceko latno když mi V náručí ncvěMa hkonávala I" V Hry z l-nfi zalehly vři hilou do ntřeehy na ehaloupee Adamco vé oheň na krbu ne rozprankl ale okamžité vyiiehl prudčeji "V nedělí třetí ohlášku v u- erý nvatbu Maříčko! To hí za- vejhkneiiie to hí zavdáme o i za- lupneme" Dívka přikoupila ku ni a rej blí že hejmula mu h hlavy čepici nu dlč hkráuč niti položila ruku a naklonila ne k němu Nebála no bo A potom tnu odhrnula n čela rozcuchaný via Hruď Adamcova zdvihala wn tčžee pracovalo to pod ní asi rudee Očí we znenáhla zavíraly t bílá hlava bezděky klea!a níž" kolem zvadlých promodrávajíeíeh rlA kmital he lídiý mírný úhměv "Strýčku? — Vpamat ujte wl híbčlmw pro tatíčka" Náhle w rozevřely dvčře a do vnitř vhfoopíl tichým krokem vy- noký muž celý poHiičžen orJroje tte o hiikovítou hul Zfihtal vnuk na prahu utajiv v prhou dech očí jež hí mimi! teprve levicí irotřítí zaletěly za htfil ke Marci jehož klenající hlavu mladihtva dívka vAÍ mocí pokouíela hc zadr želí hvýma rukama Příchozí u dveří e ani nehýbal Stařce za Molem te-bou prudce zatrhl jako by ? byl probudil u a WS é ta tvrdého na vMal vzpřímil hla vu opřel e o Menu a matné zra ky jeho utkvěly na cízinej proni kave "Věcný Itoze! — yjlam van pod tnňj krov pojďte mí podat přece ruku ja dnen nějak nemo hul Kde iak jhte kc tu vzal pane mftjT To ván cm přivály ty větry vSak vím jdete mi na svatbu!" Světluška odskočila a pohle cm na eíziice he zachvěla ale poznala ho okamžitě Jíyl to líc fiinda Sel ilo Jířie na noc mu hil kolem chaloupky Adamcovy zahlédl ve Hvětniei hvětlo zanle- lil hovor u proto h zahtavil "Podívej he holka je to ou ten tvftj zaehrivice ™ ale už Marý Mitehý jako hiurť a má kabát jako žebrák" Hcfundovy m svaly kolem rtň ohnuly "Tenkráte měl helmu b-hkla oni jaktf hluin'e mel Mívli mé zlaté tíupee měl kabát modrý houkeuv he zlatými knoflíky Knut o to ifcko dal vy pane mňj? - - A tak bry jte M-starl Odjeli t přece diirs fálio Slviíte? Oliěíeliei m jeité tM bo rovieíeh hýbají Pojďte blíž nane muj já vám rue ?ulihám ítem i'te vuolm tlhun kem! jte trtikrúlit drive tietúiv-U Kdtf jte e n'it (pijdi " Ueftuubt he mMhm tbi htinu hy mu ublo viděli d tváíí "Mi latím domu Svčtltiiko — V) řiď tei poidrnrd a fťktti inu e ln budu ii"ťl Ii-Httt u Adam ee b pi!i"n- bud ťťt apoth i t i ii i' x i čirá tma n hrozná plÍHkaniee Ani byx he domň nedostala' "A vy tu u něho ristanete?" "Zůstanu Svělluško!" "A pomňžete mu?" "Vívcko zlaté dílč v rukou ložích!" Kcfumlu he jičjak divné pou- huial "Vy toho přece tolik víle n to- ík umíte" Hefiinda se tomu v duchu divil že'hc tahle holka pustila ním uch tak do řečí "Neeh to Svělluško začíná římati odpočine hí Snad mu to vyjde — Jo už dlouho nemo- ccii?" "Od těch dob co není pono ným hchází den za duem $ a ueh — " "Adamce 71 už j)'ní ponoc- ným?" 'A tatíček už také není ryeh- f Mřeni" Hefundu hvčsil na okamžik hla vu a zamyhlil he " Vřak hí toho zítra povíme Zatím w vyhpíS SvětluSko — do !rou noc!" Kcfuuda zfistal ve hvčtJiici Adamcem xamoten Sedl hi na- rotí jiěmu upřel na něho ostré očí ' díval se mu do heslé nějak ztrnulé tváře hezkou chvílí zaký val několikrát hlavou potom o- iřel čelo o levici a pohroužil ne v myšlénky Zdálo se že úplné za- omiiřl co zkusil cestou do Jiřie jako by ani necítil že snili Minií 10 až do koMÍ a že střevíce jsou wkrz naskrz promočeny a fa od ránu neměl v ústech Jiíe teplého "A ty íábory ať jsou hodné hi- roké! Kozumíte hoSi? A pro- Jcťte jím i hřívy! — A musíte hodné pobídnout! : ať letí jako táeí! Vsak budete za to piti az se zjiotítel — Hej hoši! Pět du- lákň jsem hí pozval housle n kla- t i rinet — jaťkus