10
TÁCSLAV BENEŮ TftEBÍZSKÝi
BLUDNÉ DUŠE
IfTSTORTfiTCÝ TtnMÍV
"Toho tuláka že mám vpnstíti
knížecí milosti?"
"Nerozuměl — on?"
fan kníže byl nějak nevrlý
Takhle e ni dávno na lokaje ne
utrhl Načesaná a nejmožnějfiími
voflavkamí napuštěná Wava ko
morníkova zmizla však ve dveřích
okamžitě a íia prahu vedouoím do
Jkiiliccí "pracovny" objevila se
vyzáblá zažloutlá tvář Kcřundoval0iťjřin kaštanovými na lesklém
%rtr f - i 'i - 1- i I f
Kníže pán ustoupil o dva kroky
flpět a poněkud mdlé oko jeho spo
činulo opft na atolisté rftží vetka
né v těžkém koberci Zimní slim
ve vniknuvši vysokým oknem za
otřeným do pola skvostnými záslo
námi z měnivého damašku osvětli
le plným jasem pomněnky jejíchž
drobné kvítky vyhledávaly jako
Vy nesměle uprostřed královen
fcvlteif
"Tvé jméno?"
Tato slova zdálo se že se pro
brala těsně sevřenýma knížecíma
rtem přfliS těžce Oko jeho mílo
tí zavadilo o pomněnku jejíž
kalně modrá barva jako by zalévá
a byla slzami
"Keřiinda!"
Iníže pán fcevíel rty ještě tě
lji — a chudák — modravá po
Maiaka na koberci ucítila celou
tízi kaížed nohy
"Tvé pravé jméno?"
KaíŽe pán podíval se peprvé
ftefundovi do tváře ale rychle a
už zase zraky jeho těkaly po roz
košných květinách kobercových
"Mé pravé jméno?" — Kefunda
se usmál a upřel své očí na pana
kaížete jako dvé dýky které ruku
mstitelova nejdříve své obiti uká
že a potom i?jicb ostřím hledá je
ke srdce Kníže pán Šlápl nyní
iezky z ostrá na sněhobílou lilií
"Pocbov&no Nahrabáno zako
páno! — A co panu knížeti do
žebráka! Co jeho milosti do tu
láka! Co jeho osvícenosti do po
béhlíka!" Jlefunda postoupil o pět kroku
blíže ale vábným květinám na
koberci jeho noha neublížila vy
hnul se jírn
Kníže pán octl se až u samého
kna
"Pan kníže se mne bojí? — Je
Stě jsem živ a za živa prý lidé ne
straší 1 — Pan kníže si mne poru
čil zavolati a já poslechl!"
"Kdva povídali si služebníci
mojí že tudy chodí člověk a že ho
všude jmenují Kefundou Zkusí
prý mnoho někdy noclehujc i pod
Sirým nebem — Uylo mi ho li
to — Abys nemusil se toulati
abys nemusil žebrati!"
Kníže pán podával Refnndovi
hezký váček s penězi a dopovc
dři "Až budeš potřebovat! o-
hlas se u mého pokladníka!
Kníže nán se nři těchto slo-
_ c
vech obrátil k oknu ale ruka Re
fundova ne ani nepohnula a ko
lem vyschlých rtň poletoval mu
úsměv kterým měnil se náhle
výraz obličeje jeho k nepoznání
Tváří stan-ho muzc hluboké braz
dy jen hrály na čelo vrásky se
tnu rn7vfre!v h v těchto rysech
nczvvklvch n Kefundy jevilo m
také cosi Šlechtického řekl bych
hkorm knížecího — Ci spoěíva
lo su4 i)ravdy v íecíeh lidu
když uviděvše Kefundu s hlavou
vzťytVnou n prma vj-pjatýrnn
říkali že si vykrařuj jako
Svarcnnberk?