Adamec za Molem zdvihal do výsky ruku jako by jí chtěl udeřit o M-ftlj ale nemohl Okamžité mu vždycky Mdcsla na lavici "Adamče! — Slyšíte? Pamatuj to ml" Kcfuida Marým mužem zahýbal "Shoďte kožich lehněte kí máje ustláno" "Ach pane muj nevíte jak jsem rád že jste tu ale povězte mi přece kde n jak jste ne tu vzal?" "Což mne Adamče neznáte? Jsem Kefuuda !" "Kefuuda — Hďunda! Pfih ví kde toho je konec! Vy jste ten Uavor ten dragoun ten ofi- ír vv jste tv padouchy dal pově sili Jíez vás by jHiylt zhauo ) utahali ji na smrt ale nezně uctili a proto mou nevěstou zři stala a proto hi jí v úterý povedu k oltáři Květ půjde za družbu vy pane za svědka "Jen se na mne podívejte o pravdu Jsem Kciumla "Vv lžete pane! Upřete mi to že nejste ten Uavor co tahl zdejí 'esnieí před už nevím kolik tomu let někdy mi ! přichuzí jako by to bvlo dio-s V plete ml Ze nechtějí teliKlat vy- lálili Jiíiee a vy že jste jim po hroi! provaem 1'přete mi to pane it já vám řeknu že v hrdlo let!" Hlava Adamcovu opět klesla mu rtoiiia dral se výdech ta vý echem ale teky natiiuhavy tak jako by se mu pod hnulí v eko trhjlo A nati dikovou střcehou jho ihaboipky letěly skiu-iví vélry hh[ ittud iiv LU l'ii(l v a Irámy v ťtiblniniťh pupmoko líríumU tkvěl lietHlvrrttnó ěi mu tur obličeji Adamcové n t liěmi Idoboké btád idálo se í e r n — oUi in v ii 1 1 ii jw Mluvil zevírají tuhnou a kamení a lec kdv zakýval hlavou jako by riivileiiKam jez lamy mu ieo koti laké rychle jako větry nad střechou zdejší chalupy v duchu iřihvědčoval Potom vstal při ozi do uimen no arou a opci se i i losadil naproti stařečkovi ► Na dvorku ozvaly se kroky Kdosi několikráte po hobe prud ce zadupal oklepaval hi h bot sníh A okamžikem veRel do řivČt- nice malý zavalitý muž ve ta rém vojetihkém plášti s T)Opela vým vonném pod krkem vinoucím se až k oběma uším "Staří známí se neházejí! en inu muiroj a wum-u- m lít I 1 1 A I 4 1 ! Jeté ho navštívit jdete ne n ním rozloučit: — ala už notvu budete mocí" "A kde vy jste ne tu vzal Ke fiuido za téhle psoty?" "Vidíte! — Což neslyšíte ? ry jak hučí zdejíí dědinou? '— 'říválv mne není" Skfira přistoui)il mlčky až k samému Marci za Molem Postavil se také do Mínu a zahleděl ne na ÍIou hlavu hluboce nakloněnou ke lirmji Venku ozvala no hlásuieel No vý ponocný odtruboval devátou ale neuměl to Zvuk podlouhlé jlecbovniee mu hkorem pokaždé selhal A spatné také počítal — jednou odtroubil asi dvacet lvy lív také! Ponocným v Jiřících yl ode dvou nedři Ouřadfiv po ifmck Adanr-e náhle procitl z tČžké io horečného tma a naklonil hla vu k polozasnčženému okénku "liž mí troubí Ale aby mu lirom první z jara tu troubu od nby urazil! Ani dřimnout m clo věk nemňže! A mám braní tak čžkou hlavu jako centy a nohy jako ntýbla — Nevím eo to m mnou bude Ach muj Hože! To jste vy Jíefiuido a to vy Skňro? A já vás ani jjepřivítal Přišli ste mi dát n Punembohem! — Jde to ne mnou ke konci" "Však budete zane chodit A lamie I" "A zase budete ponocovat! A lamee! "Už nebudu — nebudu — A kam ne la holka podělat" "Přijde ne rano jna vas podt vat!" "Ach kde já budu do rána! Už ji vícekrát neuvidím a jú ne s ní ani nerozloučil! Ale něco ne vás ieštč chci zentat Kcfundo! Ví jn'm na to myslil dávno ale in mohl jsem ne j tomu nikdy při pravit — Nebyl jste nikdy za mla- lých let ve zdejší krajině?" "Nebyl Adamče" "Tak ne přece mýlím!" "Arciť že ne mýlíte! — Ale po slechuěte mne u ulehněte ni my vám pomůžeme Odpočinete ni Taká to také pohova v prosněže iiém kožichu nedét za Molem! Máte ustláno Světluška vám to tak hezky připravila !" — Když ne rozednilo rozhoupal ne novém trámu před Ouřadovým