"Pane knlie já jftň nikomu
neřekli dejte ku? chleba Já se
jetě za žádnými dveřmi nemodlil
a ú nikoho neobtěžoval doud al
muknout — Refnndovi dají kam
K)d "'i r'' [obíeji
ho! Zaplať vám Pánbfih vn5í do-
brotívostl — A buďto pane kní
že vesel a zdrávi"
Starý muž dávno už ode&ej a
pan knížo seděl ještě v pohovce
Pcceť jíž odbyla hravými zvuky
nade atolkem drahocenné práco
řezbářské hezkou chvíli druhá ho
dinu — - a v ten ěa každinký den
si kníže pán vyjíždí! mohutnými
vraJiíku
"Pochováno zahrabáno zako
páno! — Má pravdu co mi do
tuláka co mí do poběhlíkaj"
Kníže ját) so náhle tvhopil
nic nrudec Ifik jako by v tom
jeíté svížnoxt dvacetiletá a za
zvonil div žc neutrhl skvostnou
zlatem a stříbrem vyšívanou stu
hu na níž byl střílrrný zvonec za-
věíen Dváře sc rázem otevřely a
v nieh objevila sc opět riaěcsaná a
vfiernožnými voňavkami napufitě-
ná hlava n obrovským copem
"Uáří porouěctí vao milost
knížecí? — Druhá hodina už dáv
no minula!"
"Vím osle!"
Načesaná h Obrovským copem
několikráte sebou zatrhla Kníže
oán neřekl už svému sluhovi 'osle'
dobré dva měsíce až zase dnes A
zatím je vinen ten tulák ten po
lěhlík "Proč ho ráěila vaše osvíeenost
k sobě poustětí! Já sám bych—"
"Mlěífi? — Ať osedlají Obero-
na!"
"Ve ětvrt hodině budou tří! A
ke třetí hodině přijde n poklonou
pan děkan ze H
"Jdei-lí mí s očí?"
Kníže nán zaduní zlostně no
hou až se celý koberec posunul
Chudinky — stolisk růže! —
Pan knížo vyjel zc zámku try-
skem a za městečkem nechal za
sebou sluhu dobrou ětvrt hodiny
Kolem koHtcla stavěli kramáři
boudy pozejtří tu měl býti jar
mark Oberou pana knížete strhl
j(i chudákům i s bednami v nichž
měli uschované zboží Kramáři
zahryzli své zuby do rtfiv a za
ťali ruce — ale mlčeli jako pěny
"Viděli jste ho?"
"Jak pak ne!" — Jel jako
když hrom bijfí!"
"Letos se tu pozdržel Aru ne
pamatují aby milostivá vrchnost
tak dlouho byla na zdejším zám
ku Jindy sem přijíždí jen na
několik dní Je to pro nás vy
znamenání!"
"Dbá nás! — A proto ať žije
nán milostivý kníže pán!"