tatkem zvoneček Kb-kání to asi nehyby protože už byl biiý den Větry se k ránu Mišily a smutný klijikot Jiřiekého zvonečku bylo hšet až do lenil v Ouiadnv pohánek zvonil Adam i hodinku XIV ley he siiiily větry ukryly h ve Idubukýeh roklích (lidé ni po vídali l ' piv V propastech Svm toyotharddíí ho ďdikiO ti nad imnim itishíh nu krajem vine o se poprvé po liěkolikíl durch Mouce Ale V Podlřnl iasVÍtllo d tváří ťrtnutnsilejiiidi nei byl čelu řVr tiveh hvoilu viuoueíťll si da tu - dhbdlttt Vichr zanesl ze širého svžtft do zdejších lichých zdá ne že znpo menutých dědin divné nepokojné ' zvěsti' Po kraji prý se začínají yzývati hlasové tnespokojenefí směleji tu a tnm vypovídají sed láci milostivé vrchnosti poslus- no-t rotí se do hromad na Lito měřicku musili nroti ním poslat "kumpanii" L'ranatýrův U od Litoměřic minulé větry vlály nej pruclicji "Což v krajt l-'JniH nimi ty valí hotovi brzy Poslali na no kavalerii vytáhlí proti nim s ka nóny a za každou kumpanii vozili šibenicí To u nás mívali trochu pernější práci Podlešák dlouho mlčí dlouho trpí alo když pale zdvihne hlavu když M ji posta ví potom ji dovede udrželi vo výs pc i před — císařem!" Nebožtík Potluka z Mileno jenž tato slova nvá uvykl n1 pro vázet! prudkým zamavnutím pra- více pamatoval selskou bitvu li Kamejka Pyli v ní nedláei z po- o více kraje Kakovnickí-ho a Kouřimská přišli s vojskem tváří ve tvář a k očima do očí ftlo po bitvě nestačili v Rakovnicku a Kouřímsku stavět šibenic Kle- cauským tam tenkráte roztrhal cí sařskv komisař královský dekret jímž povýšena byla někdejší ven Klenuty na městečko na kusy rozhodil pntdry do čtyř úhlíi vč tu a poručil pověsit rychtářv i u konšely Nebožtík Potluka v té bitvě la ké byl a když ne o ní rozhovořil udeřil se pěstí do prsou a propo věděl jen tak jako by mimocho- dem "To když ne u nás začali vo vesnících hýbati celý rok trváva lo a někdy ještě déle nez se zaso usadili a než ni navykli chodit na robotu den za dnem pořádněji Zdálo ne jako by nedávno vě try zase byly poluiuly dušemi Pod lešákňv a jako by je byly probit- i i v z tezKven nmneinycn muioo Když ne minulou neděli vraceli z ranní trvalo dobrou hodinu než došli do domovů Ilrmd na hřbi tovech skupili sc vo hromady a dle výrazu ve tvářích bylo lze sou diti že tihle mužové tihle Podle šáci kterýchž každé nlovo bývalo jindy odměřené vždycky usecné mnohdy nevlídné dnes své řeči ne váží a nade Movem hlavy skláně jí A byla to řeč a byla to slova 1 Staré dřevěné kříže na hrobech polozapadlé ve sněhu zdálo se žo se hýbají že chtějí nebožtíky v černé zemi probudit! aby vstali a přišli na chvilku své vnuky po slechnout Pan farář v Okrouhlínč měl ten- tokráť ranní zase sám Musil zo zákristie do fary kolem jednoho takového zástupu Zaslechnuv však z hovoru jejich několik slov jen ne kolem nich kmitl vtáhl ni koženou řepici hluboko na uši aby neslyšel Jindy to trvávalo také dobrou čtvrt hodiny než se dostal do fary Ze sousedův uměl kaž dému ncco povedetl Pro každého kilo ne mu uaiiuttl do cesty měl po hotové otázku a jeté na chodbo ve fiíe pohrával mu kolem ítíiv úsměv kterýž na mínit- zěerveua Ičm obličeji faráře nu i ve snúcli uezmiel Po kázáni ve kterém podle sta lých latinských někde ve Spu nělsku tištěných knih vykládal o království liniím mt emi vzal d ruky arch papíru nu nČnii t dále ka červenal s pečeť úřední u četl iviiěným hhiwu obnoveni na řUml eUttřskfhn podle kterého mrtvoly loboítíkft nemají umí rány být i (b rkvi ale poehnváuy dn pláiipi ia'balenč eoj prý mínit uaiKtive eiu oty vstrtam tohoto iťukrhn království necht piilrií lé čl oné víry opěttul pripmnta iviuťmiři