A tři "meSfané" pozdvihli v
venkovně plecháče a pili na zdra
ví milostivé vrchnosti — - Ubozí
měšťané! Ubohá česká městě
ěka! XIII
Druhou neděli adventní vyná
šeli v Jiřících od Květů velikou
dubovou na modro natřenou jar
maru Musili ji néstí čtyři j
Stě vždycky po každém pátém kro
1U ňdpúějVMii V lenil fičel sie
ostrý zimní vítr ale přenáSečňm
e řinul pot tvářemi potokem Ko
lem jarmnry vykrneovnh si dva
mužové 7 Jiřiu nebyli Jlylo to
řnáti už na sto krokftv aniž by
e jim řlověk potřeboval podívat
do obliěfjiV No hlavách měli
klobouky 'na řacku u boku Savl
v oíumělých kožených porhváeh
a v pravicích hole % blýskavými
knoflíky ftotwté kabáty jím sú
haly až pře koUna a na tfeb
cích leskly idnleka bílé ěité
▼yleítřní přaky Na ádch Imu
paly se jím na polo rezové ručníce
u nichž sc při výstřelu užívalo
kladívka Uylí to poslové vrch
nostenského ťiřadu Někdy jím
říkali? "bíříči" tenkráte je víak
nazývali "muSkctýry" Xástup
dětí jo provázel MuSkctýr ob
jevil se sice v Jiřících za rok více
krát ale takhle se řavlí u boku
a s ručnicí na zádech jcfttě nikdy
A fnké si bylí vrchnostenští slu
hové poslání svého vědomi nej
větíí měrou Jako oni ne rozhlí
želi dnes Jíříeerní jako oni kráčeli
dne "podleSáckou" vesnicí ne
rozhlíží se ani ycncrál když pro
jíždí siky rozestavených plukftv
a nekráčí ani nfjvys&í sudí když
si jde zasednout na stolící nu
které rozhoduje o životě a smrti
obžalovancň
Před Ouřadovío statkem vy
křikli oba musketýří jako by jed
němi ústy "haltl" Nosíčí posta-
vili jarmaru na zemí ale nějak
neSfastné Překotila se dvéře se
prudce rozletěly a archívem obec
Jiříeké zalaskovnl sí zínyií vítr
Muíketýři zalknuli jak umělí nej)
lépe a děti provodily výbuch ma
lopanského vzteku veselým smí
chem Ale ani jediný kluk m ne
hnul aby vyrval větru kuy rež-j
něho papíru na němž bezpochyby
Že na každém byl vrchnostenský
rozkaz s nečitelným podpisem —
Co by také mohlo za jinou listinu i
zabloudilí do Jíříc? Mufiketýří
k lnuli poznovu aŽ rmípělí nebozí!
Paj)íry které vítr nezanesl do ne
dalekého rybníka museli sebrali !
sami
Ouřada stál n zápraží s oběma
rukama podepřenýma v bok Již
podruhé zaskřípal zuby že m stala
takhl'! nehoda Pyl trochu pověr- j
čiv Dnca k němu přinášeli — ry
chtářská "lejstra" a obecní jar
maru A hned poprvé nehoda
"Vrata rozevřete! — Dokořán!
— Jářku Vavřino neslySííl —
Takováhle čest tomuto statku je
Stě nikdy se nestala! — Nesou k
nám obecní jarmaru! — Hej Ti
těrol" Ouřada volal na pohanka kte
rý sí před stájí mnul oči jako u
vyjevení A dále ve dvoře u vrat
za humny dlel mladý hoch s hla
vou opřenou o atarý fctěp A
když zaslechl otcův hlas že k ním
nesou obvení jarmaru zachvěl se
Mimoděk zaletělo oko jeho naho
ru do staré koruny Štěpové Zdálo
se mu jako by do opadalých vět
ví bylo náhle cosi přiletělo ale
on zatím pohnul prudčeji suchý
mi haluzemi zimní vítr
"NeslySÍÍ Vavřino? — Ohluchl
jsi? — To věřím že! — Vňak já
ti od toho pomohu!"
Vavřina opravdu už neslyšel ja
ko by byl ohluchl naprosto
"8 touhle obecní jarmarou ne
sou k nám rakev do níž kdo ví
kdo všecko bude položen! Knad
do té rakve budou chtít zavírati
tebe Světluško abych tě už více
krátě neuviděl abych už na tebe
nikdy nemohl ani slova — ani je
diného lovn promluvili! Ale já
jim to víko strhnu i kdyby mne
samotného za to měli pochovat!"
A rozložitá koruna — stará
koín3 jablnnl lUn pri
těchhle slovech Vavřínových div
ně sc kývala jako by mu chtěla
řícii "A zdaž toho dokážeš?"
"Vědro piva vypijete sí na mftj
vrub! — Ať v Jiřících pamatují
na den kdy přenášeli k Ouřado
ví obecní jarmaru í - - A vy páni
mušketýii pojďt dál! Panimá
ma pro vá něco uchystala!"
' světnice jravjfoela peéinka
— Dnes ráno nemohla selka ani
na rsniiJ Musila tadělat t "rj
Miky" rozetřít máku na píil
ětvitce a Onfíuli vybíral ?athu
ne jk řásně jší selátko Chtěl se dát
vídétí a iiiušketýrskou přízefí si
vydobytí okamžité Tak platí
leckde ješlé dnes že poslové ó
ředn í ledacos dokážou a že je
jích náklonnost UŽ stojí z dobré
ulovo natoť pak tenkrát! A mu
íketýrská píízei dobývala se nej
snadněji uavlažováním vyprah
lých brdci a krmením nenasyt
ných žaludku v Ouřada to uměl
chytře navléknoutí riebylf na
darmo "krajákem"
Na zdraví a dlouhé panování
novému rychtáři v Jiřících!"
Mušketýří zdvihli plné napě
něné džbánky nad hlavami potom
je přiložili k okoralým rtfirn a
vyprázdnili do pola
"A zde vám posílá pan direk
tor veliké psaní!"
Mušketýr vytáhl z náprsní
kapsy list zapečetěný ěerveným
voskem v němž vytlačen byl kní
žecí erb vstal a podal jej Ouřado-ví-
Bedlák vzal psaní do rukou
se zvláštní uctivostí Dříve sí
ještě opatrně otřel ruce o tmavé
soukené kalhoty Ouřada otevřel
list ještě opatrněji a zahleděl se
do něho jako by každé slovo
chtěl pohltit Psaní bylo něme
cké Ouřada sice také něco uměl
za mlalýeh let sloužil kdesi za
Litoměřicemi a a "formany" Sa
síky když e ho poptávali po o-
bilí — sc ještě tak tak dovedl
smluvítí ale tomuhle dne ne
rozuměj Bnad Kamou radostí že
nejblaženější jeho sen se vyplnil
tak nenaJále
MuŠketýr mu však obsah listu
z kanceláře jemnostpána vysvěť
li sc řídkou ochotou
"Zítra o desáté máte se doata
vít v kanceláří k přísaze" '
Mušketýr podával levicí Ouřa
do ví list zpět a pravicí tóhl po
džbánku Pyl už zase napěněn
až skorém přetékal
Ouřada příaedl blíže k oběma
poslům úředním
"Jářku příteli % nevíte ma
jak to dopadne?"
Ouřada ukázal pří téhle otázce
ku Květovie wtatku
Mušketýr zakýval povážlivé
hlavou
Panímámě u kamen stáji] se po
vážlivé v praou dech Otázce mu
žově porozuměla taktéž okamžitě
"Nechtěl bych nosit dnes rycb-
táří jeho hlavu!"
Dráb pronesl tento výrok div
ným zvukem a provodil jej ještě
divnějším posunkem
Panímámě u kamen dělaly se
mezi očima mžitky Nemohla ta-
kořka ani rozeznat zdali už kůže
na selátku dosti barevná A sel
ka Ouřadová byla nějaká kuchař
ka i oku dovedla již uchystatí
pochoutku natoť pak jazyku
"A že to tak dlouho protahu
jí?" Ouřada přisedl ještě blíže
Mušketýr zakýval opět povážli
vě hlavou
'Slyšel jste žc někdy páni n
komu něco "šenkovali"? Nevíte-
li když si kočka chytí myš žc ji
ještě pustí že si h jejím Životem
hraje mnohdy hezkou '-hvíli cb
věk sc musí té koěiěí manýře
smát — "
Mušketýr se zamlčel vstal jako
by mimoděk a zašel k oknu aby
sm rozhlédl po návsi Pyl by sí
byl jazyk přrhryrl za to ž po
rovnával pány a kočkou a jejich
nápady s manýrou kočičí
"Sedněte příteli! -~ Pijte je
te! - Máme jeíté jedno! — Chei
abyMc Oiiřsdu nepornluviJi - P
nliiiámn jště není to druhé?
Kv li šlak váiu dnes do těch
kamen vlcxlt — - Já! ku pHtelil
A lu-dejte se puhlet "
Mladší mnJiVeřý ne nsmál Na
padlo její oni a dát se pobízet!
Sluhové úřední éí vrchnostxjnští
nedali se snad ještě nikdy k niče
mu pobízet
Starší dráb se však o okna ne
hýbal Zahleděl se nějak neod
vratné ke statku odkudž vynesli
dnes obecní jarmaru A pří tom
sí přejel několikrát pravící načer
vcnalou bezvousou tvář a po kaž
I I K - _ f
ue zavřití íiiavou a um cop tra
zaný rudou pentličkou po zádech
poskočil joko mladé hádé když
hí v husté lesní trávě zahrává zvo
neČky
"Květ dostal návřtěvu!" pro
hodíl náhle odvrátiv se od okna a
uípoulív laluřelé rty k uštěpač
nému úsměvu — "Pon píterl —
Jde ho potěšit dnen toho bude
potřebovat H vím Že by raději
půl statku za dnešní den oželel"
Mušketýr jíž zase seděl za sto
lem a utíral sí rty na nichž bělela
so mu husti pěna po výtečném
pí ví
Ouřada se usmál jak uměl aej
přívětivěji Na tváří jevil se u
výraz nejplnější spokojeností
"Však mu to budou w nás víl
ek ní přát Nebylo s níro už k
vydržení H našincem jedva že
promluvil Prarý Podlešák!
Blyííte li OuřaloT — Jak jeti
vás viděl ponejprv i a padl o mne
ihned} "tenhle uc v Podlesí nena
rodil" Podlešáetví kouká jím í
z bot A přece jsou nařoukancíí
— Počkejte jak oni vána ty tváře
iplasknou e hřebíaky mu vuIÁdi
palicích ochlípnon vy kuřía
ta!" Miiskřtýr udeřil pěsti B4 Atol
"Věřte Ouřado jaktěživ jsem
nešel nikdy nikam tak rád jako
dneska do Jíříc Tohle měli páni
udělat už před několika lety —
ítíká se odjakživa: Podleáácká
pýcha je nej horší A Květ mí ta
pýchu i v kapsách!"
Mušketýr se dal do lotaozuíb
smíchu
"A což teprve ta jeho príncez
na! — Tluče to do ní od maličko
stí! Jářku Ouřado ctou-li pak
také vaše děti! — A přece výre-
tou í bez toho! Vavřina je švar
ný hoch jeo květe — je vidět
Že má vaší krev "
Mušketýr se na okamžik zaml
čel ale trvalo to jen chvilinku co
by se tak domodlíl člověk "otče
náš" až ku slovům: odpusť lám
našo viny —
"A jaké jí dal jméuo! — Kdy
byste snesl kalendáře Půh ví od
kud a hledal v nich Světlušku
očí 1yste sí vykoukal a nenašel
byste přece nic! Jářku Ouřado t
kdyby to byl takhle kníže hrabě
baron — ale sedlák ! Není už to
hic podlešácká pýcha? A proto
s takovou pýchou na pranýř ~r
pod trdlici! Rozumíte mí Ouřa
do?" Dráb si zase utřel pravicí bílou
pěnu jež sc mu tentokráte táhla
i po pečlivé oholené bradě
Panímámě u kamen přecházel
sluch a před očima utvořily se jí
mlhy slsmi Vždyť tu rfjc!J
dnen v toru jejich statku cizí lidé
štěstí a pokoj její m„ž jjrn na
léval o přítrž a při tom se mu oěi
jen jiskřily a tvář samou laskavo
stí rozplývala
Pokrkovtot
Dr Goo F Si
máneK
ttúl tM a raiMis
' -
v tul IM2 juni 13 úl Oouha
CMttd tHllByi 04 8rt 31 !„ M
M 11 TM Tilt m$
Rei Tel Douflti m